LIETUVIŲ TERMINOLOGIJA

LIETUVOS TSR MOKSLŲ AKADEMIJA

G. K. VENEDIKTOV

MATERIÁLY K DĚJINÁM LITUANISTIKY Z ARCHIVU I. I. SREZNEVSKÉHO

V nejbohatším archivu I. I. Sreznevského, který je mimořádně zajímavý především pro studium dějin slavistiky, se nachází mnoho cenných materiálů také k dějinám jiných oblastí filologie a historie, mimo jiné i k dějinám lituanistiky v 19. století v Rusku. V části tohoto archivu, uložené v Ústředním státním archivu literatury a umění v Moskvě (ЦГАЛИ) (ф. 436, оп. 1, ед. хр. 1433), je 34 dopisů litevského jazykovědce, sběratele a vydavatele litevských lidových písní Jonase Jušky (Ivana Vasiljeviče Juškeviče), napsaných I. I. Sreznevskému v letech 1856–1878.

Kromě některých autobiografických údajů obsahují tyto dopisy velmi zajímavý materiál o zájmu J. Jušky o otázky litevského jazyka, zejména litevské dialektologie, a folkloru. Deset dopisů, které dosud zůstávaly mimo pozornost badatelů, vychází ve svazku II „Balto-slovanských studií“ (Moskva, „Nauka“, 1974).

Zde zveřejňujeme tři materiály, které J. Juška zaslal I. I. Sreznevskému v různých obdobích jejich korespondence. Mají značný samostatný význam pro charakteristiku raných studií J. Jušky a jeho bratra Antanase o litevštině i počátečních dějin studia tohoto jazyka v Rusku.

1. Slovník sanskrtsko-litevských ekvivalentů, který sestavil J. Juška a o němž se podle našich znalostí v dosavadní literatuře o J. Juškovi nic nepíše, byl zaslán I. I. Sreznevskému s dopisem ze dne 3. 1. 1856 — prvním z dopisů J. Jušky ruskému slavistovi podle data, které jsou uloženy v ЦГАЛИ. Byl tedy sestaven již koncem roku 1855. J. Juška slovník nepojmenoval; je vyhotoven na šesti listech. Materiál je uspořádán do dvou sloupců na lícové a rubové straně listů v tom pořadí (abecedním), v jakém je publikován níže. Slova na písmeno „Т“, v rukopisu označená číslicemi 1, 3, 4 a 2, jsou zde ponechána na místě, které zaujímají v rukopisu slovníku.

Jak vyplývá z textu slovníku, u řady litevských slov J. Juška sanskrtské ekvivalenty neuvádí. Slova ugnis a uksusas, uvedená v rukopisu na jednom řádku, jsou zde každé na samostatném řádku.

203

Navzdory tvrzení J. Jušky, že „u každého litevského slova“ vyznačil přízvuk (viz níže), je ve slovníku ve skutečnosti celá řada (litevských) slov uvedena bez přízvuku.

Celá nelitevská část slovníku litevsko-sanskrtkých ekvivalentů, stejně jako oba další materiály, se zde publikuje bez jakýchkoli pravopisných změn. Ruská část všech materiálů je podána v souladu s normami současného pravopisu, s výjimkou charakteristických chyb (nebo písařských omylů) J. Jušky, které jsou zvlášť vyznačeny. Naše doplňky k textu (rozvedení zkratek apod.) jsou uvedeny v hranatých závorkách.

Důvod, který J. Jušku přiměl sestavit slovník litevsko-sanskrtkých ekvivalentů, cíl, který jeho sestavením sledoval, i zdroje litevského materiálu jsou dobře objasněny samotným J. Juškou v dopise (1) I. I. Sreznevskému¹ ze dne 3. 1. 1856. V podstatě se celý tento dopis (samozřejmě s výjimkou obvyklého oslovení adresáta a závěru dopisu s výrazem „nejvyšší úcty a oddanosti“) týká právě sestaveného slovníku. Zde je, co o něm napsal sám J. Juška²:

„Když jsem ve Zprávách druhého oddělení Císařské akademie věd četl Hilferdingovu studii³, jejímž předmětem je srovnání slovanského a sanskrtského jazyka, setkal jsem se s mnoha sanskrtskými kořeny a slovy, která jsou buď zcela podobná litevským, nebo se jim velmi blíží, a to jak významy, které vyjadřují, tak svou fonetickou podobou. Neodvažuje se vyvozovat vlastní závěry z předložených údajů, omezil jsem se na jejich shromáždění v domnění, že tím mohu připravit materiál více či méně vhodný pro filologický výzkum. Sanskrtská slova jsem převzal z výše zmíněného článku A. Hilferdinga, litevská pak z živého litevského nářečí, jímž hovoří Litevci obývající severovýchodní část rosieńského a západní část kovenského újezdu. Toto nářečí znám jako rodák z tamního kraje, s výjimkou několika slov (abida, ajszkus, bar’wa, biloti, griowis, kute, kusziti, lobis, pota a stegti), převzatých z díla: Giwatas Didiuju Karwajdu senowes. T. Dewinakis (Překlad Cornelii Nepotis Vitae Excellentium Imperatorum)⁴. U každého litevského slova jsem vyznačil přízvuk podle místní výslovnosti.“

¹ Pro usnadnění pozdějších odkazů (po vydání dopisů ve výše zmíněných „Balto-slovanských studiích“) se zde v závorkách uvádějí pořadová čísla dopisů podle jejich publikace v tomto sborníku.

² ЦГАЛИ, ф. 436, оп. 1, ед. хр. 1433, л. 1.

³ Zde zmíněná „Hilferdingova studie“ (dále: „článek A. Hilferdinga“) je „Srovnání slovanského jazyka se sanskrtem“ (A. Hilferdinga, publikované v „Dodatcích ke Zprávám Akademie věd o oddělení ruského jazyka a literatury“, sv. II, 1853 (v ediční řadě „Památníky a ukázky lidového jazyka a literatury“).

⁴ Překlad T. Devinakise, tedy S. Daukantase, díla „Giwatas Didiuju Karwajdu senowes“, z něhož J. Juška čerpal uvedených deset slov, vyšel v roce 1846. Jak vyplývá z dopisu (2) J. Jušky I. I. Sreznevskému ze dne 17. 1. 1856, do té doby přečetl v litevštině také knihy „żiwatas Jezaus Kristaus“ a „żemaitiu wiskupiste“ (1848) M. Valančiuse („biskupa Voloncevského“), jakož i „některá drobná překladová díla pana Dovkonta (tj. S. Daukantase, — G. V.), vydaná pod různými pseudonymy“ (ЦГАЛИ, ф. 436, оп. 1, ед. хр. 1433, л. 7). Mezi posledně jmenovanými bylo i dílo zmíněné v dopise

204

Slovník litevsko-sanskrt­ských ekvivalentů zřejmě na I. I. Srezněvského příznivě zapůsobil, o čemž také informoval J. Jušku hned po obdržení dopisu se slovníkovými materiály. Lze to soudit z toho, že v odpovědním dopise ze 17. 1. 1856, tedy přesně dva týdny po odeslání prvního dopisu, J. Juška upřímně děkoval I. I. Srezněvskému za jeho vyjádření a rady. „Přináším Vám nejvřelejší poděkování, vážený pane Izmaile Ivanoviči, — psal, — za laskavou pozornost věnovanou mému prvnímu pokusu na poli filologie a za sdělení Vašich poučení a pokynů, jejichž využitím naši mladí učenci již přinesli vědě značný prospěch a získali si váženou autoritu ve vědeckém světě“⁵. Dobrotivé přijetí prvního vědeckého pokusu J. Jušky ze strany I. I. Srezněvského, který tehdy působil jako učitel na novgorodském gymnáziu, začínajícího litevského filologa nepochybně povzbudilo a utvrdilo v něm touhu pokračovat ve studiu rodného jazyka. O svých vědeckých plánech psal J. Juška I. I. Srezněvskému: „… Shromáždiv značnou zásobu materiálů, hodlám se pokusit sestavit všeobecně srovnávací litevskou gramatiku, jejímž základem bude Pokus o všeobecně srovnávací gramatiku ruského jazyka, vydaný druhým oddělením Císařské akademie věd. Zda se odvažuji podniknout tak obrovské dílo na to, abych na ně stačil, a zda je vykonám náležitým způsobem? Nevím. Mohu nyní říci jen tolik, že myšlenka — předložit soustavný systém zákonů litevského jazyka v souladu s obecnými zákony lidské řeči — oživuje veškerou mou činnost v tomto oboru a tato práce je v této chvíli jednou z mých nejpříjemnějších činností“⁶.

2. Dalším zde publikovaným materiálem jsou zkušební heslové články „Litevského kořenáře“, na němž J. Juška vytrvale pracoval po mnoho let.

To, že J. Juška zanechal „Litevský kořenář“, je známo již dlouho. I. I. Srezněvskij v odpovědi na dopis „superintendanta ragnetské diecéze K. A. Iordana“ sepsal na pokyn Oddělení ruského jazyka a literatury Akademie věd „Zprávu“, která byla přečtena na jednom ze zasedání Oddělení v červnu 1857 a téhož roku publikována⁷. V této zprávě se mimo jiné uvádí: „… Svého času jsem měl tu čest předložit Oddělení zprávu o jiném znalci litevského jazyka, který se zabýval jeho výzkumem, panu Juškevičovi; práce pana Juškeviče byly Oddělením schváleny a ne-

kniha „Giwatas Didijų Karwajdu senowes“ ze dne 3. 1. 1856. Všechny tyto knihy získal J. Juška v létě 1855 během pobytu v Litvě; byly to první knihy v litevštině, s nimiž zahájil svou vědeckou práci v oboru litevštiny. V zde citovaném dopise ze 17. I. 1856 psal I. I. Srezněvskému: „Již dlouho chovám vroucí touhu věnovat se důkladnému studiu litevského jazyka, ale neměl jsem ani jednu litevskou knížku. Loni v létě se mi podařilo navštívit kovenskou gubernii a získat několik novějších litevských knih, podle nichž jsem také zahájil svou práci; stále jsem však neměl ani slovník, ani litevskou gramatiku“ (Tamtéž).

⁵ ЦГАЛИ, ф. 436, оп. 1, ед. хр. 1433, л. 7.

⁶ Tamtéž.

⁷ Viz oddíl „Výpisy z protokolů“ v „Izvestija Akademii nauk po Otdeleniju russkogo jazyka i slovesnosti“, sv. VI, 1857, s. 254—255.

205

které byly otištěny v Izvestijích. Nyní dokončuje svůj pokus o litevský kořenář, v němž využil bohatství lidového jazyka z různých litevských krajů. Lze doufat, že práce pana Juškeviče bude významným přínosem pro ruskou lingvistickou literaturu a že bude, nezmění-li se okolnosti, vydána pod záštitou druhého oddělení Akademie⁸ (kurzíva naše, — G. V.). I. I. Srezněvskij se domníval, že k „zdokonalení této práce“ J. Jušky by bylo žádoucí přizvat „vnější pomoc“, mezi níž by slovníkové materiály K. A. Iordana mohly zaujmout „významné místo“. V této souvislosti I. I. Srezněvskij navrhoval obrátit se na K. A. Iordana s prosbou, aby Oddělení poskytl své materiály „bez jakýchkoli podmínek, pouze jako dobrovolný dar“⁹. Kopie citované zprávy I. I. Srezněvského byla rozhodnutím Oddělení zaslána akademikovi K. A. Veselovskému, který zastupoval funkci stálého tajemníka, aby ji předal Iordanovi; její další osud i důsledky nejsou známy¹⁰.

V červnu 1861 oznámil I. I. Srezněvskij Oddělení ruského jazyka a literatury, že od J. Jušky „lze v blízké době očekávat přípravu Litevského kořenáře, odpovídajícího potřebám slovanského jazyka“¹¹.

Těmito údaji, které I. I. Srezněvskij sdělil před více než 100 lety, jsou v podstatě vyčerpány i dnešní informace o „Litevském kořenáři“. O něm samém ani o jeho osudu nejsou známy žádné podrobnosti. Mezi dochovanými rukopisy J. Jušky „Litevský kořenář“ uveden není¹². Byla vyslovena domněnka, že jej J. Juška nedokončil¹³, anebo že jej Oddělení ruského jazyka a literatury Akademie věd po obdržení z nějakých důvodů nevydalo¹⁴.

Dopisy J. Jušky I. I. Srezněvskému připravené k vydání v „Balto-slovanských studiích“ a níže publikované zkušební heslové články „Litevského kořenáře“ obsahují materiál, který umožňuje přesněji posoudit obsah této práce J. Jušky i postup jejího vzniku.

O práci J. Jušky na „Litevském kořenáři“ se poprvé dozvídáme z jeho dopisu I. I. Srezněvskému (10) z 8. XII. 1856. Psal v něm, že „práce“, kterou současně s dopisem zasílá¹⁵, je určena jako „úvod

⁸ Tamtéž, srov. s. 255.

⁹ Tamtéž.

¹⁰ Samotná tato kopie s datem 20. června 1857, uložená nyní ve fondu akademika A. Kunika v Archivu Akademie věd SSSR (Leningrad), byla nedávno publikována v knize: B. Tolutienė, A. Juška leksikografas, — „Literatūra ir kalba“, V, Vilnius, 1961, p. 291—292.

¹¹ Izvestija Akademii nauk po Otdeleniju russkogo jazyka i slovesnosti, sv. X, 1861—1863, s. 158.

¹² B. Tolutienė, A. Juška lexikograf, s. 364.

¹³ B. Tolutienė, A. Juška lexikograf, s. 124, 128; viz také: Mažoji lietuviškoji tarybinė enciklopedija, sv. I, A—J, Vilnius, 1966, s. 728.

¹⁴ B. Tolutienė, A. Juška lexikograf, s. 124.

¹⁵ Jde pravděpodobně o jeho „Poznámky o vlastnostech litevského jazyka“, které vyšly tiskem později, v roce 1861, pod názvem „Ape kalbtas lietuviszko ležuvo“ („O nářečích litevského jazyka“) v „Materiálech pro srovnávací a výkladový slovník a gramma-

206

ke předpokládanému kořenovému slovníku litevského jazyka ¹⁶. Zde také J. Juška sděloval, že již „shromáždil 600 litevských kořenů“ a zamýšlí „nejprve sestavit v určitém systému katalog litevských kořenů a teprve poté se zabývat jejich tříděním“¹⁷. Z toho vyplývá, že J. Juška začal pracovat na „Kořenovém slovníku“ již v roce 1856.

Je možné, že počáteční slovníkovou základnu pro práci na „Kořenovém slovníku“ tvořily materiály, které shromáždil při sestavování slovníku sanskrtsko-litevských ekvivalentů a při psaní recenze knihy A. Schleichera „Handbuch der litauischen Sprache, I. Grammatik“ (Prag, 1856), původně otištěné v „Zprávách Akademie věd, oddělení ruského jazyka a literatury“ (sv. V, 1856)¹⁸.

Značnou část materiálu pro „Kořenový slovník“ čerpal J. Juška z „Litevské bible“. Tuto knihu mu ze své knihovny zapůjčil I. I. Srezněvskij, když ho J. Juška navštívil koncem roku 1856¹⁹. S její četbou začal J. Juška počátkem ledna 1857, tedy hned po návratu z Petrohradu. Začal Novým zákonem, aby mohl srovnávat litevský jazyk se slovanským na základě Ostromirova evangelia, které měl po ruce. V polovině února již přečetl více než dvě třetiny celého Písma svatého. Dopis (12) z 19. II. 1857, v němž o tom J. Juška informuje I. I. Srezněvského, obsahuje také zajímavé údaje o tom, jak excerpoval příklady z „Litevské bible“. „Při čtení,“ psal, „jsem podtrhával každou větu, v níž jsem narazil na nové slovo nebo na slovo, jehož význam nebyl jasný, případně které mělo jiný význam. Výpis podtržených vět jsem svěřil žákům čtvrté a páté třídy a ti mi již předložili více než pět tisíc lístků, z nichž na každém byla opsána jedna věta a v levém horním rohu lístku byly uvedeny jedna či dvě počáteční slabiky následujícího slova“²⁰. Poté, co takto shromáždil značnou sbírku slovníkového materiálu z „Litevské bible“, začal J. Juška v polovině února s jeho zpracováním. „Nyní se pouštím do sestavení základu zamýšleného kořenového slovníku,“ píše I. I. Srezněvskému²¹.

тики“, т. V, 1861. О работе над этим трудом Й. Юшка сообщал ранее И. И. Срезневскому в письмах (4) от 24.VIII.1856 г., (6) от 8.IX.1856г., (7) от 31.X.1856 и (8) от 6. XI.1856. См. ЦГАЛИ, ф. 436, оп. 1, ед. хр. 1433, л.л. 9–10, 12–13, 14, 16, 19.

¹⁶ ЦГАЛИ, ф. 436, оп. 1, ед. хр. 1433, л. 22.

¹⁷ Tamtéž.

¹⁸ O této recenzi psal sám J. Juška se sobě vlastní skromností I. I. Srezněvskému v dopise (4) z 24. VIII. 1856, že „byla sepsána narychlo a nedbale“ a „nemá takové kvality, které by jí dávaly právo na předložení oddělení“ (ЦГАЛИ, ф. 436, оп. 1, ед. хр. 1433, л. 9).

¹⁹ V „Seznamu knih, vypůjčených… z knihovny akademika Srezněvského“, který J. Juška zaslal po návratu do Novgorodu, je pod č. 6 uvedena „Litevská bible“ bez jakýchkoli údajů o vydání (ЦГАЛИ, ф. 436, оп. 1, ед. хр. 1433, л. 24). Zřejmě jde o stejné vydání „Litevské bible“ (4. vyd., Tilsit, 1724), z něhož J. Juška uváděl příklady k ilustraci rozdílů mezi současným a starým litevským jazykem. Viz I. V. Juškevič. O nářečích litevského jazyka, s. 361—365.

²⁰ ЦГАЛИ, ф. 436, оп. 1, ед. хр. 1433, л. 26.

²¹ Tamtéž.

207

Bohatý materiál pro „Kořenář“ očekával od svého bratra, kněze Antanase. „Od svého bratra, — psal v témže dopise z 19.II.1857, — doufám, že brzy získám až tři tisíce litevských slov, shromážděných v okolí města Panevėžys z živé lidové řeči Litevců. To je důležitý materiál pro mou práci“²². Zda měl J. Juška již v té době pevný úmysl zachytit v „Kořenáři“ také „živou lidovou řeč Litevců“ z okolí Panevėžysu, lze jen těžko říci. Z dopisu (14) z 5.IV.1857 se zdá vyplývat, že „Kořenář“ zamýšlel budovat pouze na základě údajů z písemných pramenů. „Když shromažďuji materiály pro zamýšlený kořenář, zapisuji na kartičky pouze ta slova, na která narazím při četbě,“ sděloval I. I. Srezněvskému“²³.

Pravděpodobně v březnu až dubnu 1857 dostal J. Juška od I. I. Srezněvského ještě dvě knihy v litevštině: „Roční doby“ K. Donelaitise („Metai“; J. Juška ji nazývá „Venkovskou poémou“ a „Čtyřmi ročními dobami“) a „Články příběhů“ („Punktaj Sakimu“, patrně 2. vydání z roku 1845) K. Širvydase. Tyto knihy, psal I. I. Srezněvskému v dopise (13) z 25.III.1857, „mají značný význam pro výzkum litevského jazyka“²⁴. Později v jiném dopise [(15) z 9.V.1857] znovu uvádí: „Donelaitisovu venkovskou poému jsem shledal velmi vydatným zdrojem pro svou práci“²⁵.

Nové prameny slovníkového materiálu přerušily započatou práci na sestavování hesel „Kořenáře“ na základě údajů čerpaných z „Litevské bible“. „Když jsem pro svou práci dostal dva nové prameny, — psal I. I. Srezněvskému, — na čas jsem odložil zpracování slov vypsaných z bible a pustil se do četby Donelaitise. Na prvních stránkách šla četba poměrně pomalu, protože bylo třeba (v originále: třeba; G. V.) prozkoumat téměř každé slovo“²⁶. Při vypisování slov z poémy K. Donelaitise J. Juška současně prováděl i prvotní zpracování shromažďovaného materiálu. Jak to dělal, ukazuje jeho dopis (13) z 25.III.1857. Psal: „Slova zapisuji na kartičky; pro každý kořen určuji zvláštní kartičku. Jestliže se slova odvozená od jednoho kořene nevejdou na jednu kartičku, připojím k ní další s číslem dvě. Kartičky jsem uspořádal podle písmen v abecedním pořadí. Pro každé písmeno jsem zřídil dvě přihrádky na kartičky. Do jedné jsem umístil kartičky, na nichž jsou vypsány kořeny rozvinuté do rozmanitých tvarů; v druhé jsou kartičky obsahující kořeny, které se vyskytují v jedné—dvou—třech podobách. Kartičky jsou zatím rozloženy v hromádkách na stole. Tyto hromádky denně

²² Tamtéž, fol. 27.

²³ Tamtéž, fol. 29

²⁴ Tamtéž, fol. 28.

²⁵ Tamtéž, fol. 41. Příjmení K. Donelaitise uvádí J. Juška v dopisech různě: Donalaitis, Donalaitis, Doneleitis, Donalait a dokonce Dopaleitis, zjevně písařským omylem (místo ruského písmene и je napsáno litevské n).

²⁶ ЦГАЛИ, f. 436, inv. 1. archivní jednotka 1433, fol. 28.

208

rostou“²⁷. Formy vypsané z básně K. Donelaitise J. Juška vysvětloval příklady a doprovázel jejich překladem do ruštiny²⁸.

Začátkem dubna, v dopise (14) z 5. IV. 1857, poslal J. Juška sedm zkušebních hesel „Kořenáře“ („sedm zkušebních lístků zamýšleného kořenáře“) a zároveň sdělil, že pokračuje ve sbírání materiálu (počet slov „se denně zvyšuje, masa materiálů narůstá“) a že je bude uvádět „do organického systému“ teprve tehdy, až prozkoumá všechny „litevské prameny“, které měl k dispozici. Pokračoval ve čtení básně K. Donelaitise, z níž do té doby již vypsal (a patrně zčásti zpracoval) až 600 kořenů. O slovech vypsaných z „Litevské bible“ (v počtu kolem 6000) pak J. Juška sděloval, že „ta ještě počkají na dalšího pracovníka“²⁹.

O dva měsíce později, v dopise (15) z 9. VI. 1857, J. Juška sděluje I. I. Srezněvskému, že se zabývá „zpracováním slov“, jejichž počet u něj již dosáhl 10 000, a že doufá, že o nadcházejících letních prázdninách „výrazně posune svou práci kupředu“³⁰. V dopise (16) z 20. VII. 1857 znovu píše, že se věnuje „třídění litevských kořenů“³¹. Práce na „Kořenáři“ však postupovala pomaleji, než J. Juška počítal a doufal. O čtyři měsíce později, 23. XI. 1857 (dopis 17), se J. Juška I. I. Srezněvskému omlouval, že ho dlouho neinformoval „o stavu své práce“, a psal: „Nemohu se pochlubit jejími viditelnými úspěchy, ale napříště na ní pracuji každý den. Příčinami její pomalosti jsou služební povinnosti, rozsáhlost samotné práce a chatrné zdrav퓳². Také sděloval, že „materiálů shromážděných z pramenů se nahromadilo mnoho“, a doufal, že v polovině prosince, tedy přibližně za měsíc, předloží I. I. Srezněvskému „alespoň začátek své práce“ a že se „o některých okolnostech týkajících se této věci“ v nejbližší době osobně vysvětlí³³. J. Juška má zde zřejmě na mysli „Litevský kořenář“.

J. Juška svůj slib dodržel. V dopise (18) ze 16. XII. 1857 sděluje: „Dnešní poštou posílám redakci ‚Učených zápisků‘ začátek své práce“ a slíbil, že do svátků (pravděpodobně vánočních) připraví také „další listy“³⁴.

²⁷ Tamtéž, fol. [28a].

²⁸ Tamtéž, fol. 41.

²⁹ Tamtéž, fol. 29.

³⁰ Tamtéž, fol. 41–42. Je možné, že právě tuto zprávu J. Jušky měl I. I. Srezněvskij na mysli, když v červnu 1857 v již citované „Poznámce“ ohledně litevsko-ruského slovníku K. A. Jurdana napsal, že J. Juška „nyní… dovádí k dokončení svůj pokus o litevský kořenář“. Pokud lze soudit z dopisů J. Jušky, I. I. Srezněvskij neměl pro takové tvrzení žádné jiné faktické podklady.

³¹ Tamtéž, fol. 43.

³² Tamtéž, fol. 45.

³³ Tamtéž.

³⁴ Tamtéž, fol. 46.

14. Lietuvių terminologija

209

Oční choroba přiměla J. Jušku strávit následujících několik měsíců „téměř v naprosté nečinnosti“³⁵ [dopis (19) z 13. IV. 1858]. Na „své dílo“, jak se píše v tomto dopise, nyní čekal „nový bohatý pramen“: L. Ivinskij, vydavatel litevského kalendáře, mu slíbil poslat k nahlédnutí „první tři části jím sestavovaného polsko-žemaitského slovníku“³⁶. O měsíc později [13. V. 1858, dopis (20)] J. Juška sděluje: „Moje práce nyní postupuje velmi pomalu, doufám, že se jí budu moci vážněji věnovat ve volném čase“³⁷.

V létě roku 1858 navštívil J. Juška Litvu. „Hlavním cílem této… cesty, — psal I. I. Srezněvskému 27. VIII. 1858 (dopis 21), — bylo jak shromáždit nové materiály pro mnou sestavovaný litevsko-slovanský kořenový slovník (v předchozích dopisech jej J. Juška nazýval ‚Kořenovým slovníkem litevského jazyka‘ nebo prostě ‚Kořenovým slovníkem‘, — Г.В.) a přesněji určit hlavní nářečí našich Litevců, tak objasnit to, co již mám“³⁸. V této souvislosti zamýšlel „podniknout cestu do všech částí naší Litvy, pozorněji naslouchat řeči litevských venkovanů, pohovořit si se znalci a milovníky litevského jazyka a litevských starožitností“, avšak kvůli krátkému času (jednomu měsíci), který měl k dispozici, se musel „omezit na návštěvu městeček Vorny, Eiregola a Pušolaty a jejich okol퓳⁹. Z cesty do Litvy se J. Juška vrátil s bohatými materiály pro „Kořenový slovník“. V témže dopise napsal: „Pro svůj kořenový slovník jsem získal značnou zásobu materiálů. Našel jsem mnoho nových kořenových jazykových forem v uvedených písních a pohádkách, zapsaných ve vesnicích většinou odlehlých, obklopených lesy, a u starých lidí, kteří mluví pouze svým přirozeným jazykem. Mnoho nových slov jsem zaznamenal při rozhovorech s nimi. Získal jsem také několik tištěných knih, které jsem dosud neměl. Mezi nimi vyniká kniha o zvycích starých Litevců (Dovkontova pod pseudonymem Laukys)⁴⁰. Nesrovnatelně bohatší pramen jsem však našel v nově přepracovaném rukopisném lexikonu pušolatského nářečí (14 verst od města Poněvěže) svého bratra. Zde je význam každého slova objasněn příkladem převzatým z živé řeči, v němž se vysvětlené slovo vyskytuje. U každého slova jsou uvedena jeho synonyma, jejichž význam je objasněn na příslušném místě. Tak například ke slovu: kalbėti, ‚mluvit‘, je uvedeno 50 synonym. Tato zvláštnost zmíněného lexikonu je pro litevského lexikografa velmi důležitá. Překlad je pořízen do polštiny, protože můj bratr neumí rusky“⁴¹.

Zdá se, že „Kořenový slovník“ je míněn i v dopise (22) ze 17. XII. 1858, v němž J. Juška naříká nad tím, že po tak dlouhou dobu

³⁵ Tamtéž, l. 47.

³⁶ Tamtéž.

³⁷ Tamtéž, l. 49.

³⁸ Tamtéž, l. 50.

³⁹ Tamtéž.

⁴⁰ Имеется в виду книга С. Дауконтаса: Budą Senowęs Lëtuwiû Kalnienû ir Žamajtiû (1845).

⁴¹ ЦГАЛИ, ф. 436, оп. 1, ед. хр. 1433. л. 51.

210

v té době „ještě nesplnil daný slib ohledně své práce“⁴². Vysvětluje to dvěma příčinami: hlavní je „oční choroba, jejímž následkem zůstala podrážděnost oka, která brání věnovat se práci natolik, aby byly její výsledky výraznější“, druhou příčinou jsou „každodenní služební povinnosti, které pohlcovaly všechen nejlepší čas a připravovaly jej o veškerou svěžest sil a duševní energie“⁴³. J. Juška doufal, že po převedení na nové působiště do obce Medved („nové místo bude volnější a lehčí“⁴⁴) bude moci „věnovat se započatému dílu s větší energií a úspěchem“⁴⁵.

Další a poslední zmínka o „Korňeslovu“ se vztahuje již ke kazanskému období života J. Jušky. Poté, co v dopise (25) z 22.III.1862 popsal svou cestu do Kazaně a první dojmy z tohoto města, sdělil J. Juška I. I. Srezněvskému dále, že práce v Kazanské vojenské škole mu zabírá většinu času, a proto mu na „litevský kořenový slovník“ zbývají jen večery. Napsal, že za měsíc a půl pobytu v Kazani „dokázal sestavit pouze tabulky slov začínajících samohláskami“, a vyjádřil naději, že později, až „se pedagogická činnost dostane do svých kolejí“, mu „zbude více volného času“ (na studium litevského jazyka)⁴⁶.

V následujících dopisech J. Juška již informuje o práci na „litevsko-ruském slovníku“ [(28) z 28.XII.1866]⁴⁷, na „litevsko-ruském slovníku, který sestavujeme (tj. J. Juška a jeho bratr Antanas, — G. V.)“ [(30) z 5.X.1876]⁴⁸, na „pokusu o litevsko-ruský slovník“ [(31) z 29.III.1877]⁴⁹ atd., tedy o školním slovníku a o známém „Slovníku litevského jazyka“, na němž bratři Juškovi pracovali a který vyšel mnohem později ve třech sešitech (1897—1922).

Práce na „Litevském kořenovém slovníku“ byla zřejmě přerušena v polovině 60. let, tedy asi 10 let po jejím zahájení, a později již nebyla obnovena. Příčinu toho je třeba patrně hledat v nucené změně bydliště a zaměstnání (po Kazani — od roku 1864 inspektor a poté učitel latiny v Nižním Novgorodu, od roku 1867 učitel latiny v Jekatěrinburgu), která bránila soustavnému studiu litevského jazyka⁵⁰, sla-

⁴² Tamtéž, fol. 52.

⁴³ Tamtéž.

⁴⁴ Jde o očekávané jmenování J. Jušky inspektorem Novgorodského kadetního učiliště, které se pravděpodobně nacházelo v obci Medved.

⁴⁵ ЦГАЛИ, ф. 436, оп. 1, ед. хр. 1433, л. 52.

⁴⁶ Tamtéž, fol. 57. V předchozích dopisech, jak vidíme, I. Juška nepíše o tom, že v nejbližší době předloží Oddělení ruského jazyka a literatury připravený „Korňeslov“. Zda se právě o to opíral I. I. Srezněvskij, když Oddělení sděloval, že J. Juška brzy dokončí práci na „Korňeslovu“ (viz výše, s. 206), není známo. Je možné, že se některé dopisy J. Jušky nedochovaly. Možná J. Juška slíbil dokončit a zaslat „Korňeslov“ při jednom ze setkání s I. I. Srezněvským.

⁴⁷ ЦГАЛИ, ф. 436, оп. 1, ед. хр. 1433, л. 66.

⁴⁸ Tamtéž, fol. 69.

⁴⁹ Tamtéž, fol. 70.

⁵⁰ Po přestěhování do Jekatěrinburgu (dnešního Sverdlovska) psal J. Juška I. I. Srezněvskému [dopis (29) z 12.II.1867], že učitelské místo mu, jak doufal, poskytne „více času věnovat se také litevskému jazyku“, a dodal: „Život ani na Urale nesmí oslabit litevství“ (ЦГАЛИ, ф. 436, оп. 1, ед. хр. 1433, л. 68).

14⁴

211

své zdraví, a poté i usilovná práce na zmíněném „Slovníku litevského jazyka“.

Takové jsou údaje o průběhu práce J. Jušky na „Litevském kořenáři“ a o zdrojích slovníkového materiálu pro něj, obsažené v dopisech J. Jušky I. I. Srezněvskému.

Obraťme se nyní k otázce, jaký měl být „Litevský kořenář“ J. Jušky.

Lze sotva pochybovat o tom, že ideu vytvoření „Litevského kořenáře“ vnukl J. Juškovi I. I. Srezněvskij (možná v létě roku 1856, kdy I. I. Srezněvskij odpočíval v Novgorodu). V každém případě J. Juška v jednom z dopisů [(17) z 23.XI.1857], když podává zprávu o „stavu své práce“, kterou měl pravděpodobně na mysli „Litevský kořenář“, uznává, že za tuto práci vděčil I. I. Srezněvskému „ideou i duchovní a materiální podporou“⁵¹. Nepochybné je, že I. I. Srezněvskij nejen věděl o přípravě „Kořenáře“ (jak dobře vyplývá z výše uvedeného), ale také předkládal své představy o tom, jaký by měl být, co by jeho hesla měla obsahovat atd. J. Juška pozorně naslouchal radám tehdy již uznávaného vědce a řídil se jimi. V dopise (13) z 25.III.1857 J. Juška psal: „…Vašich rad a pokynů, Izmaile Ivanoviči, si velmi vážím; ve svých úvahách se omezuji na určení významů probíraného slova, které objasňuji větami, v nichž se vyskytuje, a na srovnání litevských kořenů pouze se slovanskými“⁵². Lze tedy s jistotou tvrdit, že právě I. I. Srezněvskij doporučil omezit se v heslech „Kořenáře“ na výklad významů slov, dokládat je textovými příklady a srovnávat litevské kořeny pouze s odpovídajícími slovanskými kořeny. J. Juška si ovšem, jak píše v témže dopise, „dovolil“ také „srovnání litevských slov s lotyšskými a staropruskými slovy“, avšak aby tuto vlastní iniciativu zřejmě v očích I. I. Srezněvského ospravedlnil, hned dodává, že do „okruhu svých studií zahrnul lotyštinu a starou pruštinu pro svůj vlastní prospěch, neboť se s těmito jazyky chtěl seznámit jako s blízce příbuznými jazyky litevštiny“⁵³. Konečné rozhodnutí o tom, zda lotyšská a staropruská slova zahrnout, či nezahrnout, však J. Juška ponechával na I. I. Srezněvském. „Zařazení slov a kořenů lotyšského a staropruského jazyka do mnou zamýšleného kořenáře bude zcela záviset na Vašich radách a pokynech, Izmaile Ivanoviči, kterých si velmi vážím a budu se jimi posvátně řídit“⁵⁴.

„Litevský kořenář“ měl tedy představovat srovnávací litevsko-slovanský slovník, do něhož by byla zahrnuta odpovídající slova z nejbližších příbuzných litevštině, staré pruštiny a lotyštiny. Přitom se předpokládalo, že na rozdíl od litevských a slovanských slov budou lotyšská a staropruská slova vysvětlována příklady

⁵¹ ЦГАЛИ, ф. 436, оп. 1, ед. хр. 1433, л. 45.

⁵² Tamtéž, l. 28.

⁵³ Tamtéž.

⁵⁴ Tamtéž, l. 28–[28а].

212

nebudou, nýbrž budou uvedeny „jen proto, aby ukázaly, které kořeny se zachovaly v nejbližších větvích litevského jazyka“⁵⁵. V souladu s tím I. Juška navrhoval zařadit do „Kořenoslovu“ nikoli všechna litevská slova, ale pouze ta, která jsou zajímavá právě ze srovnávacího hlediska. Tak je zřejmě třeba chápat i jeho následující slova v dopise (14) z 5.IV.1857: „Ze shromážděných materiálů se vezme (tak v rukopisu, — Г.В.) k práci jen to, co je podstatně důležité a odpovídá cíli“⁵⁶. Pokud jde o „rozsah zamýšleného díla“, I. Juška se domníval, že „by bylo možné omezit se pouze na ty formy, které pomáhají objasnit různé podoby kořenů a jejich významy“⁵⁷.

Konkrétní představu o zpracování a obsahu slovníkových hesel „Litevského kořenoslovu“ poskytuje sedm zkušebních hesel („zkušebních lístků“), které J. Juška zaslal I. I. Srezněvskému s dopisem (14) z 5.IV.1857. Tato hesla jsou napsána na 10 lístcích o rozměrech přibližně 9 × 11 cm. Dochovaná (archivní) paginace (fol. 30–39) neodpovídá jejich skutečnému pořadí. Publikujeme je v abecedním pořadí podle hlavních kořenů.

Zkušební hesla „Kořenoslovu“ zaslal J. Juška na žádost I. I. Srezněvského. Vyplývá to z téhož dopisu J. Jušky: „Velmi mě potěšilo, že jste si, vysoce vážený Izmaile Ivanoviči, ode mne vyžádal zkušební lístky zamýšleného kořenoslovu“⁵⁸. Tato hesla J. Juška zaslal „v podobě, v jaké jsou“, ale považoval za nutné zdůraznit, že „zdaleka nejsou dokončená“⁵⁹. Odrážejí počáteční etapu práce na „Kořenoslovu“. Je to patrné už z toho, že J. Juška uvádí dokladový materiál zpravidla z básně K. Donelaitise (příklady označuje konvenční zkratkou „Дон.“) s ruským překladem a občas také z „Litevské bible“ (přesněji z evangelia) s uvedením staroslověnských paralel podle Ostromirova evangelia (ve zkratce: О.Е.). Píše o tom i sám J. Juška: „Na zaslaných lístcích jsou zapsány tvary od Donelaitise (tak! — Г.В.), jen několik z evangelia“⁶⁰. Poznamenal také, že „ze zaslaných sedmi kořenů dva, zdá se, ve slovanském jazyce nejsou: lik a mau“⁶¹. Zde citovaný dopis (14) z 5.IV.1857 je mimořádně zajímavý také tím, že J. Juška v něm hodnotí vlastní možnosti (jako vždy velmi skromně) při sestavování „Kořenoslovu“ a vkládá velkou naději do pomoci a vedení I. I. Srezněvského při této složité a důležité vědecké práci. Psal: „Nemohu se Vám, vysoce vážený Izmaile Ivanoviči, nepřiznat, že mé znalosti současné filologie jsou velmi omezené; a můj pohled na podnikaný

⁵⁵ Tamtéž, fol. 29.

⁵⁶ Tamtéž.

⁵⁷ Tamtéž.

⁵⁸ Tamtéž.

⁵⁹ Tamtéž.

⁶⁰ Tamtéž.

⁶¹ Tamtéž.

213

práce může být velmi nedokonalá. Jestliže se odvažuji pustit do tak důležité práce, vyžadující všestranné a důkladné znalosti současné filologie, a jestliže mohu udělat něco užitečného, pak jedině pod Vaším vedením. Vložte tedy do mne, velectěný Izmaile Ivanoviči, nový závazek synovské vděčnosti, jestliže na základě zasílaných zkušebních lístků, které ukazují můj pohled na započatou práci a metody, jichž užívám, neodmítnete (v originále: neodmítněte, — Г. В.) sdělit mi otevřeně a přímo svůj názor na mou práci a zároveň mi dát své otcovské rady“ ⁶².

Jak I. I. Srezněvskij hodnotil zkušební články „Kořenoslovu“ J. Jušky a jak reagoval na jeho žádost o celkové vedení při sestavování „Kořenoslovu“, není známo. V následujících dopisech o tom J. Juška nic nepíše. Není známo ani mínění I. I. Srezněvského o „začátku“ práce, který mu J. Juška hodlal poslat a pravděpodobně jej poslal v polovině prosince 1857 (viz výše s. 209). Lze pouze s dostatečnou jistotou předpokládat, že jak zkušební články, tak „začátek“ práce J. Jušky udělaly na I. I. Srezněvského příznivý dojem, jestliže J. Juška pokračoval v práci na „Kořenoslovu“ a pravidelně ho informoval o jejím průběhu. A pokud J. Juška lituje pomalého postupu této práce, stěžuje si na oční chorobu či služební záležitosti, které mu zabíraly mnoho času a sil, nikoli však na nepříznivý, kritický postoj I. I. Srezněvského, jenž by mohl ochladit J. Juškovo přání pokračovat v práci na „Kořenoslovu“.

Takové jsou údaje obsažené v dopisech J. Jušky o jeho „Litevském kořenoslovu“. Významně nově osvětlují tuto důležitou práci litevského jazykovědce, jíž věnoval mnoho sil a času, který mu zbýval po služebních povinnostech. Tato práce J. Jušky se bohužel nestala „pozoruhodným přírůstkem ruské lingvistické literatury“ a nebyla vydána pod záštitou Oddělení ruského jazyka a literatury Akademie věd, jak si přál a v co doufal I. I. Srezněvskij, jenž slovem i činem neustále podporoval lituanistické snahy J. Jušky. Je třeba se domnívat, že práce na „Litevském kořenoslovu“ nebyla dokončena. Jinak by o tom J. Juška jistě uvědomil I. I. Srezněvského, který byl po mnoho let informován o průběhu sestavování „Kořenoslovu“.

Na závěr toho, co bylo řečeno o „Litevském kořenoslovu“, uveďme následující.

Již z uvedených údajů lze usoudit, že vztahy mezi J. Juškou a I. I. Srezněvským nebyly jen oficiální a neomezovaly se (jak dobře ukazují i další dopisy J. Jušky publikované v „Balto-slovanských studiích“) pouze na čistě vědecké otázky, jak se domnívá B. Tolutiene⁶³. Vztahy mezi začínajícím lituanistou a již uznávaným slavistou po pobytu I. I. Srezněvského s rodinou v létě roku 1856.

⁶² Там же, л.л. 29 и 40 (архивная пагинация письма прерывается потому, что между этими листами вложены 10 „пробных карточек“ с нумерацией от 30 до 39 л.).

⁶³ В. Tolutienė. A. Juška leksikografas, p. 293.

214

Takové jsou údaje obsažené v dopisech J. Jušky o jeho „Litevském kořenoslovu“. Významně nově osvětlují tuto důležitou práci litevského jazykovědce, jíž věnoval mnoho sil a času, který mu zbýval po služebních povinnostech. Tato práce J. Jušky se bohužel nestala „pozoruhodným přírůstkem ruské lingvistické literatury“ a nebyla vydána pod záštitou Oddělení ruského jazyka a literatury Akademie věd, jak si přál a v co doufal I. I. Srezněvskij, jenž slovem i činem neustále podporoval lituanistické snahy J. Jušky. Je třeba se domnívat, že práce na „Litevském kořenoslovu“ nebyla dokončena. Jinak by o tom J. Juška jistě uvědomil I. I. Srezněvského, který byl po mnoho let informován o průběhu sestavování „Kořenoslovu“.⁶⁴

Ještě uveďme, že I. I. Srezněvskij na žádost J. Jušky posílal potřebné knihy a poskytoval rady, které J. Juška, dosud málo zkušený s vědeckým popisem jazyka, potřeboval. J. Juška si jeho pomoci velmi vážil. Například v dopise (12) z 19.II.1857 psal: „Čím dále pokročím ve svých studiích litevského jazyka a čím více se seznamuji s nejstaršími památkami slovanského písemnictví, tím více se přesvědčuji o významu a důležitosti Vašich rad a pomoci, tím hlouběji zakořeňuje v mém srdci úcta a vděčnost k Vám, Izmaile Ivanoviči, jako původci nového období mého duchovního života. Věřte prosím, Izmaile Ivanoviči, mým slovům: jsou výrazem mé duše“⁶⁵.

3. „Názvy stupňů příbuzenství“ zaslal J. Juška I. I. Srezněvskému s dopisem (22) ze 17.XII.1858⁶⁶. V něm se píše: „S tímto dopisem Vám posílám názvy stupňů příbuzenství v litevském jazyce. Shromáždil je můj bratr, kněz Antonij; seřadil jsem je podle vzájemných vztahů a přeložil do ruštiny“⁶⁷. Z toho je zřejmé, že v původním seznamu názvů příbuzenství, tj. v seznamu zaslaném J. Juškovi jeho bratrem Antanasem, byly názvy uspořádány jinak (možná abecedně, s překladem do polštiny nebo bez něj) a že v zde publikované podobě je J. Juška seskupil podle stupňů pokrevního příbuzenství a sešvagření.

⁶⁴ ЦГАЛИ ф. 436 оп. 1 ед. хр. 1433, л. 23.

⁶⁵ Там же, л. 28.

⁶⁶ Ve sbírce dopisů J. Jušky I. I. Srezněvskému jsou „Názvy stupňů příbuzenství“ chybně vloženy do dopisu (8) ze 6.XI.1856 (s. 17—18 podle průběžného stránkování). Nad názvem tohoto seznamu je jinou rukou napsáno: „Z dopisu redaktorovi I. V. Juškevičovi“; před slovo „Názvy“ bylo vepsáno „Předkládám“ a nad slova „shromážděné knězem Antonijem“ bylo dopsáno „mým bratrem“. Tyto dodatky byly pravděpodobně učiněny pro usnadnění předložení tohoto materiálu I. I. Srezněvským na zasedání Oddělení ruského jazyka a literatury.

⁶⁷ ЦГАЛИ, ф. 436, оп. 1, ед. хр. 1433, л. 52.

215

I

SLOVNÍK LITEVSKO-SANSKRTSKÝCH SHOD, SESTAVENÝ I. JUŠKOU

A

Abída, urážka, vādh, urážet. Ájdrus, větrný, vidḥra, jasný. Ájszkus, jasný, jaças, lesk. Ákis, oko, akś, totéž. Álksnis, olše, alka, strom. Áikanas, hladový, lačnět. Ánksztas, úzký, jug, úzkost. Ánglis, uhlí, angāra, totéž. Arklis, kůň, arvan, totéž. Artí, blízko, ārāt, totéž. Ászara, slza, asra, totéž. Ászis, osa, akśā, kolo. Ássu, nebo essu, esmi nebo esmū, jsem, asmi, totéž. Ásztras, ostrý, aç, brousit, açra, ostří. Áukszstas, vysoký, ūccha, totéž. Áusti, tkát, vē, ūi, totéž. Áugti, růst, vakś, totéž. Áusis, ucho, gavśa, totéž. Áuszra, úsvit, djāutra, světlo. Awis, ovce, avi, totéž.

B

Bagóts, bohatý, bhaga, štěstí, bhōga, bohatství. Balá, močál, mala, špína, palata, totéž. Báltas, bílý, bhāla, světlo. Bánda, stádo, kāṇḍa, zástup. Bárwa, barva, varṇa, totéž. Barzdá, vous, barba (lat.). Básas, bosý, paç, jít. Baczka, sud, vak, být ohnutý. Bárscczej, boršč, bhṛtja, jídlo. Bažnicze, kostel, vāsa, stavba. Bárti, nadávat, garh, totéž. Biégti, běžet, bhag, totéž. Biárzas, bříza, bhurga, totéž. Bibis, penis, pāju, zadek; çepa, totéž. Bijótis, bát se, bhēś, bhī, totéž. Biłóti, mluvit, bhā, zářit; bhas, mluvit. Blúdas, mísa, pohár. Blusá, blecha. Bóba, bába, stařena, paru, chůva. Bókszta, věž, vēça, dům. Brazdá, brázda, ṛh, pást; vardh, řezat. Brísti, brodit se, gāh, totéž. Brólis, bratr, bhrātṛ. Buczióti, líbat, çub, totéž. Bújlis, býk. Búris, množství, vāra, totéž. Búti, být, bhū, totéž.

C

Cibúle, cibule, çara, totéž. Ciéna, cena, ci, sbírám. Ciélas, celý, kēvala, totéž. Cúdas, zázrak, kuh (místo kudh), udivovat. Cupk, vyjadřuje zvonění, ciṅ, zvonit.

D

Dalís, podíl, dal, dā, dělit. Dantis, zub, dança, totéž. Degti, hořet, dah, totéž, du, totéž. Dengti, krýt, sthag, totéž. Deszinas, pravý, dakṣiṇa, totéž. Diena, den, dina, totéž. Dieti, klást, dhā, položit. Dirbti, pracovat; dariti, dělat, drāgh, snažit se, drāh, bdít. Diwaj, zázrak, div, zářit. Draskíti, trhat, dru, poškozovat. Draúgas, druh, přítel. Drebiéti, třást se, bṛh, bát se. Duktíe, dcera, gen. dukteres, druhī a duhitṛ, totéž. Dūmas, kouř, dhūma, totéž. Durís, dveře, dvār, dvāra, totéž. Dūrnius, hlupák [tak!], dus, dur, špatně. Dūrti, píchat, dṛ, totéž. Dū’ti, dát, dā, totéž. Džiūti, schnout, çam, çuś, totéž. Dzwániti, zvonit, dhvan, svan, totéž.

E

Ejti, jít, ṛt, at, it, totéž. Éžeras a azeras, jezero, asra, úhel. Éžis, ježek, ahi, totéž.

G

Gajdís, kohout, gai, vydávat zvuk. Galwa, hlava. Gana, dost, ghaṇa, mnoho. Garsas, zvuk, hlas, gṛ, vydávat zvuk. Gajletis, litovat, činit pokání, khai, totéž. Gaubti, ohýbat, çōca, totéž. Gejsti, žíznit, gādh, kak, totéž, gṛdh, totéž. Geležis, železo, asala, totéž. Geltónas, žlutý, harisa, totéž. Gesíti, hasit, zhášet, gah, ničit. Giárkle, hrdlo, kṛka, totéž. Giedóti, zpívat, gai, totéž. Gímdti, rodit, jan, totéž.

216

Gínti, hnát, ghṛṇ a ghịn, chytat.

Gísla, žíla.

Gíwas, živý, giv, žít.

Giwáte, had, gam, pohybovat se.

Góbszus, chamtivý, gádh, же, toužit.

Godoti, ctít, gēv, uctívat.

Griaúti, dunět, gr, vydávat zvuk.

Griówis, příkop, krivi, jáma.

Grébti, uchopit, gṛh, hṛ, totéž.

Griékas, hřích, ghur, být nevědomý.

Gudínti, probouzet, gádh.

Gúžas, otok po úderu, guhia, zadek.

I

Imaníti, chápat, umět, umā, totéž.

Ímti, brát, jati, jam, totéž.

Iszmaníti, rozumět, midh, mēdh, totéž.

Iáunas, mladý [sic!], jinošský, juvan, totéž, júni, mladá.

Ieszóki [sic!], hledat, iěh, totéž.

Iúngti, spojovat, ju, jung, jug, svazovat.

Iaugti, spojovat, jat, uvádět do pořádku.

Iúngas, jho, juga, totéž.

Iúsznikas, krvavá polévka, júša, hrachová polévka.

K

Kalbiéti, mluvit, khjā, galp, totéž.

Káǰlis, kůže, čar-man, totéž.

Kálas, kůl, čala, totéž.

Kalė, fena, čava, štěně.

Kadrā, přikrývka, çal, pokrývat; čali, pokrývka.

Kaktá, týl, ghāta, totéž.

Kámpas, roh, kōna, totéž.

Kanápis, konopí, çana, totéž.

Kąnsti, kousat, kans, ničit.

Kárwe, kráva, çṛ, bodat, çru, roh.

Kasá, kosa, kača, vlas.

Kásti, kopat, kaš, zkoušet.

Katé, kočka, gāh-aka, totéž.

Káulas, kost, çalāka, totéž.

Kauti, kovat, ku, vydávat zvuk.

Kawóti, skrývat, gal, kag, pokrývat.

Kiaúle, prase, kōla, totéž.

Kiaúzsis, vejce, koça, totéž.

Kiális, koleno, gānu, totéž.

Kelí, několik, kala, malé množství.

Képti, péct, pač, totéž.

Kíbti, přilnout, čib, uchopit.

Kírmis, červ, kṛmi, totéž.

Kírpti, stříhat, kṛp-ana, totéž.

Kírsti, rubat, khur, kṛt, totéž.

Klíszas, chromý, klíva, totéž.

Klausíti, poslouchat, çru, totéž.

Kréjwas, křivý.

Krésti, třást, tras, totéž.

Kraújas, krev.

Kúlti, tlouci, ghṛṣ, totéž.

Kŭrmis, krysa, çuṣira, totéž.

Kúrti, topit, čur, pálit.

Kuósiti, kašlat, kās, totéž.

Kupetá, kicha [tak!], kuta, patala, totéž; kupa, skála.

Kúte, chléb, kuta, dům.

Kúsziti, dotýkat se, kuč, totéž.

Kwepiéti, páchnout, vās, totéž.

Kiáke, šiška, cikha, vrchol.

L

Léngwas, lehký, laghu, totéž.

Lépsna, plamen, plu, foukat.

Linaj, len.

Lipti, přilnout, lī, totéž, lip, lepit.

Lísti, lézt, liç, jít.

Lízdas, hnízdo, nída, totéž.

Lúbieti, mít sklon, lubh, totéž.

Ł

Łábas, blahobytný, dobrý, labh, získávat.

Łajzíti, lízat, lih, totéž.

Łápas, list, palāça, totéž.

Łaúzti, lámat, lup, totéž.

Łóbिस, majetek, labh, získávat.

Łúpas, ústa, lapana, ústa.

Łúpti, loupit, lup, totéž.

M

Májszas, pytel, maçaka, totéž.

Majszíti, míchat, miçr, totéž.

Majníti, měnit, mē, totéž.

Márgas, pestrý, mārga, zadnice.

Mážas, malý, man-āk, méně.

Miaúti, bučet, mukha, zvuk.

Maldā, modlitba, mantra, totéž.

Miliéti, milovat, mil, být ve vztazích.

Miésa, maso, mānsa, totéž.

Miênuo, měsíc, mās, totéž.

Mígła, mlha, opar, mih, smáčet.

Mínti, mačkat, mī, mināmi, mačkám [tak!].

Mirkióti, mhouřit oči, mis s předl. ut, otevřít oči, s předl. ni, zavřít oči.

Mírti, zmírat.

Mízti, močit, mih, totéž.

Mólis, hlína, mala, bláto, māuli, země.

Móteris, moteriszke, žena, mātṛ, matka.

Mojóti, kolébat, mā, mávat.

217

Mótina, matka, mātṛ, totéž.

Mūras, kamenná zeď, pura, dům; mur, obezdít kamennou zdí.

Murmėti, bručet, marmara, šelest.

Mūse, moucha, makša, totéž.

Mūszti, bít, muš, mich, mī, totéž.

N

Naujās, nový, nava, navja, id.

Najkinti, ničit, nakk, id.

Nészti, nést, nī, id.

Nósis, nos, nasā, id.

O

Ōbalis, jabloň, amra, strom, amla, kyselý.

P

Pajniōti, plést, çul, id.

Pakūta, epitémie, kuth, být smutný.

Párszas, sele, pras, rodit.

Pík­ti, zlobit se, vakš, makš, id.

Pláukti, plout, plu, id.

Póta, hostina, pā, pít.

Praszti, prosit, pračh, id.

Priételis, přítel, prijja, drahý; pri, milovat.

Pūjkus, hrdý, vakš, růst.

Pūlkas, množství, dav, varga, id.

Pūʼlti, padat, pat, id.; pad, pohybovat se.

Pūʼdas, hrnec, pūta, nádoba.

Pūrwas, bláto, parikšā, bažina.

Putrā, kaše, trn, jíst.

Pīhwas, břicho, pāli, stehno.

R

Rātai, vůz, ratha, tamtéž.

Rāgas, roh, çru, tamtéž.

Rāṇka, ruka, rankh, pohybovat se.

Rasā, rosa, rasa, voda.

Raudōti, vzlykat, plakat, rud, rozplakat.

Raudōnas, červený, rāhita, tamtéž (místo rodhita).

Rautī, trhat, khur, tamtéž.

Rāwas, roh, krivi, jáma.

Riedīti, zdobit, rādh, dělat.

Riekti, křičet, ru, kruç, tamtéž.

Riātas, řídký, rīti, mez.

Rietīs, síto, riš, rozdělovat.

Riežti, řezat, rus. id.

Rinkti, sbírat, çṛan.

Rīti, žrát, gr., polykat.

Rīkšte, prut.

Rugēj, žito, rāgī, druh obilí v Indii.

218

Rūpintis, pečovat, rup, znepokojovat.

Rīžtis, odvážit se, riç, riš, zabít.

Rópe, tuřín.

S

Sāpnas, sen, svapna, totéž.

Sapnuōti, vidět ve snu, svap, spát.

Saūle, slunce, sūrja, totéž.

Sėgti, připevňovat, saǵ, totéž.

Sėkti, následovat, sač, totéž.

Sesuo, sestra, gen. seseres, svasṛ, totéž.

Siedėti, sedět, siesti, usednout, sad, sīd, totéž.

Siėkti, sáhnout, dosáhnout, sagh, totéž.

Sidābras, stříbro, sita, obhra, bílé zlato.

Sīla, síla, çila, přirozenost, povaha.

Sīlnas, slabý, alpa, totéž.

Siūrbi, srkat, sṛǵ, lít.

Siūsti, posílat, prėsājāmi, posílám.

Skęsti, tonout, skand, padat.

Skūsti, holit, ghṛṣ, škrábat.

Smértis, smrt, māra, mor.

Smirdėti, páchnout, zapáchat [tak!], mṛdh, být vlhký.

Sodžiālka, rybník, çada, bláto.

Spjaūti, plivat, plu, smáčet.

Spīrti, kopat nohama, prš, udeřit.

Sprōgti, praskat, pras, natahovat se.

Stenėti, sténat, stan, tamtéž.

Stėjgti, usilovat, stigh, vstupovat.

Stiebas, stonek.

Stīklas, sklo, stuč, zářit.

Stōgas, střecha, stagh, pokrývat.

Stōti, stát se, stowieti, stát, sthā, tamtéž.

Su, s, sam nebo sa, tamtéž.

Sūditi, soudit, sundh, čistit.

Sūpti, houpat, kšubh, sōpana, tamtéž.

Sūnus, syn, sūnu, tamtéž.

Sūris, sýr, sara, zahuštěné mléko.

T

Tamsūs, temný, tamas, tma.

Tamsībė, temnota, dhvānta, totéž.

Tārti, říci, tark, mluvit.

1. Tarp, mezi, antar, totéž; uvnitř (ап místo sam).

Tatūszis, tatínek, tāta, totéž.

Tėkti, téci, tik, pohybovat se.

Tiatā, teta, tāta, vážený.

Tiewas, otec, pitṛ, totéž.

Tītas, most, dharana, totéž.

Tawōras, zboží, dvr, nabývat.

Traūkti, táhnout, trakh, totéž.

Trānk­smas, úzkost, dhrānkš, křičet.

Trīnti, třít.

Trōkszti, žíznit, trš, totéž.

Trusiėti, pečovat, dru, běžet.

3. Turiëti, držet, dhr. dhi, dt. Twóra, plot, dhára, dt. Twóti, sekat, válcovat, çvas, dt. Twínti, rozlévat se (o řece), dhumí, řeka. Twírtas, pevný, sthira, dt. 4. Túszczias, prázdný, chudý, tučchna, dt. 2. Tasziti, tesat, takš, dt.

U

Úbagas, žebrák, bhikš, žebrat. Ugnís, oheň. Úksusas, ocet. Úrwa, nora, ulwa, dutina. Úžpakalis, zadek, phalaka, dt.

W

Wábalas, brouk, váḍh, bádh, znepokojovat. Wáikas, dítě, gáha-ka, dt. Wajkszióti, chodit, vá, dt., vakh, vát, dt. Wagis, zloděj, váḍh, dt. Wálgiti, jíst, vágā, jídlo. Walijti, mít sílu, valita, silný. Wanduó, undū, voda, voda, mokrý; und, být mokrý; vana, nitha, kam, kamandha, voda. Wárgas, neštěstí, · varga, síla; činit jednotvárným. Warlé, žába, var-anga, testiculus, vjanga, dt. Wárna, vrána, kârawa, dt. Wárpas, klas, vap, oplodňovat. Wadínti, volat, hyé, dt. Wártaj, brána, vára, dt. Wáškas, vosk, mákša, dt. Wásara, léto, vasára, touha. Wárras, měď, āra dt. Wésti, vést, váḍh, dt. Wéjzieti, vidět, dívat se, wejdas, tvář, vzhled. Wiéra, víra, var, přát si, vybírat. Wiédras, vědro, pátra, nádoba. Wiéjas, wies, vítr, vá, vát; vátara, vítr. Widús, střed, madhja, dt. Wilktis, táhnout se, vargh, pohybovat se. Wirti, vařit, vařit, bhṛ, dt. Wiras, muž, vára, dt.

Wissados, vždy, sada, dt. Wóditis, hádat se, váda · hádka. Wóditi, škodit, vadh, dt. Wógti, krást, vast, urážet. Wóžiti, vážit, vága, síla.

Z

Zujkis, zajíc, kiškis, dt., caça, dt. Zansís, husa, hansi, dt. Zibiéti, zářit, dju, djut, gūt, dhup, dt., sibh, svítit. Zigis, krok, çaǧǧ, jít. Zínsti, sát, cŭs, dt., cŭči, prs. Ziáme, žéame, žéme, země, gmā, dt. Isi = žióti, otevřít ústa, gábh, dt. Ziuriéti, dívat se, vidět, çri, dt.; ghṛ, zářit. Zónka, žena, ganí, gnā, dt. Zwakis, svíce, víti, světlo. Zwirblis, vrabec, vara, dt. Zuwis, ryba, vasu, dt. Zwaigždé, hvězda, cvid, být bílý. Zwiéris, zvíře, dhurja, hvárja, kůň.

SZ

Szaká, větev, çakhá, větev. Száltis, chlad, gelu, lat. Szárka, straka, sāra, turdus salica. Sziaszi, šest, šaš, dt. Sziausztis, ježkovat [tak!], hṛš, dt. Sziaréj, vlna, hṛš, ježkovat [tak!]. Szirdis, srdce, hṛd, dt. Szkáditi, škodit, kaç, dt. Szlówe, sláva. Szlúbas, chromý, khōl, kulhat. Szókti, tančit, skákat, çaç, dt. Szúdas, hnůj, súda, špína. Szuwá, szu, gen. suznés, pes, çvan, gen. çunas, dt.; çavaka, štěně. Szwéntas svatý, çvi, zářit.

CZ

Cziúpti, ohmatávat, čup, dt. Cziúrkszti, prosakovat, čut, čjut, kapat.

I. V. Juškevič.

II

ZKUŠEBNÍ ČLÁNKY LITEVSKÉHO SLOVOTVORNÉHO SLOVNÍKU, SESTAVENÉ I. JUŠKOU

[1]

Lik, liek, lajk, lat. lik. leek.

Lik-ti, přít. liek-u, min. lik-au, zůstat. Lot. lik-t, položit, postavit, klást. Pa-lik-ti, přít. pa-liek-u, min. pa-lik-au, zanechat, opustit; zůstat. Lot. pa-lik-t, zůstat. Ir palik-kęs miestą Nazaret (Mat. 4. 13). I zanechav (město) Nazaret.

219

Pa-łajk-as, gen. pa-łajk-o, zbytek, ostatní. Lot. at-leek-as, at-leek-s, pa-lik-s, totéž. Pa-łajk-is, m., pa-łajk-ie, ž., zbylý, -á; starý, obnošený, neužitečný, k ničemu

Isz-si-łajk-i-ti, přít. isz-si-łajk-au, min. isz-si-łajk-iau, uživit se, opatřit si obživu, přežít. Kajp jusū Mylĭsta žiemos bėdoj issilajkėt’? Jak se Vaší Milosti podařilo uživit se v zimní nouzi? (Don. 1. 160).

Łajk-i-ti, přít. łajk-au, min. łajk-iau, držet, považovat někoho za něco. Ir Burūs prastus per kiaulū jowalą łajko. A prosté mužiky považuje za prasečí žrádlo (Don. 1. 254).

Pa-si-lik-ti, zůstat. Ir ten pa-si-lik-o ikki Erodui numirus (Mat. 2. 15). A byl tam až do Herodovy smrti. O. E.

At-lik-ti, dokončit, vykonat. Juk dar Čzēso yr’ ir męs at-lik-sime darbus. Vždyť ještě máme čas a dokončíme (své) práce (Don. 1. 390).

[2]

Majn, lot. mi, main, slov. мѣн (-main).

Majn-a, gen. majn-os, mě. Lot. mi-hschana, majn-a, majn-oschana. Majn-i-ti, přít. majn-au, min. majn-iau, měnit. Lot. mi-ht, main-iht, majn-oht.

[3]

Mau, mow, lot. mau, mauk.

Mau-ti, přít. mau-ju a mau-nu (j, n, střídají se), min. mow-iau, navléci, oblékat, vložit. Lot. mau-t, zapřáhnout, nasadit uzdu.

Už-si-mau-ti, obléci si. Ir sawo skrandą buriszką wieszėt ussimowęs (Don. 1. 126). A svůj selský kožich (aby) šel na návštěvu, oblékl si.

Nu-mau-ti, svléci. Lot. po-mau-t. Kepurrę nu-mau-ja (Don. 1. 262): Snímá čepici. Mau-di-ti, přít. mau-d-au, min. mau-dž-iau, koupat. Mau-di-tis, koupat se. Lot. mauk-t, strhnout, stáhnout.

[4]

Mil, miel, mejl, mal, staropr. myl a mil, lot. mihł, slov. мил.

Mil-ie-ti, přít. mil-iu, min. mil-ie-jau, milovat, staropr. milyt, lot. mihł-eht, mihł-oht, mihł-inabt.

Miel-as, m., miel-a, ž. (Don. 1. 129), milý, drahý; prus. mil-s, myl-as, lat. mihł-s. Meil-ie, gen. mejl-ies, láska. Prus. myl-an (82), myl-in (89), akuz. Lat. mihł-iba, mihł-estiba.

Mejl-ing-as, m., mejl-ing-a, ž., laskavý, přátelský, příznivý. Lat. mihł-igs. Někdy děti svými milými (mejl-ingus) odloučí rodiče. Иногда от детей любезных отлучает родителей. (Don. 1. 184). Jako nějaký milostivý dobrodinec. (Don. 1. 186). Přivítala milou přítelkyni (Mejl-ingą swejkino draugę) (Don. 1. 47).

Mal-on-ie, gen. mal-on-ies, milost, přízeň, náklonnost (Don. 1. 158). Mīl-ist-a, gen. mīl-ist-os, milost (užívá se zejména u Žemaitů při oslovení urozených osob). Jak se Vaší Milosti podařilo přežít zimní nouzi? (Don. 1. 160).

[5]

Min, men, man, mon; lat. min, man; prus. men, min; slov. мѣн, мън, мин, мѧ (=men)

At-min-ti, préz. at-men-u, minulý čas at-min-iau, pamatovat, vzpomenout si. Pa-min-ie-ti, préz. pa-men-u, minulý čas pa-min-ie-jau, připomínat, připomenout, vzpomenout si, nezapomenout. Ale vzpomeň i na nás (Bet ir mus paminėk) (Don. 1. 139).

220

Isz-min-tis, gen. isz-min-t-ies, mysl, rozum. Lat. manna (prah̄ts).

Isz-min-ting-as, gen. isz-min-ting-a, chytrý, rozvážný, moudrý. Sztay isz-min-tingiej isz rytų žemės atėjo i Iezuralę (Mat. 2. 2). О.Е. Се влъсви отъ въстока придоша въ Иерслымъ.

Pra-man-i-ti, préz. pra-man-au, minulý čas pra-man-iau, vymyslet, složit, udělat. Nové lýkové střevíce se pletou. (Don. 1. 251).

Pra-mon-ie, gen. pra-mon-ies, výmysl, vynález, výtvor, obraz. Szalczū pra-mon-ės su ledais sugaiszi pagawo (saule). (Don. 1. 3). Mrazivé výtvory se slévají s ledem a sluníčko se je pustilo rozpouštět.

Nu-si-min-ti, préz. nu-si-men-u, minulý čas nu-si-min-iau, malomyslnět, bát se, ostýchat se. Příčestí minulé nu-si-min-es, nu-si-min-usi, skleslý, vystrašený; bázlivý, bojácný; Smertnay nusi-min-usi (Pelėdpalajke) (Don. 1. 230). Smrtelně vyděšená (sova).

Prus. men-entwey, infinitiv (1. třída, 2. osoba), připomínat, vzpomínat.

At-min-t-is, gen. at-min-t-ies (n-cz-io), paměť. Prus. men-isnan (v 1. a 2. třídě), men-issnan (v 1.), min-isnan (ve 2.), akuz., totéž. Lat. pee-min-neschana, pee-minna totéž. Stsl. па-мА-ть.

[6]

Pju, pjau, pjow, pie, pej; lat. plau, slov. пи.

Pju-kl-as, gen. pju-kl-o, louka; lat. plau-schana.

Pjau-ti, préz. pjau-ju a pjau-nu (j a n jsou krátké), minulý čas pjow-iau, řezat, kosit, žnout, pilovat. Lat. plaut, totéž.

Pie-wa, gen. pie-wos, louka; lat. pla-wa.

Pej-l-is, gen. pei-l-io, nůž (lat. nasis).

Per-pjau-ti, proříznout, přeříznout.... gerklė përpjaut (Don. 1. 233) proříznout hrdlo.

[7]

Spjau, spjow, lat. ssplau, slov. плю, пле, блю a бле.

Stsl. плъ, плъ.

Spjau-ti, přít. spjau-ju a spjau-nu (j a n se střídají), min. spjow-jau, plivat, plivnout (srov. zvracet, vyzvracet). Lat. sspIaut.

Spjau-di-ti, přít. spjau-d-au, min. spjau-dži-iau, plivat. Lat. splau-diht. Stsl. плъ-вати. Tai ir Bur’s tur spjau-dit (Don. 1. 123). Také mužik musí plivat.

III

NÁZVY STUPŇŮ PŘÍBUZENSTVÍ V LITEVŠTINĚ, SHROMÁŽDĚNÉ K. S. ANTONIEM JUŠKEVIČEM PŘEVÁŽNĚ V OKOLÍ MĚSTA PANEVEŽYS (VE FARNOSTI PUŠOLATŲ)

Názvy manželů ve vztahu k sobě navzájem.

Moteristė, (zkráceně motė, matka), manželství.

Pats, gen. patės, manžel. Doslova znamená „sám“.

Wīrs, gen. о, manžel. (Obecně užívané slovo).

Prejkszas, -о, (Puž. a žem.), druhý manžel.

Užkuris, о, (Puž.), druhý manžel; (žem., obv.), třetí manžel.

Užtupis, -о, (Puž.), třetí manžel; (žem.), čtvrtý manžel.

Untszupas, -о, (Puž.), třetí manžel; (žem.), čtvrtý manžel.

Pati, gen. paczós, manželka, doslova znamená „sama“.

Genterė, -es, (Puž.) manželka dvou bratrů.

221

Příbuzenstvo manžela ve vztahu k manželce.

Szeszuras, -o, (жмуд.)

Szás zuras, -o, (литов.)

tchán.

Anita, -os, (obecně), tchyně.

Deweris, -o, (Puš.) švagr (žmujd., zast.).

Diweris, -o,

Inté, -es, (Puš.) snacha; žena švagra.

Mosza, -os, (Puš.) švagrová [tak!] (žmujd., zast.).

Příbuzenstvo manželky vzhledem k manželovi..

Oszwis, -o (Пуш.)

Uoszwis, -o (литов.)

Uszwis, -o, (жмуд.)

tchán.

Oszwé, -es, (Пуш.)

Uoszwé, -es, (литов.)

Uszwis, -o, (жмуд.)

tchyně

Uszwené, -es, (žemaitsky), tchyně.

Łajgonas, -o, (puš.), švagr.

Łajgonéné, -es, (puš.), žena švagra.

Swajné, -es, (puš.), švagrová [sic]

Swajnis, -o, (puš.), švagr.

Označení otce a jeho příbuzenstva ve vztahu k dětem.

Téwas, -o, (obecně), otec.

Swotas, -o, (Puš.), otec chlapce [sic!] nebo mladíka.

Tetis, gen. teczó, (Puš.), otec.

Tetajtis, gen. tetajczo, (Puš.), tatínek.

Tetutis, gen. tetuczó,

Tetuszis, -o,

Patéwis, -o, (obecně), otčím.

Patetis, gen. pateczó, (Puš.), otčím.

Dédé, -es, (obecně), strýc, bratr otce nebo matky.

Dédina, -os, manželka strýce.

Dédéna, -os,

Teta, -os, (obecně), teta z otcovy i matčiny strany.

Tétuła, (Puš.)

Tétuté, (obecně), tetička.

Tétulé, (Puš.)

Tété́nas, -os, (Пуш.), strýc, manžel tety.

Tétuténas, -os, (Пуш.), totéž.

Brolenas, -o [так! Было -os, но s зачеркнуто], (Пуш.), bratranec.

Brolauczá, -os, (Пуш.), sestřenice.

Označení matky a jejího příbuzenstva ve vztahu k dětem.

Moté, -es, (Пуш.), matka. V jiných nářečích zastaralé.

Moczé, -es, (Пуш.), matka. V jiných nářečích zastaralé.

Motina, -os, (obecně), matka.

Matulé, -es, (obecně), maminka.

Matuté, -es, (obecně)

Moczeka, -os, (obecně), macecha [так!].

Pamomé [так!], -es, (Пуш.), macecha [так!].

Awinas, -o, (Пуш.), strýc z matčiny strany.

222

Awinéné, -es, (Пуш.), teta, manželka strýce z otcovy strany.

Seserénas, -o, (Пуш.), bratranec, syn tety (z matčiny strany).

Seserécza, -os, (Пуш.), sestřenice, dcera tety (z matčiny strany).

Názvy dětí ve vztahu k rodičům.

Sunus, -aus, (obecné), syn.

Marti, gen. marczós, snacha; slovansky snacha.

Posunis, o, (obecné), nevlastní syn.

Dukté, -es, (obecné), dcera.

Dukra, -os (Пуш.), dcera.

Podukra, -os (Пуш.), nevlastní dcera.

Anukas, -o, (Пуш.), vnuk.

Anuké, -es, (Пуш.), vnučka.

Názvy předků.

Boczús, -aus,

Praboczús, -aus,

Predkas, -o

Prád́kas, -o

předek.

Senis, -o, (общее)

Senelis, -o, (общее)

Senutis, (cz)o (общее)

Sentevis, -o (общ[ее])

Sursenis, -o, (общ[ее])

Sursenélis, -o (общ[ее])

Parkarszes, (sz)usó, (общ[ее])

Sené, -es, (общее)

děd

stařec.

stařík.

stařík.

starý otec.

přestárlý.

přestárlý.

sešlý.

vlastně

Senelé, -es, (общ[ее])

Senuté, -es, (общ[ее])

Senmoté, -es, (Пуш.)

Sursené, -es, (общ[ее])

Sursenélé, es, (общ[ее])

Bobuté, es, (общ[ее])

babička

stařena.

stařenka.

stařenka.

stará matka.

věkovitá.

věkovitá.

vlastně

Názvy dětí navzájem vůči sobě.

Brolis, -o, (obecně), bratr.

Brólelis, -o, (obecně) bratříček

Brolajtis, (cz)o,

Brolajtelis, -o, (druhého stupně)

Brolelukas, -o, (druhého stupně)

Brolitis, (cz)o,

Brolitelis, -o, (druhého stupně)

Brolitukas, -o, (druhého stupně)

Brolitužis, -o, (druhého stupně)

Brolukajtis, -(cz)o, (druhého stupně)

Brolukas, -o,

Brolekelis, -o, (druhého stupně)

Brolulajtis, (cz)o, (druhého stupně)

Brohutelis, -o,

Brolulis, -o,

Brohutajtis, -cz(o) [takl], (druhého stupně)

Brohutis, (cz)o,

Brohužajtis, (cz)o,

Brohužis, -o,

Brohuželis, -o, (Puš.) (druhého stupně)

Deminutivní formy

223

Pusbrolis, -o, nevlastní bratr.

Brotuszis, -o, (Puš.), synovec, bratrův syn. Starorusk. братань, círk. братаничь.

Brotuszė, -ės (Puš.), neteř, bratrova dcera. Staror. братана. Círk. братанична.

Seja, -os, (Puš.), sestra.

Sejelė, -ės, (Puš.), sestřička.

Sesù, gen. sesers, (obecné), sestra.

Seserinczús, -aus, synovec, syn sestry.

Seserinczá, -os, neteř, dcera sestry.

Dwinei, -u, (obecné), dvojčata.

Dwinickej, -u, (Puš.), dvojčata.

Označení osob spřízněných duchovním příbuzenstvím.

Kumas, -o, (obecně), kmotr.

Kuma [tak!], -os, (obecně), kmotra.

Pirszlis, -o, (obecně), svatební svědek.

Podé, -es, (Puž.), kmotr.

Podéné, -es (Puž.), kmotra.

Swotas, -o (žm.), družba, svědek při zápisu novomanželů.

Swoczė, -os (obecně), ustanovená matka.

Biczùlis, -o (obecně), ten, kdo si vzal úl se včelami pro štěstí.

Bitùinkas, -o, (Puž.), totéž.

Giminė, -ės, (obecně), příbuzenstvo.

Giminajitis, (cz)o, příbuzný.

Giminajtė, -es, příbuzná.

Gentís, -es, příbuzenstvo.

Gentistė, -es, příbuzenství.