IŠ LIETUVIŲ KALBOTYROS ISTORIJOS

LIETUVIŲ KALBOTYROS KLAUSIMAI XX (1980)

J. KARACIEJUS

O NĚKOLIKA SOCIÁLNÍCH TERMÍNECH V DÍLECH K. ŠIRVYDASA

Mezi všemi knihami v litevštině, které vyšly v 17. století ve Velkoknížectví litevském, vynikají práce K. Širvydase. Zaprvé, jeho „Punktai sakymų“ nebyly překladem z jiného jazyka, nýbrž původními kázáními, která autor sám přeložil do polštiny; zadruhé, K. Širvydas jako první v Litvě sestavil a vydal slovník „Dictionarium trium linguarum“, v němž k polským a latinským slovům uvedl litevské ekvivalenty, které čerpal z živého lidového jazyka, tvořil jako novotvary nebo polská a latinská slova vysvětloval různými spojeními.

Protože „Punktai sakymų“ jsou knihou církevního obsahu a převládá v ní církevní terminologie, zatímco sociálních termínů (nikoli výpůjček) není mnoho, zdá se, že „Dictionarium linguarum“ by mělo být v tomto ohledu užitečnější. Bohužel to nelze říci tak docela, protože K. Širvydasův slovník není výkladový — autor v něm uvedl pouze litevské ekvivalenty polských a latinských slov. Je pochopitelné, že z tohoto důvodu v něm není dostatečně objasněna ani sémantika a užívání litevských slov (a samozřejmě také sociálních termínů) daného období¹. Proto není snadné hovořit o užívání sociálních termínů v dílech K. Širvydase (a nejen jeho), neboť dnes přesně nevíme, jak se ta či ona tehdejší sociální instituce nazývala, ani zda vůbec měla litevské pojmenování, protože různé dokumenty se psaly v jiných jazycích. O některých sociálních termínech, které se vyskytují ve starých spisech, lze tedy dnes hovořit jen dost apriorně. Totéž lze říci i o užívání sociálních termínů v dílech K. Širvydase. Kromě toho se užívání těchto termínů v jeho dílech velmi liší: některé nacházíme pouze v „Punktai sakymų“, jiné jen ve slovníku, případně se tytéž sociální termíny užívají v „Punktai sakymų“ v jednom významu a ve slovníku v jiném, nebo naopak. Velmi málo sociálních termínů se užívá ve stejných významech jak v „Punktai sakymų“, tak ve slovníku. Je tomu tak proto, že K. Širvydas psal „Punktai sakymų“ litevsky, zatímco ve slovníku vybíral litevské ekvivalenty k polským a latinským slovům z N. Folkmarových a G. Knapského slovníků, které používal².

Zde se nebude hovořit o všech sociálních termínech vyskytujících se v dílech K. Širvydase, nýbrž jen o několika z nich, které se v „Punktai sakymų“ a ve slovníku užívají častěji a rozmanitěji; tím spíše, že význam každého sociálního termínu v dílech K. Širvydase vyvolává poměrně mnoho otázek.

¹ Пакалка К. Первый литовский словарь. Автореферат канд. дис. В., 1964, с. 11—12.

² Pakalka K. Dėl K. Širvydo „Dictionarium trium linguarum“ lenkiškosios dalies šaltinio. — MA Darbai, 1960, t. 1(8), p. 229—233; Pakalka K. Iš K. Širvydo „Dictionarium trium linguarum“ žodyno istorijos. — LKK, 1960, t. 3, p. 280.

101

1. ROD

Termín giminė patří k termínům užívaným k označení sociálních skupin. V dílech K. Širvydase takových termínů není mnoho. Lze to patrně vysvětlit tím, že v „Punktai sakymų“ i ve slovníku se poměrně často totéž slovo užívá ve velmi mnoha významech, tj. tam, kde bychom z dnešního hlediska očekávali různá pojmenování, užívá K. Širvydas jedno pojmenování. Vliv na to mohla mít poměrně krátká písemná tradice nebo nářečí, na jejichž základě ten či onen autor psal. V dílech K. Širvydase navíc nenacházíme takové staré sociální termíny jako tauta, liaudis, které se vyskytují v dílech M. Daukši, píšícího o něco dříve. Proč tomu tak je, není snadné říci, neboť máme důvod se domnívat, že K. Širvydas znal díla M. Daukši³ (zvláště když se v té době na území dnešní Litvy vydávalo jen málo litevských knih). Lze samozřejmě předpokládat, že tato slova byla pro východní aukštaitská nářečí málo známá, a K. Širvydas proto místo nich užíval slova známější obyvatelům východní Litvy giminė ir žmonės; srov. v pátém vydání slovníku z roku 1713⁴ pol. lud, lat. populus = lit. žmonės (s. 137). Může však existovat i jiný důvod, který dnes neznáme jasně.

Giminė se v „Punktai sakymų“ K. Širvydase a v „Dictionarium trium linguarum“ užívá ve významech, které nejsou vlastní současné litevské spisovné řeči. Je možné, že sémantické pole slova giminės bylo v době K. Širvydase širší. Je pravda, že dokud nemáme historický slovník litevského jazyka, je velmi obtížné hovořit o sémantickém rozsahu toho či onoho slova (v tomto případě giminės); tím spíše, že ani v akademickém „Lietuvių kalbos žodynas“ nejsou k ilustraci významů slova giminės uvedeny jiné příklady z děl K. Širvydase, s výjimkou osmého významu tohoto slova „generace“, u něhož je uvedena stránka pátého vydání K. Širvydasova slovníku⁵.

Vypadá to, že v K. Širvydasově „Dictionarium trium linguarum“ se k různým polským a latinským slovům uvádí jediný litevský ekvivalent giminė, např.: pol. národ, lat. natio, gens (tis f.), genus (eris n.) = lit. giminė (SzDi 168); pol. pokolenie, lat. stirps (is f.), progenies (ei f.) = lit. giminė (SzDi 269); pol. plemię / naród, lat. semen, soboles, progenies, propago = lit. giminė, weysle (SzDi 253); pol. ród, lat. genus, notales, stirps, stemma = lit. giminė (SzDi 316). Z toho vyplývá, že K. Širvydas užíval slovo giminę velmi obecně — ani v „Punktai sakymų“, ani zčásti ve slovníku k němu nepřipojuje žádná další vysvětlující slova, která často nacházíme v „Postilė“ M. Daukši a která by v konkrétním případě velmi pomohla určit, v jakém významu se giminė užívá, neboť z kontextu a polského překladu (máme na mysli „Punktai sakymų“) to není vždy jasné. Lze proto apriorně předpokládat, že v prvním případě K. Širvydas ve slovníku užíval slovo giminę nikoli pro skupinu lidí spojených pokrevními vazbami, nýbrž pro označení etnické skupiny, tj. ve významu „národ, nacija“, snad i „lid“—

³ Pakalka K. Iš K. Širvydo „Dictionarium trium linguarum“ žodyno istorijos. — LKK, t. 3, p. 287.

⁴ Bylo použito toto vydání K. Širvydasova „Dictionarium trium linguarum“. Dále se K. Širvydasův slovník označuje zkratkou SzDi a „Punktai sakymų“ (bylo použito fotografické vydání F. Špechta z roku 1929) zkratkou SP.

⁵ Lietuvių kalbos žodynas. V., 1956, t. 3, p. 309–310.

102

… V “národním, nacionálním” významu se slovo giminė zřejmě užívá v těchto větách z “Punktų sakymų”⁶:

Shromáždím všechny národy do údolí Jozaphat / a budu tam s nimi soudit. Srov. polský překlad: Zgromadzę / prawi wszystkie narody, na doline Jozaphat y będę cię tam sądził. SP I 4. Szatknis Jesses kuri stowi vnt žinklo žmonemus / iam gimines melsis. — Kořen Jesseův / který stojí jako znamení lidem / k němu se budou národy modlit. SP I 191. Ležuwis trečias / pauditno daug / ir išwarineo iżg gimines giminen. — Třetí jazyk / mnohé pohnul / a rozptýlil je od národa k národu. SP II 76. …a aby se ve jménu jeho hlásalo pokání a odpuštění hříchů ve všech národech. SP II 253.

Ve druhém případě K. Širvydas užíval slovo giminę ve slovníku patrně ve významu “generace”⁷. Poněkud obtížnější je hovořit o užití slova giminės ve významu “generace” v “Punktuose sakymų”. Ačkoli v polském textu kázání K. Širvydas místy, stejně jako ve slovníku, překládá giminę polským slovem pokolenie, z kontextu však význam litevského slova není zřejmý, např.:

Budete sedět na dvanácti trůnech a soudit dvanáct kmenů Izraele. — Będziecie siedzieć ná dwunastu stolicach sądząc dwanaście pokolenia Israeliskiego. SP I 5.

Je pravda, že v “Punktuose sakymų” se vyskytují téměř totožné věty, v nichž se giminė jednou překládá polským slovem pokolenie, jindy pak naród. Např.:

V oné době byli svatí apoštolové a další první křesťané z židovského kmene, kteří oplývali velikou svatostí… — Wtedy byli Apostołowie święci / y inni z Zydowskiego pokolenia pierwszy Chrześcianie / ktorzy bárzo świątobliwości wielkiey byli… SP I 344. …ti křesťané z židovského kmene, apoštolové a další z jejich krve, budou velmi svatí / jejich spravedlnost a svatost se rozlije jako povodeň. — Ci Chrześcianie z Zydowskiego narodu Apostolowie y inni ich krwie / będą barzo święci / ich sprawiedliwość y świątobliwość wyleie iako powodz. SP I 344.

Slovo giminė v těchto větách zřejmě odpovídá třetímu případu citovanému již ze SzDi a užívá se ve významu “pokolení”, někdy také “kmene”, “národa” (srov. pol. plemię / naród, lat. semen, soboles, progenies, propago = litevsky giminė, wysle SzDi 253).

Ve významu “pokolení” se slovo giminė užívá i v těchto větách:

Zmínka a výčet rozličných pánů a představených ukazuje velmi velikou hanebnou zlobu a prostopášnost židovského lidu… — Wzmiánká y wyliczenie ro zmaitych pánów y przełożonych / znaczy y pokazuje bárzo wielka złości háńiebna rospuste ludu Zydowskiego… SP I 124. Lidský rod by zcela zanikl a navždy zahynul… — Zginęłaby była wszytka familia ludzka ná wieki… SP I 231.

Ve čtvrtém případě se slovo ród v polštině a genus, notales, stirps, stemma v latině v SzDi patrně vysvětlují slovem giminė nikoli v jediném, nýbrž v několika významech. Vezmeme-li v úvahu, že se ve staré polštině ród užívalo ve významech “płec;”

⁶ Jelikož giminę K. Širvydas překládá několika polskými slovy, jsou vedle litevských vět obsahujících slovo giminė uváděny také jejich polské ekvivalenty.

⁷ Slovník litevského jazyka, sv. 3, s. 309.

103

„rodzaj; naród; pokolenie; rodzina; narodziny“⁸ a významů latinských slov lze usuzovat, že v tomto případě je giminė uvedena ve významech „potomci; generace, příbuzní“ a občas patrně také „rodina“. V „Punktuose sakymų“ byla zaznamenána jedna věta, v níž se giminė pravděpodobně užívá ve významu „rodina“, např.:

Teyp broliey Jozepho ne nori io ażu karaliu turet | iog iaunesnių ażu iuos ir ligus iiemus buwo giminey. – Tak Jozepha niechcieli bracia za krolamieć | że młodszym był y w vrodzeniu im rownym. SP I 75–76.

Kromě toho se v „Punktuose sakymų“ giminė často užívá s vysvětlujícími slovy aukšta, didi ve významu „původ, urozenost“. Např.:

…proto mají nemalý ohled | jsou-li vysokého rodu | jsou-li urostlí | jsou-li bohatí | pocházejí-li ze staré rodiny a z domu vznešeného… SP I 75. Ale vznešený původ | bohatství | oděvy jen málo slouží k dobré vládě…SP I 76. Ovšem nebyli z velkých rodin | ani z vysokých domů, nýbrž prostí… SP I 298. Je čemu se podivovat, že lidé, zvláště urozeného původu | a sedící na vysokých křeslech, nemilují pravdu? SP II 137.

Shrneme-li to, zdá se, že lze konstatovat, že K. Širvydas užíval slovo giminė ve významech „národ; generace; kmen, rod; příbuzní, potomci, rodina?; původ“. Při překladu „Punktus sakymų“ do polštiny však patrně na základě mnohoznačného užívání jednotlivých polských slov v tehdejší době nebo ze stylistických důvodů volil pro ten či onen význam slova giminės různé polské ekvivalenty.

2. Kmen

Kromě slova giminė nacházíme v SzDi také slova gentis, gentystė, která se podle polských a latinských slov ve slovníku užívala nejen ve významu giminės, giminystės, ale první z nich patrně také ve významu genties, neboť SzDi (s. 113) polské krewność / powinowáctwo z iedney krwie a latinské consanguinitas vysvětluje litevskými slovy gintiste, gintis, zatímco polské rodźina a latinské cognatorum multitudo (SzDi 316) — ovšem s odkazem na V. powinowactwo (k němu a k latinským slovům cognatio, necessitudo fraterna, etc.: propinquitas (SzDi 286) uvádí litevský ekvivalent gimtiste = gentystę⁹), — vysvětluje litevskými slovy gintis, gintiste. Z toho by vyplývalo, že se zde gentis, gentystė užívá nikoli pro skupinu lidí spojených přímými pokrevními vazbami, nýbrž spíše pro skupinu blízkých lidí spojených sociálními vazbami.

⁸ Reczek S. Podręczny słownik dawney polszczyzny. Wrocław—Warszawa—Kraków, 1968, p. 428–429.

⁹ Lietuvių kalbos žodynas. t. 3, p. 315.

104

3. RODINA

Je třeba hned říci, že K. Širvydas užíval toto slovo v méně mnohoznačném významu než rod, ačkoli ani významy slova šeimyna v „Punktai sakymų“ nejsou vždy jasné. Je pravda, že jak v kázáních, tak ve slovníku překládá K. Širvydas czeladź jediným polským slovem czeladź (srov. pol. czeladź, lat. =familia, famuntium a lit. sieimina SzDi 35). Ve staré polštině se však czeladź nejčastěji užívalo ve významech: ród, pokolenie, rodzina, familia¹⁰. Proto v „Punktai sakymų“ nacházíme věty, z nichž není zcela jasné, v jakém významu se užívá šeimyna. Například:

Když zlými skutky, opilstvím, neřestmi a jinými špatnostmi kazí děti, ženy, služebníky a čeledíny nebo je vedou ke zlému. SP I 253. Když Pán opomíjí syny, služebníky a čeledíny, nemá je kárat ani jim bránit ve zlu. SP I 254.

Zdá se, že v obou větách K. Širvydas užívá šeimyna nikoli v zobecňujícím významu ani ve významu „všichni lidé v domácnosti (vlastní i cizí)“¹¹, nýbrž v ještě širším smyslu. Možná K. Širvydas zahrnuje do pojmu šeimyna všechny příbuzné a členy rodu nebo jiné osoby, které jsou s šeimyna spojeny různými vztahy.

V „Punktai sakymų“ se šeimyna užívá poměrně často ve významu „všichni lidé v domácnosti (vlastní i cizí)“, tj. členové rodiny, služebnictvo a nádeníci, například:

Priliginta ira karaliste dangaus žmoguy szeyminos wieszpati, kuris iszėjo taba vnksti sumditu darbiniku winičion sawo. SP I 317. Teyp Juobas S. sawo šieyminay perleydzawo bilinet su sawim. SP II 134.

Jak známo, ve východních a zčásti také v přilehlých dzkých a jihovýchodoaukštaitských dialektech se slovo šeimyna odedávna užívá i ve významu „rodina“. Proto nejspíš není pochyb, že východní Aukštait K. Širvydas užíval šeimyna také ve významu „rodina“. Srov.:

Jr iau butu teyp parważiawis | kad ne gera butu sze ymina ii užutüreius… SP II 181.

Lze ještě dodat, že K. Širvydas v „Punktai sakymų“ příležitostně užíval ve významu „rodina“ přejaté slovo familija a vedle něj uváděl litevské vysvětlení namai, srov.:

Ažulaykimas gimines ir familias aba namu. – Polsky překládá: Przyczyna| zachowanie rodziny y famili ey abo domu. SP I 231.

Takové užití těchto slov v citované větě je, jak se zdá, stylisticky motivováno, neboť v předmluvě napsané polsky („Przedmowa do czytelnika“) K. Širvydas uvádí, že svá kázání určuje nejen „prostým“, ale i „učeným“ posluchačům (a čtenářům). Tam, kde se K. Širvydasovi zřejmě zdálo, že by litevské slovo mohlo být posluchačům (a čtenářům) nesrozumitelné, užíval nejspíš i přejatá slova, ačkoli se jinak ve svých spisech cizím slovům vyhýbal.

4. PODDANÝ

Velkou sociální skupinu v každé třídní společnosti tvoří lidé z nižšího stavu – poddaní. Podle historiků se v litevských textech 16. století pro označení poddaných používala dvě slova – litevské veldamas a patrně z polš-

¹⁰ Rec zek S. Min. veik., p. 53.

¹¹ Dabartinės lietuvių kalbos žodynas. V., 1972, p. 807.

105

tiny vypůjčené slovo paduonis¹². Vedle paduonis se však ve starých textech častěji užívá padonas, padonasis a další podoby této výpůjčky¹³. Uvedené podoby této výpůjčky (tj. padonas, padonasis) užíval ve významu ‚poddaný‘ občas také K. Širvydas, např.:

Vždyť král od svých poddaných nic nepřijímá. SP I 243. Nakonec může i svým poddaným ublížit na těle / trápit je / uvěznit… SP II 154. Neboť Kristovo království osvobozuje své poddané od hříchu / od ďáblova zajetí. SP II 155.

Avšak padonas, padonasis se vyskytují pouze v „Punktuose sakymų“. Tuto výpůjčku v K. Širvydasově slovníku nenacházíme. Polské poddany, lat. subiectus, subditus mancipatus zde vykládá litevským slovem waldonas (viz SzDi 260), které se z hlediska tvoření liší od veldamo užívaného M. Daukšou:

Neboť jací jsou představení, takoví jsou i jejich poddaní / anebo ti, kterým vládnou / a nad nimiž panují.SP I 124. Aby poddané poslouchali / chovali k nim úctu / a plnili vše, co jim náleží.SP I 135. Jeroboam je často kárán / protože jako král přivedl své poddané k těžkému hříchu / totiž k pohanství.SP I 295. Král Ahasver chtěl vystrojit hostinu svým poddaným / zvláště těm významnějším…SP II 94. Učení zde velí mocným tohoto světa / aby se ptali svých poddaných / zda jsou jim něčím povinováni?SP II 134.

Kromě toho na téže stránce slovníku vykládá K. Širvydas polské poddánstwo a latinské subiectio rovněž litevským slovem waldonibe. Zdá se, že ani waldonas, ani waldonybė nejsou novotvary K. Širvydase, protože výraz waldoną užívali S. Vaišnoras („Margarita Theologi-ca“, 1600), J. Telega („Kniga Nobaznistes Krikščioniszkos…“, 1653) a další autoři. Pravděpodobně se tehdy waldonas užívalo jako synonymum výrazu veldamo.

K. Širvydasův slovník a kázání jsou stejně jako všechny staré písemné památky cenným pramenem k poznání dějin litevských sociálních termínů. Lze v nich nepřímo nalézt označení tehdejších sociálních vztahů a sociálních skupin.

Ю. КАРАЦЕЮС

O NĚKTERÝCH SOCIÁLNÍCH TERMÍNECH V DÍLECH K. ŠIRVYDASA

Resumé

Díla K. Širvydase zaujímají mezi písemnými památkami litevského jazyka 17. století výjimečné místo. Své kázně („Punktai sakymų“) nepřekládal z jiného jazyka, nýbrž je sám napsal v tehdejší litevštině a poté je přeložil do polštiny. Jak známo, jako první sestavil a vydal trojjazyčný slovník „Dictionarium trium linguarum“, v němž k polským a latinským slovům přiřadil litevské ekvivalenty. Přes originalitu díla K. Širvydase však užívání slov a zvláštnosti jejich významů (v tomto případě sociálních termínů) nejsou vždy jasné. To patrně závisí na několika příčinách, které je dnes téměř nemožné určit.

¹² Jurginis J. Baudžiavos įsigalėjimas Lietuvoje. V., 1962, p. 204.

¹³ Slovník litevského jazyka. V., 1973, sv. 9, s. 51, 60–61.

106

Článek s odkazy na slovník a kázání K. Širvydase rozebírá následující sociální termíny litevského jazyka: giminė, gentis, šeimyna, valdonas. Ze všech těchto termínů užíval K. Širvydas nejčastěji v různých významech slovo giminė. Jak lze usuzovat z polských a latinských slov ve slovníku a z kontextu „Punktai sakymų“, užíval K. Širvydas slovo giminė ve významech „národ; generace; kmen; rod; potomci, blízcí, příbuzenstvo; rodina (?); původ“, a slovo gentis (gentystė) ve významech „příbuzenstvo; kmen“.

Slovo šeimyna užíval K. Širvydas převážně ve významech „čeledíni; rodina“.

K označení pojmu „poddaný“ uvádí slovník K. Širvydase pouze litevské slovo valdonas, zatímco v „Punktai sakymų“ vedle valdonas nacházíme také výpůjčku slovanského původu — padonas, padonasis.