LIETUVIŲ KALBOTYROS KLAUSIMAI, XXXI (1994)

KALBOS NORMALIZACIJOS KLAUSIMAI

PŘEHLEDY, POZNÁMKY, RECENZE, BIBLIOGRAFIE

Monografie o vydavateli metskaitlių

Petkevičiūtė D. Laurynas Ivinskis. V.: Mokslas, 1988. 247 p.

V roce 1990 uplynulo 180 let od narození L. Ivinského. V litevských encyklopediích je L. Ivinskis označován za lidového osvětového pracovníka a literáta. V povědomí nejednoho litevského intelektuála se však obraz tohoto ušlechtilého člověka nejspíše pojí především s pojmy „vydavatel kalendářů“ a „učitel“. A také s obrazem dobrosrdečného, ušlechtilého a osamělého člověka.

Osobností L. Ivinského a jeho dílem se zabývali J. Basanavičius, J. Šliūpas, Vaižgantas, V. Mykolaitis-Putinas a další. O jeho zásluhách o náš spisovný jazyk psali J. Kruopas, J. Palionis, V. Vitkauskas a další lingvisté. Monografie D. Petkevičiūtė, která shrnuje veškerý výzkum tvorby L. Ivinského, výrazně dokresluje a systematizuje fakta z jeho životopisu, jeho vztahy se současníky a hodnotí zásluhy tohoto významného osvě osvětového pracovníka a literáta o naši kulturu. Autorka monografie správně poznamenává, že „kalendáře L. Ivinského jsou jedinečným vydavatelským počinem v celé historii litevské literatury“.

Říká se, že někteří předbíhají budoucnost, zatímco jiné předběhne minulost. L. Ivinskis byl osvícený a pokrokový člověk. Jeho talent vědeckého pragmatika vynikal více než talent tvůrčí. L. Ivinského oceňovali významní vědci té doby: A. Bilenšteinas, A. Flamincynas, F. Kuršaitis, M. Voroninas a další. D. Petkevičiūtė zdůrazňuje, že L. Ivinskis „jako první z litevských osvětových pracovníků upozornil na vždy naléhavý problém ochrany přírody“. Byl také prvním popularizátorem vědy a jedním z prvních terminologů.

Tato monografie je cenná z mnoha hledisek. Především je třeba poznamenat, že zejména její část věnovaná životopisu vychází z rozsáhlého archivního materiálu, důkladného studia pramenů a jejich vhodného shrnutí. D. Petkevičiūtė nahlíží na odkaz L. Ivinského především očima historičky, literární historičky a lingvistky. Podle našeho názoru je její pohled historičky patrně nejpronikavější. Autorka monografie dobře rekonstruovala prostředí školy v Kolainiai, kterou L. Ivinskis navštěvoval, podrobně popsala jeho pedagogickou činnost v Rietavské farní škole a agronomické škole, v Joniškėlské farní škole, v Kaunasu i poslední dny jeho života v Milvydu. Pro dějiny literatury jsou významní literáti, kteří podle jejího nového zjištění spolupracovali na kalendářích: Mikalojus Gadliauskas (1818—1890), Jokūbas Kurmavičius (1794—1858), Karolis Brunas Rimavičius (1808—1874), Motiejus Žūtautas (1828—1880) a další.

Monografie podrobně pojednává také o literárním odkazu samotného L. Ivinského. Tradičně se mu připisuje povídka „Apženėjimas“, vyprávění „A matinininkas ir čebatorius“, „Turtingas ir menkas kaimynas“, „Susimokymas“, „Pasigodėjimas“ a několik krátkých obrázků. Ani básnický odkaz L. Ivinského není rozsáhlý:

181

dvě bajky, dvě veršované pohádky a několik básní. Při pojednání o tvorbě L. Ivinského a jeho překladech D. Petkevičiūtė správně zdůrazňuje, že největší zásluhou L. Ivinského o literaturu je, že v jeho kalendářích byly poprvé otištěny básně S. Valūna „Rašančiam lietuvišką žodinį“ a „Birutė“, „Anykščių šilelis“ A. Baranauskase, překlad K. Praniauskaitė „Žalčio motė“, „Mano darželis“ a „Gromata pas Tadeušą Čackį“ D. Pošky, „Artojas“ J. Pabrėžy a další.

D. Petkevičiūtė nezkoumá lexikografickou a terminologickou činnost L. Ivinského. Některé další lingvistické otázky, zejména terminologické, jsou v monografii na několika místech vykládány poněkud povrchně a ne zcela přesně. Například na s. 141 se píše: „Nejlépe se v kalendářích podařila pojmenování souhvězdí zvěrokruhu. Souhvězdí zvěrokruhu se ještě dnes, po více než 100 letech, stále nazývají jmény přeloženými v kalendářích L. Ivinského: Avinas, Jautis, Dvynėj, Wiežis, Lewas, Pana, Swarstikles, Kurklis, Strielczius, Ožis, Wandu, Žuvis.“ Ve skutečnosti nejsou názvy souhvězdí zvěrokruhu termíny přeloženými pro kalendáře L. Ivinského. D. Poška (a ještě před ním M. Sarbievijus) tvrdil, že Litevci souhvězdí zvěrokruhu znali, a uvedl jejich litevská jména¹:

„První — Avins, druhý — Bulius, třetí zvaný Dvynaičiai, čtvrtý — Vėžys, pátý Levas, šestý — Panaitė, sedmý — Svąras, osmý — Parplys Kirminėlis, devátý — Šaudytójas, desátý — Ožragėlis, jedenáctý — Vandeninks sem ūkanų naudą, dvanáctý — Žuvis dievų su tinklu negaudo“².

V dobových kalendářích se názvy souhvězdí mírně obměňovaly. Například v kalendáři „Aušra“ se používaly také tyto názvy: Tekis (Beran), Býk, Dvojčata, Rak, Lev, Panna, Váhy, Štír, Střelec, Kozoroh, Vodnář, Ryby³.

L. Ivinskis vytvářel také nová terminologická slova. Dokládá to terminologie systematiky rostlin, kterou užíval⁴, překlady krásné literatury a popularizační články. Při určování novotvarů je však třeba prokázat, že nejde o slova z běžného (hovorového) jazyka a že tato slova neužívali dřívější autoři. D. Petkevičiūtė v tomto ohledu není přesná. Například v souvislosti s povídkou J. Krasického „Koduras“ (s. 164), kterou přeložil L. Ivinskis, se píše, že L. Ivinskis „v překladu použil své novotvary, například draugininkai, užmusziejas, klastininkai“. Ve skutečnosti slovo draugininkas není novotvarem L. Ivinského — ve významu „přítel, kamarád“ je užíval K. Sirvydas a vyskytuje se také v knize „Summa Aba Trumpas iszguldimas Ewangeliv… Kiedaynise… 1653“, zatímco ve významu „podílník, společník“ jej užívali M. Mažvydas a „Margarita Theologica“. Totéž lze říci také o slově klastininkas. Ve významu „podvodník, šejdíř“ je užíval současník L. Ivinského Antanas Ta-

¹ Gaivenis K. Žvaigždynų pavadinimai // Kalbos kultūra. 1990. Sąs. 59. P. 51.

Poška D. Raštai. V., 1959. P. 89.

³ Kalonaitis R. Saulė eina žvėrių ratu. V. 1976. P. 21.

Jankevičius K., Jankevičienė R. Kai kurie nauji duomenys apie L. Ivinskio darbus lietuviškos botaninės terminijos srityse // Botanikos klausimai. 1962. T. 2.⁴

182

řekl (1805—1889). Už jen na základě této skutečnosti nelze dokázat, že slovo klastininkas je L. Ivinského novotvar. Novotvarem není ani termín striekis (s. 229). Jde o germanismus.

V monografii je L. Ivinskému oprávněně vytýkáno, že při překladu Robinsona Crusoea „některé slovní tvary vytvořil neobratně, např.: ispanczikas, brazilczikai“ (s. 229). Lingvistovi zde nemůže neuniknout pojem „slovní tvar“, protože se jím míní nikoli forma slova, nýbrž lexém.

Při uvádění latinských botanických termínů, které L. Ivinskis používal, se místy nepodařilo vyhnout korektorským chybám, např.: „Wilkuoge juodoje. Actaca (= Actaea — KG) spicata“ (s. 221), „Kartinis musmiris. Agraricus (= Agaricus — KG) muscarius“ (s. 221); „Skujej, lapaj eglu, puszun ir kadagiun. Folija (= Folia — KG) ociculares (= acicularis — KG)“ (s. 221) a další. Jsou-li to chyby L. Ivinského, měly být probrány v poznámkách pod čarou. Ani termíny, které sama autorka používá, nejsou vždy přesné, např.: „V překladu L. Ivinskis nesprávně užíval předponu nu: ve složených slovech místo ní psal hyperformalismus nuo“ (s. 223). Slova utvořená pomocí předpon nelze nazývat ani složenými, ani složenými (kompozity). Na jiném místě se píše: „Nářečí potvrzuje, že se v nosových formách zachoval zvuk n[…]“ (s. 222). V lingvistice pojem „nosová forma“ neexistuje. To všechno jsou nejrůznější drobnosti a menší pochybení. Protože však takových drobností je v monografii ne jedna ani dvě, ale celá hrst, začíná člověk chtě nechtě pochybovat o odbornosti jazykové analýzy textů L. Ivinského.

Několik výhrad lze vznést i k obsahu monografie. Například její první kapitola se jmenuje „Životní cesta“. Ale vždyť i práce pedagoga nebo práce v Kaunasu je životní cestou. K monografii je připojen bibliografický soupis děl, článků a zpráv zveřejněných v kalendářích L. Ivinského, postrádáme však rejstřík jmen a seznam ilustrací, které se do takových monografií obvykle zařazují.

Když upozorňujeme na drobné nedostatky recenzované monografie, nemyslíme si, že přes stromy není vidět les. Les je zde dobře vidět a těší oko. Práce D. Petkevičiūtė si zaslouží pochvalu. Řečeno slovy římského dramatika Publia Terentia, pro captu lectoris habent sua fata libelli, tedy osud knih závisí na chápavosti čtenářů. Domníváme se, že osud této knihy bude příznivý, neboť jde o poctivě napsané dílo na dobré vědecké úrovni.

Kazimieras Gaivenis

LYGUTĖ, NIKOLI LIGUTĖ

Podle Tada Ivanauskase, autority litevské ornitologie, žije v čeledi skřivanovitých (Alaudidae) kromě nejznámějšího polního druhu — skřivana polního neboli skřivana (Alauda arvensis) LPV 134, LP III 167, městského druhu — skřivana chocholatého neboli sašlavukė (Galerida cristata; TLE IV crictata je korektorská chyba) LPV 135, LP III 173 (také kuodys), a také u nás velmi vzácného (převážně na Kurské kose) skřivana ouškatého (lotyšsky ausainais—ouškatý) (Eremophila alpestris) LPV 135, LP III 175, existuje také čtvrtý druh — druh suchých, písčitých půd (nemá rád úrodná pole Suvalkije ani okolí Klaipėdy

183