LIETUVIŲ KALBOTYROS KLAUSIMAI XXXIX (1998)

Saulius AMBRAZAS

Litevský jazykový institut, Vilnius

VÝVOJ LITEVSKÝCH OZNAČENÍ NOSITELŮ VLASTNOSTI S PŘÍPONOU *-no-

§ 1. Proces substantivizace adjektiv s příponou *-no- a jejich přeměny v označení nositelů vlastnosti (nomina attributiva, dále NAttr) začal mnohem dříve než u adjektiv s *-io- (srov. autor 1997). Z *-no- se vyvinulo přibližně 40 přípon, jimiž se v litevštině tvoří označení nositelů vlastnosti. Z nich je zvláště produktivní přípona -inis(-ė).

Odvozeniny s příponami -inas, -ina

§ 2. Označení nositelů vlastnosti s příponou -inas je jen několik. Název peněžní jednotky auksinas je prostě substantivizované adjektivum auksinas(-a) „zlatý“, užívané ve starých písemných památkách; srov. také drōbinas „plátěná tkanina“ A.Baran; J; Sdb; Rm; Pg; Srv; Lnk; Jnšk (LKŽ II² 739) a drōbinas(-a) „plátěný“ BB 2 Moz 28,42; 3 Moz 6,10; J; Š.

§ 3. Původ dalších odpovídajících odvozenin s -inas není tak zřejmý.

Antai S. Karaliūnas (1974: 201–203) vedinyje ákštinas „spygluot as dyglys; spailis, padaigslis; šakalys; lazdelė rambi ems gyvuliams varyti“, kuris siejasi su akštis „smailas pagaliukas, kartele; virtinė, kibirnė“ (LKŽ I² 85–87), įžiūri het eroklitinę formą balt. *aśti: *aśtṇ, plg. s. ind. ásthi: gen. sing. asthnáḥ, av. asti: asta(n) (žr. dar Hamp 1953).

Není známo, zda jméno boha mrtvých Vělinas > Věln̄ias (srov. lot. velns ME IV 532–533) je baltskou odvozeninou s příponou *-ino-¹, anebo zda se také vyvinulo z nějaké heteroklitické skloňovací formy; srov. chet. wellu „pastvina, louka mrtvých“ (může pocházet z *welnu či *welśu), řec. Ἡλύσιος (< *wḷnu-ti yo) „náležející louce mrtvých“, starorus. Velesъ „bůh dobytka“ atd.²

Lze pozorovat střídání odvozenin kirmis: kirmuō: kirminas (všechny se užívají převážně v žemaitském nářečí, viz LKA III 135–136); srov. lot. cirmis: cirmens, cirmenis: cirminš, cirminis, cirmins (ME I 386; EH I 273); lat. vermis: vermen

¹ Srov. starší podobu slova vėlė vėlė bei velės „zesnulý“, zaznamenanou ve slovníku A. Jušky a v jeho sbírce písní VoK 121; TS 1898,5–6 (LKŽ XVIII 606, 633), vel(i)uoka „ďábel“ (autor 1996: 115), a zejména lot. Vels „bůh mrtvých“, velis „duše zemřelého; Dušičky“ (ME IV 530; Gimbutienė 1970; 1985: 168 n.).

² Srov. Puhvel 1969; Ivanov, Toporov 1973; Ind. 824.

148

(vermina) „červ“ (Specht 1944: 181; Otkupščikov 1967: 263; 1967a: 125–126).

S i-kmenem pentìsi-kamieniu pentìs (o něm viz DaiktvDrR 90) souvisí také derivát pentìnas (srov. starobulh. petъno³), srov. také kūkštinas a kukšnìs.

§ 4. Nepochybně sekundární jsou taková NAttr jako kelinai „kalhoty“ C I 977 (srov. kelinės, viz § 6), pleperìnas „tlachal“ Tv; Šts (LKŽ X 146), stipìnas (: stipė „jazýček přezky“ Kos 54; Ds; Lkm; „deska u mlýnských kamenů, do níž se zasouvá mlecí kámen“ Užp – LKŽ XIII 793), žirginàs J; Jsv; Krs, žirginai Bsg, žirginai Žr, žirginai „hřebčíny“ Ds, žmogìnas „lidské výkaly“ Prk (LKŽK).

Značné množství hydronym a helonym se sufixem -inas (např.: Jūdri-nas Tl, Daūsinas Krž, Gardìnas Pn atd., viz Vanagas 1970: 154–156; Bilkis 1998: 105–106) ukazuje, že adjektiva se sufixem -inas(-a) měla kdysi sklon k substantivizaci; srov. také pr. asvìnan „kobylí mléko“ (Kolbmilch) E 694 (PJa A–D 135–138; PKEŽ I 106 s lit.; Eckert 1995: 54–56) a litev. ašvà „kobyla“. Kromě toho v baltských jazycích vznikaly z takových substantivizovaných adjektiv deminutiva a nomina masculina s *-ino-. Později začal sufix *-ino- vytlačovat novější sufix *-injo- (viz §§ 6–8).

Když se tedy slabičný indoevropský sonant *ṇ změnil v dvojhlásku in, staré pozůstatky heteroklitického skloňování se v baltských jazycích k nepoznání smísily s novějšími substantivizovanými adjektivy se sufixem *-ino-.

§ 5. Několik názvů nositelů vlastnosti je tvořeno také variantou sufixu -inas -ina, např.: auksina „zlatník“ BB Ps 56,1; 57,1; 59,1; 60,1, smulkinà „drobnost“ Šlčn (LKŽ XIII 219).

Deriváty se sufixem -inis(-ė)

§ 6. V litevštině získávají adjektiva s tímto novějším sufixem při substantivizaci často význam nositele vlastnosti, čímž vznikl velmi produktivní slovotvorný typ NAttr (ŽD 257–259; DaiktvDr 344–346).

Deriváty tohoto typu jsou doloženy již v písemných pramenech ze 16.–17. století. Derivát krūtinė je rozšířen od počátků písemnictví. Ve starých písemných pramenech se často vyskytuje dnes již zaniklý derivát kilpinis „střelný luk“. Ostatní jsou doloženy v jednotlivých textech.

Některé z nich se užívají i dnes v nářečích, např.: bergždinė „jalová kráva“ SD³ 84, 132, dešimtinė SD³ 38; Ch¹ Mt 23,23, kailiniai SD¹ 62; SD³ 126; Lex 67; SE 224₇, kaklinė „poslední“ DP 293₄₃, kaktinė „čelní páska“ BB Ekli 45,14; SD¹ 85, kelinės „kalhoty“ SD¹ 32, 133, 184; SD³ 65, 301, 452; KlG 70 (srov. také zkrácenou podobu kelnes Ch¹ Mr 28,42), kempinė VlnE 218₁₁–₁₂; SD³ 67, krūminis „stolička“ Lex 12a, kruvinis „malomocný člověk“ BP I 192, lapinė „stan“ BB 3 Moz 23,42; Ps 81,4; BP I 163₂₄; II 136₁₁; Lex 57a, 80a; „kožešina z lišky“

³ Trautmann 1923: 214; ŽD 243; GJL II 187–188.

149

čepice“ Lex 38, 63, košile SD¹ 17, 62; SD³ 33, 80, 125; Lex 47, krpce Lex 66a, rukavice SD¹ 154; SD³ 154, 376, ranní „jitřenka“ VlnE 120₅; BP II 394; MP 325, semenná „semenná rostlina“ C II 351, pramen BB Ps 74,15; SP IX, bočnice SD¹ 162; SD³ 398, večerní „večeře“ DP 3X; SD¹ 192; SD³ 477.

§ 7. Další dnes již zaniklé nebo vzácné výrazy, např.: apskritinė „boule, hrudka“ SD³ 66, 69 (“rolníkova půda v jednom celku“ Sut), apskritinis „koule, míč“ Mž 315₂; BB Išm 11,7; Job 12,14; Ps 97,5; 98,10; BP II 32₂₃ (t.p. B; [K]; „kolo, kruh“ J), ąžuolinė „dubové poleno“ Lex 27, balsinė „samohláska“ Mž 7X (t.p. K II 320), beržinė „březové poleno“ Lex 18 (srov. beržinė/beržinė „březová metla“ BM 290; Pln; „léčivo z březových pupenů zalitých vodkou“ Skr; Ggr; „Boží tělo“ Kos 236 – LKŽ I² 727), drebulinė „osikové poleno“ Lex 33, dvibalsinė „dvojhláska“ Mž 13₁₂ (t.p. K I 300), alksninė „olšové poleno“ Lex 30, ypatinė „osoba“ Mž 23₁₆,₁₇; 76₄; 373₈; BP I 65₁₈; DP 143X (“oddělené místo; jídlo stranou od všech“ J; „záhon na květiny“ BŽ 223), kadaginė „jalovcové poleno“ Lex 102a, kelinė „ponožka, podkolenka“ SD¹ 98; „jedna nohavice“ C II 145 (t.p. J), kruopinė „kroupová klobása“ Lex 44a, medinis „tetřev“ Lex 18; C I 336, pūkinė „takový chmýřitý červ“ SD³ 679 (“lůžko z peří“ Vaižg; GŠ 351; NdŽ), preskinės (viz § 20), sanbalsinė „souhláska“ Mž 7X, skroblinė „habrové poleno“ Lex 27, smegeninė „klobása z mozku“ Lex 60a (t.p. NdŽ; „hlava“ LTR(Gršl); Alv; „moudrost, rozum“ VIkv; Mrj – LKŽ XIII 139), svietinis „světský člověk“ DP 497₁₈, 499₄₉ (t.p. Sut), šiltinė „horké prameny“ SD³ 34 (t.p. Sut; N; [K]; NdŽ), vakarinė „večerní vítr“ KIG 61; Lex 105 (t.p. Q 618; Bb Sir 43,18), velksninė „prak“ BB Job 41,20 (srov. vélksnė „vlečení“ BsP III 203(Brt); Pb – LKŽ XVIII 640), viršinė „vrchol“ SD¹ 193; SP I 310₂₇ (t.p. KŽ).

Některé z nich jsou zjevná novotvoření, která ukazují, že tento slovotvorný typ byl produktivní už na počátku písemnictví.

§ 8. V lotyštině je odpovídajících derivátů s -in(i)s(-inš), -ine velmi málo, např.: austrinš „východní vítr“⁴, kaiminš „soused“ (srov. litev. káiminis/kaiminis, -ė „venkovan“ Alk; Gs; Srv – LKŽ V 56, viz také Skardžius 1963: 316), zlecini „lidé ze zle-ků“⁵, melines „borůvky“, zemines „jahody“, vecine „stařena“ (LVG 312–313), celmine „pařezník obecný“ (srov. litev. kelminė/kélminė „tamtéž“, viz Rėkėna 1995: 96). V lotyštině se totiž touto příponou začala často tvořit deminutiva, která jsou v litevštině velmi vzácná (aut. 1994: 146).

Názvy nositelů vlastnosti s *-inįo- mohly existovat také v prusštině, srov. litev. drėvinė „soudkovitá nádoba na uchovávání tuku“ Pkr (LKŽ II² 692) a pr. drevine „(dutý strom)

⁴ Tento derivát srovnávali někteří badatelé (LVG 313; BKGF 78; aut. 1994a: 30) s litev. auštrinis „severovýchodní vítr“ KIp; Plng; Kim (LKŽ I² 515). A. Girdenis však na konferenci věnované J. Kazlauskasovi (1994 11 04) vyslovil domněnku, že litev. auštrinis může být výpůjčkou z lotyštiny.

⁵ V některých jižních a východních litevských nářečích se příponou -inis(-ė) rovněž tvoří názvy osob podle místa bydliště nebo původu, např.: adūtiškinis, kauninis, dūkštinis atd. (LKA III Žemėl. Nr. 110, p. 116).

150

káď“ (Boᵉte) E 393 (PKEŽ I 223–226)⁶, litev. šōninė a pr. gravyne „bočnice (vůzní deska)“ (Tunebret) E 304 (PKEŽ I 404; Eckert 1995: 54). Není známo, zda k tomuto slovotvornému typu patří také pr. aulinis „holeně“ (Schaft) E 503 (tak BKGF 78), neboť může jít také o kmen na o, tj. utvořené pomocí *-ino-, srov. výše zmíněný derivát aswinan (viz § 4). Pro pruštinu je zřejmě typičtější přípona *-ino- než *-inio- (Kaukienė 1994a: 16).

§ 8. Některá slova, která se ze synchronního hlediska jeví jako deriváty s příponou -inis(-ė), mohou pocházet ze zbytků heteroklitického skloňování (srov. deriváty s příponou -inas, viz § 3). S. Karaliūnas (1992) se domnívá, že ožinis/óžinis „jihovýchodní, jižní vítr“ není derivátem s příponou -inis od slova ožys (tak GJL II 192), nýbrž stejně jako lotyšské āzenis, āzinis, az-aids „poledne“ pochází z balt. *āź(en/n), srov. staroind. áhar-/áhan- „den, denní světlo“, a také litev. áudinis: áudenis „severovýchodní vítr“: áudra střídání (Karaliūnas 1990: 86).

Odvozeniny s příponou -inys(-ė)

§ 9. V některých nářečích (především západních) a v písemných pramenech vzniklo několik názvů nositelů vlastnosti také s pozdější variantou přípony -inis(-ė), totiž -inys(-ė):

1) od podstatných jmen, např.: drobinys „košile, oděv“ K; Vd (srov. drobiniai/drobiniai/drobiniai „lněné oděvy“ Plik; Dov; Klp; Skd, drobinis, -ė „lněný“ LKŽ II² 739), galvinys „chytrák“ Kair; Šauk; „učený člověk“ BsP II 74; „karetní dáma“ Kv (srov. gálvinis „svazeček slámy na střechu; karetní dáma“, galvinis, -ė „hlavy; ve tvaru hlavy; důležitý“ LKŽ III 84), kailinys „kožich“ Užv; Alv (V 52, srov. kailiniai, viz § 6), kūginys „stodola“ DP 412₇, 534₈; J; G 93; BM 434; Alz; Pnd; Pkp; Sl; Dkk; Kp (srov. kūginis, -ė „kuželovitý“ Ggr – LKŽ VI 775), pakulinys „hrubá tkanina utkaná z koudelí“ Alk; Raud (srov. pākulinis „tamtéž“ Brs; Snt; Lnkv; Stak; Al; Gs; Žgn, pakulinis/pākulinis, -ė „utkaný z koudelí“ LKŽ IX 212), pašukinys „tkanina utkaná z vyčesané koudelní vláken“ Pbs; Srv; Vs; Stak; Al; Srv; Dv; „silné nitě z vyčesané koudelní vláken“ Mrk (srov. pāšukinis/pašukinis „tkanina utkaná z vyčesané koudelní vláken“ Lnkv; Vgr; Brs; Lkm; Akm; Up; Er; Jrb; Ssk; Jnš; Lš; Ds, pašūkinis, -ė „utkaný z vyčesané koudelní vláken“ LKŽ IX 588), pieninys „hrnec na mléko“ Krok; Smn; Vs; Pn (ŽD 262, srov. pieninis/pieninis, -ė „dávající mléko; určený k uchovávání mléka; vyrobený z mléka; související s mlékem; určený ke zpracování mléka“), ratinys „kolovrat“ LTR(Žg); Pš; Šl; Skn; Žml; Akm; „množství, které se vejde na vůz určený k přepravě sena“ Rod (ŽD 262; LKŽ XI 243–244, srov. ratinis „kolovrat“, rātinis/ratinis, -ė), skalinys „poleno na štípání třísek“ J; Vl (ŽD 262; LKŽ XII 705, srov. skalinis „tamtéž“ Šl; Als; Vkš; „tanec s třískami“ Ggr, skalinis, -ė „upletený z třísek; ze dřeva vhodného na třísky; obsahující štěpnou horninu“ (LKŽ XII 705–706), skari-

⁶Jinak viz Trautmann 1910: 323; SV 162; Eckert 1993: 227–228.

151

nyš „ručník“ Prl (srov. skarinis „tamtéž“ Nč; Mlt; Švnc; Kls; Rod; Lz; SkrT; „kus tkaniny“ Grv; Dv; Dbč, skarinis, -ė „určený k ukládání oděvů; podobný šátku“ LKŽ XII 757);

2) od přídavných jmen, např.: baltinys „oční bělmo“ Lex 104a; C II 942; K; „vaječný bílek“ Lex 33a; K; „bílá tkanina“ J (srov. baltinis, -ė „bílý“), bergždžinys(-ė) „jalové, neplodné zvíře“ Brs; „kdo nemá děti“ J; Gl; Trk (LKŽ I² 763, srov. bergždinė, viz § 6, bergždžinis, -ė „jalový, neplodný“), dryžinys „pruhovaná látka“ M.Valanč; J; Šts; Als; „oděv, vzhled člověka“ Slnt (II² 735, srov. dryžinis, -ė „pruhovaný“), ilginys „vysoký člověk“ Vlk (srov. ilginis „trám, na němž jsou zavěšeny krokve“ Dglš; Grv; Tvr; Dsn; „tyč na něco k zavěšení“ Lš; „kosa s dlouhým topůrkem“ Ad, ilginis, -ė „rovný, souvislý, nezmačkaný“ LKŽ IV 50), juodinys „jídlo z krve“ J; Skdv; „domácí pestrá tkanina“ J; Rdm; Bd (IV 403), marginys „tamtéž“ J; Skr; Plv; Pn; Al; Up; Ds; Ob; „vzor, ornament“ Vl; Bgs; „co se skládá z věcí různých barev“ Tl (VII 853, srov. marginis, -ė „z pestré tkaniny“), ploninys „tenká tkanina“ J; Als (ŽD 262; LKŽ X 305, srov. ploninis, -ė „tenký, útlý“), skaninys „pochoutka“ S.Dauk; M.Valanč; J; DūnŽ; Plng; Kal; Pp; Vkš; Vvr; Šts (LKŽ XII 737).

Mnohem častěji se příponou -inys tvoří slovesné odvozeniny, především názvy výsledků děje (DaiktvDrR 63–64, 96, 195, 214–215).

Odvozeniny s příponami -inga, -ingis(-ė); -angas(-a), -engė, -(i)ungis/-ungys(-ė)

§ 10. V litevštině, stejně jako v ostatních baltských jazycích, se příponou -ingas(-a) hojně tvoří přídavná jména (ŽD 106–120; Būd vDr 556–558). S nimi však souvisí jen několik názvů nositelů vlastnosti. Přípona -inga se vyskytuje ve slově kregždinga „vlaštovka“ (odedávna užívaném v žemaitském nářečí, doloženém v textech D. Pošky a S. Daukantase, viz LKŽ VI 121); možná sem patří i lakštinga „slavík“ BzF 132; Pgg (VII 96, o jeho tvoření viz LEW 337) a také odvozenina rozšířená zčásti příponou -ala, lakštingala, pokud nejde o přetvořenou výpůjčku z něm. Nachtigall (tak Szemerényi 1960: 221 a násl.). Zcela nejasné tvorby, avšak významově blízká jsou slova blėzdinga „vlaštovka“ (doloženo již v BB 3 Moz 11,19, dnes rozšířeno v žemaitském nářečí, viz LKŽ I² 907–908), kuolinga „krysa“ Ds; Sb; Pnd (VI 912).

§ 11. Paradigmatickou variantu přípony -ingas(-a) -ingis(-ė) mají: blėzdingė/blezdingė „vlaštovka“ K; Klp; Skdv; „maceška (květina)“ Yl; Klp (LKŽ I² 908), burlingis „ten, kdo se při jídle polije“ LMD(Šlv), burlingė „překysané mléko; řídká polévka“ Vlk (I² 1192), klibingis „kulhající, křivonohý člověk nebo zvíře“ J; Erž; VšR (VI 75), klivingis „ten, kdo se kývá ze strany na stranu“ N; [K]; J II 168, kriv ingis „zkroucená věc“ Br; Slnt (ŽD 121; LKŽ VI 660), kuolingė „krysa“ Nj; Rm (LKŽ VI 912), lakštingė „slavík“ LTR(Pnd); Psl; Ad (VII 97), rūsingis „Rus“ Zt (ZtŽ 567), šlivingis „ten, kdo má křivé nohy“ N(Rg); [K]; BzBk III 70; KŽ.

152

§ 12. Jeden další název nositele vlastnosti je utvořen také s těmito apofonickými variantami přípony -ing-:

-angas (-a): žabángai (hojně doloženo v písemných pramenech 16.–17. století, užívá se i dnes v dialektech: Pl; Brst; Užp; Ūd; Mšk; Kair; Ds), žabángos „past“ VlnE 4; BM 72, 449; Tl; Všn; Pln; Plt; Plv; Tj; Gs; Mrc (LKŽK, srov. pr. slango „uzda, náhubek“ (Gebys) E 452, viz PKEŽ IV 128–130); -engė: juodengė „taková modrá bobule“ Dbč (LKŽ IV 399); -(i)ungis/-ungys (-ė): aklungys „slepý člověk, kůň“ J I 9, burliungė „řídké bláto“ Lp; „špatná polévka“ Dglš; Nmn; Kls; Dg, burliungis „bažina“ Q 401; Krz 158; [K]; „tlouštík“ J; Skr; Gs; Vrn (LKŽ I² 1193), murungis „zasmušilý člověk“ Smk (VIII 433), pludūngė/plūdungė Ms; Als; Slnt; Dr; Plt, pludūngis/plūdungis/ plūdungys „lehkomyslný člověk, mluvka“ J; Krp; Tv; Erž; Šv; Slnt; Pln; Užv; Krš (X 322), varliungis „žabák, malé dítě“ Rdm (LKŽ XVIII 275), žaliungis „zelené nezralé žito, ovoce“ Lkm; Trgn, žaliungė „zelené bobule, jablka“ Klt (LKŽK); sem snad patří také nejasně utvořené mešlūngis/mešlūngis/mešlungis K; J; Žem; Skr; Vlky; Lk; Šv; „zimolez“ J; Lnkv; Rm; Pc; „pryšec“ R; P; K, mešlungė „křeč“ LC 1878,31; Kv; „zimolez“ Kos 238; Pc (VIII 97).

§ 13. Velmi vzácné odpovídající deriváty se vyskytují také v lotyštině, např.: teterīga „tetřev“, lakstīga-la (srov. lit. lakštingala, lakštinga, viz § 10), st. lot. barīde „sirotek“ (LVG 371).

V pruštině se adjektiva s příponou *-ingo- mnohem častěji substantivizovala a nabývala významu nositele vlastnosti, např.: nauningas „novousedlík“ (Newling) III 87, ragingis „jelen“ (Hircz) E 65, acc. pl. paklusmingins „poddané“ (Unterthanen) III 91 (Kaukienė 1994: 9). K těmto derivátům se řadí také etnonymum jotvingiai, které zřejmě původně znamenalo „obyvatelé Jotvy“ (Būga 1961: 153–156; Salys 1985: 406–407).

O tom, že takové tvoření je v západobaltských jazycích staré, svědčí pruská, jotvingská a kuršská místní jména a osobní jména s -ing a jeho variantami -ang-, -ung-.⁷ Kromě toho jsou v oblastech obývaných Prusy (srov. např. Elbing, Marungen PKEŽ I 248–249; III 149–151), Kurši a Jotvingy doložena hydronyma a helonyma s -ing-, -ang-, -eng-, -ung-, např.: Liōlinga Šlv, Alanga Trg (srov. lot. aluōgs „pramen, tůň“), Drabéngis Prn, Babrūngas Plt (Vanagas 1970: 91, 134, 168–169, 203; Bilkis 1998: 54, 126–127, 159).

Je třeba mít na paměti také to, že výše uvedená litevská označení nositelů vlastnosti s -ing-, -ang-, -ung- se rovněž užívají především v západních a jižních dialektech (viz §§ 11–12), které se zřejmě zformovaly na substrátu západobaltských jazyků (srov. Mažiulis 1994; Vidugiris 1996).

⁷ Būga 1961: 136; Gerullis 1922: 247; Trautmann 1925: 174; Savukynas 1966: 172; Zinkevičius 1987: 20, 42; Vanagas 1994; 1996: 113–120.

153

§ 14. V západobaltských jazycích se nacházelo také centrum rozšíření adjektiv s příponou *-ingo-. V pruštině se totiž adjektiva s touto příponou tvořila nejen od jmen (jako v litevštině a lotyštině), ale velmi často také od sloves, např.: auschaudwíngin „důvěryhodného“ (trewe) III 53₄: auschauditey „důvěřovat“ (vertrawen) III 27₁₁, Druwingin „věřícího“ (glaubigen) III 119₁₃: druwit „věřit“ (gleuben) III 45₁₀ atd. (Kaukienė 1994: 9).

§ 15. K. Būga (1961: 789–796) upozornil na zvláštní podobnost tvoření baltských adjektiv s -ingas a germánských označení nositelů vlastnosti s příponou -ing (ta má také varianty -ang-, -ung-), srov. lit. vargingas, lot. vārdzīgs „chudý“ a st. hornoněm. arming „chudák“, lit. galingas, lot. varīgs „silný“ a st. hornoněm. mahting „silný člověk“ atd. A. Vaillant (1970; 1974: 494) měl sklon považovat baltskou příponu -ingas za germanismus. To je však zcela nepravděpodobné (Skardžius 1972: 96).

§ 16. Baltské deriváty s *-ingo- jsou pevně začleněny do celého slovotvorného systému baltských jazyků.

1. V baltských jazycích máme vedle přípony *-ingo- také starou příponu *-ino- bez determinativu *-g-. Za povšimnutí stojí, že význam přípon *-ingo- a *-ino- je u některých adjektiv zcela totožný, srov. st. lit. kruvingas „krvavý“ a krūvinas, st. círk. slov. кръвьнъ „krvavý“ (ŽD 120). Kromě toho adjektiva s příponou *-ino- (zejména s novější podobou přípony *-inio-) v baltských jazycích při substantivizaci rovněž mají sklon nabývat významu nositele vlastnosti (viz §§ 4–8).

2. V baltských jazycích se k příponě *-ino- připojil také determinativ *-d-. Tak bylo například s příponou -ind- utvořeno etnonymum galindai, jehož původní význam mohl být „ti, kdo žijí na konci“ (srov. litevská osobní jména Galinis a Galindžius); svým tvořením se podobá výše zmíněnému etnonymu jotvingiai (viz § 13). Příponu -ind- nacházíme v místních jménech: pr. Karwinden, Stubunden, lit. Gelind-énai Pln, Ne-rind-aičiai Tl, v litevských příjmeních Dalinda, Dubindys, Tilindys⁸, v hydronymu Kelinda Pln (Vanagas 1970: 167). Přípona -ind- má variantu -and-, s níž jsou stejně jako s -ang- tvořena hydronyma, např.: Gylánda Pgg, Samándis Smal aj. (Vanagas 1970: 91), srov. také deriváty s -und- (např.: klabūndas „padlý strom“, klabūnda „ten, kdo klopýtá“ DaiktvDrR 152) a zmíněné deriváty s -ung-. Některé deriváty s příponami -ing-/-ang-/-ung- (respektive -ind-/-and-/-und-) mohly vzniknout ze zbytků rozšířených tvarů heteroklitického skloňování, srov. lit. Suvìngis, pr. Sawangę a lit. Savėlis, Savėnė, pr. suge „lijání“ (Reynen) E 49; nebo lit. Krūvandà a Krūoja, lot. kràuja „strmý břeh řeky, útes“ (Karaliūnas 1987: 190–191, srov. také Krahe 1959: 242–243).

§ 17. Naproti tomu germánská označení nositelů vlastnosti s -ing nemají tak hluboké kořeny a jejich původ je nejasný. Kromě toho jsou v gótských a některých dalších nejstarších písemných památkách germánských jazyků velmi vzácná. Tento typ téměř vůbec

⁸ Gerullis 1922: 223; Savukynas 1963: 322; Skardžius 1973: 55–56.

154

Odvozeniny, které by měly protějšky ve všech nebo ve většině germánských jazyků a mohly by být považovány za pragermánské, A. Bammesberger (1990) ve své monografii o morfologii pragermánských jmen vůbec nezmiňuje. W. Meid (1967: 198 n.) se domnívá, že se rozšířily poměrně pozdě, až v jednotlivých germánských jazycích, a navíc ne všude naráz a stejně hojně: nejvíce jich nacházíme ve staré islandštině (Munske 1964: 8–38; Bennett 1966: 657). Ve Skandinávii je doloženo také nejvíce místních jmen s -ing- (Udolph 1994: 149–161). Možná právě tam lze hledat centrum jejich rozšíření?

Nabízí se tedy otázka, zda se přípona *-ingo- nemohla dostat do germánských jazyků ze západobaltských jazyků (nebo snad dlouhé sousedství jazyků této skupiny příponu *-ingo- v germánských jazycích pouze oživilo a změnilo její původní podobu?). Pokud bychom přijali tuto hypotézu o baltském vlivu, snáze bychom vysvětlili, proč má přípona -ing v germánských jazycích souhlásku g místo očekávaného k. Starý indoevropský determinativ *-g- totiž odpovídá germ. -k-. Často jej nacházíme v deminutivech, která lze srovnat s deminutivy s baltskou příponou -už- (aut. 1994: 138).

Do germánských jazyků mohla ze západobaltských jazyků proniknout také přípona *-ōmen-. Snad v důsledku kontaktů mezi západobaltskými a germánskými jazyky (rovněž převážně skandinávskými) se v obou jazykových skupinách začala tvořit pojmenování vlastností s adjektivní příponou *-isko- (aut. 1994a: 31).

§ 18. O tom, že kontakty mezi západobaltskými a germánskými jazyky byly staré a patrně dlouhodobé, svědčí také germanismy v pruštině. Například ze stejného starého germánského slova *xelmaz „přilba; určitý druh pokrývky hlavy“ vznikly dva pruské germanismy různého stáří. První, kelmis „čepice“ (Hūt) E 475, byl přejat velmi dávno, dlouho před Kristem, druhý, ilmis „střešní přístřešek“ (Bark) E 234, pak nejspíše v prvních stoletích po Kristu.⁹

V. Mažiulis (1981a: 8) teigė, kad vakarų baltai su germanais išbuvo kaimynais apie tūkstantį metų: nuo VIII a. prieš Kr. ligi III a. po Kr.¹⁰ W. P. Schmidtas (1986) irgi mano, kad germanų kalbos susiformavo baltų kalbų kaimynystėje. Archeologai pastebi nemaža senų bendrų bruožų tarp vakarų baltų ir gotų kultūrų (Žulkus 1995).

Je také možné, že část západobaltských kmenů vytáhla spolu s Germány proti římské říši a některé baltské kmeny (snad smíšené s germánskými) se později vrátily zpět. Možná o tomto tažení svědčí stopy jména galindų ve Španělsku a na některých dalších místech jižní a západní Evropy (PJa E–H 139–140; I–K 380; Toporov 1980; 1983; 1993 s lit.). Až na Moravu, Slovensko a do Čech zasahuje také areál, v němž byla zaznamenána místní a osobní jména odvozená od etnonyma

⁹ Būga 1961: 85–87; Salys 1985: 274; PJa I–K 42–43, 311–312; PKEŽ II 74, 160–161 su lit.

¹⁰ Beje, dabar V. Mažiulis (1995) iškėlė naują hipotezę, pagal kurią tiek slavų, tiek ir germanų kalbos kilusios iš protobaltų kalbos periferinio dialekto, tik skirtingu metu. Ji primena ir L. Palmai-čio (1995) nuomonę, kad prabaltų kalba esanti paskutinė liltinė ide. prokalbės raidos pakopa.

155

prūsai (Nepokupnyj 1976: 92–103). Antra vertus, archeologiniai duomenys rodo, kad V–VI a. po Kr. Prūsijoje bei Vakarų ir Vidurio Lietuvoje pasirodė naujos politinės klajoklių gentys, savo materialine kultūra labai artimos gotams bei Romos provincijoms (Šimėnas 1992; 1994). Apie panašaus laikotarpio baltų ir gotų santykius rašoma Jordano „Getikoje“, ypač šiuo požiūriu svarbus Teodoriko Didžiojo laiškas aisčiams VI a. (Gudavičius 1982; 1987). Gal kai kurių baltų genčių sugrįžimas iš Romos atsispindi ir legendoje apie lietuvių romėniškąją kilmę bei kunigaikštį Videvutį (plg. Šimėnas 1989; 1994a; Beresnevičius 1995: 77 tt.). Tačiau visa tai reikalauja tolesnių studijų.

Odvozeniny s příponami -ienas, -iena

§ 19. Některá přídavná jména s příponou -ienas(-a) při substantivizaci (jde patrně o ablautovou variantu přípony -inas(-a)) získala význam nositele vlastnosti.

Pojmenování nositelů vlastnosti s -ienas je jen několik, např.: beržienas „býk“ Dglš (LKŽ I² 776), kiaulienas „vepřík“ Jnš; Žg (srov. kiaulienas, -a „jako prase“ NS 812; (d.)Rm – LKŽ V 696), rugienai „strniště po sklizeném žitu“ BB 2 Moz 15,7; Dkš (XI 887). Možná sem patří také kamienas (srov. lot. kams, sl. *komъ „hruda, kus“, lit. kām-anos, něm. Ham „postraňky“)¹¹.

§ 20. Časté odpovídající odvozeniny ženského rodu s -iena obvykle označují názvy masa (DaiktvDr 414–415).

Takové odvozeniny nacházíme již v písemnostech 16.–17. století, např.: aviniena DP 294₉, jautiena SD¹ 196; SD³ 484; Lex 71, kuiniena SD³ 436, ožiena Lex 19, paršeliena SD¹ 140, vištiena SD³ 144, žąsiena SD¹ 34, žvėriena SD³ 157; Lex 106.

Odvozenina preškienos má poněkud odlišný význam: „nekvašené těsto“ C II 572; Q 516; N; „židovské Velikonoce“ SD³ 347 (srov. preškinės „totéž“ VlnE 155, preškienà „nekvašené těsto“ N; „preška polévka“ J).

Názvy masa s *-eino- mají protějšky také ve slovanských a italických jazycích, srov. lit. žvėriena a sl. *zvěrina, lat. ferīna¹².

Deriváty s příponami -ienis, -ienė, -eina/-einė

§ 21. Význam označení nositele vlastnosti získávají substantivizací také adjektiva s novější podobou přípony -ienis(-ė).

Označení nositelů vlastnosti s -ienis je stejně jako s -ienas (srov. § 19) málo. Několik derivátů tohoto typu označuje rostlinné natě, např.: bulbienis „nať brambor“

¹¹ Būga 1959: 35–37, 295–296; ŽD 287–288; LEW 213; EŚRJa II 300; EŚSJa X 179–180.

¹² Leskien 1891: 413; Brugmann 1906: 276 tt.; ŽD 288; BKGF 79; GJL II 212; Butler 1971; Sławski 1974: 123; Vaillant 1974: 363 tt.

156

Gg; Dbg; Plš; Nmč (srov. bulbienis,-ė „bramborový“ Sb; Sdk; Bb; Slm; Rk; Nmn; Drsk – ŽD 289; LKŽ I² 1149; LKA III 29, 143), bulvienis „nať brambor“ Kt; Alk; Smk (srov. bulvienis,-ė „bramborový“ Jnšk; Čk – LKŽ I² 1156; LKA III 29, 143), kamienis „nať brambor“ Kos 45; J(Ds); Ds; Sdk; Dgl; Zr (LKŽ V 176, srov. kamienas, viz § 19), ropienis „list tuřínu“ Dglš; Str; Grv (XI 833).

Mnohem častěji se deriváty s tímto významem tvoří složenou příponou -ien-ojas (aut. 1997: 125).

§ 22. V nářečích se vyskytuje také několik NAttr s -ienis s jiným významem, např.: beržienis „březová hůl“ Rod (LKŽ I² 770), dryžienis „pruhovaná konopná tkanina“ Prng; Vdš (II² 734), karštienis „lívaneček“ Kb (V 325), kelniėnis „silná konopná tkanina na kalhoty“ Ml; Dg; Ad (V 529), margienis „nekvalitní domácí barevná tkanina“ Ad; Klt; Prng (VII 852), rugieniai „žitná sláma“ JD 227; Dbg; Ds; Kair; Trgn; Pb (srov. rugienis,-ė „žitný“ – LKŽ XI 887), saldiėnis „sladkost“ Arm; Grv; Zt; „sladký pokrm“ Vrn; Žln (srov. saldienė, viz § 23, saldiėnis,-ė „nekvašený, nasládlý“ Ėr; Nč – LKŽ XII 64).

§ 23. Na rozsáhlém území aukštaitských nářečí se příponou -ienė tvoří různé názvy jídel (ŽD 289–290; DaiktvDr 347–348; LKA III Žemėl. Nr. 125, p. 138–139).

Takové deriváty jsou doloženy již ve slovníku K. Sirvydase. NAttr bėralienė „chléb z nevětraného žita“ SD³ 21, 29, miltienė „moučná kaše“ SD³ 99, pautienė „míchaná vejce“ SD¹ 45; SD³ 84 se užívají v nářečích. Derivát saldienė „sladkost“ SD³ 164 (tamtéž [K]) má dnes v nářečích významy „sladkost“ Vdš; Grv; Lz; „sladký chléb“ Knv (LKŽ XII 64), džiovienė „suchar“ SD³ 78 – „souchotiny“ Rd (srov. džiovė „usušený chléb“ Alvt; „souchotiny“ Q 333; Ds; Prng; Dgl; Ktk – LKŽ II² 1022, 1023).

Kromě toho deriváty s příponou -ienė často označují manželky a samice.

§ 24. Se starší podobou přípony -eina či -einė (o jejím původu viz DaiktvDrR 64–65) je utvořeno jméno bohyně lesů Medcina či Medeinė¹³, srov. příjmení Augš-teinis, název města Raseiniai (ŽD 290) a hydronyma Kulėinis Mrk, Sto-reinis Sem, Kruteinė Klp (Vanagas 1970: 110).

Odvozeniny s příponami -ainis/-ainys(-ė), -aina

§ 25. Přípona -ainis(-ė) je apofonickou variantou přípony -ienis(-ė). V litevštině se s ní rovněž tvoří názvy nositelů vlastnosti, avšak méně často než s příponou -ienė.

V písemných pramenech 16.–17. století byl velmi rozšířen dnes již zaniklý derivát tėvainis „dědic, dědic majetku“ (srov. lotyš. tėvainis „starý, dobře známý muž“ ME IV 179; LVG 328). V písemnostech J. Bretkūna se často vyskytuje derivát gentainis(-ė)

¹³ Skardžius 1954: 221; Gimbutienė 1985: 152; Zinkevičius 1987: 91; Eckert 1992: 3–4; Greimas 1993.

157

„příslušník téhož rodu, člověk z téhož rodu, přítel“ BP 13X; BB GG 1,9; 1,15; Pat 8,4, doložený také v současných nářečích Klaipėdského kraje (Klp; Pj – LKŽ III 237). Ve slovníku z Malé Litvy ze 17. století „Clavis Germanico-Lithuana“ (II 347) nacházíme derivát apvalainis „kulatý kus dřeva“ (také R II 296; Kair; „váleček“ Klvr, srov. též apvalainis, -ė „kulatý; podlouhle oválný“ LKŽ I² 278).

§ 26. Dnes se příponou -ainis(-ė), stejně jako příponou -ienė (srov. § 23), nejčastěji tvoří názvy jídel:

1) zpravidla od podstatných jmen, např.: aguonainis „mákové mléko“ Šmk; „koláč s mákem“ Rs (LKŽ I² 28), avižainis „pečivo z ovesné mouky“ Vks (srov. avižainis, -ė „ovesný“ R; K; S.Dauk; J; Skr – LKŽ I² 531), bulvainė „bramborová polévka“ Plv (srov. bulvainis, -ė „bramborový“ J – LKŽ I² 1154), cibulainė „omáčka, tekutý pokrm s velkým množstvím cibule“ Grš; Snt (II² 19), duonainė „polévka připravená rozmícháním chleba, chlebových kůrek nebo mouky“ J; Skr; Erž (II² 870), kravainis „chléb pečený s krví“ Vks (VI 485), kunkulainė „polévka s knedlíčky“ Skr (VI 900), medainis „perník“ Ši (VII 982), miežainė „ječmenný chléb“ R II 169; „obyčejný, hrubý chléb“ Trkn, miežainiai „ječmenná mouka“ Vl, miežainis „ječmenný koláč“ Kos 20; Brs; Skd (srov. miežainis, -ė „ječmenný“ R II 169; K; J; S.Dauk; Vl; Šts; Vks – LKŽ VIII 158), padažainis „kaše, která se jí namáčením“ Vdk (IX 41), paplotainis „tenká chlebová placička“ J; Als; Šlc (srov. paplotis LKŽ IX 377), uogainė „ovocná polévka“ Žvr (XVII 478), vyšnainė „směs chleba a višní“ Nm; Žvr; Snt; Lkš; Šk; Grš; „višňová kaše“ Snt (LKŽK).

2) příležitostně od přídavných jmen, např.: apskritainis „knedlík“ Up (LKŽ I² 263), juodainis „pokrm z krve“ Ll (IV 391), saldainis/saldainis/sáldainis (rozšířené v nářečích, zejména žemaitských), saldainė/saldainė „cukroví“ (rozšířené v aukštaitských nářečích LKŽ XII 62), sausainis/sausainis „suchar“ J; JD 166; (d)Šln; „pečivo z těsta“ Mšk; „knedlík s dutým vnitřkem“ Štk, sausainė „pečivo z těsta“ Pv (XII 204).

§ 27. V nářečích (především západních) se vyskytují také další názvy nositelů vlastnosti s příponou -ainis(-ė):

1) od podstatných jmen, např.: ausainis „dřevěná nádoba s uchy; člověk s otevřenými ústy“ Yl (LKŽ I² 500), barzdainis „vousáč“ Grg (I² 674), brólainis „syn bratra“ Skd; „družba“ Jnš (I² 1068), griovainis „hlupák“ Rd (srov. griovà, griovàs „nemotorný, neobratný člověk nebo zvíře“ LKŽ III 614–615), kelainis „kůlna“ Pvn; Al; Gd (V 504), kylainis „ten, kdo má kylas“ Šts; Ms (V 773), lenšainis „změkčilý člověk“ Vdk (VII 369), meldainis „zarostlé jezero“ Trg (ŽD 286), molainė „jílovitá zemina“ Lš (LKŽ VIII 334), pakelainis/pakelainis/pakelainys „kůlna“ Smn; Al; Lš; Alv; Mrs; Krok (IX 163), pleperainė „ten, kdo rád tlachá“ Rs, plepetainė „tlachal“ Alk (ŽD 287), šakainis/šākainis „rozvětvený strom“ Tv; End (srov. šakainis, -ė, šakainis, -ė „rozvětvený“ Tv; Jdr – LKŽ XIV 400), šilainė Prn; Mrj; Lkč; Nm; KrR; Vlkj; Brt; Pkn; Gs, šilainis „písčitá, lehká půda“ LTR(Dt); Jsv (srov. šilainis, -ė „rostoucí v borovém lese“ J; Ss; Žvr – LKŽ XIV 778), žabarainis „zkroucený kmen“ Tv (LKŽK);

158

2) od přídavných jmen, např.: apskritainis „člověk s kulatými ústy“ Lkš; Šk (srov. apskritainis,-ė „protáhle kulatý“ Slm – LKŽ I² 263), dryžainis „pruhovaná tkanina, oděv“ Sk; Škn (srov. dryžainis/dryžanis, -ė „pruhovaný“ J; Lnkv – LKŽ II² 733), gyvainė „živý tvor“ Pš, gyvainis „tamtéž“ Prk; Stb; Klov; Brž; Sml; „hnis z vředu“ Sdb (III 361);

3) od číslovek, např.: ašmáinė „nádoba o objemu osmi gorčů na odměřování či setí obilí“ Grk; Rs; Plt; „taková míra sypkých látek (osm gorčů)“ Erž; Skdv; Vdk, ašmáinis „nádoba o objemu osmi gorčů“ Rp; Vdk; Rs; „taková míra másla“ B; [K]; „osmina výměry země“ Kos 216; Šd (srov. ašmáinis, -ė „o velikosti osmi gorčů“ J – LKŽ I² 338), ketvirtainis/ketvirtainis „čtvrtina“ N; K; J; NT Luk 3,19; A 1884,263; Nm (srov. ketvirtainis/ketvirtainis, -ė „čtvercový“ LKŽ V 667–668).

§ 28. Starší formu s příponou -aina má NAttr lebedáina „vytáhlý, nemotorný, zanedbaný člověk, lebėda“ Varn (LKŽ VII 218, srov. plepáina DaiktyDrR 128).

§ 29. V lotyštině je doloženo několik názvů nositelů vlastnosti s -ainis (-ė), např.: pirkstaini „rukavice“, vilnaine „velký vlněný šátek“ (LVG 327–328). To, že se adjektiva s *-oino- v baltských jazycích začala substantivizovat a měnit v názvy nositelů vlastnosti již poměrně dávno, dokládá také pr. deynayno „jitřenka“ (Morgenstern) E 5 (PJa A–D 318; PKEŽ I 188 s lit.).

Odvozeniny s příponami -ynas (-ė), -yna

§ 30. S příponou -ynas (-ė) bylo utvořeno jen několik málo názvů nositelů vlastnosti.

Za zmínku stojí především stará baltská odvozenina kaimýnas/kaimýnas (-ė)¹⁴, srov. pr. acc. sing. kaimīnan „souseda“ (Nachbar) III 69¹⁵, částečně la. dial. ciemiņš (LVG 319; BKGF 79; PKEŽ II 75–76).

Již ve slovníku K. Sirvyda (SD³ 152, 170) nacházíme NAttr lazdynas. V textech z Malé Litvy (C II 96; Q 96; N; [K]) a v písemnostech J. Pabrėži je doložena odvozenina moterýnas „světlík lékařský“, ve slovníku A. Jušky (I 398) pak ežerýnas „vyschlé jezero“.

Význam nositele vlastnosti mají ještě některé nářeční odvozeniny s -ynas (-ė), např.: kojýnas „podstavec, opěrka pod nohy“ Dov (LKŽ VI 295), kūlynas „keř vyrostlý z vrby—

14 Tato odvozenina měla v písemnostech ze 16.–17. století vedle nyní obvyklého významu „člověk žijící vedle“ (SD³ 39; Lex 63) také význam „poddaný, nesvobodný člověk“ DP 3X; PK 120. Odvozenina kaimýnas se dostala do písemností psaných kancelářskou slovanskou a polskou řečí v Litevském velkoknížectví, kde označovala určitou kategorii rolnických nevolníků (Jablonskis 1930; Jurginis 1962). S. Daukantovi byl ještě znám i význam slova kaimýno „rolník, obyvatel vesnice“ (Subačius 1993a: 64; DaukŽ I 511). Odvozenina kaimýnas je tedy nejspíše substantivizované adjektivum, které kdysi mělo význam „žijící ve vesnici, náležející k vesnici, pocházející z vesnice“ (Mezger 1960: 297–298; Lingys 1970: 297–299).

159

z kmene“ BM 140; BsMt II 201; LTR(Jnš); Jnšk; Krp (VI 833), lebedýnas „slaboch“ Trak (VII 218), motynė „stará brambora, z níž vyrůstají nové“ Šts (VIII 369), senýnas „velmi zestárlý člověk“ LMD(Tvr) (LKŽ XII 390), šūpuoklynas „bažina“ Lz (XIV 205), šaltynas „pramen“ Rm (XIV 268).

§ 31. Velmi blízká pojmenováním nositelů vlastnosti jsou deminutiva typická pro jižní aukštaitské nářečí, vytvořená touto příponou a označující mláďata ptáků (např.: genýnas „mládě datla“, karvelýnas „mládě holuba“, kranklýnas „mládě havrana“ atd., viz ŽD 267), příjmení patronymického původu (např.: Aleksýnas, Kasulýnas, Vitukýnas atd.), která mají zřejmě protějšky v pruštině (např.: Antōnyn, Disernyn, Kickenyn aj., viz Savukynas 1966: 172–173; Zinkevičius 1987: 42), a také některé příbuzenské termíny, doložené převážně v písemnostech Malé Litvy (aut. 1994: 144–145).

Derivát -yna vytvořený příponou kaimyna „sousedka“ Q 356 a jméno bohyně Žemyna¹⁵.

§ 32. Adjektiva s *-ino- někdy nabývají významu označujícího nositele vlastnosti i v některých dalších příbuzných jazycích. Tak litevské kaimýnas (viz § 30) je svou tvorbou a významem velmi blízké lotyšskému vīcinus „nacházející se v sousedství“ a „soused“, starobulharskému sěminъ „náležející k čeledi“ a „otrok“ (BKGF 79; PJa I–K 149–151). Litevské svỹnas „bahno, v němž se válejí prasata“ Trš; Akm; Trk; Lž; Mžk (LKŽ XIV 363) snad odpovídá germ. *svīnam, zčásti sl. *svinъja „prase“, srov. však lotyšské svīns „špinavý, znečištěný“, starobulharské svinъ, litevské svīnus „vepřový“ (Karaliūnas 1994: 128–129; PKEŽ IV 176–177, viz také aut. 1995: 186).

Ve slovanských jazycích jsou poměrně rozšířené singulativní deriváty s *-ino-, vytvořené z kolektivních označení nebo názvů kmenů, např. sl. *bratinъ „bratr“: *bratьja „bratři“, *Rusinъ: *Rusь (Sławski 1974: 120).

Význam nositele vlastnosti mají některé deriváty s *-ino- také ve staré řečtině, např.: φοξῖνος „taková říční ryba“: φοξός „špičatý“ (Brugmann 1906: 276; Chantraine 1933: 204).

Adjektiva s *-ino- tedy již dávno měla sklon přecházet k substantivům a nabývat významu nositele vlastnosti. Tento typ derivátů se však v baltských jazycích nerozšířil. V baltských jazycích se příponou *-ino- nejčastěji tvoří kolektivní označení (aut. 1995: 184) a deminutiva (aut. 1994: 144–145).

Deriváty s příponami -umynas, -umyna, -umynė

§ 33. V litevštině bylo vytvořeno poněkud více označení nositelů vlastnosti se složenou příponou -um-ynas, např.: brangumýnas/brangumýnas „drahá věc“ BsP II 261; Vd; Mrj; Alk (LKŽ I² 998, srov. brangùmas), gardumýnai/gar-

¹⁵ ŽD 269, 270; Skardžius 1954: 223; Meid 1957: 125; Gimbutienė 1985: 151–152; Zinkevičius 1987: 90; Greimas 1990: 434 nn.; York 1993: 247.

160

dumynai „chutné jídlo“ DP 3X; SE 166; K; J; Ldvn; Lp (III 123), gilumynas „hluboké místo“ Nč (III 304, srov. gilūmas, gilumā), juodūmynai „špína, černá věc“ K I 266, 309, 698 (srov. juodūmas), kartumynai/kartumynai/kartumynai „hořká věc“ RB Rd 3,15; K; J II 47; Ds (ŽD 268; LKŽ V 346, srov. kartū-mas), klampumynas „bažinatý terén“ Km; Mrs; Rud; Kb (LKŽ V 958, srov. klampūmas), margumynai „různé pestré věci“ K I 269, margumynai „zdobení, vzory“ Jrb (LKŽ VII 857, srov. margūmas), retumynai „řídké keře a stromy“ Škn (XI 495, srov. retūmas, retumā), riebumynai „tučná jídla“ K.Donel; N; K (srov. riebumas), saldumynai/saldumynai/saldumynai K; Mit I 19(Rg); J; J.Bil; V.Krėv; Zp; Jrb;Sdk; Ds (ŽD 268; LKŽ XII 70, srov. saldūmas), skanumynai/skanumynai „lahůdka“ Sch 178; Mit I 19(Rg); K; Slnt; Lk (LKŽ XII 738, srov. skanūmas), tankumynas (rozšířeno v mnoha nářečích LKŽ XV 815, srov. tankūmas, tankumā), žalumynai Jdr; PumŽ; Pgg; Graž; Krs; Ut; Mžš; Kair; Alv; Snt (srov. žalūmas, žalumā), žirgumynai/žirgumynai „lusky plodů listnatých stromů“ Lkm; Dkk; Ds; Švnč; Dbč (LKŽK).

§ 34. Přípona -umynas má tyto vzácné paradigmatické varianty:

-umyna, např.: lygumyna „rovina“ MŽ II 186; N, tankumyną „houština“ Rdm; Pls; Rod (LKŽ XV 815);

-umynė, např.: gardumynės „lahůdky“ R (srov. gardumynai), juodumynė „černá rez“ Ml (LKŽ IV 411, srov. juodumynai), klampumynė „bažinatý terén“ Sdk; Ut (V 958), tankumynė „houština“ BsP II 592; LTR(Dkk); DS 66(Rs); Skdt; Ds (XV 815).

V některých litevských nářečích se příponou -umynas a její variantou -umyna tvoří názvy vlastností (aut. 1992: 43). Kromě toho tyto deriváty souvisejí také s kolektivními názvy s příponami -ynas, -yna, -ynė (aut. 1995: 184–186).

Deriváty s příponou -(i)ūnas (-ė)

§ 35. V současnosti se užívá více než sto padesát názvů nositelů vlastnosti s touto příponou (DaiktvDr 349–350; DaiktvDrR 148–149).

V textech 16.–17. století se jich naproti tomu vyskytuje jen několik. Již tehdy byl široce rozšířen derivát viršūnė. V nářečích se užívá také NAttr dykinas C II 89. Deriváty didžiūnas „velmož“ SD³ 56, 99, 248, 478; SP 9X; SIG 7X; SE 19; Ch¹ Apr 6,15, galūnas „silák“ SD³ 177, 181; SP II 94₁₆; SE 22₂₆, 63₁₃; Ch¹ 6X; Ch 1 Sam 17, 51; „velmož“ MP 44 („vrah“ M.Valanč; S.Dauk), karaliūnas „králův syn“ (široce rozšířený v textech 16.–17. století), žygūnas „posel“ Lex 70a; C II 299 (rovněž Krz 413; R II 81; MŽ II 107; N; [K]; L 523; BŽ 100, 600; M a další texty) již nejsou pro současný jazyk charakteristické. Derivát gerūnas „oddávající se požitkům“ je znám obecně pouze z SD³ 379. Několik dalších derivátů ve starých textech s -(i)ūnas (-ė) souvisí jak s jmény, tak se slovesy (DaiktvDrR 148).

161

Staré dokumenty a názvy sídel ukazují, že v 17. století se ve střední části Litvy pomocí přípony -(i)ūnas široce tvořila patronymika, která se postupem času změnila v příjmení, např.: Aleksiejūnas, Balčiūnas, Tamošiūnas atd.¹⁶

§ 36. V pruštině se rovněž vyskytovalo nemálo osobních jmen s -ūn-. Zvláště staré je jméno boha Perkūnas, společné litevštině, lotyštině a pruštině: odtud litevské perkūnas, lotyšské nářeční pērkūns, pruské perkunis (Donner) E 50; srov. také litevské Medūnas a pruské Medun, litevské Norūnas a pruské Norune (také lotyšský místní název Nārūni, viz Arumaa 1963: 78), litevské Vilūnas a pruské Willune (Trautmann 1925: 168–169; SV 46).

Běžná pojmenování nositelů vlastností s -ūn- v pruských textech naproti tomu, jak lze říci, vůbec nejsou, snad s jedinou výjimkou alkunis (Elboge) E 110 (srov. litevské alkūnė, lotyšské nářeční ēlkūne), které lze za odvozeninu s příponou -ūn- pokládat pouze z etymologického hlediska (PKEŽ I 67–68). Jejich existenci by mohly naznačovat dvě označení činitelů s -ūn- (DaiktvDrR 149).

V lotyštině jsou odvozeniny s odpovídající příponou -ūns obecně velmi vzácné a vyskytují se jen v některých nářečích; srov. litevské viršūnė a lotyšské virsūne (LVG 320; Reķēna 1995: 96).

§ 37. Uvedené údaje z baltských jazyků dovolují předpokládat, že obecná substantiva s -(i)ūnas se v současné litevštině mohla rozšířit teprve nedávno. Možná o tom svědčí i jejich přízvukování. Vlastní jména s -(i)ūnas si totiž v litevštině zachovala starší cirkumflexový přízvuk, zatímco většina obecných substantiv tohoto typu se začala přízvukovat akutově. Výjimku tvoří jen několik odvozenin, mimo jiné viršūnė, karaliūnas, rozšířené již ve starých písemných pramenech (viz § 35), a v některých nářečích také didžiūnas vedle častějšího didžiūnas (Pakerys 1994: 93–94, 121; Stundžia 1995: 65–66 s lit.). V litevských nářečích se zachovalo několik adjektiv, která neprošla substantivizací a rovněž mají akutový přízvuk, např. saldūnas ‚sladký‘ (DaiktvDrR 150). Část litevských obecných substantiv s akutovým přízvukem tedy mohou tvořit adjektiva, která se substantivizovala teprve nedávno; srov. saldūnas ‚sladký‘ a ‚sladký plod‘. Kromě toho zřejmě docházelo ke kontaminaci odvozenin s příponami *-ūno- a *-ōn-. Jinými slovy, odvozeniny s příponou *-ūno- začaly vytlačovat starší odvozeniny s *-ōn-, z nichž mnoho mělo oxytonické přízvukování. Tak možná vznikly i dublety s -(i)ūnas a -uon-, o nichž pojednal K. Būga (1959: 333 a násl.) (srov. atskalūnas ir atskaluonis, pasalūnas ir pasaluonis atd.), a také nová přípona -uonas (DaiktvDrR 151 s lit.). Navíc se akutově začala přízvukovat i značná část podobných pojmenování nositelů vlastností s -onas (srov. § 44). Takové přízvukování mohl ovlivnit i obecný sklon přízvukovat o-kmenová substantiva oxytonicky, spojený s někdejší existencí kolektivního plurálu (srov. Stundžia 1994: 20–21; Mikulėnienė 1996). Nelze samozřejmě zcela vyloučit ani možnost, že šíření odvozenin s příponou -(i)ūnas mohly ovlivnit také slovanské jazyky, v nichž je mnoho odpovídajících odvozenin s příponou ati-

¹⁶ Salys 1930: 138–139; Zinkevičius 1977: 153–155; Maciejauskienė 1977: 162–163.

162

... odpovídajících odvozenin s příponou podobného původu -unb (viz § 38). Tento vliv však nemohl být příliš silný, neboť v litevštině máme pouze několik jasných slavismů zakončených na -ūnas, např. apiekūnas ‚opatrovník‘.

§ 38. Původ přípony -ūnas není jasný a bylo vysloveno mnoho hypotéz (viz aut. 1991: 30–31; DaiktvDrR 149–150). Z hlediska formy mají odvozeniny s touto příponou nejblíže k lat. tribūnus ‚náčelník okrsku‘: tribus ‚okrsek‘, Portūnus ‚bůh přístavu‘: portus ‚přístav‘¹⁷, staroind. dāmūnas- ‚patřící k domu; ochránce domu‘ (srov. lat. domus, starocírkevněslovanské domb, litevské namūn-aitis)¹⁸. Z hlediska funkce je však přípona -ūnas (< *-ūno-) velmi úzce spjata se slovanským -unъ (< *-ouno-). Touto příponou se ve slovanských jazycích rovněž hojně tvoří pojmenování nositelů vlastností¹⁹; srov. litevské saldūnas a srbochorvatské slàdun ‚sladký plod‘ (Martynov 1973: 39). Podoby baltské přípony *-ūno- a slovanské *-ouno- se však liší. Ve slovanských jazycích existuje také několik odvozenin na -unъ, které přesně odpovídají baltskému -ūnas; srov. slovanské *Perynъ // *Perunъ ‚Perkūnas‘, *pehynъ // *pelunъ ‚pelyněk, máta‘ (Sławski 1974: 134).

§ 39. Jméno baltského boha Perkūnas se srovnává se staroislandským Fjorgyn ‚matka boha hromu Thóra‘, gótským fārguni ‚hora‘, keltským Hercynia silva a slovanským *Perunъ, chetitským perunas ‚skála‘ (poslední výraz může mít také zcela odlišný původ, viz Watkins 1995: 530). Na tomto základě se někteří badatelé pokoušejí rekonstruovat indoevropské jméno boha *per(kʷ)uno/per(kʷ)ūno-.²⁰ I zde však vyvstává problém, jak vysvětlit rozdílnou podobu těchto odvozenin (srov. také lotyšské pērkāns, pērkauns, pērkuons ME III 208, 209). Uvedené odvozeniny nejspíše vznikly v jednotlivých indoevropských jazycích, avšak na základě podobných sémantických motivací, snad jako přízviska (rýmovaná slova) prastarého boha nebes. Není navíc jasné, zda baltská odvozenina Perkūnas vznikla z indoevropského názvu dubu *perkʷu-, který v baltských jazycích zanikl²¹, anebo ze slovesa *per- ‚bít‘ (srov. litevské pérti), rozšířeného determinantem -k-²². První

¹⁷ Kretschmer 1896: 133; Brugmann 1906: 280; Hofmann, Leumann 1928: 223; Schulze 1966: 361; Specht 1932: 215–216 ir kiti.

¹⁸ Specht 1932: 216; Wackernagel, Debrunner 1954: 499; Meid 1957a.

¹⁹ Vondrak 1924: 549 a násl.; Sławski 1974: 134; Vaillant 1974: 624–626.

²⁰ Ivanov 1958; Ivanov, Toporov 1974; Ind 615, 792 a násl.; Danka, Witczak 1995: 128, srov. také Porzig 1954: 120, 196; Nagy 1974.

²¹ Hirt 1892: 480–481; Güntert 1914: 203 tt.; Brückner 1922; 1974: 414; Specht 1939: 57; ŽD 281; IEW; Meid 1957: 125–126; 1993; Szemérenyi 1964: 307–308; Friedrich 1970: 21; Maher 1973: 457–459; Markey 1986: 256; Dunkel 1988–1990; Bader 1989: 33 tt.; LEV II 38–39; Hamp 1995; PKĖŽ III 265–266.

²² Grienberger 1896; Trautmann 1910: 395–396; ME III 209; LEW 575; Skardžius 1963; Gimbutas 1973 s lit.; Jakobson 1985: 19 a násl.; Mayrhofer 1996: 969; Laurinkienė 1996: 23–32. W. Krogmann (1955: 4 a násl.) spojuje Perkūnas s jiným slovesem kořene *per-, které znamenalo ‚stříkat, rozprsknout se, rozptýlit se, foukat‘; srov. litevské pirškšnis ‚drobný uhlík v horkém popelu‘, staroirské riches ‚žhavé uhlíky‘, řecké πρηστήρ ‚záblesk blesku; prudký vítr‘. Ještě méně přesvědčivý je pokus J. Otrebského (1962: 64–65) spatřovat v odvozenině Perkūnas dva kořeny, *per- (srov. litevské pérti) a *ker- (srov. litevské kirsti).

163

Tento předpoklad by podporovala okolnost, že se příponou -ūnas se v baltských jazycích (stejně jako jejími příbuznými v jiných indoevropských jazycích) nejčastěji tvoří denominativní, nikoli deverbativní deriváty (srov. DaiktvDrR 148–150).

§ 40. Základem pro vznik názvů nositelů vlastnosti s příponou -ūnas byl nejspíše starý sklon, snad sahající až do období pozdní indoevropské prajazykové epochy, tvořit adjektivní příponou *-no- sociální termíny s významem „pán, vůdce“; kromě výše zmíněných lat. tribūnus, staroind. dámūnas- (viz § 38) srov. také lat. dominus „pán“, góts. kindins „vůdce kmene“, staroisland. drottinn, řec. χοίρανος „vůdce bojovníků“, góts. Þiudans „král“ aj.²³ Zvláště úzce s nimi souvisí jméno boha Perkūnas a také patronymika a jiná osobní jména se -(i)ūnas, příznačná zčásti pro starou litevštinu (snad i pruštinu; souvisejí se společensky významnou institucí dědictví), a deriváty s přízvukem na první slabice didžiūnas, karaliūnas (viz §§ 35, 37). Deriváty s -(i)ūnas se však jako samostatný slovotvorný typ názvů nositelů vlastnosti patrně ustavily na půdě baltských jazyků (srov. Arumaa 1963: 77–78).

V baltských jazycích se vedle přípony *-ū-no- vyskytují také přípony *-ou-no-, *-u-no-, které pocházejí z téže staré přípony *-no-, ta se však připojila k různým koncovým částem kmenů (viz §§ 42–43).

Deriváty s příponami -(i)ūna, -ūnis/-ūnys; -aun-, -un-

§ 41. Vedle přípony -(i)ūnas mohla kdysi existovat její ženská podoba -(i)ūna, která se nejspíše později změnila na -ūnę; srov. jméno bohyně lesa Žvėrūna „vládkyně zvířat, lovkyně“ (Greimas 1990: 393–395; 1993), žemaitská příjmení Stankūna, Girdžiūna (Salys 1985: 196), derivát zvogūna „žvanil, žvoga“ (Senkus 1972: 169), hydronyma Beržūna Šlčn, Martūna Dv, Šerūna Šll (Vanagas 1970: 202), lot. bricūna „nezbedné dítě“ (LVG 150, srov. také DaiktvDrR 150). Dříve se totiž nomina feminina často tvořila derivační koncovkou *-ā- a teprve později je v baltských jazycích začaly vytlačovat odpovídající deriváty s derivační koncovkou *-(i)ē- (autor 1993: 38–39).

Několik odvozenin s příponou -ūnas(-ė) má podoby s kmenem na io, např.: geležūnys „taková nemoc koní“ Dglš; Ds (srov. geležūnės Dglš – LKŽ III 214, 217), viršūnis „vrchol“ C II 990; N, srov. také hydronymum Sykūnė a Sykūnis Ašm (Vanagas 1970: 202), jakož i přídavná jména kartūnis „hořký“, saldūnis „sladký“, tankūnis „hustě rostoucí“ (ŽD 281). V písemnostech S. Daukanta se častěji vyskytuje přípona s kmenem na i -ūnis (např.: atskalūnis, marūnis, palikūnis, viz Būga 1959: 333), která pravděpodobně vznikla z fonetických důvodů z -uonis, srov. atskaluonis, maruonis, palikuonis²⁴.

²³ Srov. Saussure 1965: 309–310; Meid 1957; 1957a; 1966; Watkins 1966: 45 a násl.; 1990: 296–297; Benveniste 1970: 301 a násl.; Dunkel 1988–1990: 3–4.

²⁴ Specht 1932: 223–224; Skardžius 1937: 129–130; ŽD 281–282.

164

§ 42. Příponou -aunė a její variantou -aunys jsou utvořena NAttr geležau nė?

železná

rōnas „hrbatý“ B; MŽ; K; J.Jabl; Lkm; Rš (LKŽ VI 934), ligōnas „nemocný“ R II 231; M. Valanč; J; End; Tk; Slnt (VII 478), mārškonas „lněná, konopná tkanina“ Lex 58a; B; MŽ II 323; Vv; Krok; Skr; Dkšt; Vlkv (srov. mārškonas,-a „lněný, konopný“ BB 3 Moz 16,4; B; MŽ II 323; K; S.Dauk; J; Lž; Vkš; Ms – LKŽ VII 881), salakōnas „obyvatel Salaku“ Slk; Ant; Avl; Ds (XII 60), seilōnas „slintal“ Grš (XII 311), tevōnas „dědeček“ Sn (ŽD 273).

§ 45. Protějšky těchto odvozenin se vyskytují v lotyštině (např.: nešķi stāns „monstrum, zrůda“, druvāns „úhor“ LVG 305), ve slovanských jazycích (např.: stsl. brotanъ „syn bratra“, županъ „správce oblasti“, rus. velikan „obr“²⁶), v italických jazycích (např.: lat. Silvānus „lesní bůh“, Romānus „Říman“, insulānus „obyvatel ostrova“²⁷). Vznikly substantivizací adjektiv (DaiktvDrR 147).

Odvozeniny s příponou -(i)onis/-onys(-ė)

§ 46. V 16.–17. století se ve velké části aukštaitského nářečí hojně tvořila patronymika s touto příponou, např.: Janonis, Jurgionis, Petronis atd.²⁸

Význam příslušnosti mají také takové odvozeniny ze starých písemných památek, jako dievonis „Boží syn“ MT XXXV, kiemionis(-ė) „vesničan“ (charakteristické pro mnohé písemné památky, srov. kiemionas, viz § 44), pilionis „hradní velitel“ Lex 46; C II 734 (rovněž Q 246; R; MŽ; N 402); „občan“ BP II 480 (rovněž LC 1883,7; „obyvatel hradu“ S.Dauk; „obyvatel města či panství“ K.Donel; Gmž; K – LKŽ IX 985), tėvyksčionis „místní obyvatel“ SD¹ 104, tēvonis „dědic“ (charakteristické pro mnohé písemné památky, srov. tevōnas, viz § 44), srov. také užgironis „obyvatel za lesem“ MŽ; N; KŽ; NdŽ, nářeční sodžionis/sodžionis „obyvatel vsi“ S.Dauk; P; J; Vkš; Žd; Pkl (LKŽ XIII 287).

V Malé Litvě a v některých východoaukštaitských nářečích se užívá několik podobných označení osob utvořených z názvů měst, např.: danckionis „obyvatel Gdaňsku“ SapGr 19, karaliaučionis „člověk z Královce“ KIG 47; KIC 25; R; MŽ II 305; K; LC 1878,31; Kel 1862,38; StngŽ 27; Rsn (LKŽ V 258; LKA III 116)²⁹, rygionis „obyvatel Rigy“ Ps; Grž; Lnkv; RdN; Brž (LKŽ XI 594; LKA III 116), tilžionis „obyvatel Tilže“ BzBk XVIII 243; StngŽ 27; Rsn (LKŽ XVI 354; LKA III 117), vilnionis „obyvatel Vilniusu“ Arn (LKA III 116).

S. Daukantas vytvořil také etnonyma s -onis, např.: norvegionis „Nor“; kitajonis „Číňan“ atd. (Subačius 1993: 172).

§ 47. Některé odvozeniny s -(i)onis/-onys(-ė) mají jiný význam, např.: gyslōnis „jitrocel“ Ds (LKŽ III 356, srov. gyslōnas, viz § 44), gyvōnė Pmp, gyvo-

²⁶ Vondrák 1924: 546; Vaillant 1974: 616–618.

²⁷ Brugmann 1906: 280; Hofmann, Leumann 1928: 223–224.

²⁸ Maciejauskienė 1977: 161–162; Zinkevičius 1977.

²⁹ Srov. karaliaučionas (viz § 44). Může být utvořeno podle pol. królewczianin (Leskien 1891: 395; Skardžius 1931: 96).

166

nìs/gývonis/gyvonys „živáček“ R; K; J; Kč; Lš; Pns; Krok; Vs; Mrk (III 384), gražionis(-ė) „krásavec“ Vlkv; Gs (III 542), kójonis „odrazový stupínek pro položení chlebového dížce“ Prk (VI 206), ligónis(-ė) (rozšířené již v 16. století, srov. ligónas, viz § 44), marškònis „lněná, plátěná tkanina“ R; K.Donel; Grš; Plv; „čerkas“ Srv (srov. marškònis/márškonis, -ė „plátěný, lněný“ B; K; Rp; J; LTR(Grk); Jnš; Vkš; Rs; Krš; Grš; Srv – LKŽ VII 882, marškõnas, viz § 44), pirmõnės „první dobré plody“ RB 2 Moz 22,29; K.Donel; KGr 190; K I 131, pirmonis „prvorozený“ C I 612; B; H; R; K; „první mezi ostatními“ Bb PvR 16,5; LC 1884,39; Ns 1832,3, šakonė „rozeklaná větev“ Grž (LKŽ XIV 442), velionis/veliónis Koss 265 (An); J I 326; Ds; Sv; Rk; Jž; Užp; Brž (LKŽ XVIII 633).

§ 48. Protějšky derivátů tohoto typu v ostatních baltských jazycích nejsou příliš jasné; srov. snad pouze litevské Bajonis a pruské Bayone (Trautmann 1925: 169), nebo lotyšské nářeční baznīcāni „lidé žijící u kostela“, tirdžāni „lidé žijící u tržiště“ (pokud ovšem patří ke kmenům na -ā nebo -i̇o, viz LVG 305; BKGF 76; Frenkelis 1969: 62).

Původ přípony -onis není zcela jasný. V litevštině byly zaznamenány slavismy s touto příponou, např. dvarionis, krikščionis, miestčionis aj. (Eckert 1971: 38–40), přičemž deriváty s -(j)an- měly ve slovanských jazycích tvary souhláskového skloňování (srov. staroslověnské graždane „měšťané“, viz Vondrák 1924: 542–543). Proto A. Leskien (1891: 394–395) vyslovil domněnku, že i samotná přípona -onis, užívaná k tvoření označení osob podle místa bydliště, může být přejata ze slovanských jazyků. P. Skardžius (ŽD 275), J. Prinz (1968: 110) a R. Eckert (1971: 40–42) však, aniž popírají jistý vliv slovanských jazyků, soudí, že přípona -onis je baltského původu. Změnu přípony -onas na -onis mohla podnítit podobná přípona -uonis, srov. gyvonis a gyvuonis, pirmonis a pirmuonis, tėvonis a tėvuonis.

Deriváty s příponami -enas, -ena

§ 49. Příponu -enas má derivát gluõdenas „slepýš křehký, lucernička“ S.Dauk; Vp 48; Kv; Ms; Vvr; Slnt; Trk; Šts (LKŽ III 440), který odpovídá lotyšskému gluõdens, gluõdena, gluõdene (ME I 631; LEW 158). Podobnou slovotvorbu má také pruské glosano „slepýš křehký, gluoden“ (Blintsleche) E 778 (PJa E–I 266; PKEŽ I 383–384 s literaturou); srov. také hydronyma Duõbenas Vg, Laukėnas Lp, Laũmenas Dbg (Vanagas 1970: 132).

§ 50. Jmenné deriváty s příponou -ena označují nejčastěji kožešiny a kůže (někdy předměty z nich ušité) a tvoří se z názvů zvířat.

Dva takové deriváty jsou doloženy již v písemnostech 17. století: meškenà „medvědí kožešina“ Lex 12a (rovněž Q 66; B; S.Dauk; Jn), oženà „kozí kůže“ SD³ 126, 143; Lex 19 (rovněž Q 98; N; J; JV 210, 1061; Vvr – LKŽ VIII 1025).

Ostatní se užívají převážně v žemaitském nářečí, odkud pronikly také do spisovného jazyka, např.: arklenà „koňská kůže“ S.Dauk; Grg; Vvr (LKŽ I² 303), ėrenà „kůže jehňátka

167

„kožešina“ Kltn (II² 1141), ėženà „kůže z jezevce“ S.Dauk; Šts; Grg (II² 1168), jautenà „kůže z býka“ S.Dauk; M.Valanč; J; Vvr (IV 322), katenà „kočičí kožešina“ J; Šts; Vvr; Lš; „váček na peníze u opasku“ Kv (V 407), kiškenà „zaječí kožešina“ J; „čepice z liščí kožešiny“ Grz (V 884), lapenà „liščí kožešina“ Vvr; Plng (VII 147), ožkenà „kozí kožešina“ J; JD 1345; Žem; LMD(Užv); Sk; Brs; Vvr; Vrd (VIII 1035), šeškenà „kožešinka z tchoře“ PP 75; LTR(Šv); Lpl; Vvr (XIV 693), šunenà „psí kožešina“ JV 310; Vvr; „pokrývka, přikrývka z psích kožešin“ Kl; Pln; Rt (XV 358), veršenà „telecí kožešina“ S.Dauk; I; JD 1002; BM 308(Šll); Krž; Ggr; Užv; Šll; Trg, vilkenà „vlčí kožešina“ I; M.Valanč; Žem; PP 28; (d)Vlkš; Vvr; Ši, zuikenà „zaječí kožešina“ Slnt; Ms; Vvr; End; Plng; Als (LKŽK).

§ 51. Kůži označuje také několik odvozenin utvořených od jiných podstatných jmen, např.: galvenà/galvẽna „kůže stažená z hlavy zvířete“ S.Dauk; Žml (má také význam „lněná hlavička se semeny“ J; Trgn; Rs; Km; Pš; Vdk; Jnš; Sml; „větvičky lnu, na nichž rostou hlavičky“ Mrj; Alk – LKŽ III 83), kojenà „kůže z nohou zvířete“ J; Škn; Dr (má také význam „národní obuv vydělaná z kůže zvířete“ J; Sd; Žr; Brs; Užv; Vkš; KlvrŽ; „jemná vlna z nohou nebo hlavy“ Šd – LKŽ VI 295), žandenos „kůže na tvářích“ Als; Trš (má také význam „vousy na tvářích“ I; Štk; Šv; Jdr; Pln; Kltn; Mrj – LKŽK), srov. také pr. nognan (<*nõgenan) „kůže (vydělaná kožešina)“ (Leder) E 498 (PKEŽ III 194–195).

§ 52. Názvů nositelů vlastnosti s jiným významem a příponou -ena je velmi málo. Široce rozšířená odvozenina sniegena „pták z čeledi pěnkavovitých“ je doložena již v Lex 76a.

Další se vyskytují v dialektech (především v aukštaitštině), např.: aūsenos „zrnka obilí vypadlá s klasy otvorem v sítech“ Sut; Žvr; Stk; Al; Ūd (LKŽ I² 500), blakenà „plachta znečištěná štěnicemi“ J I 214, dalgenà „největší ocasní pero kohouta či jiného ptáka“ Ln (LKŽ II² 239), kotenà „část stonku rostliny u kořene“ J(Ilg; Vl), mẽsena „maso“ Šts (LKŽ VIII 49), muilenos „mýdlová voda, voda po praní“ Alk (LKŽ VIII 387), rañkena/rankenà (široce rozšířené, viz LKŽ XI 164; LKA I mapa č. 51, 70, s. 112, 117, 129, 137), skanenà „pochoutka“ GŠ 105; Rt (LKŽ XII 735), skūjenos „opadané jehličí“ Grž; „rybí šupiny“ Sml (XII 1126), šaknẽnos „kořeny lněných stonků“ J.Jabl(Mrj); Vklv; Gs; Lp (XIV 412).

V litevštině je podstatně více slovesných odvozenin s příponou -ena, zvláště těch, které označují výsledek děje (DaiktvDrR 60, 95, 126, 194, 213).

Odvozeniny s příponami -enis(-ė), -enius

§ 53. Názvů nositelů vlastnosti s novější příponou -enis(-ė) je ještě méně než těch s -ena. Odvozenina kaĩmenė je doložena již ve starých písemných pramenech.

S výjimkou odvozeniny šaltenis „pramen“, užívané ve velké části žemaitského dialektu a v některých přilehlých aukštaitských nářečích a doložené již v textech D. Pošky, S. Daukanta a M. Valančiuse (LKA I mapa č. 104, s. 181; LKŽ XIV 474–475), jsou ostatní poměrně vzácné, např.: bergždėnis(-ė) „neplodné, neplodící zvíře“ Ds;

168

Sml; Rod; „kdo nemá děti“ Ds (LKŽ I² 763), garždenis „krmná bylina z čeledi bobovitých“ Dglš (III 132), kartėnė „bylina z čeledi brukvovitých“ Ps (V 333), margėnis „vzorovaná, kostkovaná tkanina“ Ds; Rk; Sdk (srov. margėnis, -ė „kostkovaný, pestrý“ Ds – LKŽ VII 852), mėlenė „borůvka“ Žem; Vkš; Als; Pj; Ms; Up; Rs; Vž; Krš; Trk; KlvrŽ (srov. mėlenas, -a/mėlenas, -à „modrý“ Stk; Prk; Krš; Užv; Rdn; Pp; Pvn – LKŽ VII 1029), raudėnė „kalina“ Trgn (XI 249), sūrėnis(-ė) „kdo rád jí slaná jídla“ Sml (XIV 211), šaltėnė „vodní máta“ Trgn; „pramen“ Grž (XIV 474), šykštėnis „lakomec“ SkrT; ŠI (XIV 768), srov. také příjmení Barzdėnis, Kalvėnis, Šakėnis, hydronyma Bliūdenis Dglš, Juodėnis Lkm, Raudėnis Klvr, Skardėnis Šd, Lygenė Jšn (ŽD 235; Vanagas 1970: 132–133), helonyma Juodėnis Sdbr, Saldėnis Št, Palėnis Gdr; Čiubėnė Švnč, Pelkėnė Všt, Pievėnė Glv, Pūkenė Antz; Km; Krns, Rudėnė Kp, Šlapėnė Rd, Žilėnė Dl (Bilkis 1998: 88).

§ 54. V lotyštině je odvozenin tohoto typu podstatně více, např.: vecenis „stařec“, rītenis „východní vítr“, gailenes „lišky (houby)“, mēlenes „borůvky“, jērene „čepice z ovčí kůže“ atd. (LVG 298–302; BKGF 74–75).

Je možné, že názvy nositelů vlastností s *-enio- existovaly také v pruštině, srov. warene „měděný kotel“ (Messingkessel) E 356, wissene „gailis“ (Pors) E 622³⁰, osobní jména Drutene, Jodenne (SV 44–45).

§ 55. Sufixem -enius je vytvořen novotvar K. Sirvyda šakenius „otrok, kterému před bičováním položili na záda vidlicovou hůl a přivázali k ní ruce“ SD¹ 101; „ten, kdo zasluhuje oběšení“ SD¹ 101, srov. také hydronymum Kibėnius Trgn (Vanagas 1970: 133)³¹, helonymum Čiuotėnius Kpč a Čiuotėnis Ab (Bilkis 1998: 88).

Odvozeniny se sufixy -anas, -ana

§ 56. Názvů nositelů vlastností s těmito sufixy je jen několik, např.: dykana „lenoch“ Tv (LKŽ II² 534), ratānas „kruh, kružnice“ J; Krš; Užv; Lk; Rdn; „určitá uzavřená dráha pohybu“ Žem; Ub; Als; Trk; Rs; „skupina“ Trk; Žr; Lk (XI 237), snēgana/snieganà „pták z čeledi pěnkavovitých“ SD³ 146; D.Pošk; Sut; N; J; JD 219; Lkm; Ktk; Trgn; Krt; Ign; Lb; „sněhová vločka“ Ds; „hluboký sníh“ J (LKA I Žemėl. Nr. 76, p. 150; LKŽ XIII 249, srov. sniegena, viz § 52), srov. také kamanas „otěž“ C II 1069, kāmanos, kamans „silnější konec tkaniny“ (ME II 148; ŽD 226; PKEŽ II 102–103, viz § 19), helonyma Kamānos, Kamānai Vkš, Mólana Rm, Stāganos Pg, Ilgānis Al (Bilkis 1998: 54).

Sufixy -anas, -ana je utvořeno také několik litevských názvů činitelů (DaiktvDrR 126).

³⁰ Apie jo kilmę žr. Būga 1959: 326–327; LEW 1249–1250; PKEŽ IV 255 su lit.

³¹ Tik jis veikiausiai padarytas iš veiksmažodžio kībti (Vanagas 1981: 156).

169

Závěry

1. Substantivizace adjektiv se sufixem *-no- a jejich přeměna na názvy nositelů vlastností začala již dávno. Možná se již v pozdní praindoevropštině začaly pomocí *-no- tvořit sociální termíny s významem „pán, vůdce“. Z nich se již na baltské půdě vyvinuly názvy nositelů vlastností se sufixem -ūnas, které se rozšířily především v litevštině. V baltských, slovanských a italických jazycích se tvoří názvy nositelů vlastností s *-āno-, *-eino-. Paralely v mnoha příbuzných jazycích mají také vzácné názvy nositelů vlastností s *-īno-.

2. Názvy nositelů vlastností s dalšími sufixy odvozenými z *-no- se začaly tvořit poté, co se baltské jazyky oddělily od ostatních indoevropských jazykových dialektů. Odvozeniny se sufixem -inis(-ė), zvláště produktivní v litevštině, mají jen velmi málo protějšků v lotyštině a pruštině. V západobaltských jazycích se názvy nositelů vlastností začaly hojně tvořit pomocí dalšího sufixu -ing-. Možná se pod jejich vlivem rozšířily odvozeniny s -ing také v germánských jazycích.

Přijato 26. 1. 1998

ZKRATKY

Arn – Arniõnys, okres Molėtai.

BKGF – E n d z e l y n a s J. Hlásky a formy baltských jazyků, Vilnius: Státní nakladatelství politické a odborné literatury, 1957.

BūdvDr – V a l e c k i e n ė A. Tvoření přídavných jmen. – LKG I 550–603.

DaiktvDr – U r b u t i s V. Tvoření podstatných jmen. – LKG I 261–473.

DaiktvDrR – A m b r a z a s S. Vývoj tvoření podstatných jmen. Slovesné deriváty v litevštině, Vilnius: Nakladatelství vědy a encyklopedií, 1993.

DaukŽ – Spisy Simona Daukantase. Velký polsko-litevský slovník 1–3 / Ed. G. S u b a č i u s, Vilnius: Nakladatelství vědy a encyklopedií, 1993–1996.

EH – E n d z e l ī n s J., H a u s e n b e r g a E. Dodatky a opravy ke K. Mīlenbově slovníku lotyšského jazyka 1–2, Riga, 1934–1946.

ĖSRJa – F a s m e r M. Etymologický slovník ruského jazyka 1–4, Moskva: Nauka, 1986–1987.

ĖSSJa – Etymologický slovník slovanských jazyků. Praslovanský fond / Ed. O. N. T r u b a č e v, Moskva: Nauka, 1974–.

GJL II – O t r ę b s k i J. Gramatika litevského jazyka 2, Varšava: Státní vědecké nakladatelství, 1964.

IEW – P o k o r n y J. Indogermanisches etymologisches Wörterbuch, Bern, 1959.

IF – Indogermanische Forschungen, Štrasburk aj.

Ind – G a m k r e l i d z e T. V., I v a n o v Vjač. Vs. Indoevropský jazyk a Indoevropané 1–2, Tbilisi: Vydavatelství Tbiliské univerzity, 1984.

JIS – Journal of Indo-European Studies, Washington.

KZ – Zeitschrift für vergleichende Sprachforschung auf dem Gebiete der indogerma- nischen Sprachen, Berlín aj.

LEV – K a r u l i s K. Etymologický slovník lotyšského jazyka 1–2, Riga: Avots, 1992.

170

LEW – Fraenkel E. Litauisches etymologisches Wörterbuch, Heidelberg: Carl Winter, Göttingen: Vandenhoeck u. Ruprecht, 1962.

LgB – Linguistica Baltica, Warszawa, Kraków.

LKA – Lietuvių kalbos atlasas 1–3 / Odpovědný redaktor K. Morkūnas, Vilnius: Mokslas, 1977–1991.

LKG I – Lietuvių kalbos gramatika 1 / Hlavní redaktor K. Ulvydas, Vilnius: Mintis, 1965.

LKK – Otázky litevské lingvistiky, Vilnius.

LKŽ – Slovník litevského jazyka, Vilnius, 1956–.

LKŽK – kartotéka Slovníku litevského jazyka.

LVG – Endzelīns J. Gramatika lotyšského jazyka, Riga: Latvijas valsts izdevniecība, 1951.

ME – Mūlenbachs K., Endzelīns J. Slovník lotyšského jazyka 1–4, Riga: Kultūras fonds izdevums, 1923–1932.

PJa – Tororov V. N. Prusskij jazyk. Slovar’, Moskva: Nauka, 1975–.

PKEŽ – Mažiulis V. Etymologický slovník pruského jazyka 1–4, Vilnius: Vydavatelství věd a encyklopedií, 1988–1997.

SapGr – Gramatika Sapūno a Šulco / Sestavili K. Eigminas, B. Stundžia, Vilnius: Mokslo ir enciklopedijų leidybos institutas, 1997.

SE – SUMMA Abá TRUMPAS įguldimas EWANIELIV SZWENTU [...] KIEDAY-NJSE [...] 1653 (citováno z Jakulis A „Knygos Nobažnystės“ leksika 1 / Sestavila D. Jakulytė, Klaipėda: Sauliaus Jokužio leidykla-spaustuvė, 1995).

SV – Endzelīns J. Senprūšu valoda, Rīgā: Universitātes apgāds.

ZtŽ – Vidugiris A. Slovník zietelského nářečí, Vilnius: Institut vydávání věd a encyklopedií, 1998.

ŽD – Skardžius P. Lietuvių kalbos žodžių daryba, Vilnius, 1943.

Ostatní zkratky pramenů jsou stejné jako ve velkém „Lietuvių kalbos žodyne“.

LITERATŪRA

Ambrazas S. 1991: Baltų ir slavų kalbų vardažodžių daryba (senosios bendrybės ir skirt-ybės). – Baltistica 27(1), 15–34.

Ambrazas S. 1992: Lietuvių kalbos ypatybių pavadinimų darybos raida (2. Kiti darybos tipai). – Lituanistica 4(12), 31–49.

Ambrazas S. 1993: Lietuvių kalbos pavadinimų pagal lyties skirtumą raida. – Lituanistica 3(15), 38–49.

Ambrazas S. 1994: Lietuvių kalbos diminutyvų darybos raida. – LKK 34, 130–157.

Ambrazas S. 1994a: Baltų kalbų priesaga -ingas ir germanų -ing. – Baltistica 29(1), 29–32.

Ambrazas S. 1995: Lietuvių kalbos kuopinių ir vardažodinių vietų pavadinimų darybos raida. – LKK 33, 180–200.

Ambrazas S. 1996: Lietuvių kalbos ypatybės turėtojų pavadinimų su priesaga *-ko- darybos raida. – LKK 36, 101–119.

Ambrazas S. 1997: Lietuvių kalbos ypatybės turėtojų pavadinimų su priesaga *-io- darybos raida. – LKK 38, 122–137.

Arumaa P. 1963: Die baltischen und slawischen Lehnwörter. – Scando-Slavica 9, 70–130.

Bader F. 1989: Pan. – Revue de philologie, de littérature, d’histoire anciennes 63, 7–46.

Bammesberger A. 1990: Morphologie des urgermanischen Nomens, Heidelberg: Carl Winter. Universitätsverlag.

Beck H. (Hrsg.) 1986: Germanenprobleme in heutiger Sicht, Berlin–New-York: Walter de Gruyter.

171

Bennett W. H. 1966: [Rec.]: Munske 1964. – Language 42, 654–657.

Benniste É. 1970: Le vocabulaire des institutions indo-européennes 1, Paris: Les Éditions de Minuit.

Beresnevičius G. 1995: Baltų religinės reformos, Vilnius: Taura.

Bilkis L. 1998: Lietuvių priesaginės darybos helonimai: Hum. m. daktaro disertacija, Vilnius.

Brückner A. 1922: Osteuropäische Götternamen. – KZ 50, 161–197.

Brückner A. 1974: Słownik etymologiczny języka polskiego, Warszawa: Wiedza powszechna.

Brugmann K. 1906: Grundriss der vergleichenden Grammatik der indogermanischen Sprachen Bd. 2, T. 1, Straßburg: Karl J. Trübner.

Būga K. 1958–1961: Rinktiniai raštai 1–3 / Sud. Z. Zinkevičius, Vilnius: Valstybinė politinės ir mokslinės literatūros leidykla.

Butler J. L. 1971: Latin -īnus, -īna, -īnus and -īneus, Los Angeles: University of California Press.

Chantraine P. 1933: La formation des noms en grec ancien, Paris: Édouard Champion.

Danka J. R., Witczak K. T. 1995: Some remarks on the Albanian vocabulary in the Paleo-Balcanic and Indo-European view. – Analecta Indoeuropaea Cracoviensia I. Safarewicz memoriae dicata / Ed. W. Smoczyński, Cracoviae: Universitas, 123–135.

Dunkel G. E. 1988–1990: Vaters Himmels Gattin. – Die Sprache 34, 1–26.

Eckert R. 1971: Baltische Studien, Berlin: Akademie Verlag.

Eckert R. 1992: Zu den baltischen und slawischen Bezeichnungen des Waldgeistes. – Journal of Baltic Studies 23(1), 3–13.

Eckert R. 1993: Sprachliche Zeugnisse für die Waldimkerei bei den Preussen. – LgB 2, 221–229.

Eckert R. 1995: Wagen und Pferd in Sprache und Kultur der alten Preussen. – Baltistica 30(1), 49–59.

Fraenkel E. 1938: Beiträge zur indogermanischen Semasiologie (Sonderabdruck der Revue des études indo-européennes 1(2–4), 405–439).

Frenkelis E. 1969: Baltų kalbos, Vilnius: Mintis.

Friedrich P. 1970: Proto-Indo-European trees. – Indo-European and Indo-Europeans / Ed. G. Cardona etc., Philadelphia: University of Pennsylvania Press, 11–34.

Gercenberg L. G. 1972: Morfologičeskaja struktura slova v drevnich indoiranskich jazykach, Leningrad: Izdatel’stvo Leningradskogo universiteta.

Gerullis G. 1922: Die altpreußische Ortsnamen, Berlin–Leipzig: Vereinigung wissenschaftlicher Verlager, Walter de Gruyter u. Co.

Gimbutas M. 1973: Perkūnas/Perun the thunders god of the Balts and the Slavs. – JIS 1, 466–478.

Gimbutienė M. 1970: Velnio istorija. – Metmenys 20, 137–147.

Gimbutienė M. 1985: Baltai priešistoriniais laikais, Vilnius: Mokslas.

Greimas A. J. 1990: Tautos atminties beieškant, Vilnius–Chicago.

Greimas A. J. 1993: Žvėrūna Medeina. – Baltos lankos 3, 77–111.

Grienberger T. R. 1896: Die Baltica des Libellus Łasicki: Untersuchung zur litauischen Mythologie. – Archiv für slavische Philologie 18, 1–19 (= Lietuvių mitologija 1 / Sud. N. Vėlius, Vilnius: Mintis, 1995, 434–452).

Gudavičius E. 1981: Naujausi duomenys apie gotų santykius su baltais ir slavais. – Lietuvos mokslų akademijos darbai. A serija 3(76), 103–112.

Gudavičius E. 1987: 1. Rašytiniai šaltiniai apie to meto baltus. – Lietuvių etnogenezė, Vilnius: Mokslas, 124–127.

Güntert H. 1914: Über Reimwortbildungen im Arischen und Griechischen, Heidelberg: Carl Winter.

Hamp E. P. 1953: Indo-European nouns with laryngeal suffix. – Word 9, 135–141.

Hamp E. P. 1995: perēndí and perēndón. – LgB 4, 277–278.

172

Hamp E. P. 1997: Lithuanian árškus. – Baltistica 32(1), 24.

Hirt H. 1892: Die Urheimat der Indogermanen. – IF 1, 464–485.

Hofmann J. B., Leumann M. 1928: Lateinische Grammatik, München: C. H. Beck’sche Verlagsbuchhandlung.

Ivanov Vjač. Vs. 1958: K etimologii baltijskogo i slavjanskogo nazvanij boga groma. – Voprosy slavjanskogo jazykoznanija 3, 101–111.

Ivanov V. V., Toporov V. N. 1973: A comparative study of the group of Baltic mythological terms from the root *vel. – Baltistica 9(1), 15–27.

Ivanov Vjač. Vs., Toporov V. N. 1974: Issledovanija v oblasti slavjanskich drevnostej, Moskva: Nauka.

Jablonskis K. 1930: XVI amžiaus belaisviai kaimynai Lietuvoje. – Praeitis 1, 166–213.

Jakobson R. O. 1985: Selected writings 7, Berlin–New-York–Amsterdam: Mouton publishers.

Jurginis J. 1962: Baudžiavos įsigalėjimas Lietuvoje, Vilnius: Mintis.

Karaliūnas S. 1974: Aus der baltischen Etymologie. – Zeitschrift für Slawistik 19(2), 201–206.

Karaliūnas S. 1987: Baltų kalbų struktūrų bendrybės ir jų kilmė, Vilnius: Mokslas.

Karaliūnas S. 1990: Etymological notes on Lithuanian hydronyms. – Beiträge zur Namenforschung 25, 85–88.

Karaliūnas S. 1992: Lit. ožinis „Südostwind“ und lett. azaids „Mahlzeit“. – IF 97, 182–196.

Karaliūnas S. 1994: Kalbotyros pastabos. – LKK 31, 125–130.

Karaliūnas S. 1994a: Lie. árškus ir jo giminaičiai. – Baltistica 29(2), 166–171.

Kaukienė A. 1994: Prūsų kalbos būdvardžiai su priesaga -ing-. – Vakarų baltų kalbų ir kultūrų reliktai. Mokslinės konferencijos medžiaga: pranešimai ir tezės. Skiriama Antanui Jakuliui (1939–1984) paminėti, Klaipėda: Klaipėdos universitetas, 9–10.

Kaukienė A. 1994a: Priesaginės būdvardžių darybos skirtumai baltų kalbose. – Lietuvių kalba: tyrėjai ir tyrimai Pranui Skardžiui (1899 03 26 – 1975 12 18) paminėti. Konferencijos pranešimų tezės 1994 m. spalio 27–28 d., Vilnius, 15–16.

Krahe H. 1959: Beiträge zur illyrischen Wort- und Namenforschung. – IF 64, 245–255.

Kretschmer P. 1896: Einleitung in die Geschichte der griechischen Sprache, Göttingen.

Krogmann W. 1955: Das Buchnerargument. – KZ 73, 1–25.

Laurinkienė N. 1996: Senovės lietuvių dievas Perkūnas, Vilnius.

Leskien A. 1891: Bildung der Nomina im Litauischen, Leipzig: Hirzel.

Lingys J. 1970: Išnykę ir pasikeitę socialinės reikšmės žodžiai lietuvių kalboje. – Rūke-Dravina (ed.) 1970, 291–302.

Maciejauskienė V. 1977: Lietuvių asmenvardžių priesagų paplitimas XVII a. – LKK 17, 159–168.

Maher J. P. 1973: *HₐEk’mon: ‘(stone)axe’ and ‘sky’ in I–E. / Battle-axe culture. – JIS 1, 440–462.

Markey T. L. 1986: Social spheres of national groups in Germania. – Beck (Hrsg.) 1986, 248–266.

Mažiulis V. 1981: Apie vakarų baltus bei jų santykius su slavais, ilirais ir germanais. – Iš lietuvių etnogenezės, Vilnius: Mokslas, 5–11.

Mažiulis V. 1994: Prūsai ir kiti vakarų baltai. – Prūsijos kultūra, Vilnius: Academia, 4–9.

Mažiulis V. 1995: Pastabos dėl baltų, slavų ir germanų etnogenezės. – VII Starptautiskais baltistu kongress 1995. g. 13.–15. jūnijā. Referātu tēzes, Rīga: Latviešu valodas institūts.

Mayrhofer M. 1986–1996: Etymologisches Wörterbuch des Altindischen 1–2, Heidelberg: Carl Winter.

Meid W. 1957: Das Suffix -no- in Gotternamen. – Beiträge zur Namenforschung 8, 72–108, 113–126.

Meid W. 1957a: Zur Bedeutung von altindisch dámūnas-. – IF 63, 150–164.

Meid W. 1966: Die Königbezeichnungen in den germanischen Sprachen. – Die Sprache 12, 182–189.

173

Meid W. 1967: Germanische Sprachwissenschaft. Bd. 3: Wortbildung, Berlin: Walter de Gruyter u. Co.

Meid W. 1993: „Berg“ im Gotischen. – Indogermanica in Italica. Festschrift für Helmut Rix zum 65. Geburtstag / Hrsg. G. Meiser, Innsbruck: Institut für Sprachwissenschaft der Universität Innsbruck, 273–279.

Mezger F. 1960: Oheim und Neffe. – KZ 76, 296–304.

Mikulėnienė D. 1996: Dėl linksniuojamųjų žodžių kirčiavimo variantų pietinėse aukštaičių tarmėse. – LKK 36, 148–155.

Munske H.H. 1964: Das Suffix *-inga/-unga in den germanischen Sprachen, Marburg: N.G. Elwert Verlag.

Nagy G. 1974: Perkūnas and Perunb. – Antiquitates Indogermanicae. Studien zur Indogermanischen Altertumskunde und zur Sprach- und Kulturgeschichte der Indogermanischen Völker. Gedenkschrift H. Güntert / Hrsg. M. Mayrhofer etc., Innsbruck: Institut für Sprachwissenschaft der Universität Innsbruck, 113–131.

Nepokupnyj A. 1976: Balto-severoslavjanskie jazykovye svjazi, Kiev: Naukova Dumka.

Otkupščikov J. V. 1967: Iz istorii indoevropejskogo slovoobrazovanija, Leningrad: Izdatel’stvo leningradskogo universiteta.

Otkupščikov J.V. 1967a: [Rec]: Perrot J. Les dérivés latins en -men et -mentum, Paris, 1961. – Baltistica 3(1), 123–128.

Otrębski J. 1962: Zwei Etymologien. – Die Sprache 8, 63–65.

Pakerys A. 1994: Akcentologija 1, Kaunas: Šviesa.

Palmaitis L. 1995: Kas yra prokalbė? (baltogermaniškoji problema) – Baltistica 30(2), 9–16.

Porzig W. 1954: Die Gliederung des indogermanischen Sprachgebiet, Heidelberg: Carl Winter.

Prinz J. 1968: Die Slavisierung baltischer und die Baltisierung slavischer Ortsnamen im Gebiet des ehemaligen Gouvernement Suwalki, Wiesbaden: Otto Harrassowitz.

Puhvel J. 1969: Meadow of the Otherworld in the Indo-European tradition. – KZ 80, 64–69.

Rėkėna A. 1995: Dienvidlatgales izloksņu un lietuviešu valodas paralēles vārdināšanā. – VII Starptautiskais baltistu kongress 1995. g. 13.–15. jūnijā. Referātu tēzes, Rīga: Latviešu valodas institūts, 96–97.

Rūķe-Draviņa V. (ed.) 1970: Donum Balticum to Professor Christian S. Stang on the occasion of his seventieth birthday 15. March 1970, Stockholm: Almqvist a. Wiksell.

Salys A. 1930: Die žemaitischen Mundarten 1, Kaunas: Akc. „Spindulio“ b-vės spaustuvė.

Salys A. 1985: Rinktiniai raštai 3, Roma: Lietuvių katalikų mokslų akademija.

de Saussure F. 1965: Cours de linguistique générale, Paris: Pagot.

Savukynas B. 1963: Dėl Rudnickio Galindos, Priegliaus ir Sūduvos etimologinių aiškinimų. – LKK 6, 320–325.

Savukynas B. 1966: K probleme zapadnobaltijskogo substrata v jugozapadnoj Litve. – Baltistica 1(2), 165–176.

Schmid W. P. 1986: Alteuropa und das Germanische. – Beck (Hrsg.) 1986, 155–167.

Schulze W. 1966: Kleine Schriften, Göttingen: Vandenhoeck u. Ruprecht.

Schwyzer E. 1939: Griechische Grammatik 1, München: C. H. Beck.

Senkus J. 1972: Kapsų-žanavykų tarmių priesaginės darybos vardžodžių darybos bruožai. – LKK 13, 143–187.

Skardžius P. 1931: Die slavischen Lehnwörter im Alt litauischen, Kaunas: Akc. „Spindulio“ b-vės spaustuvė.

Skardžius P. 1937: Šis tas iš žodžių darybos. – Archivum Philologicum 6, 129–132.

Skardžius P. 1954: Lietuvių mitologiniai vardai. – Aidai 5, 218–226.

Skardžius P. 1963: Dievas ir Perkūnas. – Aidai 7, 311–318.

Skardžius P. 1972: [Rec]: Rūķe-Draviņa (ed.) 1970. – Aidai 3, 92–97.

Skardžius P. 1973: Lietuvių vandenvardžiai su -nt-: jų daryba, kilmė, reikšmė. – Lituanistikos darbai 3, 9–70.

174

Sławski F. 1974: Zarys słowotwórstwa prasłowiańskiego. – Słownik prasłowiański 1/ Red. F. Sławski, Wrocław etc.: Zakład Narodowy im. Ossolińskich, 43–141.

Specht F. 1932: Die Flexion der n-Stämme im Baltisch-Slavischen und Verwandtes. – KZ 59, 213–298.

Specht F. 1939: Sprachliches zur Urheimat der Indogermanen. – KZ 66, 1–74.

Specht F. 1944: Der Ursprung der indogermanischen Deklination, Göttingen: Vandenhoeck u. Ruprecht.

Stundžia B. 1994: Daiktavardžių kamienų bei giminių variantai baltų kalbose (ide. ir bendroji baltų bei slavų leksika). – Baltistica 27(2), 13–30.

Stundžia B. 1995: Lietuvių bendrinės kalbos kirčiavimo sistema, Vilnius.

Subačius G. 1993: Simono Daukanto Didžiojo lenkų-lietuvių žodyno naujadarai. – Lietuvių atgimimo istorijos studijos 4, Vilnius: Baltoji varnelė, 135–216.

Subačius G. 1993a: Simono Daukanto požiūris į bendrinę kalbą. – Lietuvių atgimimo istorijos studijos 5, Vilnius: Viltis, 63–68.

Szemerényi O. 1960: Etyma Latina I (1–6). – Glotta 28, 216–251.

Szemerényi O. 1964: Syncope in Greek and Indo-European and the nature of Indo-European accent, Naples: Instituto universitario orientale.

Šimėnas V. 1989: Vīdevutis – legenda ar tikrovė? – Vakarų baltų archeologija ir istorija. Tarprespublikinės mokslinės konferencijos medžiaga, Klaipėda: Klaipėdos kraštotyros muziejus, 41–49.

Šimėnas V. 1992: Nauji V a. pab. – VI a. pr. laidojimo papročiai Nemuno žemupyje. – Iki-krikščioniškosios Lietuvos kultūra. Istoriniai ir teoriniai aspektai, Vilnius: Academia, 23–35.

Šimėnas V. 1994: Pajūrio, Nemuno žemupio ir Vidurio Lietuvos kapinynai I m. e. tūkstantmečio pirmojoje pusėje. – Vidurio Lietuvos archeologija. Konferencijos medžiaga, Vilnius: Žalioji Lietuva, 10–20.

Šimėnas V. 1994a: Legenda apie Videvutį ir Brutenį (legendos šaltinių klausimu). – Prūsijos kultūra, Vilnius: Academia, 18–63.

Toporov V. N. 1980: Galíndza-Galindite-goljad’ (Balt. *Galind- v etnologi českoj i areal’noj perspektive). – Etnografičeskie i lingvističeskie aspekty etničeskoj istorii baltiskich narodov, Riga: Zinātne, 124–136.

Toporov V. N. 1983: Galindy v zapadnoj Evrope. – Balto-slavjanskie issledovanija 1982, Moskva: Nauka, 129–140.

Toporov V. N. 1993: Esče raz o baltizmach v česskich zemljach. – Slavia 62, 51–63.

Trautmann R. 1910: Die altpreussische Sprachdenkmäler, Göttingen: Vandenhoeck u. Ruprecht.

Trautmann R. 1923: Baltisch-Slavisches Wörterbuch, Göttingen: Vandenhoeck u. Ruprecht.

Trautmann R. 1925: Die altpreussischen Personennamen, Göttingen: Vandenhoeck u. Ruprecht.

Udolph J. 1994: Namenkundliche Studien zum Germanenproblem, Berlin–New York: Walter de Gruyter.

Vaillant A. 1970: Le suffixe baltique -ingas. – Rūke-Draviņa (ed.) 1970, 553.

Vaillant A. 1974: Grammaire comparée des langues slaves 4, Paris: Editions Klincksieck.

Vanagas A. 1970: Lietuvos TSR hidronimų daryba, Vilnius: Mintis.

Vanagas A. 1981: Lietuvių hidronimų etimologinis žodynas, Vilnius: Mokslas.

Vanagas A. 1994: Miesto vardas Kretingà. – LKK 34, 162–165.

Vanagas A. 1996: Lietuvos miestų vardai, Vilnius: Mokslo ir enciklopedijų leidykla.

Vidugiris A. 1996: Kai kurie vakarų baltų kalbos reiškiniai pietinėse lietuvių tarmėse. – Baltistica 31(1), 31–38.

Vondrák W. 1924: Vergleichende slavische Grammatik 1, Göttingen: Vandenhoeck u. Ruprecht.

175

Wackernagel J., Debrunner A. 1954: Altindische Grammatik Bd. 2, T. 2, Göttingen: Vandenhoeck u. Ruprecht.

Watkins C. 1966: Italo-Celtic revisited. – Ancient Indo-European dialects / Ed. H. Birnbaum, J. Puhvel, Berkeley–Los Angeles: University of California Press.

Watkins C. 1990: Etymologies, equations, and comparanda: types and values, and criteria for judgement. – Linguistic change and reconstruction methodology / Ed. Ph. Baldi, Berlin–New York: Mouton de Gruyter, 290–303.

Watkins C. 1995: How to kill a dragon, New York–Oxford: Oxford University Press.

Zinkevičius Z. 1977: Tėvavardinė asmenvardžių sistema Lietuvoje. – Baltistica. 2 priedas, 151–156.

Zinkevičius Z. 1987: Lietuvių kalbos istorija 2, Vilnius: Mokslas.

Žulkus V. 1995: Vakarų baltai gotų-gepidų migracijoje (I–IV a.). – Lietuvininkų kraštas, Vilnius: Litterae Universitatis, 74–107.

York M. 1993: Toward a Proto-Indo-European vocabulary of the sacred. – Word 44(2), 235–253.

THE DEVELOPMENT OF NOMINA ATTRIBUTIVA WITH THE SUFFIX *-no- IN LITHUANIAN

Summary

There are about 20 suffixes of nomina attributiva, originated from Indo-European adjective suffix *-no-, in Lithuanian.

The process of substantivization of adjectives on *-no- is very old. Some social terms on *-no- with the meaning „master, lord, leader“ must have been already used in Late Indo-European, cf. Balt. Perkúnas „the god of thunder“, Lat. tribūnus „lord of district“ and Lat. dominus „master, lord“, Goth. þiudans „king“. The derivative type of nomina attributiva on *-ū-no-, which became very productive in Lithuanian, was formed in the Baltic languages on the basis of such terms.

The suffixes *-ā-no- (cf. Lith. dirvónas, Latv. druvāns „longfallow land“, OLith. kiemionas „countryman“ and OSlav. brotanú „nephew“, Lat. Romānus „Roman“) and *-ei-no- (cf. Lith. žvėriena and Slav. *zvěrina, Lat. ferīna „game“) was used to form nomina attributiva in Baltic, Slavic and Italic languages. Baltic nomina attributiva on *-ī-no- also have equivalents in other related languages, cf. Lith. kaimýnas „neighbour“, OPr. acc. sing. kaimīnan (Nachbar) III 69¹⁵ and Lat. vīcīnus „neighbouring; neighbour“, OSlav. sěmьni „domestic; slave“.

The other Baltic suffixes, originated from *-no-, were introduced into the derivative category of nomina attributiva later. Derivatives on *-inio- are very productive in Lithuanian and much rarer in Latvian and Old Prussian, cf. Lith. káiminis/kaimìnis (-ė) „countryman“ and Latv. kaimiņš „neighbour“, Lith. šóninė and OPr. grawne (Tunebret) E 304. In the West Baltic languages the suffix *-ingo- was widely used to form nomina attributiva, cf. OPr. ragingis (Hircz) E 65, naunings (Newling) III 87. The productivity of corresponding derivatives on -ing in the Germanic languages (cf. OHG mahting „strong man“) can be the result of the influence of the West Baltic languages.

176