ACTA LINGUISTICA LITHUANICA

L (2004), 11 – 24

Lidové názvy rostlin související s léčivými vlastnostmi rostlin

AURELIJA GENELYTĖ

Lietuvių kalbos institutas, Vilnius

Článek se zabývá litevskými fytonymy (názvy rostlin) založenými na léčivých vlastnostech připisovaných příslušným rostlinám. Materiál pochází jak z písemných pramenů, tak z živých nářečí. Názvy rostlin probírané v tomto článku obsahují (a) názvy orgánů a tělesných tekutin člověka, (b) názvy nemocí, o nichž se předpokládá, že je dané rostliny léčí, a (c) slova označující příznaky těchto nemocí. Názvy rostlin tohoto typu se v současných litevských nářečích stále hojně užívají, jejich areálové rozšíření je však obvykle omezené.

1. ÚVODNÍ POZNÁMKY

Od dávných dob lidé léčí nemoci a neduhy různými léčivými rostlinami. V Litvě mají tradice lidového léčitelství a bylinkářství velmi dlouhou historii. Podle botaniků roste v naší zemi více než 2000 léčivých rostlin (Puidokas 2002: 4), takže je zcela pochopitelné, že v 19.–20. století mnozí obyvatelé litevského venkova o léčbě bylinami něco věděli – byla součástí jejich každodenního života. Téměř každá bylinka byla považována za lék: Všechny byliny jsou léky, jen je třeba vědět, která na co DJ (LKŽ_k). Jen tráva není lék, ale jinak léčí všechny byliny PnMŽ (LKŽ_XVII 947). Podle R. Trimaka převládaly na litevském venkově koncem 19. století lidové způsoby léčby. Oficiální lékařské služby se využívaly zřídka; při onemocnění lidé raději vyhledávali bylinkáře (někdy také zaříkávače) a tito lidé měli ve venkovské komunitě značnou autoritu. Podle autora existovalo dokonce jisté rozdělení podle pohlaví: lidová chirurgie a veterinářství byly považovány za mužskou činnost, zatímco bylinkářství za ženskou (Trimakas 2001: 19). V odborné literatuře se rozsáhlý materiál o lidovém léčitelství a veterinářství často pojednává z různých hledisek, neboť může být předmětem studia několika oborů – antropologie, biologie, etnologie, folkloristiky, medicíny, farmacie, a dokonce i lingvistiky. Staré venkovské ženy dodnes znají mnoho léčivých rostlin a nazývají je vlastními nářečními názvy, které nenajdeme ani v botanických příručkách, ani ve vědeckých popisech rostlin. Lidové fytonymy (srov. řec. φυτóν „rostlina“), kterým místní lidé dobře rozumějí a jež se předávají z generace na generaci, se zachovaly až do dnešní doby, protože znalosti nashromážděné bylinkáři nebyly považovány za tajemství (na rozdíl od znalostí zaříkávačů a věštců); přebíral je ten, kdo se o ně více zajímal nebo měl sklon sbírat byliny (Trimakas 2001: 19). V živém jazyce se užívají tisíce názorných lidových názvů rostlin (například jen v nářečích severních panevėžských Litovců bylo zaznamenáno přes 800 lidových fytonymů s různými kořeny). Táž rostlina se často nazývá různými jmény nejen v různých nářečích, ale dokonce i v jednotlivých vesnicích, protože

12 |

A U R E L I J A G E N E L Y T Ė

mluvčí jazyka si všímají různých rozlišovacích znaků rostliny, tj. v procesu poznávání se liší aspekt profilu (úhel pohledu), který se stává důležitým při zachycování předmětu či jevu v určité situaci. V procesu pojmenovávání je mimořádně důležité profilování, tj. specifické vnímání předmětu, jehož základem je jedna či jiná vlastnost, rys, funkce apod. daného předmětu, tedy jeho určité kategorizování, zařazení do té či oné kategorie (Gudavičius 2000: 50). V živém jazyce se užívá poměrně málo názvů, které poukazují na léčivé vlastnosti rostlin. Většinu fytonymů používaných v nářečích tvoří názvy podle vnějších znaků rostliny (názvy popisující tvar a barvu květů, listů či plodů nebo jejich podobnost s nějakým skutečným atributem apod.). Protože lidé mají sklon vnímat celý svět prostřednictvím obrazů, dominují při pojmenovávání rostlin v nominačním systému také názvy založené na vizuálních znacích. Kromě toho postupně vymírá starší venkovská generace z počátku 20. století, která znala mnoho léčivých rostlin, věděla, kterou bylinou léčit kterou nemoc, a na základě těchto léčivých vlastností pojmenovala řadu rostlin. Při shromažďování etnologického materiálu o lidovém léčitelství a zaznamenávání lidových názvů rostlin v litevských nářečích však bylo zachyceno také několik desítek fytonymů (většinou jde o názvy léčivých rostlin), které popisují konkrétní léčivé vlastnosti rostliny. Materiál, který autorka shromáždila v nářečích, stejně jako údaje z LKŽ a LKŽₖ ukazují, že lidové fytonymy související s léčivými vlastnostmi rostlin lze rozdělit do několika významových skupin.

2. F Y T O N Y M A T V O Ř E N Á Z N Á Z V Ů Č Á S T Í L I D S K É H O T Ě L A

Lze rozlišit dvě skupiny těchto názvů.

2. 1. Fytonymy, jejichž základové slovo označuje, která část těla se léčí:

2.1.1. oko: akėlė (Šlu – ²LKŽ₁ 52)¹, akisopai (LBŽ 139 [PN]), akišvietė (LBŽ 139), akišvita (LBŽ 139 [P]), akšvita (P – ²LKŽ₁ 87), akutė (LBŽ 139) „akišvietė“ (Euphrasia) – v lidovém léčitelství se odedávna léčí oční choroby odvarem z této byliny (LBŽ 139; VA 1973: 31);

2.1.2. ucho: ausgyda (P, LBŽ 45 – ²LKŽ₁ 500), ausiagydė (LBŽ 45, RŠ – ²LKŽ₁ 500), ausigydė (LBŽ 45, BŽ 40 – ²LKŽ₁ 500) „akenis“ (Ballota) – léčivá rostlina, jejímž odvarem se léčí ušní choroby (LBŽ 45; LVAS 1941: 16);

2.1.3. slezina: blužniažolė (J, K, LBŽ 88 – ²LKŽ₁ 957), blužniažolė (LL 228 – ²LKŽ₁ 957), blužnies žolė (D.Pošk – LKŽₓₓ 959) „blužnutė“ (Chrysosplenium) – odvar se užívá při onemocnění sleziny (LBŽ 88); blužnpapartis (P, LBŽ 35 – ²LKŽ₁ 957) „kalnarūtė“ (Asplenium) – bylina se dříve užívala k léčbě onemocnění sleziny (LBŽ 35); název rostliny je motivován také v klasických jazycích, srov. řec. σπλήν „slezina“;

2.1.4. zub: dantgalba (LBŽ 237 [P]) „skėstukas“ (Odontites) – nálev se užívá jako lék proti bolesti zubů (LBŽ 237); dantvyra (LBŽ 178 [P]) „debesylas“ (Inula) – odvar z kořenů posiluje dásně (VA 1973: 79);

¹ Článek označuje přízvukem ty fytonymy, které jsou v LKŽ, LKŽₖ nebo jiných zdrojích uvedeny s přízvukem.

LIAUDIŠKI AUGALŲ PAVADINIMAI

13

2.1.5. ledvina: inkstaglobė (P, LBŽ 247 – LKŽᵥ 171) „sienażolė“ (Parietaria) – léčivá rostlina užívaná k léčbě onemocnění ledvin (LBŽ 247; LVAS 1941: 62);

2.1.6. krk: kaklažolė (LBŽ 57 [Brž, Pn], RTN – LKŽᵥ 92), kaklinėlis (LBŽ 57 [Pn] – LKŽᵥ 93), kaklinyčia (LBŽ 57 [Brž] – LKŽᵥ 93), kaklinykas (Lš – LKŽᵥ 94) „černohlávek obecný“ (Prunella vulgaris) – v lidovém léčitelství se odvarem z byliny kloktá při bolestech v krku (LBŽ 58; VA 1973: 128; Jankevičienė 1987: 154): Když bolí v krku, je třeba pít čaj z kaklinyků Lš (LKŽᵥ 94);

2.1.7. kost: gyvakaulė (Mt – LKŽₘₘₘ 361), gyvakaulis (LBŽ 338), kaulažolė (J, LBŽ 338, Kp, Pc – LKŽᵥ 431; Pnm – LKŽₖ), kaulažolė (Varn, Šd – LKŽᵥ 431; Gdr – LKŽₖ), kaulažolynis (J, LBŽ 338 [Rk], NdŽ, Švnč, Ds – LKŽᵥ 431), kaūžolis (LBŽ 338 [P], Ak, NJ, Ds – LKŽᵥ 431; Pnm – LKŽₖ), kaūliašaknis (Pnm – LKŽₖ), kaūliažolė (Pnm – LKŽₖ), kaūliažolynis (Gmž, Ktk, Trgn – LKŽᵥ 432), kaūliažolis (Ds – LKŽᵥ 432; Pnm – LKŽₖ), kaūliažolis (Gdr – LKŽₖ) „kostival lékařský“ (Symphytum officinale) – drcené kořeny rostliny se užívají k léčbě zlomenin (LBŽ 338; VA 1973: 359; VAK 1976: 688): Když se zlomila kost, báby léčily kaulažoliu Ds (LKŽᵥ 431). Kaulažolynį dávají, když člověk onemocní kostmi, kostními chorobami Ds (LKŽᵥ 431). Kaūliašaknis kvete bíle. Vykopou ji, má kořen, tady jsou jen její květy. Je třeba ji vykopat, nastrouhat a obvázat. Tak když to bolí, když má někdo zlomené kosti, obvážou to a rychleji se to zahojí Pnm (LKŽₖ). Podobná motivace názvů rostlin se objevuje i v jiných jazycích: lat. Symphytum je odvozeno z řec. συμφυῶ „srůstat“; srov. něm. Beinwell, angl. boneset, pol. żywokost;

2.1.8. játra: kepingelbė (P, LBŽ 22 – LKŽᵥ 581), kepenių žolelė (LBŽ 22) „jaterník podléška“ (Hepatica nobilis). Jde o výpůjčku z řečtiny, srov. řec. ἧπαρ, ἥπατος „játra“ – trojlaločné listy rostliny tvarem připomínají játra². Stejná motivace názvu se vyskytuje i v mnoha jiných jazycích: něm. Leberblümchen, angl. liverwort, rus. печеночница;

2.1.9. krev: kraujo žolė (D.Pošk, P, Sd – LKŽₓₓ 960), kraujanosė (LBŽ 5 [Brž]), kraujanošis (LBŽ 5 [Pn], DŽ, Dkk, Šmn – LKŽᵥᵢ 461), kraujiēs (LBŽ 5 [Švnč] – LKŽᵥᵢ 463), kraujińinkas (kraujinykas) (BŽ 107, Mr, LBŽ 5 – LKŽᵥᵢ 463), kraujūtis (J, LBŽ 5, Al, Auk, Slv – LKŽᵥᵢ 466), kraužolė (NdŽ – LKŽᵥᵢ 485) „řebříček obecný“ (Achillea) – přípravky z květů, listů a byliny se užívají k zastavení různých krvácení a zvyšují srážlivost krve (LBŽ 6; VA 1973: 163; VAK 1976: 16; VAA 1983: 58; Jankevičienė 1987: 140): Ucpěte nos kraujanosiais a krvácení přestane Dkk (LKŽᵥᵢ 461). Dej mi kraujanosio – hrozně teče krev Ut (LKŽᵥᵢ 461). Aby zastavili krev, přikládají na ránu kraujučius Auk (LKŽᵥᵢ 466). Přilož kraujučio a krev přestane téct Slv (LKŽᵥᵢ 466); kraujo duobelė (LBŽ 310 – LKŽᵥᵢ 462), kraujašaknė (TRGN – LKŽᵥᵢ 462), krau jelis (TRGN – LKŽᵥᵢ 463), krauji nis (TRGN – LKŽᵥᵢ 463), kraujotenis (LBŽ 310 [I]), kraujótraukis (IM 1862, 31, LBŽ 310 [I] – LKŽᵥᵢ 465), kraujūtis (BŽ 218, LBŽ 310, NdŽ – LKŽᵥᵢ 466), kraustaba (P, LBŽ 310 – LKŽᵥᵢ 472), krau žolė (J, Kair – LKŽᵥᵢ 485) „krvavec“ (Sanguisorba) – odvar z byliny lidé užívají na rány

²Podle Lévi-Strausse dávají druhy rostlin s nějakým zapamatovatelným znakem, určitým tvarem, barvou či vůní pozorovateli právo domnívat se a tvrdit, že uvedené znaky poukazují na určité, rovněž zapamatovatelné, avšak skryté vlastnosti rostlin. Lidé proto, byť jen dočasně, věnují pozornost smyslové souvislosti mezi dvěma věcmi, například že žlutá míza rostlin léčí onemocnění sleziny, žluté či červené květy rostlin jsou vhodné k léčbě vnitřních orgánů téže barvy, listy podobné játrům léčí onemocnění jater apod. (Lévi-Strauss 1997: 28).

14 |

AURELIJA GENELYTĖ

léčit, nálev se pije při krvavém průjmu (LBŽ 311; Jankevičienė 1987: 172; MVAE 2002: 353): Kraużolės pro dobytek při krvavém močení KAIR (LKŽᵥᵢ 485). Srov. názvy rostlin v jiných jazycích: lat. Sanguisorba je odvozeno z sanguis „krev“, sorbere „sát“ – oddenek obsahuje mnoho tříslovin a zastavuje krvácení. Srov. také rus. кровохлёбка, pol. krwiściąg, angl. blood-root; kraujatraukė (VRN – LKŽᵥᵢ 462), kraujazolė (VRN – LKŽᵥᵢ 462) „mochnačka bahenní“ (Comarum palustre) – odvar z byliny se v lidovém léčitelství užívá při vysokém krevním tlaku a různých krváceních (VA 1973: 361): Kraujatraukių když přiloží, hned zastaví krev VRN (LKŽᵥᵢ 462);

2.1.10. žláza: liauktrama (P, LBŽ 317 – LKŽᵥᵢᵢ 393), liaukų žolė (LBŽ 317, AK – LKŽᵥᵢᵢ 392), liaukžolė (J, LBŽ 317 – LKŽᵥᵢᵢ 393) „krtičník“ (Scrophularia) – bylinný nálev se v lidovém léčitelství používá jako lék při otocích žláz (LBŽ 317; LVAS 1941: 81); liaukų žolė (GRG – LKŽᵥᵢᵢ 392), liaukažolė (LBŽ 156, GRG – LKŽᵥᵢᵢ 392), liaukažolynis (J.JABL – LKŽᵥᵢᵢ 392) „popenec obecný“ (Glechoma hederacea): Tu liaukažoles (liaukų žoles) povaří a dávají prasatům, když mají nemocné žlázy GRG (LKŽᵥᵢᵢ 392);

2.1.11. ma čica (pol. macica „děloha“): māčicos žolė (LBŽ 278, GRG – LKŽᵥᵢᵢ 722) „mochna stříbrná“ (Potentilla argentea) – odvar z byliny se užívá při bolestivé menstruaci (VA 1973: 302; MVAE 2002: 346);

2.1.12. nos: sraujanōsė, sraujanōsė (LBŽ 6, NdŽ, LKA₁ 264 [DBK, AN] – LKŽₓᵢᵢᵢ 568), sraujanōsis, sraujanōsis (Š, LBŽ 6 [PN, RK, UT, ZR], NDŽ, K.BŪG [DS], LKA₁ 264 [RK], LEL, KP, ADM, SKP, ON, VB, AND, DKK, UT – LKŽₓᵢᵢᵢ 568), sravanōsė, sravanōsė (L 461, LBŽ 6 [BRŽ], NDŽ, LKA₁ 168 [SLČ, SKRB, KRČ], JNŠK – LKŽₓᵢᵢᵢ 570), sravanōsis, sravanōsis (L 813, LBŽ 6 [PN, RK], Š, NDŽ, LKA₁ 168 [VB], AR, SV, VŠK, RM – LKŽₓᵢᵢᵢ 570), srevanōsė (LKA₁ 168 [SK] – LKŽₓᵢᵢᵢ 577), srevanōsis, srevanōsis (LBŽ 6 [BRŽ, KLP], NDŽ, PS, GRŽ – LKŽₓᵢᵢᵢ 577), srevenōsė (LKA₁ 168 [PS] – LKŽₓᵢᵢᵢ 577), srevenōsis (LKA₁ 168 [KVT], JNŠK – LKŽₓᵢᵢᵢ 577), sriaunanōsis (LBŽ 6 [KDN, PN], NDŽ – LKŽₓᵢᵢᵢ 579), sriavanōsis (NDŽ – LKŽₓᵢᵢᵢ 580), sruvanōsis (LBŽ 6 [RK], SV – LKŽₓᵢᵢᵢ 601), straujanōsis (KRSN, ANTZ – LKŽₓᵢᵢᵢ 940), stravanōsė (LKA₁ 168 [SLČ, SKRB] – LKŽₓᵢᵢᵢ 941), stravanōsis (LKA₁ 168 [VB] – LKŽₓᵢᵢᵢ 941), strevanōsis (LKA₁ 168 [SLČ, KRČ], PS – LKŽₓᵢᵢᵢ 953) „řebříček obecný“ (Achillea millefolium) – v lidovém léčitelství se drcená bylina hojně používá k zastavení krvácení z nosu (LBŽ 6; VA 1973: 163; VAA 1983: 55; Jankevičienė 1987: 140; MVAE 2002: 202): Jakmile si ucpeš nos sraujanōsiais, hned přestane téct krev UT (LKŽₓᵢᵢᵢ 568). Je třeba nasbírat sravanōsių: je to velmi dobré na zastavení krve AR (LKŽₓᵢᵢᵢ 570). Straujanōsis je lék na zastavení krve ANTZ (LKŽₓᵢᵢᵢ 940);

2.1.13. břicho: pilvýtė (P, LBŽ 220, NDŽ – LKŽᵢₓ 1029), pilvýtis (MT, BŽ 29, NDŽ – LKŽᵢₓ 1029) „vachta trojlistá“ (Menyanthes trifoliata) – čaj z listů povzbuzuje chuť k jídlu a zlepšuje trávení (LBŽ 220; VA 1973: 237; MVAE 2002: 294);

2.1.14. plíce: plaučninkas (LBŽ 287, NDŽ – LKŽₓ 89) „plicník“ (Pulmonaria) – čajem z byliny se léčí bronchitida a jiná plicní onemocnění (LBŽ 287; VA 1973: 234); plaučiažolė 1) „kala močálová“ (Calla palustris) (LBŽ 62 [BRŽ]), 2) „hořec hořepník“ (Gentiana pneumonanthe) (LBŽ 153) – čajem z květů a listů těchto rostlin se léčí plicní onemocnění (LBŽ 62, 153);

LIAUDIŠKI AUGALŲ PAVADINIMAI

15

2.1.15. močový měchýř: pūslėlė (LBŽ 322, LF₃₀₈ – LKŽᵥ 1044; DGP, GDR, Klt, KZT, AKM, YL – LKŽₖ), pūslėlytė (Klt – LKŽₖ), pūslės žolėlė (AKM – LKŽₓₓ 60), pūslikė (SMLN, ŠKT – LKŽₖ), pūslýtė (GDR, Ut – LKŽₖ), pūsliukas (JSV – LKŽₖ) „silenka“ (Silene) – odvar z byliny se pije při zánětu močového měchýře: Pūslytės nuo pūslės gert GDR (LKŽₖ). Pūslėlytės tokios, anos nuo pūslės gert Klt (LKŽₖ). Pūslikės šlapimą sulaiko ŠKT (LKŽₖ); pūslėlė (DGP – LKŽₖ), pūsliukas (ALZ – LKŽₖ) „mýdlovník lékařský“ (Saponaria officinalis) – v lidovém léčitelství se odvar z kořenů mýdlovníku používá k léčbě onemocnění močového měchýře (VA 1973: 248; MVAE 2002: 297): Arkliai suserga, šlapinas per daug, tada pūsliukų virdavo ALZ (LKŽₖ);

2.1.16. šíje: sprandadarė (LBŽ 64), sprandadora (LBŽ 64 [P]), sprandininkė (LBŽ 65 [P]) „zvonek kopřivolistý“ (Campanula trachelium) – výpůjčka z řečtiny, srov. řec. τράχηλος „krk“; odvar z rostliny se používá jako lék při onemocněních krku (LBŽ 65);

2.1.17. bedra: strėnų žolės (Mtₙ 141, LBŽ 269, LFₙ 544 – LKŽₓₓ 960), strėnažolė (KŽ, Mt – LKŽₓₓₓ 951) „kokoryčice vonná“ (Polygonatum odoratum) – v lidovém léčitelství se kokoryčice používá k léčbě revmatismu, její nálev se vtírá do bolavých kloubů a beder a bobule pomáhají předcházet těhotenství (LBŽ 269; VA 1973: 59; MVAE 2002: 63);

2.1.18. srdce: širdžolė (Mt, BŽ 41 – LKŽₓᵢᵥ 846) „hořec“ (Gentiana) – odvar z kořenů hořce posiluje srdce (MVAE 2002: 136); širdžolė (L, L 445, Rtr, Trgn – LKŽₓᵢᵥ 846), širdgloba (LBŽ 195 [P], NdŽ – LKŽₓᵢᵥ 848), širdininkas (F, LBŽ 195, NdŽ – LKŽₓᵢᵥ 849) „srdečník“ (Leonurus) – v lidovém léčitelství se odvarem z listů srdečníku léčí srdeční a cévní neuróza a kardioskleróza; odvar z kořenů zpomaluje srdeční rytmus a zvyšuje sílu srdečních stahů (LBŽ 195; VA 1973: 319; Šimkūnaitė 1994: 34; MVAE 2002: 356); širdies žolės (I, P, KlvK 82, LBŽ 78 – LKŽₓₓ 960), širdžiažolė, širdžiažolė (Brš, Alk, Nč – LKŽₓᵢᵥ 900), širdžiažolynis, širdžiažolynis (Kzt, Klt – LKŽₓᵢᵥ 900), širdžolė (F, LTR [KLTN] – LKŽₓᵢᵥ 900) „zeměžluč“ (Centaurium) – lidé léčí odvarem z byliny srdeční choroby (LBŽ 78; VA 1973: 341; MVAE 2002: 373); širdžolė (MŽ, N, [K], F, BzBkₙᵢᵢ 18, NdŽ, KŽ, LTR [KLTN] – LKŽₓᵢᵥ 900) „kopretina řimbaba“ (Tanacetum parthenium) – dříve se čaj z rostliny užíval k léčbě srdečních chorob; širdėlė, širdytė (GDR – LKŽₖ) „parnásie bahenní“ (Parnasia palustris) – odvarem z listů a kořenů se léčí srdeční neuróza, reguluje činnost srdce a cév (VA 1973: 183; MVAE 2002: 232); širdūkai (Trgn – LKŽₓᵢᵥ 899), širdžiukai (LTR [Trgn] – LKŽₓᵢᵥ 900), širdžolė (NdŽ, KŽ, Trak – LKŽₓᵢᵥ 900) „devaterník penízkovitý“ (Helianthemum nummularium) – v lidovém léčitelství se přípravky z devaterníku používaly k léčbě srdečních chorob; širdies žolės (P – LKŽₓₓ 960) „hořeček nahořklý“ (Gentianella amarella) – odvar z kořenů uklidňuje nervy a posiluje srdce (VA 1973:109);

2.1.19. žluč: tulžiažolė „úhorník moudrý“ (Sisymbrium sophia) (LBŽ 324 [Brž], NdŽ, LFₙ 491 – LKŽₓᵥᵢᵢ 13) – v lidovém veterinárním léčitelství se odvar z byliny používá k léčbě žlučových onemocnění zvířat (LBŽ 324); tulžiažolė „mochna stříbrná“ (Potentilla argentea) (LBŽ 278 [Brž], NdŽ – LKŽₓᵥᵢᵢ 13); tulžiažolynis (Aps, Kzt – LKŽₓᵥᵢᵢ 13), tulžies žolės „kozinec nízký“ (Scorzonera humilis) (LBŽ 324) – motivace posledních tří názvů je jakoby podložena dvojím způsobem: rostliny jsou nejen léčivé a léčí žlučová onemocnění, ale všechny mají žluté květy, tedy barvy žluči;

16 |

AURELIJA GENELYTĖ

2.1.20. žyvatas³: žyvatrama „pukléřka“ (Gnaphalium) (P, LBŽ 158, NdŽ – LKŽₓₓ 825) – odvar z natě a kořenů pukléřky zesiluje střevní peristaltiku (VA 1973: 235).

2. 2. Ne všechny fytonymy, jejichž základním slovem jsou názvy orgánů lidského těla, označují léčivé účinky rostliny. Někdy takové názvy pouze poukazují na to, že některá část rostliny se vnějším vzhledem podobá danému orgánu. Tvar květenství rostliny označují tyto fytonymy: širdėlė (BZF 182, LBŽ 120, KŽ, Plšk – LKŽₓᵢᵥ 846), širdelės (Š, LBŽ 120, LFₘ 470, NdŽ, Vaižg, Nč, Brž, Ds – LKŽₓᵢᵥ 846), širdikės (LTR [Lš], DSN – LKŽₓᵢᵥ 899) „srdcovka“ (Dicentra); širdelės (Š, LBŽ 56, LFₘ 470, NdŽ, LMD [Brž], Vaižg, Brž, Ds – LKŽₓᵢᵥ 846) „třeslice prostřední“ (Briza media).

Tvar listů nebo plodů označují tyto názvy rostlin: dvidantis (LBŽ 49) „dvouzubec“ (Bidens) – plody rostliny jsou klínovité a nahoře mají 2–4 osiny připomínající zoubky (LFᵥᵢ 65); pūslaziedis (LBŽ 109) „koulenka“ (Cucubalus) se rostlina nazývá kvůli kulatým plodům (LFₘ 326); širdlapėliai (LBŽ 210 [Brž], NdŽ, LFᵢᵢ 543 – LKŽₓᵢᵥ 899) „maianthemum dvoulisté“ (Majanthemum bifolium) – listy jsou srdčitě vejčité (LFᵢᵢ 543); širdlapis (Mt, KŽ – LKŽₓᵢᵥ 899) „oman“ (Inula) – horní listy rostliny mají srdčitou bázi, která objímá lodyhu (LFᵥᵢ 57).

Ne léčivé, nýbrž pouze vnější vlastnosti rostliny označují také tyto názvy: dantžolė (Dentaria) (srov. lat. dens, dentis „zub“, něm. Zahnwurz, angl. toothwort, rus. зубянка, lot. zuobainītes) – oddenek rostliny je pokryt šupinami ve tvaru zubů (LBŽ 117); dvily-pdantė (Ditrichum) – vrcholy brv peristomu jsou zdvojené (BVŽ 1998: 115); dvy-nadantė (Dicranum) – zoubky peristomu jsou dvojčetně rozštěpené (BVŽ 1998: 111); krei-vadantė (Anomodon) (srov. řec. ἄνομος „nepravidelný“, ὀδούς, ὀδόντος „zub“) – zoubky peristomu mají nepravidelný tvar (BVŽ 1998: 35); gyslalapė (Ps – LKŽₘᵢᵢ 354), gyslalapis (LBŽ 264 [Brž, Pn], Pn, Jnšk, Brž, Pl, Er – LKŽₘᵢᵢ 354; Krč, Rgv, Sur, Ps, Pl, Slm – LKŽₖ), gyslalapis (Ln, Vlk – LKŽₖ), gyslalapis (Pbr, Pmp, Pšš, Mžš – LKŽₖ), gyslapis (Kᵢᵢ 341, M, Ldvn – LKŽₘᵢᵢ 354; Skp, Ppl, Sur, Sdb – LKŽₖ), gyslažolė (LBŽ 264 [Pn]; Sd – LKŽₖ), gyslapis (Krč – LKŽₖ), gyslonis (Ob – LKŽₖ), gysliuotis (Kč, Kpč – LKŽₖ), gysločius (Pnm, Tvr, Bd – LKŽₘᵢᵢ 355; Pns, Dv, Sb – LKŽₖ), gyslūnas (Kvr, Dbk, Lkm, Slk, Vj, Dglš, Ssk, Ds, Trgn, Ml, Švnč – LKŽₘᵢᵢ 356; Ktk, Slk, Dgl, Pg, Sld, Ig, Dglš, Vdž, Kzt, Trgn, Psn, Aln, Mlt – LKŽₖ), gyslonė (Lkm – LKŽₖ), gyslūnis (Ds – LKŽₘᵢᵢ 356), gyslūnalapis (Mšg – LKŽₘᵢᵢ 356), gysliuonis (Ant – LKŽₘᵢᵢ 356; Dgp – LKŽₖ), gysluotis (Mrk, Jnš, Pkr, Grv, Nmn, Mš – LKŽₘᵢᵢ 356; Bsg, Kpč – LKŽₖ) „jitrocel“ (Plantago) – široké vejčité listy rostliny jsou hustě protkané obloukovitými žilkami a žilnatý je i řapík (LFᵥ 505); pirštūkas (F, LBŽ 121 – LKŽₓ 33), pirštūnas (P, LBŽ 121 – LKŽₓ 33), pirštūnė (Mt – LKŽₓ 33) „prstnatec“ (Digitaria) (srov. lat. digitus „prst“, něm. Fingergras, Fingerhirse, angl. fingergrass) – složené květenství tvoří několik klasů, prstovitě uspořádaných na vrcholu stébla (LFᵢᵢ 128); plaukalapė (Blepharostoma) – ústí periantu je porostlé chloupky (BVŽ 1998: 53); plaukunis „brutnák“ (Borrago) (LBŽ 52 [I]) – lodyhy a listy rostliny jsou hrubě chlupaté (LFᵥ 248); plaukželda „sleziník červený“ (Asplenium trichomanes) (LBŽ 35 [P]) – lodyha rostliny je pokryta drobnými brvitými šupinkami (LFᵢ 44);

³ LKŽₓₓ 824 uvádí, že slovem žyvatas se v živé mluvě a ve starších písemných pramenech může označovat „břicho, vnitřnosti“; označuje také dvě nemoci související s vnitřnostmi – „průjem a úplavici“.

Liaudiški augalų pavadinimai

17

štěpenozubá (Fissidens) (srov. lat. fissus ‚rozštěpený‘, dens ‚zub‘) – zoubky peristomu jsou dvouvětevné a rozštěpené (BVŽ 1998: 132).

3. FYTONYMY, JEJICHŽ KOŘENEM JE NÁZEV NĚJAKÉ NEMOCI

Fytonymy této motivační skupiny ukazují, že rostlina označovaná slovem s takovým kořenem se nejčastěji hodí k léčbě určité nemoci.

zimnice: drugenis (LBŽ 318 [I]), drūgiažolė, drugiažolė (Mt, Ak, I, ALV, Kp – ²LKŽ_II 751), drūgiažolynis (KŽT – LKŽ_K), drugio žolė (Q 183, P, D.Pošk – LKŽ_XX 959), drugžolė (MŽ, K, J – ²LKŽ_II 752) ‚rozchodník‘ (Sedum) (LBŽ 318 [I]); drugžolė 1) ‚zimostrázek okoličnatý‘ (Chimaphila umbelata) (LBŽ 85), 2) ‚zeměžluč okolíkatá‘ (Centaurium erythraea) (LBŽ 78); drugio dobilas (LBŽ 220) ‚vachta trojlistá‘ (Menyanthes trifoliata); drugupis (LBŽ 280 [I]) ‚mandloň‘ (Amygdalus) – podle lidového přesvědčení se tyto rostliny hodí k léčbě zimnice (malárie) (LBŽ 318; VA 1973: 339), srov. ilustrační větu v ²LKŽ_II 752: Drūgžolė balō auga, gydo nuo drugio J;

zubní kaz, jíst: ėdažolė, ėduonžolė (LBŽ 151 [Brž]) ‚svízel přítula‘ (Galium aparine) – lidé tuto bylinu používají proti zubnímu kazu (LBŽ 151);

leknutí: gąšto žolė (Š, I – ²LKŽ_II 151)⁴ ‚bylina proti úleku‘;

boule: gumbo žolė (D.Pošk, LBŽ 341 – LKŽ_XX 959) ‚vratič obecný‘ (Tanacetum vulgare); gumbažolė 1) ‚saturejka kalaminta‘ (Satureja calamintha) (LBŽ 313); 2) ‚hořec hořepník‘ (Gentiana amarella) (LBŽ 152 [PN]); 3) ‚hvozdík kartouzek‘ (Dianthus deltoides) (LBŽ 119 [PN]); 4) ‚hruštička jednokvětá‘ (Pyrola uniflora) (LBŽ 263); 5) ‚meduňka lékařská‘ (Melissa officinalis) (RDM – LKŽ_K); 6) ‚kakost bahenní‘ (Geranium palustre) (LBŽ 154); 7) ‚zeměžluč okolíkatá‘ (Centaurium erythraea) (LBŽ 78); gumbo mėtra (LBŽ 129 [KLP]) ‚kavylka ciliatá‘ (Elsholtzia ciliata) – všechny zde uvedené rostliny jsou v lidovém léčitelství považovány za léčivé a používají se k léčbě různých nemocí. Často je dokonce obtížné určit, k léčbě které konkrétní nemoci se používají, protože v živém jazyce může gumbas označovat i několik nemocí. Srov. významy slova gumbo uvedené v LKŽ_III 723: 1) ‚výrůstek, otok, boule (na těle člověka či zvířete); bolák, vřed‘, 2) ‚břišní rýma nebo obecně nějaká bolest střev; silná bolest střev‘, 3) ‚onemocnění dělohy‘, 4) ‚kýla‘, 5) ‚mor‘. Například kavylka ciliatá je velmi podobná mátě peprné a jejími přípravky se v lidovém léčitelství léčí žaludeční a střevní choroby i eroze děložního čípku (VA 1973: 230; MVAE 2002: 282); nálevy ze zeměžluče okolíkaté se používají k léčbě žaludečních a střevních chorob, kolitidy a úplavice (VA 1973: 341; MVAE 2002: 374); přípravky z meduňky léčí žaludeční katar (VA 1973: 192): Nuo gumbo an labai senų lašinių paspigydavo sutrintų gumbažolių RDM (LKŽ_K); čaj z hořců se užívá při poruchách trávení a nechutenství i proti nadýmání (VA 1973: 109; MVAE 2002: 136) apod.;

nemoc dobytčí krve: kraūligės žolės (AKM – LKŽ_XX 960) ‚kuklík potoční‘ (Geum rivale): Kraūligės žolės nu karvių kraūligės AKM (LKŽ_XX 960)⁵;

⁴ Gąštas – ‚úlek, strach‘ (LKŽ_III 151).

⁵ Kraūligė, kraūligė se v živém jazyce i v písemných pramenech označují několik nemocí: 1) ‚onemocnění skotu projevující se krvavým močením (haemoglobinuria)‘, 2) ‚krevní choroba‘, 3) ‚krvavá nemoc‘ (LKŽ_VI 468).

18 |

AURELIJA GENELYTĖ

māras: maražolė (Petrorhagia) (LBŽ 357) – bylina se dříve užívala jako lék proti moru (LBŽ 357);

niūomaras: nuomaražolė (LBŽ 318 [Brž], LTR [An] – LKŽ_VIII 941) ‘rozchodník ostrý’ (Sedum acre) – lidé rozchodník používají k léčbě padoucnice (LBŽ 318): Na padoucnici se léčí nuomaražolėmi LTR [An] (LKŽ_VIII 941);

priemėtis: priemėčio, priemėtžolė – těmito názvy se označuje více léčivých rostlin: ‘šišák vroubkovaný’ (Scutellaria galericulata) (LBŽ 318 [Pn]); 2) ‘řeřišnice hořká’ (Cardamine amara) (LBŽ 68); 3) ‘hrachor lesní’ (Lathyrus silvester) (LBŽ 191); 4) ‘řeřicha setá’ (Lepidium sativum) (LBŽ 196); 5) ‘vítod’ (Polygala) (LBŽ 268 [Brž, Pn]); 6) ‘mochna nátržník’ (Potentilla erecta) (LBŽ 278 [Brž]): Když mu kvůli priemėtis uvolnili vnitřnosti, tak je zastaví jen priemėčžolė T R G N (LKŽ_X 659); 7) ‘ptačinec’ (Stellaria) (Mt, LBŽ 334, LF_III 274 – LKŽ_X 660). Některé z těchto rostlin (např. mochna nátržník) se i dnes používají jako lék proti priemėtis⁶, léčivé vlastnosti jiných byly poněkud zapomenuty;

priepuolis: priepuolžolė (LBŽ 143, NdŽ, LTR [Kltn], Vl – LKŽ_X 670), priepžolė (LTR [Lp] – LKŽ_X 670) ‘tužebník jilmový’ (Filipendula ulmaria) – nálev z byliny se používá k léčbě různých záchvatů a potíží: onemocnění ledvin a srdce, bolesti hlavy, průjmu a leknutí (LBŽ 143; VA 1973: 393; MVAE 2002: 427): Čaj z priepuolžoli proti leknutí LTR [Kltn] (LKŽ_X 670). Priepuolės se užívají proti úleku LTR [Lp] (LKŽ_X 670);

prietvaras: prietvaro žolė ([K], LBŽ 57 – LKŽ_X 725), prietvaraus žolė (C_I 402, K_I 264, P, AK – LKŽ_X 725) ‘černohlávek obecný’ (Prunella vulgaris) – lidé používají odvar z byliny proti střevním potížím (LBŽ 58; VA: 1973, 128); prietvaržolė (J – LKŽ_X 725) ‘jakási bylina rostoucí v horách, kvetoucí modře, užívaná proti prietvaras⁷’;

[pa]siutimas, siūstas, siūtas: pasiutžolė (Mt – LKŽ_IX 477), siūstažolė (LBŽ 209, NdŽ – LKŽ_XIII 620), siūtažolė (NdŽ, Jž, siutāžolė RŽ, LBŽ 209 [Pn], MTt 5, 221, KkK 3, 47, Vlž, Dkšt, Kp – LKŽ_II 630), siusto žolė (Kos 134 – LKŽ_XX 960) ‘kyprej vrbice’ (Lythrum salicaria) – v lidovém léčitelství se odvar z byliny používá po kousnutí vzteklým zvířetem (LBŽ 209; VA 1973: 261); siutažolė: 1) ‘máta rolní’ (Mentha arvensis) (LBŽ 219); 2) ‘svízel bílý’ (Galium mollugo) (LBŽ 151 [Brž]) – dříve se čajem z řebříčku a svízelů léčila epilepsie (LBŽ 151); 3) ‘ptačinec trávovitý’ (Stellaria graminea) (LBŽ 334 [Brž]) – jeho čajem se léčí vzteklina (LBŽ 334); 4) ‘blín černý’ (Hyoscyamus niger) (LBŽ 174) – rostlina je jedovatá a po jejím požití člověk zešílí (LBŽ 493); siūtgalba (P, LBŽ 18, NdŽ, LF_III 538 – LKŽ_XII 630), siūtgloba (NdŽ, siutglóba Mt, Rtr, Ser, BŽ 37, LBŽ 18, LF_III 538 – LKŽ_XII 630) ‘tařička’ (Alyssum) – výpůjčka z řečtiny, srov. řec. ἄλυσσον od λύσσα ‘vzteklina’; rostlina se užívala jako lék proti vzteklině (LBŽ 18);

skōrbutas: skorbutrama ‘orsej jarní’ (Ficaria verna) (tento název uvádí J. Dagys ve svém článku, když pojednává o novotvarech J. Pabrėži. Viz Dagys: 1972: 19). Bylina se zřejmě dříve užívala proti kurdějím. Srov. její názvy se stejnou motivací v jiných jazycích: něm. Scharbockskraut, rus. чистяк;

⁶Ve východoaukštaitských nářečích se priemėčiu označuje ‘taková nervová nemoc, křeče’ (LKŽ_X 660).

⁷Ve východoaukštaitských nářečích (Rm, Kvr, Km, Ds, Užp, Slm) prietvaras znamená ‘zácpu’ (LKŽ_X 725).

LIAUDIŠKI AUGALŲ PAVADINIMAI

19

sūkatos: sukatinė (Pst – LKŽ_xiv 58) ‘čistec lékařský’ (Betonica officinalis) – odvarem z listů a natě se léčí katar dýchacích cest a kašel (VA 1973: 199; MVAE 2002: 251); sūkatžolė (Leonurus), sukatos žolė (LBŽ 159) ‘protěž lesní’ (Gnaphalium sylvaticum) – čaj z obou bylin se užívá při tuberkulóze (LBŽ 195)⁸;

sūsas, sūskis, susnà: susażolė (LBŽ 291, NdŽ – LKŽ_xiv 221), suskážolė (Rt – LKŽ_xiv 227), sūskė (Užv – LKŽ_xiv 227), sūsnažolė (LBŽ 291 [Pn], NdŽ – LKŽ_xiv 230) ‘pryskyřník prudký’ (Ranunculus); sūskio žolė (AkM – LKŽ_xx 960) ‘pryskyřník prudký’ (Ranunculus acris) – odvar z rostliny se v lidovém léčitelství užívá na susna, suskis (tj. takové kožní onemocnění způsobené plísní, susas, strupovitost (favus) (LKŽ_xiv 230);

šāsas: piktasāšis (Mt, LBŽ 342 [Brž, Pn], Kp, SmL, Jnšk, Sb, Er, SmLn, Vb – LKŽ_ix 960); PnM – LKŽ_x), šasávalkis (LBŽ 342 [Brž, Pn], DŽ, NdŽ, Slč, Krs, Kp, Mžš, Brž – LKŽ_xiv 537), šasūkas (LBŽ 342 [Pn], J.Jabl, NdŽ, Jnšk, Ps, Dj, PmP – LKŽ_xiv 540), šasūnas (LBŽ 342, NdŽ – LKŽ_xiv 540) ‘pampeliška’ (Taraxacum) – v lidovém léčitelství se odvar z kořene užívá proti ekzémům a furunklům (VA 1973: 150; VAA 1983: 139; MVAE 2002: 179);

skrūpas: skrūpažolė (LBŽ 270 [Brž], NdŽ, LF_iii 208 – LKŽ_xiv 990) – ‘opletník plotní’ (Fallopia convolvulus) – lidé léčí skrūpas odvarem z natě⁹;

traidà: traiduolė (LBŽ 346, NdŽ, LF_iii 578 – LKŽ_xvi 526) ‘penízek rolní’ (Thlaspi arvense) – odvar z natě se pije při průjmu;

trydà, triznà: trydažolė (Mt, LBŽ 175, NdŽ – LKŽ_xvi 809), triznažolė (LBŽ 175, NdŽ – LKŽ_xvi 935) ‘třezalka’ (Hypericum) – odvar z natě se užívá při úplavici, kolitidě a průjmu (LBŽ 175; VA 1973: 127; MVAE 2002: 159)¹⁰;

trūkis: trūkāžolė (BŽ 106, NdŽ, DŽ, KŽ, trūkāžolė Mt, TvR – LKŽ_xvi 962), trūkāžolynis (DGLS, Kzt, Švnč, Vdš, Ign – LKŽ_xvi 962), trūkiāžolė, trūkiāžolė (LBŽ 262, NdŽ – LKŽ_xvi 968) ‘zimozelen’ (Pyrola); motivaci názvů odhalují příklady uvedené v LKŽ: Na kýlu se pije odvar z trūkāžolynis Vdš (LKŽ_xvi 963). Když bolí pupek a konec břicha, je třeba jíst trūkāžolynius Ign (LKŽ_xvi 963); trūkāžolė (BŽ 106, NdŽ, DŽ, KŽ, Kos 126 [Šv], Enc_vii 856, Sb, trūkāžolė LBŽ 88, TvR – LKŽ_xvi 962), trūkiāžolė (NdŽ, trūkiāžolė LMD [Brž], Ds – LKŽ_xvi 968), trūžkolė (J, DRSKŽ, Pc, Grd, Pv, Ktv, Šl, trūkžolė RŽ, NdŽ, LTR [Br], V.Krev, Skr, KzR, Kpč, Ūd, Pn – LKŽ_xvi 1008), trūkžolis (Šlvn, Dg – LKŽ_xvi 1009), ‘čekanka’ (Cichorium). K motivaci názvů srov. tyto věty: Čaj z katrušyčių (trūkiāžolių) – proti kýle LMD [Brž] (LKŽ_xvi 968). Kýlu dříve léčili trūkižolėmi, dnes pijí rybí tuk Ds (LKŽ_xvi 968). Trūkžolės byly na kýlu Grd (LKŽ_xvi 1008). Trūkžoles jsme vykopávali, sušili; když se někdo namůže [kýlou], když něco zvedne [příliš těžkého] Pv (LKŽ_xvi 1008). Trūkžolė se má jíst s míchanými vejci proti kýle a pro povzbuzení chuti k jídlu Šl (LKŽ_xvi 1008). V živém jazyce složená slova, jejichž první složkou je kořen trūk-, označují-

⁸ Sūkatomis se v živém jazyce označuje hned několik nemocí. Jednotné číslo nejčastěji znamená: 1) ‘ovčí závratě (Coenurus cerebralis)’, 2) ‘nemoc koní podobnou vzteklině’, 3) ‘průjem’ (LKŽ_xiv 58). Množné číslo v dialektech východních Aukštaitů obvykle znamená tuberkulózu (LKŽ_xiv 59).

⁹ Škrupų, krupų se ve starších slovnících a v živém jazyce říká ‘zánět horní části hrdla; záškrt’ (LKŽ_xiv 990, LKŽ_vi 714).

¹⁰ Úplavice je nakažlivý zánět tlustého střeva (DŽ, 126).

20 |

AURELIJA GENELYTĖ

a další rostliny; trūkžolė se také nazývá: 1) „jitrocel“ (Plantago) (LBŽ 265, VDK, KLN – LKŽ_xvi 1008); 2) „děhel bahenní“ (Peucedanum palustre) (Jsv – LKŽ_xvi 1008); 3) „hruštička jednostranná“ (Chimaphila umbellata) (SMLN – LKŽ_xvi 1008); 4) „břečťan“ (Hedera) (Kos 238 – LKŽ_xvi 1008); 5) „kozlík“ (Valeriana) (BRU – LKŽ_xvi 1008); trūkižolė, trūkižolė se může také nazývat: 1) „parnásie bahenní“ (Parnassia palustris) (LBŽ 248, NĎŽ – LKŽ_xvi 968); 2) „děhel královský“ (Peucedanum ostruthium) (LBŽ 253, NĎŽ – LKŽ_xvi 968); 3) „kakost bahenní“ (Geranium palustre) (LBŽ 154 [Pn]); 4) „zeměžluč okolíkatá“ (Centaurium umbellatum) (LBŽ 78, NĎŽ – LKŽ_xvi 968); 5) „jestřábník chlupáček“ (Hieracium pilosella) (LBŽ 169 [BrŽ] – LKŽ_xvi 968). Je možné, že se tyto rostliny dříve v lidovém léčitelství skutečně používaly k léčbě kýly, avšak v současných popisech léčivých rostlin se tato jejich léčivá vlastnost neuvádí;

valasnẏkas¹¹: valasnykāžolė, valasnykāžolė (LBŽ 84, LF_III 462, Db – LKŽ_xvii 1023) „vlaštovičník“ (Chelidonium) – mléčná šťáva vlaštovičníku se používá k léčbě kožních onemocnění (lupusu, bradavic) (LF_III 464; VA 1973: 373; MVAE 2002: 396);

vėžys: vežiūkas „mochnačka přímá“ (Potentilla erecta) (GraŽ – LKŽ_xix 44; PnM – LKŽ_k), vežūninkas (-nykas P, RTŽ, KpČ) (KŽ, PLn, Šts, vežaūninkas L, Rtr, LBŽ 270 [P], NĎŽ, LF_III 206, ŽL – LKŽ_xix 16), vežiūkas (LBŽ 270 [ŠL], NĎŽ, LF_III 206, KLI – LKŽ_xix 44) „hadí kořen větší“ (Polygonum bistorta); vėžtrama (P, Mt, LBŽ 239 [P], NĎŽ, KŽ – LKŽ_xix 69) „bělotrn kuličkolistý“ (Onopordon acanthium) – odvarem z kořenů všech těchto bylin se léčí rakovina (Šimkūnaitė 2001: 30);

votis: vočiažolė, vočiažolė 1) „chrpa luční“ (Centaurea jacea) (LBŽ 77 [BrŽ], NĎŽ – LKŽ_xix 880); 2) „kokrhel“ (Alectorolophus) (LBŽ 14 [Rk], NĎŽ, Rk – LKŽ_xix 880); 3) „parnásie bahenní“ (Parnassia palustris) (LBŽ 248 [Sn], NĎŽ, VRN – LKŽ_xix 880); 4) „rosnatka okrouhlolistá“ (Drosera rotundifolia) (LBŽ 125 [BrŽ], NĎŽ, LF_III 594 – LKŽ_xix 880); 5) „popenec obecný“ (Glechoma hederacea) (LBŽ 156, NĎŽ – LKŽ_xix 880) – v lidovém léčitelství se odvar a nálev z chrpy luční a kokrhele používá k léčbě kožních onemocnění, různých ran a vředů (LBŽ 14, 77; VA 1973: 361; MVAE 2002: 232, 391).

4. NÁZVY, JEJICHŽ KOŘENEM JE SLOVESO NEBO SLOVESNÉ SUBSTANTIVUM SOUVISEJÍCÍ S NEMOCÍ NEBO POSTIŽENÍM

V této skupině bylo zaznamenáno nejméně fytonym a rostliny pojmenované slovy s takovými kořeny se vyznačují dvojím účinkem: 1) vyvolávají (nebo zesilují) příznaky či následky určitých onemocnění; 2) slouží k odstraňování těchto následků či příznaků.

čiaudėti: čiaudažolė (Š – ²LKŽ_II 89), čiaudžolė (LBŽ 6 [P]) „řebříček sličný“ (Achillea ptarmica) – štiplavý zápach byliny vyvolává kýchání; čiaudžolė (K, J – ²LKŽ_II 90) „kýchavice bílá“ (Veratrum album) – přípravky z kýchavice dráždí dýchací

¹¹Valasni̇nikas, valasnẏkas – výpůjčka ze slovanských jazyků (srov. pol. włosiennica, rus. волосница), označující: 1) „záděru, panaricium (hnisavý zánět prstu)“; 2) „streptokoka (kulovitou bakterii způsobující abscesy, spálu, růži aj.)“ (LKŽ_XVII 1023).

LIAUDIŠKI AUGALŲ PAVADINIMAI

21

sliznici dýchacích cest a ústní dutiny, proto lidé, kteří je požijí, začnou kýchat, kašlat, nebo dokonce zvracet (MVAE 2002: 86);

spát: miegãlė (MŽ 413, N – LKŽ_VIII 134), miegãliai (N, K – LKŽ_VIII 134), miegãlis (LBŽ 174), miegãžolė (LBŽ 174) ‘blín černý’ (Hyoscyamus niger) – přípravky z blínu působí uklidňujícím účinkem, zatímco větší dávky mohou silně podráždit nervový systém (VA 1973: 91; LF_V 388);

zemřít: mirštamasis (LBŽ 89), mirštamukai (LBŽ 89) ‘bolehlav plamatý’ (Cicuta virosa) – jde o jednu z nejjedovatějších rostlin v Litvě, jíž se často smrtelně otráví nejen dobytek, ale i lidé (VA 1973: 203; LF_V 55);

zabít: nuožudis (LBŽ 10 [II]) ‘tetlucha kozí pysk’ (Aethusa cynapium) – velmi jedovatá rostlina, nebezpečná lidem i zvířatům (LF_V 71);

nadýmat: putãžolė ‘silenka obecná’ (Silene vulgaris) (LBŽ 322 [BrŽ]) – v lidovém léčitelství se silenka podává zvířatům proti nadýmání (LBŽ 323);

svírat: raũko žolė (Q 610, C_II 921, P, NdŽ – LKŽ_XI 290), raukãžolė (LBŽ 264, GrŽ, JNšK, Ps, VšK, raukãžolė (R, MŽ, Sut, Ak, D.Pok, N, Mt, LBŽ 264, NdŽ, [K], LTR [Žd], Dj – LKŽ_XI 290), raĩklapis (SMLN – LKŽ_XI 294), raũkžolė (MŽ, K, J, LBŽ 264, NdŽ, Jrb – LKŽ_XI 305) ‘jitrocel’ (Plantago) – doporučuje se přikládat listy jitrocele na pohmožděniny, rány, zarudlá místa na kůži a místa po bodnutí hmyzem, protože rány stahují, „uzavírají“ (VA 1973: 113; MVAE 2002: 138)¹²: „To nic není, taková malá řezná rána: přiloží raukãžolė a zahojí se“ JNšK (LKŽ_XI 290). „Rozmačkej raukãžolė a přilož ji na pohmožděné místo“ VšK (LKŽ_XI 290);

sravėti, srėvėti, srūti, sruvėti, stravėti, strevėti: sraujãžolė (BŽ 198, DŽ, NdŽ, sraũjažolė Mt, RTR, LBŽ 6, LKA₁68 [Kp, Slm] – LKŽ_XIII 570), srauzdė (P, LBŽ 6 – LKŽ_XIII 570), sraũžolė (NdŽ, sráužolė Rt, LBŽ 6, KŽ, NdŽ – LKŽ_XIII 570), sravai (LBŽ 6, NdŽ – LKŽ_XIII 570), sravanóji (LKA₁68 [Pš] – LKŽ_XIII 570), srãvas (LBŽ 6, NdŽ – LKŽ_XIII 571), srãvo žolė (Q 434, C_II 384, P, Kos 126, LBŽ 6, K_II 145, K.BūG, NdŽ, KŽ, LKA₁68 [Vn] – LKŽ_XIII 571), sraváuninkas (LKA₁68 [Šts, Brs] – LKŽ_XIII 571), srávažolė (LT_II 14 [K.BūG], J.JABL. [GrŠ], DŽ, Nm, Jrb, ErŽ, VdŽg, Skr, Gl, srávažolė J, RTR, LBŽ 6 [Pn, Š, Rs], KŽ – LKŽ_XIII 571), sravėniai (LBŽ 6), sravėnis (NdŽ – LKŽ_XIII 571), sravì-nė (NdŽ, LKA₁68 [Šlu] – LKŽ_XIII 571), sravìnė žolė (R 301, MŽ 403, P, N, K, LBŽ 6, NdŽ, LKA₁68 [ErŽ] – LKŽ_XIII 572), sravìnis (NdŽ, Vn – LKŽ_XIII 572), sravìnžolė (LKA₁68 [ErŽ] – LKŽ_XIII 572), srãvžolė (R 301, MŽ, P, KB_II 97, N, KGr 190, K, L, Rtr, LBŽ 6, KŽ, LKA₁68 [Vn, Trg, ErŽ, Smln], Šlu, Vd – LKŽ_XIII 572), srevà (LKA₁68 [KRTN] – LKŽ_XIII 577), srevai (J.JABL, LBŽ 6 – LKŽ_XIII 577), srėvas (LBŽ 6, NdŽ, LKA₁68, Kl, GrŠl, Grg – LKŽ_XIII 577), srėvo žolė (P, Kel 1881, 168, LKA₁68 [Dr], KŽ – LKŽ_XIII 577), sreváuninkas (LKA₁68 [Pln] – LKŽ_XIII 577), srėvažolė (LKA₁68 – LKŽ_XII 577), srevažolės (Ak – LKŽ_XIII 577), sreveñė (LKA₁68 [KRTN] – LKŽ_XIII 577), sreveñokai (LKA₁68 [BrŽ] – LKŽ_XIII 577), sreveñokas (Vb – LKŽ_XIII 577), srevìnė (LKA₁264, SLNT – LKŽ_XIII 577), srevìnis (LKA₁264 – LKŽ_XIII 577), srėvžolė (LBŽ 6 [Šlu], LKA₁68 [KRTN] – LKŽ_XIII 577), sriaũžolė (NdŽ, sriaũžolė LKA₁68 [Trg, Šlu] – LKŽ_XIII 580), sriãžolė (LKA₁68 [Sb], Kp – LKŽ_XIII 598), sruvãžolė (NdŽ, sruvãžolė LBŽ 6 [Pn], LKA₁68 [Krs] – LKŽ_XIII 601), strãuninkas (-ykas) (LKA₁68 [Šlu] – LKŽ_XIII

₁₂ Srov. význam „činit, aby se stáhlo, uzavřelo“, jeden z významů slovesa raukti, uvedený v LKŽ_XI 299.

22

AURELIJA GENELYTĖ

941), strāvas (LKA₁ 168 [KRKL, SLNT] – LKŽₓᵢᵢᵢ 941), strāvo žolė (BzF 177 [PRK], KŽ – LKŽₓᵢᵢᵢ 941), stravāvininkas (LKA₁ 168 [ŠV] – LKŽₓᵢᵢᵢ 941), stravāžolė (ERŽ, JRB, stra-vāžolė LKA₁ 168 [VDŽG] – LKŽₓᵢᵢᵢ 941), stravāklas (NDŽ – LKŽₓᵢᵢᵢ 941), straviklė (LBŽ 6, NDŽ, LKA₁ 168 [PLUT], IG – LKŽₓᵢᵢᵢ 941), straviklis (LBŽ 6, NDŽ, LKA₁ 168, AL, RDM – LKŽₓᵢᵢᵢ 941), stravyla (LKA₁ 168 [MRK], ZR – LKŽₓᵢᵢᵢ 941), stravylas (LBŽ 6, NDŽ, LKA₁ 168 [MRC], NMN, LP, LŠ, RTN – LKŽₓᵢᵢᵢ 941), stravinė (LKA₁ 168 [ŠLU] – LKŽₓᵢᵢᵢ 941), stravinis (K.BŪG, LKA₁ 168 [PNS], SN, RDM – LKŽₓᵢᵢᵢ 941), strāvžolė (L 430, LKA₁ 168 [PGG] – LKŽₓᵢᵢᵢ 942), strēvas (LKA₁ 168 [KIN, KRKL, KRT] – LKŽₓᵢᵢᵢ 953), strēvažolė (LD 193 [VLKV], ŠN, ALK, ŽAL, strevāžolė LBŽ 6, NDŽ – LKŽₓᵢᵢᵢ 954), streviklė (LKA₁ 168 – LKŽₓᵢᵢᵢ 954), strevylas (LKA₁ 168 – LKŽₓᵢᵢᵢ 954), strēvžolė (LKA₁ 168, PRK – LKŽₓᵢᵢᵢ 954), strujāžolė (LBŽ 6 [BRŽ]) ‚řebříček‘ (Achillea) – rozdrcené listy byliny zastavují krvácení (VA 1973: 163; VAA 1983: 58; MVAE 2002: 202): Srāvažolių syvais patrink žaizdą, ir nustos kraujas bėgęs VDŽG (LKŽₓᵢᵢᵢ 571). Kad įsipjovei, ty sevenokų prisirinkai, sutrynei, tai kraujas nebėga ir nesetrija VB (LKŽₓᵢᵢᵢ 577). Oi, nusimušiau pirštą! Bėk, paskinsi straviklių RDM (LKŽₓᵢᵢᵢ 941). Atnešk greit stravylų – bėga kraujas RTN (LKŽₓᵢᵢᵢ 941). Įsipjovus reik tuoj uždėt strēvažolių ALK (LKŽₓᵢᵢᵢ 954); trāukti, traukālas¹³: trauko kiaulėlė (GRG, lāpas PLT, SKD, JDR, PGR, DŪNŽ, žolė P, KOS 151, LBŽ 265 [P, ŠL, TRG], J.JABL, Š [KV], ŠL, AK, LKŽ – LKŽₓᵥᵢ 603), traukālapis (PLŠK – LKŽₓᵥᵢ 602), traukāžolė (RŽ, NDŽ, ŠL, AK, LKŽ – LKŽₓᵥᵢ 603), traukālapis (LBŽ 265 [PN, ŠL, TL], NDŽ, PLN, YL, MŽK, KRP, KRŠ, KLP, ENDB, BRS, SD, AKM, TL, KRŽ, LKV, DŪNŽ, NMŽ, TRG, SMLN, SLV, VKŠ, VN, SNT, SRV, PN – LKŽₓᵥᵢ 624), traukūtis (LBŽ 265 [PN, ŠK], DŽ, NDŽ, FRNW, JSV, DKŠ, SNT, PNMŽ, KT, ŽVR, ALVT, ŠN, KROK, KZR, ŠK, ALK, GS, GRL, ILG, LKŠ, PLV – LKŽₓᵥᵢ 723) ‚jitrocel‘ (Plantago) – lidé přikládají listy rostliny na pohmožděniny, rány, zarudlá místa a místa po bodnutí hmyzem (LBŽ 265; VA 1973: 113; VAA 1981: 39; MVAE 2002: 138); srov. také ilustrační věty uvedené v LKŽₓᵥᵢ: Trauklapiai labai karšti traukia KLP (LKŽₓᵥᵢ 624). A parsipjovei, a koja suputo – dėk trauk-lapį, ir ištrauks BRS (LKŽₓᵥᵢ 624). Trauklapiai: kad yr skaudulys kame, deda lapelį – i ištraukia pūlius TL (LKŽₓᵥᵢ 624). Trauklapiaus ant auglių deda, i tada pratraukia KRŽ (LKŽₓᵥᵢ 624). Tie traukūčiai labai gerai, kai suka, tep ištraukia, visi pūliai išeina KZR (LKŽₓᵥᵢ 723). Užs dėk traukūtį, tegu karštį nutraukia GS (LKŽₓᵥᵢ 723).

5. ZÁVĚREČNÉ POZNÁMKY

1. V živém jazyce je nejvíce odvozenin utvořeno ze slov kraujas, nosis, širdis, káulas. Obzvláště produktivní jsou slovesné odvozeniny. Například od kořenů sravėti, srūti vzniklo celkem 22 sufixálních odvozenin a 17 složenin z těchto sloves a podstatného jména. V živém jazyce je také patrná tendence tvořit fytonyma, jejichž kořenem jsou slovesa miegoti, siūsti, traukti, trūkti aj. Ve skupině složenin převažují složeniny ze dvou podstatných jmen; oblíbené jsou také složeniny ze slovesa a podstatného jména a z podstatného jména a slovesa. Druhou složkou jmenných složenin bývají nejčastěji slova žo-

¹³ Srov. jeden z významů slova trauko uvedených v LKŽₓᵥᵢ 603: ‚kousek látky potřený léky, který se přikládá na bolavé místo, náplast‘.

LIAUDIŠKI AUGALŲ PAVADINIMAI

23

lė, žolynas. Poněkud méně často druhá složka přesněji určuje, která část rostliny se používá k léčbě: lāpas (rauklapis, trauklapis), šaknis (kauliašaknis, kraujašaknė). Jen velmi zřídka označuje druhá složka složenin konkrétní rostlinu: blužnpapartis, drug-pupis apod. Druhou složkou slovesných složenin bývají nejčastěji tato slovesa: gydyti, globoti, traukti, gelbėti, sopėti, stabdyti, vilkti.

Ve skupině názvů vyjádřených ustálenými slovními spojeními převažují pojmenování, jejichž hlavní složkou jsou podstatná jména žolė, žolės, žolelė, žolikės. Někdy hlavní složka označuje také konkrétní rostlinu, např. drugio dobilas, gumbo metra. Méně často hlavní složka označuje konkrétní část rostliny (např. trauko lūpas), místo nebo bytost, k jejíž léčbě se rostlina používá. Taková jmenná spojení s genitivem vyjadřují určovací vztahy: genitiv blíže charakterizuje rostlinu označenou hlavním podstatným jménem a určuje, na který orgán nebo nemoc je vhodná k léčbě.

2. Některé názvy této motivační skupiny jsou doloženy pouze v písemných pramenech. Jejich užívání v živém jazyce nepotvrzuje ani LKŽ, ani materiál, který LKŽ uvádí. Část z nich lze považovat za novotvary J. A. Pabrėži. V polsky psaném článku „Poznámky k sestavení úplné žemaitské květeny“ sám uvedl, že při vytváření nových názvů je nejjednodušší přeložit název rostliny z latiny (Elisonas 1922: 47). J. Dagys považuje za Pabrėžovy novotvary tato fytonyma označující léčivé vlastnosti rostlin: akšvita, ausgyda, čiaudžolė, dantgalba, dantvyra, inkstaglobė, kepingelbė, liauktrama, kraustaba, pilvytė, siutgalba, skorbūtrama, sprandadora, sprandininkė, srauzdė, širdgloba, vėžtrama, žyvatrama (Dagys 1972: 21). Za fytonyma vytvořená L. Ivinským lze považovat tyto názvy: drugėnis, kruvinis gydantysis, kraujotenis, kraujotraukis, nuožudis. Pouze v textech D. Pošky se užívaly názvy blužnės žolė, gumbo žolė. Za novotvary P. Matulionise lze patrně považovat názvy gyvakaulė, pilvytis, trydažolė.

Značná část názvů vyjadřujících léčivé vlastnosti nejsou původní útvary vzniklé v litevštině, nýbrž kalky z jiných jazyků, např.: blužnpapartis ‚sleziník routička‘ – lat. Asplenium z řec. σπλήν ‚slezina‘; blužnažolė, blužniažolė, blužnės žolė ‚chrysosplenium‘ – lat. Chrysoplenium, odvozené z řec. χρυσός ‚zlato‘, σπλήν ‚slezina‘; dantgalba ‚světlík‘ – lat. Odontites, odvozené z řec. ὀδούς, ὀδόντος ‚zub‘; srov. také rus. зубчатка, něm. Zahntrost; kepenų žolėlė, kepingelbė ‚jaterník podléška‘ (Hepatica nobilis) – lat. Hepatica z řec. ἧπαρ, ἥπατος ‚játra‘; srov. názvy této rostliny v jiných jazycích: něm. Leberblümchen, rus. печеночница, angl. liverwort; také všechna synonyma krvavce (Sanguisorba) označovaná kořeny krauj-, kruv- apod. vznikla podle jiných jazyků – lat. sanguis ‚krev‘, sorbere ‚sát‘; srov. názvy v jiných jazycích: rus. кровохлебка, pol. krwiściąg, angl. blood-root; za kalky z jiných jazyků lze považovat také názvy krtičníku (Scrophularia) s kořenem liauk-, paliauk-: lat. scrophulae ‚zduření krčních uzlin‘; synonyma úročníku (Alyssum) s kořenem siust-, pasiust- vznikla podle řečtiny: řec. ἀ- záporná předpona, λύσσα ‚vzteklina‘ – rostlina se užívala jako lék proti vzteklině; srov. angl. madwort; plaučninkas, plaučiažolė ‚plicník‘ (Pulmonaria) vznikla podle jiných jazyků: lat. pulmo, -onis ‚plíce‘, pulmonaris ‚plicní‘; srov. také názvy této rostliny v jiných jazycích: něm. Lungenkraut, rus. легочница, angl. lungwort; názvy sprandadora, sprandininkė užívané v textech J. Pabrėži pro zvonek kopřivolistý (Campanula trachelium) vznikly podle latinského druhového jména: lat. trachelium z řec. τράχηλος ‚krk‘.

24 |

AURELIJA GENELYTĖ

3. V litevštině může být přibližně 20 názvů lidských tělesných orgánů a tekutin základem fytonym. Názvy rostlin se tvoří podle všech nejdůležitějších životně důležitých orgánů (krev, srdce, kost, močový měchýř apod.). Fytonymy se obvykle netvoří podle menších tělesných orgánů (nehty, kůže, mozek, nervy) ani podle končetin (noha, ruka, prst).

ZKRATKY

BVŽ – Botanický slovník názvů, sest. R. JANKEVIČIENĖ, Vilnius: nakladatelství Botanického institutu, 1998.

BZF – Litauische Forschungen [...] von A. BEZZENBERGER, Goettingen, 1882.

IM – L. IVINSKIS, Kalendář neboli letopočet.

LF – Flóra Litevské SSR 1–6, Vilnius: Státní nakladatelství politické a vědecké literatury, Mintis, Mokslas, 1959–1980.

LBŽ – Litevský botanický slovník 1, sest. Komise pro botanický slovník, vedená L. VAILIONISEM, red. J. DAGYS, Kaunas: Varpas, 1938.

²LKŽ_I–II, LKŽ_III–XX – Slovník litevského jazyka 1–20, Vilnius: Mintis, Mokslas, Nakladatelství vědy a encyklopedií, Institut vědeckého a encyklopedického nakladatelství, Nakladatelství Institutu litevského jazyka, 1968–2002.

LKŽ_K – Kartotéka Slovníku litevského jazyka.

L, L – A. LALIS, Litevsko-anglický slovník. 2. část: anglicko-litevská, Chicago, 1915.

LVAS – Seznam litevských léčivých rostlin, Kaunas: Lékařská fakulta Kaunaské univerzity Litevské SSR, 1941.

MT – Mitteilungen der Litauischen Litterarischen Gesellschaft I–VI, Heidelberg, 1883–1912.

MTt – Naše folklorní tvorba, Kaunas, 1930–1935.

MVAE – Malá encyklopedie léčivých rostlin, red. M. PUODŽIŪNIENĖ, Kaunas: nakladatelská společnost „P. G.“, 2002.

VA – Vaistiniai augalai, vyr. red. J. PIPINYS, Vilnius: Mintis, 1973.

VAA – Vaistinių augalų auginimas, red. Z. BANDZAITIENĖ ir kt., Vilnius: Mokslas, 1983.

VAK – Léčivé rostliny (katalog), sest. H. DUDĖNAS, J. GRINEVIČIUS, ST. GUDANAVIČIUS, Vilnius: Mokslas, 1976.

LITERATŪRA

BECKER, U. 1995: Simbolių žodynas, Vilnius: Vaga.

DAGYS, J. 1972: J. Pabrėžos gyvenimas ir darbai. Jurgis Pabrėža 1771–1849, Vilnius: Botanikos institutas, 8–26.

ELISONAS, J. 1922/23: Iš Pabrėžos nespausdintų botanikos raštų. Uwagi tyczące się ułożenia doskonałey Flory Žmudz k iey. Kosmos, 1922/1923, sąs. 1, 46–51; sąs. 2, 183–186; sąs. 3, 283–292.

GAIVENIS, K. 1980: Paronimai – kla stingi žodžiai. Kalbos kultūra, 39, 48–50.

GRYBAUSKAS, K. 1946: Lietuvos TSR miškų sumedėję vaistingieji augalai, Kaunas: Valstybinė enciklopedijų, žodynų ir mokslo literatūros leidykla.

GUDAVIČIUS, A. 2000: Etnolingvistika, Šiauliai: Šiaulių universitetas.

JANKEVIČIENĖ, R. 1987: Vasarą žydintys augalai, Vilnius: Mokslas.

LEVI-STRAUSS, C. 1997: Laukinis mąstymas, Vilnius: Baltos lankos.

PUIDOKAS, A. 2002: Vaistingieji augalai sodyboje, Vilnius: Gamta.

ŠIMKŪNAITĖ, E. 1994: Ką žino tik ragana, arba gyvenimas be tablečių, Kaunas: Ūkininko patarėjas.

TRIMAKAS, R. 2001: Lietuvos kaimo vaistininkystės tradicijos XIX a. pabaigoje – XX a. pirmojoje pusėje. Liaudies kultūra, 3, 18–27.

Aurelija Genelytė

Lietuvių kalbos institutas

P. Vileišio g. 5, 10308 Vilnius, Lietuva

[email protected]

Gauta 2003 10 16