Acta Linguistica Lithuanica

LIV (2006), 101 – 121

Poznámky

Remarks

O skutečné podobě názvu vesnice Uteniškiai Kimėnai a jeho možném původu

Vesnice zapisovaná jako Kimenai, která se objevuje v různých písemnostech, leží v samosprávné části Utena, 6 km od Uteny, na pravé straně silnice směrem na Kuktiškės. Tuto podobu použil v úvodu Lietuvių kalbos žodyno (1924) také Kazimieras Būga (viz jeho Rinktinių raštų 3, 136), ale pokud vím, sám nikdy nenavštívil kraj jižně od Uteny a název zřejmě převzal z nějakého nespolehlivého písemného pramene. V poněkud pozdější knize Lietuvos apgyventos vietos, která uvádí údaje ze sčítání obyvatel Litvy z roku 1923 (Kaunas, 1925), nacházíme rovněž vesnici Kimėnų (s. 451), avšak zdá se, že názvy z tohoto sčítání lingvisté neověřovali. Podobu Kimėnai najdeme také v příručce Lietuvos TSR administracinio-teritorinio suskirstymo žinyne (Vilnius: Mintis, 1974, 1, 320), kde se údajně přesnosti názvů sídel věnovala velká pozornost. Tak se tedy Kimėnai stalo oficiálním názvem. Jedna věc je však oficiální zápis a jiná dobře ověřená podoba, neboť historiky jazyka zajímá především druhý případ. Lze se domnívat, že buď zdejší kraj nenavštívili skuteční dialektologové, nebo při rozhodování o pravopisu převážila autorita Kazimierase Būgy.

Místní obyvatelé vyslovují název této vesnice pouze ki.mė'nai¹, a polodlouhé i v nepřízvučné slabice utenišského nářečí nelze ve spisovném jazyce v žádném případě vyjádřit krátkým i (Utenišané například velmi dobře rozlišují délku samohlásek ve slovech kiminai a ki.mė'nai). Takové pravopisné chyby dělají jen lidé bez potřebné jazykovědné průpravy, protože nechápou, že polodlouhou samohlásku utenišského nářečí je při zápisu ve spisovném jazyce nutné transponovat. Správný název tedy zní Kymėnai, který lidé odjinud někdy lidovou etymologizací mění také na Kiemėnai.

Původ kořene kym- není zcela jasný. Lze zvážit dvě možnosti. První je tato: dvousložkové jméno Kymantas mělo i zkrácenou podobu *Kymas, z níž vzniklo Kymėnai. Būga však název této vesnice spojoval s názvem oblasti Sūduva

¹ K místním je třeba počítat mého dědečka Antanase Žulise a mého otce Antanase Žulise, kteří se v této vesnici narodili. Domnívám se, že sem patřím i já, pocházející z Dirvoniškisu, jehož pozemky sousedily s pozemky této vesnice (Dirvoniškis byl zničen během deportace v roce 1948).

101

Pastabos

Kymenow (Rinktiniai raštai 3, 136), takže Kymėnai by mohlo být také politevštěným názvem vesnice Jatvingů, kteří se sem přestěhovali kvůli hrozbě válek.

Vladas Žulys

Tako g. 1–7

LT-53356 Akademija, Kauno raj., Lietuva

Dokončeno 9. 10. 2006

Mažmožis 9

Během pozemkové reformy v roce 1926 její zvláštní výbor nechtěl povolit úřední užívání názvů, které statkáři slavizovali. Jednou takto poněmčenou vesnicí byla Sūdava v okrese Vilkaviškis, v obci Žalioji, nedaleko vesnice Augalai Sūdava (dokonce ani v kartotéce místních názvů (ve spisech) nebyl vyznačen přízvuk). Název se vžil; teprve později byla uznána podoba Sūduvà a podle analogie byl přízvuk označen jako u místního názvu 3. přízvukového vzoru (srov. Igluvà, Lietuvà, Šaukuvà aj.).

Simui Karaliūnasovi je takový příběh nejspíš neznámý; neprohlížel spisy s poznámkami k místním názvům a Pozemkovému reformnímu výboru. Proto Sūdava, kterou uvádí v knize Baltų praeitis istoriniuose šaltiniuose, sv. II, Vilnius: Lietuvių kalbos institutas, 2005, s. 267, jako doklad velké hodnoty a starobylosti, je však výtvorem pozemkových zeměměřičů z roku 1926, který se v písemnostech v důsledku určité analogie ustálil jako Sūdava; ve spisovném jazyce se podle četných místních názvů s příponou -uvà užívá podoba Sūdūvà ^(3a); v živém jazyce se tato podoba zřejmě nevyskytovala a nikdo ji nezaznamenal, ačkoli je utvořena správně, avšak bez opory v historických pramenech.

Mažmožis 10

V Žemaitsku, v povodí řeky Venta, bývala rozlehlá bažina Debėšnos (pl.; vyslovuje se d'eb'ė.s-nas, d'eb'ė.snu, può d'eb'esnàs Pavandenė, Užventis); takto o ní psala dokonce i Žemaitė ve své tvorbě. Podařilo se to prosadit i v knize Aldonase Pupkise Vietovardžių žodynas, 2003, s. 79. Simas Karaliūnas nečekaně přebírá a šíří neuvěřitelnou, historicky nedoloženou podobu Debesna, viz Baltų praeitis istoriniuose šaltiniuose I 67, III 27, 59 (ze staré ruštiny podle Spruogise a O. Trubačova, Дебесна tamtéž II 302).

102