DALIA KISELIŪNAITĖ

Institut litevského jazyka

Oblasti vědeckého výzkumu: srovnávací baltská lingvistika, geolingvistika, etnolingvistika.

NIDSKÁ KARTA Č. 30084 V ARCHIVU NĚMECKÉHO JAZYKOVÉHO ATLASU UNIVERZITY PHILIPPS-UNIVERSITÄT MARBURG: JAZYKOVÁ ANALÝZA

Jazyková analýza nidenského dotazníku č. 30084 v archivu Německého jazykového atlasu na univerzitě Phillips-Universität Marburg

ANOTACE

Článek analyzuje jednu z mála písemných památek vymírající kuršské nářeční skupiny – takzvanou Wenkerovu kartu č. 30084, která byla zařazena do kartotéky „Německého jazykového atlasu“ (Deutscher Sprachatlas neboli DSA), založeného Georgem Wenkerem. Samotný rukopis této karty, okolnosti jejího vzniku a pravopisný systém již autorka představila ve článku publikovaném společně s Christiane Schiller. Jedinou kartu v kartotéce v kuršském jazyce sestavil nidenský učitel Otto Pohlmans na základě informací od místního informátora, rybáře Mikela Pleikise. Tento článek analyzuje jazyk rukopisu na různých úrovních (pravopisné, fonetické, morfologické, lexikální a syntaktické). Největší pozornost je věnována autentičnosti jazyka – tomu, jak zapsaný text odráží skutečnou situaci kuršského jazyka v dané době a které skutečnosti je třeba hodnotit jako nedostatky dokumentační metody (překladu). Zjištěné jazykové rysy jsou srovnávány s materiálem studie Adalberta Bezzenbergera, publikované o několik let později, a studie Jūra Plakise, vydané dalšími autory o půl století později. V současnosti probíhá v Německu projekt digitalizace DSA (DiWA), a proto lze předpokládat, že podrobná lingvistická analýza každé karty bude přínosem i pro tento úkol.

KLÍČOVÁ SLOVA: Georg Wenker, „Německý jazykový atlas“, jazyková dokumentace, vymírající jazyk, kuršský jazyk, jazykové kontakty, lingvistická analýza textu.

76

Acta Linguistica Lithuanica LXXVII

Nidos kortelė Nr. 30084 Marburgo Pylpo universiteto vokiečių kalbos atlaso archyve: kalbos analizė

A N N O T A C E

Článek analyzuje jednu z mála písemných památek ohroženého jazyka kursenieku, kartu č. 30084 z Nidy/Nidenu, která byla spolu s dalšími obdobnými materiály z německých regionů 19. století zařazena do archivu německého jazykového atlasu (Deutsche Sprachatlas neboli DSA), založeného Georgem Wenkerem. Rukopis této karty, okolnosti jejího vzniku a pravopisný systém již autorka a spoluautorka Christiane Schiller představily v článku publikovaném v roce 2015. Jedinou kartu v jazyce kursenieku v rámci Wenkerova projektu vyplnil nidenský učitel Otto Pohlman. Vycházel přitom z informací poskytnutých místním rybářem Mickelem Peleikisem. Článek analyzuje jazyk tohoto rukopisu na různých rovinách (pravopisné, fonetické, morfologické, lexikální a syntaktické). Autorka se zaměřuje na autentičnost jazyka – na to, jak písemný text odráží skutečnou situaci jazyka kursenieku v dané době a které skutečnosti je třeba považovat za slabiny dokumentační metody (překladu). Zjištěné jazykové zvláštnosti jsou porovnány se studií Bezzenbergera publikovanou o několik let později a s další studií Plakise, vydanou o padesát let později. V Německu byl nedávno realizován digitalizační projekt DSA (DiWA), a proto se předpokládá, že komplexní jazyková analýza každé karty bude rovněž užitečná.

KLÍČOVÁ SLOVA: Georg Wenker, německý jazykový atlas, dokumentace jazyka, ohrožený jazyk, jazyk kursenieku, jazykový kontakt, lingvistická analýza textu.

ÚVOD

Písemné památky jazyka kursenieku¹ nejsou příliš staré. Záznamy jednotlivých lexémů se pojí se jmény Matas Pretorijus a Pals Ruigys (podrobněji viz Schiller, Kiseliūnaitė 2015: 444). Podle našich znalostí lze za první publikovanou památku jazyka kursenieku považovat malý slovníček v jazykovém atlasu Petera Simona Pallase Linguarum totus orbis vocabularia comparativa (Pallas 1786: 89), který představili Victor Diederich (Diederichs 1883: 44–46), Daina Zemzare (Zemzare 1961: 164–174), Vanda Kazakienė (Казакене 2013) a Arina Ivanicaja (Иваникая 2017). V posledním uvedeném článku je zveřejněna nejstarší známá písemná památka jazyka kursenieku – rukopisný rejstřík slovníku zmíněného P. S. Pallase, datovaný přibližně rokem 1773. Několik slov z jazyka kursenieku se dostalo do takzvaného Richterova slovníku (Schiller 2014).

¹ Tento článek vychází z předpokladu, že jazyk obyvatel Kurské kosy je vhodné označovat termínem jazyk v sociolingvistickém smyslu; v případech, kdy jsou však jeho rysy srovnávány se spisovnou lotyštinou nebo jejími nářečími, se na základě genealogického přístupu používá termín nářečí kursenieku.

Straipsniai / Articles

77

DALIA KISELIŪNAITĖ

Pramenem pojednávaným v tomto článku je takzvaná Wenkerova karta – rukopisná karta č. 30084 z archivu „Jazykového atlasu Německé říše“ Georga Wenkerra (Sprachatlas des Deutschen Reiches)², datovaná rokem 1879, tedy o několik let dříve než studie Adalberta Bezzenbergera (Bezzenberger 1888). Ta vedle jednotlivých příkladů ilustrujících popis rysů jazyka kursenieku obsahuje také několik souvislých textů, které později vydal Jūris Plakis v pravopise spisovné lotyštiny ve studii Kursenieku valoda (Pl).

Faksimile textu nidenské karty Wenkerova atlasu, okolnosti jejího vzniku a pravopisné zvláštnosti spolu s přepisem představily autorka a Christiane Schiller v článku (Schiller, Kiseliūnaitė 2015), samotným jazykem se však téměř nezabývaly. Zde je předložena analýza nejdůležitějších rysů jazyka kursenieku, které se odrážejí na nidenské kartě kartotéky Wenkerova atlasu. Jejím cílem je určit jak staré rysy přinesené z Kuronska, tak rysy jazyka kursenieku, které se utvořily v jeho dalším vývoji, odhalit znaky a tendence jazykového kontaktu a vyčlenit rysy příznačné pouze pro tento pramen, které nemusí platit pro všechny mluvčí. V příloze je rukopisný přepis uveden ve větách očíslovaných podle originálu; ve druhém řádku je tentýž přepis v normalizované podobě jazyka kursenieku lotyšským písmem³, ve třetím řádku doslovný překlad do lotyštiny⁴, s redakční úpravou textu do spisovné lotyštiny v poznámkách pod čarou, a ve čtvrtém řádku přepis německé věty předložené k překladu.

Analýza jazyka pramene je rozdělena podle jazykových rovin; jsou uplatněny textologické a komparativní metody.

Na Wenkerově kartě č. 30084 jsou rukou nidenského učitele Otto Pohlmana⁵ zapsány překlady takzvaných „40 Wenkerových vět“ do jazyka kursenieku, a to s použitím německých a litevských písmen. Na zadní straně druhého listu jsou vyplněny údaje v dotazníku; v 1. řádku je v odpovědi na otázku „Geschah die Uebersetzung durch Schüler oder durch den Lehrer?“ část „durch Schüler“ ručně přeškrtnuta a dále je připsáno: „mit Hilfe eines Eingeborenen (Mikel Pelēkis)“ (nad písmenem e je značka podobná čárce, patrně označující přízvuk).

Který z Mikelů Pelēkisů učiteli pomáhal, nyní lze jen těžko říci. Přeškrtnutý řádek naznačuje, že na rozdíl od Wenkerových doporučení to s největší pravděpodobností nebyl

² Plačiau apie lietuvišką šios kartotekos medžiagą žr. Fleischer, Sommer 2012.

³ Tento přepis připravila autorka podle pravidel rekonstrukce vztahu mezi pravopisem a fonetikou, aniž by však jazyk textu opravovala; v případě potřeby (při nejisté fonetické realizaci) jsou v závorkách uvedeny možné varianty a v poznámkách jsou doplněny komentáře.

⁴ Autorka děkuje kolegyni dr. Liene Markus-Narvila za pomoc s redakcí lotyšské části přepisu.

⁵ Otto Pohlman, pocházející z okresu Východní Prusko, působil v nidenské škole od roku 1878 do roku 1883 (Chronik 2013: 75, 137).

78

Acta Linguistica Lithuanica ^LXXVII

Nidos kortelė Nr. 30084 Marburgo Pilypo universiteto vokiečių kalbos atlaso archyve: kalbos analizė

... V genealogické databázi⁶ je několik osob zaznamenáno jako Michel Peleis, které v době vyplňování dotazníku žily v Nidě nebo tam měly děti; nejpravděpodobnější však je, že učitel využil pomoci M. Peleikise, který mu pronajímal bydlení⁷.

Jazyk děl zachycený překladem Wenkerových vět odráží jazykové rysy tehdejší doby. Z fonetického hlediska, morfologicky a z velké části i z hlediska lexikálních rysů je třeba jazyk nidských děl považovat za dialekt kuršských lotyšských nářečí, který se na Kurské kose zformoval před 17. stoletím⁸; je však třeba zdůraznit, že nejde o pokračování některého jednotlivého lotyšského nářečí, nýbrž o výsledek interakce různých dialektů pod silným vlivem litevštiny a němčiny.

PRAVOPISNÉ ZVLÁŠTNOSTI

Ve větách z nidského dotazníku se používají německá písmena⁹, jimiž se autor pokouší zachytit zvláštnosti baltské fonetiky, nedaří se mu to však důsledně.

Vokalismus. Krátkost samohlásky se často vyjadřuje zdvojením souhlásky: e, a + dd (is ledus „do ledu, ledovou“, prada snkti „začíná sněžit“, pradim „déšť“¹⁰), i + tt (kritīs „spadlý“), a + nn (par mani „o mně“), i + bb (gribb 3 před „chce“), a + mm (namms „domy“), u + rr (eβ turu dikti saukti „musím silně říci“

⁶ http://www.online-ofb.de/namelist.php?nachname=PELEIS&ofb=memeland&modus=lang=de.

⁷ Příjmení Pelekis je na Kurské kose velmi rozšířené, genealogické portály však neuvádějí místo narození ani pohřbení všech osob; případné informátory by proto bylo vhodné hledat pouze mezi těmi, kteří v té době žili v Nidě, třebaže mohli pocházet i z jiné lokality. Těžko říci, co měl učitel na mysli, když napsal „místní“. V kronice nidské školy je roku 1887 mezi členy rady kostela v Nidě uveden Michel Peleis z Preily (Chronik 2012: 142). Nejpravděpodobnější však je, že učitel využil blízkého vztahu s M. Peleiem, který mu od roku 1878 pronajímal obytnou místnost ve svém domě (tamtéž, 137). Pravděpodobně tentýž Michel Peleikis je v historických pramenech uváděn i později jako pronajímatel prostor pro školu (tamtéž, 149).

⁸ Ačkoli existují údaje o tom, že první přistěhovalci z Kurské kosy dorazili již v 15. století, v historických pramenech nejsou osobní jména z jejich prvního století dosud doložena a je těžké říci, zda právě tito novousedlíci položili základy jazyka, který se později zformoval a ustálil. Početnější migrace na Kurskou kosu proběhla v 16. století a výrazně zesílila od 17. století (podrobněji viz Elertas 2014).

⁹ Za vliv litevského pravopisu lze považovat ne zcela důsledné označování měkkosti souhlásek písmenem i; písmeno ž důsledně označuje hlásku ž, která nemá německý protějšek; vyskytují se také ā a ū s diakritickými znaménky, avšak zdá se, že pouze ve slově bedšan „opice“, něm. Affe); diakritické znaménko lze spolehlivě považovat za označení délky.

¹⁰ Význam viz „Lexikální zvláštnosti“.

Straipsniai / Articles

79

DALIA KISELIŪNAITĖ

(„volat“) aj. Někdy takové označení krátkosti samohlásky odráží pravidelné fonetické vlastnosti nářečí, například krátkost samohlásek předpon u sloves gaidėti (lot. spis. gaidīt „čekat“), daretė (lot. spis. darīt „dělat“), nedarės (lot. spis. nedarīs „neudělá“), nebo specifika předpon při tvoření slov, např.: ar abelenis „s jablky“, awenu (gen. pl. dem. od nář. ave, lot. spis. aita „ovce“).

Pasaiko délku (přesněji krátkost) neoznačuje: radusci (lot. spis. radusi „našli“), případně je zapisuje dvojím způsobem: es neparmanu jummies „nerozumím vám“, ale wintsch numis¹¹ neparmane „on nám nerozumí“. Existují i sporné případy: například dvakrát zapsané tadus, taddi (tadus nieks „takové nesmysly“; mūbu kalni nau taddi diži „naše hory nejsou tak velké“), srov. lot. spis. tāds „takový“.

Délka samohlásky ī je ve slově wiers = vīrs „muž“ jednou označena pomocí ie, avšak pouze jednou; jinde se zápis ī různí: czijsi = čsti „čistě“, ziti = dzīti „hnát, pohánět“.

Délka ostatních přízvučných samohlásek se odráží zřídka. udnigi = ūdnā „vody“, jubu = jūsū „vaše“, buri = būri „člun, rolníci“, kajas = kājas „nohy“; jednou se užívá diakritické znaménko bedschan = bēdzane „opice“ (srov. bedzāne „žebrák“ (Plāķis 1927: 50) a bēdzāns m. (Pietsch 1991: 36)) a akuz. sg. būdel-ki¹² „láhev“.

Nepřízvučné dlouhé samohlásky lotyštiny se v tomto dokumentu podle očekávání neodrážejí, protože v jazyce mluvčích se obvykle zkracují na krátké, v některých případech na polodlouhé a jen zřídka zůstávají dlouhé, například v kořenech předponových sloves iega „šel“, v koncovkách lokativu (mežā „v lese“), v příslovcích lokativního původu (pakalā „vzadu“), v tvarech některých pádů zájmen (tā „ta“).

Přízvučný dvojhlásek ie se nejčastěji zapisuje jako iā: iābrits = iebrītis „spadlý dovnitř“, takto se zapisují také přízvučné ē a ę: ēd = ēd „jí“, valgo, biāz = sēž „sedí“, miās iām = mēs iesam „jdeme“, ale vyskytuje se i jiný zápis: pi tas sewos = pie tās sievas „k té ženě / u té ženy“. Pasaiko zapisuje dokonce v jedné větě dvojím způsobem tutéž pozici: kur tu ietī wa meb ar tevi ēbam? (kur tu iej, va mes ar tevi iesam? „kam jdeš, půjdeme s tebou?“). O možné monoftongizaci nepřízvučného ie viz oddíl „Fonetické vlastnosti nářečí“.

Dvojhlásek uo se v přízvučné pozici častěji zapisuje jako oa: doadao = duodau, lot. spis. dodā „myslel“, koaki = kuoki, lot. spis. koki „stromy“, gowes akuz. pl. guoves, lot. spis. govis „krávy“, soasis koasch (zuoses kuož, lot. spis. zosis kož „husy koušou“), někdy uo: uoglis, lot. spis. ogles „uhlí“, nebo o: kiozi = kuoci „sbírá šišky“.

¹¹ Tisková chyba, má být munis.

¹² Soudě podle hádanky, rukopis takto nejspíše označuje ū.

80

Acta Linguistica Lithuanica LXXVIII

Nidos kortelė Nr. 30084 Marburgo Pylpo universiteto vokiečių kalbos atlaso archyve: kalbos analizė

Konsonantismus. Frikativy a afrikáty: lotyšské c se nejčastěji zapisuje jako tʒ (wetzaich = vecais, spis. lot. vecais „starý“), vyskytuje se ts (līts = lec „letí“) a jednou dz (dzīma = ciema „dvora“); dz se častěji zapisuje jako ds (idser i = iz-deri „zasít“, pabādis = pazadis „ukradl“, kādads = kā daudz „kolik“), ale ziti = dziti „hnát, pohánět“; z – s (ar sirgu = zirgu „s koněm“), š – sch (sadegschi = sadeguši „shořelí“), vyskytují se však i jiné zápisy, např.: wirchus = veršus (spis. lot. vērsus), č – cz (czijsti = cīsti, spis. lot. tīri „čistě“), ž – ž litevských písemných pramenů (bjāž = sēž 3. os. préz. „sedí“, laužī = laužī, spis. lot. lauzīs „lidé“), ale objevuje se také sch (koasch = kuož „kouše“). Písmenem β se označuje s: isch krābnis (= iš krānes, spis. lot. krāni „do kamen, v kamnech“), βaubas lapas (= suchý list „suché listí“), es eβu (= esu, spis. lot. esmu „jsem“), nekonzistentně však srov. is gaisa (= iz gaisa, spis. lot. gaisā „ve vzduchu“) a gaβas (gais, spis. lot. gais i laiks „počasí“). Takto se někdy zapisuje i z: pabādis (pazadis „ukradl“), uβ¹⁵ to lauk (uz tuo lauk „na to pole“), jde však o vzácné případy.

Historické souhláskové skupiny s j: skupina *nj se odráží spíše jako ng: is ta undi = iz tā ūnda „do vody“, winga = vina „do“; ostatní lotyšské měkké souhlásky se zapisují jako v současné litevštině, přičemž měkkost se označuje písmenem i: nedęlo = nedu (Plāks 1927: 69), spis. lot. nedēļu „týdnů“, plauti = plauti, spis. lot. pļaut „kositi“, gallu = gaļu „maso“, kiucchis = ķaušis, spis. lot. ola „vejce“, kiozi = kūci, lot. koci „košík“. Ve slově wurschzu (= gen. pl. vuršķu, nom. vuršķis „krabice“) se k na konci kořene nejspíš vyslovuje jako lotyšské k, sluchově podobné c. V užívání palatalizovaného l < ļ není úplná důslednost: například tiā lauzi = tie laužī „ti lidé“; v další větě jsou tři pozice, v nichž lze očekávat palatalizované ļ, ale právě ve slově ļauzi není měkkost označena: Es eβu ar tes ļauzis tiā pakalla par plaβam ib gradu i žjāβ. „Jel jsem s těmi lidmi tam (?) za nimi přes louky do žita.“ Palatalizace souhlásek je jednou ze zajímavějších otázek vývoje kurské nářeční řeči; podrobněji viz kapitola „Fonetické nářeční rysy“.

Souhláska j se obvykle zapisuje jako j (jau, kajas = kājas „nohy“), mezi samohláskami se však vyskytuje také g: satsegu = saciju, spis. lot. saciju „říkám“, pagings = pakajings „klidný, zdvořilý“, mazis = mācijs, spis. lot. mācījis „bude učit“.

Případy asimilace se nejčastěji zapisují foneticky: snikłi = snigti „sněžit“, aukti = augti „růst“, laps = labs „dobrý“, jodsch = juo dž a podobně. Vyskytují se však také případy morfologického pravopisu, například tads = tāds „takový“, i chyby: pudneni = den. putneni (spis. lot. putni „ptáci“).

¹³ Viz „Lexikální rysy“.

¹⁴ Tento případ může odrážet fonetický rys, srov. fiedat „zpívá“, firdi 2. os. préz. „slyšíš“ (Bezenberger 1888: 37).

¹⁵ Nejspíše je třeba to považovat za fonetické značení, viz níže.

Straipsniai / Articles

81

DALIA KISELIŪNAITĖ

Předložky se někdy zapisují dohromady: ista = is tā (lot. iz tā), kaduds = kā daudz „kolik (mnoho)“, nußirds = nu(o) sirds, spis. lot. no sirds „ze srdce“, jodsch = juo dižs, spis. lot. lielāks „větší“.

FONETICKÉ ZVLÁŠTNOSTI

Na kuršsko-německé jazykové kartě Wenkerova atlasu, vyplněné německým písmem nepřizpůsobeným baltským jazykům, vidíme snahu učitele, jehož mateřštinou byla jiná řeč, zachytit zvukovou podobu textu, a to nám umožňuje rozpoznat některé (rozhodně ne všechny) jazykové rysy tehdejší kurštiny. Některé zdědila z kuronských nářečí, nacházíme zde však prvky různých nářečních skupin, takže název oddílu je pouze přibližný a lze jej vztáhnout ke kurštině jako ke geoletu lotyštiny.

Redukce koncovek. Pro současnou kurštinu je charakteristická pokročilá redukce koncovek. Materiál tohoto pramene však ukazuje, že v druhé polovině 19. století byla většina koncovek ještě poměrně dobře rozlišitelná, třebaže dlouhé koncovky se zkrátily pravděpodobně již dávno. V mnoha případech zápis koncovek stále umožňuje rozlišit pádové tvary:

Kas tur mane kozi ar galiu pabdis? = kas tur mana koči ar galu pazdis?, lot. nářeč. kas tur (ir) man koči (grozu) ar galu pazdis?; ‚kdo mi ukradl koš s masem, tj. kdo […] ukradl‘; wing¹⁶ tur tas dranas par sawa mati gatawas schti = vina tur tas dranas par sava mati gatavas šūti, lot. nářeč. vina tur tās drānas priekš savas mates gatavas šūt (vina ir jaužus) ‚má ty šaty připravené k ušití pro svou matku (už je ušila)‘; ar to wendamo = lepli (ar tuo vendamo lepi), lot. ar to vārāmo karoti ‚s vařečkou‘ aj.

Rozdílný zápis téže koncovky ukazuje, že kvůli redukci nejsou samohlásky vždy jasně rozlišitelné: ak. sg. mane kozi (= mana koči), srov. lot. spis. manu grozu; ak. tewe / tewi (= tevi), příč. činné minulé nom. pl. ebam pawargusch (= pavarguši) / (ir) sadagusch, vok. sg. be(ž)dzān (be(ž)dzāne) / mišaisch waikili (= mielai vaikeli). Takových případů je však poměrně málo. Varianty zápisu koncovek souvisejí také s dalšími fonetickými změnami (rozšiřováním samohlásek) a někdy jde o gramatické chyby: kad tu wing but pasnis (= kad tu winu būt(u) paznis) ‚kdybys ho byl(a) poznal(a)‘.

Redukci koncovek v kurštině zaznamenal také A. Bezzenberger, který uvádí, že místo nepřízvučného a a u slyšel redukované e, před ním se však souhlásky nepatalizují: galdē ‚des Tisches‘, mane meit (mana meita) apod. (Bezzenberger 1888: 24–25). O zkracování koncovek píše také J. Plakis.

¹⁶ Koncovka je nejspíše chybně uvedena.

82

Acta Linguistica Lithuanica LXXVII

Nidos kortelė Nr. 30084 Marburgo Pylpo universiteto vokiečių kalbos atlaso archyve: kalbos analizė

(Plāks 1927: 17). V kurštině se koncové a nevynechává, pokud by vznikla skupina souhlásek s+s, z+s, sn+s apod. Na kartě je takovým příkladem gaibas, lot. spis. gaiss ‚vzduch‘, srov. svēss, lot. spis. svess ‚cizí‘, tiesnas, lot. spis. taisns ‚rovný‘ aj. (Plāks 1927: 83, 86).

Písemné kuršské texty z druhé poloviny 20. století ukazují, že redukce koncovek je velmi výrazná a vede k nivelizaci pádových tvarů: Kad tie zvejes par labes savumes jua duag āspelni, tap piges cēpe [...] (Pietsch 1983: 116 (= kad tie zveji par labis savumis juo daug āspelņa, tapa pīragi cēpi), lot. kad tie zveji par labiem savumiem (lomi) vairāk nopelna, tika pīragi cepi ‚když ti rybáři díky dobrým úlovkům vydělali více, pekly se koláče‘. O nivelizaci koncovek a rozpadu deklinačního systému v kurštině 20. století podrobněji viz Ivanauskas, Kisiliūnaitė 2015.

Zkracování nepřízvučných samohlásek. Zkracování nepřízvučných samohlásek v nekoncových tvarech zaznamenali všichni badatelé kurštiny (Plāks 1927: 17; Bezenberger 1888: 24–26), Wenkerova karta však tuto vlastnost dokládá pouze v případech, které se projevují v pravopisu, tj. zdvojením souhlásek. Zvlášť zřetelné je zkracování samohlásek ve slovesných příponách: darete (= dareti, lot. spis. darīt ‚dělat‘), gaideti (= gaideti / gaidīt lot. spis. gaidīt ‚čekat‘).

Rozšiřování samohlásek. V kurštině se krátké samohlásky i a u v nepřízvučné pozici rozšiřují, na kartě se to však odráží nedůsledně: darete (= daryti, lot. spis. darīt ‚dělat‘), wīno (= vienu ‚jednoho‘), nedares (= nedaris, lot. spis. nedarīs ‚neudělá‘), priekš schiescho niedelo niers (= priekš šešu nedēļu nirš, lot. spis. pirms sešām nedēļām miris ‚zemřel před šesti týdny‘, āmeguš (= iemiguši ‚usnuli‘), ei und stawe (= ej un stāvi ‚jdi a stůj‘), pulātis¹⁷ (= palicis ‚zůstal‘; wiņa [...] pasi (= viņi pasi), jumies = jumes < jumis ‚vy‘, ale snkti ‚sněžit‘, eβ turu dikti saukti (= es turu dikti saukti, lot. spis. man ir dikti jāsauc) ‚musím hlasitě křičet‘ aj. V jiných písemných kuršských pramenech se tato vlastnost (nepočítáme-li koncovky, kde může písmeno e označovat redukci koncovky) projevuje jen v určitých případech, například u tvarů částice si / se a ve slovesné příponě -inat (lot. spis. -ināt): ziema saserinkas (= ziemā sasirinas, lot. spis. ziemā salasījās ‚v zimě se scházeli‘); iemācēne (= iemācī-nati, lot. spis. iemācīt ‚naučit‘) (Pietsch 1983: 82). Je třeba poznamenat, že dosud badatelé kurštiny věnovali této vlastnosti jen malou pozornost a nevěnovali jí samostatnou analýzu¹⁸, s výjimkou Christliebe El Moghabel (Moghabel 1993: 66, 68).

Zužování samohlásek. Dalším výrazným rysem, který zaznamenala téměř většina badatelů, je, že úzké e v nepřízvučné pozici, zejména po sonantách, splývá s i (Bezenberger 1888: 33,

¹⁷ Poznámka pod čarou pokračuje v příloze.

¹⁸ J. Plāks zmiňuje přechod přípon -īt a -ināt v -ēt a -enāt v oddílu o gramatice své studie (Plāks 1927: 33).

Straipsniai / Articles

83

DALIA KISELIŪNAITĖ

34; Plāķis 1927: 16; Endzelīns 1931: 574). Na Wenkerově kartě se takové případy často zapisují písmenem i: ak. sg. uglis = uogles, iš krãnis = iš krãnes, la. b. k. krãsni, ta ugnī (= tā ugne); snad kvůli této vlastnosti přešla přípona *-el(ia)s / -ele v -ils: mergìls, vaikìls, stiklìs, srov. také sīgīles < něm. Ziegel, mentìlis < něm. Mantel (Bezenberger 1888: 33–34).

Diftongizace. V kurské nářeční oblasti není pravidelná a vlivem litevských nářečí se častěji vyskytuje ve společných slovech: vielu, la. b. k. vēlu ‘pozdě’; viel ‘znovu’ aj. (Plāķis 1927: 16). Na Wenkerově kartě je tato vlastnost doložena pouze ve slově tie, la. te ‘tam’ (Plāķis, tamtéž), avšak wel = vēl ‘znovu’.

Reflexy dvojhlásek. Monoftongizace. Bylo nalezeno jen několik případů s nepřízvučným ie, které se zapisuje jako i (schadin = šuodin ‘dnes’, ti < tie ‘tam’) a e (ar tes laũzis = ar ties laužis, srov. la. b. k. ar tiem laudim, kde má zájmeno tie instr. ties (Plāķis 1927: 27), viz „Morfologické rysy“). To však nestačí k určení, zda byla tato monoftongizace pravidelná. V nářečí dokumentovaném později se monoftongizace nepřízvučného ie projevuje poměrně často (Mogharbel 1993: 85¹⁹). Stejně jako v jiných lotyšských nářečích dochází přirozeně k monoftongizaci proklitických předložek: nubīdis = nu sirds, la. b. k. no sirds ‘ze srdce’.

Dalším případem monoftongizace pozorovaným v nářečí je přiblížení ei k úzkému jo ²⁰, které se v současnosti někdy zapisuje litevským písmenem ė: grēt < greit < rychle, mēte < meita ‘dívka’, vēds < veids ‘tvář’, rēz < reiz ‘jednou’ aj. (Pietsch 1991: 126, 142, 261; Mogharbel 1991: 72), na Wenkerově kartě však tuto vlastnost nenacházíme: grait ‘rychle’.

Pro nářečí západní Kuronské oblasti je příznačná kombinace uv ve slově dui (la. b. k. divi) ‘dva’, avšak v tomto prameni chybějí takové ilustrativní výrazy jako ‘žuvīs’ a ‘dugnas’, srov.: zuve (la. b. k. zivs ‘ryba’), dubens (la. b. k. dibens ‘dno’), suvens (la. b. k. sivēns ‘sele’) (Plāķis 1927: 16; Ābele 1927: 119).

Palatalizace souhlásek. Badatelé kurské řeči zdůrazňují, že palatalizace souhlásky l je nepravidelná – ve slovech laužī, pak ju se často vyslovovalo také nepalatalizované l (Bezenberger 1888: 38; Plāķis 1927: 17), takže námi zaznamenaná „pravopisná důslednost“ ve výrazu ar tes laužis na Wenkerově kartě pravděpodobně není chyba. Endzelīns to zaznamenal v meziválečném období (Endzelīns 1931: 574) a autorka, která zkoumala současnou řeč informantů, může potvrdit, že v pozdním období vývoje jazyka se opozice l a l ve všech pozicích neutralizuje ve prospěch alveolární hlásky (nejspíše vlivem němčiny); sluchem je obtížné rozlišit palatalizaci například v případech valoda, lēt a laužī. Materiál Wenkerovy karty umožňuje pozorovat, že v 19. století byla palatalizace souhlásky l před historickým i přesto

¹⁹ Předložky pi < pie není vhodné spojovat s pravidelnou monoftongizací, neboť tato forma se užívá v mnoha lotyšských nářečích, v nichž k pravidelné monoftongizaci nedochází (Endzelīns 1951: 679).

²⁰ Ši ypatybė būdinga Ventspilio apylinkių tarmėms (Šmite 1928: 116).

84

Acta Linguistica Lithuanica LXXVII

Nidos kortelė Nr. 30084 Marburgo Pilypo universiteto vokiečių kalbos atlaso archyve: kalbos analizė

byla výjimečná, a to navzdory snahám ji zaznamenávat. Některé zápisy však vedou k různým úvahám, například zda ve slovním spojení able koki ‘Apfelbaum’ jde o palatalizované l, nebo o artikulačně nerozlišenou koncovku, která pravděpodobně ztrácí svou funkci v důsledku srůstu dvou slov podle německého slovotvorného modelu. Pokud bychom však sledovali vývoj l po samohlásce a a l ve spojení od prvních písemných pramenů až po současnost, mohli bychom předpokládat postupující neutralizaci těchto fonémů vlivem němčiny²¹.

Nors J. Plakis rašo tik apie veiksmažodžių kamiengalį (Plākis 1927: 32), tačiau ir vardžodžiai, kurių kamienas baigiasi istoriniais bi, pi, rods, jau XIX a. nebuvo jų išsaugoję – kortelėje tai liudija žepu = ziepu, la. b. k. ziepu ‘muilo’.

Za zmínku zde stojí i další vlastnost: na Wenkerových kartách se j jako značka měkkosti objevuje i v jiných pozicích (priækš [...] schiešo niedelo mieres (před [...] šesti týdny zemřel); jumies = jumes < jumis ‘vás’, tos kiauschis ‘vejce’). Tento pravopis by mohl naznačovat, že souhlásky měknou i před předními samohláskami, tedy že dochází k „litevské“ palatalizaci. Tento jev pravděpodobně také postupoval v závislosti na kontaktu mluvčího s litevštinou (zejména pokud byly matky Litevky).

Vliv palatalizovaných souhlásek, j a historického j na následný vokalismus: samohlásky a a o na konci slova po j, l, n se na kartě zapisují jako e, někdy dokonce jako i. To nejspíše odráží výslovnost: ista auksta udina (iz tā aukstā ūdena), la. iz tā auksta ūdena / tajā aukstā ūdenī ‘do té studené vody’, darė = darja, la. b. k. darja ‘udělal/a’, bij = bija ‘byl/a’, pargjem = pargjam, la. b. k. pargjam ‘přešli jsme’, srov. litev. žem. turje (měl), peile (nože).

Koncovky pronominálních tvarů nom. sg. mají pravidelně -aiš: mielaisch = mielais, la. b. k. mīlais ‘milý’, brunaisch = brūnais, la. b. k. brūnais ‘hnědý’, tas labaisch wetwaisch wers = tas labais, vecais vīrs, la. b. k. tas labais, vecais vīrs ‘ten dobrý, starý muž’. Tuto vlastnost si nářečí uchovalo dodnes; J. Plāķis ji spojuje s vlivem j v následující slabice (vējš, zvejš), v kurské řeči se projevuje také jako přízvuk –āj > -aiš, -ēj > -īš (plavš ‘páv’ aj.) (Plākis 1927: 17).

Vkládání samohlásek. V nidinském nářečí se samohlásky vkládají v pozicích TR a SR před zakončením slova s nulovou samohláskou, pokud však následující slabika obsahuje samohlásku, k vkládání nedochází (nom. tīkls ‘síť’, ale gen. tīkla) (podrobněji viz Kiseliūnaitė 2005). Na Wenkerově kartě je tato vlastnost doložena ve slově agirs = agrs, jeho āgrirs (= juo agri, la. b. k. agrāk ‘dříve’). Jiným typem vkládání samohlásek je anaptyxe (vkládání samohlásek za dvojhlásky) – jev, který podrobně popisuje A. Bezenberger

²¹ O tom, že palatalizace souhlásky l se liší v závislosti na věku informantů, píše Ch. El Mogharbel (1993: 32).

²² Diakritické znaménko nad a je nejspíše chybné.

Straipsniai / Articles

85

DALIA KISELIŪNAITĖ

(Bezenberger 188: 28–29), doložené ve slově pi smertšes = pi smerčes²³ < lotyš. spis. smerties / smerčio ‚smrti‘. O zániku anaptixe po půlstoletí se zmiňuje Plakis (Plāķis 1927: 15, 23).

Vypouštění souhlásek. Souhlásky v, n se po tautosylabických souhláskách vypouštějí. Tento rys se v kuršské řeči uplatňuje pravidelně a je typický téměř pro celé střední lotyšské nářečí, v analyzovaném textu se však objevil pouze jeden příklad: mels (lotyš. spis. melns) ‚černý‘; srov. v jiných pramenech: vēls, lotyš. spis. velns ‚ďábel‘ (Pietsch 1991: 291), cilēks, lotyš. spis. cilvēks ‚člověk‘, ciris, lotyš. spis. cirvis ‚sekera‘, gala, lotyš. spis. galva ‚hlava‘, tēs, lotyš. spis. tēvs ‚otec‘ aj. (Bezenberger 1888: 39; Plāķis 1927: 17).

MORFOLOGICKÉ RYSY

Věty uvedené na Wenkerově kartě nejsou z gramatického hlediska bezchybné, odrážejí se v nich však některé morfologické rysy kuršské řeči popsané v jiných studiích.

Substantiva. Zachovaly se staré tvary instrumentálu plurálu mužského rodu u substantiv o-kmenového typu: okmenových substantiv: ar sarkanis abolenis, lotyš. spis. ar sarkaniem āboliem ‚s červenými jablky‘, ar tes (= ties) laužis, lotyš. spis. ar tiem ļaudīm ‚s těmi lidmi‘. Takové tvary se pravidelně užívaly i ve 20. století (Plāķis 1927: 21–23; Mohrbel 1993: 127), v současných nářečích jihozápadního Kuronska jsou však častěji nahrazovány tvary spisovného jazyka (Ozola 2007: 383).

Kuršininkų kalboje i kamieno daiktavardžiai perėję į ē kamieną. Kortelėje randame tokių pavyzdžių: isch krabnis = iš krānes, la. b. k. gen. krāsns ‘krosnies’; ta ugni = tā ugne, la. b. k. tā uguns ‘ta ugnis’; bi bales = be sāles, la. b. k. bez sāls ‘be druskos’; nufridis = nu(o) sirdes, la. b. k. no sirds ‘iš širdies’; tur [...] dewines govas = tur devinas guves, la. b. k. ac. pl. devinas guovis ‘turi devynias karves’. Kai kuriais atvejais iš šios taisyklės tai nustatyti sunku, nes nekirčiuoti e ir i dažnai painiojami (tas piktas soais = tās piktas zuos, la. b. k. tās piktas zos ‘tos piktos žąsys’), tačiau pakanka įrodymų kituose to meto šaltiniuose, plg. ause, aze, awe, smilte, suwe ir kt. (Bezenberger 1888: 65).

Ve významu lokativu (inessivu a illativu, srov. lotyš. spis. mežā dzīvot a mežā braukt) se užívají předložkové konstrukce s is / iš + genitiv: is gais (lotyš. spis. gais) ‚ve vzduchu‘, is ledus (lotyš. spis. ledū ‚do ledu, do ledovce‘), iβ graudu (lotyš. spis. graudos ‚kroupy‘ ‚do kysaného mléka‘), isch krānis (lotyš. spis. krāsnī ‚do pece‘), i mušu dārž buduati (lotyš. spis. mūsu dārzā būvet ‚stavět v naší zahradě‘) aj. Lokativ se užívá

23 smērīs, -ča (Plāķis 1927: 81).

86

Acta Linguistica Lithuanica LXXVII

Nidos kortelė Nr. 30084 Marburgo Pilypo universiteto vokiečių kalbos atlaso archyve: kalbos analizė

méně často: význam inessivu má gulėjo […] jau gulta (lotyš. spis. gulēja gultā ‚ležela v posteli‘), ve formách adverbializovaných: apakša (lotyš. spis. apakšā ‚dole‘). O konkurenci lokativu a předložkových konstrukcí viz také Bezenberger 1888: 48–49. S rostoucím vlivem němčiny ve 20. století se analytické tvary prosadily ještě více.

Užívají se analytické tvary stupňování přídavných jmen s juo: tu turi […] judis but (= juo džis, lotyš. spis. lielaks ‚větší‘), mužu kalni […] daug jo didži (lotyš. spis. lielāki ‚větší‘). Tvoří se také analytický komparativ příslovcí: tu wari jo āgri pis maju īt, lotyš. spis. tu vari agrāk mājās iet ‚můžeš jít domů dříve‘. Takové tvary stupňování jsou doloženy i v kuronských nářečích (Ozola 2007: 387). Tvar superlativu se vyskytl pouze v konstrukci s podstatným jménem, která plní funkci příslovce: Tu ebi schadin wibu daugumu mazis = tu esi šuden visu daugumu mažis, lotyš. spis. tu esi šoden visvairāk mažies ‚dnes ses naučil nejvíce‘.

Číslovka du má dva tvary flexe: grib du (ak.) pius jaunus namus […] budavai, srov. lotyš. spis. grib divas skaitas mājas būvēt ‚chce stavět dva pěkné domy‘, avšak podstatná jména se s ní užívají v množném čísle²⁴. Vyskytl se kontaminovaný tvar číslovky ‚čtyři‘: gen. tschēturi (= čet(u)ru, Plāķis 1927: 29 nom. četri, lotyš. četri, srov. litev. keturi); zápis redukované koncovky může odrážet měkké r, které A. Bezenberger ještě slýchal (Bezenberger 1888: 38; Plāķis 1927: 17). Tvary číslovek od 12 do 19 byly v kuršské řeči převzaty z litevštiny; karta obsahuje jeden příklad: dewika ‚dvanáct‘, viz „Lexikální rysy“.

Tarmė būdingos įvardžių linksnių formos: ac. ir dat. pl. munis, jumis (Plāķis 1927: 26) kortelėje liudijamos pavyzdžiais: nepamanu jumis (la. b. k. ak. jūs) ‘nesuprantu jus (jūs)’, wintsch numis (= mumis) nepamane ‘jis mus (mūsų) nesupranta’, ųmumis gaideti (uz mumis gaiditi), la. b. k. mūs gaidīt ‘mus (mūsų) laukti’, kurias J. Plāķis laiko perimtas iš vakarų žemaičių (Plāķis 1927: 26)²⁵. Tačiau kortelėje yra formų, nesutampančių su J. Plāķio nurodytomis: instr. ar jums (plg. instr. jumis Plāķis 1927: 26), suns tewi nieka nedares (tev – Plāķis 1927: 26), la. b. k. suns te nekā nedarīs. Kitos vienaskaitos formos yra tokios kaip la. b. k.: kasch tewi (la. b. k. kož tevi) ‘kanda tave’, ar tewi (la. b. k. ar tevi) ‘su tavimi’, par mani (la. b. k. par mani) ‘dėl manęs, man’.

Přivlastňovací zájmena se užívají v nesklonné podobě: Mana mīlalis waiki; us manna galdu; sati twa mājai. Takové tvary jsou doloženy také na jihozápadě

²⁴ J. Plāķis nurodo ac. dui sievu, bet nekmentuoja (Plāķis 1927: 29). Tokią daiktavardžių dviskaitos formą galėtų atsirasti dėl kaimynų lietuvių tarmių įtakos, tačiau iki šiol daugiau pavyzdžių neteko užfiksuoti.

²⁵ J. Endzelīns uvádí, že tvary jumis, mumis se v Kuronsku užívaly ve významu dativu (Endzelīns 1951: 514).

Straipsniai / Articles

87

DALIA KISELIŪNAITĖ

Kuržemėje, kalbininkai linkę laikyti jas lietuvių kalbos įtaka (Ozola 2007: 387). Pasitaikė, kad dėl vokiečio originalo įtakos savybiniai įvardžiai mano, tavo vartojami vietoje savybinio savo: saki tawa maβai (la. b. k. saki sawai maša ‘sakyk savo seseriai’), tačiau ne visada: par sawa mati ‘savo motinai’, wing gribejə sawo mait (= meitai) satse (= saci), la. b. k. viņa gribējə savai meitai sacīt ‘ji norėjo savo dukteriai sakyti’. Įvardis viņš, viņa vartojamas ir asmenims, ir neasmenims reikšti: Tas sniegs[...], wintsch satrips (la. b. k. tas sniegs[...] tas iskusis) ‘tas sniegas [...] jis ištirpęs’.

Slovesa. Struktura.

Infinitivní tvar ve Wenkerově kartotéce kolísá: -ti // -t (snikt ‘sinigti’, saswiri ‘uvařit, tj. přivést k varu’, satse = saci, la. spis. sācīt ‘říkat’, darete = dareti, la. spis. darīt ‘dělat’, ale stawed = stāvet, la. spis. stāvēt ‘stát’, iat = iet ‘jít’; kolísání se vyskytuje dokonce i v téže větě: isderi, ty máš [...] aukti a jodisch but = izderi, augti, būt ‘vypít, růst, být’ apod.; podobně suti = šūti ‘šít’ a pataisit = pataisit ‘opravit, udělat’ atd. Kolísající tvary se užívají dodnes. J. Plakis všude rekonstruuje podobu s -ti (Plāķis 1927: 37), zatímco Ch. E. Mogherl považuje tvary s -i za zřídka se vyskytující fakultativní variantu (Mogherl 1993: 159).

Ve skupině atematických sloves má ieti ‘jít’ pokračovací tvar 2. osoby sg. préz.: kur tu iētti, srov. iēti vedle ēji (Plāķis 1927:31); mohla vzniknout i v kurských livonských nářečích a její upevnění mohlo podpořit působení západolitevských žemaitských nářečí (viz též Kiseliūnaitė 1998: 130). Ve starém významu je zachován také tvar 1. osoby pl. préz. pagajem = pāgājam ‘vrátili jsme se’, srov. la. spis. atnācām.

Struktura nepředponových sloves v préz. a imp. sg. se většinou neliší od lotyšského spisovného jazyka nebo kurských nářečí: id = ed ‘jí’, liats = liec ‘polož’, lāts = lec ‘letí, létá’, koasch = kuož ‘kouše’, eβi = esi ‘jsi’. Vyskytuje se však i odlišná struktura: virti má prézentní tvar s kmenem da-: ar to werda-mo = leppili = ar tuo verdamo lepil, la. spis. ar vāramo kari ‘vařečkou, kterou se vaří’, stejný tvar zaznamenávají A. Bezzenberger a J. Plakis (Bezzenberger 188: 83; Plāķis 1927: 32) a užívá se dodnes.

Není známo, zda se ve větě 11 pod vlivem německého textu užívá prézentní tvar siš²⁶ ve významu budoucího času (srov. la. spis. sītu ‘budu bít, budu tlouci’), může však jít také o tvar budoucího času, v němž se po t nevkládá samohláska jako v lotyštině (sišu), nýbrž se konec kořene slévá s příponou jako v litevštině²⁷: Es scha tewe tuiu ar to werdamo = leppili (= es sišu tevi tuju ar tuo verdamo-lepili), srov. něm. ich schlage Dich gleich mit dem Kochlöffel. Že překladatel nemusel kopírovat německou gramatiku, dokládá překlad něm. Hund thut Dir nichts ve větě 39 budoucím časem

26

Šis veiksmažodis turi ia kamieno præs. formą, žr. Kiseliūnaitė 1998: 133.

27

Ch. El Mogherl tokias formas laikė reta išimtimi (Mogherl 1993: 174), tačiau autorės pastebėjimu, dabartinių kuršininkų kalboje jos nėra retenybė.

88

Acta Linguistica Lithuanica LXXVII

Nidos kortelė Nr. 30084 Marburgo Pilypo universiteto vokiečių kalbos atlaso archyve: kalbos analizė

sns tevi nieka nedres (tevi nieka nedaris, la. spis. tev neka nedaris) ‘pes ti nic neudělá’.

V kurské menšinové řeči se, stejně jako v části lotyšských nářečí, užívaly préteritní tvary s kmenem ē²⁸ (podrobněji viz Kiseliūnaitė 1998: 136–138). Jejich přechod ke kmeni ā však zřejmě započal ještě před přesídlením na Kurskou kosu, protože o stopách staré struktury svědčí pouze nezřetelná palatalizace a sporadicky užité tvary 3. osoby. Ve Wenkerově kartotéce lze hypoteticky předpokládat její doklad v podobě nazi = nāce, la. spis. nāca ‘přišel/přišla’.

Samohlásky ve všech slovesech s příponou jsou krátké; přípony -eti < -ēt a -iti < -īt se nekrátí, k tomu však dochází převážně v préteritních tvarech (saci-ju, turiju, gribju, net runaju // runju – Plāķis 1927: 34). Ve Wenkerových větách je předponových préteritních tvarů málo. Kolísající zápis sacit (la. spis. sacīt) ‘říkat’ naznačuje, že tento jev může mít fonetický původ (kvantitativní): es wingu satse un wingu satse, wing gribēja savo maita satseta = es ūnu (ūnai) sacēju un(d) ūna sacēja, ūna gribēja savo maita (meitai) sacīt (la. spis. es ūnai saciju un ūna sacīja, (ka) ūna gribēja savai meitai sacīt ‘řekl(a) jsem jí a ona řekla, že chtěla něco říci své dceři’; ale pažakes pažazija = pasakas pasacija, la. spis. pasakas pasacīja ‘vyprávěl pohádky’; mazigis = māci(j)e(s), la. spis. mācī-jes ‘učil se’ wintsch darie = viņš darīja, la. spis. viņš darīja ‘dělal’; gribēja = gribēja, la. spis. gribēja ‘chtěl’.

Protože se u i-kmenových tvarů (turet, la. spis. turēt) mohou v tvarech 2. osoby pl. odrážet buď rozšíření i, nebo nezřetelná palatalizace, lze v příkladech z kartotéky snad rozpoznat reflexy koncovek s i nebo -ia: newaret, turret < *varīt / varīt, *turit / turīt srov. la. spis. nevarat, turat. Vzhledem k tomu, že se v kurských nářečích stopy i-kmenů zachovaly až do 20. století (Endzelīns 1951: 790–800), lze předpokládat, že jejich reflexy existovaly i v kurské menšinové řeči, avšak v důsledku kontaktů se západolitevským žemaitským nářečím, zejména při užívání slov společného původu, rychle mizely.

Ve Wenkerově kartotéce je zaznamenán tvar fut. 1. osoby pl. s -am: ėbam (iesam, la. spis. iesim) ‘půjdeme’; takové tvary se pravidelně užívají i v současném jazyce, ačkoli J. Plāķis uvádí, že slýchal také tvary s -i- (Plāķis 1927: 34).

Předponová slovesa mají zvratnou částici za předponou, někdy se užívají dvě (Plāķis 1927: 36). Podoba zvratné částice za předponou v kurské menšinové řeči kolísá – častěji se užívá sa, o něco méně často si. Ve Wenkerově kartotéce jsou zaznamenány tyto zvratné tvary: sasviti = sasvirti / sasvirti, la. spis. užvārīties ‘přijít k varu’, parsķerjes = parskrējis, la. spis. par daudz skrejis ‘příliš mnoho běhal’, mazigis²⁹ = mācij(e)s, la. spis. mācījies ‘učil se’.

²⁸ Daugiau apie ē kamieno pėdsakus Kuržemėje žr. Ābele 1928: 136; Ozola 2007: 389.

²⁹ Tato participiální forma není zcela jasná; podle významu by měla být zvratná.

Straipsniai / Articles

89

DALIA KISELIŪNAITĖ

Formų daryba. Kadangi kūrinių tarmeje nebuvo vartojamos dėtyvo formos (Endzelīns 1931: 574; Bezenberger 1888: 88), jo funkciją atlieka analitinės formos su veiksmažodžiu turēt ‘turėti, reikėti’: turr tas dānas par sava mati šuti = tur tās dānas par sava mati šūti, la. b. k. (viņai ir apgērbs savai mātei jāšuj ‘ji turi tuos drabužius savo motinai siūti’; tu turri dar bischki aukti = tu turi dar biški augti, la. b. k. tev vēl biški (drusku) jāaug ‘tu turi dar truputį (pa)augti’. Kitų analitinių formų (su vaizdeli = la. b. k. vajadzēt ar lietuvišku reikia, pavyzdžiui, reik zvejoti³⁰) Wenkėrio kortelėje nepasteikė. Formos su tureti paplitusios ir Šventosios latvių kalboje, fiksuojamos ir vakarų Kuršėje bei ten sukūtoje XVII a. raštijoje (Ozola 2009). Tačiau veiksmažodis turet vartosena tuo neapsiriboja – kaip pagalbinis veiksmažodis jis tarnauja sudėtinėms formoms sudaryti, kurios dažniausiai nukopijuojamos iš originalo vokiečių sakinio (žr. toliau).

Į. Plāks uvádí mnoho příkladů, které ukazují, že mluvčí užívají tvary kondicionálu „po litevsku“, tj. střídavé: es būčiau, tu būtum atd. (Plāks 1927: 34). Tvar 2. os. sg. kondicionálu nalezený na kartičce to nepotvrzuje: Kad tu winga but pasinis, buti zitadi nazis und but stawis ar winga labi. V práci A. Bezenbergera z téhož období se uvádí, že tehdy si litevské a lotyšské tvary kondicionálu konkurovaly (Bezenberger 1888: 96, 97), role litevštiny při utváření koncovek kondicionálu tedy sílila.

Ačkoli se v jazyce mluvčích užívaly různé nekompozitní slovesné tvary, ve Wenkerově textu jsou téměř všechna příčestí užita v analytických tvarech, obvykle napodobujících německou větnou konstrukci³¹: ir ar zirgu is ledus ākritis ir sta aukta undi kritis = ir ar zirgu is ledus iekritis ir (un) is tā aukta und(a) kritis, la. spis. ir ar zirgu ledū iekritis (ielūzis) un (aukstajā ūdenī) (ie)kritis ‚spadl s koněm do ledu a spadl do té studené vody‘. Podobně: ir [...] mēres, ir [...] sadaguschi, ebu [...] parsiskrejs, ebu [...] bijis, ebi [...] magis, turr [...] pabads, ir [...] pulūzis ale sho it ir wintsch satris, neturat raduschi, turr [...] adaduschu, ebu [...] ijājis. Sloveso turet plní funkci spony v analytických odpovídajících tvarech, které lze očekávat jako jazykové kalky z němčiny (Wer hat mir meinen Korb mit Fleisch gestohlen? kas turr mane kozi ar gallu pabads? = kas tur mana koci ar gaļu pazadis?, dosl. ‚kdo má můj koš s masem ukradený, tj. kdo ukradl můj koš s masem‘); podobně habt ihr [...] gefunden: wa jus neturat [...] raduschi = neturat [...] radūši? ‚nemáte [...] nalezeno, tj. nenašli jste‘). V této situaci se i v současné lotyštině užívají analytické tvary

³⁰ Viz Plāks 1927: 35.

³¹ Podrobněji viz „Syntaktické rysy“.

90

Acta Linguistica Lithuanica LXXVII

Nidos kortelė Nr. 30084 Marburgo Pilypo universiteto vokiečių kalbos atlaso archyve: kalbos analizė

tvary, avšak s pomocným slovesem būt. Do jaké míry je zde přítomen vliv němčiny a jak je starý — to je jiná otázka.

Zdá se, že případů, kdy by bylo příčestí užito ve složeném tvaru podle baltské jazykové tradice, tj. kdy se zachovává korelace časů nebo způsobu pomocného a hlavního slovesa, je málo: but pasinis = būtų pazinis ‚byl bys poznal‘, butu drėchali pastelajusch = butu drėli pastelajuši ‚najali by si dělníka na obilí‘, ėjam pawargusch = esam pavarguši ‚jsme unavení‘, bija [...] įmegusch = bija [...] įmegúši ‚byli usnuli‘.

Byl nalezen jediný příčestní tvar plnící funkci atributu – prt. praes. act. instr. sg. ar werdamo lepli ‚(se) lžící na vaření‘.

Prieveiksmiai. Dalis prieveiksmių pavarti įprastai: apkarti (Plāks 1927: 47 apkārt) ‘aplink’, bischi = biški, la. tarm. biški, biškin ‘truputį’, zitai = citādi ‘kitaip’, labi ‘gerai’, wacker ‘vakar’, scho rit = šuorit, la. b. k. šorīt ‘šįryt’ ir kt.

Byly zaznamenány nářeční lexémy a jejich tvary typické pro Kurzeme: ne mag = nemag, la. spis. nemaz ‚nemaz‘, nu ‚ještě‘³², gana ‚ganā‘, dikti ‚silně‘ < něm. dicht, la. spis. loti, stipri, aukstum = augšum, la. spis. augšā ‚nahoře‘ (ME I 218).

Kortelėje galima rasti prieveiksmių („įpėnėjus veidojums“ – Plāks 1927: 38), kuriuos kuršininkai sudarė savitai: šāmi = žemu ‘žemai’ (žr. „Leksikos ypatybės“). Prieveiksmio daug / dauz formos kortelės sakiniuose įvairuoja (EH I 310): pardau ‘per daug’, wißu daudum ‘daugiausiai’, bet kadudus = kā daud ‘kiek’ (žr. „Leksikos ypatybės“). Kuršininkų kalboje prieveiksmio daug laipsnių formose nėra latviams įprastos leksemos vairāk, visvairāk, čia, kaip ir būdvardžiuose, vartojamos analitinės formos su juo ir visu. J. Plāks laiko latviška ir prieveiksmio formą ciec ‘kiek’ (Plāks 1927: 38; ME I 392 tik iš raštų).

Jsou doložena příslovce a jejich konstrukce převzaté z litevštiny (viz „Lexikální rysy“). Jednou se vyskytl germanismus fasti, který je třeba považovat za náhodný, protože nebyl nalezen ekvivalent slovního spojení fest am schlafen ‚spát tvrdě, hluboce‘, ačkoli se v kurseniečtině dodnes užívá ciets se slovem miegs.

Užívání předložek se jen částečně shoduje se současnou lotyštinou nebo s tradičním nářečním územ: ar sigu = ar zigžu ‚s koněm‘; bi bales = be sāles, la. spis. bez sāls ‚bez soli‘; pi tas sewas = pi tās sievas, la. spis. pie tās sievas ‚u (té) ženy‘; pi smerrishes = pi smēr(e)s, la. spis. līdz nāvei ‚k smrti, smrtelně‘; ar tewi (= ar tevi) ‚s tebou‘, par [...] mati = par māti, la. spis. māte ‚matka‘; par mani, la. spis. man ‚mně‘ atd. Nejvýraznějším pozorovaným rozdílem je již zmíněné užití předložky is / iš (la. nář. iz) ve funkci ablativu: is musu darza = is mūsu dārza apod. Může jít o kontaminovaný tvar: srov. la. nář. iekš krāns = krāsnī a la. iz (s gen. ME I 712), možný je také vliv litevského iš

³² Betones nu ‚jetzt‘ – ME II 752, 753.

Straipsniai / Articles

91

DALIA KISELIŪNAITĖ

vliv. Existuje i více rozdílů: lotyšské aiz ‘za’ kuronština monoftongizuje se zkráceným a < āz (as nama = az nama, la. b. k. aiz nama)³³; předložka už s akuzativem plní funkci inessivu (ir [...] uβ to lauku, la. b. k. uz tā lauka, lauka. pž. ‘na poli’, tj. ‘na poli’; us to muren, la. b. k. uz tā mūra ‘na zídce, kamenné zdi’; us mana galdu, la. b. k. uz mana galda ‘na mém stole’); předložka pic < pēc se nejspíše vlivem němčiny užívá k vyjádření směru pohybu (pis maju iät = pic māju iet, la. b. k. mājas iet) (Endzelīns 1951: 677). Na rozdíl od současné lotyštiny se předložky užívají s různými pády množného čísla: pis maju = pic māju (gen. pl.), la. b. k. mājas vedle ac. sg. uz māju; priekš schiešo niedelio miēres = priekš šešu nedēļu miris (gen. pl.), pi mušu (= pi mūsu, la. b. k. pie mums, uz mums (ac. pl.) (podrobněji Plaķis 1927: 40; Ivanickaja, Kiseliūnaitė 2015: 217). Jediným případem, kdy je předložka v množném čísle užita s instrumentálem (v současném jazyce v jednotném čísle s akuzativem), je gar ausim (něm. ac. um die Ohren)³⁴.

LEXIKÁLNÍ ZVLÁŠTNOSTI

Většina slov v textu je známá ze spisovné lotyštiny nebo jejích nářečí. Za zmínku stojí několik zajímavějších příkladů lexika typického pro kuronská nářečí: archaické slovní tvary, vlastní a sémantické dialektismy, germanismy charakteristické pro západní lotyšská nářečí. Jde o lexémy užívané nebo doložené v těchto nářečích: maģģ (= maģ), la. b. k. maz ‘málo’ (ME I 548); par diždžu = par dižu, la. b. k. par lielu ‘příliš velký’, protože dižs = juo dižs, la. b. k. lielāks ‘větší’ (ME I 475)³⁵; dikti, la. b. k. ļoti, stipri, skaļi ‘prudce, hlasitě’ (ME I 466); drānas = drānas, la. b. k. drēbes ‘oděvy’ (ME I 494 drāna = drēbes bibl. u. in Kurl. ‘Kleider’); kiozi = ķuoči, nom. kuocis z něm. nář. kō(t)z ‘Korb’ ‘koš’ (ME II 393; srov. litev. žem. kiočis ‘koš, košík’); uz murens = mūrens / mūrenes ‘na plotě’ (muris, murieneks – Plaķis 1927: 68) < něm. nář. mur.

Na kartičce jsou doložena slova odvozená zdrobňovacími příponami: el > il (vaikeli, ‘dítě’, stukila ‘kousek’), která se užívají ve zdrobňovacím významu bez hanlivého odstínu, jak je pro kuronská nářečí typické (Markus-Narvila 2011: 98); ačkoli doložené příklady jsou litevismy, kuronština má také mnoho původních odvozenin s příponou el > il (pušilis ‘chlapec’, laivis ‘loďka’, ruokile

³³ Prėdelis āz- ir prielinksnis az (Plaķis 1927: 39, ME I 233).

³⁴ gar ausim duot ‚jednomu napráskat přes uši‘ (ME I 601).

³⁵ V kuronštině na Kuronské kose není slovo lies známo; lexém dižs, -a pochází z Kurzeme (Ābele 1928: 142).

92

Acta Linguistica Lithuanica LXXVII

Nidos kortelė Nr. 30084 Marburgo Pilypo universiteto vokiečių kalbos atlaso archyve: kalbos analizė

‘ručička’ a další – Plāķis 1927: 14). Další oblíbenou zdrobňovací příponou kuronštiny je en, na rozdíl od spisovné lotyštiny s krátkou samohláskou (Plāķis 1927: 19): ar abelenis = ar ābuolenis ‘s jablky’; avenu = āvenu ‘jehňátek, beránků’ (z nář. ave, la. b. k. aita ‘ovce’), pūdeni = pūteni ‘ptáčci’; uz murens = mūrena / mūrenes ‘na plotku’.

Zvláštní sklon kuronštiny užívat při tvoření abstrakt (s významy stavu vyplývajícího z vlastnosti, výsledku aj.) příponu -ums: slapumu = slāpumu, la. b. k. slāpes ‘žízeň’, srov. situms, la. b. k. sitiens ‘úder’; nuronajums, la. b. k. noruna ‘dohoda’ (Plāķis 1927: 19, 69) aj. Zdá se, že tyto tvary posloužily k vytvoření příslovečného superlativu množství wibu daugumu ‘nejvíce’.

Pozornost si zaslouží také již zmíněné zvláštní tvoření příslovcí, které se zčásti podobá kuronským nářečím: aukschum = augšum, la. b. k. augša ‘nahoře’ (Paula 1926: 56); sām = zemī, la. b. k. apakša ‘nízko, dole’ (srov. virsuoji Paula, tamtéž, vedle apakša= apakā ‘tamtéž’). Jiní badatelé si již všimli, že Kuronci užívají ve významu ‘velmi’ různá lexémata: dikti, tā, tā daug, par daug a neznámé lotyšské loti (Plāķis 1927: 38); na kartičce odpovídá německému sehr ‘velmi’ pardaug = par daug, tadi dzi = tādi dzi. Německé příslovce to(d)t ‘smrtelně’ je zde přeloženo předložkovou konstrukcí pi smerithes = pi smerā srov. la. b. k. līdz nāvei.

Sémantické rysy ukazují, že významy některých slov jsou málo diferencované, v tomto případě to však nemusí být nutně vlastnost samotného jazyka, nýbrž spíše volba překladatele: například něm. erzählen ‘vyprávět’ se v současné kuronštině vyjadřuje slovem rākot (la. b. k. stāstīt), na kartičce je pasacia = pasacia (la. b. k. pasacīa); není také zcela jasné, zda je slovo pasakas (něm. Geschichte) užito stylisticky neutrálně, nebo zda měl být vyjádřen pejorativní odstín ‘nepravdivé, smyšlené vyprávění’. Ačkoli Kuronci mají slovo tupeti ‘sedět v podřepu’ (Plāķis 1927: 86), zde se o ptácích nejspíše pod vlivem německého originálu říká bīāz = sēž ‘sedí’. Existují však i významové rozdíly jednoznačně přičitatelné kuronštině, doložené v různých pramenech až do dneška, například: iāijβ = iējis ‘gefahren’ ‘přijel’ (jāti la. braukt, ‘jet’ – Plāķis 1927: 60), namme = namus, la. b. k. māja ‘dům’³⁶.

V lexiku vět kartičky pozorujeme značný vliv litevštiny, zejména sousedních nářečí. Přejímají se litevské lexémy i lexémy, které se prostřednictvím litevštiny dostaly z jiných jazyků; různě se foneticky a morfologicky adaptují: graiti = greiti < litev. greitai, la. b. k. ātri

³⁶ V kuronštině se jednotné číslo slova māja užívá nejčastěji ve významově ustálené lokativní podobě mā(jā) ‘doma, domů’ nebo v množném čísle mājās ‘doma’. Ve významu ‘dům, chalupa, stavení’ se užívá nams.

Straipsniai / Articles

93

DALIA KISELIŪNAITĖ

kiauschis = kaŭšus < lži. kiaũšis, lotyšsky b. k. ola

waikili = vaikilis < lži. vaikẽlis, lotyšsky b. k. bērniņš

prada = prada, inf. pradēt < lži. pradėti, lotyšsky b. k. sākt

wis pradim < lži. tam. pradēm „neustále“, lotyšsky b. k. vienmēr

dewika < lži. dỹlika, lotyšsky b. k. dipadsmit

miels < mīlas (Plākis 1927: 68 – mīls), la. b. k. mīļš

schischi = šīš(i) < lži. tam. šīš „zde“, lotyšsky b. k. te, še

tujau < žem. tujau „hned“, lotyšsky b. k. tūlīt

dar < lži. dar, lotyšsky b. k. vēl

arb < lie. arb (Plākis 1927: 41 –va), la. b. k. vai.

Slovo pradēt „začít“ se v kurseniečtině přizpůsobilo smíšenému typu osobních koncovek: pradēt, prada, pradija (Kiseliūnaitė 1998: 128).

Některé lexikální rysy, které vypadají „litevsky“, mohli jiní badatelé zařadit mezi výpůjčky, ne vždy oprávněně; například lāts = lec „létá, poletuje“, lotyšské spisovné lido se užívalo v kuršské nářeční oblasti (ME II 458). Slova tradičně řazená k lituanismům mohou být kuronismy, například puik „skvělí, krásní“, které je rozšířené v litevské žemaitské oblasti a zná se také v kuršských nářečích (ME 3: 403).

Slavismy se do kurseniečtiny dostaly převážně prostřednictvím litevského hovorového a náboženského jazyka. Ze starých slov, přinesených ještě z Kuronska (baznīca, cil(v)ēks apod.), je jich jen několik; na Wenkerově kartě mezi ně patří domajo = duomoju, lotyšské spisovné domāt „myslet“. Častější jsou slavismy, které vznikly prostřednictvím litevštiny⁷: pakajings = pakajings < hib. pakajęs „klidný“, lotyšské spisovné mierīgs; cizti = čišti < litevské nářeční sl. čystai, lotyšské spisovné tīri „čistě“; smerits = smerd / smetes < litevské nářeční smėris, lotyšské spisovné navė „smrt“; būdeli = būdeli (būdelė „láhev“, Plākis 1927: 51) < litevské nářeční sl. butėka „láhev“; budavati = budavati < litevské nářeční sl. budavōti „stavět“, lotyšské spisovné celt, būvēt; bedschan = bezdāne < litevské bezdžionė / beždžionė < bělorusky абязьяна, lotyšské spisovné pērtiķis.

Prostřednictvím litevských nářečí se zřejmě dostala také některá germanismy: stukla (= stukėla, srov. západní žemaitské stukės „kousek“ < nář. něm. stuk; bū „chýše“, sedláci < nář. něm. buhr; slekti, srov. litevské nářeční šlėtas < něm. schlecht, lotyšské spisovné slikts „špatný“ (Plākis 1927: 81); wurschu (= vuršku, nom. vuršis) < litevské nářeční vuršis / vurštas < něm. Wurst, srov. lotyšské spisovné desa „klobása“; pastelajusch = pastelajuši < litevské nářeční steliuoti „zvat“, něm. stellen; nebo bērschtu „kartáčem“ (bērštas lotyšsky birste, hřeben – Plākis 1927: 50) < litevské nářeční bērštas < něm. Bürste „kartáč, hřeben“. Zajímavé slovo v akuzativu sg. drāschali = *drēš(i)s < něm. Drescher „mlátič“, není zaznamenáno v kurseniečských slovnících, zatímco něm. dreschen se překládá jako kulte „mlátit“ (Pietsch 1991: 88). Kurseniečská slovní zásoba související se zemědělstvím ovlivnila více litevštinu než němčinu, a

³⁷ Plačiau žr. Hinze 1993.

94

Acta Linguistica Lithuanica LXXVII

Nidos kortelė Nr. 30084 Marburgo Pilypo universiteto vokiečių kalbos atlaso archyve: kalbos analizė

je těžké říci, zda bylo slovo *drēlis vůbec tvůrcům známo. Nepodařilo se je najít ani v pramenech pruské litevštiny, foneticky však vypadá jako germanismus adaptovaný v litevštině, srov. skrybėlė < vo. term. skriver apod.

Existuje i více významových odstínů v užívání slov, které vybízejí k úvahám o vzájemném působení litevštiny a kursenieku: slovo vel = vēl se ve větách kartičky neužívá v lotyšském významu „ještě“, nýbrž jako litevské vėl „znovu“; lauku < žem. lauku, srov. la. b. k. laukā, āra „venku, ven“ (lauku I. Plakis zařadil mezi zvláštní kurseniecké deriváty (Plāks 1927: 38), ale mohl mu být neznámý žemaitský výraz); satirpis³⁸, la. b. k. izkusis „rozpuštěný“; scha = šā, vo. sonst, srov. litev. spojku šiaip „jinak, v opačném případě“; Možná i užití spojky ir vedle un(d) (bi šales ir bi piparu = be šales ir be piparu „bez soli a bez pepře“) je vlivem litevštiny, ačkoli se vyskytuje také v lotyšských dialektech (ME I 708).

Slovní zásoby přejaté přímo z němčiny je v tomto textu poměrně málo: und < vo. und „a“, ganz < vo. ganz „značně, úplně“, fasti < vo. fest „pevný, tvrdý“, v jiných kursenieckých pramenech se užívá la. ciets, -a > adv. cieti; lepile „lžíce“ z něm. Löffel, srov. la. b. k. karote „lžíce“; brunaisch = brunāiš „hnědý“, toto poslední slovo mohlo být přejato už z Kuronska (ME I 341). K nim lze snad přiřadit i koki „koláče“, srov. la. dial. koka < něm. dial. koke (ME II, 342).

Při pojednání o užívání slovní zásoby je třeba upozornit, že tyto texty jsou překladem, a proto by nebylo správné vztahovat všechny „zvláštnosti“ v užívání slovní zásoby na tehdejší kursenieckou komunitu. Je zřejmé, že překladatel se často držel nejen německé větné struktury, ale také doslovných lexikálních ekvivalentů, přičemž ne vždy volil autentický sémantický ekvivalent. V textu tak vznikly sémantické kalky jak ve volných spojeních, tak ve frazeologii. Zvlášť nápadné je zdánlivé užívání zájmen tas, ta a iens, -a: wienō bisch = vienu biški „ein Bischen“; wintsch id os kaucsis = vińš ēd tuos kaušus, srov. er ißt die Eier; tas kajas man padau tap = tās kajas man padau sap, srov. die Füße thun mir sehr weh; ta uni bi par karta, tīe koki ir [...] sadaguchi = ta une bi(ja) par karta, tie kuoki ir [...] sadeguši, srov. das Feuer war zu stark / heiß, die Kuchen sind [...] gebrannt; Mušu kalni nau taddi dzi tie jušu daug jo dzi = mušu kalni nav tādi dziži, tie jušu daug jo dziži, srov. Unsere Berge sind nicht sehr hoch, die euren sind viel höher a další.

Některá německá slovní spojení se překládají doslovně: rein machen: czisti pataisit = čisti pataisit „vyčistit“; fertig nähen: gatwas schuti = gatavas šūti „ušít“; recht von ihnen: labi no viņa = labi nuo viņu „udělali dobře, zachovali se dobře“. Podobně se postupuje i v případě ustálených německých spojení: wiewel: kadaus = kā daudze „kolik“, haben Durst (viz dále).

³⁸ tirpt „rozplynout se, roztát“ z literatury (ME 4: 197), viz také Endzelīns 1931: 575.

Straipsniai / Articles

95

DALIA KISELIŪNAITĖ

Významům slov se ne vždy věnuje náležitá pozornost. Například něm. durch’s Eis gebrochen se překládá jako iš ledus įkritęs = iš ledus įkritis „propadlý ledem, spadlý pod led, prolomený“, ačkoli se v kursenieckém jazyce užívá slovo įlūžti „prolomit se“.

Dochází také k nedorozuměním při překladu. Například něm. durchgelaufen (o nohách) překladatel zřejmě nepochopil („odřít, poranit chůzí“) a přeložil jako parsikreis = parsikreisis, čímž zkreslil smysl celé věty. Podobně působilo potíže i spojení es hört [...] auf „přestává, končí (sněžit)“ ve větě Es hört gleich auf zu schneien a bylo přeloženo opačně: wel jau prada snikti = vėl jau pradeda snigti „zase už začíná sněžit“.

Zajímavé je užívání slovesa turėti „mít“. V kursenieckém jazyce se běžně užívá stejně jako litevské turėti a německé haben. Tento význam se zachoval také v západních lotyšských nářečích (Ozola 2007: 396–398). Zdá se, že pro německé sloveso (ihr) dürft (nicht) je v kursenieckém jazyce obtížné najít ekvivalent (srov. la. b. k. (ne)drīkstat); německé dürfen se překládá jako varet „moci“ (Pietsch 1991), v tomto textu jako (ne)turėti „(ne)mít“. Kromě toho, že sloveso turėti slouží jako překlad tam, kde se v lotyštině gramaticky užívá debitiv, tedy odpovídá německým modálním slovesům müssen a sollen (viz „Morfologické rysy“), vyjadřuje také účelovou modalitu ve spojení kad tas piens greit sasvirit tur = kad tas piens greit sas(i)virti tur „aby se to mléko rychleji svařilo“. Sloveso turėti se užívá také k vyjádření stavu: turam slapumu = turam slapumu (dosl. „máme žízeň“); J. Plakis sice zaznamenává sloveso slāpt (Plāks 1927: 81), současná kurseniecká generace však častěji užívá právě analytickou konstrukci, zatímco slāpt „žíznit“ se objevuje v situacích, kdy se mluví o rybách: „ryby slāpt“. Kromě všech těchto případů má sloveso turėti funkci spony ve složených perfektních tvarech, které je třeba považovat za kalky z němčiny (viz „Morfologické rysy“).

Některá německá slova užitá v přeneseném významu se překládají doslovně (např. Das war recht von ihnen), v některých případech však překladatel význam vyjadřuje přirozeně: Augenblickchen: biški „krátce, trochu, okamžik“.

Někdy není zcela jasné, zda shody s německými konstrukcemi, které se vyskytují, představují zvláštnost tohoto překladatele, rys jazyka celé kurseniecké komunity, nebo vliv němčiny na lotyštinu. Například frazeologické užití slova stāvet ve významu „snášet se, vycházet spolu“ (es thate besser um ihn stehen: but staw ejs ar wing labi = būtu stāvejs ar viņa (viņu) labi): srov. něm. stehen mit [...] „vycházet s [...]“ a ar vieniem raden saietes, ar citiem – stāv naidā (EH II 574). Někdy se zdá, že překladatel dokonce zašel příliš daleko, protože německý originál slovo stāvet „nevyžaduje“ (sei so gut): staw tads laps = stāi (esi) tāds labs „buď tak hodný“. Vliv němčiny na frazeologii lze také hodnotit různě. Užívání slova dzīt v příkladu ihr dürft nicht solche Kindereien treiben!: jus ne turret tads niakus ziti = jūs neturėt tādus niekus dzīt „nevykládejte nesmysly, nemluvte hloupě“ je blízké lotyšské frazeologii,

96

Acta Linguistica Lithuanica LXXVII

Nidos kortelė Nr. 30084 Marburgo Pilypo universiteto vokiečių kalbos atlaso archyve: kalbos analizė

srov. lotyšské nářečí jokus džit ‚žertovat‘, německý překladatel výrazu Kinderen jej však nepřeložil doslovně, ale našel ekvivalent niekus.

SYNTAKTICKÉ ZVLÁŠTNOSTI

Syntaktické zvláštnosti textu na kartě se hodnotí obtížně nejen proto, že syntaxe kurských mluvčích byla zkoumána jen málo, ale také proto, že krátké věty ve zdroji byly překládány z němčiny a zdaleka ne každý uživatel jazyka dokáže nebo ví, jak myšlenku v cizím jazyce vyjádřit vlastními, obvyklými syntaktickými prostředky. Při překladu byly využity informace pouze jednoho informátora, a proto by se každý neobvyklý syntaktický jev v textu neměl považovat za autentický rys jazyka celé komunity.

Na druhou stranu se ve druhé polovině 19. století v celém Německu přešlo k výuce v němčině; kurské obyvatelstvo se učilo z německých učebnic a dalších knih, takže je pravděpodobné, že některé syntaktické zvláštnosti němčiny pronikly již tehdy i do jejich mluveného jazyka. Bez předjímání možných hodnocení či podrobného výzkumu zde bude upozorněno na několik výraznějších syntaktických zvláštností tohoto textu.

Stavba věty. Mnohé překládané věty se svou stavbou málo liší od německého originálu, tj. dodržují německý slovosled jak ve větě jednoduché, tak ve větě souvětí.

Nejvíce bije do očí pravidlo německého umístění přísudku, které je zřejmé už po přečtení několika vět, zvláště patrné je však tam, kde narušuje přirozený logický pořádek vlastního jazyka: Was sitzen da für Vögelchen oben auf dem Mäuerchen? kas biž ti par pudeni aukšum us to murens = Kas sėž tie par puteni aukšum uz to (tā?) muren(e)s?, srov. lotyšské nářečí kas par putnieni sėž tur augšā uz mūriša?, litevsky kas par paukšteliai tupį ten aukštai ant mūrelio? V tomto případě je kas par putneni nedělitelným podmětem, který je v překladu oddělen přísudkem a příslovečným určením.

V jednoduchých větách tvořených složenými tvary stojí spona a jmenná část přísudku „třída“ podle pravidel německého slovosledu³⁹: 15. eßi pagangs biž = esi pakaģis biž (podobně 5, 28, 32, 33, 40); dokonce i v případech, kdy je německý složený tvar přeložen jednoduchým tvarem, zůstává přísudek na konci věty: Wem hat er die neue Geschichte erzählt? Kam wints tas jaunas paßas paßiga?; lotyšsky Kam viņš tās jaunas pasakas (pa)sacija?

V podřadných souvětích zůstává přísudek téměř ve všech případech na konci vedlejší věty (3, 9, 16, 17). V takových větách také chybí

³⁹ Čísla vět uvedená zde i dále umožňují najít příklady u

Straipsniai / Articles

97

DALIA KISELIŪNAITĖ

tedy že vedlejší věta je připojena bez spojky: [...] sag Deiner Schwester, sie solle [...] nähən: [...] saki tava māsai, vingai tur [...] schuti = saki tava māsai, vīnai (vīna) tur [...] šūti; ich glaube, ich habe sie durchgelaufen: es domajo es eβu par daug parsikrējis = es domāju, esu par daug parsikrējis.

Souřadicí a smíšené souvětí rovněž doslovně napodobují německý slovosled věty (4, 6, 14, 20, 31).

Byly zaznamenány také případy vložení spojek: 20. [...] sie haben es aber selbst getan: winga ale pachi darė = vīna (vīni) ale paši darja.

To, že slovosled ve větách v mnoha případech není přirozený, ukazuje také překlad vět do současné lotyštiny (viz přílohu, přeložila Liene Markus-Narvila), kde je slovosled často odlišný.

Německé předložkové konstrukce ovlivnily také spojení v překládaných větách. Za takový vliv lze považovat případy, kdy jsou ekvivalenty předložkových konstrukcí v baltských jazycích, zejména v lotyštině, jiné: gar aūbim = la. b. k. pa ausīm, für mich: par mani = par mani, la. tam, priekš manis; la. b. k. man; für eure Mutter: par sava māti = par sava māti, la. b. k. savai mātei; již zmíněné užití předložky pic: pis maju = pic māju (la. b. k. mājās).

Další obtíží pro překladatele byly zápory, které se v němčině vyjadřují částicemi nicht a kein, zatímco v baltských jazycích jsou nezbytné v předponě slovesa. Z trojice případů na kartě jsou dva přeloženy podle vlastních pravidel, v jedné větě však slovesná záporná předpona chybí: habt ihr kein Stückchen [...]: wa jus neturat neviena stukla = va jus neturat neviena stukla; Hund thut Dir nichts: uns tevi nieka nedarēs = uns tevi nieka nedaris; ale: Ich will es auch nicht mehr wieder thun!: Es gribu ne mag to darte = Es (ne)gribu ne māg to darit.

Lze konstatovat, že německá syntax značně svázala přirozené větné téma baltských jazyků a že ve větách přeložených volnějším slovosledem s vlastními gramatickými ekvivalenty se na kartě sotva najde jediná:

12. Wo gehst Du hin? Sollen wir mit Dir gehn? Kur tu īeti wa meβ ar tewi eβam? = Kur tu ieti, va mes ar tevi iesam? (nedodržuje se německý slovosled přísudku).

29. Unsere Berge sind nicht sehr hoch, die euren sind viel höher: Muβu kalni nau tadi diži tā jūbu daug jo diži = Mūsu kalni nav tādi diži, tie jūsu daug jo diži (neopakuje se spona přísudku).

30. [...] wieviel Brod wollt ihr haben?: kadus maizes jus gribat = kā daudze maizes jūs gribat? (slovo haben se nepřekládá).

7. ohne Salz und Pfeffer: bi šales ir bi piparu = be sales ir be piparu (předložka se opakuje).

Přirozenější překlady nacházíme v případech, kdy se gramatické vyjádření v němčině a baltských jazycích zcela liší: 18. Hättest Du ihn gekannt!: Kad tu viņa but pazinis = kad tu viņa (viņu) būtu pazinis. Podobně se „z nouze hledá východisko“, když je německá neosobní věta nahrazena osobní: 22. Man muß laut schrein: eβ

98

Acta Linguistica Lithuanica LXXVII

Nidos kortelė Nr. 30084 Marbgo Pylpo universiteto vokiečių kalbos atlaso archyve: kalbos analizė

turru hodně volat = es turu dikti saukti. Zdá se, že překladatel „zjednodušil“ také celou konstrukci legen geblieben ve větě: 25. Der Schnee ist [...] bei uns liegen geblieben = Ten sniegs ir [...] pi mūsu pultais = Ten sniegs ir [...] pi mūsu palicis. Není zcela jasné, proč je ve větě 38 jeden z několikanásobných přísudků nahrazen účelovým určením: sind [...] draufen auf dem Felde und mähen / haue: Tā laui ir šcodanin wibu lauku už to lauku plauti = Tie laži ir šodien visi lauku uz to lauku plauti.

Syntaxe tedy bude patrně jazykovou rovinou kurseniekského textu, která nejvíce utrpěla výběrem metody; pouze podrobnější analýza jazyka dalších zdrojů, a zejména zvukových nahrávek, by však mohla odpovědět na otázku, jak každodenní jazyk Kursenieksů skutečně ovlivnila dvojjazyčnost.

ZÁVĚRY

Karta č. 30084 Wenkerova atlasu je cenným písemným dokladem kurseniekského jazyka. Díky ní se kurseniekský jazyk dostal do rozsáhlého evropského lingvistického projektu. Na kartě je jazyk zdokumentován pokud možno dobře, přičemž jsou kreativně přizpůsobena německá a litevská písmena jazyku bez vlastního písma. Po vyložení pravopisných principů a provedení lingvistické analýzy textu lze konstatovat, že nidská karta byla sepsána pečlivě a její lingvistické informace v mnoha případech odrážejí autentický jazyk své doby. Srovnání s výzkumy kurseniekského jazyka, které provedli profesionální lingvisté (A. Bezzenberger a J. Plakis), ukázalo, že v druhé polovině 19. století byl kurseniekský jazyk z hlediska lotyšské dialektologie ještě systematickým celkem, svědčícím o původu různorodých nářečí. Karta odráží také jazykový kontakt na Kurské kose.

Ve fonetice jsou patrné staré rysy kuronských nářečí a výsledky jejich kontaktu se sousedními litevskými nářečími v morfologii (hláskové změny v určitých tvarech), avšak vliv němčiny je poměrně nepatrný (například jsou dosud patrné lotyšské rozdíly v palatalizaci koncového l, proces redukce koncovek ještě neproběhl). V morfologii se rovněž zachovalo archaické dědictví kuronských nářečí (poměrně jasná paradigmata deklinace, dochované staré tvary pádů podstatných jmen a stupňů přídavných jmen, dosud neustálené tvary podmiňovacího způsobu, doložený tvar minulého času s kmenem ē slovesa, předložky užívané s různými pády množného čísla); současně je patrný vliv litevštiny (koncovky zájmen, užití slovesa tureti + inf. atd.) i počínající vliv němčiny, který se projevuje v užívání předložkových spojení a složených slovesných tvarů. Ne ve všech případech je však vliv němčiny třeba považovat za rys nářečí – například se zdá, že užití zájmen tas, ta nebo slovesa tureti ve složených tvarech

Straipsniai / Articles

99

DALIA KISELIŪNAITĖ

je třeba hodnotit jako nedostatek překladu. V lexiku byla vedle starých kuronských slov a slovotvorných postupů konstatována výrazný vliv litevštiny, zejména sousedního žemaitského nářečí, z něhož Kursenieksové přejali nejen slova litevského, ale také německého a slovanského původu; některá společná baltská slova se navíc začala užívat v litevských významech. Přímý vliv němčiny na lexikum nelze ve všech případech považovat za autentický rys kurseniekského jazyka, protože některá slova nebo jejich významy nejsou doloženy v pozdějších pramenech. Lze předpokládat, že část lexikálních a sémantických germanismů se do tohoto textu dostala v důsledku doslovného překladu. Některé souvislosti s německými ekvivalenty se interpretují obtížně, protože podobné jevy se vyskytují i v lotyštině. To platí zejména pro syntaxi. Většina přeložených vět doslovně kopíruje větnou konstrukci německého originálu, která je často baltským jazykům cizí a někdy činí větu obtížně srozumitelnou. Existují však i výjimky – nacházejí se běžné, přirozené syntaktické ekvivalenty a myšlenka je vyjádřena volněji.

Vzhledem ke zvolené metodě dotazování (překladu) je třeba vliv němčiny na kurseniekský jazyk v tomto prameni hodnotit obezřetně, protože při použití této metody je téměř nevyhnutelné doslovné následování originálu.

LITERATŪRA

Ābele Anna 1927: Rucavas izloksne. – Filologu biedrības raksti 7, 112–128.

Ābele Anna 1928: Rucavas izloksne. – Filologu biedrības raksti 8, 135–144.

Bezenberger Adalbert 188: Über die Sprache der preußischen Letten. Göttingen: Vandenhoeck und Ruprecht.

Chronik 2013: Chronik der Schule zu Nidden, sud. Gitanas Nausėda, Vilija Gerulaitienė. Vilnius: Petro ofsetas.

Diederichs Victor 1883: Die kurische Nerung und die Kuren in Preußen. – Ma-gazin hrs. von der Lettisch-Literarischen Gesellschaft. 17. Bandes 1. Stück. Mitau, 1–97.

Endzelīns Jānis, Hauzenberga-Šturma Edīte. Papildinājumi un labojumi K. Mühlenbacha latviešu valodas vārdnīcai 1–2. Prieiga internetu: www.tezaurs.lv/mev.

Elertas Dainius 2014: XVI a. visuomenės siluetas šiaurinėje Kuršių nerijos dalyje. – Res humanitariae 15, 17–67.

Endzelīns Jānis 1931 (1979): Par kurseniekiem un viņu valodu. – Darbu izlase 3(1). Rīga: Zinātne, 571–578.

Endzelīns Jānis 1951: Latviešu valodas gramatika. Rīga: Latvijas valsts izdevniecība.

100

Acta Linguistica Lithuanica LXXVII

Nidos kortelė Nr. 30084 Marburgo Pilypo universiteto vokiečių kalbos atlaso archyve: kalbos analizė

Fleischer Jürg, Sommer Florian 2012: Litauische Materialien im Archiv Forschungszentrum Deutscher Sprachatlas Marburg. – Archivum Lithuanicum 14, 417–436.

Hinke Friedhelm 1993: Die slawischen lexikalischen Elemente im Nahrungskurischen Wortschatz, die das Alltagsleben der Nahrungskuren bezeichnen. Versuch einer Systematisierung – Contributions to Baltic linguistics. Linguistic and Oriental studies from Poznań, hr. von Michal Hasiuk. Monograph supplement series. 2. Poznań: UAM, 43–52.

Ivančaja Arina 2017: XVII a. kuršininkų kalbos žodžių rankraštinis registras. – Res humanitariae 21, 12–42.

Ivančaja Arina, Kiseliūnaitė Dalia 2015: Kuršių nerijos kuršininkų tarmės nykimo požymiai: daiktavardžių linksniavimo pokyčiai rašytiniuose paminkluose. – Baltiska, tautinė, regioninė savimonė baltų literatūrose ir kultūrose. Vilnius: Lietuvių literatūros ir tautosakos institutas. 207–227.

Kiseliūnaitė Dalia 2005: Balsų įterpimas Vakarų Lietuvos lietuvių ir latvių (kuršininkų) tarmėse. – Baltai ir jų giminaičiai. Tiltai, priedas: Mokslo darbai 26, 139–144.

Kiseliūnaitė Dalia 1998: Kai kurie kuršininkų tarmės veiksmažodžių bruožai nuo A. Bezzenbergerio iki šių dienų. – Baltistica 5, priedas, 127–140.

LKŽ – Lietuvių kalbos žodynas 1–20, 1941–2002, elektroninis variantas (antras elektroninis leidimas), red. kolegija: Gertūda Naktinienė (vyr. redaktorė), Jonas Paulauskas, Rūtė Petrokienė, Vytautas Vitkauskas, Jolanta Zabarskaitė. Vilnius: Lietuvių kalbos institutas, 2013.

Markus-Narvila Line 2011: Rucavas izloksnes vārdnīca: leksikografiska un leksikais aspekts. Promocijas darbs. Liepāja: Liepājas universitāte.

ME I–IV – Mühlenbachs Kārlis. Latviešu valodas vārdnīca 1–4, rediģējis, papildinājis, turpinājis Jānis Endzelīns. Rīga, 1923–1932. Elektronisks variants. Prieiga internetu: www.tezurs.lv/mev.

Mogharbel El Christlie 1993: Nahrungskurisch. Dokumentation einer moribunden Sprache. Frankfurt am Main: Wissenschaftliche Buchhandlung Theo Hector GmbH&Co.

Ozola Ieva 2007: Gramatisās īpatnības un to pārmaiņas rucavnieku valodā. – Rucavā, tur Pauropē... Etnogrāfija, folklora, valoda. Liepāja: LiePA, 379–400.

Ozola Ieva 2009: Vajadzības modalitāte Lieksūzemē: par kādu reti dzirdamu konstrukciju. – Vārds un tā pētīšanas aspekti 13(1). Liepāja: LiePA, 292–297.

Straipsniai / Articles

101

DALIA KISELIŪNAITĖ

Pallas Peter Simon 1786: Linguarum totius orbis vocabularia comparativa. Pars Prior. Petropoli, Typis Iohannis Caroli Schoor, MDCCLXXVI.

Paula Lizete 1926: Īvandes izloksne. – Filologu biedrības raksti 6, 48–63.

Pietsch Richard 1983: Fischerleben auf der Kurischen Nehrung. Berlin: Camen.

Pietsch Richard 1991: Deutsch-kurisches Wörterbuch. – Schriftenreihe Nordost-Archiv 33. Lüneburg: Nordostdeutsches Kulturwerk.

Plāķis Juris 1927: Kursenieku valoda. Latvijas Universitātes raksti 16. Rīgā: Valstspapīru spiestuvē.

Schiller Christiane 2014: Kuronismen im Halleschen sog. Richter-Wörterbuch. – Res Humanariae 15, 105–114.

Schiller Christiane, Kiselinaitė Dalia 2015: Ein kuronisch-kurischer Text im Forschungszentrum Deutscher Sprachatlas in Marburg. Das Blatt Niden 3008. – Archiv Lithuanicum 17, 443–466.

Šmite Tekla 1928: Sarkanmūžas pagasta izloksne. – Filologu biedrības raksti 8, 108–134.

Zemzare Daina 1961: Latviešu vārdnīcas (līdz 1900. gadam). Rīga: Latvijas PSR Zinātņu Akadēmijas izdevniecība.

Казанкене Банда 2013: Материалы балтийских языков в словаре Петра Симона Паласа. – Материалы семнадцати чтений памяти И. М. Тронского «Индоевропейское языкознание и классическая филология – XVII». СПб: Наука.

102

Acta Linguistica Lithuanica LXXVII

Nidos kortelė Nr. 3008 Marburgo Pilypo universiteto vokiečių kalbos atlaso archyve: kalbos analizė

PRIEDAS

DSA KORTELĖS

NR. 30084 TRANSKRIPCIJA

1 PUSĖ¹

1. Siāma lȧts βaũβas lapas is gaisa apkarti. Ziemā lec sausas lapas is gaisa apkārti. Ziemā lec (ido) sausas lapas gaisa apkārt.² 1. Im Winter fliegen die trocknen Blätter durch die Luft herum.

2. Wel jau prada snkti, tad bus³ gaibas vel laps. Vēl jau prad⁴ snigti, tad būs gaisas vel labs. Atkal sāk snigt, tad būs laiks atkal labs. 2. Es hört gleich auf zu schneien, dann wird das Wetter wieder besser.

3. Līts Uoglis is krãnis, kad tas piens grāti sawirti tur. Liec ogles iš krānes, kad tas piens greti sas(i)virti tur. Liec ogles ikš krāns, kad tas piens āri vārītos.⁵ 3. Thu Kohlen in den Ofen, daß die Milch bald an zu kochen fängt.

4. Tas labaiš wetaiš wiem ir ar sirgu is ledus ākritis ir ista auksta udin-gi krittis. Tas labāš vecāš vīrs ir ar zīgu is ledus iekritis ir is tā auksta udēna kritis. Tas labāš vecāš vīrs ir ar zīgu ikš ledus (ledū) iekritis (ielūzis) un ikš tā auksta udēna (aukstaja udeni) (ie)kritis. 4. Der gute alte Mann ist mit dem Pferde durch’s Eis gebrochen und in das kalte Wasser gefallen.

5. Wintsch ir präksch schetturri arba schiescho niedelio mières. Viņš ir priekš četru arba (va) šešu nedēļu miris.

¹ Antrosios pusės, užpildytos vokiškai, perrašė žr. Schiller, Kiseliūnaitė 2015.

² Ziemā gaisa īdo sausas lapas.

³ 3 a. galūne ū yra klaida.

⁴ Vertimo klaida, turi būti ‘liaus, baigs’.

⁵ Liec ogles krāsni, lai piens ātrāk sāktu vārīties.

Straipsniai / Articles

103

DALIA KISELIŪNAITĖ

Viņš ir piekš (pirms) četrām vai sešām nedēļām miris.⁶ 5. Er ist vor vier oder sechs Wochen gestorben.

6. Tā ugni bi par karta, tē koki ir apakša gauz meli sageuši. Tā ugne bi(a) par karta, tē kuoki ir apā ganč meli sageuši. Tā uguns bija par karta, tie pragi ir apakš gan (loči) meli (melni) sageuši.⁷ 6. Das Feuer war zu stark/heiß, die Kuchen sind ja unten ganz schwarz gebrannt.

7. Wintsch iäd tos kiauschis wis pradim bi ßales ir bi piparu. Vinš ēd tos kaušus vis pradem be sāles ir be piparu. Vinš ēd tos kaušus (olas) vienmēr bez sāls un bez pipariem. 7. Er ißt die Eier immer ohne Salz und Pfeffer.

8. Tas kàjas man pardaug ßap, es domajo es eßu par daug parsikreijis. Tàs kàjas man par daug sāp, es domàju, es esu par daug parsikreijis. Tàs kàjas man par daug (daudz) sāp, es domàju, es esu (esmu) par daug (daudz) skrēis. 8. Die Füße thun mir sehr weh, ich glaube, ich habe sie durchgelaufen.

9. Es eßu pi tas sevos bijis und es wingu sacegu und winga sacega, winga gribeja savo mait satseta⁸. Es esu pi tas sievas bijis und es viņu⁹ saciju und viņa sacija, viņa gribeja sa-vo meita(i) saci. Es esu (esmu) pie tās sievas (sievietes) bijis un es viņu (viņai) (to) saciju un viņa sacija, (ka) viņa gribēja sava meitai sacīt. 9. Ich bin bei der Frau gewesen und habe es ihr gesagt, und sie sagte, sie wollte es auch ihrer Tochter sagen.

10. Es gribu ne mag to darte. Es gribu ne māg to date. Es (ne)gribu mag (nemaz) to darīt.

⁶ Viņš ir miris pirms četrām vai sešām nedēļām.

⁷ Uguns bija par karstu, pīrāgi apakšā ir sadeguši pavisam melni.

⁸ Dēļ -ti redukcijas gali būt ne visai tiksliai atstatytas balsis.

⁹ Klaida, greičiausiai dėl redukcijos neteisingai užrašyta dat. galūnė, turi būti viņai.

104

Acta Linguistica Lithuanica LXXVII

Nidos kortelė Nr. 30084 Marburgo Pilypo universiteto vokiečių kalbos atlaso archyve: kalbos analizė

10. Ich will es auch nicht mehr wieder¹⁰ tun!

11. Es sicha tewe tuja ar to wedamo = leppili gar ausim, tu beschān¹¹.

Es sīšu tevi tuja ar tuo wedamu lepili gar ausim (-im?), tu bedzān. Es sīšu tevi tult ar to vāram karoti gar ausim, tu pertiķi¹².

11. Ich schlage Dich gleich mit dem Kochlöffel um die Ohren, Du Affe!

12. Kur tu iēti wa meß ar tewi eßam? Kur tu ieti, va mes ar tevi iesam? Kur tu ej, vai mēs ar tevi iesam (iesim)?

12. Wo gehst Du hin? Sollen wir mit Dir gehn?

13. Nu ir slekti laiki. Nu ir slekti laiki. Nu ir slekti laiki.

13. Es sind schlechte Zeiten.

14. Mana mālaisch vaikili, pald¹³ schischi sēmui staved¹⁴, tas piktas soasis koasch tewi pi smerishes¹⁵.

Mana mielā¹⁶ vaikili, paliec šīi zemū stāvet, tas piktas zuosis (-es?) kuōz tevi pi smer(i)ča.

Mans mīlais bērniņ, paliec te apakšā stāvet, tās piktas zosīs kož tevi līdz nāvei.¹⁷

14. Mein liebes Kind, bleib hier unten stehn, die bösen Gänse beißen Dich todt (dt. zu Tode).

15. Tu ebi schoadin wibu daugummu mazis und ebi pakagins bijs, tu wari jo āgni¹⁸ pis maju iāt kad tā ziti.

¹⁰ Kursinakai vok. k. nicht mehr wieder su veiksmāždžiu paprastai atliepia morfologine forma nibi- < lie. nebe-: es nibėriau ‘aš nebenoriu’, plg. la. b. k. vairs nebrū.

¹¹ Rankraštyje matyti ā (su diakritiku).

¹² Es sīšu tevi ar pavāņu pa ausīm, tu pertiķi!

¹³ Greičiausiai klaida, turėtų būti c.

¹⁴ Klaida, inf. turi būti t.

¹⁵ Subraukta, atstatyta s pagal sistemą pi su gen.

¹⁶ Plg. mīļš, -a (Plāķis 1927: 68).

¹⁷ Mans mīlais bērniņ, paliec te apakšā stāvet, tās niknās zosis nokos tevi līdz nāvei.

¹⁸ ā greičiausiai klaida vietoje a.

Straipsniai / Articles

105

DALIA KISELIŪNAITĖ

Tu esi šiōdien visų daugumų māčijis und esi pakajīgs bijis, tu vari jo ag(i)ri pic māju iet ka(d) tie citi.

Tu esi šiōdien visvairāk māčijis un esi pieklājīgs (miēgs) bijis, tu vari jo agr(i) (agrāk) mājas iet (ne)kā tie citi.¹⁹

15. Du hat heute am meisten gelernt und bist arg gewesen, Du darßt früher nach Hause gehn als die Andern.

16. Tu dar ne ēbi par didžu gana wiāno būdelki²⁰ winā izdēti, tu turi dar biški augti ir jo dižs būt.

Tu dar nesī par didžu gana vienu būdelki vnā izdēti, tu turi dar biški augti ir jo dižs būt.

Tu vēl neesi gana dižs (iels) (vienu) pudeli vīna izdzert, tev vēl bišķi (mazliet) jāaug un lielākam jākļūst²¹.

16. Du bist noch nicht groß genug, um eine Flasche Wein auszutrinken, Du mußt erst noch ein End/etwas wachsen und größer werden.

17. Ei und stāve tās labs und saki tava māsa, viņai tur tās dranas par sawa mati gatavas šuti und ar Bāršču czijti pataisit.

Ej und stāvi (esi) tās labs und saki tava māsai, viņai²² tur tās drānas par sava mati gatavas šūti und ar bērtu čišti pataisit.

Ej un stāvi (esi) tās labs un saki tava (tavai) māsai, viņai tās drānas priekš savas mātes ir gatavas jāuzšuj un ar birsti jāiztīra.²³

17. Geh, sei so gut und sag Deiner Schwester, sie sollte die Kleider für eure Mutter fertig nähen und mit der Bürste rein machen.

18. Kad tu vīna būtu pazinis, būtu citādi nācis un būtu stāvējis ar viņa labā²⁴.

Kad tu viņa (viņu) būt(u) pazinis, būt(u) citādi nācis und būt(u) stāvējis ar viņa (viņu) labā.

Kad tu viņu būtu pazinis, būtu citādi iznācis un būtu stāvējis ar viņu labā.²⁵

¹⁹ Tu esi šiōdien visvairāk māčijis un esi bijis pieklājīgs (miēgs), tu vari iet mājās agrāk nekā citi.

²⁰ ū su diakritiku yra užrašytojo klaida, nes po to einanti germanų dd turi reikšti trumpą balsį.

²¹ Tu vēl neesi gana liels, (lai) vienu pudeli vīna izdzertu, tev vēl mazliet jāpieaug.

²² Dat. forma čā neregulāri: jeigu reikamybė reiškiama su turėt, vartojamas nom. formos.

²³ Ej un esi tik labs, un saki savai māsai, ka viņai ir apģērbs savai mātei jāuzšuj un jāiztīra.

²⁴ Rankraštyje raidė a išbraukta.

²⁵ Ja tu viņu būtu pazinis, būtu citādāk bijis, (tu) būtu labi ar viņu satics.

106

Acta Linguistica Lithuanica LXXVII

Nidos kortelė Nr. 30084 Marburgo Pilypo universiteto vokiečių kalbos atlaso archyve: kalbos analizė

18. Hättest Du ihn gekannt! dann wäre es anders gekommen, und es täte besser um ihn stehen.

19. Kas tur mane kozi ar galiu pab̃dis?

Kas tur maną kuoci ar galų padzis?

Kas ir manų koci (grou) ar galų padzis?²⁶

19. Wer hat mir meinen Korb mit Fleisch gestohlen?

20. Winsch darė tą jaunas pabkes pabziga²⁷ kad wingi butu drėschali pas-tellajusch, winga ale paschi darie.

Viñs darija tą, kad viñ butu drėeli pastelauši, viñ ale paši darija.

Viñs darija tą, ka viñ butu kūleju pastelejuši (pasūtijuši), bet viñ (to) paši darija.

20 Er hat so, als hätten sie ihn zum Dreschen bestellt; sie haben es aber selbst gethan.

21. Kam winsch tas jaunas pabkes pabziga.

Kam viñs tas jaunas pasakas pascija?

Kam viñs tās jaunas pasakas pascija (stāstija)?²⁸

21 Wem hat er die neue Geschichte erzählt?

22. Eβ turu dikti sakti cha winsch numis²⁹ nepamane.

Es turu dikti sakti, šā viñs mumis nepamane.

Es turu (man ir) dikti (skali) saukt, citādi viñs mumis (mūs) nesaprot.³⁰

22 Man muß laut schreien, sonst versteht er uns nicht.

23. Męβ ębam pa wargusch und turam sląpum.

Mes esam pavarguši(i) un turam sląpum.

Mēs esam pavārguši un turam (mums ir) slāpes³¹.

23. Wir sind müde und haben Durst.

²⁶ Kurš ir man gals grozu nozadzis?

²⁷ Rankraštyje išbraukta; matyt, per klaidą buvo įrašytas fragmentas iš kito sakinio, žr. toliau.

²⁸ Kuram viñs tās jaunās pasakas stāstīja?

²⁹ Klaida, turi būti mumis (Plaķis 1927: 26).

³⁰ Man ir ļoti skali jāsauc, citādi viņš mūs nesaprot.

³¹ Mēs esam pavārguši un izslāpuši.

Straipsniai / Articles

107

DALIA KISELIŪNAITĖ

24. Kad mäß wacker wacker pargajem, ta gullejo ta zitti jau gultā und bija fasti iāmegusch.

Kad mēs vakar vakar(ā?) pārgājam, ta guleja tie (?) citi jau gultā und bija fasti (cieti) iemiguš(i).

Kad mēs vakar vakarā pārgājām, tad tie citi jau gulēja gultā un bija cieti iemiguši.³²

24 Als wir gestern Abend zurück kamen, da lagen die Andern schon zu Bett und waren fest am schlafen.

25. Tas sniäks ir scho nakti pi muḷbu pulātzis³³ ale scho rit ir wintsch satirpis.

Tas sniegs ir šo nakti pi mūsu palicis, ale šopit ir viņš satirpis.

Tas sniegs ir šo nakti pie mūsu (pie mums) palicis, bet šorīt viņš ir satirpis (izkusis).³⁴

25. Der Schnee ist diese Nacht bei uns liegen geblieben, aber heute Morgen ist er geschmolzen.

26. As muḷbu namma stav trīs puiki ābole koaki ar sarkanis abolennis.

Az mūsu nama stāv trīs puiki ābol(1?)a (-u?) kuoki ar sarkanis ābuolenis.

A(i)z mūsu nama stāv trīs puiki (skaisti) ābolu koki ar sarkanis ābolēnis (ar sarkaniem āboliem).³⁵

26. Hinter unserm Hause stehen drei schöne Apfelbäumchen mit rothen Aepfelchen.

27. Wa jus newaret wieno bischki uʃmumīs gaidetti tad mēs iäbam ar jums.

Vai jūs nevarat (nevarētu?) vienu biški uz mums gaideti, tad mēs iesam ar jums.

Vai jūs nevarat (nevarētu?) bišķi uz mums (mūs) (pa)gaidīt, tad mēs iesim ar jums.

27. Könnt ihr nicht noch ein Augenblickchen auf uns warten, dann gehn wir mit euch.

28. Ius ne turret taddus³⁶ niäkus ziti.

³² Kad mēs vakar vakarā pārnācām, tad tie citi jau bija gultā un bija cieti iemiguši.

³³ Priēsdēlejie greičiausiai korektūros klaida.

³⁴ Sniegs ir šonakt pie mums saglabājies, bet no rīta tas ir nokusis.

³⁵ Aiz mūsu nama stāv trīs skaistas ābeles ar sarkaniem ābolīšiem.

³⁶ Mažai tikėtina, kad tads būtų su trumpuoju, tačiau du kartus parašyta geminata dd (žr. Nr. 29), leidžia spėti, kad gali būti ir ne klaida.

108

Acta Linguistica Lithuanica LXXVIII

Nidos kortelė Nr. 30084 Marburgo Pilypo universiteto vokiečių kalbos atlaso archyve: kalbos analizė

Jūs neturat tādus niekus dzī̄t. Jūs nedrīkstat tādus niekus dzīt. 28. Ihr dürft nicht solche Kindereien treiben!

29. Mußu kalni nau tādi diži tiā juḅu daug jo diži. Mūsu kalni nav tādi diži, tie jūsu daug juo diži. Mūsu kalni nav tādi lieli, tie jūsu (ir) daudz lielāki. 29. Unsere Berge sind nicht sehr hoch, die euren sind viel höher.

30. Ziäk schwarru wurschu ir kadauds maīes jus gribat. Ciek svaru (švaru?) wuršku ir kā daudź maizes jūs gribat? Cik svaru desas un cik (daudz) maizes jūs gribat? 30. Wieviel Pfund Wurst und wieviel Brod wollt ihr haben?

31. Es neparmanu jummies jus turrat wienu bischki dikti satziti. Es neparmanu jumis, jūs turat (vienu) bišķi dikti saciti. Es jumis nesaprotu, jums bišķi (mazliet) diktak (skaļak) jāsaka.³⁷ 31. Ich verstehe euch nicht, ihr müßt ein bißchen lauter sprechen.

32. Wa jus neturrat newiena stukkila baltu Žȩpu par manni us manna galdu raduschi. Va jūs neturat (neesat) neviena stukiļa baltu ziepu par mani uz mana galdu (galda?) raduši? Vai jūs neturat (neesat) nevienu gabaliņu baltu ziepju priekš manis uz mana galda atraduši?³⁸ 32. Habt ihr kein Stückchen weiße Seife für mich auf meinem Tische gefunden?

33. Winga bralis gribb dui puikus jaunus namm us is muḅu darźa³⁹ būdawati. Viņa brālis grib dui puikus jaunus namus is mūsu darza būdavati. Viņa brālis grib dui (divus) puikus (skaistus) jaunus namus mūsu dārzā būvēt. 33. Sein Bruder will sich zwei schöne neue Häuser in eurem Garten bauen.

34. Tas warts nazi wingam nußirdis. Tas vards nāce viņam nu(o) sirdes.

³⁷ Es jūs nesaprotu, jums jārunā mazliet skaļāk.

³⁸ Vai jūs neesat nevienu baltu ziepju gabaliņu uz mana galda man atraduši?

³⁹ Tikriausiai ž yra rašybos klaida, nes latvišką darzs kuršininkai vartoja iki šių dienų.

Straipsniai / Articles

109

DALIA KISELIŪNAITĖ

Tas vārds nāca viņam no sirds.

34. Das Wort kam ihm von Herzen!

35. Tas biji labi no winga.

Tas bija labi nuo viņu⁴⁰.

Tas bija labi no viņiem⁴¹.

35. Das war recht von ihnen!

36. Kas Bǟž ti par pudnenni aukschum us to murenns.

Kas sēž tie par putneni aukšum uz tuo muren(e)s⁴²?

Kas sēž tur par putniniem aukšum (aukšā) uz mūr(en)a?⁴³

36. Was sitzen da für Vögelchen oben auf dem Mäuerchen?

37. Tā būri tur piätzus wirzchus und dewinges goawes und dewìlika awennu priäksh ta dziāma advādušchu tos wingi gribbeja parduati.

Tie būri tur piecus vēršus und deviņas goves und dvìlika avenu priekš ta ciema atwedušu⁴⁴, tuos viņi gribēja parduoti.

Tie zemnieki ir piecus vēršus un deviņas goves (govis) un divpadsmit aitiņas priekš tā ciema atveduši, tos viņi gribēja pārdot.⁴⁵

37. Die Bauern hatten fünf Ochsen und neun Kühe und zwölf Schäfchen vor das Dorf gebracht, die wollten sie verkaufen.

38. Tā ļauži ir schoadinni wißu⁴⁶ lauku uß to lauku pliauti.

Tie ļauži (ļauži) ir šodien visi lauku uz to lauku plauti.

Tie ļauži (ļaudis) ir šodien visi ārā uz lauka pļaut⁴⁷.

38. Die Leute sind heute alle draußen auf dem Felde und mähen/hauen.

39. Ei nu tas brūnaisch suns tewi niēka nedarres.

Ej nu, tas brūnais suns tevi nieka nedaris.

⁴⁰ Vokiškas sakinys rodo daugiskaitą.

⁴¹ No viņu puses tas bija labi / taisnīgi (darīts).

⁴² Su –en– nuo muris (Plāķis 1927: 68), la. b. k. mūris, tačiau neaiškus vedinio linksniavimo tipas.

⁴³ Kas par putniņiem sēž tur augšā uz mūriša?

⁴⁴ Greičiausiai klaida, turėtų būti atveduši.

⁴⁵ Zemnieki atveda pie ciema piecus vēršus un deviņas govis, un divpadsmit aitiņas, tos viņi gribēja pārdot.

⁴⁶ Galbūt klaida: turėtų būti visi (lauži).

⁴⁷ Tie ļaudis ir šodien visi ārā uz lauka pļaut.

110

Acta Linguistica Lithuanica LXXVIII

Nidos kortelė Nr. 30084 Marburgo Pilypo universiteto vokiečių kalbos atlaso archyve: kalbos analizė

Ej nu, tas brūnais suns tev nekā nedarīs.

39. Geh nur, der braune Hund thut Dir nichts.

40. Es eßu ar tes ļaužis tiä pakaļļa par pliawam iß graudu iäjajiß. Es esu ar ties ļaužis (laužis) tie pakaļā par pļavam(s) is graudu iejājis. Es esmu ar ties ļaužis (tiem ļaudīm) tur pakaļā par pļavām graudos iejājis (iebraucis?).⁴⁸

40. Ich bin mit den Leuten da hinten über die Wiese ins Korn gefahren.

⁴⁸ Es esmu ar tiem ļaudīm pāri pļavām graudu laukā iebraucis.

Language Analysis of Nida Questionnaire № 30084 in the Archive of the Linguistic Atlas of Germany at the Phillips University, Marburg

S U M M A R Y

The article presents a written source of the Kursenieku language - Card No. 30084 (Nida/Nidden) from Deutscher Sprachatlas (DSA) launched by Georg Wenker. The linguistic analysis led to the following conclusions:

The Nida card is carefully written, and its linguistic information in many cases reflects the authenticity of the language. The comparison with the research by professional linguists (Bezzenberger and Plakis) showed that in the nineteenth century the Kursenieku language was still a systematic geolect derived from a heterogeneous dialectal basis. The card also reflects the interaction of languages in the Curonian Spit.

Phonetic features reflect the dialects of Courland and the results of interaction with the neighbouring Lithuanian dialects in terms of phonomorphology and a relatively insignificant influence of the German language.

Morphology also contains archaic features of the dialects of Courland (the manifested declension paradigms, the old flections of nouns and the grades of adjectives, the preserved

Straipsniai / Articles

111

DALIA KISELIŪNAITĖ

preterit forms of verbs, prepositions with plural forms). At the same time, the influence of the Lithuanian language (pronoun flections, verb tureti + inf., etc.) and the beginning of the influence of the German language, which manifests itself in the use of prepositions and compound verb forms, is observed. However, the effect of the German language cannot always be regarded as a dialect feature – for example, the often-repetitive use of tas, or the verb tureti in compound verb forms looks more like a fault of translation.

In the lexis there is a strong Lithuanian influence, especially from the neighbouring Samogitian dialects, next to the lexis inherited from Courland. The Kursenieki also adopted German and Slavic lexemes from Western Lithuanian dialects, and some common Baltic words absorbed the Lithuanian meaning. The direct influence of the German language on lexis is not always considered to be an authentic feature of the Kursenieku language, since some words or their meanings are not confirmed by later sources; a part of lexical and semantic Germanisms in the text arose due to literal translation. Some similarities with German language equivalents are not easy to interpret, because analogical features can be found in Latvian. This makes the determination of the time of their occurrence in the Curonian Spit difficult.

This is most applicable to syntax. Most of the translated sentences literally repeat the construction of the German original sentence, which is often not typical of the Baltic languages and sometimes makes the sentence hard to understand. However, there are exceptions – some natural, creative syntactic equivalents are found.

Due to the chosen method of language documentation (translation), the effect of German on the Kursenieku language in the 19th century should be carefully considered in this source, because the use of this method makes the literal transfer of the original almost inevitable.

Įteikta 2018 m. birželio 8 d.

DALIA KISELIŪNAITĖ

Lietuvių kalbos institutas

Petro Vileišio g. 5, LT-10308 Vilnius, Lietuva

[email protected]

112

Acta Linguistica Lithuanica LXXVIII