VZPOMÍNKY KOLEGŮ NA KAZĮ ULVYDĄ

KLEMENTINA VOSYLYTĖ

KAZĮ ULVYDĄ SI PAMATUJI JAKO AUTORITATIVNÍ A BAREVNOU OSOBNOST

Mano studijų Vilniaus universitete metais (1955–1960) Kazys Ulvydas mums, lituanistams, dėstė sintaksę. Jis iš kitų dėstytojų išsiskyrė gražiu stotu ir aiškia dikcija, tad jo paskaitų klausėme ištempę ausis. Akis į akį su juo teko susidurti sintaksės egzamino metu. Kiekvienam reikėjo atsakyti į du sintaksės teorijos klausimus ir išnagrinėti sintaksiniu atžvilgiu po vieną sudėtinį sakinį. Klausimai nebuvo sudėtingi, tad egzaminą išlaikiau labai gerai. Ulvydas tuomet dirbo Lietuvių kalbos ir literatūros institute Žodynų skyriaus vadovu, užtat mus egzaminavo po darbo. Gerai prisimenu, kad iš šio pavasario sesijos egzamino grįžome jau temstant.

V oddělení slovníků jsem začala pracovat v roce 1963. Oddělení tehdy vedl všemi vážený a oblíbený Jonas Kruopas. Když 17. října 1975 nečekaně zemřel, byl vedením pověřen Kazys Ulvydas, který oddělení slovníků vedl již v letech 1955–1960. Vedení tak bylo předáno do spolehlivých rukou a my jsme dál v klidu každý pracovali na svém. V roce 1976 jsem už dokončila psaní textů do Slovníku a začala je redigovat. Pokud při redigování vyvstaly nějaké otázky a obrátili jsme se na vedoucího, podrobně nám na ně odpověděl, vysvětlil je nebo poradil. Nepamatuji se, že by vedoucí někdy zvýšil hlas nebo někoho z nás rozzlobeně pokáral. Nejednou se nás, slovníkářů, zastal nebo nás podpořil.

BENDRINĖ KALBA 93 (2020)

http://journals.lki.lt/bendrinekalba

ISSN 2351-7204

Bendradarbių prisiminimai apie Kazį Ulvydą | 2

Na konci roku se autorům významnějších publikací Institutu udělovaly peněžní odměny. Jednou jsme se dozvěděli, že odměny pro slovníkáře mají být podstatně nižší než pro literární vědce. Rozhořčilo nás to, a tak jsme všichni podpořili jednu z nejuznávanějších lexikografek Sofiju Kėzytė, která navrhla odměny odmítnout. Informovali jsme o tom svého vedoucího. Nic nenamítal, jen nám nařídil, abychom to oznámili vedení. Protože se nenašli dobrovolníci, souhlasila jsem, že to udělám. Výše odměn se znovu projednala a upravila: odměny literárních vědců se poněkud snížily a odměny slovníkářů se trochu zvýšily.

Jednou na valné hromadě zaměstnanců Institutu někdo z literárních vědců prohlásil, že práce slovníkářů, tedy třídění kartiček, je snadná a sotva ji lze považovat za vědeckou. Zřejmě to bylo po zmíněném přerozdělení odměn. Ulvydas krátce a rázně odsekl, že díla literárních vědců si za několik desetiletí pravděpodobně už nikdo číst nebude, zatímco lidé budou Slovníku používat po staletí.

Ještě jeden případ, kdy se vedoucí zastal slovníkářů. Jednou si někdo z vedení všiml, že skupinka zaměstnanců našeho oddělení odešla dříve, než měla. Oznámili to Ulvydasovi. Vysvětlil, že se v oddělení konala porada, která se protáhla přes oběd, a proto zaměstnance pustil dříve. Žádná taková porada se však ani nekonala.

Kazys Ulvydas vedl po celých sedmadvacet let rozhlasové pořady „Mluvme a pišme správně“, a jeho příjmení tak znala téměř celá Litva. Přesvědčovali jsme se o tom při expedicích či výjezdech za sběrem slov pro Slovník. Když jsme se představili, že jsme z Institutu litevského jazyka a literatury, mnozí hned vyslovili Ulvydasovo příjmení. Snad právě kvůli jeho známosti docházelo i k nečekaným situacím. Ulvydas vyprávěl, že k nim jednou domů přišla žena a požádala ho, aby pomohl její dceři dostat se na univerzitu. Za pomoc mu nabídla zlatou minci. Odpověděl jí, že i kdyby chtěl, nemohl by nijak pomoci, ale rád by se na tu minci podíval, protože zlatou minci nikdy na vlastní oči neviděl.

BENDRINĖ KALBA 93 (2020)

http://journals.lki.lt/bendrinekalba

ISSN 2351-7204

V paměti mi utkvělo vyprávění Antanė Kučinskaitė, které svědčí o tom, že Ulvydas vždy dostál svému slovu. V době, kdy psal disertaci (obhájil ji v roce 1955), bydlely pracovnice oddělení slovníků Antanė Kučinskaitė a Bronė Zlatkutė s rodinou Ulvyda v jednom bytě. Jednou Ulvydas požádal Kučinskaitė, aby mu koupila cigarety, protože měl sám příliš mnoho práce. Kučinskaitė slíbila, že mu je koupí, pokud jí dá své slovo, že přestane kouřit. Ulvydas odpověděl, že jakmile dokončí psaní disertace, určitě přestane. Svému slovu skutečně dostál – přestal kouřit.

Kazys Ulvydas si bezpochyby získal velkou autoritu a úctu svou vědeckou, redakční, organizační i další činností. Vedl dokonce tři oddělení Ústavu litevského jazyka a literatury, byl šéfredaktorem devítisvazkového Lietuvių kalbos žodyno a třídílné Lietuvių kalbos gramatikos, třicet let odpovědným redaktorem časopisu Kalbos kultūros, členem redakčních kolegií (komisí) tří vydání Dabartinės lietuvių kalbos žodyno a dalších publikací, členem vědecké rady Ústavu a členem korespondentem Litevské akademie věd. To jsou jen významnější Ulvydovy práce a funkce. Vysoké postavení, které zastával, nemělo vliv na jeho povahové vlastnosti. Vždy byl dobrosrdečný, otevřený a upřímný. V mé paměti zůstal jako autoritativní, zajímavá, osobitá a výrazná osobnost.

Doručeno 24. 11. 2020

BENDRINĖ KALBA 93 (2020)

http://journals.lki.lt/bendrinekalba

ISSN 2351–7204

Bendradarbių prisiminimai apie Kazį Ulvydą | 4

GERTRŪDA SAVIČIŪTĖ-NAKTINIENĖ

O KAZYSU ULVYDASOVI

Poprvé jsem se s Kaziu Ulvydasem setkala prostřednictvím rozhlasu. Byla jsem žákyní osmileté školy v odlehlém městečku Suvainiškis. Ulvydasův silný, působivý hlas, neobvyklý obsah a výrazná intonace se lišily od projevů ostatních řečníků a nutily člověka zpozornět. O mnoho let později se mě jedna přítelkyně z Vilniusu při rozhovoru o působivých rozhlasových pořadech „Mluvme a pišme správně“ opatrně zeptala: „Musí být práce s Ulvydasem asi velmi obtížná?“

V roce 1977 jsme po absolvování Filologické fakulty Vilniuské univerzity nastoupily podle umístěnky spolužačka Ritutė Šepytė-Petrokienė a já do oddělení slovníků Ústavu litevského jazyka a literatury.

Vedoucí oddělení slovníků Kazys Ulvydas při výběru budoucích zaměstnanců nevycházel jen ze seznamu absolventů určených k nástupu. Jak jsme se později dozvěděli, vyptával se navíc i několika vyučujících. Byla jsem pozvána k pohovoru. Zajímal se o to, odkud pocházím, jaké školy jsem navštěvovala, o mé rodiče, nářečí rodného kraje i původ mého příjmení a jména. Požádal mě, abych vyprávěla o díle Kazimierase Būgy a řekla, které jeho dílo je podle mého názoru nejdůležitější. Tehdy jsem si byla jistá a jsem si jistá i dnes, že nejdůležitější jsou dva sešity Lietuvių kalbos žodyno, nedokončené, ale svým obsahem a podstatou tak rozsáhlé, že položily základy kolektivní práci na mnoho desetiletí. Měla jsem určit jeden či druhý slovní druh, rozpoznat je ve větách a uvést příklady, v nichž by totéž slovo bylo příslovcem nebo předložkou. „Máte chladnou krev, nezalekla jste se, nerozplakala jste se“ – takový byl závěr. Mluvil o tom, že není zvykem v první pracovní

BENDRINĖ KALBA 93 (2020)

http://journals.lki.lt/bendrinekalba

ISSN 2351-7204

při ucházení se o aspiranturu (dnes doktorské studium) se dávala přednost kolegům, kteří už měli pracovní zkušenosti. Nechápala jsem, proč se o tom mluvilo, protože jsem takové úmysly neměla.

Přijali nás do práce jakožto, jak bylo tehdy zvykem, starší laborantky. Začaly jsme přípravou textů slovníku k tisku – čtením rukopisných korektur. Ulvydas si takové pomocné práce, jako bylo strojopisné přepisování textů LKŽ, korektury a budování kartotéky, velmi cenil a považoval je za důležitou a úctyhodnou činnost. Zvlášť uctivě se choval ke starší laborantce Eleně Ažusienienė, která měla na starost péči o kartotéku LKŽ a její uspořádání, komunikaci se sběrateli slov a evidenci údajů. Kvalitu jazykových údajů předkládaných do kartotéky obvykle hodnotil někdo z vědců; později byla ustavena komise pro přijímání údajů.

V Litvě bývalo míst pro aspiranturu příliš málo. V těch letech však nikdo z lexikografů nemohl nebo nechtěl nastoupit na aspiranturu v Ústavu lingvistiky Akademie věd v Moskvě. Místo bylo účelově určené, což znamenalo, že se budu muset vrátit do vysílající instituce a odpracovat si tam závaznou dobu. Vedoucí oddělení i kolegové mě nabádali, abych napsala přijímací práci a jela skládat zkoušky. Aspiranturu tam už absolvoval Kazys Garšva, studovaly tam Regina Bagvilaitė, Stasė Krinickaitė, Nijolė Sisaitė a Skirmantas Valentas. Jak se ukázalo, místa na aspirantuře v Moskvě a Leningradu pro ně zajistil Ulvydas. Vyprávěl, jak to bylo těžké a složité, kolik úsilí to vyžadovalo a kolik času zabralo. Snažil se s aspiranty udržovat kontakt; žádal mě, abych mu zavolala z Moskvy nebo se za ním zastavila, když jsem se nakrátko vrátila do Vilniusu. Dostala jsem od něj dopis, v němž mě zval, abych se vrátila pracovat do oddělení slovníků a nehledala si práci jinde. Velmi těžce nesl, když jeho pečlivě vybraní, připravovaní a podporovaní odborníci přešli do jiné pracovní skupiny, zaměstnali se v jiných institucích nebo si zvolili učitelskou či jinou dráhu. Když jsem po aspirantuře znovu pracovala v Ústavu, Ulvydas mě nejednou pozval do své kanceláře a ptal se, jak pokračuje závěrečná práce na disertaci. Velmi mu záleželo na tom, jak se zapojuji do činnosti oddělení slovníků a jak si zvykám na lexikografickou práci. Pod vedením zkušené

BENDRINĖ KALBA 93 (2020)

http://journals.lki.lt/bendrinekalba

ISSN 2351-7204

Bendradarbių prisiminimai apie Kazį Ulvydą | 6

lexikografky Ireny Erm anytė jsem se učila psát texty LKŽ, přečetla jsem nespočet tiskárenských korektur a podobně. Ulvydas vyprávěl také o složitějších případech redigování LKŽ a Kalbos kultūros. Později jsem pochopila, jak mnoho mi ty rozhovory daly.

Lexikografové byli pod stále větším tlakem, aby přípravu LKŽ neustále urychlovali a vydávali svazky slovníku v čím dál kratších intervalech. My, slovníkáři, víme, jak složitá, podrobná, na všestrannou přípravu náročná a časově zdlouhavá je tvorba slovníků. Ne každý to však chápe. Sladit plány lexikografické práce s udržováním a zvyšováním kvalifikace zaměstnanců bylo a je složité. Před schválením pracovních plánů a jejich projednáním na poradách si Ulvydas s každým zaměstnancem individuálně pohovořil a všechny vyslechl. Nevyžadoval nutně rozsáhlé teoretické práce; stačily i kratší články, zejména pro Kalbos kultūrai. Mně radil, abych si vybírala témata článků co nejbližší slovníku.

Jednou se okolnosti sešly tak, že jsme se hned čtyři slovníkářky chystaly na mateřskou dovolenou. Je pochopitelné, že to vedoucímu oddělení přidělalo mnoho starostí a vyvolalo řadu řečí. Kolegyně Klementina Vosyl ytė vydala o aktuálním dění v oddělení veselý nástěnný časopis, v němž byl i přibližně tento žert: „Řím zachránily husy, oddělení slovníků ženy. Ale mohou je také přivést ke krachu.“ Ačkoli byla situace pro oddělení nelehká a vedoucí měl starosti, nic nám nevyčítal ani nedával najevo nelibost.

Jednoho dne vešel do pracovny a začal se mi omlouvat; po nějaké době přišel znovu a omlouval se zase. Ani já, ani spolupracovníci jsme nechápali proč. Zjistit, oč jde, se pustil Jonas Paulauskas. Ukázalo se, že jsem se před několika dny informovala na blížící se termín atestace. Vědecká sekretářka Adelė Seselskytė, která měla tyto záležitosti na starost, se rozhodla pro jistotu promluvit s vedoucím našeho oddělení, protože se změnila pravidla a bylo přijato rozhodnutí odložit atestace těhotných žen

BENDRINĖ KALBA 93 (2020) http://journals.lki.lt/bendrinekalba ISSN 2351-7204

na pozdější dobu. Proto se Ulvydas omlouval, ačkoli vůbec nebyl vinen; žádnou schůzi oddělení kvůli atestaci tehdy nehodlal svolávat a ani mě k tomu, abych se o ni zajímala, nenabádal. Další příhoda byla smutná. Zemřela matka mého manžela. Zavolala jsem vedoucímu oddělení, omluvila se, že na pár dní odjíždím, a s rodinou jsem odjela na pohřeb. Po návratu jsem našla kolegy znepokojené. Vyprávěli, že slyšeli slavnou Ulvydasovu větu: „Matka manžela? Ať ji tedy pohřbí manžel,“ prý není důvod jezdit tak daleko a ztrácet čas. Mně samotné však Ulvydas nic nevyčítal, vyjádřil soustrast a vyptával se na zesnulou, její blízké i na pohřeb.

Pozadí tohoto příběhu je následující: pohřeb se konal na Štědrý den, do Vilniusu jsem se vrátila odpoledne prvního svátku vánočního a do práce jsem přišla až následující den. V té době bylo riskantní nepřijít do práce ve dnech, které se kryly s náboženskými svátky; mohlo to vzbudit podezření. Starostlivý vedoucí oddělení své spolupracovníky chránil a zastával se jich i před takovými a podobnými nebezpečími.

Na první pohled přísného vedoucího oddělení slovníků Kazise Ulvydu si připomínám s vděčností. Vždy se jako zeď stavěl na obranu litevského jazyka, slovníku a slovníkářů, každého jednotlivce i všech dohromady.

Přijato 2020 12 29

BENDRINĖ KALBA 93 (2020) http://journals.lki.lt/bendrinekalba ISSN 2351-7204

Bendradarbių prisiminimai apie Kazį Ulvydą | 8

VZPOMÍNKY NIJOLĖ SLIŽIENĖ O KAZYSI ULVYDASOVI

S Kazym Ulvydu jsem se seznámila, když jsem na Vilniuské univerzitě studovala litevskou filologii; Ulvydas našemu ročníku přednášel syntaxi. Jako vyučující byl studentům sympatický, byl to takový pohledný, hezký muž, příjemný, a jeho přednášky byly zajímavé. Všímal si nadanějších studentů a žádal, aby je přidělili k práci do Ústavu litevského jazyka a literatury; tak do Ústavu přišli Vitas Labutis, Elena Valiulytė, Albertas Ružė a Irena Jašinskaitė. Mě Ulvydas do Ústavu pozval osobně telefonicky, když jsem po absolvování univerzity několik měsíců pracovala v knihovně jednoho ministerstva. Do Ústavu jsem tedy nastoupila opravdu díky jeho přičinění. Když jsem obhajovala kandidátskou disertaci, na univerzitě už nevyučoval, protože měl v Ústavu práce víc než dost.

Ulvydas vedl Slovníkové oddělení a v jeho rámci byla zřízena gramatická skupina. Do gramatické skupiny patřili Adelė Valeckienė a Vytautas Ambrazas. Pravda, byla tam ještě Valerija Vaitkevičiūtė, ta později za velkého rozruchu z Ústavu odešla. Později se gramatická skupina proměnila v oddělení; jeho vedení se ujal Ulvydas a vedení Slovníkového oddělení přenechal Jonasi Kruopovi.

Jádrem gramatické skupiny byli sám Ulvydas, Ambrazas a Valeckienė. Později jsme přišli my, absolventi bez praxe, zatímco oni už měli za sebou nějakou práci. Ulvydas se neustále snažil shromáždit schopnější pracovníky, aby napsali gramatiku, a některé autory zval z univerzity:

Vincas Urbutis napsal kapitolu o slovotvorbě, Vytautas Mažiulis psal o číslovkách. Pod Ulvydasovým vedením vznikla třísvazková Lietuvių kalbos gramatika. Tři velké svazky, psali jsme je mnoho let. Když gramatiku vydali, Ulvydas se vrátil do čela Slovníkového oddělení a Gramatické oddělení vedl Aleksandras Vanagas, později ještě krátce Algirdas Sabaliauskas, a pak se vedení ujal Vytautas Ambrazas.

BENDRINĖ KALBA 93 (2020)

http://journals.lki.lt/bendrinekalba

ISSN 2351-7204

Ulvydas byl vedoucím mé disertace, ale jeho vedení bylo svérázné; zdá se, že mou disertaci četl jen málo, nejspíš neměl čas, protože třísvazkovou gramatiku redigoval opravdu důkladně. Trávil tím spoustu času, zval si autory do své pracovny a vysvětloval jim, co je napsáno špatně; pokud se někomu podařilo dokázat, že je to správně, uznal to, a pokud ne, musel text opravit. Ulvydas věnoval redigování třísvazkové gramatiky opravdu mnoho energie. Bylo k dispozici mnoho pracovního materiálu, a proto vyšla tak rozsáhlá. Popisy slovních druhů byly doplněny obsáhlým nářečním materiálem.

Když bylo třeba, Ulvydas zvýšil i hlas; gramatika pro něj byla posvátná věc. Existovaly plány: každý rok se stanovovalo, co má který pracovník napsat. Na konci roku jsme už měli mít napsáno to, co bylo naplánováno. Na Gramatickém oddělení měl každý hodně práce; takový byl v Ústavu pořádek.

Gramatické texty nejprve redigovali starší kolegové – Ambrazas a Valeckienė. Redigovali je jako první: pokud se něco dalo snadno opravit, opravili to, a pak se práce dostala do Ulvydasových rukou. A potom opravoval Ulvydas – vždy červeným inkoustem, takže texty bývaly pořádně začerveněné. Opravoval jazyk i věcnou stránku, redakční práce bývala velmi pečlivá. Stávalo se, že měl oprávněné připomínky, že něco nebylo napsáno správně; tehdy jsem souhlasila a odešla z místnosti. Ale když jsem viděla, že pravda je nejspíš na mé straně, počkala jsem, až Ulvydas vyčerpal své připomínky; potom už nemluvil tak energicky, a tak jsem pomalu začala: „A nešlo by to přece jen posoudit i jinak?“ Neříkala jsem, že pravda je na mé straně. Vzbudila jsem v něm pochybnosti a on začal pochybovat sám, zda to přece jen není tak, a nakonec jsme se dohodli, že jsem to napsala správně a není třeba nic opravovat. Opravoval velmi puntičkářsky; kvůli každému odstavci vás mohl zavolat do pracovny a vyptávat se, proč jste to napsali právě tak, když jemu se zdálo, že by to bylo lepší jinak. Byl velmi svědomitý, možná trochu pedantský. Ale celkově se mi zdá, že při redigování se někdy hodí to

BENDRINĖ KALBA 93 (2020)

http://journals.lki.lt/bendrinekalba

ISSN 2351-7204

Bendradarbių prisiminimai apie Kazį Ulvydą | 10

Pedantnost. Tehdy se nedívá jen na povrch, ale hlouběji. Ulvydas se nikdy nedíval jen na povrch, všechno velmi poctivě, pečlivě a s rozvahou posuzoval. Když Ulvydas znovu odešel do oddělení Slovníku, měli jsme pak společných záležitostí málo.

Zůstala jedna věc, kterou jsem neřekla – že Ulvydas v rozhlase uváděl jazykové pořady „Mluvme a pišme správně“. Byly velmi zajímavé, a proto byl jejich moderátor velmi známý a oblíbený. Lidé Ulvydasovy jazykové pořady rádi poslouchali; byly tak populární, že se díky jeho opravám rozšířilo mnoho anekdot. Ty pořady a opravy byly známé; anekdoty však, bohužel, nikdo nesbíral. Mohli jsme je sesbírat a zapsat.

Ještě je třeba říci, že Ulvydas začal vydávat Kalbos kultūrą. Získat povolení k vydávání tohoto lituanistického periodika si vyžádalo značné úsilí. Ulvydas se o to opravdu zasloužil. Takové periodikum bylo potřeba, v jazyce se dělalo velmi mnoho chyb. Když někdy z Rady ministrů poslali do gramatického oddělení protokoly ke kontrole, Ulvydas by tam musel přepsat celý text od začátku, protože téměř v každé větě byla chyba.

V jednu dobu jsem napsala nejvíce článků do Kalbos kultūrą. Psávala jsem články téměř do každého čísla, pak stále méně často, až jsem začala psát slovník valence sloves a už jsem na to neměla čas. Číslo časopisu dostal na starost někdo, kdo je měl sestavit, ale Ulvydas se pouštěl do redigování až tehdy, když už byl materiál čísla vytištěn. Rūžė připravila řadu čísel, já jsem připravila jedno číslo a několik jich připravila také Valiulytė. Pro každé číslo bylo třeba shromáždit materiály a požádat lidi, aby něco napsali, ale tehdy jsme ještě psávali a měli jsme co říct. Čím dál tím těžší bylo články shromáždit. Odpovědným redaktorem byl Ulvydas, později připravoval většinu čísel Pranas Kniūkšta. Samozřejmě že

BENDRINĖ KALBA 93 (2020)

http://journals.lki.lt/bendrinekalba

ISSN 2351-7204

Ulvydas odvedl mnoho práce také při redigování připravených článků; pokud v nich bylo něco napsáno nevhodně, takové články nepouštěl dál.

Ulvydas byl korespondujícím členem Akademie věd. Na Akademii věd mu záleželo a velmi ho trápilo, že se rozpadla.

Ulvydas opravdu odvedl mnoho práce, redigoval tolik svazků Lietuvių kalbos žodyno.

Velmi významným dílem je také jeho třísvazková Lietuvių kalbos gramatika, protože taková litevská gramatika neexistovala a stejně tak neexistoval ani takový slovník. Všechna jeho díla jsou velmi důležitá a i dnes se k nim lidé obracejí a opírají se o ně.

Z telefonického rozhovoru zaznamenala Rasuolė Vladarskienė

Došlo 12. 10. 2020

BENDRINĖ KALBA 93 (2020)

http://journals.lki.lt/bendrinekalba

ISSN 2351-7204