LIETUVIŲ AREALINĖS LINGVISTIKOS KLAUSIMAI

LIETUVOS TSR MOKSLŲ AKADEMIJA

POZNÁMKY, RECENZE

EXISTUJE SLOVO išlistė?

Ve IV. dílu Slovníku litevského jazyka¹ se uvádí slovo išlistė (podst. ž.) ve významu „zužující se otvor (ve tvaru komína?)“. Slovo je doloženo jedinou větou z Daukantových spisů: Buwo viršuo to altoriaus teip stebuklingai paredyta išlistė, jog nė lytus, nė darganos, nė vėjai negalėjo ugnies užgesyti, bet dar vėtruotais laikais liepsna kuo aukštesniai mušės. Jak ukazuje kartotéka Slovníku², věta by měla pocházet z Daukantových „Darbů“, které připravili V. a M. Biržiškové: Buwo wyrszau to altoriaus tep stebuklingay pariedita iszlisty, jog ne litus, ne dargnas, ne wieiej negalieiy tynai ugnis užgiesijty, bet dar wietroutas laikas lyipsna kou auksztesnej muszies³.

Při pozornějším čtení opisu rukopisu Daukantových „Darbů“⁴, z něhož bylo připraveno vydání V. a M. Biržiškových, lze zjistit, že namísto slova iszlisty, které se v tomto vydání objevuje, je v rukopise slovo iszleity, pravda, napsané ne příliš zřetelně, a proto je zřejmě editoři přečetli nesprávně (může však jít také o tiskovou chybu vzniklou při sazbě). Slovo iszleity potvrzuje i další opis rukopisu „Darbų“, v němž je jasně napsáno: Buwa wyrszou to altoriaus tep stebuklinga pariedita iszleity, jog ne litus, ne dergnas, ne wieie negalieiy tynai ugnys ozgesity, nes dar wietroutas laikas lyipsna kou auksztesne muszies⁵.

Slovo išleitė⁶ Daukantas užívá poměrně často, obvykle ve významu rovného nízko položeného místa, údolí, např.: Kas iszguldis angala tus mieguus, tou džiaugsma, kurius junta žmogus lousus, iszwidys staygej žaly łonka arba iszleity apaugusy it waynyku

LKŽ IV 206.¹

Srov. kartotékový lístek: ² Išlystė = laukyme?? (význam vysvětlen tužkou — B. V.): Buwa wyrszau to altoriaus tep stebuklingai pariedita iszlisty, jog ne litus, ne dargnas, ne wieiej negalieiy ugnis užgiesijty. S. Dauk., „Darbay“ 101.

³ Simanas Daukantas, Darbay senuju Lituwiu yr Žemaycziu 1822. Spaudai paruošė Vaclovas ir Mykolas Biržiškai, Kaunas, 1929, p. 101 (toliau — S. Daukantas, Darbai).

⁴ Darbay senuju Lituwiu yr Žemaycziu, rukopis, VUB D 104; srov. tutéž větu v tomto rukopisu: Buwa wyrszau to altoriaus tep stebuklingay pariedita iszleity, jog nelitus, nedargnas, ne wieiej negalieiy tynai ugnis užgiesyty, bet dar wietroutas laikas lyipsna kou auksztesnej muszies (Arkusz 62, s. 496).

⁵ Darus Letuwiu er Žiamaitiu suraszy S. Tiewelis u. z. Metusy 1833, rankr., VUB D 66, p. 249.

⁶ Ve Slovníku litevského jazyka (IV 204) je uvedeno: išleitė (= išleitė < išlaitė). Editor Daukantova „Būda“ J. Talmantas převádí toto slovo do spisovného jazyka jako išlietė a vysvětluje, že znamená povodí (viz Būdas starověkých Litevců z Aukštaitie a Žemaitie sepsal podle starých spisů Jokūbas Laukys. Redigoval a slovníček připojil J. Talmantas, Kaunas, 1935, s. 336); převedená podoba je uvedena také ve Slovníku (IV 205): išlietė podst. ž. Dauk. povodí; srov. išleitė.

205

apinta lypomis, winksznomis, skroblomis […]⁷; Ve vzdálenosti tří nebo čtyř mil na druhé straně Vilniusu je velmi pěkná prohlubeň mezi kopci u řeky Vilije, v níž se taví Witaudovy hřívy, až se jí dodnes říká Witaudova huť; jámy, rokle, obrácené svahy kopců tvořily tuto cestu⁸: […] Uprostřed⁹ je kopec dlouhý více než sto mil od východu na západ […], který rozděluje tento práh na dva svahy […]¹⁰: Z čeho lze soudit, že v oněch dávných dobách žil na jižním svahu nejen Gétů či litevský národ, nýbrž i na severním svahu […]¹¹: […] putuje v krutých zimách let 1788 a 1789 různými oblastmi této země, s velkým údivem jsem našel v těch krajích málo stromů, téměř žádné ovocné stromy či sady, ani na místech příhodných a ze všech stran chráněných; naopak, sady na svazích pokrývaly zemi, ale téměř žádný ovocný strom jsem živý nespatřil¹².

Nízká místa, ve významu spíše prohlubně, slovo išleitė (nikoli išlistė!) použil S. Daukantas také v citované větě z „Darbai“, uvedené na začátku článku. Tímto slovem se zde označuje místo, kde se v pohanském litevském chrámu rozdělával oheň na oltáři. Potvrzuje to i pramen uvedený S. Daukantem — popis vilniuského chrámu od T. Narbuta, z něhož S. Daukantas zmíněnou větu přeložil téměř doslova, srov. Bylo w nim tak misternie sporządzona w kłęsłość we środku, że żaden ule w dzidźa, ani śnieg, ani wiatr nie mogły ognia przygasić […]¹³. Slovo išleitė, jak vidíme, odpovídá polskému wkłęłość „prohlubeň“. Později, když S. Daukantas popisuje tentýž chrám v dalších svých dílech, užívá místo slova išleitė slovo įlinkmė, srov. Wídurie wirszaus to dukuro buwusi ilinkmie, tejp nagoutaj patjystyta, jog ne lytus nè snijgas negaliejes tinaj ugnęs gesýti, negi wies jos blaszkyti, bet atkalęj tokio dingstie lūjpsna kou didesnej dar aukszin twaskiejusi¹⁴. Wyrszui to altoriaus bū tep kieysta ilinkmie nutaisita, jog ne litus ne darganas, ne wietras negalieje tynai ugnes gesite ne blaszki-te […]¹⁵.

Ukazuje se tedy, že išlistė je neexistující slovo. Ve vydání S. Daukantových „Darbai“, které připravili V. a M. Biržiškové, vzniklo buď jako korektorská chyba, nebo v důsledku nepřesného přečtení rukopisu. Z tohoto vydání „Darbai“ se toto slovo, aniž bylo ověřeno podle původního (rukopisného) pramene, dostalo také do Slovníku litevského jazyka. Slovo išleitė je doloženo pouze u S. Daukantase a ve starých písemných pramenech; z živého jazyka — z nářečí — dosud zaznamenáno nebylo.

B. VANAGIENĖ.

⁷ S. Daukantas, Darbai, p. 34.

⁸ Ten pat, p. 213.

⁹ V tomto i dalších případech se z technických důvodů místo diakritického znaménka nad i, které používá S. Daukantas a které připomíná téměř svislý, mírně doleva nakloněný cirkumflex, užívá obvyklé znaménko cirkumflexu.

¹⁰ Budą Senowęs — Lėtuwių Kalnienų ir Žamajtių išsraszę Pagal Senowęs Rasztų Jokub’s Łaukys, Petropilie 1845, p. 2 (toliau — Budas).

¹¹ Tamtéž, s. 4.

¹² Pamokslą ape sodnus arba dajginus wajsingų medių išzgoldę iš teutonų kalbos i žamajtių: Anton’s Žeimys, Petropilie 1849, p. 28.

¹³ Teodor Narbutt, Wiadomość o Starożytnym Kościele Jowisza w Wilnie, „Tygodnik Wileński“, nr. 60, t. III, 1817.

¹⁴ Budas, s. 107.

¹⁵ Istorije Žemajtyszka, rukopis, — rukopisný fond Ústavu litevského jazyka a literatury. F 1–2 (SD), l. 36.

206