LIETUVIŲ AREALINĖS LINGVISTIKOS KLAUSIMAI

LIETUVOS TSR MOKSLŲ AKADEMIJA

J. LIPSKIENĖ

VÝRAZNĚJŠÍ GEOGRAFICKÉ RYSY FRAZEOLOGICKÝCH SPOJENÍ

Atlasy různých jazyků ukazují, že mnohá slova, fonetické rysy i morfologické tvary mají v areálu toho či onoho jazyka velmi jasně vymezené oblasti rozšíření. Některá frazeologická spojení jsou rovněž charakteristická pouze pro určité areály. Pravda, frazeologická spojení mají ve srovnání s jednotlivými slovy zpravidla tendenci šířit se více, ale některá z nich jsou ke svým „rodným domovům“ připoutána více než, řekněme, přísloví. Jejich šíření často brání okolnost, že se jako frazeologická spojení projevují pouze v kontextu věty a jejich sémantiku lze pochopit jen z nezbytného doprovodného kontextu; srov. prosté vyjádření danties ant danties nesuleidžia¹, které označuje nerovnoměrně, křivě narostlé zuby, a frazeologické spojení — (je) zima, danties ant danties nesuleidžiu, které znamená „je velmi zima“. Přísloví mají naproti tomu příznivější podmínky k šíření. Zdá se, že jde o ustálenější formulace, které samy o sobě nesou jasnou myšlenkovou váhu a jejichž význam lze snáze odhadnout i bez kontextu, bez nezbytného kontextového doprovodu frazeologického spojení, např. kdo nepracuje, ten nejí; chléb pláče, když ho jí lenoch atd.

V současnosti, kdy ještě není shromážděn dostatek faktického materiálu, nelze přesně určit geografické rozšíření jednotlivých obrazných rčení ani formulovat zajímavější či lépe podložené závěry; přesto je možné postihnout alespoň některé obecné tendence. Tento článek se tedy na základě dostupného, byť neúplného materiálu (frazeologická spojení nebyla důkladně sbírána z celého území litevského jazyka) pokouší popsat tyto obecné tendence, a kde je to možné, také oblasti užívání některých konkrétních frazeologických spojení, neboť geografie frazeologických spojení nebyla v litevské jazykovědě dosud vůbec zkoumána². Myšlenky předkládané v článku i vyvozované závěry bude v mnoha případech ještě možné upřesnit.

Při zkoumání geografie frazeologických spojení zjišťujeme, že některá z nich zaujímají velmi rozsáhlé areály, užívají se nejen ve všech litevských nářečích, ale mají také ekvivalenty v jiných jazycích, zatímco jiná jsou známa na menších územích — užívají se v areálu některého jazyka nebo pouze v jeho jednotlivých nářečích.

Snad nejrozsáhlejší areály jsou typické pro mnohá somatická frazeologická spojení, která tvoří jednu z nejstarších vrstev frazeologie. Mnohá frazeologická spojení tohoto druhu

¹V článku je ilustrativní materiál pro jednotnost uváděn bez přízvukových znamének, protože byl shromážděn nejen z živého jazyka, ale také z různých psaných pramenů bez vyznačeného přízvuku; při pokusu sestavit text v cizím nářečí lze napáchat různé chyby.

²V jednotlivých pracích se zachycuje rozšíření jen některých frazeologických spojení, srov.: B. Rokaitė, Vaivorykštės pavadinimai lietuvių kalbos tarmėse, „Lietuvos TSR MA darbai, Serija A“, 2(15), 1963, p. 275—295; Lietuvių kalbos atlasas, I, Leksika, žemėl. Nr. 58.

169

Díky stejným funkcím odpovídajících částí těla, psychickým procesům společným všem lidem a praktickým faktorům jsou totožná v různých národech. Například litevský frazeologismus galvą muilesti (nukarti) „ztratit náladu“ má ekvivalenty v mnoha dalších jazycích (srov. lotyšsky — nokārt galvu; rusky — повесить голову; polsky — opuścić głowę; německy — den Kopf hängen lassen; anglicky — hang down one's head; francouzsky — baisser la tête; estonsky — pead norgu laskma. Tuto myšlenku potvrzuje také tabulka lotyšských somatických frazeologismů se slovem oko, v níž se lotyšské frazeologismy porovnávají z hlediska formy a významu s podobnými frazeologismy různých národů, včetně litevského jazyka³.

Společné rysy somatických frazeologismů byly zaznamenány nejen v jazycích evropských národů, ale také mezi evropskými a velmi vzdálenými jazyky. Například estonský lingvista F. Vakk uvádí údaje dokládající, že některé estonské somatické frazeologismy mají ekvivalenty v jazycích západní Afriky⁴.

Časté jsou však i opačné případy, tj. somatický frazeologismus jednoho jazyka nemá v jiných jazycích ekvivalent. Například ve výše zmíněném článku lotyšských lingvistů se uvádí, že dosud nebyl v jiných jazycích nalezen ekvivalent lotyšského somatického frazeologismu ceļa kāja „poslední sklenička nebo korbel, které se vypijí před tím, než se hosté rozejdou či odjedou“⁵, a to z hlediska stavby komponentů i sémantiky. Lze dodat, že tento frazeologismus se stejným významem přešel z lotyštiny také do některých litevských nářečí při lotyšské hranici, například do okolí Biržů, Joniškisu, Skaistgirisu, Žagarė, Kruopiai a Šakyna, srov.: Nu, kaimyne, nieko nebūs, išgerk dar celia kaja Sk; Daugiau kaip sau nori, ale celia kaja tai reikia išgert, ir tiek Škn. V jednotlivých případech se užívá dokonce jako kalk, srov. Palauk, dar neik, dar turi išgert kelio koją, kitaip neišleisiu Jnš.

Není snadné, někdy téměř ani nemožné, určit, které faktory způsobují rozdílné oblasti užívání jednotlivých frazeologismů v rámci jednoho jazyka. Pravděpodobně zde působí různé činitele: odlišné sociální a ekonomické podmínky, proměnlivost etnografických reálií a zvyků, vztahy se sousedními národy atd. Rozšíření obrazného rčení navíc do jisté míry omezuje nářečí či skupina blízkých nářečí (např. žemaitská, východní aukštaitská apod.). Vliv nářečí na oblast užívání frazeologismu se však obvykle projevuje nepřímo, prostřednictvím jednotlivých lexikálních jednotek, z nichž se frazeologismy skládají a které jsou rozšířené v tom či onom nářečí.

Stává se, že slovo tvořící jednu ze složek frazeologismu se neužívá v celé oblasti litevského jazyka, nýbrž jen v několika nářečích. Izoglosa rozšíření tohoto slova často alespoň přibližně vymezuje také areály obrazných rčení, která jsou s ním utvořena.

I bez úplných údajů tedy můžeme přibližně usuzovat na rozšíření některých oblíbených frazeologismů a jejich variant podle základních slov, která do nich vstupují a jejichž rozšíření již známe. Například v litevských nářečích existuje mnoho frazeologismů utvořených se slovy — kiškis a zuikis. Oblasti výskytu těchto dvou synonym jsou rozloženy poměrně pravidelně. Zuikis nebo jeho varianta zuikys se užívá v žemaitských, západních a středních aukštaitských nářečích a v nářečích dzúků na levém břehu Němenu.

³ Ж. Э. Кагайне, С. Раге, Некоторые параллели соматических фразеологизмов в языке латышей и их соседей, — Взаимосвязи балтов и прибалтийских финнов, Рига, 1970, p. 181–6.

⁴ Ф. Вакк, О соматической фразеологии в современном эстонском литературном языке (filol. m. kand. disertacijos autoreferatas), Таллин, 1964, p. 7.

⁵ Э. Кагайне, С. Раге, min. str., p. 175–6.

170

Kiškis je zde nejčastěji znám z literárního jazyka. Východní aukštaitské nářečí a téměř všichni Dzúkové z pravého břehu Němenu častěji užívají kiškis nebo jeho variantu kiškys, zatímco zuikis je zde nejčastěji zaznamenáno s poznámkou „novější“. Oblasti užívání frazému kiškį pagauti a jeho varianty zuikį pagauti (sugauti) „přinést domů“ by se tedy měly přibližně shodovat s areály slov kiškis (kiškys) a zuikis (zuikys), přičemž v oblasti, kde se tyto areály překrývají, budou známy obě varianty frazému. Je samozřejmé, že v areálu frazému zuikį pagauti (sugauti) se dnes vlivem spisovného jazyka nepochybně vyskytne také varianta se slovem kiškis.

Podobně by se pravděpodobně rozšířila i další oblíbená obrazná rčení a terminologické frazémy tvořené těmito slovy, např.: kiškio (zuikio) pyragas „dárek z cest“; kiškio (zuikio) kopūstai „šťavel“; přirovnávací frazém (bailus kaip kiškis (zuikis) „bázlivý jako zajíc“) atd. V areálech tohoto frazému a jeho variant by se samozřejmě měla odrážet nejen morfologie slov kiškis, zuikis, např. (bailus kaip kiškys (zuikys)), atd., ale také kolísání přídavného jména (bailus | baikštus | baugus…), neboť přídavné jméno je nezbytnou součástí frazému a pomáhá objasnit jeho význam.

Na základě stejných předpokladů by bylo možné formulovat podobná zobecnění i o geografii dalších frazémů. Například v litevských nářečích se vyskytuje frazém obsahující slovo žarna, srov. žarna žarną ryja „má velký hlad“: Mama, duok valgyt – žarna žarną ryja Kair. Slovo žarna se ve významu trávicího orgánu užívá ve větší části území litevského jazyka – znají je Dzúkové, východní a střední Aukštaitové a také většina západních Aukštaitů. Jak dokládá skromný ilustrační materiál, i zmíněný frazém byl zaznamenán právě z této oblasti (např. An, Bgs, Bsg, Btg, Čb, Dglš, Drsk, Glv, Jnš, Jnšk, Kair, Ker, Kps, Krs, Kš, Kvr, KzR, Lnkv, Ml, Mrk, Plv, Pn, Pun, Rd, Rdm, Šd, Švnc, Ukm, Vp). Kromě toho byly na jednotlivých místech zaznamenány i méně časté varianty tohoto frazému, např.: žarna žarną ėda Ut; žarna žarną valgo Rš; žarna žarną loja Grv; žarna žarną veja Užp. Vyskytují se také jeho synonyma, např. žarna į žarną lenda Plk. Poslední výraz se objevuje i v krásné literatuře – v dílech kupiškénského autora J. Baltušise, srov. O kad man žarna žarnon lenda, be pietų dar aš⁶… Že toto rčení není novotvar, dokládá skutečnost, že je již A. Schleicher⁷ zaznamenal z bývalého Východního Pruska (z okolí Ragnitu). Ve stejném významu se například v Gervėčiai užívá frazém žarnos maršą ūžia (= groja), srov. Itai kaip alkanas, tada ir klega (=šneka): ot noriu valgyt – žarnos maršą ūžia. Má přesné ekvivalenty v polštině (kiszki grają marsza⁸) a běloruštině (кіуші маршам граюць⁹). Je možné, že se do gervėčajského nářečí dostal z jednoho z těchto dvou slovanských jazyků.

Žemaité a aukštaitská nářečí na pomezí se Žemaitskem užívají místo žarnos slovo grobas. V oblasti slova grobas byla zaznamenána varianta frazému žarna žarną ryja – grobas grobą ryja, srov. Trečią dieną ėsti neduoda, grobas grobą ryja Krš¹⁰. Erž, Klm, Ms, Mžk, Rdn, Rt, Skd, Škn, Vn, Žr. Z jednoho místa byla zaznamenána také varianta grobas grobą gainioja, srov. Ėsti noriu – grobas grobą gainioja Sg.

⁶ J. Baltušis, Parduotos vasaros, II, Vilnius, 1969, p. 33.

⁷ A. Schleicher, Litauisches Lesebuch und Glossar, Praga, 1856, p. 113.

⁸ St. Skorupka, Słownik frazeologiczny języka polskiego, I, Warszawa, 1967, p. 423.

⁹ Ф. Янкоўскі, Беларускія прыказкі, прымаўкі, фразеалагізмы, Мінск, 1962, p. 478.

¹⁰ Zkratky názvů obcí uvedené za středníkem označují místa, kde se tento frazém ještě užívá.

171

Ještě nedávno se varianta ≈ s grobas grobą ryja greta žarna žarną ryja užívala (příslušníci starší generace ji užívají i dnes) ve vesnici Spirakiai, která leží na pomezí středního aukštaitského nářečí a oblasti u lotyšské hranice; samotný trávicí orgán se tam nyní nazývá žarna. Tento jev lze vysvětlit dvojím způsobem: buď tato vesnice dříve patřila do oblasti slova grobas, nebo je areál celého frazému z různých důvodů širší než areál jednotlivého slova, které do něj vstupuje.

Především v písemných pramenech (v dílech S. Daukantase a M. Valančiuse a také ve sbírkách pohádek J. Basanavičiuse) byla ve stejném významu zaznamenána rovněž varianta frazému žarna į žarną lenda, grobas į grobą lenda, např. Grobos į grobą lenda, taip noriu valgyti M. Valanč; Bičiuli, valgyti didei noru – grobas į grobą lenda¹¹.

Lze ještě dodat, že varianty jiných frazémů vytvořených z těchto slov a zaznamenaných jen na několika málo místech jsou rovněž omezeny areály synonym žarna a grobas; některé z nich se navíc vyskytují jen s jedním z těchto synonym. Například rčení (eina kaip grobą pūtęs „odešel s prázdnou, sklíčený, nespokojený“) vůbec nemá rozšířenější variantu tvořenou slovem žarna. Jeho areál se tedy nemůže příliš odchýlit od oblasti užívání slova grobas, tj. musí být omezen na žemaitská nářečí.

Myšlenku, že geografie jednotlivých slov určuje také areály frazémů, částečně podporuje i příklad geografie slov epušė, apušė, drebulė, drebuolė a frazémů, které se s nimi tvoří. Například ve významu „bát se“ se v litevském jazykovém prostoru užívá frazém dreba (virpa) kaip epušė (apušė, apušis, drebulė) arba dreba (virpa) kaip epušės (apušės, apušies, drebulės, drebuolės) lapas. Další varianta tohoto frazému se vyskytuje v nářečích, která místo slova lapas užívají synonymum lakštas, např. Vilkenyčia (= vilkė) sv irpt peršoko, e aš kap apušės lakštas drebu Grv. V jednotlivých případech, zpravidla v nářečích silněji ovlivněných slovanskými jazyky, se liší i morfologická stavba tohoto frazému: místo genitivu podstatného jména se podle slovanských jazykových vzorů užívá přídavné jméno, např. Vaikai dreba kaip lapai apušiniai Dbg.

Zde uvedených přirovnávacích frazémů se nejčastěji užívá varianta dreba (virpa) kaip apušės lapas. Kromě jižnější části západních Aukštaitů a některých východních dzúkijských nářečí byly případy jejího užití zaznamenány přibližně po celém území litevského jazyka (např.: Bdr, Dbč, Drsk, Grz, Eiš, Jnš, Kri, Klm, Knv, Krs, Krš, Lkm, Lkv, Lnkv, Lp, Mrk, Ob, Plm, Pp, Rgv, Rud, Sk, Škn, Užv, Vg, Žg). Je třeba říci, že tento frazém je znám nejen v litevském spisovném jazyce a nářečích — má ekvivalenty v jiných jazycích a je mezinárodního charakteru, srov.: lotyšsky — trīc (dreb) kā apšu (apses rt.) lapa¹²; rusky — как осиновый лист дрожит (трясется)¹³; polsky — trząsi się jak liść (jak listek) osiki¹⁴; německy — zittern wie Espenlaub¹⁵; anglicky — quake (quiver, shake, trembling) like an aspen leaf¹⁶.

¹¹ Lietuviškos pasakos įvairios, surinko J. Basanavičius, II, Kaunas, 1928, p. 13.

¹² K. Mūlenbacha Latviešu valodas vārdnīca, I, Rīga, 1923—1925, p. 118; D. Caubuliņa, N. Ozoliņa, A. Plēsuma, Latviešu—krievu frazeoloģiskā vārdnīca, Rīga, 1965, p. 56.

¹³ Фразеологический словарь русского языка, под редакцией А. И. Молоткова, Москва, 1967, p. 226—227.

¹⁴ St. Skorupka, Słownik frazeologiczny języka polskiego, II, Warszawa, 1968, p. 396.

¹⁵ D. Šlapoberskis, Vokiečių—lietuvių kalbų žodynas, Vilnius, 1972, p. 311; Немецко-русский фразеологический словарь, под редакцией Малиге—Клаппенбах и К. Агрикола, Москва, 1975, p. 160.

¹⁶ A. B. Кунин, Англо-русский фразеологический словарь, Москва, 1956, p. 628.

172

Proč se tento frazeologismus užívá v různých jazycích, není snadné určit. Sotva však lze v tomto případě hovořit o výsledku přejímání či jazykového kontaktu, protože spojuje i geograficky značně vzdálené oblasti. Snad by bylo správnější předpokládat, že se stejný frazeologismus mohl v mnoha jazycích utvořit samostatně, tj. že zde jde částečně o tytéž činitele, které podmiňují i geografické zvláštnosti somatických frazeologismů.

V jednotlivých litevských nářečích v areálu pojednávaného frazeologismu nemají jiné frazeologismy se slovem apušė nebo jeho variantami zřetelnější izoglosy, např.: dreba kaip apušė Grz, Kp, Lp, Mrc, Pkp, Pnd, Skp, Slnt, Vs, Vvr; dreba kap apušis Alz, Srv. V některých nářečích východních Aukštaitů a východních Dzúků, místy dokonce i u Žemaitů, byly zaznamenány výrazy s variantou epušė, např.: dreba kaip epušė Als, Eig, Km, Kvr, Rk, Trš; dreba kaip epušės lapas An, Ds, Kvr, Ml, Trgn, Tršk, Užv.

V nářečích, kde se užívá synonymní název stromu drebulė, se s ním tvoří také různé varianty pojednávaného frazeologismu, např.: dreba kaip dreb ulė Brt, Dt, Jrb, Kb, KzR, Pc, Rdm, Vl, Vlkj, Vlkv; dreba kaip dreb ulės lapas Šk, Vdk, || dreba kaip dreb ulė Dkš, Erž. V oblasti okresu Ignalina, v areálu synonyma dreb uolė, byla zaznamenána varianta dreba kaip dreb uolės lapas Vds. Mimochodem, jak v těchto oblastech, tak na celém území litevského jazyka se souběžně užívá i frazeologismus bez názvu stromu, srov. (dreba) kaip lapas (Dglš).

Lze také říci, že ve větší části Litvy, zejména když frazeologismus obsahuje slovo apušė (nebo epušė), se zřejmě nejčastěji užívá jeho úplnější varianta, tj. ta, která obsahuje podstatné jméno lapas: dreba kaip apušės (méně často epušės) lapas. Varianty frazeologismu utvořené se synonymem dreb ulė bývají nejčastěji bez slova lapas — dreba kaip dreb ulė. Odpovídající protějšky této stručnější varianty v jiných jazycích nebyly dosud zjištěny. Lze tedy usuzovat, že je novější a vznikla v litevštině zkrácením delší varianty.

Jak již bylo uvedeno, areály jednotlivých těchto slov a frazeologismů s nimi utvořených se téměř překrývají, až na několik odchylek, které zpravidla odrážejí větší stáří synonyma apušės v některém nářečí. Uveďme několik případů, kdy jsou v jednotlivých nářečích známy oba názvy tohoto stromu, frazeologismus je však utvořen pouze s jedním z nich, např. vedle názvu stromu apušė se užívá i název dreb ulė, ve frazeologismu však pouze apušė Grz, Jnš, Khm, Lkm, Plm, Sk, Škn; apušė || apušis || dreb ulė || dreb ulis, ve frazeologismu však pouze apušė Dbg; epušė || dreb ulė, frazeologismus však pouze s epušė Als. Opačný případ, tj. název epušė || dreb ulė, ale ve frazeologismu se užívá dreb ulė, byl dosud zaznamenán pouze jednou — v Urkuvėnech.

Protože se geografické rozšíření frazeologismu obvykle nemůže příliš odchylovat od geografického rozšíření samostatného slova, které tvoří jednu z jeho složek, bude-li areál takového slova nesouvislý (někdy se dokonce skládá z jednotlivých navzájem nespojených částí), bude nesouvislý i areál frazeologismu, který toto slovo obsahuje. Srovnávací frazeologismus storas kaip užėtkas „velmi tlustý“ byl například zaznamenán v nejjižnějších nářečích Dzúků v okolí Dubičů. Jeho protějšek s variantou téhož slova ušėckas se vyskytuje v některých Aukštaitských nářečích při lotyšské hranici (Grz, Jnš, Kri, Sk, Žml), kde se stejně jako v oněch nářečích Dzúků tímto slovem označuje určitý druh díže. Areál Ušėcko / ušėtko rozdělují na části území, kde se tentýž předmět označuje jiným názvem (cebras / ceberas / ceberkas); v těchto oblastech se patrně nezná ani pojednávaný frazeologismus.

Další případ nastává, když se slova vstupující do frazeologismu užívají na celém nebo téměř celém území litevského jazyka, avšak samotný frazeologismus, který plní funkci slovesa a je utvořen podle modelu

173

D + V₁ (V₂, V₃...)¹⁷, se vyskytuje pouze v některých nářečích. Většina litevských nářečí má například podstatné jméno žaibas (nebo jeho variantu žiebas) a slovesa mesti, pilti, pliekti¹⁸. Naproti tomu areál frazeologismu žaibus mesti (pilti, pliekti) „blýskat se“ je omezen na Žemaity, severní Západní Aukštaiče a severní části Středních a Východních Aukštaitů (srov. např.: žaibus mesti Antz, Brs, Brž, Grz, Jnš, Jnšk, Kair, Kri, Krs, Krš, Lg, Lnkv, Mšk, Ms, Pbr, Pkr, Pš, Pvn, Rdn, Sk, Skd, Slnt, Škn, Šl, Šts, Šv, Užv, Vvr, Žg, Žml; žaibus pilti Pnm, Rk; žaibai plie-kia Škn, žaibus pliekti Jnš, Mšk, Sk, Šl; žeibus pilti Pvn). Jižní Západní Aukštaičové, jižní část Středních Aukštaitů, Dzúkové a část východních nářečí podle dostupných údajů zřejmě místo tohoto frazeologismu užívají sloveso žaibuoti. Varianta tohoto frazeologismu s lexikální variantou žiebas se užívá v některých žemaitských nářečích, např.: žiebus mesti Kv, Lkv, Prk, Šll, žiebus pliekti Pj.

Varianty frazeologismu žaibus (žiebus) mesti (pliekti…) byly zaznamenány také v písemných pramenech, např.: žaibus mesti B, M, N, Žem; žaibus pliekti Sln; žiebus mesti JnE, Mit I 72; žėbus (= žiebus) mesti BzF 202, Mit I 72.

Tento frazeologismus tedy není nový. O jeho stáří svědčí také přesný lotyšský protějšek utvořený ze slov téhož kořene jako v litevštině, srov.: zibenus meta allaž biežāk „silně se blýskalo“; pērkuons rūcis un zibens metis¹⁹.

Dalším příkladem frazeologismu téhož typu, utvořeného podle stejného modelu, jehož varianty se geograficky rozlišují v zásadě pouze podle slovesa ve druhé složce, jsou výrazy označující zvracení (obvykle u opilého člověka nebo člověka s kocovinou), srov.: Gėrei gėrei, kas iš to, kad gėrei, kad reikia ožius bielyti Vb; Gėrė, gėrė, kol pradėjo ožius draskyt Msn; Tai drėskiau ožius, į tvorą įsikabinęs Btg; Vakar gėrė, dabar ožius gainioja Dbg; Gersi, kol pradėsi ožius ganyt Bgs; Lupsi ožius kaip didelis, tik neik nuo stalo VIkv; Pradėsi ožius nerti, negerk tiek daug Šl; Tol sėdėjo prie stalo, kol ėmė ožį pjaut Mžk; Škn; Prisigėrė, o dabar ožius plėšia Ut; Ožius rauna, ir gana, atsikėlęs Glv.

Podle dostupných údajů jsou areály různých variant rozloženy přibližně takto. Ožius bielyti je zaznamenáno převážně severně od linie Obeliai – Dusetos – Antalieptė – Daugailiai – Užpaliai – Debeikiai – Troškūnai – Karsakiškis – Šeduva – Pakruojis – Joniškis (srov.: An, Ant, Brž, Dgl, Ds, Jnš, Jnšk, Km, Kp, Krs, Lnkv, Ob, Pbr, Pkr, Ps, Rk, Šd, Užp, Vb). Varianta ožius lupti (někdy vedle jiných) byla zaznamenána na jednotlivých místech jižně od areálu varianty ožius bielyti, a to v nářečích Východních Aukštaitů, Východních a Západních Dzúků, takzvaného předžúkijského nářečí a jižních Západních Aukštaitů, např.: Alk, An, Ant, Brt, Dbč, Dbg, Dglš, Dkšt, Ds, Dv, Grv, Jz, Klt, KzR, Lb, Lp, Lzd, Pls, Pun, Rod, Rš, Slk, Srj, Šlčn, Švn, Švnč, Trgn, Vdš, Vdšk, VIkv, VšR, Vv, Zr, Žl; ožius pjauti je zaznamenáno převážně západně od areálu ožius bielyti, např.: Erž, Grz, Jnš, Krp, Mžk, Sk, Škn, Trk, Vkš, Žg. Ožius plėšti bylo zaznamenáno především ve východní části litevského jazykového území, místy vedle varianty ožius lupti, např.: Bgs, Čb, Dbg, Dv, Grv, Ign, Ker, Kvr, Ml, Mlt, Msn, Rud, Šlčn, Ut, Vp, Žl. Ojediněle bylo zaznamenáno také v nářečích jižních Západních Aukštaitů vedle varianty ožius lupti Vv. Také další varianty, vyskytující se častěji ve východní části litevského jazykového území, se na mnoha místech užívají souběžně s jinými variantami, např.:

¹⁷ D — podstatné jméno, V₁, V₂, V₃ — různá slovesa.

¹⁸ Slovo žaibas zřejmě neznají pouze některá východní litevská nářečí, např. v okolí Daugėlišky a Vidiškiů; místo něj se tam patrně užívá výraz bliskavica(?).

¹⁹ K. Mülenbacha Latviešu valodas vārdnīca, IV, Rīga, 1929–1932, p. 716.

174

kozy trhat Čb, Ker, Msn; kozy honit Dbg; kozy rvát Glv. V jednotlivých případech se takové řidší varianty vyskytují také v západoaukštaitských a žemaitských nářečích, např.: kozy škubat Ar, Bgt, Btg, Rs; kozy trhat Šl. K řidším variantám patří kozy stahovat z kůže, např.: Včera ses dobře napil a stáhl jsi z kůže nejednu kozu Gdr.

Další varianta s odlišnou druhou a modifikovanou první složkou frazému (snad ji lze dokonce považovat za synonymum právě probíraného frazému) kupovat kůzlata byla zaznamenána v jednotlivých žemaitských chlebodárných nářečích, např.: Vypil jen pár skleniček a už si za rohem kupuje kůzlata; Možná už i ty půjdeš do zadní světnice kupovat kůzlátka; Tak co, už kupuješ kůzlata Sd.

Na závěr lze dodat, že také v lotyštině existuje frazém utvořený podle téhož modelu a se stejnou první složkou, s různými variantami, např.: āzi (āžus) dirāt (kaut, plēst) „stahovat z kůže (bít, rvát) kozla (kozly)“; āžu ādas spilēt „navlékat, natahovat kozí kůže“; āžus durt „bodat kozy“; ar āžu ādām braukt „jezdit s kozími kůžemi“²⁰.

Na závěr pojednání o tomto frazému je třeba uvést, že v litevských nářečích existují také různé jeho synonyma, užívaná k označení zvracení, např.: říkat děkuji; růst nazpátek; obracet nazpět; počítat zlato (zlaté); zlatka je dvě kopějky; duše se bouří (podařilo se, zamotala se); zamotal se žaludek; házet do kůry; vézt telátko; nechat bučet tele a další. Jejich tvoření a zeměpisné rozšíření se však v tomto článku neprobírá.

Někdy tvoří některé varianty frazémů tohoto typu poměrně zřetelné areály. Například v litevských nářečích se vyskytuje frazém s četnými obměnami první složky, utvořený podle modelu D₁ (D₂, D₃, D₄…) + D, který označuje sněžení velkými mokrými vločkami, např. báby | dědkové | psí | žebrácké | vlčí | kusy. Srov.: Sněží po bábiných kusech Grk; Sněží po dědkových kusech, hrůza vyjít ven Ker; No to se sype po psích kusech Lk; Jak pracovali po žebráckých kusech, tak to i padá Lk; Když začalo padat po vlčích kusech (= chumelit), oči se zalepily Kl; J.

Ze všech zde uvedených variant má patrně nejvýraznější izoglosu výraz žebrácké kusy. Podle dosud dostupných materiálů leží jeho areál užívání severně a západně od linie Biržai — Pabiržė — Pasvalys — Joniškėlis — Šeduva — Kelmė, zatímco od Kelmė dále na jih už jeho hranice není jasná. Užívá se tedy převážně v severních žemaitských a aukštaitských nářečích (např.: Brž, Grz, Grž, Jnš, Jnšk, Klk, Klm, Kri, Krp, Krš, Lnkv, Ms, Mšk, Mžk, Pbr, Plt, Ps, Rdn, Rd, Sk, Šd, Škn, Tl, Trš, Užv, Vvr, Žg, Žml). Areál řidší varianty — bábiných (babích) kusů — začíná zřejmě přibližně v okolí Eržvilkasu, Girkalnisu a Raseiniai a táhne se směrem na jih za Nemunas (např.: Erž, Grk, Gs, Kb, KzR, Rs, Šil, Šk, Švn, Vl, Vlkj, Vlkv). Z jednotlivých míst byla tato varianta zaznamenána ve východních aukštaitských nářečích (např.: Bgs, Er, Pn), její přesnou oblast užívání však zatím nelze určit. Z několika málo záznamů se zdá, že vedle bábiných (babích) kusů se v některých nářečích střídavě užívá i varianta žebrácké kusy (např.: Kps, Plv).

Jaké areály mají řidší varianty s týmž významem — dědkovy kusy, psí kusy, vlčí kusy — ani frazém doložený pouze jednou, chlebové kusy (srov.: Sněží po chlebových kusech Grz), nelze říci, dokud se naše frazémy nezačnou systematičtěji shromažďovat.

²⁰ K. Mūlenbacha Latviešu valodas vārdnīca, I, p. 246; D. Caubuliņa, N. Ozoliņa, A. Plēsuma, Latviešu—krievu frazeoloģiskā vārdnīca, p. 74.

175

V litevských nářečích se pro označení takového sněžení používají i jiná vyjádření. Například z věty zveřejněné u Klaipėďanů v týdeníku „Tiesos Prietelius“ Pradėjo sniegas bobos kasniais kristi, tai bus bene gandro kepiai, kaip mūsų tėvai saky liubėjo²¹ lze usuzovat, že se v tamních mluvených nářečích dříve mohl používat frazeologismus gandro kepiai; nemáme však k dispozici další údaje, na jejichž základě by bylo možné přesněji vymezit jeho význam a alespoň něco říci o areálu jeho užívání. Samostatně užívané slovo kepis „placatá houska“ se, zdá se, vyskytuje pouze u Žemaitů²². První složka frazeologismu – název ptáka gandras – se také dříve snad nejrozšířeněji užívala v žemaitských nářečích²³.

Poněkud jasnější je areál srovnávacího frazeologismu téhož významu – sninga (sniegti) kaip vištom. Podle dostupných údajů se zdá, že se užívá častěji v nářečích západních Dzúků, záznamy však pocházejí i od východních Dzúků a odjinud (srov.: Al, Alv, Dbč, Dg, Dv, Eiš, Grv, Kls, Knv, Mrc, Mrk, Nč, Pls, Pun, Rod, Vlk, Vrn). Z některých míst je zaznamenána také jedna či druhá jeho varianta, např.: Krinta kaip viščiukai (kaip viščiukų galvos) Aln, Blnk; Sniegti tai sniegti kaip gaidžiais Rud.

Zvláště mnoho srovnávacích frazeologismů téhož významu bylo zaznamenáno v nářečích východních Aukštaitů a zčásti také v nářečích východních Dzúků, např.: Nu ir drebia už lango kaip dribsniais Kp; Pagada, sergėk dieve, kaip katinais drebia Vdšk; Dl. Sninga kaip kačiukais Dl; Drobluoja, sninga kaip kačiokais Kp; Tai sninga, kaip lapais Čb; Kš, Ut, Zr; Lauke kaip lapsiais verčia Ut; Kad sninga, tai sninga, kaip lopiniais Lkm; Kaip nosinėm sninga Aln; Sninga kaip pirštinėm Bgs; Sninga kaip skarom Žl; Drebia kaip skepetom Aln; An, Blnk, Dbg, Ktk, Kur, Lkm, Mlt, Sdk, Skdt, Sv, Tršk, Užp; Lauke kaip skri duliais sniega Km; Visą dieną vertė sniegą kaip plostais – ir kailinaičiai, ir nešulaitis šlapias Grv. K určení areálů všech těchto výrazů však zatím chybí dostatek materiálu.

Vedle takových frazeologismů, jejichž obě složky tvoří slova známá ve všech nebo alespoň ve většině našich nářečí, existují i takové, jejichž jednu složku tvoří slovo, které je samostatně známo pouze ve velmi omezeném areálu, ale frazeologismus vytvořený s tímto slovem má naopak mnohem širší areál. Například aitas „tulák, darebák, neposeda“ je známo pouze v okolí Kupiškisu²⁴. Naproti tomu frazeologismus aitais eiti (išeiti, nueiti); aitų keliais nueiti; aitom eiti „vyjít naprázdno, zkazit se, přijít vniveč“ se užívá na podstatně větším území, srov.: Aitais ėjo, aitais ir išėjo Lnkv; Dirbau, dirbau, ir tas darbas aitais nuėjo Rm; Alz; Nieks jo nepržiūrėjo ir nuėjo žmogus aitų keliais Brž; Pbr, Ps; Aitom eina tas jos vaikas Ėr. Vyskytuje se také v dílech spisovatelů a kulturních činitelů pocházejících z těchto míst, např.: Aitais išėjo turtai ir pinigai P. Aviž.

Na základě pouze tohoto materiálu je obtížné přesně určit, co způsobilo tento nesoulad mezi zeměpisným rozšířením celého frazeologismu a samostatně užívaného slova aitas. Sotva je správné

²¹ „Tiesos prietelius“. Vydání a tisk G. Trauszies v Prökuls, 1881, č. 13, s. 3.

²² Srov. LKŽ V 582–583.

²³ Mimochodem, příbuznými frazeologismu gandro kepiai mohou být také výrazy jako Balandis kepį kepa Rt; Gegužė kepį kepa KrvP(Tv); Gegužė tur savo kepį atkep­ti, tj. má sněžit se sněhem s deštěm J; Dar gegužė iškeps savo kepį, tj. bude mrznout JI 588, jejich význam je však poněkud odlišný. Užívají se především k popisu proměnlivého počasí, které se vyskytuje na jaře. (Dále srov. další přenesený význam slova kepis – něco, co je roztřeseno, „upečeno“, „výkaly“, viz LKŽ V 582–3).

²⁴ LKŽ I 44.

176

tuto nesrovnalost vysvětlovat pouze velkým rozšířením úzce lokálního frazeologismu. Může tomu být i tak, že slovo aitas bývalo dříve známé v širším rozsahu, zatímco dnes se jeho areál značně zmenšil²⁵.

Mimochodem, někdy se může stát, že slovo tvořící jednu složku frazeologismu se podle dostupných údajů samostatně vůbec neužívá, tj. nemá vlastní areál. Například v žemaitských nářečích se téměř ve stejném významu („zahálet, vycházet naprázdno“) jako aitais eiti užívá frazeologismus paiparibais (palparybais, papauribais, pauparibais eiti (išeiti, nueiti), např.: Juk anie visi paiparibais daba eita Ms; Tėvas dirbo, rūpinosi, vaikai palparybais eit Grg; Vos ponas atsitrauksi, darbininkai eit palparybais, t. y. vienas in vieną šalį, kitas in kitą J; Pln; Jie gėrė uliavojo — visas jo gyvenimas palparybais išėjo Sd; Eit pauparibais kiauras dienas, nu kas iš tokio gal būti? Slnt. Zajímavé je, že ve Slovníku litevského jazyka je u varianty tohoto frazeologismu zaznamenána věta z díla básníka a kulturního činitele Silvestra Gimžauskase, např.: Petras nuvėjo papauribais, t. y. nuvėjo keliais nedorybės, nuvėjo ne tuomi keliu, kur reikėjo eiti²⁶. S. Gimžauskas pocházel z okolí Linkmenů ve východní Litvě. Není zcela jasné, jak se do jeho písemností dostala varianta frazeologismu typická pro Žemaity. Je však známo, že dobře znal díla spisovatelů a lingvistů své doby i jejich předchůdců. Možná si tento frazeologismus vypůjčil od žemaitských autorů. Také další badatelé litevského jazyka si všimli, že jazyk S. Gimžauskase je z hlediska nářečí nejednotný²⁷.

První složka všech těchto variant (paiparibais, palparybais, papauribais, pauparibais) je totožné slovo, pouze se vlivem fonetických příčin mírně obměňuje. Jako samostatné slovo zřejmě není zaznamenáno v žádném nářečí ani mluvě.

Podobného typu je také frazeologické spojení tvořené adverbializovaným tvarem instrumentálu plurálu (su skarduliais) a nějakým tvarem slovesa vyjadřujícího pohyb, např. bėgti, išbėgo, išdumti, eiti, eik, išlėkė apod.; ten představuje povinné okolí frazeologismu. Toto frazeologické spojení vyjadřuje intenzitu a rychlost prováděného děje, např.: Bėk su skarduliais, kitaip neužspėsi Žyr; Visi vaikai su skarduliais išdumė pro duris Vv; Kai sykį rėžiau, tai su skarduliais nulėkė Vl; Šuo su skarduliais išbėgo iš kiemo Ilg; Nm. Vyskytují se i varianty tohoto spojení. Může být rozšířeno srovnávací částicí (Eina greit, kaip su skarduliais Vl); jmenná složka může mít variantní podobu (Nutilk, jei nori, o ne išeisi su skardūneliais Jrb. Kad paimsiu lazdą, tai su skardūneliais išeisi iš virtuvės Jrb); případně může být vypuštěn slovesný tvar, který lze domyslet — povinné okolí frazeologismu (Pareina tėvas girtas, tai visi vaikai su skardūliais iš namų Lkš).

Jak ukazují příklady, toto frazeologické spojení bylo zaznamenáno u Veliuony, v Zanavykách a v samotné severní části kapsů; občas se vyskytuje také v sousedních nářečích severozápadních aukštaitů. Je doloženo i v písemných pramenech, např. v Juškově slovníku: Skarduliais ėjom, t. y. šokome smagiai, linksmai; v dílech J. Jablonského: Su skarduliais darbas eina; v tvorbě P. Cvirky: Kaip šutri voverėlė iššliuožia Simukas iš medžio, pirma nusilaužia liekną ryškštelę ir su skarduliais

²⁵ Geografii slova aitas se věnovali již dříve, srov.: K. Būga, Rinktiniai raštai, III, Vilnius, 1961, s. 487.

²⁶ LKŽ IX 351.

²⁷ V. Vanagas, A. Vidugiris, Silvestras Gimžauskas, — Ignalinos kraštas, Vilnius, 1966, p. 218, 221.

12. Užs. Nr. 1026

177

běží dobytku za zády²⁸. Čert s Perkūnem si mysleli, že přijíždí laumė... Jeden vyskočil oknem, druhý komínem a s rachotem se vyřítil²⁹.

Některé frazeologismy tohoto typu jsou zaznamenány celkově pouze v jediném nářečí, např. pakalstomis eiti „zahálet“: Pakalstoms eita vaikai, šalinė[ja], nestova numie Šts; drauti atmesti „onemocnět“: Užrišk skarelę, a nori drauti atmesti Sk; Pamtysi, kaip Liokadija drauti atmes teip nesisaugodama Sk; Jsou již zcela lokálního rázu.

V těchto případech určuje geografii frazeologického spojení jeho první složka, nikoli druhá složka — sloveso.

Kromě frazeologických spojení, jejichž geografii tak či onak určuje areál slova tvořícího některou z jejich složek, je také mnoho takových, jejichž izoglosa nezávisí na celém tomto slově jako takovém, nýbrž na některém z jeho významů. Například slovo drevė a jeho varianty pokrývají většinu území litevského jazyka, avšak frazeologická spojení utvořená s tímto slovem, jako například storas kaip drevė „velmi tlustý“, jsou zaznamenána pouze v několika nářečích západních dzūků (Dbč, Vrn). Je tomu tak proto, že jen v malé části nářečí západních dzūků se jako drevė označuje tlustá borovice, v níž se obvykle chovaly včely, zatímco všude jinde toto slovo znamená dutinu ve stromě, stromovou dutinu či otvor.

Ještě menší oblast může zabírat přirovnávací frazeologismus aukštas kaip drevė „velmi vysoký“ Mrc, neboť ve významu tlusté vysoké borovice se slovo drevė v nářečích západních dzūků zřejmě užívá ještě v užším rozsahu. Je možné, že se slovo drevė nebo jeho varianty v tomto významu dříve užívaly mnohem šířeji; srov. větu zaznamenanou u severozápadních aukštaitů: Tai merga kaip dravis Jrb³⁰.

V nářečích, kde se slovo drevė užívá ve významu dutiny či otvoru ve stromě, jsou zase zaznamenány frazeologismy odrážející právě tento jeho význam. Například v některých nářečích západních a středních aukštaitů v oblasti při řece Nemunas (Jnš, Sk, Škn) se užívá frazeologismus įlindo kaip į drevę. Říká se to, když se něco nemůže najít, když se něco ztratí (předmět, člověk, zvíře).

Existují i jiné varianty tohoto typu. Jednu z nich se zde pokusíme probrat.

Běžný zdrobnělý tvar slova dievas, dievaitis, je možný ve všech litevských nářečích, která mají příponu -aitis. Tento derivát se v psaném jazyce užíval ve specifičtějším významu „pohanský bůh“³¹. V některých jihovýchodních nářečích západních dzūků (např. Arm, Dbč, Nč, Pls, Rod, Vrn) má však zcela jiný význam: označuje měsíc na obloze. Z tohoto významu přirozeně vyplývá druhý význam — „měsíc (dvanáctina roku)“. V tomto nepatrném areálu se tedy dievaitis užívá ve dvou významech a areály slova užívaného v obou těchto významech se zřejmě překrývají. Frazeologická spojení utvořená z tohoto derivátu zde rovněž tvoří dvě skupiny, neboť jejich významy jsou zřetelně motivované, tj. vztah mezi významy jednotlivých slov a významy jednotlivých rčení—

²⁸ P. Cvirka, Raštai, II, Vilnius, 1949, p. 10–11.

²⁹ P. Cvirka, Raštai, V, Vilnius, 1949, p. 39.

³⁰ Srov. také: „Dravies a jejích příbuzných byl původním významem nikoli „dutina“, „jáma“, „otvor“, „doupě“, nýbrž „strom“, „borovice“. O tom, že tomu tak bylo, svědčí alespoň příbuzná slova výrazu dravies“... (K. Būga, Rinktiniai raštai, II, Vilnius, 1959, s. 63).

³¹ Za zmínku stojí nejspíše i taková přirovnání, která pravděpodobně vznikla z tohoto významu, jako např. Strýc [syna] miloval jako oko v hlavě a vychoval ho jako božstvo (velmi pyšného, nafoukaného) (I. Simonait y tė, Vilius Karalius, 1939, p. 395). Diksas, ten hlupák, ve městě velmi nadutý a každý den vyšňořený lesklými šaty, ukazuje mezi sedláky čupřinu, jako by byl nějakým božstvem (K. Donelaitis, „Pavasario linksmybės“, — Lietuvių literatūros istorijos chrestomatija, Vilnius, 1957, p. 165).

178

Významy jsou celkem jasně rozlišitelné: některé souvisejí s významem „měsíc“ ve smyslu Měsíce, jiné s významem „měsíc“ jako časového období, srov.: Chudé jídlo — božstvo se zdá (o řídké, vodové polévce) Nč, Pls, Rod; Ten z měsíčního božstva na měsíční božstvo nevyjde (měsíční výplata nestačí) Dbč; Nč, Pls. Nakolik lze soudit z dostupného materiálu, stejně jako se překrývají areály obou významů slova dievaitis, překrývají se i areály frazeologických spojení obou skupin. Jde o případ, kdy frazeologismy vytvořené s několika různými významy téhož slova mají společný areál, podmíněný překrýváním areálů těchto významů slova.

K faktorům, které jsme již uvedli jako určující areály frazeologismů, je třeba dodat, že tyto areály v některých případech závisí také na geografických, etnografických a dalších zvláštnostech určitého kraje (oblasti). Tak si Dzukové, kteří se dříve jen obtížně uživili na neúrodné písčité půdě, vytvořili frazeologické rčení žít z košíků, srov.: Dříve tady všichni žili jen z košíků — sbírali houby, sbírali bobule a nosili je do města Mrc. (Podstatné jméno kašelė, které tvoří první složku frazeologismu, znamená v těchto nářečích košík.) Jinde, kde sběr bobulí a hub neměl větší význam, se frazeologickými spojeními vytvořenými s tímto podstatným jménem obvykle označuje pouze žebrání, srov.: Ať nepracuje, když nechce, ve stáří si může pověsit košík na krk Sk. Když takhle žebráš, brzy si pověsíš košík na krk (Jñš, Lnkv, Žg). V posledním případě má slovo kašė také jiný význam — zde zpravidla znamená sáček („torbu“).

Geografie frazeologismů a obrazných rčení, jejichž jednu složku tvoří vlastní jméno, tedy křestní jméno nebo příjmení člověka, je rovněž velmi různorodá. Někdy se takové rčení užívá pouze v jediné³² nebo v několika sousedních vesnicích. Například ve vesnici Spirakiai v okrese Joniškis se někomu, kdo vytrvale naříká a bručí, často říká Co tady pořád kňouráš jako Marcijana. Tobě je pořád všechno špatně — pořád nespokojená jako Marcė. Staří lidé vysvětlují, že podnětem ke vzniku těchto přirovnání byla kdysi žijící žena s velmi protivnou povahou. Říká se, že zpočátku se k tomu připojovalo i příjmení této ženy, ale časem z rčení vypadlo: patronymum zřejmě bylo potřeba jen do té doby, než se rčení z náhodného přirovnání proměnilo v ustálené frazeologické spojení.

Šíření místního frazeologismu vytvořeného s vlastním jménem na větší území nejspíše brání to, že mu dobře rozumějí pouze v okolí, kde žil člověk, který svými povahovými či vzhledovými zvláštnostmi dal podnět ke vzniku daného rčení.

Podobně je tomu i tehdy, když je obrazné rčení vytvořeno nikoli s křestním jménem, ale s příjmením. Například v okrese Šiauliai, v okolí Žarėnai—Latveliai, lze zaslechnout rčení — zanedbaný jako Šlauštas. Základem vzniku tohoto přirovnání byl pomatený žebrák z nedalekých Kruopiai, který kvůli své nemoci nedokázal ani trochu dbát o tělesnou čistotu a oděv. V této nedbalosti se mu zdaleka nemohl rovnat žádný jiný chudák z kraje. Protože při svém toulání docházel daleko a byl svérázně známý v širokém okolí, setkáváme se v kraji na různých místech s přirovnáními k jeho příjmení, někdy i ke křestnímu jménu, jejich obsah je však podobný — všechna zdůrazňují nějakou zvláštnost vzhledu či chování zmíněného člověka, např.: Přišel, posadil se a už neodejde, jako Šlauštas Škn; Dívám se, přichází obtížený torbami jako

³² Srov. také Б. Ф. Захаров, Личные имена и прозвища в составе диалектных фразеологизмов, — Ономастика поволжья, 2, Горький, 1971, s. 96.

12*

179

Šlaustas Vincentas Škn; Roztrhaný, otrhaný jako Šlaustas, to už nemáš lepší oblečení Žar-Latv.

K zvláštnostem geografie místních frazeologických spojení s vlastními jmény lze ještě dodat, že přirovnání s příjmeními zřejmě mohou mít větší oblast užívání než přirovnání s křestními jmény. Je tomu tak proto, že příjmení člověka lépe odlišuje od okolí a podle příjmení je člověk znám v mnohem širším okolí než podle křestního jména; tím je zároveň podmíněn i větší areál „příjmenového“ frazeologického spojení. Naproti tomu místní přirovnávací frazeologismy s křestními jmény, např.: jako Marcė; jako Marcijana, vyžadují i v sousední vesnici doplňující informaci — která Marcė, která Marcijana?³³

Část frazeologismů a obrazných rčení úzce souvisí s určitými etnografickými skutečnostmi. Areál těchto frazeologických spojení určuje rozšíření příslušného etnografického jevu, tedy samotné reálie. Například v té části Litvy, kde se vaří domácí pivo, například v okolí Žagarė, byl zaznamenán frazeologismus — čarodějnice vaří pivo (říká se, když se z bažin, od řek a z lesů plíží mlha, obvykle po dešti). Takové rčení je sotva možné v jižní Litvě, kde se doma pivo vaří poměrně zřídka. Srovnejme další frazeologismy známé v nářečích, které označují tentýž jev, ale neobsahují složku alus „pivo“, např.: Zajíc roztápí saunu Slm; Liška peče ryby Grv; Laumė roztápí pec Tvr.

Zvláštní vrstvu frazeologie tvoří takzvané termínové frazeologismy. Jejich geografie je v zásadě určována stejnými faktory jako geografie ostatních frazeologismů, jimiž jsme se zabývali, vykazuje však také některé specifické rysy. Zde se stručně dotkneme geografických zvláštností některých termínových frazeologismů z oblasti etnografie, botaniky a zoologie.

Areál etnografického termínového frazeologismu závisí především na areálu etnografické reálie (předmětu, zvyku či víry). Například odlišný způsob hospodaření, zvyky a různé vzájemné vztahy s těmi či oněmi sousedními národy v jednotlivých etnografických oblastech Litvy vedly ke specifickému způsobu přípravy jídel a nápojů. Proto se na omezeném území užívají také některé obrazné názvy jídel — termínové frazeologismy — spojené s určitými etnografickými zvláštnostmi. Například pouze v nářečích při lotyšských hranicích je rozšířen název jídla (a částečně i způsob jeho přípravy) přejatý z lotyštiny: skaba putra (srov. lotyšské skāb-putra³⁴) — polévka z vařených krup a tvarohu nebo z vařených krup a kyselého mléka: V létě, když je horko, nejíme nic jiného, jen se všichni točíme kolem hrnce se skabos putros Sk; Maminka uvaří plný hrnec skabos putros a my to do sebe házíme, až se kolem točíme (Jnš; Jnšk, Kri, Škn, Žml).

Pouze v určité části Žemaitska a v přilehlých oblastech Aukštaitije se vaří kaše z nastrouhaných brambor s kroupami, někdy také s moukou. Areál názvu šilkinė (šilkinė) košė se nevzdaluje od areálu samotného pokrmu. Byl zaznamenán například v okolí Kušėnai, Lyduvėnai, Luokė, Padubysys a Pakapė.

Frazeologismy tohoto typu mohou mít také synonyma nebo varianty. Například převážně v severní části Žemaitska a v přilehlých oblastech západní Aukštaitije se vaří bramborová kaše s moukou. Z dochovaných záznamů vyplývá, že její název pusmarškonė košė

³³ Srov. také článek „Frazeologiniai junginiai su asmenvardžiais“, otištěný v téže publikaci, který obsahuje několik poznámek o rozšíření frazeologismů tohoto typu (s vlastními jmény).

³⁴ Latviešu—krievu vārdnīca, Rīga, 1963, p. 676.

180

se používá v okolí Mažeikiai, Laižuva, Tirkšliai, Telšiai, Rietavas, Kuršėnai, Gargždai, Šakyna a Šlapgirė. Varianta — pusinė košė je zaznamenána v okolí Mosėdis, Šaukliai, Grušlaukė, Papilė, Gadūnavas a Žlibinai.

Zvyky jednotlivých etnografických oblastí, vycházející z určitých tradic nebo odrážející relikty někdejších náboženských představ, rovněž omezují areály s nimi spojených terminologických frazeologismů. Například jasně vymezené oblasti užívání mají některá obrazná rčení spjatá s tradicemi svatebních zvyků. Některá z nich, jako piršli karti, jsou známá téměř v celé Litvě, jiná jsou příznačná pouze pro jednotlivá nářečí či dokonce jejich části. Například patrně jen v části východní Litvy, především v okolí Kupiškisu, se vedle všech ostatních svatebních zvyků a frazeologických spojení, která je odrážejí, jako například — suolą pirkti; kertę pirkti; raktus pirkti; vartus pirkti neboli „koupit lavici; koupit kout; koupit klíče; koupit vrata“, nebo: suolą parduoti; kertę parduoti neboli „prodat lavici; prodat kout“ atd., dodržuje také zvyk sodą pirkti; sodą parduoti neboli „koupit sad; prodat sad“³⁵.

Různé termíny spojené se zvyky kalendářních svátků mají rovněž jasně vymezené areály určené rozšířením samotného zvyku. Například v okolí Dieveniškėsu na konci 19. století vycházel v předvečer svátku svatého Jiří hospodář, zvlášť oblečený, vyorat první brázdu. Vynesl si krajíc chleba a špetku soli. Když zoral jednu až dvě brázdy, vrátil se domů a všem členům domácnosti dal ochutnat onen chléb, nazývaný užarinėjimo duona, „chléb zaoráván퓳⁶.

V okolí Gervėčiai v Běloruské SSR obcházel hospodář o svátku svatého Jiří pole s bochánkem, do něhož bylo zapečeno vejce, nazývané derliaus kiaušiniu, „vejcem úrody“, srov.: Ė kap anas (hospodář) sugrįžta, deda kukelaitę (= bochánek), pjauto — gaspadorius pats turi derliaus kiaušinį valgyt.

V dnešní době jsou oba zvyky i s nimi spojené termíny — užarinėjimo duona ir derliaus kiaušinis, „chléb zaorávání“ a „vejce úrody“ — zaznamenány pouze v těchto dvou okolích. Jaké byly jejich areály v dávných dobách, nevíme.

Samotný objekt někdy omezuje také areály terminologických frazeologismů náležejících do oblasti botaniky. Například pelenėlė raktazolė (Primula farinosa) roste pouze v severní Litvě. V jižní Litvě se nevyskytuje ani tato rostlina, ani její názvy³⁷. Některé z jejích názvů jsou terminologické frazeologismy užívané ve velmi omezeném okolí. Například podle dostupných údajů se frazeologismus — kregždės ašarėlės, „vlaštovčí slzičky“ — používá pouze v okolí Biržai a Pabiržė, zatímco v okolí Vegeriai se užívá blezdingos akelės, „očko střemchy“. Jak vidíme, i zde areál frazeologismu zase závisí také na areálu slova, které tvoří jednu z jeho složek (tj. odráží se zde i kregždės / blezdingos geografija, „zeměpisné rozšíření vlaštovky / střemchy“).

Někdy rostlina roste na celém území Litvy, avšak terminologických frazeologismů užívaných jako její názvy není mnoho, protože se v litevských nářečích většinou označuje jednoslovnými názvy. Například zahradní květina kurpelė (Aconitum) se patrně kvůli tvaru květu nejčastěji nazývá také bačiuku, čebatėliu, kurpute, sopagėliu, kanteple a jinak; pro její pojmenování se však v terminologických frazeologismech používá jen jedno spojení, jehož součástí jsou různé varianty a synonyma označení obuvi, srov.: Marijos čebatelis Nj, Pg; Marijos batelis Nm; Marijos batukas Kd, Kur, Vvr; Marijos kantaplelis Krkn, švenčiausios panelės Marijos kantapliukas Ukm.

Některé rostliny rostoucí po celé Litvě mají vedle jednoslovných názvů také mnoho názvů tvořených terminologickými frazeologismy, které se vyznačují mimořádným bohatstvím

³⁵ Svatební zahrada — ozdobný předmět, jakási mřížka zhotovená ze stébel a umělých květin, anebo jedlička ozdobená ovocem, bonbony a barevnými papírky, v jejíchž větvích bývala panenka — „zahradník“, viz Lietuvių etnografijos bruožai, Vilnius, 1964, s. 497 (dále: LEB).

³⁶ LEB 543.

³⁷ J. Dagys, Lietuviškas botanikos žodynas, I, Kaunas, 1938, p. 280 (Toliau: J. Dagys, LBŽ).

181

synonymie. Bohužel na základě velmi skrovných údajů nelze určit přesné areály jednotlivých synonym. Například kiškio ašarėlės (Briza media) se také označuje těmito terminologickými frazeologismy: kiškio ašarėlės Pg, Pn, Rm; dievo ašarėlės Ob, Rk; kiškio kanapės Brž, Pbr, Pn; zuikio kanapės Škn; kiškio kruopos Pai, Pin, Pc, Pn, Šd; Marijos ašaros Pn; Vėjo avižos Brž; žvirblio ašarėlės Jnš, Sk; žvirblių kanapė Grz, Jnšk, Kri, Lnkv, Pkr, Žg. Z písemných pramenů jsou známy také výrazy: zuikio avižos T. Ivan; zuikio rugiai Mit, II 3(9).

Terminologické frazeologismy vycházející z názvů živočichů známých na celém území Litvy mají rovněž různé areály. Například brouček boružė (Coccinella septempunctata³⁸) se kromě běžných jednoslovných názvů označuje také různými terminologickými frazeologismy, které jsou v litevských nářečích rozšířeny nerovnoměrně. Z těchto terminologických frazeologismů je nejrozšířenější dievo karvytė a jeho varianty utvořené morfologickými odvozeninami druhé složky, např. dievo karvelė (karvikė / karvukė / karvutė). Celkový areál výrazu dievo karvytė (-elė, -ikė, -ukė, -utė) lze podle dostupných údajů přibližně vymezit takto: jeho západní hranice vede zhruba přes Žagarė – Šiauliai – Radviliškis – Dotnuva – Kėdainiai – Vilkija až k Nemunu. Dále pokračuje podél Nemunu až ke Smalininkům. Východní a jižní hranice vede přibližně přes Zarasai – Dūkštas – Ignalina – Švenčionėliai – Musninkai – Aukštadvaris – Birštonas – Simnas – Veisiejai.

Dievo karvytė se nejčastěji užívá v nářečích východních Aukštaitů. Méně často, zřejmě jako novější označení, se vyskytuje také v jiných nářečích: v severní a jižní části středních Aukštaitů a v kapsovsko-zanavských mluvách západních Aukštaitů (jižní západní Aukštaité mají ostatně pro tohoto broučka i různé jiné názvy – barbulė, barbutė; boruška, poruška aj.). Zřejmě jako přejatý výraz z východní části litevského jazykového území se vyskytuje na východním okraji nářečí severozápadních Aukštaitů. V samém východním okraji areálu je vzácný v nářečí východních Dzūků; na jihovýchodním okraji západních Dzūků byl místy zaznamenán vedle typičtějšího jednoslovného názvu bobuška nebo vedle různých frazeologických variant vytvořených s tímto slovem. U Žemaitů byl zaznamenán pouze na jednotlivých místech, takže se zdá, že je v těchto nářečích nový (převažuje zde název petronėlė a jeho varianty – petrelis, petriukas aj.). Z dostupného materiálu se zdá, že centrum areálu výrazu dievo karvytės leží ve východní Litvě, na pravém břehu Neris, přibližně východně od linie Pandėlys – Vabalninkas – Kupiškis – Anykščiai – Ukmergė – Čiobiškis – a pokračuje až k východní hranici areálu vymezeného tímto názvem. (Ve vymezené oblasti nebyly téměř zaznamenány žádné jiné varianty tohoto terminologického frazeologismu ani jednoslovná synonyma.)

Lze dodat, že totožný ekvivalent našeho frazeologismu existuje v lotyštině, avšak pouze v podobě složených slov (srov.: dievgoliņa³⁹, dievgūšņina⁴⁰), a také v některých slovanských jazycích (srov.: rusky – божья коровка⁴¹; bělorusky – божая кароўка⁴²; polsky – boża krówka⁴³, bulharsky – божа кровица⁴⁴).

³⁸ Při zpracování terminologických frazeologismů byly využity fondy Atlasu litevského jazyka uložené v Institutu litevského jazyka a literatury Akademie věd Litevské SSR.

³⁹ A. Bojāte, V. Subatnieks, Lieviškiu–latviešu vārdnīca, Rīgā, 1964, p. 98.

⁴⁰ K. Mülenbacha Latviešu valodas vārdnīca, I, p. 484.

⁴¹ X. Лемхенас, Русско-литовский словарь, Kaunas, 1948, p. 26.

⁴² Белорусско-русский словарь, Москва, 1962, p. 128.

⁴³ V. Vaitkevičiūtė, Lenkų–lietuvių kalbų žodynas, Vilnius, 1964, p. 182.

⁴⁴ M. A. Леонова, Место собственного имени в лексической и фразеологической системе языка, „Годишник на Софийския Университет факультет по славянска филология“, 1974, s. 110–111.

182

Souhrnně lze říci, že varianty frazeologismu dievo karvytės v uvedené oblasti jsou méně časté a některé z nich odrážejí sufixální odvozeniny druhé složky, typické pouze pro jednotlivé mluvy. Srov. jejich geografické rozšíření: dievo karvė, např.: Ign, Kzt, Mrkt, Švnč; dievo karvelė (pondievo karvelė Trš) se častěji užívá na východním okraji oblasti kolem Dūkštas, Ignaliny a Švenčionys; poněkud častější je také v severní části nářečí dounininků mezi Žemait y, obvykle vedle jednoslovných názvů nebo jiných méně častých terminologických frazeologismů a variant. Zaznamenán byl i na jednotlivých místech jiných nářečí, např.: Adm, Als, Brn, Btrm, Bržn, Dkšt, Dpš, Dsm, Eidž, Gml, Gnn, Grdž, Grg, Grl, Gršl, Grv, Gržl, Gžn, Kėg, Krtn, Ktv, Kvl, Lc. Ldv, Lž, Ml, Mnšk, Mrg, Mtj, Mžui, NmjB, NmŠ, Onš, Pa, Pčk, Pdv, Pršm, Rdm, Rš, Skd, Slnt, Šak, Ūd, Urv, Varn, Vg, Vl, Zbl, Zst, Žemt, Žlb, Žž, || dievo karvytė Ant, Brš, Ck, Čk, Ds, Erž, Yl, Yš, Jdp, Kkl, Klm, Kmn, Knk, Krsn, Kš, Ktn, Ktv, Kz, Mlt, Mrkt, Ob, Pdg, Piev, Pkš, Pp, KetS, Skrd, Smn, Šauk, Šmn, Šš, Švnč, Švnčn, Trk, Trm, Vlk, Vrk, Zr, Žg, Žsl. Varianta dievo karvikė je typičtější pro dūnininské nářečí Žemaitů, ale záznamy pocházejí i ze sousedních mluv, např.: Alj, Aukšt, Gně, Lky, Rgl, Strg, Šll, Šlpg, Trš, Užv, Vg, Žv, || dievo karvytė Ilgž, Skdv, Šauk; dievo karviukė Btg; dievo karvukė se poměrně často vyskytuje vedle jiných názvů v nářečí západních Dzūků, např.: Btrm, Drc, Dsm, Ndz, Pvč, || dievo karvytė např.: Brb, Dg, Jv, Krsn, Lp, Lpln, Pv, Rdm, Vngr, Vs. Poměrně vzácně se vyskytuje v jednotlivých mluvách jižních západních Aukštaitů, např.: || dievo karvytė KzK, Lbv, Pšlv; také v samé jižní části středních Aukštaitů (přechodném nářečí priedūzku), např.: || dievo karvytė Brb, Jz. Varianta dievo karvutė je téměř vždy vedle dievo karvytės nebo jiných názvů typičtější pro jižní Aukštaité a jižní část středních Aukštaitů, byla však zaznamenána tu a tam i v jiných nářečích, např.: Alv, Alvt, Až, Brč, Dt, Grl, Grv, Jtj, Kriū, Lkč, Lnkv, Mčč, Pšlt, Rgn, Rt, Slp, Slv, Šlpb, Ūd, Varn, Vn, Všt, Žgr; || dievo karvytė, např.: Al, An, Antk, AukšP, Auk, AžB, Bj, Čkn, Dg, Dsm, Erž, Grv, Ig, Iš, Antr, Kbr, Klvr, Kngš, Knk, Kps, Krk, Krn, Krsn, Kš, Kt, Ktk, Ktv, Kulv, Ldvn, Lnkv, Mlt, Mrč, Mrg, Mrkt, Mrs, Msn, Mzr, NjŪ, Ob, Pc, Pdv, Pjv, Plut, Plv, Prn, Prv, Pšlv, Pvč, Rdm, Rgn, Rk, Rmš, Skrd, Slk, Ssk, Strg, Šnk, Šnp, Št, Varn, Vdn, Vygr, Vlč, Vlkj, Vn, Vp, Vrk, Zp, Žsl, Žž⁴⁵.

V okolí Kupiškisu byl vedle dievo karvytės zaznamenán také variant utvořený s dětským označením krávy užívaným v této oblasti, būbė – dievo būbė. Na malé oblasti má druhá složka frazeologismu zdrobnělou podobu tohoto slova — dievo būbytė (Kp, Nrn, Skp, Šmn).

Vedle dievo karvytės a dalších jejích morfologicky proměnlivých podob se vyskytují také varianty tohoto frazeologismu se změněnou první složkou, např.: Petro karvytė (Tvr); švento Petro karvė (Urv, Zst); švento Petro karvelė

⁴⁵ Variantami tohoto frazeologismu se místy označuje jiný drobný, světle červený brouček žijící v půdě — určité vývojové stadium klíštěte (Trombidium holosericium). Například v okolí Skaistgirisu a v severozápadní části okolí Joniškisu se dievo karvytė říká broučkovi Trombidium holosericium, zatímco boružė (Coccinella septempunctata) se nazývá barbolėlė. Terminologický frazeologismus dievo karvytė (karvelė, karvikė, karvukė, karvutė) tedy může mít dvojí význam. Protože ze shromážděného materiálu nelze přesně určit, kde se který z těchto dvou broučků označuje tou či onou variantou daného terminologického frazeologismu, může být třeba areály variant tohoto frazeologismu užívaných ve významu boružės uvedené v článku ještě podstatně upravit.

Mimochodem, lze uvést, že dievo karvukė (Rdm) se také říká vodnímu broučku (Gyrinus natator), který se místy nazývá dievo jautelis (NdŽ, Kps).

183

(Antk, Brn, Klk, RdN, Grd, Tvr, Ždv); svatého Petra karytė || boží karytė (Brkl, Klvr). Na takovou změnu prvního komponentu mohl mít vliv jednoslovné názvy slunéčka, jako petrelis, petrukas, petronėlė.

Jiné, rovněž vzácné terminologické frazémy se stejným významem a podobnou konstrukcí, tvořené obecnými podstatnými jmény, byly zaznamenány pouze na jednotlivých místech, např.: boží babytė Všt, || boží karytė Kpr, Skrd; boží babutė || boží karytė Vb; boží matka || boží matička Bič.

Vedle boží karytė, méně často vedle jejích variant, se nezřídka užívají různé „hybridní“ terminologické frazémy téhož významu. Vznikly tak, že se k jednoslovným názvům, nejčastěji odvozeným od osobních jmen, přidala genitivní forma podstatného jména bůh (nejspíše podle vzoru již pojednaného terminologického frazému). Názvy utvořené tímto způsobem jsou rozšířeny především ve středních a východních aukštaitských nářečích, tj. východně od linie areálu západní boží karytė a jejích variant, již zmíněné výše (Žagarė — Šiauliai — Radviliškis — Dotnuva — Kėdainiai — Vilkija). Srov.: boží barbutė Er; boží katrytė Rm, Vrš (|| boží karytė); boží petrelis Pašl; boží petriukas Ob (|| boží karytė). Kromě těchto názvů má zvláště ve východním areálu v okolí Žeimelis, Biržů, Linkuvy, Joniškėlis, Pasvalys, Vabalninkas, Pakruojis a Šeduva rozšíření boží marytė, např.: Dkn, Er, Gst, Jrgn, Ljn, Nj, Rgn, Rgv, SmlB, Srk, Stgv, Stpr, Skt, || boží karytė Bčn, Der, Dknn, Gtč, Jnšk, Jrgn, Kngš, Kri, Krš, Lpč, NmjP, Nrn, Nrš, Obl, RdN, Pbr, Pkr, Ps, Šd, Škns, Šlčn, Šln, Užs, Vb, Žml. Častý výskyt dvou terminologických frazémů jednoho významu v téže zeměpisné oblasti lze snad vysvětlit tím, že rozšířenější frazém boží karytė se prudce šířil do oblasti starších jednoslovných názvů. Takové jednoslovné názvy se v této oblasti zaznamenávají i dnes, např. marytė, méně často marusytė, marusia; jejich starobylost dosvědčují také obdobné názvy slunéčka v jiných jazycích, srov. lotyšské mārīte⁴⁶, německé Marienkäferchen, Marienkäfer⁴⁷, bulharské мáричка⁴⁸. Na druhé straně lze předpokládat, že se zde smísily názvy dvou různých živočichů — Coccinella septempunctata (boží marytė) a trombidium holosericium (boží karytė) —, kteří se v této oblasti dříve pravděpodobně rozlišovali a měli vlastní samostatné názvy; časem se snad jak živočichové, tak jejich názvy ztotožnili.

V jižní části Litvy se vyskytují málo rozšířené terminologické frazémy, v nichž jeden či druhý komponent vznikl nejspíše pouze kvůli rýmu a rytmu, např.: babuška — rabuška Alv, Dsm, Kb, Ndz, Pvč, Škl, Tlt; rabuška — barabuška (st. || boží karytė) Jz; babuška — rapuška Dsm; boruška — poruška Šk; marška — pomparška Pls. Druhým komponentem takového terminologického frazému jsou někdy odvozeniny od osobních jmen, např.: babuška — mariuška Gnn, babuška — maruška (|| boží karytė) Mrc, Seln; babuška — maruška (|| boží karytė) Lpln, nebo naopak — odvozenina od osobního jména je prvním členem terminologického frazému, např.: mariuška — babučka (|| boží karytė) Mrc, Smn; maruška — babuška Avž; petronėlė — poruškėlė (|| boží karytė) Skrd; petriukas — broliukas (|| boží karytė) Ds.

Existují také terminologické frazémy tohoto druhu, v nichž jsou oba komponenty odvozeninami od osobních jmen, např. v okolí Joniškėlis, Panevėžys a Ramygala se někde vedle boží kar-

⁴⁶ A. Bojatė, V. Subatnieks, Lietuviešu — latviešu vārdnīca, p. 98.

⁴⁷ J. Elisonas, Zoologijos sistematikos terminų žodynėlis, Kaunas, 1928, p. 19; D. Slapoberskis, Vokiečių-lietuvių kalbų žodynas, Vilnius, 1963, p. 602.

⁴⁸ M. A. Леонидова, мин. veik., p. 111.

184

vytės se užívá marytė – katrytė Ėr, Jrgn, Nj, Pn, Rgv, Rm, Sml, Spr, Srk, Trs, || dievo katrytė Aukš, Brž, Gražš, Jnšk, Kvr, Pbr, Pšš, Srv, Ši, Tršk. Vyskytují se i řidší varianty: katrytė – marytė || dievo karytė Kngš, Lnč, Pg; katriušytė – mariušytė (||dievo karytė) Vb; katriūtė – mariūtė (t. katriūta – mariūta) || dievo karytė Nrn; mariušytė – katriušytė Vb; marytė – karusytė Vb; marusytė – karusytė (|| dievo karytė) Pc; marusia – petrusia (|| dievo karytė) Pg; maruška – petruška⁴⁹ Slvk, || dievo karytė Psd, Jkt; petruška – maruška (|| dievo karytė) Kngš.

Jak ukazují uvedené příklady, jeden komponent terminologických frazémů vzniklých z důvodů rýmu a rytmu bývá poměrně často jednoslovným názvem slunéčka užívaným v daném nářečí; druhý byl nejspíše přidán v důsledku lidového zvyku⁵⁰.

V litevských nářečích existují pro slunéčko i různé další frazémy, užívané poměrně málo, např.: brouček svatého Petra Svb; brouček svatého Petra Aks, Jdr, Šv, Tv, Tvsk; svatý Petr Brn, Klt, Ml, Tvr, Varn, Vsn; a jeho varianty, např.: svatý Petříček Krkl, Pšt, Ptk; svatý Petřík Kv, Vn. Z jednotlivých míst jsou zaznamenány také např.: boží brouček Vndk; létající štěnice Skd; malá Barboruška Vndk.

Terminologické frazémy, jimiž se označuje nějaký živočich známý po celé Litvě, se však ne vždy vyznačují takovou rozmanitostí jako v případě zkoumaných názvů slunéčka. Například synonymie názvů bahenního ptáka — bekasiny otavní⁵¹ (Capella gallinago) — je celkově chudá a terminologických frazémů je také málo. Z nich se rozšířeněji užívají morfologické varianty bekasiny otavní — bekas otavní, kůzle otavní a další —, které pravděpodobně vznikly na základě asociace, z dojmu vyvolaného hlasem připomínajícím mečení kůzlátka.

Areál rozšíření bekasiny otavní a jejích morfologických variant zabírá větší část území litevského jazyka. Oddělují se pouze její východní a jihovýchodní okraje, kde se více užívají jednoslovné názvy. Přibližná hranice užívání tohoto terminologického frazému ve východní a jižní části probíhá zhruba přes Obeliai, Dusetos, Utenu, Ignalinu, Dubingiai, Musninkai, Kaišiadorys, Prienai, Alytus, Simnas a Veisiejai⁵². V oblasti výskytu bekasiny otavní se vedle tohoto terminologického frazému někdy paralelně užívají také jednoslovné názvy kozel, kůzle, kůzlátko (např.: Brž, Grl, Jnšk, Mrk, Ps, Smn, Vlk). Žemaité dūnininkai užívají mezi Varniy, Kelmė, Tauragė a Vainutas výraz bekasinu otavní vedle jednoslovného složeného tvaru perkūnožis (např.: Drb, Grd, Klm, Lkv, Pašl, Skdv, Strg, Šll, Šlpg, Tn, Varn, Vdk, Vn, Žv).

⁴⁹ Srov.: (maruška — petruška „s tečkovanými krovkami, kdežto boží karytė je malý jasně červený brouček, který neumí létat“).

⁵⁰ Například: Když pasáčci pásli stádo, z nudy si položili broučka na dlaň a říkali: „Boruškėlė — poruškėlė, vzlétni k nebi, zeptej se Boha, zda už je oběd, či ještě ne Šk; Petriuk — broliuk, bude-li pršet, leť, nebude-li, neleť! Ds. Maryte — katryte, ukaž pravdu: bude-li pršet, zůstaň sedět, a bude-li jasno, odleť! Jnšk. Marška — pomparška, až bude teplo, pustím tě, až bude zima, pověsím tě Pls.

Lze ještě dodat, že podobný zvyk je rozšířen i v Bulharsku; tam se však věří, že slunéčko, které odletí z dívčiny dlaně, ukazuje cestu k místu, kde je její snoubenec (srov. Калинке — малинке, покажи ми пътя (М. А. Леонидова, cit. dílo, s. 111).

⁵¹ Komponent perkūnas plnící funkci přívlastku lze snad spojovat se jménem boha staré víry; počátky užívání terminologických frazémů utvořených s tímto komponentem proto mohou sahat do dávné minulosti.

⁵² Za uvedenými východními a jižními hranicemi perkūno oželio a jeho variantů se tento terminologický frazém také vyskytuje, avšak tam jsou typičtější jednoslovná pojmenování: výpůjčka bekosas nebo, méně často, meketys, tekutis a jejich varianty.

185

Morfologická varianta perkūno ožys (hybr. perūno ožys Prvn, Sug) nemá souvislý areál. Je doložena z různých míst, nejčastěji vedle základní varianty perkūno oželis (např.: Adm, And, Dkn, Gml, Iš, Jc, Jknn, Jnšk, Jrgn, Krč, Kzk, Ljn, Lkš, Lpr, Lzd, Mrs, Mžč, Nj, Pd, Pj, Pkr, Prv, RdN, Rgv, Rk, Paśl, Pkl, Pn, Pp, Sug, KetS, Skrd, Ssk, Strg, Svn, Šauk, Šln, Tršk, Vdln, Žg, Žml). Totéž platí pro variantu perkūno ožiukas, je však třeba dodat, že se téměř vůbec nevyskytuje v severozápadní části žemaitského nářečí donininků (srov.: Auk, Alvt, AžB, Až, Brd, Brt, Čk, Ds, Erž, Gml, Grd, Jdp, Kb, Kč, Kkl, Klm, Kpr, Kps, Kri, KzR, Lbn, Ldv, Ldvn, Mln, Mnšk, Mrč, Mrg, Mšk, Mtl, Mzr, Nj, Nmk, Nrn, Nv, Ob, Onš, Pbr, Pbs, Pd, Pg, Pjv, Pkp, Pkrž, Plm, Pp, Prn, Prvj, Slm, Smn, Srj, Stpr, Škns, Ši, Šln, Šmn, Tn, Tr, Trš, Užš, Užv, Varn, Vb, Vg, Vn, Vrk, Vs, Zp, Žl, Žml, Žv). V jižních litevských nářečích se vyskytuje varianta perkūno ožiukas (např.: Dg, Glč, Gnn, Mrs, Smn, Srj).

Poměrně zřídka se vedle perkūno oželio (někdy také vedle jeho variant) vyskytují zaznamenané varianty se změněnou nebo zcela odlišnou první složkou, např. perkūnijos ožys (Šlpg, Varn); perkūnijos ožiukas (Strg); dangaus oželis (Brč, Klv); deguto oželis (Trs); dievo ožys⁵³ (Kdn, Ml), dievo oželis (Ant, Dgl, Dkšt, Ilgn, Antr, Kd, Šlpg, Št); dievo ožiukas (Ds, Ig, Klvr, Kps, Mlt, Mnkn, Prvn); velnio ožys (srov.: Velinio ožiai kai ožiukai šauk gerklę paleidę: rodos ka tę avių pilna to [je] pelkė[je] Jrb), velnio oželis (Alz, JnšM), velnio ožiukas Aln.

Kromě toho jsou z jednotlivých míst zaznamenány i další vzácné terminologické frazémy tohoto významu, např.: dievo avinėlis (Prv, Sug); perkūno baronas (Kpč).

Po přehledu některých rysů geografického rozšíření frazémů lze konstatovat, že areály frazémů ovlivňují tyto faktory:

a) geografické rozšíření jednotlivých slov, která vstupují do frazému;

b) geografické rozšíření jednotlivých významů slova vstupujícího do frazému;

c) geografické rozšíření morfologických prvků slov vstupujících do frazému;

d) vlastní jméno obsažené ve frazémech místního významu;

e) v jednotlivých případech přírodní podmínky, které určují zvláštnosti způsobu života obyvatel některé části Litvy nebo rozdíly ve flóře a fauně;

f) etnografické zvláštnosti různých oblastí Litevské SSR, na nichž závisí areály frazémů souvisejících s každodenním životem, různými tradicemi, zvyky a vírou;

g) vliv jiných jazyků.

Й. ЛИПСКЕНЕ

NEJCHARAKTERISTIČTĚJŠÍ RYSY GEOGRAFIE FRAZEOLOGICKÝCH SPOJENÍ

Shrnutí

Článek zkoumá příčiny, které podmiňují geografii frazeologických spojení. Za tímto účelem podrobně analyzuje geografické rozšíření určitého počtu frazeologických spojení náležejících k různým typům. K prvnímu typu patří spojení-

53 Boží kozel / kozel / kůzlátko, stejně jako názvy slunéčka — dievo k arvy tė / karvelė / karvikė / karvutė se nejspíše utvořily později než hromový kozel / kozel / kůzlátko, protože první složka v jednotném čísle, která je součástí jejich struktury, bůh, jako zobecněné označení mnoha božstev, je patrně výtvorem pozdější doby.

186

jení, jejichž všechny složky tvoří slova užívaná téměř na celém území rozšíření litevštiny, např. ožius bielyti (piauti, lupti, drėksti, plėšti) „být líný“; ke druhému — spojení, jejichž jedna složka tvoří slovo užívané pouze na větší či menší části území litevštiny, např. kiški pagauti, zuikį pagauti (sugauti) „upadnout“; ke třetímu — spojení, jejichž jedna složka tvoří slovo, které se mimo daný frazeologismus nevyskytuje v žádném litevském nářečí, např. pairabiais (palpabiais) eiti „lenošit, chátrat“. Tyto základní typy se dále dělí na menší strukturní a sémantické skupiny. Na základě provedené analýzy se stanovuje, že geografie frazeologických spojení závisí nejen na jazykových, ale i na mimojazykových faktorech: 1) geografickém rozšíření jednotlivých slov, která tvoří frazeologické spojení; 2) geografickém rozšíření jednotlivých významů slov, která tvoří frazeologické spojení; 3) geografickém rozšíření morfologických prvků slov, která tvoří frazeologické spojení; 4) nomina propria, která tvoří jednu složku spojení místního původu; 5) vlivu jiných jazyků; 6) v některých případech přírodních podmínkách, které podmiňují specifický způsob života lidí a také rozdíly ve flóře a fauně; 7) specifikách různých etnografických oblastí Litvy, která podmiňují areály frazeologických spojení souvisejících se způsobem života, vírou, zvyky a obřady lidu.