Page 1IŠ LIETUVIŲ KALBOTYROS ISTORIJOS
LIETUVIŲ KALBOTYROS KLAUSIMAI XX (1980)
K. PAKALKA
O NÁZVU PRVNÍHO VYDÁNÍ ŠIRVYDOVA SLOVNÍKU
U příležitosti 400. výročí Vilniuské univerzity, které se shoduje se 400. výročím narození významného tvůrce starší litevské písemnosti a prvního lingvisty Konstantinase Širvydase (1579—1631), ještě více roste zájem o dějiny počátečního období univerzity, o díla, život a činnost jejích prvních profesorů. Různé války a časté požáry Vilniusu během čtyř století zničily mnoho kulturních památek a knih. Z Širvydasových děl se do našich časů nedochovala jeho gramatika litevského jazyka („Clauis linguae Lituanicae“), nezachoval se ani jediný exemplář druhého vydání polsko-latinsko-litevského slovníku (1631), z prvního vydání se dochoval pouze jediný exemplář, kterému chybí začátek i konec.
Nemáme přesné údaje o tom, kdy Širvydas začal připravovat slovník a gramatiku, s kým nejvíce spolupracoval, kdo pokračoval v jeho díle ani jaký název mělo první a druhé vydání slovníku. Není také známo, kde je Širvydas pohřben, a chybějí podrobnější údaje o jeho životopisu.
O Širvydasově původu víme jen to, že bezpochyby pocházel ze šlechtického rodu Širvydasů, jejichž statky se v 16. století nacházely v Dabužiai a Grėžionys, nedaleko Anykščiai1. O Širvydasově východním původu svědčí také jazykové rysy jeho písemností.
Zde chceme vyjádřit názor na to, jak se mohlo nazývat první vydání Širvydasova slovníku, a také upozornit na nepřesnosti, které se v našich dnech opakují ohledně pořadí jazyků ve Širvydasově slovníku, povahy jednotlivých vydání apod.
O titulní straně a názvu prvních vydání Širvydasova slovníku lze do jisté míry usuzovat z údajů, které uvedli první tři bibliografové tohoto autora, P. Alegambe, N. Sotvel a S. Rostovskis, a z titulů polských slovníků 16.—17. století.
První bibliografové nazývali Širvydasův slovník „Dictionarium“ a uváděli tři jeho jazyky: P. Alegambe — Dictionarium Latino—Polono—Lithuanicum2, N. Sotvel a S. Rostovskis — Dictionarium Polono—Latino—Lituanicum3. Na titulních stranách všech tří dochovaných vydání (třetího až pátého) je uvedeno „Dictionarium trium linguarum“, tj. jazyky nejsou vyjmenovány a spokojí se s obecným názvem — slovník tří jazyků.
Uvedení bibliografové nepodávají název Širvydasova slovníku, nýbrž vypočítávají jazyky slovníku: N. Sotvel a S. Rostovskis uvádějí, že slovník je polsko-latinsko-
1 Jablonskis K. Steponas Jaugėlis—Telega. — In: Litevská kultura a její představitelé, V., 1973, s. 215.
2 Alegambe P. Bibliotheca scriptorum Societatis Jesu. Antverpiae, 1643, p. 84.
3 Sotvellus N. Bibliotheca scriptorum Societatis Jesu. Romae, 1676, p. 157; Rostowski S. Lituanicarum Societatis Jesu historiarum provincialium. Pars prima. Vilnae, 1768, p. 457.
4. 599
97
Page 2litevštinu, zatímco v bibliografii P. Alegambeho je na první místo kladena latina. Je možné, že P. Alegambe pořadí jazyků ve slovníku změnil záměrně: chtěl-li dát latině, která tehdy ve vědě převládala, výjimečné místo, uvedl ji výslovně jako první. Protože P. Alegambe neviděl originální exemplář, mohl se samozřejmě také prostě zmýlit.
První bibliografové uvádějí tyto Širvydasovy práce: „Puncta [Concionum]...“, „Dictionarium...“, „Clauis linguae Lituanicae“.
Tato skutečnost vede k domněnce, že Širvydas také připravil tři samostatná díla: kázání, latinsky nazývaná „Puncta Concionum...“, slovník „Dictionarium...“ a gramatiku „Clauis linguae Lituanicae“.
Protože se gramatika nedochovala a exemplář prvního vydání slovníku postrádá začátek i konec, dodnes nevíme, jak Širvydas svůj slovník sám nazýval. J. Balčikonis se domníval, že „Clauis linguae Lituanicae“ mohlo být názvem prvního vydání Širvydasova slovníku a že gramatika vůbec neexistovala. Svůj důkaz opíral J. Balčikonis o název jednoho slovníku vydaného na počátku 18. století ve švýcarské Basileji: „Clauis linguae Latinae Basileae, 1716“.
Uvedený názor však nemá pevnější oporu.
Za prvé. Kdyby první vydání Širvydasova trojjazyčného slovníku neslo název „Clauis linguae Lituanicae“, první bibliografové by „Clauis...“ a „Dictionarium...“ považovali za jedinou bibliografickou položku. Ve všech vydáních Širvydasova slovníku bylo totiž pořadí jazyků stejné: polština—latina—litevština.
Za druhé. Před Širvydasovou tradicí se slovník nenazýval „Clauis...“. Polští lexikografové 15.–17. století tímto názvem nepojmenovali žádný ze svých slovníků. Nejoblíbenějším názvem slovníků polských i jiných národů však bylo „Dictionarium“5.
Na Širvydase měly velký vliv slovníky polských lexikografů Mikolaje Folkmaro—Baltazara Fontany a Grzegorze Knapského. Jak jsme již zjistili, Širvydas připravil první vydání svého trojjazyčného polsko-latinsko-litevského slovníku podle části „Polonicolatina“ díla „Dictionarium quatuor linguarum...“ Folkmaro—Fontany (1613).
Širvydas převzal od M. Folkmaro—B. Fontany nejen polský a latinský slovní rejstřík, ale pravděpodobně i jeho název „Dictionarium“. Pozdější vydavatelé názvy jednotlivých vydání slovníku neměnili a drželi se prvního. Ačkoli byl rejstřík pro druhé a třetí vydání převzat ze slovníku G. Knapského „Thesaurus polonolatino-graecus“, název zůstal „Dictionarium“. Název „Thesaurus“ by se Širvydasovu slovníku ani nehodil, neboť ten měl mnohem menší rozsah (Širvydas a pokračovatelé jeho díla do něj nezařadili řadu slov ze slovníku G. Knapského).
4 Balčikonis J. Rinktiniai raštai. V., 1978, t. 1, p. 279.
5 Murmelius J. Dictionarium variarum rerum tam adultis utilissimus, germanica atque polonica interpretatione adjecto etiam vocabularum et capitulorum indice. Cracoviae, 1526, 1528, 1533, 1540, 1541. V 17. století byl tento slovník několikrát vydán pod pozměněným názvem — Dictionarium trium linguarum. Cracoviae, 1615, 1625, 1626, 1628. Mymerus F. Dictionarium trium linguarum, latinae, teutonicae et polonicae potiora vocabula continens. Regimonti, 1529. Volckmar N. Dictionarium trilingue ad discendam linguam latinam polonicam et germanicam accomodatu(m). Gedani 1596; Dictionarium quatuor linguarum, latine, germanice et polonice, per Nicolaum Volckmarum... Gedani, 1613.
98
Page 3„Lexiconu“ nazvali polští lexikografové pouze jeden slovník6. Proto i Širvydas mohl jen stěží nazvat první vydání svého slovníku „lexicon“.
Samozřejmě, dokud nebudeme mít nové a ještě přesnější údaje o Širvydově gramatice a dokud se neobjeví exempláře prvních dvou vydání jeho slovníku, budeme se při pojednávání o historii těchto prací muset v mnoha případech spokojit pouze s domněnkami.
V naší době se Širvydův slovník stal bibliografickou vzácností. Zachovalo se jen o něco více exemplářů posledního (pátého) vydání. Proto autoři píšící o Širvydově slovníku, někdy neobeznámení s nejnovějším výzkumem, často zaměňují pořadí jazyků ve slovníku: pokládají jej za slovník latinsko-polského-litevského7, litevsko-polského-latinského8 nebo polsko-litevského-latinského9 jazyka.
Tím, že se pořadí jazyků zamění, se zkresluje povaha slovníku a čtenáři jsou uváděni v omyl.
Dokud bylo datum prvního vydání Širvydova slovníku (do roku 1972) považováno za rok 1629, tvrdili jsme, že zdrojem polské a latinské části tohoto vydání je část „Polonicolatina“ čtvrtého vydání (1623—1624) M. Folkmarova „Dictionarium quadrilingue“10. Tato část je stejná ve všech čtyřech vydáních slovníku M. Folkmara a B. Fontana: I — 1596, II — 1605, III — 1613, IV — 1623—1624.
Nyní, když byla na základě vodoznaků zjištěna časnější a přesnější doba tisku prvního Širvydova vydání (kolem roku 1620)11, musíme na zdroj polské a latinské části uvedeného vydání nahlížet poněkud jinak. Širvydas mohl použít jedno ze tří starších vydání slovníku M. Folkmara a Fontana (I — 1596, II — 1605, III — 1613). Lze se domnívat, že nejsnáze dostupné mu mohlo být třetí vydání (1613).
К. ПАКАЛКА
O NÁZVU PRVNÍHO VYDÁNÍ SLOVNÍKU K. ŠIRVYDASA
Shrnutí
Z prvního vydání trojjazyčného polsko-latinsko-litevského slovníku K. Širvydase (kolem roku 1620) se až do dnešních dnů zachoval pouze jeden defektní (bez začátku a konce) exemplář. Přímé údaje o názvu slovníku proto chybějí.
6 Mączyński J. Lexicon latino-polonicum ex optimis latinae-linguae scriptoribus concinnatum. Królewiec, 1564.
7 Dějiny Litevské SSR / Redakční kolegium: Jablonskis K., Jurginis J., Žiugžda J. V., 1957, sv. 1, s. 298; Jurginis J. Renesance a humanismus v Litvě. V., 1965, s. 261; Jurginis J., Merkys V., Tautavičius A. Dějiny města Vilniusu od nejstarších dob do Říjnové revoluce. V., 1968, s. 136; Historia nauki polskiej. Wrocław—Warszawa—Kraków, 1970, sv. 2, s. 65, 200.
8 Акстинас Б. Знакомьтесь: Литва. Вильнюс, 1977, с. 137.
9 Čepaitienė J., Dėjus T., Jankevičienė S. Lietuvių kalbos vadovėlis mokyklų dėstomąja rusų kalba IX klasei. V., 1969, p. 8—9.
10 Pakalka K. Dėl K. Širvydo „Dictionarium trium linguarum“ lenkiškosios—lotyniškosios dalies šaltinio. — Lietuvos TSR Mokslų Akademijos darbai. A serija, 1960, t. 1(8), p. 217—221.
11 Pakalka K. Apie defektinį trikalbį K. Širvydo žodyną, Lietuvos TSR Mokslų Akademijos darbai, A serija, 1973, t. 4(45), p. 131—142; Balašaitis A., Pakalka K. Dar dėl K. Širvydo defektinio žodyno leidimo datos. — Baltistica, 1976, t. 12(2), p. 171—175.
4*
99
Page 4Začátek slovníku chybí. Soudě podle poznámek prvních bibliografů K. Širvydase (F. Alegambeho, N. Sotwela, S. Rostowského) a běžných názvů polských slovníků 16.—17. století lze usoudit, že první vydání slovníku K. Širvydase mělo název „Dictionarium trium linguarum“.
