LIETUVIŲ KALBOTYROS KLAUSIMAI, XXXII (1993)

BALTŲ ONOMASTIKOS TYRINĖJIMAI

LAIMUTĖ BALUODĖ

HYDRONYMA SÉMANTIKY CHUTI V LOTYŠSKU

Hydronyma sémantiky kvality vody (chuti, barvy, teploty aj.) jsou charakteristická nejen pro baltské jazyky^*, ale také obecně pro indoevropskou onomastiku. Sémantika chuti patří k nejčastějším v hydronymii, protože označuje jednu z nejdůležitějších vlastností vody (Vanagas 1981, 117). V Litvě je celkem známo přibližně 55 hydronym označujících chuť vody. V Lotyšsku bylo zaznamenáno asi 30 takových hydronym.

V Lotyšsku jsou nejrozšířenější hydronyma se sémantikou slané chuti — zaznamenáno jich bylo 16. Jde o potamonyma adjektivního původu Sāl-upe + up. Perk 1970, Sāl²-upte + up., rst. Kalu (podle vyprávění informátora se převrhla taška s nakládanými okurkami a vysypala se z ní sůl) 1958: lot. sāļš „salzig (slaný)“ ME III 803. Tento kořen se objevuje také v názvech řek Sālija² up. Kul E II 162, =? Maz-sālija² up. Spēn U IV 162 k (1963), i v později utvořeném názvu odvozeném od názvu řeky Sāl²-sudmal²-dīķis tv. Snēp 1963, Sālē²-puōrs² tv. Aizp U IV 16: lot. sālijs, nářeční forma sāļejs „salzig; salzhaltig (slaný; mírně slaný)“ ME III 802.

Se sémantikou slané chuti úzce souvisejí také lotyšská hydronyma odvozená od podstatných jmen, jako Sāls-avots pram. J-laic 1963 a +pram. Viesn (dříve v rokli u hory Gaizins) p, Sāls²-ezers jezero L-str Konv. XII 24029 k (1972), Sāls²-likums říční zákrut Zebr 1958, Sāls²-valks mokřad GrīķE II 93: lot. sāls „das Salz (sůl)“ ME III 802–803. Možná sem patří i Sāls-ace // Salace ř. Skaņk 1966, ačkoli v tomto případě jde nejspíše jen o lidovou etymologii, která toto potamonimum spojuje se solí. J. Endzelīns a K. Būga považují toto hydronymum za ugrofinské — srov. est. Salatsi sídliště <*Salatsa (Būga RR III 648, rukopis Endzelīnova slovníku místních jmen).

Zde je třeba zmínit také lotyšská hydronyma utvořená z lotyšských podstatných jmen sāļijums „1. das einmalige Salzen; 2. die Salzlake“ ME III 802, sālums, sālims „die Salzlake (slaný nálev, slaná lázeň)“ ME tamtéž — Sāļijuma dīķis ryb. Strut U V 509, = Sālima dīķis E II 142 k (1959), Sāļijuma dīķis ryb. V-au U V 463, Sāļijuma upīte pot. Annen 1958, = Sālima upīte U V 455 k, Sāļijuma² upīte pot. Skrīy E I 115. Viz FBR XII 128.

Tento kořen je poměrně rozšířený také v odvozování dalších lotyšských toponym, …

^*O lotyšských hydronymech adjektivního původu viz Endzelin 1934, 124–126; Balo-de 1983, 25–34; o hydronymech sémantiky barvy v baltských jazycích viz Baluodė L. Lotyšsko-litevsko-pruské hydronymické paralely // Colloquium Pruthenicum. Warszawa, 1992. S. 157–172.

7

Například: Sālā² lama gn. Dob (u řeky Berže) 1959, Sālīj²-līls ti. Sņep 1963, Sālijas² usedlost Dign 1961, usedlost Sņep E II 104, Sālīj-kalns kopec tamtéž 1963, „Sālejas“ pv. Dign U V 324, Sālej² dům Dund E II 146, Sāles² kopec Gav U IV 77, Sāls-akmeņus kámen Viesn p, 8 názvů kopců Sāls-kalns, Sāls²-kāpa duna Anc (vypráví se, že zde ztroskotala loď s nákladem soli) 1964, Sāls²-lama pv. Eng 1959, Sāls²-puor² rst. Aizp 1958, Sālījām-birzs +březový háj Adul 1972, Sālījām-kalns kopec Graš 1970, Sālījums² usedlost Rop E I 56, Sāļumi dům Sark 1973, Sālīmi² ves Krās E II 168. Snad sem lze zařadit také taková lotyšská jména usedlostí jako Sālavas Gram 1955, Sālavi Durb 1964, Priekl E II 42.

V lotyšských nářečích je poměrně široce známé také další přídavné jméno se sémantikou slané chuti, sūrs¹. salzigⁿ ME III 1134, avšak toto přídavné jméno sūrs se v nářečích užívá také ve významu „2. bitter, herbe; sauer (hořký, kyselý)“ ME tamtéž — řeka Sūra Lubn p a řeka Sūrupīle Kurmā 1963 (vyslovuje se syura², nedaleko vesnice Nagļi) 1974. Tento kořen se vyskytuje i v lotyšských místních jménech s jiným tvořením: Sūrais zars jabloň Poc 1958, Sūrcelė kl., Sūr-kallīns kopec a Sūr-plava pv. Kurmā 1963, tamtéž také Sūr-kruogs krčma U IV 131, dále krčma také v Kul U IV 127, Sūras pv. Grik E II 93, pv. Plan E II 97, Sūra purvs rst. J-laic („sūrs plaut, cieta zāle“ (kosit kyselou trávu, tvrdá tráva) 1963, Sūr²-terce rokle Priekl 1979, Sūrāju birzs březový háj Smil 1961. V oblastech, kde lze předpokládat vliv ugrofinských jazyků, je však někdy třeba tento kořen spojovat s livonským sūŗ „gross (velký)“ Kett. 388, estonským sūŗ „totéž“ Wied. 1096 — například Sūrkangar-kalns kopec Dund E II 147. Za přímo livonská lze považovat taková místní jména z okolí Dundagy jako „Ƶuhrļuwannga“ rst. U IV 255, „Ƶuhr-muzza“ les U IV 258, „Ƶuhr-muzza-tarra“ l. U IV 259; v sousední farnosti Ancė byl zaznamenán ugrofinský název někdejší usedlosti Sūrlag 1964 a název pole Sūrlagda // Dīž-klajums 1964, přičemž paralelní název je kalkem ugrofinského názvu.

V Litvě bylo zaznamenáno přibližně stejně mnoho hydronym této sémantiky jako v Lotyšsku. Jde o názvy 15 řek a jednoho jezera, odvozené od litevského přídavného jména sūrus „slaný“ LKŽ XIV 220: Sūrė ř., Sūris ř., Sūrusis ř., Sūrava ř., Sūrėlė ř., Sūrūnis jez. a další EŽ 320. Kromě toho existuje i několik názvů sídel: litevské Sūriškiai ves, Sūr-upis ves Ladms. 295. Se sémantikou slané chuti se spojují také taková hydronyma jako Drūskinīs, Drūskinė ř., Drūskinė ř., Druskōnis, Druskis jez., Drūskupis ř. a další: litevské druskà „sůl“ LKŽ II 767 (EŽ 92–93).

V pruském jazyce se rovněž vyskytuje jedno potamonymum S u r e 1385 a několik toponym — S u r i k e n k., S u r i t i, S u r i k, S u r k e rst. (Apr. 177), která se také spojují s uvedenými litevskými a lotyšskými přídavnými jmény se sémantikou slané chuti (Apr. 177; Daubaras 1990, 105), ačkoli se v pruském jazyce příslušné apelativum nedochovalo (srov. však pruské podstatné jméno suris „sýr“ Mažiulis 1981, 314).

V Lotyšsku je mnoho hydronym odvozených od lexémů se sémantikou sladké chuti — od lotyšských přídavných jmen salds „süss“ ME III 669, saldens „totéž“, jejich nářečních podob saldans, saldins, saldains ME III 668 — Sald-dzījums hlubina v jezeře Engure Mērs U IV 207, Sald-upe ř. Zau 1969, Saldanijs aluotens² (nářeční podoba) pramen Dag 1962, Saldanais² zátoka licis Akn (zátoka Radzupe) U V

8

277 k. Soldenais pūranė (nářeční podoba) ryb. Dign U V 326. Tento kořen lze patrně rozpoznat také v takových lotyšských hydronymech jako Saldus² jez. Broc E II 90, Saldus² řeka upe Sald 1953, která souvisejí s názvem městečka Saldus²* ME III 670. Kromě toho existuje více lotyšských toponym odvozených od tohoto přídavného jména: Saldais² usedlost Ruc E II 45, Saldais purvs b. Beļ 1956, Saldā pļava pv. Ezern 1979, Saldže ves Dag 1972, Saldacnie ves Kārsav E II 178 a další.

Tento kořen se často vyskytuje také v litevských hydronymech — Saldus ř., Saldeikis ř., Saldi-upis ř., Salduškis jez. (EŽ 288), i v oikonymech a mikrotoponymech — Salda močál, Sal-d-krūvė křoví, Saldė pv., Saldenis b., Saldynė louka a další (EŽ 288), Saldėnė ves, Saldiūtiškis ves (Ladms. 270).

Je třeba dodat, že litevské gėlas vanduo = lotyšskému saldūdens² „süsses (nicht salziges) Wasser“ ME III 670. Z hlediska sémantiky lze tedy lotyšská hydronyma se základem sald- porovnat také s litevskými hydronymy Gėlys jez., Gėlà ř., Gėlainis jez., Gėliškė ř., Gėluotas jez., Gėlūžis jez., Gėl-upis ř., Gel-upis ř., litevskými gėlas, gėlas „bez soli, bez kyselosti, čerstvý, sladký“ LKŽ III 209 (EŽ III; jinak Savukynas 1966, 188). Hydronyma s lotyšským kořenem sald- by tedy mohla být částečně považována za antonyma hydronym s kořeny sal- a sūr-.

V pruském jazyce se nedochovala žádná hydronyma se základy sald- nebo gėl- a nejsou zaznamenána ani apelativa této sémantiky.

Zvláštní je vztah mezi přídavnými jmény se sémantikou chuti v litevštině a lotyštině: litevské rūgštùs = lotyšské skābs, litevské kartùs = lotyšské rūgts.

Z lotyšského adjektiva skābs „sauer (kyselý)“ ME III 878 je odvozeno pouze jedno hydronymum z Lotyšska — Skābais dīķis ryb. Sēļ 1952. Je však třeba zmínit také hydronyma podstatného původu Skāb²-upe ř. Aizp E II 163: skābe „die Säure (kyselina)“ ME III 878, Skābuma baļļa pramen M-sal 1965 = Veļa skābuma baļļiņa pramen M-sal 1952: skābums „die Säure“ ME III 878. Tento kořen je častý i v dalších lotyšských místních jménech, například: Skābā² louka pļava Cīr 1958, Skābais kalns kopec Beļ 1960, Skābā² bažina Nīzemju U IV 65, Skābie usedlost Pals E I 81, Skābiņi² usedlost Bēn E II 131 a další.

V Litvě byl zaznamenán pouze jeden název jezera s touto sémantikou, Rūkštýs: litevské rūgštùs „kyselý“ LKŽ XI 903 (EŽ 284), a několik mikrotoponym — Rūkštýs louka, Rūkšt-pjaunis louka (EŽ 284) a oikonym — Rūgšteliškis ves (Ladms. 267).

* E. Blese má sklon spojovat lotyšská místní jména se základem sald- s norským nářečním sylt „nízký, při vysoké vodě zaplavovaný mořský břeh, malá slaná bažina“ a předkládá hypotézu, že lotyšské saldus mohlo kdysi znamenat „nízké, bažinaté místo, holou šedou plochu“ (Blese 1933, 111—113). A. Vanagas však správně upozorňuje, že taková rekonstrukce by se hodila ke kořeni sal-, ale nemusí mít nic společného s toponymy se základem sald-. Je těžké říci, která litevská a lotyšská místní jména se základem sald- mohla uchovat starý význam tohoto kořene (přesněji — základu sal-) a která jsou poněkud mladšími baltskými útvary, souvisejícími s litevským saldùs, lotyšským salds (EŽ 288—289). Zdá se, že většina litevských a lotyšských toponym může být odvozena přímo od litevského saldùs a lotyšského salds (Endzelīns 1933, 157—158; EŽ 289).

9

K této sémantické skupině litevských hydronym patří také taková vodní jména jako Spālēs ež.: lit. spalhis „kyselý“ (EŽ 310) a Škob-upis up.<(?) *Skob-upis: lot. skābs „kyselý“ (EŽ 333) (Vanagas 1981, 117).

V pruštině jsou doložena místní jména Ructiten, Roctiten, která snad zachovala kořen pruského adjektiva rukthan „kyselý“ (Apr. 145–146). Pruští hydronyma s tímto kořenem se nedochovala.

Kořen lotyšského adjektiva rūgta „hořký, bylinný (hořký)“ ME III 568 byl zaznamenán pouze v názvu jednoho lotyšského jezera – Rūgtens Krās E II 168: lot. rūgtens „poněkud hořký, hořkavý“ ME III 568. Tento kořen je v toponymii Lotyšska vzácný, existuje jen několik místních jmen – všechna jsou zaznamenána v Latgalii: Rūgtais kalna kln. Bel 1965, Rūgtens pv. Krās 1957 aj. Této sémantické skupině v Lotyšsku (přesněji v lotyšské hydronymii) zřejmě odpovídá druhý význam již zmíněného adjektiva sūrs, „hořký“ (viz s. v. sūrs).

V Litvě je hojně zastoupena tato sémantická skupina potamonym: Karč-upis, Karč-upys, Kārt-upis, Kart-upis, Kartenalė aj.: lit. kartùs „hořký“ LKŽ V 347 (EŽ 147, 148; Vanagas 1981, 117); početná jsou také oikonyma, z nichž většina je hydronymického původu: Karč-upis k., Karč-upys k., Karč-rūdė k. (Ladms. 123), Kart-upėnai k., Kartena mstl. aj. (Ladms. 125).

Ačkoli je znám pruský chuťový adjektivní výraz pr. kārtai „hořký“ (Mažiulis 1981, 278), nedochovala se žádná pruská místní jména, která by mohla být utvořena z tohoto lexému.

Kromě již analyzovaných chuťových adjektiv sōls, sūrs, salds, saldēns, skābs, rūgts se v lotyštině užívají také ass „ostrý, kousavý“, kuōdīgs „kousavý“, plekans „mdlý, nevýrazný“, sājš „mdlý, bez chuti“, sal̄kans „sladký, nasládlý“, sīvs „ostrý, štiplavý; hořký“, skāns „nakyslý, kyselejší, trpký“, šķebīgs „odporný, nechutný“, šķēms „trpký, štiplavý“. V lotyšských hydronymech však kořeny těchto adjektiv nebyly zaznamenány (snad jen adjektivum sīvs je nejasného utvoření v potamonimu Sīvēkste Lubn p; srov. jiné lotyšské říční jméno – Aiviekste² E I 115).

V litevské hydronymii jsou kromě již zmíněných litevských adjektiv zaznamenány také odvozeniny od chuťových adjektiv aižus, aitrūs, gailūs, gaižūs, gorius, laiskūs (Vanagas 1981, 117).

Při kvantitativním srovnání hydronym jednotlivých podskupin sémantiky vlastností je patrné, že jak v lotyštině, tak v litevštině jsou hydronyma s barevnou sémantikou početnější než hydronyma s chuťovou sémantikou; ještě méně je vodních jmen se sémantikou průzračnosti a čistoty vody, teploty apod.

ZKRATKY

Zkratky názvů obcí

Adul — Aduliena (okres Gulbene)

Aiv — Aiviekste (okres Jēkabpils)

Aizp — Aizpute (okres Liepāja)

Akn — Aknysta (okres Jēkabpils)

Anc — Ance (okres Ventspils)

10

Annen — Anenieki (okres Dobele)

Bel — Beliava (okres Gulbene)

Bēn — Bēnē (okres Dobele)

Broc — Bruocenai (okres Saldus)

Cīr — Cyrava (okres Liepāja)

Dag — Dagda (okres Krāslava)

Dign — Dignaja (okres Jēkabpils)

Dob — Duobele (okres Dobele)

Dund — Dundaga (okres Talsi)

Durb — Durbē (okres Liepāja)

Eng — Engurē (okres Tukums)

Ezern — Ezerniekai (okres Dagda)

Gav — Gavieze (okres Liepāja)

Gram — Gramzda (okres Liepāja)

Graš — Grašiai (okres Madona)

Griķ — Griķiai (okres Kuldīga)

J-laic — Jaunlaicene (okres Alūksne)

Kalu — Kalupē (okres Daugavpils)

Kārs — Karsava (okres Karsava)

Krās — Kraslava (okres Krāslava)

Kul — Kuldýga (okres Kuldýga)

Kurmā — Kurmalē (okres Kuldýga)

Lim — Limbažiai (okres Limbaži)

L-str — Lielstraupē (okres Cēsis)

Lubn — Lubana (okres Madona)

Lubez — Lubezēre (okres Talsi)

Mērs — Mersrags (okres Talsi)

M-sal — Mazsalaca (okres Valmiera)

Pals — Palsmane (okres Valka)

Pērk — Perkuone (okres Liepāja)

Plan — Planyca (okres Kuldīga)

Poc — Puociemas (okres Limbaži)

Priekļ — Priekule (okres Liepāja)

Priekļ — Priekuliai (okres Cēsis)

Rop — Ruopāži (okres Riga)

Ruc — Rucava (okres Liepāja)

Rug — Rugāji (okres Balvi)

Sald — Saldus (okres Saldus)

Sark — Sarkanmuiža (okres Ventspils)

Sēl — Sēliai (okres Valmiera)

11

Skan — Skankalnė (okres Valmiera) Skriv — Skryveriai (okres Ogre) Smil — Smiltenė (okres Valka) Snėp — Snėpelė (okres Kuldīga) Str — Straupė (okres Cēsis) Strut — Strutelė (okres Tukums) V-au — Vecauce (okres Dobele) Viesn — Viesiena (okres Madona) Zau — Zaubė (okres Cēsis) Zebr — Zebrenė (okres Dobele) Ziemu — Ziemupė (okres Liepāja)

Další zkratky

dr. — půda est. — estonský ez. — jezero gn. — pastvina įl. — záliv k — opraveno, upřesněno k. — vesnice kl. — cesta kln. — hora l. — pole lat. — lotyšský lyb. — livonský liet. — litevský žr. — viz

mstl. — městečko p — doplňující materiál pav. — příjmení plg. — srovnej pr. — pruský pv. — louka rst. — močál s. v. — sub verbo šlt. — pramen tarm. — nářeční výraz ti. — most tv. — rybník up. — řeka upl. — potok

+ — před označením druhu objektu (+tež.) označuje, že objekt již neexistuje 1956...1978 — roky uvedené za hydronymem označují dobu expedice ∧², \² — shoda intonací

LITERÁRNÍ ZKRATKY¹

Apr. — Gerullis G. Die altpreussischen Ortsnamen. Berlin—Leipzig, 1922.

Balode 1983 — Balode L. Přídavné jméno při tvoření názvů jezer v Lotyšské SSR. // Věstník Akademie věd Lotyšské SSR, 1983. Č. 1. S. 25–34.

12

Blese 1933 — Blese E. Několik myšlenek o názvech Liepāja a Saldus. — Sborník Filologické společnosti. Riga, 1933. Sv. 13. S. 108–113.

Būga RR — Būga K. Sebrané spisy. V., 1958–1961. Sv. 1–3.

Daubaras 1990 — Даубарас Ф. Прусская гидронимия. Дисс. на соиск. уч. степ. канд. филол. н. Вильнюс, 1990.

Endzelin 1934 — Endzelin J. Lotyšské vodní názvy. Časopis pro slovanskou filologii. Wiesbaden, 1934. Sv. II. Seš. 12. S. 112–150.

E I—II — Endzelīns J. Místní názvy Lotyšska. 1. díl: Názvy Vidzeme. Riga, 1922; 2. díl: Názvy Kuronska a Latgalska. Riga, 1925.

Endzelīns 1933 — Poznámky k názvům Liepāja a Saldus // Sborník Filologické společnosti. Riga, 1933. Sv. 13. S. 157–158.

EŽ — Vanagas A. Lietuvių hidronimų etimologinis žodynas. V., 1981.

FBR XII — Hauzenberga E. Co místní názvy přinášejí fonetice lotyšského jazyka? // Sborník Filologické společnosti. Riga, 1932. Sv. 12. S. 115–148.

Kett — Kettunen L. Livisches Wörterbuch mit grammatischer Einleitung. Helsinki, 1938.

Konv. I—XXII — Lotyšský konverzační slovník. Riga, 1927–1940. Sv. 1–22.

Ladms. — Lietuvos TSR administracinio-teritorinio suskirstymo žinynas. V., 1976. T. 2.

LKŽ — Slovník litevského jazyka. V., 1968–1988. Sv. 1–14.

Mažulis 1981 — Mažiulis V. Památky pruského jazyka. V., 1981. Sv. 2.

ME I—IV — Mühlenbach K. Latviešu valodas vārdnīca // Redigējis, papildinājis, turpinājis J. Endzelīns. Rīga, 1923—1932, S. 1.—4.

Savukynas 1966 — Savukynas B. Názvy jezer. // Otázky litevské jazykovědy. Sv. 8: Vývoj slovní zásoby litevského jazyka. V., 1966. S. 183—194.

Ū IV—V — Plāķis J. Názvy míst Lotyšska a lotyšská příjmení. Č. 1: Názvy Kurzeme. // Spisy Lotyšské univerzity. Filologická a filozofická řada. Riga, 1936. S. 4; č. 2: Názvy Zemgale. // Spisy Lotyšské univerzity. Filologická a filozofická řada. Riga, 1937. S. 5. s. 213.—528.

Vanagas 1981 — Vanagas A. Sémantika litevských hydronym // Otázky litevské jazykovědy. Sv. 21: Výzkum litevské onomastiky. V., 1981. S. 4—154.

Wied. — Wiedemann F. J. Estnisch-deutsches Wörterbuch. St.Petersburg, 1869 (Tallinn, 1973).

13.

Hydronyma sémantiky chuti v Lotyšsku

Shrnutí

Hydronyma označující slanou chuť jsou v Lotyšsku nejrozšířenějšími hydronymy tohoto typu: přibližně 16 názvů je odvozeno od lotyšského přídavného jména sāļš „slaný“ a podstatných jmen sāls „sůl“, sālījums, sāļums „solanka“. Přibližně stejný počet takových hydronym je zaznamenán také v Litvě.

Další lotyšské přídavné jméno sūrs „1. slaný“ je dobře známo v lotyšských nářečích (srov. potamonyma Sūra, Sāru pīte), má však také význam „hořký; kyselý“. V oblasti ugrofinského vlivu mohou být taková toponyma odvozena od livonského sūr, estonského sär „velký“. Jedno hydronymum s tímto kořenem — Sure — je zaznamenáno také v pruštině.

V Lotyšsku je poměrně mnoho hydronym označujících sladkou chuť. Tato hydronyma lze srovnat s hydronymy se stejným litevským kořenem Sald- a s dalším kořenem Gėl: litevské přídavné jméno gėlas [vanduō]=lotyšské saldūdens „sladká voda“.

Pozoruhodné vztahy lze uvést mezi litevským rūgštìs = lotyšským skābs „kyselý“ a litevským kartùs = lotyšským rūgts „hořký“.

Lotyšské přídavné jméno skābs se vyskytuje pouze v jednom hydronymu — Skābais dīķis, existuje však několik hydronym odvozených od podstatných jmen — Skābji-upē, Skābuma baļļa aj. Také v Litvě je pouze jedno limnonymum Rukštys.

Lotyšský kořen rūgts „hořký“ se uvádí pouze v jednom názvu jezera: Rūgtenis, od přídavného jména rūgtenš „poněkud hořký“. Toto sémantické pole v lotyšské hydronymii zjevně pokrývá druhý význam lotyšského přídavného jména sūrs „2. hořký“, zmíněný výše.

Další lotyšská přídavná jména označující chuť (například ass, kuodīgs, plekans, sājš, salkans, siuvs, skāņš, ėkebas, ījērns) se při odvozování lotyšských hydronym neuvádějí.

Hydronyma se sémantikou chuti mohou být velmi starobylá a tato sémantika je jednou z nejvíce hydronymických. Při srovnání této skupiny s jinými hydronymy označujícími kvalitu vody je však třeba poznamenat, že skupina hydronym se sémantikou chuti je početnější než například skupina hydronym se sémantikou barvy.

14