ŽODŽIŲ FORMOS IR JŲ VARTOSENA LIETUVOS TSR MOKSLŲ AKADEMIJA

N. SLIŽIENĖ

VÝZNAMY A UŽÍVÁNÍ SLOŽENÝCH TRPNÝCH SLOVESNÝCH TVARŮ

Osobní tvary trpného rodu litevského slovesa jsou pouze složené, tvořené trpným příčestím přítomného nebo minulého času slovesa se samostatným lexikálním významem a osobními tvary pomocného slovesa būti, např.: esu baramas, būtų baramas, buvo išbartas. Významem časů a způsobů odpovídají určitým osobním tvarům činného rodu, např.: yra gerbiamas — gerbia, buvo gerbiamas — gerbė, būdavo gerbiamas — gerbdavo, bus gerbiamas — gerbs, būtų gerbiamas — būtų gerbtu, būk gerbiamas — gerbk, tebūnie gerbiamas — tegerbie; yra pagerbtas — yra pagerbęs; buvo pagerbtas — buvo pagerbęs, pagerbė; būdavo pagerbtas — būdavo pagerbęs, pagerbdavo; bus pagerbtas — bus pagerbęs, pagerbs; būtų pagerbtas — būtų pagerbęs, pagerbtų; būk pagerbtas — būk pagerbęs, pagerbk; tebūnie pagerbtas — tebūnie pagerbęs, tegu pagerbia. Mezi oběma typy tvarů je pouze rozdíl v rodu. Tvary činného rodu ukazují, že osoba nebo věc vyjádřená podmětem věty sama vykonává děj, který označují, zatímco tvary trpného rodu vyjadřují děj vykonávaný jiným činitelem a zaměřený na věc nebo osobu vyjádřenou podmětem věty (dále bude takový děj označován jako pasivní). Trpné tvary navíc tím, že věc charakterizují jako podléhající cizímu působení, zároveň vyjadřují i určitý její stav.

Jak je patrné z výše uvedených příkladů, trpné tvary s příčestím přítomného času odpovídají z hlediska časového významu jednoduchým slovesným tvarům, zatímco tvary s příčestím minulého času odpovídají jednoduchým i složeným perfektivním tvarům činného rodu. O trpných tvarech s významem složených perfektivních tvarů se již psalo¹, proto se tento článek bude zabývat pouze těmi trpnými tvary, které z hlediska významu časů a způsobů odpovídají jednoduchým tvarům činného rodu².

Trpné tvary s příčestím přítomného času

§ 1. Složené trpné tvary s příčestím přítomného času vyjadřují pasivní děj současný s okamžikem promluvy, předcházející mu nebo následující po něm. Vedle významu děje je obvykle poměrně zřetelný i význam stavu.

¹ Viz N. Sližienė, Významy a užívání složených perfektivních slovesných časů, in: Výzkumy litevské gramatiky (dále jen LKGT), Vilnius, 1969, s. 17—40.

² Jelikož složené trpné tvary s příčestím minulého času odpovídají svou strukturou i významem časů a způsobů složeným perfektivním tvarům činného rodu, obvykle se rovněž nazývají perfektivními. V případech, kdy však uvedenými významy odpovídají jednoduchým tvarům činného rodu, lze je za perfektivní označovat pouze podmíněně.

77

Přímý způsob:

Přítomný čas: Vezmi si směle ten díl, který je pro tebe uchováván. DaukRR 305. Oni (mláďata) se hned schovají v matčině peří a jsou krmeni otcem. IvanLP II 25. U nor jsou všude připřádány tajemné pověsti. LKŽ II 232.

Minulý čas prostý: Dne 8. dubna bylo pozorováno tokání hoholů. IvanLP II 97. Nejedna šedovlasá hlava z vesnice vyprávěla o kopci šibenic, jehož název byl spojován s výpravami šlechtice. CvR VIII 129. Dokonce bylo několik dělníků vrátivších se z vězení přijato zpět do práce a příplatek k platu byl všem několik měsíců řádně vyplácen. VienR V 410.

Minulý čas opakovaný: Často se zde zmiňoval i Skleněný mužíček. BalčHP₁ 253. Ležení se posouvalo jen na jaře, když se po oteplení Zajíc přesunul do stodoly, na seno. CvR III 66.

Budoucí čas: Ví, že oni (koně) budou brzy mobilizováni, a králové ze Šalteiků budou jezdit jen na hercích, nevhodných pro válku… SimonVK II 28. Co je to za ráj, když jedněm bude bráno a druhým dáváno! VienR V 201. Ve stáří se tam budou shazovat nějaká procenta kvůli měknutí mozku. ČiulRR III 50.

Nepřímý způsob: Ale tady téměř každý nadává a pálí pohledem, že prý jsou peníze zbytečně promrhávány. ŽemR I 49. A prý se mlátilo parním strojem. SimonVK II 205. Stalo se, že začal vyprávět, k jakým pracím prý byl přidělován. ŽemR II 374. A oni prý nepomysleli na to, že podél obytného domu povede silnice… SimonVK I 46.

Vyskytují se také formy nepřímého způsobu tvořené trpnými příčestími pomocného slovesa v nesklonném rodě. Vyjadřují děje, které vyplynuly z určitých okolností nebo se pouze předpokládají.

Místo „běží spěchaje“, „běží tryskem“ se dříve říkávalo také: běžím spěchaje. BūgKS 92.

Formy podmiňovacího způsobu, jejichž tvar pomocného slovesa je jednoduchý, vyjadřují hypotetické děje přítomné nebo budoucí; jejich časový význam je, stejně jako u jednoduchých aktivních forem podmiňovacího způsobu, nediferencovaný a vyjasňuje se teprve v širším kontextu.

V našem kraji by bylo mnohem více kachen, kdyby jim byla poskytována péče. IvanLP II 73. Nesuďme, abychom sami nebyli souzeni. SimonVK II 327.

Formy podmiňovacího způsobu, jejichž tvar pomocného slovesa je složený, vyjadřují hypotetický minulý děj zaměřený na věc nebo osobu vyjádřenou podmětem věty a časovým a způsobovým významem odpovídají složeným perfektivním aktivním formám podmiňovacího způsobu, které rovněž vyjadřují hypotetický minulý děj, srov.: byl bych býval kárán — byl bych káral.

Kdyby s ním bylo lépe zacházeno, neutekl by odtamtud hledat chléb. JabIRR I 319. Když Grete Královna otevřela dveře do kuchyně, hluk náhle utichl a nastalo tak rozpačité ticho, že by se Grėta nejraději vrátila do svého pokoje, jako by jí někdo vynadal. Ach, ví, že se tu mluvilo o ní, že se tu — nejspíš — smáli jí. SimonVK II 218–219.

Vzhledem ke specifickému významu trpného rodu jsou formy rozkazovacího a přacího způsobu velmi vzácné: rozkaz nebo přání se obvykle adresuje věci či osobě vyjádřené podmětem věty, zatímco v tomto případě provedení děje

78

na něm nezávisí. Proto tyto způsoby trpného rodu, pokud se vůbec vyskytují, vyjadřují spíše stav věci než děj zaměřený na tuto věc (s výjimkou neosobních tvarů).

Buď všemi milován, ale o tuto lásku neusiluj. JablRR I 314. Ať je tak řečeno. SchG 303. Když už sis pošpinil svědomí, ty pokrytče, ať tedy alespoň jméno Šimonů není vláčeno po věznicích. SimonR I 154.

Ve významu složených trpných tvarů přítomného času, zejména ve třetí osobě, se často užívají samostatná trpná příčestí přítomného času³. Z hlediska současného jazyka by je bylo možné považovat také za složené tvary s nulovým tvarem pomocného slovesa v přítomném čase.

Pozdní letní plodiny se záměrně ještě ponechávají na poli; jenže už nestačí dozrát na nepříliš horkém slunci. VaižgDD 59. Býci příliš dobře pochopili, že všechny ty strašlivé výkřiky a rány nejsou určeny jim. VaižgDD 70. I páni z mého příbuzenstva jsou přijímáni s úctou. SimonVK II 20. Zdá se mi, že jsem volána... SruogR III 408.

Protože se složené tvary přítomného času užívají poměrně málo, budou se k ilustraci jejich významů místy uvádět také samostatná trpná příčestí přítomného času.

§ 2. Trpné tvary s příčestím přítomného času mohou mít stejně jako jednoduché tvary činného rodu buď konkrétní, nebo zobecněný význam. V prvním případě vyjadřují konkrétní pasivní děje probíhající v okamžiku promluvy, probíhající v minulosti nebo probíhající v budoucnosti.

Když se zeptal, kdo je zmocnil připravit nevinného člověka o svobodu, odpověděli, že se tak děje jménem policie a jeho pána Kalum-Beka. BalčHP₁ 310. Dangutė je nucena okamžitě se provdat za knížete Mozirů, kterého nemiluje. MairRR II 176. Kaziuliai požehnali své jediné dceři, když ji provdali za čeledína, který u nich sloužil a byl rovněž mobilizován. VienR I 285. Trestní oddíl už svou práci téměř dokončil: na náměstí u radnice byli zastřeleni poslední Holanďané, které stateční bojovníci ve spěchu pochytali, některé ještě v posteli, jiné — už ty, kteří přišli do obchodů a úřadů. VenclR III 246. Proto se rozhodl dnes zajít alespoň ke Šmitovi, kde se budou promítat světelné obrazy. SimonVK II 300. Také by si skoro přála, aby její odchod z tohoto domu byl zakončen modlitbou. SimonVK I 243.

Ve významu konkrétního pasivního děje se užívají téměř výhradně trpné tvary sloves nedokonavého vidu. Pouze tehdy, když se tvary přítomného času obrazně líčí události minulé (význam praesens historicum), užívají se také tvary sloves dokonavého vidu.

Bylo už pozdě, přesněji řečeno, bylo časné ráno, když se vracel z Pagiriai domů. A tu najednou: dup, dup! Zpod můstku vyběhli tři nebo čtyři muži. Vilius už ležel na zemi, pořádně ztlučený bičíky. Pak mu roztáhli ruce a pevně je přivázali ke koncům bílé fošny. — Teď utíkej, chlapče! — radili mu zamaskovaní chlapíci. SimonVK I 152—153.

V ostatních případech se trpné tvary sloves dokonavého vidu ve významu konkrétního děje vyskytují jen ojediněle a jsou poměrně blízké tvarům sloves dokonavého vidu s příčestím minulým (srov. § 6).

Potom se zařizoval pokoj pro hosty se dvěma postelemi, mramorovým umyvadlem a zrcadlovou skříní. SimonVK II 168.

³ Podrobněji viz N. Slįžienė, Lietuvių literatūrinės kalbos sudurtinių veiksmažodžio formų struktūrą, in: Lietuvių kalbos gramatinė sandara (dále jen LKGS), Vilnius, 1967, s. 78—79.

79

§ 3. Pasivní tvary s příčestím přítomného času se s konkrétním významem pasivního děje užívají celkově jen velmi málo. Nejčastěji mají zobecněný význam: označují jimi trvalé nebo za určitých okolností vždy probíhající pasivní děje v přítomnosti, minulosti nebo budoucnosti.

Není tam žádná slevovací tyč: jakkoli, voda se nabírá velmi obtížně. ŽemR I 56. U nás se s nimi (kachnami lžičáky) setkáme všude, ale nikde se jich nenachází mnoho. IvanLP II 85. Jak se říká — pes psa, pes psa, psí ocas vrtí, tak i zde. ŽemR II 457. Všechno to obilí se poseče, vymlátí a nasype do sýpek, takže zrno se za 10, někdy i za 8 týdnů, podle počasí, vrátí ze stébla do zrna a přinese bližnímu stonásobnou úrodu. DaukRR 213. A synové byli také všichni přísně hlídáni, aby se nezapletli a nepohlédli na nějakou pěknou tvářičku. SimonVK II 173. Ta denní doba byla dlouhá pro starého i mladého, než ji přečkali, a těm dvěma se nic nenechávalo. VaižgDD 107. On (bratr) jí byl pokaždé znovu darován. SimonVK I 201. Když přicházel podzim, čas nadějí, úroda bývala sklizena do posledního zrnka. CvR VIII 111. Ach, kdy už nastane ten den, kdy budou věšeni ti, kteří ještě budou chtít válku? SimonVK II 262. Řadoví zaměstnanci byli informováni, že jejich zásilky budou přijímány nejdříve za tři dny. VenclR III 248. Miláčku, ani já, ani Viliumas nechceme, aby se o nás říkalo totéž co o vašem pohoštění v Pamariu na svatbě. SimonVK II 15.

V zobecněném významu se užívají pasivní tvary sloves nedokonavého i dokonavého vidu, avšak tvary prvního typu jsou mnohem častější.

§ 4. Pasivní tvary přítomného času se zobecněným významem často označují obvyklé přítomné děje jako potřebné nebo možné. V prvním případě označují takové pasivní děje, které se za určitých okolností vždy vykonávají a musí vykonávat.

Sehnal ti místo, ale musíš mu zaplatit rubl… hned tě tam zavede… ve městě se platí za každý krok… ŽemR II 219. Plot po zvyku Gudů se neplete, ale staví se gudským způsobem — výplň se připevňuje už od samé země. Vrn (LKŽ III 694). Železo se kuje, dokud je žhavé… SimonVK II 276. Části slov se rozdělují po slabikách: na další řádek se přenáší celá slabika slova a další slabiky téhož slova. JablRR I 398. Aby déšť nesmáčel žito, pokládá se na něj kriauklas (čepice). Vdš (LKŽ VI 561). Co tu sypeš jako tabák z nosu — syp tak, jak se sype! Skd (LKŽ I 692). Kolečkové křeslo se vyrábí ze silného prkna. Klov (LKŽ V 480).

Ve druhém případě se obvyklé pasivní děje v přítomnosti označují jako možné, a proto se za určitých okolností vždy vykonávají.

Obvykle se stavějí pouze obytné budovy (stavení), lodě a města (hrady). BūgKS 109. Jestliže jsou všechny nemoci jen nervového původu a to lze tak rychle zjistit, k čemu jsou potom potřeba lékaři všech možných druhů? SimonVK II 181. Membrána ve tvaru váčku se snadno vyrábí z kolodia. MatKCh 48. Nebyla potřeba rozdat koudel, sama vidíš, jak se získává. CvR VIII 32.

§ 5. Někdy se pasivními tvary s příčestím přítomného času označuje nikoli probíhající, nýbrž již vykonaný děj. V těchto případech se užívají podobně jako složené perfektivní tvary s relativně-rezultativním významem⁴.

Je rozdělen (srov. je rozdělený) na dvě části. V jedné části obrazu je vyobrazena jasně modrá obloha se zlatě zářícím sluncem… Ve zbývající části je vyobraze-

⁴ Viz N. Sližienė, Sudurtinių atliktinių veiksmažodžio laikų reikšmės ir vartojimas, LKGT, s. 17–40.

80

ten šedý, záblesk blesku na obloze. SimonVK I 175—176. Podle dohody s Graužinisem připadala Ignatovi půda (srov. byla přidělena) jen pustina. Gud-GuzKIT 279. Každý z těch Tyzenhauzů si přinesl z Livonska rodovou kroniku sepsanou jeho předkem Hansem Henrikem Tyzenhauzem a pergamen s opisem listiny rižského arcibiskupa, jíž se lenní statek Tyzenhauzů měnil ve věčné vlastnictví. (srov. byl změněn) Gud-GuzKIT 338. Všechno, co se v ní během těch milostí nashromáždilo, přinesla nyní ona (Severija) tomu, komu to bylo jí osudem určeno k spatření (srov. bylo určeno). VaizgDD 56. Východ — Západ, hluboký Sever a Jih budou spojeny (srov. budou spojeny) spořádanou prací. SNėrP₁ 156.

Výsledek děje je v těchto případech mluvčím pokládán za pokračování, za součást popisovaného děje, proto se užívají tvary s příčestím přítomným⁵.

Trpná forma s příčestím minulým

§ 6. Trpná forma s příčestím minulým vyjadřuje pasivní děj, který se uskutečnil v minulosti nebo se uskuteční v budoucnosti. K vyjádření dějů v přítomnosti se neužívá.

Oznamovací způsob:

Minulý čas prostý: Brzy bylo všechno zlato rozděleno do tolika měšců, kolik bylo mnichů. VienR I 30. Za vzlykání byl vylíčen život malého člověka od samého kolébky. CvR VIII 179. Dlouhý Adamův vous byl nejprve přerušen strojkem na stříhání, a potom, když Alexandr vzal do ruky břitvu, celý sklouzl dolů jako závěj odvanutá větrem. VencIR III 93. Zahynula malá sokolí hnízda a jejich hnízdo bylo roztrháno, rozházeno, větrem rozfoukáno do všech stran… KrėvP 206. Jednoho středečního dne, právě když probíhal volební boj, byla v Elizaitově sále svolána schůze. SimonVK I 81.

Trpná forma minulého času prostého s příčestím minulým může podobně jako složené činné formy minulého času prostého v určitém kontextu vyjadřovat minulý děj, jehož důsledky jsou aktuální v přítomnosti. Tento její význam se blíží významu přítomného času perfekta. Rozdíl mezi nimi je stejný, jen ještě výraznější, jako rozdíl mezi významem složených perfektivních forem činného rodu v přítomném čase a jednoduchých forem minulého času prostého: trpná forma minulého času prostého má ve srovnání s perfektivními formami přítomného času výrazně silnější význam minulého děje a výrazně slabší význam přítomného stavu⁶.

Náš mocný vládce ti nabízí, že ti dobrovolně vydá člověka a všechny ty, kteří s ní byli zajati (srov. jsou zajati), jestliže slíbíš, že odtáhneš od hradu a pokojně opustíš naši zemi. KrėvP 165. — „Už se rozednívá, vládce,“ odpověděl starý Vaišnora. „Ale pěšky ho v lese nenajdeš, na koni ho nedohoníš: je malá naděje, že bohové dostanou, co jim bylo slíbeno.“ — „Bohové musí dostat, co jim bylo slíbeno!“ řekl přísným hlasem

⁵ Srov. užití jednoduchých forem přítomného času k vyjádření děje, který již zcela skončil, např.: Už jsi úplný blázen: doma nemáš ani kousek chleba, a teď si odvážíš popsaný kus dřeva (BsRP 28) (manželka kárá muže, který se vrací z trhu a místo chleba koupil lékařskou vývěsní tabuli), viz Z. Dumašiūtė, Užívání rozšířeného přítomného času v současném litevském spisovném jazyce, Lietuvos TSR mokslų akademijos darbai, serija A 1(8), Vilnius, 1960, s. 178—179.

⁶ Srov. N. Sližienė, Významy a užívání složených perfektivních slovesných časů, LKGT s. 23—26.

6. 520

81

šedovlasý velekněz mocných bohů. KrėvP 187. Kolikrát už bylo řečeno, kolikrát se volalo na pána; prostřednictvím lesníka jsem to i já sám Baltaragovi několikrát říkal. A když neposloucháte, pán nařídil shrabat dobytek. ŽemR II 69. Když dítě dostalo odpověď, že jsou to písmena, že z těchto písmen se skládají slova a že tak ten, kdo dostane dopis, může poznat, co mu v něm chtěli sdělit, začalo se na rozházená písmena na papíře dívat jen s ještě větší zvědavostí a zaujetím. PtR I 238. Petr se ukloní, jak mu bylo ukázáno, a odejde. BinkRn 293.

Pro vyjádření minulého jednorázového děje se kromě složených trpných tvarů minulého času prostého užívají také samostatná příčestí trpná minulého času. Tento jejich význam se projevuje v určitém kontextu.

Konečně byl učiněn kompromis. Jednání skončila, jak známo, „husami“. SimonVK I 269. Oběd vystrojili v městečku na několika místech, v špitále, v hospodářské části fary i jinde. Několik set lidí bylo nasyceno, žebráci z celého okolí byli pohoštěni a naloženi zbytky tak, že je sotva unesli. VaižgRR I 375. Na jaře 1955 odletělo 36 (labutí), na podzim byly spatřeny jen 4. IvanLPII 34. V zahraničí se tato metoda začala používat teprve za druhé světové války, zatímco v Sovětském svazu se jí užívalo již před válkou. BaršF 161.

Příčestí trpná minulého času se v tomto významu neužívají často. O něco častěji se vyskytují v jazyce odborné literatury a publicistiky⁷.

Minulý opakovaný čas: „Kvas už nemáme, tak se aspoň napijte téhle medoviny — ach, ta osvěží srdce.“ A host býval skloněn. VaižgRR I 183. Stříhal látku, vedl jim první steh a jehla pak dál pracovala sama, bez přestání, dokud nebyl oděv ušit. BalčHP₁ 119–120.

Budoucí čas: Možná ten, který mě nezabije, bude zabit mou rukou... SimonVK II 318. Ale ano, můžeš zemřít, budeš oblečen. Mlt (LKŽ I 40). Doufám, že budeme pěkně přivítáni. SNėrP₁ 442. Jdi domů, tohle není tvoje práce, a jestli se budeš plést, kam nemáš, budeš za každé slovo potrestán deseti zlatými. BalčHP₁ 311. — Všechno bude hotovo, — odsekla Marė a chtěla odejít. ŽemR II 302.

⁷Význam minulého děje je vlastní také příčestím trpným minulého času některých slovanských jazyků, pravda, převážně jen tvarům středního rodu. Dnes se v tomto významu užívají pouze v polštině a ukrajinštině a v některých ruských nářečích, dříve však, zejména v XVIII. století, byly rozšířeny v ruském spisovném jazyce a nacházejí se také ve starých památkách běloruského jazyka. Ve slovanských jazycích se stejně jako v litevštině užívají také souběžně se složenými tvary vytvořenými z příčestí trpných minulého času a tvarů minulého času pomocného slovesa být; viz Б. А. Матвеенко, Временное значение главного члена страдательно-безличного оборота (на материале украинского и белорусского языков), кн.: Историческая грамматика и лексикология русского языка, Москва, 1962; П. С. Кузнецов, К вопросу о сказуемостном употреблении страдательных причастий в русском литературном языке XVIII и начала XIX века, кн.: Труды Института русского языка АН СССР, т. II, Москва, 1950; П. С. Кузнецов, К вопросу о сказуемостном употреблении причастий и деепричастий в русских говорах, кн.: Материалы и исследования по русской диалектологии, т. III, Москва—Ленинград, 1949. P. Kuznecovas vysvětluje toto užívání příčestí minulého času v ruském spisovném jazyce XVIII. a počátku XIX. století vlivem polštiny a latiny, zároveň však poznamenává, že mělo určitou oporu i v živém lidovém jazyce.

Ve starých památkách litevského jazyka se vlivem latiny někdy užívají tvary příčestí trpného přítomného času ve významu minulého děje (např.: O teip’ W. Iėsus, kad’ iiėmus tatái passākė, imtas yra (srov. assumtus est Mr 16, 19; wžiėty jest WjP 379) ing’ dagu. DP 225). Souběžně se vyskytují také samostatná příčestí trpná minulého času, např.: Bei kad’ ne maž patārpt ne norėjo, numirė wel’ ir didžiuris, ir palaidotas pekloi. DP 271; užívání těchto posledně uvedených tvarů by zřejmě nebylo vhodné vysvětlovat vlivem cizích jazyků, neboť, jak jsme již zmínili, užívají se i v současnosti.

82

Nepřímý způsob: Selima všichni nazývají nejstrašnějším a nejkrutějším vrahem, a ty se odvažuješ říkat, že jsi zabil jeho syna a nebyl hned rozsekán na kousky. BalčHP₁ 295. A i tomu nepříteli prý bude ukázáno, co je Němec a že se s ním, jak se říká, nežertuje. SimonVK II 43. Jeden strážný vešel do stanu, aby jim řekl, že budou zanedlouho napadeni. BalčHP₁ 59.

Kondicionál tvary s příčestím minulým vyjadřují hypotetický pasivní děj, který náleží minulosti nebo budoucnosti. V prvním případě označují možný či žádoucí pasivní děj v minulosti, který se však neuskutečnil, a časovým významem odpovídají složeným perfektivním tvarům kondicionálu činného rodu, jež vyjadřují hypotetický minulý děj, srov.: byla bych dohoněna — byla bych dohonil.

Kdybych byla alespoň první doběhla! Možná by se ještě pomohlo! ŽemR I 333. Kdyby tu byl někdo z velikánů, dítěti by se pomohlo... ŽemR I 371.

Zvlášť výrazný význam minulého děje mají pasivní tvary se složenými tvary pomocného slovesa.

Ten pašerák bych si mnohem raději dopřál, kdyby nebyl poražen ten, který se jím vykrmoval. DaukRR 327. Na chvíli se dokonce rozesmutnil, že se zavázal jako stálý dělník, a ne na úkoly: kolik peněz by se tu dalo vydělat VaizgRR I 284.

V druhém případě se pasivními tvary kondicionálu s příčestím minulým vyjadřují možné nebo žádoucí pasivní děje, které by se mohly odehrávat v budoucnosti; časovým významem odpovídají jednoduchým tvarům kondicionálu činného rodu užitým v určitém kontextu, srov.: byl by dohoněn — dohonil by. Jen činnými tvary lze vyjádřit nejen hypotetické budoucí, ale i přítomné děje, zatímco pasivní tvary s příčestím minulým se k vyjádření přítomných dějů vůbec neužívají, a to ani skutečných, ani hypotetických.

Kdybys našel tutéž bylinku, kterou tě víla proměnila, byl bys osvobozen. BalčHP₁ 163—164. Navíc ho učenec sám provedl po knihovně, ukázal mu všechny skříně a poskytl mu mnoho užitečných rad, jak pracovat, aby bylo cíle dosaženo rychleji. VienR I 300. Velmi mu záleželo na tom, aby bylo všechno uděláno včas a dobře. VaizgDD 97. Pracující lidé našeho okresu vynaloží veškeré úsilí, aby úkoly stanovené XXII. sjezdem KSSS byly úspěšně splněny. T 1963, 10.

Pasivní tvary kondicionálu uvedené s částicí aby nebo se spojením částic jen aby vyjadřují příkaz, rozkaz či požadavek, aby byl označený děj vykonán.

Dohlédněte, aby to bylo hotovo do večera! BilR I 106. Ať je proklet ten, kdo po nalezení toho pokladu jej nevrátí mému synovi. BalčHP₁ 95. Ať je slovo dodrženo! SruogR III 516. Ať mi to hned laskavě opraví! LzPR I 381.

Tvary imperativu pasivního rodu s příčestím minulým vyjadřují žádoucí, někomu přející pasivní děj a svým významem se blíží optativním tvarům.

Buď pozdraven, Vilni! Buď pozdraveno, naše staré město! GirR II 13. Buďte, vrahové, prokleti za časného jitřního rozbřesku! Buďte prokleti kletbou, když překročíte náš práh! Buďte prokleti matkami za nevinnou krev! Ať vás mor, prokletí, smete ze země! SNėrP₁ 422.

Optativ: „Mladý pane,“ řekl, „můj pán chalífa tě může učinit čímkoli, čím bude chtít, dokonce i svým nástupcem, zatímco já mohu udělat jen málo, a

6 *

83

co mohu udělat, ať je raději uděláno dnes než zítra. BalčHP₁ 309. Dotýkat se? Ne. Ať je překvapená, ohromená. Bude soudit, aniž by předem upozornil. VencIR III 255.

Rozkazovací a žádací způsob trpné tvary užívá jen velmi zřídka.

§ 7. Ve významu pasivního minulého nebo budoucího děje se užívají téměř výhradně trpné tvary dokonavých sloves s příčestím minulým. Tvary nedokonavých sloves se v těchto případech vyskytují zřídka a svým významem se blíží složeným trpným tvarům s příčestím přítomným.

Nejprve se mělo za to, že zde byl objeven nevyčerpatelný zdroj energie. BaršF 164. [Einiukas] rostl tak, jako byla sama Grėtė doma, jak se zdá, vychovávána. SimonVK II 351. Tak, jak se také chtělo — krejčí (= švadlena) se stal správcem panství. BinkRn 171. Široce známá a ceněná jsou také díla sochaře J. Mikėnase, která byla loni vystavena v Moskvě a na světové výstavě v Benátkách. T 1963, 10.

Srov.: Už dávno, ještě před válkou, se uvažovalo o stavbě nového obytného domu, ale peníze stále nebyly a nebyly. SimonVK II 171.

§ 8. Trpné tvary dokonavých sloves s příčestím minulým vyjadřují pouze konkrétní pasivní děj. Tvary nedokonavých sloves mohou mít i zobecněný význam, užívají se však velmi zřídka. Obecně tedy platí, že trpné tvary s příčestím minulým se užívají k vyjádření konkrétních minulých nebo budoucích dějů.

Protože trpné tvary s příčestím minulým jsou příznačné převážně jen pro dokonavá slovesa a vyjadřují konkrétní děj, nelze jimi vyjadřovat děje přítomné: ty se tvary dokonavých sloves nejčastěji vyjadřují zobecněně.

Vztah významů trpných tvarů s příčestím přítomným a minulým

§ 9. Složené trpné tvary s příčestím přítomným a minulým jsou svým významem velmi úzce propojeny a tvoří ucelený systém časování trpného rodu. K vyjádření konkrétního pasivního děje se užívají tvary nedokonavých sloves s příčestím přítomným a tvary dokonavých sloves s příčestím minulým. Jedny vyjadřují děj probíhající v určitém okamžiku, druhé děj, který v určitém okamžiku nastal nebo nastává. V zobecněném významu se užívají tvary nedokonavých i dokonavých sloves s příčestím přítomným, zatímco tvary s příčestím minulým se v tomto významu téměř neužívají.

Takové rozdělení trpných tvarů určily významy příčestí, z nichž se tvoří. Trpná příčestí přítomná se tvoří převážně z nedokonavých sloves a vyjadřují pasivní děj jako proces. Příčestí přítomná dokonavých sloves se obvykle užívají pouze k vyjádření opakovaného děje, kdy nemůže vyniknout jeho trvání. Trpná příčestí minulá se tvoří převážně z dokonavých sloves a vyjadřují pasivní děj jako uskutečněný fakt. Významy trpných příčestí přítomných a minulých se tedy odrážejí také ve významech složených tvarů vytvořených pomocí těchto příčestí.

Lze říci, že trpné tvary s příčestím přítomným v konkrétním významu zahrnují pouze přechodná slovesa nedokonavého vidu, zatímco tvary s příčestím minulým

84

minulého času – pouze tranzitivní slovesa dějového vidu. Formy zobecněného významu s příčestím přítomného času zahrnují jak slovesa průběhového, tak dějového vidu, zatímco tento význam není formám s příčestím minulého času vlastní. Z toho plyne, že pouze společně vzaté tvary trpného rodu s příčestím přítomného a minulého času zahrnují všechna tranzitivní slovesa a tvoří tak jeden systém určitých slovesných tvarů trpného rodu.

Vztah významu složených tvarů trpného rodu k významu příčestí přítomného a minulého času trpného rodu

§ 10. Složené tvary trpného rodu s příčestím přítomného času i tvary s příčestím minulého času pocházejí ze složených konstrukcí s přísudkovou funkcí, které obsahovaly příčestí přítomného nebo minulého času⁸. Příčestí vyjadřovala vlastnost vyplývající z děje označeného slovesným kořenem příčestí; konstrukce s příčestím přítomného času tak označovaly vlastnost věci vyplývající z pasivního děje probíhajícího v čase vyjádřeném sponou, zatímco konstrukce s příčestím minulého času označovaly vlastnost věci vzniklou na základě dříve proběhlého pasivního děje. Takové konstrukce složeného přísudku existují ještě i dnes, např.: Jeho nos byl zahnutý jako zobák; Písmo bylo naprosto nečitelné. Tento strom bude vhodný na sanice.

Od těchto konstrukcí se nejvíce vzdálily tvary trpného rodu s příčestím minulého času. V nich se již neodlišuje samostatný časový význam příčestí od významu pomocného slovesa, tj. relativní význam předcházejícího děje (příčestí zde ztratilo časový význam). Časový význam složených tvarů vyjadřují pouze tvary pomocného slovesa, zatímco příčestí trpného rodu minulého času označuje jen dějovou představu a zároveň určuje rodový a vidový význam celého složeného tvaru. Protože příčestí minulého času nemá vlastní časový význam, je velmi úzce spojeno s pomocným slovesem; zároveň je izolováno od atributivních příčestí trpného rodu minulého času a od těch, která vyjadřují vedlejší děj. Ztráta časového významu příčestí vedla také k rozdílu ve významu tvarů trpného rodu s příčestím minulého času oproti významu atelitních tvarů (tj. relativně rezultativnímu významu), srov. Slapukas… tady byl chycen za klopy: byl zraněn, nemohl ovládat ruku – vlk se dostal do pořádné pasti! (TilvU 162); zde složený tvar byl chycen označuje minulý děj, který trval současně s ději označenými jednoduchými tvary nemohl ovládat, dostal se, zatímco složený tvar byl zraněn vyjadřuje rezultativní stav trvající v témže minulém čase, který vznikl v důsledku dřívějšího děje.

§ 11. Tvary trpného rodu s příčestím přítomného času se od konstrukcí složeného přísudku neoddělily tak zřetelně jako tvary s příčestím minulého času.

⁸ A. Potebnja považoval složené tvary trpného rodu v litevštině, stejně jako odpovídající tvary v ruštině, pouze za konstrukce plnící funkci složeného přísudku. Podle jeho názoru vyjadřují dvě události a dva časy (to znamená, že obě složky mají samostatný lexikální i gramatický význam), a proto je nelze považovat za jednu gramatickou formu; viz А. А. Потебня, Из записок по русской грамматике, т. I–II, Москва, 1958, p. 146–154. P. Kuzněcov však považuje spojení ruských příčestí trpného rodu se slovesem быть, která jsou svou strukturou i významem analogická tvarům trpného rodu v litevštině, za složené tvary, ačkoli tvrdí, že si nečiní nárok na konečné řešení této otázky; viz П. С. Кузнецов, Из истории сказуемостного употребления страдательных причастий в русском языке, докт. диссертация (mašinopis), Москва, 1947, p. VI–VIII. Tato spojení se považují za složené tvary také v akademické mluvnici ruštiny; viz Грамматика русского языка, т. I, Москва, 1960, p. 502–504.

85

Tyto tvary se od konstrukcí složeného přísudku liší především tím, že svým časovým a způsobovým významem odpovídají jednoduchým slovesným tvarům činného rodu a tvoří s nimi korelace určitých slovesných tvarů činného a trpného rodu: trestám — jsem trestán, trestal jsem — byl jsem trestán atd. Tímto způsobem vstupují do systému časování sloves a odlišují se od konstrukcí plnících funkci složeného přísudku.

Ačkoli je kvalitativní význam příčestí přítomného času, která tvoří tvary trpného rodu, značně oslaben (jinak by se tyto tvary nemohly významem vyrovnat jednoduchým slovesným tvarům), přesto se do jisté míry stále odráží ve významu složených tvarů trpného rodu: označují děj zaměřený na věc vyjádřenou podmětem věty a zároveň vyjadřují i určitý stav této věci. Například jsem trestán znamená nejen, že mě někdo trestá, ale také to, v jakém jsem kvůli tomu stavu. Význam stavu tyto tvary stále spojuje s konstrukcemi plnícími funkci složeného přísudku a ukazuje, že se od nich zcela neoddělily.

Složené tvary trpného rodu s příčestími přítomného a minulého času se tedy, po větších či menších změnách významu příčestí, z nichž se skládají⁹, izolovaly od analogických konstrukcí plnících funkci složeného přísudku a nyní zaujímají určité, vymezené místo v systému časování sloves.

Složené pasivní tvary s příčestími přítomného a minulého času v písemných památkách 16.–17. století

§ 12. Pasivní tvary s příčestími přítomného a minulého času, které se vyskytují v písemných památkách 16.–17. století, se svým významem a užitím od dnešních tvarů příliš neliší. Tvary s příčestím přítomného času mají nejčastěji zobecněný význam (a), méně často označují konkrétní pasivní děj probíhající v určitém okamžiku přítomnosti, minulosti nebo budoucnosti (b).

a) Tuto píseň zpívej, jak se zpívá latinsky. Mž 318. Slituje se nade mnou, synem Davidovým: dcera má je jako svázaná od ďábla. DP 113. Někdy bývá trápen i jiný dobrý člověk na tomto světě. Každý den jsme zatahováni do hříchů a nečistot, někdy ďáblem, někdy zlým člověkem, někdy vlastním tělem. BrP II 53.

b) Až dosud se veselí, ty však jsi celý svázán. DP 272. A požehnal jim a nazval je jménem člověka, v čase, kdy byli stvořeni BrB 1 Moz 5, 2.

K označení zobecněného děje se užívají tvary sloves průběhového i dokonavého vidu, zatímco pro konkrétní děj téměř výhradně tvary průběhového vidu. Několik tvarů sloves dokonavého vidu označujících konkrétní děj se vyskytuje v písemných památkách J. Bretkūna.

A všichni, kteří byli toho dne pobiti, mužů i žen, jich bylo dvanáct tisíc, všech lidí z Aje. BrB Joz 8, 25. Jestliže dnes vidíš

⁹ Pomocné sloveso zde, stejně jako ve všech ostatních složených tvarech, ztratilo lexikální význam a vyjadřuje pouze význam gramatických kategorií; podrobněji viz N. Slizienė, Lietuvių literatūrinės kalbos sudurtinių veiksmažodžio formų struktūra, LKGS, s. 65–66.

86

kdo by zemřel a byl pohřben. A po třech dnech by k nám přišel... Tehdy bychom uvěřili pravdě, že člověk, který zemřel, vstal z mrtvých a žije. BrP1124.

§ 13. Pasivními tvary s příčestím minulého času se obvykle vyjadřují konkrétní pasivní děje v minulosti nebo budoucnosti.

A když jsme jej spatřili, byl pozvednut a přijat na nebe před jejich očima. DP 228. Takto byli Midjánci pokořeni před očima synů Izraele a již více nepozvedli hlavu. BrB Teis 8, 28. Tlučte, a bude vám otevřeno. Mž 102. Každý, kdo slyší tato má slova, bude přirovnán k moudrému muži, který postavil svůj dům na skále. SP 50. Pamatuj, abys nebyl zabit. DP 199. Každé údolí bude zasypáno; každá hora a pahorek budou sníženy. DP 29. A co mám činit s Ježíšem, který se nazývá Kristus? Všichni řekli: Musí být ukřižován, ukřižuj ho, ukřižuj ho! DP 168.

Stejně jako v současné spisovné litevštině se i v písemných památkách 16.–17. století k vyjádření minulého nebo budoucího děje užívají převážně pouze tvary sloves dokonavého vidu s příčestím minulého času. Přesto se vyskytuje o něco více než dnes neurčitých slovesných tvarů s příčestím minulého času, které označují probíhající děj a zřejmě mají význam průběhového vidu.

Petničioy chodil po vesnicích a domech s velkým svým hladem a žízní. SP 363. Bůh jim dal spravedlnost, aby byli bez ustání biti železnými řetězy po všech údech od nejmocnějších a nejprudších ďáblových holí. SP 161. Ta, která se vdá, nemá se ukazovat jiným, aby ji pohrdali a aby ji nemilovali, nýbrž má dbát na to, aby se vdala za opravdového muže a aby ji miloval. SP 223. Aby kvůli nám a našim záležitostem, které jsou skutečně proti naší víře, nebylo slovo Páně více rouháno Židy, pohany, Turky a odpadlíky. DP 168. Toto místo bylo nazváno Gilgal až do dnešního dne. BrB Joz 5, 9.

Jak je vidět, pasivní tvary s příčestím minulého času užité v těchto větách jsou svým významem velmi blízké tvarům s příčestím přítomného času. Právě těchto druhých tvarů bychom dnes v těchto případech užili. Někdy se i ve starých písemných památkách užívají tvary s příčestím minulého času vedle tvarů s příčestím přítomného času.

Věz tedy: tvé potomstvo (pokolení) bude cizincem v zemi, která mu nepatří, a tam bude přinuceno k otrocké službě a trápeno po čtyři sta let. BrB 1 Moz 15, 13.

Z toho vyplývá, že užívání složených pasivních tvarů s příčestími přítomného a minulého času bylo v písemných památkách 16.–17. století poněkud méně ustálené než v současné spisovné litevštině.

Závěry

1. Jednoduché osobní tvary sloves činného rodu odpovídají svými časovými a způsobovými významy složeným osobním tvarům trpného rodu s příčestími přítomného a minulého času. Tvary s příčestím přítomného času, charakteristické pro slovesa průběhového i dokonavého vidu, odpovídají aktivním tvarům sloves průběhového vidu s konkrétním významem a sloves průběhového i dokonavého vidu s generalizovaným významem; tvary s příčestím minulého času, charakteristické převážně pouze pro slovesa dokonavého vidu, odpovídají aktivním tvarům sloves dokonavého vidu s konkrétním významem. Odchylek je

87

poměrně velmi málo, o něco více jich je pouze v písemném jazyce 16.–17. století. Takto teprve společně vzaté zahrnují trpné tvary s příčestími přítomného a minulého času všechna tranzitivní slovesa a vytvářejí korelace s jednoduchými osobními tvary činného rodu.

2. Složené trpné tvary s příčestími přítomného a minulého času se od konstrukcí se složeným predikátem, z nichž se kdysi vyvinuly, vzdalují nestejnou měrou. V těchto složených tvarech trpná příčestí minulého času ztratila časový význam a oddělila se od příčestí minulého času užívaných ve všech ostatních případech; proto s pomocným slovesem būti tvoří velmi těsný celek. Trpná příčestí přítomného času, která tvoří složené tvary, tak výrazný významový posun neprodělala: oslabily se pouze jejich adjektivní vlastnosti a vystoupily do popředí vlastnosti slovesné, avšak i to stačilo k tomu, aby se spojení takového příčestí s pomocným slovesem būti svou gramatickou funkcí vyrovnalo jednoduchým osobním tvarům činného rodu. Tyto tvary spojuje s konstrukcemi se složeným predikátem vedle významu děje také stále pociťovaný význam stavu, což ukazuje, že se od nich zcela neoddělily.

3. Užívání složených trpných tvarů v písemnostech 16.–17. století je v zásadě stejné jako v současném spisovném jazyce; pouze vedle tvarů s příčestím přítomného času se o něco častěji než dnes užívají významově blízké tvary sloves průběhového vidu s příčestím minulého času.

Došlo 5. X. 1971

Н. СЛИЖЕНЕ

VÝZNAMY A UŽÍVÁNÍ SLOŽENÝCH TRPNÝCH ČASOVÝCH TVARŮ

Resumé

Článek osvětluje významy a užívání složených trpných časových tvarů s příčestími přítomného a minulého času, které svými časovými významy odpovídají jednoduchým časovým tvarům činného rodu.

Složené trpné tvary s příčestím přítomného času označují děj, jehož působení směřuje k předmětu vyjádřenému podmětem a který probíhá současně s okamžikem promluvy, předchází mu nebo po něm následuje. Od odpovídajících jednoduchých časových tvarů činného rodu se liší pouze trpným významem, srov.: esu baramas — baru, buvau baramas — bariau atd. Tvary sloves nedokonavého vidu mají jak konkrétní, tak generalizovaný význam, zatímco tvary sloves dokonavého vidu mají obvykle pouze generalizovaný význam, např.: Sužiėdovuvės buvo švenčiamos linksmai, bet Grėtei džiaugsmo nebuvo. — Zásnuby se slavily (dosl.: byly slaveny) vesele, ale Grėtė se neradovala (I. Simonaitytė). Svirties nėra: kaip norint vargingai yra semiamas vanduo. — Žerav není: voda se nabírá (dosl.: je nabírána) všelijak, s námahou (Žemaitė). Kai ateidavo ruduo, vilčių metas, derlius būdavo nuimamas iki grūdelio. —

88

Když přicházel podzim, čas nadějí, sklízela se úroda (dosl.: byla sklízena) až do posledního zrnka (P. Cvirka).

Složené trpné tvary s příčestím minulým označují konkrétní trpný děj, který se uskutečnil v minulosti nebo se předpokládá v budoucnosti, a tvoří korelace činného a trpného rodu s odpovídajícími jednoduchými časovými tvary: buvau pavytas – pavijau, būdavau pavytas – pavydavau, būsiu pavytas – pavysiu atd.¹⁰ Např.: Pro kukčiojimus buvo papasakotas mažojo žmogaus gyvenimas nuo pat lopšio. Skrze vzlyky byl vyprávěn život malého člověka od samé kolébky (P. Cvirka). Taigi žiūrėk, neužmiršk, girtas pas mergas ne jok, nes būsi išjuoktas ir pažemintas. – Tak se dívej, nezapomeň, opilý k holkám nejezdi, jinak budeš zesměšněn a ponížen (Vaižgantas). Význam trpného děje je charakteristický téměř výhradně pro tvary dokonavých sloves. Složené tvary nedokonavých sloves s tímto významem se vyskytují zřídka.

Protože jsou složené trpné tvary s příčestím minulým charakteristické téměř výhradně pro dokonavá slovesa a mají pouze konkrétní význam, neužívají se k označení dějů probíhajících v přítomnosti, které se tvary dokonavých sloves obvykle vyjadřují zobecněně.

Složené trpné tvary s příčestími přítomného a minulého času tvoří jediný systém časování trpného rodu, protože pouze dohromady plně odpovídají svým významem jednoduchým časovým tvarům činného rodu a zahrnují všechna přechodná slovesa. Tvary s příčestím přítomného času, charakteristické pro slovesa dokonavá i nedokonavá, odpovídají jednoduchým časovým tvarům činného rodu, které označují konkrétní probíhající děj nebo mají zobecněný význam; tvary s příčestím minulého času, charakteristické pro dokonavá slovesa, odpovídají tvarům činného rodu označujícím konkrétní uskutečněný děj nebo děj, který se uskuteční v budoucnosti.

Užívání složených trpných tvarů v litevských památkách 16.–17. století je v zásadě stejné jako v současném jazyce, pouze se častěji vyskytují trpné tvary s příčestím minulým nedokonavých sloves.

Došlo

5. 10. 1971

¹⁰ To je jejich druhý význam. O jejich prvním, relativně rezultativním významu pojednává jiný článek, viz N. Slizienė, Sudurtinių atliktinių veiksmažodžio laikų reikšmės ir vartojimas, sb. Lietuvių kalbos gramatikos tyrinėjimai, Vilnius, 1969, s. 17–40.