LIETUVIŲ KALBOTYROS KLAUSIMAI XXXVII (1997)

LEKSIKOGRAFIJOS IR LEKSIKOLOGIJOS PROBLEMOS

Kazys MORKŪNAS

NORMATIVNÍ SLOVNÍK A LINGVISTICKÁ GEOGRAFIE

Kromě úplného neboli velkého slovníku, který měl obsáhnout všechna slova litevského jazyka a který K. Būga již začal psát a vydávat, chtěl sestavit také jednosvazkový normativní slovník spisovného jazyka. Při výběru slov do něj z kartotéky velkého slovníku pomáhali A. Vireliūnas a A. Varnas¹. Po smrti K. Būgy se tato práce zastavila. Obnovila ji již jiná redakce Slovníku litevského jazyka, jejíž sestavení ministerstvo školství v roce 1930 svěřilo J. Balčikonisovi. Tato redakce dále shromažďovala materiál pro velký Slovník litevského jazyka a začala psát jeho první svazek; do roku 1944 téměř dokončila výběr slov také pro jednosvazkový normativní slovník. Především na základě tohoto vybraného materiálu byl sestaven a v roce 1954 vydán „Slovník současného litevského jazyka“ (DŽ₁).

V posledních desetiletích vyšly rozsáhlejší i menší pravopisné a přízvukové slovníky, slovníky terminologie různých oborů, dvojjazyčné a další slovníky i práce, které přispěly nebo přispívají k normování lexika litevského spisovného jazyka a jeho užívání. „Slovníku současného litevského jazyka“, jehož dvě další opravená a doplněná vydání vyšla v letech 1972 a 1993 (DŽ₂, DŽ₃), však v tomto ohledu náleží mimořádné, tj. obzvlášť významné postavení.

Největší a nejdůležitější část „Slovníku současného litevského jazyka“ (a samozřejmě i lexika litevského spisovného jazyka) tvoří stará slova, která se užívají také v nářečích. Poměrně velký počet těchto slov se svými základními významy je společný všem litevským nářečím, např. akìs, dúona, sáulė, žẽmė; bált//as, -à, gẽr//as, -à, sald//ùs, -ì, vien//as, -à, ketvirt//as, -à; tù, jū̃s, màno; áusti, nèšti, pìrkti. To je bohatství celého litevského národa.

Další část slov uváděných ve „Slovníku současného litevského jazyka“ je odedávna známa pouze v určité oblasti nářečí (mluv) nebo v jednom konkrétním nářečí; například slovo anýta ‚matka manžela‘ dnes užívají především Kaunasané (Jrb, Kn, Kš, Mrj, Prn, Šk, VIkv), jižní Aukštaiťané (Al, Lzd, Šlčn, Trak, Vrn) a větší část východních Aukštaiťanů² (An, Ign, Kp, Mlt, Rk, Šr, Švnč, Ukm, Ut, Zr); krẽžis ‚koš s obručemi, košík‘ – severní Žemajťané (Krtn, Mžk, Pln, Skd, Tl), jednotlivé oblasti východních Aukštaiťanů-

¹ S a l y s A. Raštai 3, Įvairūs straipsniai, Roma: Lietuvių Katalikų Mokslų Akademija, 1985, 235–236.

² Jak anýta, ve stejné oblasti litevských nářečí se užívají také některá další stará slova označující příbuzenské vztahy: šešūras ‚otec manžela‘, moša ‚sestra manžela‘, dieveris/dieveris ‚bratr manžela‘, srov. Lietuvių kalbos atlasas 1, Leksika (dále LKA I), Vilnius: Mokslas, 1977, 195–196, mapa č. 117, 118.

40

avšak nářečí (Svn, Vžns), srov. též LKA I 79, mapa č. 28; bandódaržis „ohrada pro dobytek, dvůr“ – většina žemaitských nářečí (Als, Kv, Lkv, Slnt, Vgr, Vkš, Žd), srov. též LKA I 46, mapa č. 10; kibìras / kibiras „nádoba k nabírání a nošení vody, nalévání mléka apod.“ – západní žemaitská nářečí (Klp, Prk, Šlu), západní aukštaitská nářečí klaipėdského kraje (Pgg, Smln, Vlkš), jim sousedící jižní žemaitská nářečí (Trg, Vn), srov. též LKA I 67, mapa č. 21.

U uvedených a mnoha dalších slov nejsou doplněny poznámky uvádějící, kterému nářečí nebo skupině nářečí jsou vlastní. Některá z nich nemají v jiných nářečích ani náhradu vhodnou pro spisovný jazyk, např. kibìras (téměř v celé zbývající oblasti litevského jazyka bylo rozšířeno výpůjční slovo ze slovanských jazyků vìedras, které v posledních desetiletích vytlačuje spisovné kibìras, srov. LKA I 67). Značná část slov této skupiny má v nářečích i další ekvivalenty, které jsou v „Dabartinės lietuvių kalbos žodynas“ uvedeny jako synonyma, např. kromě anyta také úošvienė DŽ₁ 890, DŽ₂ 876 (užívají především aukštaitští panevėžiškiai a šiauliškiai; Žemaité – úošvenė), úošvė DŽ₂ 876 (vyskytuje se v jednotlivých, převážně aukštaitských nářečích, srov. LKA I 195, mapa č. 117); kromě bandódaržis také diendaržis DŽ₁ 135, DŽ₂ 119, DŽ₃ 121 (užívá se v některých východních a západních aukštaitských nářečích), laìdaras DŽ₁ 401, DŽ₂ 352, DŽ₃ 349 (užívají jej především Žemaité), žàridis DŽ₁ 966, DŽ₂ 957, DŽ₃ 950 (užívá se v západních aukštaitských kaunaských a některých žemaitských nářečích) atd.³

Vztah slov „Dabartinės lietuvių kalbos žodynas“ nebo jejich významů k určitému nářečí se často uvádí pomocí poznámek: dz. (=slovo či význam z dzūkijského nářečí), ryt. (=východní aukštaitština), vak. (=západní aukštaitština), žem. (=žemaitština), např.: gydúolė (2) dz. „léčivá bylina“ DŽ₃ 173, nūn, nūnai, prv. dz. „dnes, nyní“ DŽ₁ 507, DŽ₂ 446, DŽ₃ 441; aplaidžià (3ᵇ) ryt. „opuštění, neštěstí“ DŽ₁ 27, DŽ₂ 29, „neštěstí, pohroma“ DŽ₃ 28, žiautaro||ti, -ja, -jo ryt. „lehce jíst, žvýkat“ DŽ₁ 971, DŽ₂ 962, DŽ₃ 954; pažýgys (3ᵇ) vak. „cesta, výprava“ DŽ₁ 566, „dlouhá cesta, výprava“ DŽ₂ 541, DŽ₃ 533, tìmstr||as, -à vak. „tmavě šedý (obvykle o koních)“ DŽ₁ 857, DŽ₂ 851, DŽ₃ 846; kvėž||ti, -ta, -o žem. „chátrat, strádat, upadat, slábnout“ DŽ₁ 347, DŽ₂ 341, DŽ₃ 346; vėdin||as, -à (3ᵇ) žem. „jako ženich“ DŽ₁, DŽ₂ 923, „jako ženich“ DŽ₃ 916.

Poznámky u některých slov ukazují, že se tato slova užívají ve více nářečích nebo mají v různých nářečích různé významy, např.: nióg||ti, -ja, -ė dz., vak. 1. „rychle jít, běžet“, 2. „těžce nést, táhnout“ DŽ₃ 425; sustìg||ti, su-stìga, -o ryt., žem. „ztuhnout, znecitlivět, přestat ovládat klouby“ DŽ₃ 782; našà (4) 1. žem., vak. „úroda, zralost, výnos“ DŽ₃ 415; geinýs (4) 1. dz. „provazové zařízení k lezení na strom při vybírání medu od včel“, 2. ryt. „osnova látky, nitě sejmuté z osnovního rámu“, 3. ryt. „tkalcovský člunek“, 4. žem. „podložka svázaná z proutí k nakládání vorů“ DŽ₃ 169.

³O rozšíření slov s významem „bandodaržis, diendaržis“ v nářečích viz také LKA I 46–47, mapa č. 10.

41

Ve třetím vydání „Dabartinės lietuvių kalbos žodynas“ bylo celkem uvedeno⁴ 1446 těchto poznámek: dz. – 161, ryt. – 487, vak. – 111, žem. – 687. Kromě toho byla v posledním vydání slovníku zavedena zkratka aukšt. (=slovo či význam z aukštaitského nářečí). Je uvedena pouze u 8 slov nebo jejich významů: apibrėkš||ti, -ta, apibrėško 1. aukšt. „trochu se rozednívat“²2. žem. „trochu se stmívat“; brėkšma (1) 1. aukšt. „svítání“, 2. žem. „soumrak“; gróbas (1) 1. aukšt. „žebro“, 2. žem. „střevo“; išbrė||kšti, -kšta, -ško aukšt. „rozednít se, rozjasnit se“; krušn||us, -i (4) aukšt. „křehký, lámavý“; siekšnis (1) 3. aukšt. „příze navíjená z přástu na cívku“; spáugas (3) aukšt. viz s p u o g a s.

Ve všech vydáních tohoto slovníku se používá také poznámka tarm. (=nářeční slovo nebo nářeční význam), která rozsah rozšíření slova či významu přesněji nevymezuje, např.: atšláimas (4) tarm. 1. „dvůr“, 2. „podlaha stodoly, udusaná hliněná podlaha“ DŽ₃ 51; tarm. 1. „dvůr“, 2. „podlaha stodoly“ DŽ₃ 60; bruišė (2) tarm. viz k u o j a DŽ₃ 91; ėglis (2) tarm. viz k a d a g y s DŽ₃ 146. Ve třetím vydání slovníku tuto poznámku najdeme u 698 slov nebo jejich významů.

Sestavovatelé slovníku vysvětlují význam všech uvedených poznámek v souvislosti se „stylistickou charakteristikou slov“: poznámky aukšt., dz., ryt., vak., žem. „ukazují, že slovo, jeho význam nebo rčení se užívá pouze v těchto nářečích, ale vyskytuje se také v krásné literatuře – v textech jednotlivých spisovatelů. Pokud je u některého nářečního slova obtížné určit, ke kterému nářečí patří, označuje se obecnou poznámkou tarm. – nářeční“ (DŽ₃ XIV). O tom, zda lze slova a jejich významy opatřené uvedenými poznámkami doporučit pro spisovný jazyk, se nic dalšího neříká. Normalizační funkci má ovšem odkaz žr. (=viz), který se za některá slova uvedená s těmito poznámkami ještě připojuje a odkazuje „na obvyklejší, frekventovanější slovo“ (DŽ₃ V), např.: lùstas (4) ryt., dz. žr. l u i t a s DŽ₃ 375; pečiūt||as, -a (1) ryt. žr. p e t i n g a s DŽ₂ 542, DŽ₃ 534; ropūtė (2) tarm. žr. b u l v ė DŽ₃ 664.

Z toho vyplývá, že slova s poznámkami označujícími určitá nářečí (aukšt., dz.,...) nebo s poznámkou tarm., avšak bez odkazu žr., lze považovat za přípustná ve spisovném jazyce. Tím spíše, že v některých případech ve spisovném jazyce ani neexistují jiná slova či termíny pro označení určitých pojmů, srov.: dangùs (4) 3. tarm. „horní část vnitřku pece“ DŽ₃ 107, gomurys (3ª) 2. ryt. „horní část vnitřku pece“ DŽ₃ 182; sąmatas (1) ryt., dz. „provázek nebo kožený řemínek k utažení postroje při zapřahání“ DŽ₃ 673. Pravda, významy jiných slov se obvykle nevysvětlují pomocí slov s uvedenými poznámkami, ani v těchto případech však není postup zcela důsledný, srov.: minkytuvis (1) žem. „díže na chléb“ a dúonkubilis (1) „káď na zadělávání chleba, díže“; laitas (4) ryt. 1. „udusaná podlaha, podlaha stodoly“ a klojimas (2) 3. „podlaha stodoly, laitas“, pãdas (2) 4. ryt. „hliněná podlaha stodoly, laitas“.

Na druhou stranu ani uvádění zmíněných poznámek u slov není příliš důsledné.

⁴ Počty slov a jejich významů opatřených poznámkami označujícími nářečí v DŽ₃ zpracovala na počítači Laboratoř automatizace vědeckých prací Ústavu matematiky a informatiky (ved. V. Černiauskas).

42

Kromě výše probíraných slov anýta, krėžis, bandó daržis, kibìras, příznačných pro tu či onu část území litevského jazyka, nemají taková označení ani mnohá slova nebo jednotlivé významy užívané v nářečích poměrně úzce, např.: kapóklė (2) 3. ‚vedega‘ DŽ₃ 283 (okolí Mažeikiai, Skuodas aj., srov. LKA I mapa č. 33, LKŽ⁵ V 241); skrytìs, -iẽs m. (4) 1. ‚dřevěný ráfek‘ DŽ₃ 708 (okolí Pagėgiai, Šilalė, Tauragė, zde však patrně častější forma skrytãs/skryt́as, srov. LKA I 98, mapa č. 42, LKŽ XII 1086–1088); šovà (4) 2. ‚závora, zástrčka‘ DŽ₃ 819 (Druskininkai, Lazdijai, Merkinė, srov. LKA I mapa č. 6, LKŽ XV 263–264); žúobris (1) 2. ‚pluh, rádlo‘ DŽ₃ 964 (Ariogala, Čekiškė, Šaukotas, Šlapaberžė, srov. LKA I 105, mapa č. 45).

Srovnáním všech tří vydání „Slovníku současného litevského jazyka“ můžeme zjistit, že přístup sestavovatelů a redaktorů jednotlivých vydání k výběru a uvádění slov užívaných v nářečích a jejich významů se často liší nebo mění; srov. tabulku 1.

Tabulka 1

Označení plodu smrku nebo borovice⁶

Označení | Nářečí | západní hornolitevská nářečí | jižní hornolitevská nářečí (Dzúkové) | východní hornolitevská nářečí | žemaitská nářečí | DŽ₁ | DŽ₂ | DŽ₃bužỹs | − | + (Drsk, Lp, Mrc) | − | − | − | + 2. dz. ‚šiška‘ | + 2. dz. ‚šiška‘gurgùtis | − | − | + (Brž, Pnd, Slm) | − | + | + 1. ž. š i š k a | + 1. ž. š i š k akankorėžis | rt./nj. | − | rt./nj. | + | + | + ‚gurgutis‘ | +kirkùžė | − | − | + (Alž, Ob, Rk, Skp) | − | + ž. š i š k a | + ž. š i š k a | −

⁵ LKŽ – Slovník litevského jazyka 1-17, Vilnius, 1956–1996.

⁶ O rozšíření označení plodu smrku nebo borovice v nářečích viz také LKA I 166–167, mapa č. 93; LKŽ I 1229, III 748, V 216, 840, XII 1125. Zkratka rt. označuje, že se dané pojmenování v nářečí užívá méně často a netvoří větší souvislou oblast; nj. – pojmenování je v nářečí novější.

43

skujà | + | − | rt. | + (východní) | + 2. ž. šiška | + 3. ‚šiška‘ | + 3. nář. ‚šiška‘ || žebelýs | − | − | + (An, Ds, Kp, Ob, Ut) | − | − | + ž. šiška | −

Lze tedy vyvodit tyto závěry:

1. Účelnost nejednotného užívání označení konkrétních nářečí – aukšt., dz., ryt., vak., žem. – v normativním slovníku je velmi sporná. Chceme-li ukázat, že některé slovo (význam, přízvuková varianta apod.) se ve spisovném jazyce dosud pevně neustálilo, čtenářům, kteří se zajímají pouze o jazykovou praxi, by zcela postačilo obecnější (neutrální) označení tarm.

Význam označení dz., ryt., vak. si nyní může čtenář vykládat různě: od poloviny šedesátých let se namísto klasifikace litevských nářečí K. Jauniause – A. Salyse začala užívat klasifikace A. Girdenise – Z. Zinkevičiuse (zdokonalená varianta klasifikace A. Baranauskase), v níž dzúkská nářečí zcela chybějí a oblasti východních a západních hornolitevských nářečí jsou výrazně rozšířeny. Tyto tři poslední značky – dz., ryt., vak. – ve skutečnosti označují spíše hlavní etnografické oblasti Horní Litvy.

2. Při výběru slov z velmi bohaté nářeční slovní zásoby pro normativní slovník omezeného rozsahu se jeho sestavovatelé musí rozhodnout, jakými nejdůležitějšími kritérii se při výběru mají řídit. Princip výběru je ve „Slovníku současného litevského jazyka“ vyjádřen takto: usiluje se o uvedení „častěji užívaných nářečních slov, která se vyskytují v krásné literatuře, zejména v dílech klasiků, v publicistice, periodickém tisku a jinde“ (DŽ₃ VII). Není zde zdůrazněna další důležitá podmínka, kterou je třeba při zařazování nářečních slov, jejich tvarů, významů a přízvukování do spisovného jazyka zohlednit – zeměpisné rozšíření těchto jevů, tj. jak rozšířené jsou v nářečích, kdy a kterému nářečnímu lexiku se dává přednost⁷.

K. Būga, A. Salys, J. Balčikonis, J. Senkus a další doufali, že údaje lingvistické geografie využijí v jazykové praxi spisovného jazyka, a tedy i při normování slovní zásoby, když sestavovali dotazníky a programy systematického výzkumu litevských nářečí-

⁷ DŽ₃ (srov. „Prameny slovníku“, s. XXI–XXII) nevyužil ani zdroj poskytující údaje důležité i z tohoto hlediska – první dva svazky LKA (3. svazek LKA, věnovaný morfologii, se dostal ke čtenářům v roce 1994, ačkoli rok jeho vydání je 1991).

44

… a při shromažďování nářečních údajů zahrnujících různé jazykové oblasti. Metodické pokyny pro sběr údajů, vypracované speciálně pro tento účel, by lépe pomohly objasnit užívání a rozšíření jazykových jevů potřebných pro normativní slovník v nářečích.

NORMATIVNÍ SLOVNÍK A LINGVISTICKÁ GEOGRAFIE

Shrnutí

Významnou úlohu při normování slovní zásoby spisovné litevštiny plní „Dabartinės lietuvių kalbos žodynas“ (Slovník moderní litevštiny) – DŽ₁ (Vilnius, 1954) a jeho dvě revidovaná vydání DŽ₂ (1972), DŽ₃ (1993). Jeho nejdůležitější část tvoří stará slova, která se ve svých hlavních významech užívají ve všech litevských nářečích, např. akìs (oko), báltas (bílý), viēnas (jeden), nèšti (nést). Ostatní slova ve slovníku se užívají pouze v některých nářečích. Vztah některých slov a jejich významů k tomu či onomu nářečí je označen zvláštními značkami (zkratkami): aukšt. (= slovo nebo význam z aukštaitského nářečí), dz. (=dzukijské), ryt. (=východoaukštaitské), vak. (=západoaukštaitské), žem. (=žemaitské, samogitské), např.: gróbas 1. aukšt. „žebro“ (žebro), 2. žem. „žarna“ (střevo) DŽ₃ 190: pažýgęs vak. „kelionė, žygis“ (cesta, výprava) DŽ₁ 566, „ilga kelionė, žygis“ (dlouhá cesta, výprava), DŽ₂ 541, DŽ₃ 533.

V DŽ₃ se nachází 1454 takových značek. Užívá se také zkratka tarm. (= nářeční slovo nebo význam), která neurčuje zeměpisné rozšíření slova či významu, např. ėglis tarm. ž. kadagys (viz kadagys) DŽ₃ 146. V DŽ₃ je takto označeno 698 slov nebo jejich významů.

Protože značky označující konkrétní nářečí (aukšt., dz., ryt., vak., žem.) se užívají značně nedůsledně a někdy označují pouze určité etnografické oblasti, jsou v článku vyvozeny následující závěry:

1. Uživatelům slovníku, které zajímá jazyková praxe, by postačilo neutrální označení tarm., jež by signalizovalo, že slovo (význam, přízvuková varianta atd.) dosud nezakotvilo ve spisovné litevštině.

2. Jedním z důležitých kritérií pro výběr nářečních slov, jejich tvarů, významů a přízvukových variant pro spisovné užívání by měla být zeměpisná rozšířenost těchto jevů, tj. mělo by se přihlížet k tomu, jak jsou rozšířeny a v kterých nářečích se užívají.

45