K ajanské skupiny na Balkáně
jako éma české e nologie/an opologie
Te eza Lančo á1
Compa io s G oups in he Balkans as aTopic o Czech E hnology/An h opology
The a icle summa izes he esul s o esea ch by Czech e hnologis s and sociocul u al an h opolo-
gis s on g oups o Czech compa io s in he Balkans. The i s pa o he ex is asho in oduc ion
o he issue, whe e he eade lea ns abou he his o ical con ex , loca ions and ci cums ances o he
o ma ion o Czech compa io g oups. The ollowing ex is s uc u ed in o h ee pa s, which a e
de ined by majo his o ical e en s ha ha e signi ican ly in luenced Czech socie y and Czech social
sciences. The main aim o his a icle is o p o ide he eade wi h an o e iew o he key esea ch
pape s ha deal wi h he opic o compa io s in he Balkans. Fu he mo e, i will summa ize and
b ie ly assess he ends and me hods ha we e a ypical o he pe iod. An impo an pa o his
ex is he accompanying lis o li e a u e, which is a(selec i e) selec ion o he mos impo an e-
sea ch pape s o Czech e hnologis s and an h opologis s on compa io s in he Balkans.
KEYWORDS:
Compa io s in he Balkans, Czech e hnog aphy, an h opology o he Balkans, mig a ion o Czechs
o he Balkans, e-emig a ion o Balkan Czechs.
ÚVOD
Ta o s udie je pokusem osh nu í ýsledků bádání ok ajanských skupinách na Bal-
káně zpohledu české e nologie (e nog a ie) asociokul u ní an opologie. Hla ním
cílem je posky nou , pokud možno co nejúplnější přehled klíčo ých p ací, k e é se o-
mu o éma u ěnují, a ámco ě sh nou azhodno i eo e icko-me odologické endy,
k e é igu o aly  ak o zaměřených p acích. Tex začíná zk áceným komen ářem
his o ických sou islos í, k e ý má spíše obecnou po ahu azámě ně se nepokouší
okomplexní ýklad, p o ože  om o případě slouží spíš jako pomůcka p o kon ex-
ualizaci následujících ods a ců apřiložené bibliog a ie. Také je řeba poznamena ,
že en o seznam li e a u y není žádném případě yče pá ající, je ýbě o ý aselek-
i ní, mimo jiné ip o o, že y oři komple ní seznam p ací, k e é se z ahují k é-
ma u, pa ří spíše do ka ego ie nenaplni elných ideálů.
Ta o p áce pomůže zejména s uden ům, začínajícím bada elům či laickým zájem-
cům zo ien o a se dané p oblema ice amůže bý přínosná ip o zkušenější bada-
ele, k eří se éma u ěnují dlouhodobě, p o ože písemné p ameny mají u las nos ,
že se obje ují nenadále ahla ně neus ále.
Je řada možnos í, jak kdané p oblema ice přis oupi . Mně se je ila jako nepře-
hlednější a ian a časo é souslednos i, p o o jsem ymezila časo ý úsek, k e ý jsem
p o lepší o ien aci ozdělila na ři čás i. Jako mezníky mi posloužily ýznamné his-
1 Ús a e nologie FF UK. Kon ak : e ezalanco [email protected].
OPEN
ACCESS
58 STUDIA ETHNOLOGICA PRAGENSIA 2/2021
o ické událos i, k e é měly zásadní li na společnos , a edy ina společenské ědy.
P ní období je ymezeno znikem samos a ného Českoslo enska akoncem d uhé
s ě o é álky, d uhé období je ymezeno pádem komunis ické dik a u y  oce 1989
akonečně poslední, ře í období je ymezeno okem 1989 až po současnos .
VYMEZENÍ POJMŮ
Už náz u oho o ex u je několik pojmů, uk e ých je řeba se pozas a i a e mino-
logicky je yjasni . Vp é řadě jde o e mín Balkán. Bulha ská his o ička Ma ia Todo-
o a je známá zejména díky s é knize Imagining he Balkans (1997). V ex u se zaobí á
ip oblémem nejasného ymezení e mínu Balkán au ádí zde, že slo o se použí á jed-
nak jako jméno2, jako me a o a, či jako označení his o ického dědic í. Adále kons a-
uje, že p a děpodobně nejčas ěji se slo o Balkán použí á jako pojmeno ání e i o ia
(Balkánský poloos o ). A šak ani o o označení není bez p oblému. Dalo by se říci, že
s ejně jako geog a ické ymezení s řední E opy, ak i ymezení Balkánu je ždy a -
bi á ní. V é o p áci bude slo o Balkán použí áno aké a bi á ně, jako označení p o
území dnešního Bulha ska, Rumunska, Řecka as á ů bý alé Jugoslá ie.
Jako mí ně p oblema ický se může je i idalší e mín— k ajan, k e ý má zdneš-
ního pohledu poněkud a chaický přídech a aké se dá elmi ůzno odě p oblema i-
zo a . V é o p áci budou jako k ajané pojmeno á ány osoby, k e é se hlásily (hlásí)
kčeskému pů odu abyly (jsou) dočasně nebo ale usazeny zah aničí.
KRÁTKÝ HISTORICKÝ EXKURZ, ANEB ČEŠI MIGRUJÍ NA BALKÁN
Za p ní h omadný přesun Čechů za h anice je možné po ažo a exulan s í po po-
ážce s a o ského odboje  oce 1547. Sdalšími ý aznějšími p oudy ys ěho alců
se můžeme se ka i 17.a18.s ole í, kdy se jednalo o eakci na náboženské es ikce
(Ša a a 1989: 12). Ty o mig ační p oudy šak nesměřo aly na Balkán, k e ý byl ješ ě
pod ládnou osmanských Tu ků. Za nejs a ší mig ační lnu maso ého cha ak e u
zúzemí dnešní České epubliky na Balkán je možné označi dosídlo ání Vojenské
h anice, kdy se o šem jednalo opohyby oby a el  ámci jednoho s á ního celku. Ná-
sledné mig ační lny směřo aly ido dalších oblas í Balkánského poloos o a aměly
již poněkud jiný cha ak e .
Exis ence Vojenské h anice je ymezena obdobím 1699–1881. Budo ání započalo
po uza ření Ka lo ického mí u (1699), kdy byli osmanš í Tu ci za lačeni za řeku
Sá u. Habsbu ská mona chie ak (zno u) získala území jiho ýchodní E opě (ob-
las i S em, Sla onie, Baná , Báčka) azačala zde budo a jakýsi p o i u ecký ko don
se z láš ním ežimem (Š ěpánek 2016: 122). Hla ním cílem sice bylo y o oblas i ko-
lonizo a (z ni řních zd ojů) a y oři ob anu p o i případnému napadení, ale u -
či ou oli zde seh ála isnaha poz ednou azuži ko a málo obydlenou aekonomicky
ne yuži ou oblas říše.
2 Jméno ho ského pásma, e i o ia anebo jméno osobní.
OPEN
ACCESS
TEREzA LANČOVÁ 59
Do p os o u Vojenské h anice nejp e přicházeli lidé zněmeckojazyčných oblas í,
aaž později izdalších oblas í habsbu ské mona chie. Do álkou ylidněných oblas í
lákaly no é osadníky přede ším ýhodné s á ní pobídky. Ty byly zajíma é zejména
p o nejchudší s y oby a el českých zemí, k e é se přesunem pokoušely yřeši s é
neuspokoji é ži o ní pomě y. No ě příchozím byla přidělena půda, sníženy či odpou-
š ěny daně na dobu několika le , někdy p ních le ech poby u dos á ali bezpla né
příděly dře a na s a bu domů, osi o, nás oje adoby ek. Kolonis é šak měli aké
ykoná a is ážní unkci; muži museli plni ojenské po innos i jako h aničáři.
P oud přis ěho alců zčeských zemí na Balkán zesílil období kolem d acá ých
le 19.s ole í, akulmino al několika dalších lnách, jež p oběhly e d uhé polo ině
19.s ole í. Ty šak již nesměřo aly pouze do oblas i Vojenské h anice, měly jiné cíle
ajiný cha ak e . Dá se říci, že ys ěho alec í zČech (ať  ámci mona chie nebo
mimo ni) se ke konci 19.s ole í ý azně zin enzi nilo. Ten o p oces začal po úp a ě
předpisů o ys ěho alec í z oku 1851 abyl o li něn mimo jiné iBacho ým absolu-
ismem 50.le ech, a 80.le ech. Po é p ocen o Čechů, k eří se ys ěho ali zmona -
chie, ychle klesalo (Vaculík 2009: 17). K omě poli ické si uace můžeme příčiny mig-
ace hleda aké ná ůs u poč u oby a el asním spojeným ela i ním přelidněním
českých zemí, dále pak nedos a ek olné zemědělské půdy ap aco ních příleži os í
(H ozínek 2009: 11).
Vpočá ečním období budo ání Vojenské h anice bylo dosídlo ání ( íce méně) ko-
o dino ané ado pohybu se dá aly pře ážně nemaje ní lidé, p o k e é byly s á ní po-
bídky a ak i ní a ýhodné. Později se šak přesou ali nejen zemědělci, ale aké k a-
li iko aní řemeslníci, odbo níci, in elek uálo é apodnika elé, k eří balkánských
zemích iděli šanci na upla nění anebo p o oz oj s ého podnikání.
Za ímco hospodářská ú o eň českých zemí se 19.s ole í s ále z yšo ala, oblas i
Balkánu pa řily spíše k ěm méně oz inu ým egionům. Kolem polo iny 19.s ole í
došlo ksilnému p onikání českého kapi álu do Uhe , Haliče ana Balkán (Nečas 1976:
259–263). Ten o end y olala sku ečnos , že mnoha od ě ích e s řední azápadní
E opě ládlo ysoce konku enční p os ředí, ap o o bylo ěžké, či sko o nemožné se
zde e ablo a . P o o se hy na balkánském poloos o ě je ily jako málo nebo zcela
neobsazené. Něk e á p ůmyslo á od ě í, jako například cuk o a nic í api o a ni-
c í, zde de ac o neexis o ala. A o byla příleži os , jíž se něk eří ozhodli yuží ana-
smě o ali s é podnika elské ak i i y na Balkán. Například S bsku ybudo ali češ í
podnika elé sklá nu a ex ilku Pa o ině, pi o a Jahodině acuk o a Čup iji. Na
balkánském poloos o ě bychom mohli nají řadu dalších příkladů podniků sčeskými
kořeny.
Nedos a ek k ali iko aných p aco ních sil, k e é byly nezby né zejména e ázi
budo ání podniku aza ádění ý oby, se někdy řešil do ozem zaměs nanců zČech.
Vznikly ak české zaměs nanecké kolonie při p ůmyslo ých aglome acích jako na-
příklad při cuk o a u Go ne O jacho ici, nebo při pi o a u Lomu Bulha sku
(Lančo á 2017: 39–40).
Další možnos í, k e á byla p o Čechy zajíma á, byly p aco ní příleži os i e s á -
ním apa á u, k e ý se po ýkal snedos a kem zaměs nanců. Tisíce Čechů se ak do-
s aly například do Bulha ska, kde se upla nily jako uči elé (Zeman 2014a, 2014b, 2017),
úředníci, ojáci nebo če níci (Minče Emil 2016). Podobná si uace byla i Bosně
OPEN
ACCESS
60 STUDIA ETHNOLOGICA PRAGENSIA 2/2021
aHe cego ině. Na Balkánský poloos o se přesou ali ičeš í in elek uálo é, ědci
aumělci. Například Bulha sku seh áli Češi p ocesu budo ání s á u akul u ního
oz oje ak ýznamnou oli, že se někdy přímo ho oří o„české kul u ní okupaci“
nebo o„české kul u ní in azi“ (S ohso á 2021: 33–34).
Souh nně se dá říci, že ná ůs mig ace Čechů na Balkán započal sp ocesem kolo-
nizace Vojenské h anice (1699–1881), ale zá o eň aké  ámci zemědělského dosídlo-
ání olné půdy. Nejp e se jednalo opřesuny oby a el  ámci akouské mona chie,
později, po ús upu Osmanské říše, imimo ni. Výsledkem geopoli ických změn na Bal-
kánském poloos o ě byly ino é, či zno uobno ené s á y. V oce 1829 byla uznána
nezá islos Řecka,  oce 1877 zniklo Rumunsko a  oce 1878 zno u obno ilo s ou
samos a nos Bulha sko.
Zpohledu k an i y byla mig ace Čechů na Balkán záleži os í zejména d uhé
polo iny 19.s ole í adozní ala ješ ě p ních dese ile ích s ole í 20. P o o jsem se
pokusila yhleda poč y osob období, kdy dané des inací dosáhla česká populace
s ého cholu. A šak je řeba připomenou , že p o k e ékoli his o ické období přesná
s a is ická da a opoč ech zah aničních k ajanů zk á ka neexis ují. P o o ani u edené
poč y není možné chápa jako zcela přesné. Nicméně ipřes o je zřejmé, že zhlediska
elikos k ajanské ě e, k e á byla na Balkánském poloos o ě p ní polo ině
20.s ole í, je pořadí ako é: bý alá Jugoslá ie, Rumunsko, Bulha sko aŘecko. Podle
údajů Českoslo enského úřadu zah aničního z oku 1935 žilo Jugoslá ii 140.000,
Rumunsku 50.000, a Bulha sku 3.500 Čechů aSlo áků. P o s o nání (podle s ej-
ného zd oje) celko ě žilo nej íce k ajanů e Spojených s á ech se e oame ických
1,3mil., pak Maďa sku 200.000, a Jugoslá ii 140.000 osob (B ouček 1985: 32–34).
Na Balkánském poloos o ě najdeme řadu mís , kde zniklo kompak ní české
osídlení. Mnoho lidí se šak usadilo aké ( ozp ýleně) e ě ších měs ech. P o lepší
o ien aci jsem se ozhodla k á ce sh nou o, kde, za jakých okolnos í ajak elké osíd-
lení dané zemi bylo.
STÁTY BÝVALÉ JUGOSLÁVIE
Sous a nější mig ace Čechů do p os o u bý alé Jugoslá ie sou isely sosídlo áním
Vojenské h anice na konci 18.s ole í (He oldo á 1985: 96). Za nejs a ší českou osadu
je po ažo ána h aničá ská obec I ano o Selo, jež byla založena na konci 20.le 19.s o-
le í. Následné h omadné usazo ání Čechů sou iselo skolonizací s á ní asouk omé
půdy, jež měla zin enzi ni mís ní zemědělskou ý obu apozi i ně působi na do-
mácí oby a ele (He oldo á 1983: 111). Na území bý alé Jugoslá ie pak Češi y ořili ři
os o y skompak nějším osídlením Cho a sku, S bsku (Baná ) a Bosně aHe -
cego ině. Ve měs ech žilo ý aznější p ocen o Čechů na území Cho a ska aSlo in-
ska. Podle s a is iky z oku 1921 žilo Jugoslá ii 46.777 Čechů (Aue han, Tu čín 1930:
19). Podle údajů k ajanských o ganizací zle 1945–1947 žilo Jugoslá ii 60.000 k a-
janů (Nosko á, Vácho á 2000: 12).
Čás jich pak d uhé s ě o é álce eemig o ala do Českoslo enska. Zájem o ee-
mig aci y s al hned po ukončení kon lik u. Jugoslá ská s ana o šem nebyla ee-
mig aci nakloněna, ap o o o mulo ala s é požada ky ak, aby byly p o zájemce de
OPEN
ACCESS
TEREzA LANČOVÁ 61
ac o neakcep o a elné. Například ala na om, aby odchozí zemi zanechali ne-
mo i ý maje ek bez jakýchkoli náh ad. Přes eške ou snahu se nepodařilo yjedna
ozumné podmínky p o h omadné přesídlení jugoslá ských k ajanů. Mnozí se p o o
ozhodli, že p o ně bude ýhodnější, když zůs anou. Do Českoslo enska se á ilo
kolem 11.000 Čechů aSlo áků (Pelikán 1989: 156–161).
CHORVATSKO
V ámci bý alé Jugoslá ie se nej íce českých k ajanů usadilo Cho a sku oblas i
Sla onie (okolí Da u a u, Bjelo a u, Pak ace aPožegy). Dle s a is ik z oku 1878 e
zde žilo 2.088 Čechů,  oce 1890 27.521,  oce 1900 31.888,  oce 1921 36.445 (He ol-
do á 1996: 69).
SRBSKO
Počá ky českého osídlení S bsku (Baná ) spadají do p ní polo iny 19.s ole í. Nej-
s a ší českou osadou je Češko Selo. Tu  oce 1837 založili Češi, k eří přišli z ýchod-
ního ( umunského) Baná u. Lidé, k eří sem  ámci sekundá ní emig ace přišli se
usadili K uščici aVelkém S ediš i (Pa lásek 2020: 30–41). Podle údajů ze sčí ání lidu
z oku 1921 s bském Baná u žilo 2.035 Čechů (Vaculík 2009: 209–212).
BOSNA AHECEGOVINA
Česká menšina Bosně začala znika po oce 1878, kdy Rakousko-Uhe sko sou-
ladu s ýsledky dohod Be línského kong esu pře zalo sp á u nad Bosnou aHe ce-
go inou. Něk eří přišli přímo zčeských zemí, ale čás osob aké sekundá ně emig o-
ala zVolyně3. Tehdejší Bosna aHe cego ina nabízela nebý alé množs í p aco ních
příleži os í. Vzemi ak působili češ í úředníci, ojáci, če níci, echnici, lékaři, uči elé
ihudebníci. Nejp e přicházeli lidé do měs a ep e později na enko  ámci ze-
mědělského dosídlo ání (Uhe ek 2000: 7–11). Zajíma é jsou české skupiny se e ní
čás i Bosny okolí měs Bosanský Kobáš, P jano o aDe en y, k e é znikly sekun-
dá ní mig ací lidí zVolyně (He oldo á 1969: 79). Při sčí ání oby a el  oce 1910 bylo
zjiš ěno, že Bosně žije 7.095 Čechů, přičemž nej íce jich žilo Sa aje u aBanja Luce
(Vaculík 2009: 32). Podle s a is iky z oku 1921 žilo na území Bosny aHe cego iny
5.886 Čechů (He oldo á 1996: 79).
RUMUNSKO
České osídlení na území dnešního Rumunska začalo znika období 20.le 19.s o-
le í. Češi se usazo ali pře ážně oblas i Baná u. Zde žili obcích spolu sdalšími ná-
3 Jedním zhla ních dů odů, p oč íce než s o českých odin opus ilo Volyni, byl ná lak us-
kých úřadů, aby přes oupili kp a osla í. Příkladem ná laku může bý zákon z oku 1884
podle k e ého nep a osla ní nesměli nakupo a no ou půdu (Vaculík 2009: 33).
OPEN
ACCESS

62 STUDIA ETHNOLOGICA PRAGENSIA 2/2021
odnos mi. Je aké doloženo založení 7 esnic skompak ním českým osídlením (S a á
Helena, Ge nik, Ro ensko, Bíg , Eiben ál, No á Og adena) (He oldo á 1986: 45–46).
V oce 1830 bylo na území dnešního Rumunska 3.800 osob zČech. Od 90.19.s ole í
začali Češi odcháze do okolních umunských esnic, nebo sousedních zemí— do
S bska, Bulha ska, ale ido Ame iky. Češi žili aké e ě ších měs ech, například Te-
meš á u, Hunedoaře, Clopodii apřede ším Buku eš i, kde měli ži nos i, p o o-
zo ali řemesla či obchod. Menší čás znich p aco ala dělnických p o esích, nebo
jako úředníci. Jejich p o esní skladba apoče umožnili znik českoslo enské kolonie
hla ním měs ě (Nosko á, Vácho á 2000: 27). Podle s a is ik z oku 1930 žilo Ru-
munsku celkem 11.323 Čechů (Vaculík 2009: 165–169). Po d uhé s ě o é álce (1947)
byla uza řena mezis á ní dohoda mezi Českoslo enskem aRumunskem o ans e u
umunských občanů české aslo enské ná odnos i. U ádí se, že celko ě eemig o ala
asi ře ina umunských Čechů (He oldo á 1983: 242).
BULHARSKO
P ní lna přis ěho alců p oběhla ješ ě období u ecké nad lády. D uhá lna mi-
g an ů přišla po zno uobno ení samos a nos i Bulha ska  oce 1878. O ře í lně je
možné ho oři kolem oku 1900, kdy se do země  ámci sekundá ní emig ace přesu-
nula skupina zemědělců zúzemí dnešního Rumunska (S ohso á 2012: 33). Ta o sku-
pina pak se e ozápadní čás i Bulha ska založila  oce 1900 českou obec Voj odo o
(Jakoubek 2010: 36). Ve s o nání smig ací Čechů do jiných zemí Balkánu mělo y-
s ěho alec í do Bulha ska jiný cha ak e , jelikož sem přicházeli přede ším k ali i-
ko aní dělníci, echnici, řemeslníci, obchodníci, úředníci in eligence. Ti se usazo ali
přede ším e měs ech, například So ii, Go né O jacho ici, Šumenu, Lomu, Bu gasu,
Kă džali, Va ně a Ruse (Vařeka 1990: 81). Ve 20.le ech 20.s ole í bylo Bulha sku
2.483 Čechů podle ná odnos i a1.952 podle jazyka (Vaculík 2009: 38). V oce 1949 byly
sch áleny apodepsány úmlu y o eemig aci Čechů (aSlo áků) do ČSR. Ta byla eali-
zo ána le ech 1949–1950. Celkem se do ČSR přesunulo 1.336 osob (Vaculík 2009: 47).
Přes ože k ajanská ě e Bulha sku byla (  ámci Balkánského poloos o a)
spíše menší, dá se říci, že jí byla ze s any ěno ána ela i ně elká pozo nos (za
šechny například: Jakoubko á Budilo á, He oldo á, Jakoubek, Michalko, Minče
Enčo, Minče Emil, Vaculík, Zeman adalší).
ŘECKO
Za celou dobu ýzkumů ůzných zd ojů jsem, až na jednu d obnou zmínku4, nena-
šla in o mace očeské menšině Řecku. Například knize České menšiny E opě a e
s ě ě (Vaculík 2009) Řecko e ýč u zemí, kde se ysky o aly české menšiny, ůbec
ne igu uje. Ani e s udii Češi aSlo áci za h anicemi od Aue hana aTu čína (1930), kde
4 V ex u V.Kle e o é Emig ace českých aslo enských sklářů e 20.a30 le ech 20 s ole í (Češi
cizině 1986: 138–152) je k á ký ods a ec omig aci českých sklářů do Řecka.
OPEN
ACCESS
TEREzA LANČOVÁ 63
se au oři ěnují i„os a ním s á ům e opským“, není zmínka ok ajanech Řecku.
Dů odů, p oč Češi nemig o ali do oho o s á u, je jis ě řada. Si uaci p a děpodobně
o li nila zejména sku ečnos , že d uhé polo ině 19.s ole í období nej ě ších mig-
ačních posunů zČech na Balkán bylo Řecko sice samos a ným (1829), ale hospodář-
sky málo oz inu ým s á em. S ou oli možná seh ála i ela i ně ě ší zdálenos od
Čech, či ý aznější jazyko á akul u ní odlišnos mezi oběma zeměmi.
Jelikož his o ie a ý oj mig ačních ln, jež směřo aly zČech na Balkán, je éma-
em obsáhlým asple i ým, je p ak icky nemožné ho smysluplně měs na do pá od-
s a ců. Pod obné in o mace očeském ys ěho alec í na Balkán je možné nají řadě
s udií, k e é jsou u edené soupisu li e a u y.5
BALKÁNŠTÍ KRAJANÉ ZPOHLEDU ETNOGRAFIE
VOBDOBÍ 1918–1945 (OBDOBÍ AUERHANOVSKÉ)
Vd uhé polo ině 19.s ole í odcházelo do zah aničí p ůmě u 60.000 Čechů za ok
(B ouček 1985: 14). P o ože se nejednalo oje ma ginální, mig ace aemig ace budila
již ehdy u či ou pozo nos . Nejs a ší souh nná da a můžeme naléz například e
Slo anském ná odopisu P.J.Ša aříka (1849), díle K. on Czoe niga E hnog aphie de
Ös e eichischen Mona chie (1858), nebo například článku A.V.Šembe y Mnoho-li je
Čechů, Mo a anů aSlo áků akde pobý ají (1876). Téma u se ěnuje ipřednáška J.Foř a
Os ěho ání se našeho lidu do ciziny (1876). Výše zmíněné p áce jsou šak spíše příklady
zájmu o éma mig ace aemig ace jako ako é. Si uace se pos upně začala p oměňo a
až po zniku samos a ného Českoslo enska kdy se p oje ila podpo a s á u a znikly
ins i uce, k e é se snažily p oblém řeši , anebo alespoň usmě ňo a .
Vobdobí p ní s ě o é álky se odli oby a el zúzemí Čech de ac o zas a il. Po
zniku Českoslo enské epubliky se něk eří ze zah aničí á ili ( íce než 30.000
osob). A šak za nedlouho se p oud odchozích zno u obno il. Například  oce 1922
bylo ydáno 39.000 ys ěho aleckých pasů (B ouček 1985: 15). Emig ace sice byla
nímána jako s obodná olba, k e ou by občané demok a ického s á u mí měli, ale
zá o eň byla nímána jako je nežádoucí, k e ý přispí á ke kul u nímu ahospodář-
skému oslabení ná oda. Amimo jiné ip o o y s al in enzi nější zájem op oble-
ma iku emig ace ze s any společnos i is á ních ins i ucí po zniku epubliky. S á
p oje o al k ajanským skupinám sous a nou pozo nos , zasazo al se oekonomické
akul u ní s yky sdomo em, apočí al s ím, že občané českého pů odu napomohou
při p opagaci Českoslo enska abudou p osazo a jeho ekonomické zájmy. Emig ace
se s ala součás í zah aniční poli iky Českoslo enska.
5 Např.F.Ku na Počá ky h omadného ys ěho alec í zČech za Bacho a absolu ismu, I.He ol-
do á Vys ěho alec í do jiho ýchodní E opy, Vys ěho alec í zčeských zemí (Balkán I.-Jugoslá-
ie), Vys ěho alec í zčeských zemí (Balkán II.-Rumunsko, Bulha sko), K.S ohso á Mig ace
Čechů do Bulha ska— z .„česká in aze“, Kořalka, J. aKořalko á K.Základní endence české-
ho ys ěho alec í ačeské eemig ace do počá ku 20.le 20.s ole í, V.Penče Češi Bulha sku,
aneb o ypologizaci, e apizaci ap ocesech adap ace českého ys ěho alec í do bulha ských zemí
adalší.
OPEN
ACCESS
64 STUDIA ETHNOLOGICA PRAGENSIA 2/2021
Vmezi álečném Českoslo ensku se z ýšený zájem op oblema iku emig ace od-
azil  om, že byly založeny no é ins i uce aodbo y  ámci minis e s e , k e é se jí
ěno aly. Významnou oli seh ál zejména Českoslo enský ús a zah aniční (ČÚZ),
k e ý byl založen  oce 1928. Jeho úkolem bylo pečo a ozah aniční k ajany, posky-
o a jim in o mace azp os ředko á a kon ak y sbý alou las í6.
Se znikem ahis o ií ús a u je spojeno jméno Jana Au ehana (1880–1942). Ten je
po ažo án za jednoho ze zaklada elů, adíky omu, že byl z olen jeho p ním před-
sedou (ús a 10 le edl), aké zásadním způsobem o mo al p og am k ajanské
péče apoli iky ůči zah aničním menšinám. Aue han se ěno al zejména éma ům
menšin ( ČSR i zah aničí), an opogeog a ii ademog a ii, s a is ice, ná odohos-
podářs í aná odnos ní poli ice (Hú ský 1946: 91–95). Aue hana můžeme označi za
předního znalce p oblema iky zah aničních Čechů období p ní epubliky. Téma u
balkánských k ajanů se ěno al dlouhodobě, p o o aké ješ ě před álkou podnikl ý-
zkumnou ces u po jiho ýchodní E opě. Výsledkem jeho bada elských ak i i  é o
oblas i je několik článků (Aue han 1908, 1911, 1918). Je aké au o em ří publikací,
k e é se ěnují k ajanům na Balkáně, Čechoslo áci Jugoslá ii, Rumunsku Maďa -
sku a Bulha sku (1921), Českoslo enská ě e Jugoslá ii (1930) aČecho é Cho a sku
(1907). Aue han spolu sR.Tu čínem napsal s udii Češi aSlo áci za h anicemi, k e á y-
šla  oce 1937 e sbo níku Českoslo enská las i ěda. Tu čín sám pak přispěl kpoznání
balkánských Čechů publikacemi Čechoslo áci bý além Cho a sku aSla onii (1935),
Kolonisace, ná odní akul u ní ži o Čechoslo áků bý além Cho a sku-Sla onii (1937)
aSídla Čechoslo áků bý além Cho a sku-Sla onii (1937). Dalšími au o y, ok e ých je
řeba se zmíni jsou J.Folp ech , k e ý napsal Čechoslo áci Jugoslá ii (1936), aR.U -
ban, k e ý je au o em d ou publikací Čechoslo áci Rumunsku (1930) aČeskoslo enské
školské obce e opském zah aničí (1937).
Mezi álečné období je ela i ně boha é na publikace, k e é se zaměřo aly na k a-
janské skupiny  ůzných zemích s ě a. Za šechny např.S.Klíma Čecho é aSlo áci
za h anicemi (1925), J.Pluhař Češi aSlo áci za h anicemi (1935), K.S ejček P ů odce
po čs. zah aničí (1938). V ak o koncipo aných p acích bý ají u edeny ak uální in-
o mace olokali ách, kde se ysky ují k ajanské komuni y, odemog a ii, způsobu
obži y, ak i i ách k ajanských spolků. Zaměřují se spíše na současný s a k ajan-
ských skupin, k e ý bý á doplněn oexku z do minulos i. Také nich můžeme nají
in o mace oskupinách českých k ajanů na Balkáně, ale zhledem k omu, že se au oři
snažili pos ihnou s a k ajanů na íce kon inen ech, ak o ěch balkánských se oho
doz íme až přek api ě málo7.
Zdá se, že ins i ucionalizo aná e nog a ie  om o období neje ila přílišný zájem
o éma k ajanů na Balkáně. Což las ně není ani příliš přek api é, p o ože p o e-
publiko á e nog a ie byla ješ ě s ále kul u ně-his o icky akul u ně-geog a icky
6 Více k éma u ČÚZ např. knize S.B oučka K ajané adomo . Nás in dějin Českoslo enského
ús a u zah aničního (1985).
7 To by mohlo bý způsobeno spíše menší poče nos í k ajanských skupin na Balkáně. A šak
zhledem k omu, že k ajanská ě e bý alé Jugoslá ii byla ře í nej ě ší skupinou k a-
janů zah aničí ůbec, je opods a něné domní a se, že dů ody ela i ního „nezájmu“ leží
jinde.
OPEN
ACCESS
TEREzA LANČOVÁ 65
chápaným obo em, k e ý byl zaměřený zejména na p os o českých zemí. P o ože
odbo ná pe iodika ždy e lek ují ak uální bada elská éma a, je možné je i  om o
smyslu yuží a ela i ně ychle zjis i , co bylo, či nebylo danou dobu zkoumáno.
Časopisy Český lid8 aNá odopisný ěs ník českoslo anský9 jednoznačně pa řily mezi
hla ní pe iodika mezi álečné e nog a ie ČSR, spříspě ky ok ajanech na Balkáně
se zde ale se káme jen zcela ýjimečně. Ta o sku ečnos od áží ak , že ehdejší e -
nog a o é pok ačo ali his o icky o ien o aném s udiu „ adiční“ společnos i ajejí
hmo né aducho ní kul u y  ámci Českoslo enska. Zájem ok ajany (a edy i ak o
zaměřené p áce) přicházel spíše ze s any ins i ucí ao ganizací, k e é se angažo aly
p og amu z .k ajanské péče jako byl ČÚZ aNá odní ada českoslo enská. ČÚZ
ydá al období 1930–1937 očenku K ajané cizině. ANá odní ada českoslo enská
ydá ala od oku 1920 do 1931 sbo ník Naše zah aničí, kde najdeme akřka d ě desí ky
příspě ků, k e é se ýkají českého osídlení na Balkáně. Tím, že y o ins i uce ychá-
zely ze zájmů s á u, sous ředily se íce na p ak ické o ázky ys ěho aleckého p o-
cesu, což je pa né zejména p acích, k e é byly ydány p á ě díky podpoře ěch o
ins i ucí.
BALKÁNŠTÍ KRAJANÉ ZPOHLEDU ETNOGRAFIE VOBDOBÍ 1945–1989
Po álečná změna ežimu znamenala elké změny ip o e nog a ii. Došlo ans o -
maci ins i ucionální základny, kdy znikala azanikala ůzná e nog a ická p aco i-
š ě. Věda byla no ě cen álně řízena apláno ána p os řednic ím ak z aných bada-
elských p og amů. Ty de ino aly éma a, jež bylo řeba, ade- ac o imožno zkouma .
Přínosem ede inice hla ních bada elských p io i e nog a ie bylo o, že česká e no-
g a ická s udia posunula s ůj zájem od s udia „lido é kul u y“ na disciplínu, k e á
zkoumá kolek i ní, přede ším e nické iden i y ae nické p ocesy. Nicméně éma bal-
kánských Čechů ať ady, či am, zkoumáno bylo. Jednak  ámci ýzkumů no oosíd-
leneckého poh aničí ae nických p ocesů, k e é p obíhaly českoslo enském poh a-
ničí, kam byli po ě šinou umís ěni i, k eří se ozhodli eemig o a po d uhé s ě o é
álce. Dále pak aké  ámci ýzkumů ži ých komuni na Balkáně.
NOVOOSÍDLENECKÉ POHRANIČÍ AETNICKÉ PROCESY
Za symbolický ýs řel, k e ý ods a o al p oměny bada elských p io i e nog a ie,
je možné po ažo a d uhou celos á ní kon e enci e nog a ů, k e á se konala  oce
1952. Na é byl jako hla ní bada elský p og am yhlášen „ ýzkum současného způ-
sobu ži o a asoučasné kul u y jak zemědělských oblas ech, hla ně d užs e ních
esnicích, ak i oblas ech p ůmyslo ých“ (Pe áňo á, Bahenský 2002: 190). P o e -
nog a ii o znamenalo, že adiční ýzkum „lido é kul u y“ měl bý nah azen s u-
8 Český lid ychází od oku 1891 až dodnes.
9 Ná odopisný ěs ník českoslo anský ycházel od oku 1906 do oku 1956, kdy byl přejme-
no án na Ná odopisný ěs ník českoslo enský apod ím o náz em ycházel od oku 1966 do
oku 1992.
OPEN
ACCESS
72 STUDIA ETHNOLOGICA PRAGENSIA 2/2021
POREVOLUČNÍ SmĚŘOVÁNÍ
Vpo e olučním období nejp e nas al odklon od ýchodu, což se p oje ilo i e ýbě u
zkoumaných éma . Došlo ak ku či ému pře ušení kon inui y ýzkumů k ajanů na
Balkáně. Období e i alizace ýzkumného éma u nas alo před koncem milénia, kdy
se balkánš í k ajané zno u s ali ýzkumným éma em, k e ému byla ěno ána u -
či á pozo nos nejen ze s any e nologů, ale zejména zřad ( ehdy) če s ých absol-
en ů sociokul u ní an opologie. No á disciplína přinesla řadu podně ů, lila bádá-
ním ok ajanech na Balkáně no ou ene gii.
P oblema ika eemig ace balkánských k ajanů, k e á zpoli ických dů odů
předešlé éře spíše jen p oblesko ala e s udiích oe nických p ocesech ano-
oosídleneckém poh aničí, se dočkala zp aco ání po změně ežimu. Například
H.Nosko á aJ.Vácho á Reemig ace Čechů aSlo áků zJugoslá ie, Rumunska aBul-
ha ska (1945–1954) (2000), nebo V.He ou Reemig ace Čechů zCho a ska 1945–1949
(2010).
Vposledních le ech se dos á á pozo nos i iřekněme speci ickým oblas em, k e é
sou isejí sbalkánskými k ajany, jako je například české menšino é škols í Ru-
munsku, Bulha sku a Jugoslá ii (Mo a co á 2006), česká indus iální a chi ek u a
Bulha sku (B anko 2015), Sokol Bulha sku (Minče 2011), české kořeny bulha -
ské ma ema iky (Beč ářo á 2009), nebo řeba z ahy lidí sčeskými kořeny apří ody
 umunském Baná u (Ko ář 2019).
ZÁVĚR
Vmezi álečném Českoslo ensku sice byla k ajanům, edy i ěm balkánským, ěno-
ána značná pozo nos , k e á se od azila i publikační ak i i ě, nicméně ak o smě-
řo ané ýzkumy nepa řily mezi sys ema icky oz íjená éma a e nog a ie. Hla ním
dů odem bylo o, že obo pok ačo al his o icky o ien o aném s udiu „ adiční“ spo-
lečnos i ajejí kul u y  ámci Českoslo enska. Zájem ok ajany přicházel spíše ze
s any ins i ucí ao ganizací, k e é se angažo aly p og amu z .k ajanské péče. Jeli-
kož y o o ganizace ycházely ze zájmů s á u, sous ředily se íce na p ak ické o ázky
ys ěho aleckého p ocesu, a o je aké pa né p acích, k e é byly čas o ydány p á ě
díky ěm o ins i ucím.
V60.le ech došlo ke z ýšení zájmu obalkánské k ajany, k e ý sou isel s ema ic-
kým posunem e nog a ie. To o éma se s alo no ou doménou e nog a ie. Výzkumy
k ajanů p obíhaly jednak  ámci ýzkumů eemig an ů (no oosídleneckém) po-
h aničí, aposléze aké 70.a80.le ech  ámci šířeji poja ých ýzkumů e nických
p ocesů. Vobdobí socialismu byly ealizo ány i ýzkumy přímo k ajanských sku-
pinách zah aničí.
Pozi i ní li měl oz oj aná ůs popula i y sociálně- ědních disciplín, k e ý mů-
žeme pozo o a posledních d ou dekádách. Za řice le s obody získalo éma bal-
kánských k ajanů na popula i ě. Z ýšený zájem o u o ýzkumnou oblas se p oje il
e sku ečně ne ídaném množs í publiko aných s udií, knih, ale iabsol en ských
p ací.
OPEN
ACCESS

TEREzA LANČOVÁ 73
Vú odní čás i ex u jsem sh nula ýsledky s ého s udia p oblema iky k ajanů
Bulha sku, Rumunsku, bý alé Jugoslá ii a Řecku. Zby ek ex u apřiložený biblio-
g a ický soupis je ýsledkem obsáhlé eše še amých pozna ků, ke k e ým jsem došla
zejména díky analýze yhledaných zd ojů. V ámci eše še p o u o s udii jsem s á-
ila množs í hodin yhledá áním Soubo ném ka alogu ČR, digi álních kniho -
nách (NDK, digi ální kniho na KNAV), p opá á áním digi alizá ů adigi álních a -
chi ů časopisů, ale i„klasickým“ p ocházením iš ěných bibliog a ií.18
Při pohledu na množs í s udií apublikací by se éma mohlo je i jako yče pané.
S ím o šem souhlasi op a du nemohu, p o ože dle mého názo u je u s ále řada ý-
zkumných éma anámě ů, k e é by si zasloužily pozo nos . Jak na české, ak na bul-
ha ské s aně je dosud množs í a chi ních ma e iálů, k e é nám jis ě ješ ě mohou
přinés nějaké zajíma é pozna ky. Apak dále aké o, že ikdyž se „klasické“ k ajanské
skupiny mohou je i jako dos a ečně p obádané, ak něk e é znich jsou s ále ži é
aněco se nich děje. Příkladem může bý umunský Baná , kde jsme mohli ak říka-
jíc přímém přenosu sledo a p oces „e no e i alizace“, k e ý uodbo né eřejnos i
dodnes y olá á u či é kon o e ze. Vněk e ých s á ech Balkánského poloos o a,
sou islos i sp aco ní mig ací, znikají no é, ikdyž ě šinou dočasné skupiny k a-
janů (expa ů). Nu, podobných příkladů by jis ě bylo možné u és ješ ě celou řadu,
p o ože jak se zdá, česká s opa na Balkáně je s ále pří omná.
SEZNAM LITERATURY:
18 Zbibliog a ických p ací, k e é yšly po oce 1989, bych upozo nila zejména na Hladký
akol. České aslo enské odbo né p áce ojiho ýchodní E opě: bibliog a ie za lé a 1991–2000
(2003), Z.Uhe ek akol. Češi Bosně aHecego ině. Ú od do p oblema iky s ýbě o ou bib-
liog a ií (2000). Dokonce hned několik bibliog a ických soupisů p ací o umunských Če-
ších aSlo ácích yp aco al Z.Salzmann, as ejně ak iM.Jakoubek, k e ý se o šem zamě-
řil na p áce oVoj odo u.
Amo , Č. akol. 1980. Dějiny českoslo ensko-
bulha ských z ahů. P aha: Academia.
Aue han, J. 1921. Čechoslo áci Jugoslá ii,
Rumunsku, Maďa sku a Bulha sku. P aha:
Melan ich.
Aue han, J. 1907. Čecho é Cho a sku. P aha:
Samos a nos .
Aue han, J. 1918. „Česká esnice Bulha sku.“
No é Čechy 1: 434–438.
Aue han, J. 1908. „Čecho é Cho a sku.“
Pok oko á e ue 4 (7): 417–425.
Aue han, J. 1930. Českoslo enská ě e Jugoslá ii.
P aha: O bis.
Aue han, J. 1935. Českoslo enské jazyko é menšiny
e opském zah aničí: Ná odnos ní pomě y,
nichž žijí, a z ahy, k e é je pou ají ks a é
las i. P aha: O bis.
Aue han, J. 1920. „Několik s a is ických
da oČeších aSlo ácích Cho a sku
aSla onsku.“ Naše Zah aničí 1 (3): 113–115.
Aue han, J. 1936. Pokus odemog a ii
zah aničních Čechů aSlo áků.
Českoslo enská las i ěda 5: 97–139.
Aue han, J., Tu čín, R.1937. „Češi aSlo áci
za h anicemi“. Českoslo enská las i ěda:
ná odopis, řada II: 97–139.
Aue han, J. 1911. „Zpamě ní knihy
Čechů K ušici jižních Uh ách.“
Ná odopisný ěs ník českoslo anský 6 (1):
122–123.
OPEN
ACCESS
74 STUDIA ETHNOLOGICA PRAGENSIA 2/2021
Beč ářo á, M. 2009. České kořeny bulha ské
ma ema iky. P aha: Ma yzp ess.
Beneš, B, ed. 1968. Ma e iály k e ospek i ní
bibliog a ii české e nog a ie a olklo is iky. B no:
Uni . J.E. Pu kyně- iloso . ak.
Bi ne o á, D. aH dá, J. 2006. „Če ná s užka ke
jménu PhD . I y He oldo é, CSc. (31.12.1926,
Ch udim— 2.9.2005, P aha).“ Český Lid 93
(1): 92–96.
B ouček, S.1980. “Jiří Polí ka ačesko-bulha ské
ědecké kon ak y.” Český Lid 67 (4): 196–202.
B ouček, S.1985. K ajané adomo . Nás in dějin
Českoslo enského ús a u zah aničního. P aha:
Českoslo enský ús a zah aniční P aze.
B ouček, S.1990. „Nad ýzkumem českého
e nika zah aničí.“ Český lid 77 (3): 129–138.
B ouček, S, ed. aH ubý, K, ed. 2000. Češi
za h anicemi na přelomu 20.a21.s ole í:
sympozium očeském ys ěho alec í, exulan s í
a z azích zah aničních Čechů kdomo u 29.-
30.če na 1998. P aha: Ka olinum.
B ouček, S, Uhe ek, Z. aValáško á, N.1995.
„Adap ace přesídlenců české společnos i.“
Český Lid 82 (1): 1–17.
Czӧ nig, K. on. 1958. E hnog aphie de
Oes e eichischen Mona che. Wien: aus
de kaise lich-koeniglichen Ho - und
S aa sd ucke ei.
Čapka, F., Slezák, L. aVaculík, J. 2005. No é
osídlení poh aničí českých zemí po d uhé
s ě o é álce. B no: Akademické
naklada els í.
Če ný, M., ed. aG igo o , D.G., ed. 2008. Úloha
české in eligence e společenském ži o ě Bulha ska
po jeho os obození. P aha: Vel yslanec í
Bulha ské epubliky České epublice.
Češi cizině. 1986–2004. P aha: Ús a p o
e nog a ii a olklo is iku ČSAV. S . 1–12.
Daneš, I. 1982. „Příspě ek ko ázce adap ace
aasimilace Čechů  umunském Baná u (na
základě ýzkumu zle 1979–1980).“ Český Lid
69 (1): 51–58.
E nické p ocesy no oosídleneckém poh aničí—
dělnic o e nických p ocesech: sbo ník e e á ů
z ědecké kon e ence pořádané e spolup áci
Ok esního las i ědného muzea Chomu o ě,
Ús ředního muzeologického kabine u Ná odního
muzea P aze aÚs a u p o e nog a ii
a olklo is iku ČSAV P aze. 1986. P aha: Ús a
p o e nog a ii a olklo is iku ČSAV. S . 1–2.
E nické p ocesy: E nické p ocesy poh aničí
českých zemí po oce 1945 (společnos akul u a):
sbo ník e e á ů přednesených na kon e enci
smeziná odní účas í konané e dnech 5.-
8.lis opadu 1984 Sobo íně, ok . Šumpe k.
1985–1986. P aha: Ús a p o e nog a ii
a olklo is iku ČSAV. S . 1–4.
Fa ko á, G. akol. 2013. Voj odo o: his o icko-
e nologická ohlédnu í: pů od, subsis ence,
odě . Plzeň: Vyda a els í Západočeské
uni e zi y.
Folp ech , J. 1936. Čechoslo áci Jugosla ii. P aha:
Spolek Komenský.
Folp ech , J. 1937. Českoslo enské školské obce
e opském zah aničí. P aha: Českoslo enský
ús a zah aniční.
Folp ech , J. 1940. Naši k ajané cizině. P aha:
Pe .
Folp ech , J. 1947. S udie opo aze zah aničních
k ajanů. P aha: Českoslo enský ús a
zah aniční.
Foř , J. 1876. Os ěho ání se našeho lidu do ciziny.
VP aze: J.O o.
He oldo á, I. 1975. „Adap ace aakul u ace
eemig an ů zJugoslá ie aBulha ska
jihomo a ském poh aničí.“ Pp.112–119.
VI. Mikulo ské sympozium. Os obození ano é
osídlení jižní Mo a y.
He oldo á, I. 1964. “E nog a ická p oblema ika
českých ná odnos ních menšin.” Český Lid 51
(5/6): 366–378.
He oldo á, I. 1974. „E nog a ický ýzkum
eemig an ských osad na jižní Mo a ě.“
Pp.120–124. V.F olec, M.K ejčí (eds.). T adice
lido é kul u y ži o ě socialis ické společnos i.
B no: Jihomo a ský k ajský ná odní ýbo .
He oldo á, I. 1971. „Mio E inge ada u a š í
Češi.“ Český lid 58 (6): 342–351.
He oldo á, I. 1978. „Ná odopisná p oblema ika
no oosídleneckého poh aničí.“ Český lid 65
(4)195–206.
He oldo á, I. 1974. „Pe i iko ané z yky aobřady
ubosenských Čech.“ Ná odopisné ak uali y 11:
99–113.
He oldo á, I. 1992. „Reemig ace po d uhé
s ě o é álce.“ Češi cizině 6: 46–47.
OPEN
ACCESS
TEREzA LANČOVÁ 75
He oldo á, I. 1992. „Reemig ace po d uhé
s ě o é álce (Shody a ozdíly).“ Češi cizině
6: 43–47.
He oldo á, I. 1977. Válka lido ém podání:
ná odně os obozenecký boj olyňských
ajugoslá ských Čechů. P aha: Ús a p o
e nog a ii a olklo is iku ČSAV.
He oldo á, I. 1983. „Volyňš í Češi— Jugoslá š í
Češi.“ Český lid 71 (2): 108–112.
He oldo á, I. 1996. „Vys ěho alec í do
jiho ýchodní E opy.“ Češi cizině 9: 67–95.
He oldo á, I. 1985. „Vys ěho alec í zčeských
zemí (Balkán I.-Jugoslá ie).“ Český lid 72 (2):
96–99.
He oldo á, I. 1986. „Vys ěho alec í zčeských
zemí (Balkán II.-Rumunsko, Bulha sko).“
Český lid 73 (1): 45–51.
He oldo á, I. 1969. „Výzkum české menšiny
Jugoslá ii 1965–1967.“ Český lid 56 (2):
79–95.
He oldo á, I. 1973. „S a é ano é kul u ním
aspolečenském ži o ě d užs e ní esnice.“
Český lid 60 (4): 187–197.
He oldo á, I. 1971. Ži o akul u a českých exulan ů
z18.s ole í. P aha: Českoslo enská akademie
ěd, Ús a p o e nog a ii a olklo is iku.
He ou , V. 2010. Reemig ace Čechů zCho a ska
1945–1949. Da u a : Jedno a.
Hi , T., Jakoubek, M. 2005. „Idea k ajanského
hnu í e s ě le kons uk i is ického poje í
ná oda: p oměny kolek i ní iden i y
oj odo ské náboženské obce.“ Český lid 92
(4): 337–366.
Mo a co á, M. 2003. „Česká e nologie
(1999–2000).“ Pp.185–188 in Hladký,
Ladisla akol. České aslo enské odbo né p áce
ojiho ýchodní E opě: bibliog a ie za lé a
1991–2000. B no: Masa yko a uni e zi a.
Hladký, L. (ed). 2003. České aslo enské odbo né
p áce ojiho ýchodní E opě: bibliog a ie za lé a
1991–2000. B no: Masa yko a uni e zi a.
Hladký, L. e . al. 2010. Vz ahy Čechů sná ody
azeměmi jiho ýchodní E opy. P aha:
His o ický ús a .
Hů ský, J. 1946. Uni . doc. D . Jan Aue han: ži o
adílo. VP aze: Zah aniční ús a .
Jakoubek, M. 2014. „Bibliog a ický soupis
českých aslo enských p ací oVoj odo u,
k ajanské obci Bulha sku (do .2013).“ Po a
Balkanica 6 (2): 62–77.
Jakoubek, M. 2008 „Dějiny Voj odo a očima jeho
oby a elky. edice his o yje odu čížko ých
aKa bulo ých Ba bo y Čížko é.“ Český Lid (4):
383–99.
Jakoubek, M. e al. 2015. K ajané: hledání no ých
pe spek i . Če ený Kos elec: Pa el Me a .
Jakoubek, M. 2010. „Sesek— zapomenu á česká
obec Bulha sku.“ Český Lid 97 (1): 35–50.
Jakoubek, M. 2016. „Sku ečnos byla ako á,
že ze slibů se nesplnilo nic (s inná s ánka
eemig ace k ajanů zBulha ska na jižní
Mo a u očima jejího účas níka).“ Jižní Mo a a
52 (55): 229–236.
Jakoubek, M. 2010. Voj odo o: e nologie k ajanské
obce Bulha sku. B no: Cen um p o s udium
demok acie akul u y (CDK) e spolup áci se
Západočeskou uni e zi ou Plzni.
Jakoubek, M. 2012. Voj odo o: his o ie,
oby a els o, mig ace. B no: Cen um p o
s udium demok acie akul u y (CDK).
Jakoubek, M. 2013. Voj odo o: iden i y, adice
a ýzkum. B no: Cen um p o s udium
demok acie akul u y (CDK).
Jakoubek, M. 2011. Voj odo o: kus česko-bulha ské
his o ie: en ok á pře ážně očima jeho oby a el.
B no: Cen um p o s udium demok acie
akul u y (CDK).
Jakoubek, M. 2010. „Voj odo š í Češi očima
s ých sousedů.“ Český Lid 97 (3): 281–99.
Jakoubek, M. 2014. „Z ada ažal“ mezi
Bulha skem ajižní Mo a ou (příspě ek
k eemig aci oj odo ských Čechů).“ Jižní
Mo a a 50 (53):185–193.
Jakoubek, M., Fa ko á, G. 2018. „Plzeňská
bulha is ka: od začá ku do konce
(Bulha is ická bádánína Ka edře an opologie
Západočeské uni e zi y Plzni)“. Ac a
Filozo ické akul y Západočeské uni e zi y
Plzni (2–3): 98–109.
Jakoubek, M. 2016. Voj odo o: is o ija a na edno
češko selo Bălga ija p ez pogleda (ne samo) na
nego i e ži eli. Bălga ska pă o izdanie. So ia:
Pa adigma.
Jakoubko á Budilo á, L. e al. 2011. Balkán
amig ace: na křižo a ce an opologických
pe spek i . P aha: An opoWeb.
OPEN
ACCESS
76 STUDIA ETHNOLOGICA PRAGENSIA 2/2021
Jakoubko á Budilo á, L. 2011. Dědická p axe,
sňa ko é s a egie apojmeno á ání ubulha ských
Čechů le ech 1900–1950. B no: Cen um
p o s udium demok acie akul u y (CDK)
e spolup áci se Západočeskou uni e zi ou
Plzni.
Jakoubko á Budilo á, L. 2019. Od k e ní ms y
kpos socialismu: ý oj an opologického
zájmu oBalkán. B no: Cen um p o s udium
demok acie akul u y.
Jech, J. 1962. „Lido é po ídky.“ Český Lid 49 (4):
161–72.
Jech, J. 1963. „Lido é po ídky umunských Čechů
(Výsledky d uhé sbě a elské e apy).“ Český Lid
50 (6): 343–57.
Jech J., Secká, M., Scheu le , V., Skalníko á, O.
1992. České esnice  umunském Baná ě. P aha:
Ús a p o e nog a ii a olklo is iku AV ČR.
Jeřábko á, A. ed. 1965. Ma e iály k e ospek i ní
bibliog a ii české e nog a ie a olklo is iky. S . 1,
Soupis bibliog a ií české aslo enské e nog a ie
a olklo is iky ydaných le ech 1945–1963.
B no: Uni e si a J.E. Pu kyně.
Kle e o á, V. 1986. „Emig ace českých
aslo enských sklářů e 20.a30 le ech 20
s ole í.“ Češi cizině 1: 138–152.
Klíma, S.1925. Čecho é aSlo áci za h anicemi.
P aha: O o.
Kňou ek, B. aJ.Budilo á, L. 2015. Dům e
Voj odo u: s a ebně-his o ický ý oj, kul u ní
asociální ozmě . B no: Cen um p o s udium
demok acie akul u y (CDK).
Kokaisl, P. akol. 2012. Češi Cho a sku. P aha:
Nos algie.
Kokaisl, P. akol. 2009. K ajané: po s opách Čechů
e ýchodní E opě. P aha: Za h anice—
Společnos p o oz ojo ou spolup áci při
P o ozně ekonomické akul ě ČZU P aze.
Kořalka, J., Kořalko á, K. 1993. „Základní
endence českého ys ěho alec í ačeské
eemig ace do počá ku 20.le 20.s ole í.“ Češi
cizině 7: 30–47.
Kořalko á, K. 1971. Českoslo enská eemig ace
le ech 1945, 1948. ( ukopis uložený a chi u
ÚEF ČASV P aha).
Kořalko á, K. 1986. „Reemig ace k ajanů jako
součás mig ačních změn Českoslo ensku
po d uhé s ě o é álce.“ E nické p ocesy
poh aničí českých zemí po oce 1945. s .
2: Společnos akul u a. P aha: Ús a p o
e nog a ii a olklo is iku ČSAV.
Ko ařík, P.1982. Khis o ii baná ských
abulha ských Čechů ajejich eemig aci na
Jižní Mo a u. Magis e ská diplomo á p áce
na Ka edře dějepisu Pedagogické akul y
Uni e zi y J.E. Pu kyně B ně (nepubl.).
Ko ář, P. (ed.). 2019. Přenesená k ajina: český
enko  umunském Baná u. P aha: Academia.
K eisslo á, S., Nosko á, J. aPa lásek, M. 2019.
„Tako é no mální odinné his o ky“: ob azy
mig ace amig ující ob azy  odinné pamě i.“
P aha: A go, 2019.
Ku na , F. 1964. Počá ky h omadného
ys ěho alec í zČech období Bacho a
absolu ismu. P aha: Naklada els í
Českoslo enské akademie ěd.
Kužel, S., Haluzík, R.2000. „Češ í oby a elé
se e obosenských esnic e s ě le a chi ních
a e énních ýzkumů.“ in H ubý, K.,
B ouček, S. (ed.): Češi za h anicemi na přelomu
20.a21.s ole í. P aha: Ka olinum.
K esl, Z., F eidinge o á, T. 2016.
„T ansnacionální p ak iky, ‚ances al Re u n’
aAdap ace Rumunských Čechů přesídlených
do Česka po oce 1989.“ Český Lid 103 (2):
217–38.
Lančo á, T. 2017. „České s opy Go né
O jacho ici.“ Po a Balkanica (1–2): 39–50.
Langhamme o á, J., K aček, J. 2009. Český Baná :
ži o a adice českých oby a el umunského
Baná u. P aha: Ná odní muzeum.
Lenk, L. 2008. Reemig ace bulha ských Čechů do
Českoslo enska po d uhé s ě o é álce. Případo á
s udie jedné skupiny. Diplomo á p áce obhájená
na Ka edře an opologických ahis o ických
ěd, FF ZČU Plzni (nepubl.).
Ma e iály kp oblema ice no oosídleneckého
poh aničí. 1981–1985. P aha: Ús a p o
e nog a ii a olklo is iku ČSAV. S . 1–9.
Ma ušek, J. 1994. Češi Cho a sku. Da u a :
Jedno a.
Michalko, J. 1936. Naši Bulha sku: pädesia oko
ich ži o a, p áce, piesne az yko . B ašljanica
Bulha sko: Ján Michalko.
Míčan, V. 1934. Ná a em no ý s ě : očeskoslo .
osadnících, jejich náboženských, školských,
OPEN
ACCESS
TEREzA LANČOVÁ 77
os ě o ých, hospodář. ajin. pomě ech
Bulha sku; něco očechoslo ácích Jugosla ii
a Maďa sku. B no: S ě lo ap a da.
Míčan, V. 1940. Pod Páně ko ouh í: (ze ži o a
našich exulan ů) … VB ně: Nákladem čas.
S ě lo ap a da.
Minče , Emil. 2020. „Odbo y spolku „Čech“
a„Českoslo enského ná odního domu
T.G.Masa yka So ii“ le ech 1919–1939.“
S udia E nologica P agensia (2): 84–93.
Minče , Emil. 2011. Rodina S říb ných
Bulha sku. Bakalářská p áce na Uni e zi ě
Pa dubice (nepubl.).
Minče , Emil. 2016. „Zkaždodennos i Čechů
Bulha sku le ech 1878–1904.“ Slo anský
přehled: his o ická e ue p o dějiny s řední,
ýchodní ajiho ýchodní E opy 102 (1):
31–51.
Minče , Enčo. 2013. „Českoslo ensko-bulha ské
hospodářské z ahy le ech 1918–1933.“
Slo anský přehled 99 (3–4): 257–274.
Minče , Enčo. 2015. „Českoslo enský zápas
obulha ský h e 30.le ech 20.s ole í.“
Pp.243–266 in Jana Ške lo á ed. e al.
P omýšle E opu d acá ého s ole í: kon lik y
beze zb aní. B no: Ma ice mo a ská.
Minče , Enčo. 2011. „Češi aSlo áci Plo di u.“
S uden ské zamyšlení (2): 5–67.
Minče , Enčo. Sokol Bulha sku do .1948.
Diplomo á p áce na Uni e zi ě Pa dubice,
Fakul a ilozo ická, (nepubl.).
Mo a co á, I. 2006. Ob ázky zdějin českého
menšino ého škols í zah aničí. Pa dubice:
Uni e zi a Pa dubice.
Mo ejlo á-Manolo a, M., ed. 2005. Kapi oly
zminulos i česko-bulha ských kul u ních
z ahů: an ologie koen o aných ex ů. P ní
čás , Od nejs a ších dob do os obození Bulha ska
zosmanské nad lády oku 1878. P aha:
A anga d P ima.
Naše zah aničí: sbo ník Ná odní ady
českoslo enské. 1920–1931. P aha: Ná odní ada
českoslo enská.
Na á ilo á, A. (ed.) 1986. E nické p ocesy
no ě osídlených oblas ech na Mo a ě (Na
příkladě yb aných obcí Jihomo a ském
aSe e omo a ském k aji). B no, S ážnice:
Ús a lido é kul u y ÚEF ČSAV.
Neco , Neco Pe ko e al. 2006. Dějiny Voj odo a:
[ esnice Čechů aSlo áků Bulha sku]. [Plzeň]:
Ve spolup áci se S udijní a ědeckou
kniho nou Plzeňského k aje ydalo Občanské
sd užení Voj odo o.
Nečas, C.1976. „Český banko ní kapi ál na
Balkáně období před p ní s ě o ou
álkou.“ Pp.259–263. in S udia Balkanica
Bohemoslo acaII.: příspě ky přednesené
na 2.celos á ním balkanis ickém symposiu
B ně 28.–29.k ě na 1974. B no: Uni e zi a
J.E.Pu kyně.
Nešpo , Z.R.2002. Reemig an i asociálně
sdílené hodno y: p olegomena ksociologickému
s udiu českých emig ačních p ocesů 20.s ole í se
z láš ním zře elem kzápadní eemig aci 90.le .
P aha: Sociologický ús a Akademie ěd
České epubliky.
Nešpo , Z.R., Ho no o á, M., Jakoubek, M.
1999. „Češ í neka olíci  umunském Baná u
a Bulha sku.“ Lidé měs a (2): 66–88.
Nešpo , Z.R., Jakoubek, M. 2011. „D ě hypo ézy
opů odu neka olíků zřad baná ských
abulha ských Čechů.“ Český Lid 98 (1): 73–79.
Nosko á, H., Vácho á, J. 2000. Reemig ace Čechů
aSlo áků zJugoslá ie, Rumunska aBulha ska
(1945–1954). P aha: AV ČR. Ús a p o soudobé
dějiny.
Pa lásek, M. 2016. „Clopodia česky z aná
Klopo ín. Zapomenu á mo a ská kolonizace
Baná u mul ilokálním e nog a ickém
bádání.“ Český Lid 100 (2): 149–172.
Pa lásek, M. 2011. „Hledání oj odo ské p a dy
e s ě le p obuzeneckých hnu í.“ Lidé měs a 13
(1) 27–49.
Pa lásek, M. 2015. „Konec elkých yp á ění
nedohlednu: (me a)na a i mig ace
zMo a y do dnešního S bska.“ Pp.49–58 In:
M.Jakoubek, L.Ji ka, N.K álo á, M.Pa lásek,
J.Tůma. K ajané: hledání no ých pe spek i .
Če ený Kos elec: Pa el Me a .
Pa lásek, M. 2011. „Mezi álečná k ajanská péče
jako „zách anná“ akce: ku áření kolek i ní
iden i y českých e angelíků jiho ýchodní
E opě.“ Český Lid 98 (2): 113–34.
Pa lásek, M. 2011. „Minulos s a ohelenských
neka olíků zaje í ýklado ých schéma
apo ahy po ozumění.“ Český Lid 98 (1): 81–87.
OPEN
ACCESS

78 STUDIA ETHNOLOGICA PRAGENSIA 2/2021
Pa lásek, M. 2011. „Obec s a á Helena jako
inice Boží misiemi oplocená. K ůčky
kpřehodnocení chápání české (e)mig ace na
Balkáně.“ Pp.111–144. in: Lenka Budilo á e al.
Balkán amig ace: na křižo a ce an opologických
pe spek i . P aha: An o poWeb.
Pa lásek, M. 2013. P omýšle Veliké S ediš ě.
E nologická b ikoláž sociokul u ních aspek ů
ži o a k ajanů jižním Baná u. Dise ační
p áce-Filozo ická akul a-B no.
Pa lásek, M. 2010. „Případ s a á Helena. ( e)
in e p e ace náboženských dějin české obce
Rumunsku.“ Český Lid 97 (4): 363–382.
Pa lásek, M. 2015. Smo ykou aPánem Bohem:
po s opách českých e angelíků e Voj odině.
B no: E nologický ús a AV ČR, . .i. P aha—
p aco iš ě B no.
Pa lásek, M. 2020. ZMo a y až do Velikého
S ediš ě: e nog a ické podobens í ozapomenu é
náboženské komuni ě. B no: Cen um p o
s udium demok acie akul u y.
Pa lásek, M., Kosíko á, J. 2011. Pod íhou
h oznů čas se sklání: Zminulos i Čechů aNěmců
s bském Baná u. B no: E nologický ús a AV
ČR— p aco iš ě B no.
Pelikán, J. 1989. “Kněk e ým ekonomickým
p oblémům eemig ace Čechů aSlo áků
zJugoslá ie le ech 1945—1948.” Český Lid 76
(3): 156–164.
Penče , V. 2015. „Něk e é p oblémy adap ace
českých usídlenců se e ozápadním
Bulha sku.“ His o ická sociologie (1): 115–122.
Penče , V. 2012. Po se pen inách sebepoznání
apoznání oho d uhého: Češi aSlo áci
Bulha sku, Bulhaři České epublice. P aha:
Fakul a humani ních s udií UK P aze.
Penče , V. 2016. „Plzeňská bulha is ika.“ S udia
E hnologica P agensia (2): 100–105.
Penče , V., Jakoubek, M. 2008. „Češi
Bulha sku, aneb o ypologizaci, e apizaci
ap ocesech adap ace českého ys ěho alec í
do bulha ských zemí.“ Český Lid 95 (2): 115–26.
Pelikáno á H. 2007. Reemig ace da u a ských
Čechů e s ě le jejich ži o ních příběhů.
Diplomo á p áce na Fakul ě humani ních
s udií UK (nepubl.).
Pe áňo á, L., Bahenský, F. 2002. „Ins i ucionální
základna českého ná odopisu le ech
z .budo ání socialismu ap o ilace hla ních
pe iodik.“ Pp 179–185 in M.Holubo á,
L.Pe áňo á, J, Woi sch. Česká e nologie 2000.
P aha: E nologický ús a AV ČR.
Plocho á, K. 2001. „No á es. In eg ace české
mig ační skupiny do bosenského p os ředí.“
Český lid 88 (4): 335–360.
Pluhař, J. 1935. Češi aSlo áci doma aza h anicemi.
P aha: J.Pluhař.
Popelo á, H., Secká, M. 1984. „Diplomo é p áce
akandidá ské p áce ěno ané osídlo ání
poh aničí po oce 1945, jež byly obhájeny
na ka edře e nog a ie a olklo is iky FFUK
a Ús a u p o e nog a ii a olklo is iku ČSAV
P aze le ech 1969–1983.“ Český lid 71 (4):
231–234.
Pospíšil. V. (ed.). 1929. Jubilejní očenka
českoslo enské kolonie Bulha sku, 1868–1928.
So ie: D užs o Českoslo enského Ná odního
Domu T.G.Masa yka So ii.
Pospíšilo á, J. 2000. „Češky Bosně.
Au obiog a ická yp á ění na pozadí álky.
2000.“ Pp.81–88 in: K.H ubý, S.B ouček (ed.)
Češi za h anicemi na přelomu 20.a21.s ole í.
P aha: Ka olinum: E nologický ús a AV ČR.
Pospíšilo á, J., Uhe ek, Z. 1997. „Te énní ýzkum
Čechů po álečném Sa aje u.“ Ná odopisná
e ue S ážnice 7 (3–4): 124–128.
P eisso á, A., S anja B da , J., Kočí, J. 2020.
Češs í nás: české škols í ajeho li na
zacho ání české ná odní iden i y Cho a sku.
P aha: Nadace Nadání Jose a, Ma ie aZdeňky
Hlá ko ých.
Robek, A. 1982. „E nog a ická p oblema ika
českého ys ěho alec í aoby a el českého
pů odu do zah aničí.“ Český lid 89 (1): 1–4.
Rouso á, J. ed. 1966. Ma e iály k e ospek i ní
bibliog a ii české e nog a ie a olklo is iky. S .II.,
Soupis ná odopisných příspě ků Časopise
Vlas i ědného spolku muzejního Olomouci.
B no: Uni e zi a J.E. Pu kyně, akul a
ilozo ická.
Rychlík, J. e al. 2009. Mezi Vídní aCařih adem.
P aha: Vyšeh ad.
Salzmann, Z. 1979. „Abibliog aphy o sou ces
conce ning he Czechs and Slo aks in
Romania.“ Eas Eu opean Qua e ly 13 (4):
468–488.
OPEN
ACCESS
TEREzA LANČOVÁ 79
Salzmann, Z. 1985. „Bibliog a ia kdejinám
Slo áko aČecho Rumunsku.“ Slo áci
zah aničí (11): 181–212.
Salzmann, Z. 2004. „Bibliog a ie p ací
o umunských Češích aSlo ácích.“ Češi cizině
(12): 144–176.
Salzmann, Z. 1987. „Doda ky kbibliog aii
kdejinám Slo áko aČecho Rumunsku.“
Slo áci zah aničí (13): 182–190.
Salzmann, Z. 1993. „Přezdí ky Bigă u:
příspě ek kan oponymii česky mlu ící
esnice jiho umunském Baná u“ Naše řeč 76
(3): 146–156.
Salzmann, Z. 1983. Two Con ibu ions o he
s udy o Czechs and Slo aks se led in Romania.
Uni e si y o Massachuse s o Amhe s :
P og am in So ie and Eas Eu opean S udies.
Secká, M. 1995. „Češi Rumunském Baná u.“
Češi cizině (8): 92–115.
Secká, M. 1978. „S a ební obřad Českých
eemig an ů zRumunska.“ Český lid 71 (1):
43.47.
Skalníko á, O. 1966. „Ná odopisný ajazyko ý
ýzkum české menšiny Rumunsku.“ Zp á y
/Bulle in/ Komise p e dějiny k ajano , Čecho
aSlo áko zah aničí při His o ickom ús a e
ČSAV (4): 5–11.
Skalníko á, O., Foj ík, K. 1971. K eo ii e nog a ie
současnos i. P aha: Academia, naklada els í
Českoslo enské akademie ěd.
Skalníko á, O., Scheu le , V. 1963.“Základy
hmo né aducho ní kul u y českých
ko ozemědělských obcí  umunském
Baná ě.“ Český lid 50 (6): 332–342.
Slezák, L. 1978. Zemědělské osídlo ání poh aničí
českých zemí po d uhé s ě o é álce. B no:
Naklada els í Blok.
Sobo ka, O. 1965. „S a ební z yky Čechů
aSlo áků na Da u a sku Jugoslá ii.“ Český
Lid 52 (4): 227–231.
Spu ný, L. 1983. „Reemig ace na Se e ní Mo a ě
asjezd eemig an ů Šumpe ku  oce 1949.“
Český lid 70 (2): 85–92.
S ejček, K. 1938. P ů odce po čs. zah aničí. P aha:
Komenský.
S oboda, M. 2008. „Belinci: Zapomenu á osada
na Balkáně, níž se ho ořilo česky.“ Český lid
95 (2): 145–162.
S oboda, M. 2007. Kapku ouzko. Případo á
s udie česky ho ořícího osídlení bulha ské
si Belinci. Diplomo á p áce na Ka edře
an opologických ahis o ických ěd FF ZČU
Plzni (nepubl.).
Ša ařík, P., J. 1849. Slo anský ná odopis. P aha.
Šan ůčko á, M., Fan a, V. 2014. „Příspě ek
klokalizaci zaniklé české esnici Elizabe a
 umunském Baná u.“ Český lid 101 (3):
279–298.
Śembe a, A.V. 1876. „Mnoho-li je Čechů,
Mo a anů aSlo áků akde pobý ají.“ Časopis
českého muzea 10: 393–481, 647–685.
Školl, J. 1983. No é osídlení ok esu Břecla po
oce 1945. Břecla : Ok esní a chí Břecla ,
Knižnice Jižní Mo a y.
Š ámko á, M. 1987. „Adap ace Čechů
zBulha ska jihomo a ském poh aničí.“
Pp.295–300 in. I.Do o ský (ed.) S udia
Balkanica Bohemoslo aca III.
Š ěd onský, F., Moucho á, S. (ed.) 1958.
Zah aniční k ajanské no iny, časopisy
akalendáře do oku 1938. P aha: Ná odní
kniho na.
Š ěpánek, V. 2016. „Bádání očeských
menšinách na Balkáně— s a ono é éma
české sla is iky.“ Sla ica Li e a ia 19 (2):
121–133.
Todo o a, M. 1997. Imagining he Balkans. New
Yo k— Ox o d: Ox o d Uni e si y P ess.
Tůma, J. 2015. „Češi pohledem cizince.“
Pp.131–154 in. M.Jakoubek e al. K ajané:
hledání no ých pe spek i . Če ený Kos elec:
Pa el Me a .
Tu čín, R.1935. Čechoslo áci bý além
Cho a sku-Sla onii. P aha: [s.n.].
Tu čín, R.1929. Dnešní s a našich zah aničních
menšin. Rokycany: . J.B.Zápo očný.
Tu čín, R.1937. Kolonisace, ná odní akul u ní
ži o Čechoslo áků bý além Cho a sku-
Sla onii. P aha: [s.n.].
Tu čín, R.1937. Sídla Čechoslo áků bý além
Cho a sku-Sla onii. P aha: Čs. spol.
zeměpisná.
Uhe ek, Z. 2011. Češi Bosně aHe cego ině:
an opologické pohledy na společenský ži o české
menšiny zah aničí. P aha: E nologický ús a
AV ČR.
OPEN
ACCESS
80 STUDIA ETHNOLOGICA PRAGENSIA 2/2021
Uhe ek, Z. ed. 2000. Češi Bosně aHe cego ině:
ú od do p oblema iky s ýbě o ou bibliog a ií.
P aha: E nologický ús a AV ČR.
Uhe ek, Z. 1998. „Češi Sa aje u. Menšina
měs ském p os o u.“ Český lid 58 (2):
128–146.
U ban, R.1939. Čechoslo áci Rumunsku.
Buku ešť: [s.n.]
Uhe ek, Z. 1998. „E hnic mino i y in he u ban
en i onmen and i s ins i u ions o social
li e: Czechs in Sa aje o.“ Z.Uhe ek (ed.).
Pp.118–124 in: E hnic S udies and he U banized
Space in Social An h opological Re lec ions.
P aha: Ús a p o e nog a ii a olklo is iku
AV ČR.
Uhe ek, Z., Tonc o á, M., Lozo iuk, P.2000.
Bosnia, Bosnian Czechs, and mig a o y b idges.
P ague: Ins i u e o E hnology o he Academy
o Sciences o he Czech Republic.
U ěšený, S.1964. „Vlas ní jména osob az ířa
uČechů na jihu umunského Baná u.“ Naše řeč
47 (4): 208–261.
Vaculík, J. 1983. „Bulha š í Češi ajejich
eemig ace le ech 1949–1950.“ Český lid 70
(2): 82–85.
Vaculík, J. 2009. České menšiny E opě a e s ě ě.
P aha: Lib i.
Vaculík, J. 2009. Češi cizině 1850–1938. B no:
Masa yko a uni e zi a.
Vaculík, J. 2002. Češi cizině— emig ace
aná a do las i. B no: Masa yko a
uni e zi a.
Vaculík, J. 1994. „O ganizo aná eemig ace
bulha ských Čechů aSlo áků ajejich usídlení
poh aničí českých zemí“. Pp.39–45 in
Š.Zelenák (ed). Ročenka Spolku Slo áko
zBulha ska. B a isla a: Spolok Slo áko
zBulha ska.
Vaculík, J. 2002. Po álečná eemig ace ausídlo ání
zah aničních k ajanů. B no: Masa yko a
uni e zi a.
Vaculík, J. 2004. Po álečná epa iace
českoslo enských z .přemís ěných osob
(displaced pe sons). B no: Masa yko a
uni e zi a B ně.
Vaculík, J. 2014. Reemig ace a epa iace Čechů
aSlo áků po p ní s ě o é álce. B no:
Masa yko a uni e zi a.
Vaculík, J. 1993. Reemig ace zah aničních
Čechů aSlo áků le ech 1945–1950. B no:
Masa yko a uni e zi a.
Vaculík, J. 2001. Začleňo ání eemig an ů do
hospodářského ži o a le ech 1945–1950. P aha:
Ná odohospodářský ús a Jose a Hlá ky.
Valáško á, N. ed. 2003. I a He oldo á. S ážnice:
Ná odní ús a lido é kul u y. Bibliog a ická
příloha Ná odopisné e ue; č.22.
Valoušek, F., Do o ská, D.Vzpomínky na Bosnu.
B no: Albe .
Va lez. 1925. Kon inen ální ys ěho alecká
s a is ika Českoslo ensku. P aha: Minis e s o
sociální péče.
Vařeka, J. 1990. „Češi Bulha sku“ Český lid 77
(2): 81–88.
Vařeka, J. 1973–74. „Kul u ní společens í
adi e enciace lido ém s a i els í českého
jazyko ého os o a na území jižního Baná u.“
Ná odopisný ěs ník českoslo enský 8–9: 53–73.
Vařeka, J. 1973. „Lido é s a i els í českých
esnicích Bosny aHe cego iny. Příspě ek
ke s udiu českého jazyko ého os o a.“
Ná odopisné ak uali y 10: 169–177.
Vařeka, J. 1978. „P oces akul u ace lido ém
s a i els í českých esnic na území
Jugoslá ie.“ Češi cizině 2: 233–280.
Veselská, J. ed. 2008. „Bibliog a ie Ná odopisného
ěs níku adalších pe iodik Ná odopisné
společnos i: Ná odopisný sbo ník českoslo anský,
Ná odopisný ěs ník českoslo anský, Ná odopisný
ěs ník českoslo enský, Ná odopisný ěs ník,
Věs ník Ná odopisné společnos i českoslo enské,
Zp á y Společnos i českoslo enských ná odopisců
aSlo enskej ná odopisnej spoločnos i,
bibliog a ické přílohy.“ P aha: Česká
ná odopisná společnos .
Wiedemann, A. 2016. „Pojď snámi budo a
poh aničí!“: osídlo ání ap oměna oby a els a
bý alých Sude 1945–1952.“ P aha: P os o .
Zeman, P.2014a. Česká in eligence Bulha sku
le ech 1878–1885 na příkladu českých uči elů
e Východní Rumelii. Rigo ózní p áce na
Masa yko ě uni e zi ě (nepubl).
Zeman, P.2014b. „Češ í uči elé na gymnáziích
Bulha sku le ech 1878–1912.“ Pp.147–162
in M.P zybylski, j. Šau e al. Mladá sla is ika.
B no: Masa yko a uni e zi a.
OPEN
ACCESS
TEREzA LANČOVÁ 81
Zeman, P.2014 c. „Religiozi a českých mig an ů
Bulha sku zřad in eligence.“ Po a Balkanica
6 (2) 26–33.
Zeman, P.2017. „Učebnice českých uči elů
Bulha sku 80 a90.lé a 19.s ole í.“ S udia
E hnologica P agensia (2): 11–25.
INTERNETOVÉ ZDROJE
S ohso á, K. „Mig ace Čechů do Bulha ska—
z .„česká in aze.“ An opoWobenzin [online]
1/2012. Dos upné z: h p://www.an opoweb.
cz/cs/mig ace-cechu-do-bulha ska- z -
ceska-in aze [ci .2021-8-4].
Te eza Lančo á ys udo ala sociokul u ní an opologii na Západočeské uni e zi ě Plzni. Vsou-
časnos i se ěnuje s udiu E nologie akul u ní an opologie na FF UK. Zabý á se k ajanskými skupi-
nami na Balkáně, mig ací a eemig ací ěch o skupin, sdů azem na p os o Bulha ska.
OPEN
ACCESS