Ju ods í aklauns í:
D ě áře ka ne alo ého smíchu  uské kul uře
I an And eje ič Jesaulo
Li e á ní ins i u A.m.Go kého mosk ě
jesaulo @yandex. u
HOLY FOOLISHNESS AND BUFFOONERY:
TWO FACETS OF CARNIVAL LAUGHTER IN RUSSIAN CULTURE
The a icle e ises he iew ha he concep o “ca ni al” (one o he main con ibu ions o
M.M.Bakh in in humani ies wo ldwide) can ha e asingle on ological na u e (ei he nega i e o
posi i e). I a gues o he necessi y o di e en ia e wi hin his “uno icial” a ea o cul u e— based
on Russian ma e ial. Holy oolishness and bu oone y a e kinds o on ological ex emes o “se i-
ous-laughing” space o ca ni al. On he su ace hey a e simila — as apa ody o domina ing wo ld
o de no ms. Howe e , hei “de iance” has di e en ec o s in Russian adi ion. While bu oon-
e y in one way o ano he g a i a es owa ds he a ea o “sin”, holy oolishness in Russian cul u e
is ela ed by hose who ep esen i o he a ea o «holiness» one way o he o he . In o he wo ds,
while bu oone y indica es “unlaw ulness” iola ing he “no ms” o agene ally accep ed Law (e en
hough his “ iola ion” is always pe o med wi hin ce ain bounda ies, which a e de ined by Law i -
sel ), holy oolishness is a“sup a law ul” cul u al ac o and g a i a es owa ds ano he axiological
ex eme: G ace. In Russian li e a u e, one should di e en ia e be ween he g a i a ion o au ho s
owa ds ei he holy oolishness, o bu oone y, and in some cases one can alk abou he con amina-
ion o holy oolishness and bu oone y.
KLÍČOVÁ SLOVA:
uská li e a u a— ka ne al— pa odie— ju odi í— klauns í— adice— s a os — hřích— zá-
kon— milos
Russian li e a u e— ca ni al— pa ody— holy oolishness— bu oone y— adi ion— holiness—
sin— law— g ace.
P oblém ka ne alu, ak jak ho o mulo al Michail Bach in, má nepochybně obecně
me odologický ýznam. Bada elé si nejednou kladli o ázku, čem spočí á on olo-
gický aspek ka ne alu a ši ším smyslu sama pods a a ka ne alo ého společens í.
Je zřejmé, že jde ozcela z láš ní spojení, němž je elimino áno hie a chické uspo-
řádání, mizí zdálenos mezi lidmi, je za áděn „no ý modus e z azích mezi lidmi,
k e ý je p oží án polo eálné apoloh a é o mě“1 amá olný amiliá ní cha ak e .
Na položenou o ázku lze odpo ědě d ěma způsoby, k e é se o šem na zájem ylu-
čují. Podle něk e ých bada elů je o s é a s obody ( en o názo zas á ali pře ážně le-
1 Бахтин 1994, s.332.
OPEN ACCESS
22 SVĚT LITERATURY 58
ico ě o ien o aní uš í izápadní apologe i Bach ina), podle jiných jde os é u e o-
u.2 AN.K.Boněcká se  ámci „boje“ sBach ino ým odkazem dokonce pokusila dá
ka ne alo ému p oží ání zcela jiný smysl. Podle ní je o „apo eóza pekla“3 asamo ný
ka ne al je „předob azem pekla“.4
P o edeme-li analýzu Bach ino ých příkladů ilus ujících ka ne alizaci  o bě
Dos oje ského, obje íme nejen sku ečný ka ne alo ý „spodní s ě “ ( po ídce Bobek),
ale ika ne alo ý „ áj“ ( po ídce Sen směšného člo ěka,  ománu B a ři Ka amazo i).
Nejzajíma ější je Bach ino o poje í ka ne alizace  ománu Idio : „Ka ne alo ě an-
as ickou a mos é ou je p osycen celý omán. A šak kolem Myškina je a o a mos é a
s ě lá, akřka eselá, kdež o kolem Nas asji Filippo ny je emná, in e nální. Myškin
žije ka ne alo ém áji, Nas asja Filippo na ka ne alo ém pekle, ale en o áj
apeklo se  ománě p olínají, složi ě p oplé ají, z cadlí se jeden d uhém duchu
sk y ých zákonů ka ne alo é ambi alen nos i.“5
Ta o z láš nos ománo ého s ě a Dos oje skému umožňuje „na oči ži o ksobě
ike č enáři jakousi jinou s anou, u idě aukáza něm no é, nep obádané hloubky
amožnos i“.6 Bach in o šem zápě í zcela jednoznačně ymezuje oblas s é analýzy:
„nezajímají nás u y hloubky ži o a, k e é odhalil Dos oje skij, nýb ž pouze jeho způ-
sob nazí ání a ole p ků ka ne alizace něm.“7 Celkem za o, popsaný „způsob na-
zí ání“ pos ihuje samo ný „p incip o by“ Dos oje ského: „Všechno jeho s ě ě žije
na bezp os řední h anici se s ým p o ikladem.“8 Ta o „h aničnos “ šak ůbec ne-
dokazuje ela i nos „lásky“ a„nená is i“, „ í y“ a„a eismu“, „čis o y“ a„smyslnos i“.
Hloubky ži o a obje ené Dos oje ským se pokusil in e p e o a Vjačesla I ano .
Lze říci, že pojem ka ne alu sjeho d ojí pods a ou do jis é mí y předjímala před-
s a a dionýs í, k e á pa řila knejdůleži ějším pojmům uI ano a. Ten o šem zcela
jednoznačně ozlišo al d a p o ikladné ypy lidské pospoli os i, k e é s ého času
obje il Dos oje skij. Za ímco „legion“ předpokládá „sjednocení lidí sk ze po lačení
jejich osobnos i“, „sobo nos “ (ka olici a) je „ ako é spojení, němž sjednocující se
osobnos i dosahují úplného oz inu í as zení s é jedinečné, neopako a elné as é-
by né pods a y, s é nepo ušené ů čí s obody, k e á činí zkaždé znich no ě yřčené
a šem po řebné slo o. Vkaždé se Slo o ělilo, by uje se šemi a e šech zní ůzně,
ale slo o každé nachází ohlas e šech a šichni oří jediné s obodné společens í,
neboť šichni jsou jedno Slo o.“9 Zdá se, že ako é o ozlišení d ou ypů lidské po-
spoli os i (k e é o šem mají p o ikladné ýslednice) je nap os o nu né b á ú ahu
nejen při analýze o by Dos oje ského, ale éž jako obecně me odologický p incip.
„H aničnos “ s ě a Dos oje ského, ak jak ji popsal Bach in, oří jád o spiso a-
elo y o by alze ji chápa p á ě jako ýsledek s ře u aboje d ou an agonis ických
p incipů, k e é se o šem, řečeno Bach ino ými slo y, dobře „znají“ a„chápou“, aniž
2 Гройс 1997, s.76–80.
3 Бонецкая 1998, s.136.
4 Tam éž, s142.
5 Бахтин 1994, s.265, 356–359, 363, 389. Ku zí a M.M.Bach ina.
6 Tam éž, s.389.
7 Tam éž.
8 Tam éž, s.393.
9 Вячеслав Иванов 1994, s.99, 100.
OPEN ACCESS
IVAN ANdREJEVIČ JESAULOV 23
by p o o z ácely s ou p o ikladnos : „p o Dos oje ského jsou ces a í y aces a ne-
í y d a p oje y by í, he e onomního nebo daného ůznými zákoni os mi.“10 Jejich
k ajní blízkos nemusí s ědči o ela i nos i ěch o „d ou ces “, může bý od azem
biná ní s uk u y p a osla ného ědomí, k e é odmí á „s řední“ s é u očis ce a dů-
sledku oho adikálně sbližuje s é u hříchu as a os i. Vp a osla ném ob aze s ě a,
k e ý se od áží  ománech Dos oje ského, „peklo“ a„ áj“ mohou mí společnou h a-
nici, k e á je spojuje i ozděluje lidském s dci.
Nebudeme-li jasně ozlišo a „he e onomní“ společens í (legion asobo nos ),
může bý „ka ne alo os “ pohřbu Iljušky ařeči ukamene B a ech Ka amazo o ých
a„ka ne alo os “, k e á cha ak e izuje „naše“ Běsech, in e p e o ána za pomoci
s ejného li e á ně ědného ins umen áře. V ako ém případě se šak knepoznání
změní sám předmě našeho zkoumání. P o Dos oje ského jsou přece je y, jako je „bo-
ření hie a chických ba ié mezi lidmi“ ealizo ané „běsy“ ausku ečňo ané Aljošou
Ka amazo em, zcela odlišné. Vp ním případě za ním s ojí „démonický zámě zaří-
di se na zemi bez Boha“, e d uhém „sjednocení, k e é nelze naz a jinak než sobo -
nos “.11 Vp ním případě je předpokladem ako ého sjednocení nepřá els í apo-
lačení jakéhokoli „ y“, e d uhém se „Ty jsi“ pře áří do ěčné pospoli é paschální
podoby.
P o o může bý obřadní cha ak e ka ne alu yložen nejen jako jakýsi on olo-
gický p o ipól li u gického děje ( Běsech bezpochyby máme co děla s ako ým o p o-
ipólem), ale izcela jinak. Podle názo u Vjačesla a I ano a „je uznání s a os i jako
nej yšší hodno y základem lido ého idění s ě a a ý azem lido é ouhy po S a é
Rusi. P a osla í přece je sh omažďo ání se ch ámu kolem s á os i as a ých“.12
Po lačo a ýznam é o „nej yšší hodno y“ (s ejně ak jako jejího mys ického p o i-
pólu) při analýze uměleckého s ě a Dos oje ského je samozřejmě možné. Také se o
neus ále děje. Ale bude při om předmě bádání alespoň ochu adek á ní au o o u
při akání boží exis enci?13 So a.
Při in e p e aci ak zniká me odologický p oblém. Domní áme se, že řešení o-
ho o p oblému bezp os ředně sou isí snaším las ním axiologickým s ano iskem e
z ahu koné ducho ní adici, jejímž dědicem byl Dos oje skij.
Vymezíme d ě s ánky oho o p oblému. Za p é je o náš osobní z ah k adici
ju ods í, k e á je imanen ní p a osla nému ypu ducho nos i. Pokud u o adici
ajejí hodno y nímáme jako cosi nepo řebného aza ádějícího, po om ykládáme ne-
jen „s ě Dos oje ského“, ale icelou uskou li e a u u u či ém sys ému souřadnic,
pokud se nám šak a o adice spojuje snej yšším s upněm ducho nos i, se s a os í,
po om náš ědecký ýklad uské li e a u y bude zcela jiný, zje ně adek á nější jejím
las ním e ickým hodno ám. Naše s ano isko kde ino ání pods a y pojmu ka ne al,
ak jak ho do humani ní ědy za edl Bach in, je následující: Jád em p oblému je sku-
ečnos , že ka ne al není pouze „nes ejno odý“, ale akříkajíc „on ologicky nes ej-
no odý“. P o o není možná jediná odpo ěď na o ázku, co je jeho pods a ou. Ka ne al
Bach ino ě poje í zah nuje jak sak alizaci, edy oblas s a os i, ak oblas „hříchu“
10 Tam éž, s.301.
11 Tam éž, s.301, 321.
12 Tam éž, s.335.
13 Tam éž, s.94.
OPEN ACCESS
24 SVĚT LITERATURY 58
(  uské adici má ne yhnu elně in e nální kono ace). Na íc, jak bylo mnohok á
zdů azňo áno, je ka ne al aké ědecký koncep , nás oj, sjehož pomocí in e p e u-
jeme ex y. P o o je p o něj, s ejně jako p o koncep ualizaci (ale jinou) humani ních
ýchodisek, nu né s ého d uhu ozš ěpení, oddělení jeho he e ogenních s é .
Za ímco M.M.Bach in e s ém ědeckém sys ému ne ozlišo al ju ods í aklaun-
s í, p o ože ho zajímala kul u ní de iace sama osobě, „neo iciálnos “ jako p o iklad
„o iciálního“ ob azu s ě a, p o nás de iace nemůže bý abs ak ní „odchylkou“: je o
ždy buď jedna nebo d uhá. Je nezby né p o és jejich jasné ypologické ozlišení.
Tako á o di e enciace je podle našeho názo u možná p á ě za použi í ka ego ií ju-
ods í aklauns í.
Ju ods í aklauns í jsou blízké, ale zdaleka ne o ožné modely de ian ního kul-
u ního cho ání. S ejně ak není sp á né chápa ju ods í aklauns í jako nesys é-
mo é je y. Jsou o spíše neodmysli elné o my kul u odlišného ypu.
Klauns í je, jak známo, nejen nezby ným a ibu em, ale is ého d uhu k in e-
sencí ka ne alu (ať in e p e ujeme ka ne alo ou kul u u jakýmkoli způsobem—
duchu M.M.Bach ina,14 A.J.Gu e iče15 nebo D.-R. Mose a16). S é ou klauns í je
kul u ní s é a smíchu ( Bach ino ě uni e zálním nebo Mose o ě lokálním poje í).
Ju ods í je aké součás í kul u ní s é y smíchu, a šak „směšné“ je jen „z nějšku“.
Ju odi ým se samozřejmě aké smáli, ale jen lidé omezení, ne zdělaní, k eří nechá-
pali sk y ý ýznam ju ods í.17
Vp acích D.S.Lichačo a aA.M.Pančenka jsou sp á ně zmiňo ány ůzné unkce
smíchu. Za ímco šašek léčí nep a os i smíchem, hla ní úkol ju odi ého je opačný—
přimě lidi, aby nich směšné y olá alo pláč. B.A.Uspenskij nazý á způsob ži-
o a ju odi ých „an icho áním“.18 Smysl ju ods í spočí á aske ickém sebezničení,
předs í aném blázno s í.19 Je o dob o olně přijímaný křesťanský h dinný sku ek.20
Jde las ně odoslo né chápání ý oku apoš ola Pa la: „My jsme blázni p o K is a.“
Při om p á ě ži o naplněný „mučednic ím z las ní ůle“ dá á ju odi ému p á o
po ušo a hie a chii, pa odo a šechny za edené no my pozemského ži o a jako
nep a di é.
S.A.I ano se e s é monog a ii pokouší dá p a osla nému ju ods í jiný smysl,
eduko a jeho pods a u na cosi „pochopi elného“ a„zřejmého“ a aké adikálně po-
lači jeho sak ální ýznam.21 Vplném souladu sp e e o anými hodno ami dnešní
„malé doby“ bada el podle s é předs a y buduje jakousi „ eo e ickou bázi“ p o las ní
ědeckou edukci. I ano pomě ně bojo ně dekla uje s ůj „nenáboženský přís up
knáboženskému je u“.22 Při ako ém poje í není di u, že „ ypologicky nejblíže mají
14 Бахтин 1965.
15 Гуревич 1981.
16 Mose 1986.
17 Лихачев— Панченко 1976, s.114–116.
18 Успенский 1994, s.327.
19 Лихачев— Панченко 1976, s.101.
20 Ковалевский 1902.
21 „V é o p áci bude ju odi ým nazý án člo ěk, k e ý eřejně předs í á blázno s í, dělá ze
sebe šaška nebo šokuje okolí zámě nou ne ázanos í.“ (С. А. Иванов 2005, s.9.)
22 Tam éž, s.20.
OPEN ACCESS
IVAN ANdREJEVIČ JESAULOV 25
kju odi ému pos á ní šašci“.23 P oč aké ne, když je p o něho zcela dos ačující, že „ně-
k e é posunky indiánských šašků jsou p ý přeja y od ju odi ých“, a ůbec že „šašek
y olá á ambi alen ní emoce s ejně jako ju odi ý“.24 I ano nebe e ážně a gumen-
aci ěch, kdo „dokonce […] uzná ají exis enci s a ých jako jakousi ap io ní danos ,“25
a ozhodně dí: „Je uži ečné, abychom při ys ě lo ání sys ému s áli mimo něj.“26
AI ano sku ečně o e řeně p ohlašuje, že při in e p e aci ju ods í on sám s ojí ně
kul u ního pole křesťanských hodno a ůbec není za ížen křesťanským „s ě o ým
názo em“.27 Adále upřesňuje, že mu „půjde přede ším okřesťanské ju ods í“,28 jako
kdyby kul u a znala nějaké jiné ju ods í, „nekřesťanské“. Zajíma é při om je, že po-
zici s ých oponen ů, p o k e é má zásadní ýznam p á ě křesťanský smysl ju ods í,
se I ano bez jakýchkoli pochybnos í pokouší pos a i mimo ědecký disku s, p o-
hlašuje, že jejich ýchodisko (ane jeho las ní!) „nej íce připomíná slo u ný ‚ ědecký
komunismus‘ “.29
M. M.Bach in, jak známo, psal oka ne alo é pods a ě pa odie. Ve s ém k aj-
ním p oje u je pa odie p o anací šeho pos á ného a šeho ážného: „ še má s ou
pa odii, edy s oji směšnou s ánku.“30 Ods anění hie a chie, připuš ění olného
amiliá ního kon ak u (d ojsmyslné ges ikulace aneslušných slo ) aexcen ičnos
sbližují ju ods í sklauns ím. Ale zá o eň je mezi nimi jasná h anice. Ju odi ý od-
mí á ap o anuje zdaleka ne še, pouze pozemskou hie a chii apozemské uspořádání
s ě a. P o o se může připodobni nebeskému. Čas o ůbec není eselý, nýb ž snáší
ány aús ky amodlí se za s é hanobi ele.
Při psychoanaly ické in e p e aci klauna lze zřejmě ycháze zmodelu sadismu
(zlos ný, čas o yzicky pos ižený šašek je ob yklá pos a a, není náhodou, že podle
měs ského p á a byl o en ka o i, což samozřejmě ne ylučuje izcela p o ikladnou
pos a u moud ého ašleche ného blázna31), za ímco model kul u ního cho ání ju odi-
ého odpo ídá spíše masochismu (ju odi ý o šem ne pí p o las ní uspokojení, ale
„p o K is a“, jinak řečeno, neus ále kon on uje s ůj model cho ání sjiným modelem,
sjiným ex em— sak álním, k e ý napodobuje, přes eške é s é „ nějško é blázno -
s í“, což samozřejmě aké ne ylučuje jinou pos a u ju odi ého, Rusku mu říkají
„lžiju odi ý“, edy nep a ý ju odi ý). Vobou případech, ju ods í aklauns í, edy
ho oříme oin a ian ních ypech, a o  ako ém ýznamu, jak se p oje ují zejména
 uské adici.32
23 Tam éž, s.15.
24 Tam éž.
25 Tam éž, s.19.
26 Tam éž, s.21.
27 Tam éž, s.11.
28 Tam éž, s.12.
29 Tam éž, s.21.
30 Бахтин 1963, s.170.
31 Například Lesley Milneo á ozlišuje „špina ého“ a„čis ého“ šaška (Милн 1998, s.55–59).
Zmiňuje aké klasickou knihu Enida Wels o da (Wels o d 1935), níž je shledá ána pří-
buznos mezi klaunskou adicí akřesťanským pa adoxem.
32 P á ě p o o Michail Bulgako po ažo al za u ážli é, když si ho Vik o Šklo skij  . 1928
e s é p áci „Hambu ský úče “ do olil při o na ke klauno i (Шкловский 1990).
OPEN ACCESS

26 SVĚT LITERATURY 58
Je řeba zmíni ip ky mys i ikace cho ání ju odi ého běžném ži o ě. Jak
známo, ju odi í čas o chodili obnažení. Okolí u o naho u ě šinou nímalo jako
hříšné blázno s í, nízkou smyslnos a ůbec s od.33 P o o lidé ju odi é ak čas o bili
asmáli se jim. Vždyť na ikonách jsou nazí zob azo áni če i. A šak za ím o „pře lé-
káním se“ za če a se p á ě sk ý á mys i ikace. P o ju odi ého naho a není maskou
(jako ka ne alo é si uaci p o šaška), nýb ž ý azem poh dání ělesnos í azdob-
nos í; naho a je symbolem o e řené duše.34 Vz ah k ělesnos i je uju odi ého ašaška
přímo p o ikladný.
Hla ní ozdíl šak spočí á e unkcionali ě pos a y šaška asubs ancionali ě ju o-
di ého. Za ímco ka ne al podle Bach ina „osla uje samo nou p oměnu, sám p oces
záměny, nikoli o, co je zaměňo áno“35 (p o o šašek zájmu dosažení kýženého cíle
ak lehce mění ůzné masky), ju odi ý celým s ým cho áním s zuje yšší subs an-
cionali u— Boží ůli. Lze říci, že šašek h aje (nebo je nucen h á ) podle pomě ně jas-
ných p a idel daných ím či oním kul u ním pa adigma em, p o o je mnohem íce než
ju odi ý zá islý na kul u ním sys ému, k e ý pa oduje, asám je mnohem pe něji za-
členěn do oho o sys ému.36 Naopak ju odi ý, k e ý je účas en na subs ancionali ě s o-
jící „nad zákonem“, se může ymani zp a idel pozemského s ě o ého řádu aží „bez
p a idel“. Přesněji řečeno, klauns í je, ať ak či onak, ždy de e mino áno s é ou Zá-
kona, dokonce ikdyž ji pa oduje, anemůže přek oči mí u de iace danou Zákonem, za-
ímco ju ods í usiluje odosažení jiného hodno o ého cholu— Milos i. P á ě p o o
mohla bý  uské kul uře celá řada ju odi ých kanonizo ána. V uské kul uře je z ah
mezi klauns ím aju ods ím podobný jako in a ian ní opozice Zákona aMilos i.
Uc í ání bláznů p o K is a p á ě p a osla né adici lze zřejmě ys ě li její
paschální dominan ou. Ju odi í „haní s ě “ nikoli p o o, aby ho lépe „uspořádali“
či nap a ili, udělali lepším, ju ods í za huje šechny us álené o my pozemského
ži o a jako nep a di é. Ve s é pods a ě je o adikální za žení „s ě a ezdejšího“
ajeho hodno ( ím o adikalismem se ju ods í mezi jiným liší od mnišs í, němž
se odchod ze s ě a řídí z láš ními p a idly).
Ju odi ý nedou á  o, že „zařídí“ na ozumných základech s ůj las ní ži o , ži o
os a ních či ži o celého s ě a. Všechny y o „o ganizo ané“ o my, k e é s ě pokládá
za ozumné, jsou p o o čas o ys a o ány ýsměchu („pa odo ány“), neboť p o ju o-
di ého jsou jen pozemskou iluzí. Ju odi ý haní s ě p o o, že s ě nejenže „přebý á e
zlu“, ale je aké ducho ně m ý, ikdyž se domní á, že žije. P o o si laici imniši, k eří
dod žují křesťanská „p a idla“, mohou mysle , že díky omu jsou už na jis é ces ě ke
spasení, což podle ju odi ých ůbec neodpo ídá p a dě. P a osla ný smysl ju ods í
spočí á p á ě  om, že chce „ zkřísi “ kbudoucímu ži o u ezdejší s ě zmí ající
33 Лихачев— Панченко 1976, s.120.
34 Святитель Филофей Коккин 1915, s.167.
35 Бахтин 1963, s.167.
36 Například „h a“ mnohých so ě ských spiso a elů se S alinem má podle našeho názo u
spíše cha ak e klaunského cho ání, jak jeho „špina é“, ak i „čis é“ podobě ( článku
Lesley Milneo é je klaunské cho ání popsáno na příkladu Michaila Bulgako a). Domní-
áme se šak, že a o o ma zdaleka nemohla zajis i spiso a elům zacho ání las ní dů-
s ojnos i, p á ě k ůli in a ia nímu amnohem pe nějšímu začlenění šaška do kul u ního
sys ému az oho yplý ající zá islos i na om o sys ému, než je omu uju odi ého.
OPEN ACCESS
IVAN ANdREJEVIČ JESAULOV 27
hříchu. Ju odi ý žije „ pekle“ s ě a, k e ý zabředl do zla (anezach aňuje se řeba
kláš eře), p o o aby přinášel oběť („umí al“), jako by ses upo al do pekel, aby jiní
byli spaseni ( zkříšeni). Ju odi ý be e na sebe šechno zlo s ě a a ím ho překoná á,
jako by ho s ě neus ále přibíjel na kříž, a o o ukřižo ání chápe jako následo ání
K is a, k e é přispí á ke zkříšení našeho zkaženého s ě a. Po sm i „p os oduchého“
Jušky, k e ý je pok ačo a elem adice ju ods í, se e s ejnojmenné Pla ono o ě po-
ídce: „… lidem začalo ží hůř. Všechna zloba aponižo ání eď zůs á aly mezi lidmi
a ozp ylo aly se mezi nimi, p o ože u už nebyl Juška, k e ý poko ně snášel šechno
cizí zlo, k u os os i, posměch anepřá els í.“37
Obecně za o se paschální cha ak e ju ods í p oje uje ím, že lidé musí mí ne-
us ále na pamě i yhnání z áje anesmějí po ažo a en o pozemský s ě , dokonce
ipo é, co se něm zje il K is us, za áj. Spasení je „ ykoupeno“ cenou ukřižo ání—
na o musí pama o a šichni, kdo dou ají e zkříšení.
VRusku byl z ah mezi ju ods ím aklauns ím  ůzných dobách odlišný. Roz-
k ě ju ods í spadá do 15.— p ní polo iny 17.s ole í. Byzan ská o odoxní kul u a
 é době ju ods í éměř neznala. Vůbec je řeba zdů azni , že Byzanci se ju ods í
ozšířilo jen omezeně. Římskoka olickému s ě u je en o enomén aké cizí. Bylo za-
znamenáno, že západní ces o a elé s elkým údi em psali oins i uci ju ods í Rus-
ku.38 Něk eří zju odi ých byli p ohlášeni za s a é: Michail Klopský, Nikolaj Koča-
no , Vasilij Blažený adalší. Když se šak době uského cí ke ního ozkolu šichni
ju odi í přidali ke s a o ě cům, snažil se e o má o Nikon ymý i ju ods í jako
ako é, jako sociální enomén, čímž předjímal jeho p onásledo ání době lády Pe a
I.Klauns í se naopak p á ě za Pe a začleňo alo do uské kul u y.
Vdůsledku podpo o ání jednoho ypu de iace apo lačo ání d uhého  uské kul-
uře ali e a uře od 17.s ole í exis ují edle sebe d ě kul u ní pole ůzného pů odu:
ju ods í aklauns í. P o o je možné ho oři od ou ypech pa odičnos i ad ou a i-
an ách neo iciálního cho ání, k e é p os upují celou s u no odobé uské kul u y.
Nemáme samozřejmě na mysli klauns í aju ods í jejich pů odním ýznamu, ale
ůzné kul u ní adice, k e é se z ahují k ánočnímu a elikonočnímu a che ypu.
Vso ě ském období uské his o ie de iace klauns í aju ods í nabyly z láš ní
kono ace. Obě pa odo aly o iciální ážnos so ě ských pořádků. Ale ádi bychom
zdů aznili, že jednom případě má o o pa odo ání klaunské a ibu y z ahu kMoci,
e d uhém ju odi é a e ře ím máme co děla sjejich kon aminací. A aké musíme
u és ješ ě jedno poslední upřesnění. Klauns í aju ods í jsme de ino ali jako a-
dice é či oné de iace (ikdyž měly p o ikladné ducho ní ek o y). Složi os p oblému
šak spočí á  om, že ako ý o ýklad je možný pouze po o nání sabs ak ní ane-
osobní „no mou“, od k e é se klauns í aju ods í na u či onu s anu „odklánějí“.
Jak jsme již zdů azňo ali, ju ods í nebojuje s„nep a os mi“ oho o s ě a, ne-
boť sám s a ezdejšího zkaženého s ě a nepo ažuje za „no mální“. P oblém je šak
možno pojmou šíře. V uské p a osla né adici není hla ní směřo ání k„no mě“
dané Zákonem, nýb ž ks a os i spřízněné sMilos í, oniž usiluje ju ods í. Tím se
ys ě luje ysoká au o i a ju odi ého  uské adici. V ako ém případě ju ods í
není excen ickou odchylkou od „no my“, je jejím obno ením.
37 Платонов 1983, s.59.
38 Лихачев— Панченко 1976, s.93–94.
OPEN ACCESS
28 SVĚT LITERATURY 58
Naopak seji í z é o p a é ces y je chápáno jako sku ečná de iace, přičemž po-
dobné odchylky nejsou po ažo ány za při ozený s a člo ěka, jehož ži o ě je zdán-
li ě „ še no mální“, ale za hříchy, znichž se musíme ká . Vp ním případě jde o ek-
o ducho ního směřo ání ke K is u, e d uhém k„při ozenému“, „no málnímu“
s a u hříšného Adama. P o o je  uské kul u ní adici klauns í obecně spojo áno
sin e nální s é ou hříchu, za ímco ju ods í si jakoby „pama uje“ s ou spřízněnos
se s a os í. Tu o pola i u je řeba ždy b á ú ahu, když při p áci s uskými li e á -
ními ex y uží áme pojmu „ka ne al“.
Přeložila Radka Hříbko á
LITERATURA
Бахтин, Михаил Михайлович. Проблемы
поэтики Достоевского. Москва : Советский
писатель, 1963.
Бахтин, Михаил Михайлович. Проблемы
творчества Достоевского. Киев : Nex , 1994.
Бахтин, Михаил Михайлович. Творчество
Франсуа Рабле и народная культура
средневековья и Ренессанса. Москва :
Художественная литература, 1965.
Бонецкая, Наталья Константиновна. „Бахтин
глазами метафизика“. In Диалог. Карнавал.
Хронотоп, Москва, 1998, № 1, с. 103–153.
Гройс, Борис. „Тоталитаризм карнавала“. In
Бахтинский сборник III. Москва : Прометей,
1997, с. 76–80.
Гуревич, Арон Яковлевич. Проблемы
средневековой народной культуры. Москва :
Искусство, 1981.
Иванов, Вячеслав Иванович. Родное
ивселенское. Москва : Республика, 1994.
Иванов, Сергей Аркадьевич. Блаженные
похабы: Культурная история юродства.
Москва : Языки скавянских культур, 2005.
Ковалевский, Иоанн. Юродство о Христе
и Христа ради юродивые восточной
ирусской церкви. Москва : Издательство
книгопродавца А.Д.Ступина, 1902.
Лихачев, Дмитрий Сергеевич— Панченко,
Александр Михайлович. «Смеховой мир»
Древней Руси. Ленинград : Наука, 1976.
Милн, Лесли. „Творчество М.А.Булгакова
в европейских традициях шутовства“.
Дискурс, № 7, Москва, 1998, s.55–59.
Mose , Die z-Rüdige . Fas nach — Fasching—
Ka ne al: Das Fes de „Ve keh en Wel “. G az–
Wien–Köln : S y ia, 1986.
Платонов, Андрей Платонович. Избранные
произведения: Рассказы. Повести. Москва :
Мысль, 1983.
Святитель Филофей Коккин. Житие
идеяния преподобного Саввы Нового.
Москва : Издание Афонского русского
Пантелеймонова монастыря, 1915.
Шкловский, Виктор Борисович. Гамбургский
счет. Москва : Советский писатель, 1990.
Успенский, Борис Андреевич. Избранные
труды. Семиотика истории. Семиотика
культуры. Т. 1, Москва : Гнозис, 1994.
Wels o d, Enid. The Fool: His Social and Li e a y
His o y. London : Fabe and Fabe , 1935.
OPEN ACCESS