Jurodství a klaunství: Dvě tváře karnevalového smíchu v ruské kultuře

Ju ods í aklauns í: D ě áře ka ne alo ého smíchu  uské kul uře I an And eje ič Jesaulo Li e á ní ins i u A.m.Go kého mosk ě jesaulo @yandex. u HOLY FOOLISHNESS AND BUFFOONERY: TWO FACETS OF CARNIVAL LAUGHTER IN RUSSIAN CULTURE The a icle e ises he iew ha he concep o “ca ni al” (one o he main con ibu ions o M.M.Bakh in in humani ies wo ldwide) can ha e asingle on ological na u e (ei he nega i e o posi i e). I a gues o he necessi y o di e en ia e wi hin his “uno icial” a ea o cul u e— based on Russian ma e ial. Holy oolishness and bu oone y a e kinds o on ological ex emes o “se i- ous-laughing” space o ca ni al. On he su ace hey a e simila — as apa ody o domina ing wo ld o de no ms. Howe e , hei “de iance” has di e en ec o s in Russian adi ion. While bu oon- e y in one way o ano he g a i a es owa ds he a ea o “sin”, holy oolishness in Russian cul u e is ela ed by hose who ep esen i o he a ea o «holiness» one way o he o he . In o he wo ds, while bu oone y indica es “unlaw ulness” iola ing he “no ms” o agene ally accep ed Law (e en hough his “ iola ion” is always pe o med wi hin ce ain bounda ies, which a e de ined by Law i - sel ), holy oolishness is a“sup a law ul” cul u al ac o and g a i a es owa ds ano he axiological ex eme: G ace. In Russian li e a u e, one should di e en ia e be ween he g a i a ion o au ho s owa ds ei he holy oolishness, o bu oone y, and in some cases one can alk abou he con amina- ion o holy oolishness and bu oone y. KLÍČOVÁ SLOVA: uská li e a u a— ka ne al— pa odie— ju odi í— klauns í— adice— s a os — hřích— zá- kon— milos Russian li e a u e— ca ni al— pa ody— holy oolishness— bu oone y— adi ion— holiness— sin— law— g ace. P oblém ka ne alu, ak jak ho o mulo al Michail Bach in, má nepochybně obecně me odologický ýznam. Bada elé si nejednou kladli o ázku, čem spočí á on olo- gický aspek ka ne alu a ši ším smyslu sama pods a a ka ne alo ého společens í. Je zřejmé, že jde ozcela z láš ní spojení, němž je elimino áno hie a chické uspo- řádání, mizí zdálenos mezi lidmi, je za áděn „no ý modus e z azích mezi lidmi, k e ý je p oží án polo eálné apoloh a é o mě“1 amá olný amiliá ní cha ak e . Na položenou o ázku lze odpo ědě d ěma způsoby, k e é se o šem na zájem ylu- čují. Podle něk e ých bada elů je o s é a s obody ( en o názo zas á ali pře ážně le- 1 Бахтин 1994, s.332. OPEN ACCESS 22 SVĚT LITERATURY 58 ico ě o ien o aní uš í izápadní apologe i Bach ina), podle jiných jde os é u e o- u.2 AN.K.Boněcká se  ámci „boje“ sBach ino ým odkazem dokonce pokusila dá ka ne alo ému p oží ání zcela jiný smysl. Podle ní je o „apo eóza pekla“3 asamo ný ka ne al je „předob azem pekla“.4 P o edeme-li analýzu Bach ino ých příkladů ilus ujících ka ne alizaci  o bě Dos oje ského, obje íme nejen sku ečný ka ne alo ý „spodní s ě “ ( po ídce Bobek), ale ika ne alo ý „ áj“ ( po ídce Sen směšného člo ěka,  ománu B a ři Ka amazo i). Nejzajíma ější je Bach ino o poje í ka ne alizace  ománu Idio : „Ka ne alo ě an- as ickou a mos é ou je p osycen celý omán. A šak kolem Myškina je a o a mos é a s ě lá, akřka eselá, kdež o kolem Nas asji Filippo ny je emná, in e nální. Myškin žije ka ne alo ém áji, Nas asja Filippo na ka ne alo ém pekle, ale en o áj apeklo se  ománě p olínají, složi ě p oplé ají, z cadlí se jeden d uhém duchu sk y ých zákonů ka ne alo é ambi alen nos i.“5 Ta o z láš nos ománo ého s ě a Dos oje skému umožňuje „na oči ži o ksobě ike č enáři jakousi jinou s anou, u idě aukáza něm no é, nep obádané hloubky amožnos i“.6 Bach in o šem zápě í zcela jednoznačně ymezuje oblas s é analýzy: „nezajímají nás u y hloubky ži o a, k e é odhalil Dos oje skij, nýb ž pouze jeho způ- sob nazí ání a ole p ků ka ne alizace něm.“7 Celkem za o, popsaný „způsob na- zí ání“ pos ihuje samo ný „p incip o by“ Dos oje ského: „Všechno jeho s ě ě žije na bezp os řední h anici se s ým p o ikladem.“8 Ta o „h aničnos “ šak ůbec ne- dokazuje ela i nos „lásky“ a„nená is i“, „ í y“ a„a eismu“, „čis o y“ a„smyslnos i“. Hloubky ži o a obje ené Dos oje ským se pokusil in e p e o a Vjačesla I ano . Lze říci, že pojem ka ne alu sjeho d ojí pods a ou do jis é mí y předjímala před- s a a dionýs í, k e á pa řila knejdůleži ějším pojmům uI ano a. Ten o šem zcela jednoznačně ozlišo al d a p o ikladné ypy lidské pospoli os i, k e é s ého času obje il Dos oje skij. Za ímco „legion“ předpokládá „sjednocení lidí sk ze po lačení jejich osobnos i“, „sobo nos “ (ka olici a) je „ ako é spojení, němž sjednocující se osobnos i dosahují úplného oz inu í as zení s é jedinečné, neopako a elné as é- by né pods a y, s é nepo ušené ů čí s obody, k e á činí zkaždé znich no ě yřčené a šem po řebné slo o. Vkaždé se Slo o ělilo, by uje se šemi a e šech zní ůzně, ale slo o každé nachází ohlas e šech a šichni oří jediné s obodné společens í, neboť šichni jsou jedno Slo o.“9 Zdá se, že ako é o ozlišení d ou ypů lidské po- spoli os i (k e é o šem mají p o ikladné ýslednice) je nap os o nu né b á ú ahu nejen při analýze o by Dos oje ského, ale éž jako obecně me odologický p incip. „H aničnos “ s ě a Dos oje ského, ak jak ji popsal Bach in, oří jád o spiso a- elo y o by alze ji chápa p á ě jako ýsledek s ře u aboje d ou an agonis ických p incipů, k e é se o šem, řečeno Bach ino ými slo y, dobře „znají“ a„chápou“, aniž 2 Гройс 1997, s.76–80. 3 Бонецкая 1998, s.136. 4 Tam éž, s142. 5 Бахтин 1994, s.265, 356–359, 363, 389. Ku zí a M.M.Bach ina. 6 Tam éž, s.389. 7 Tam éž. 8 Tam éž, s.393. 9 Вячеслав Иванов 1994, s.99, 100. OPEN ACCESS IVAN ANdREJEVIČ JESAULOV 23 by p o o z ácely s ou p o ikladnos : „p o Dos oje ského jsou ces a í y aces a ne- í y d a p oje y by í, he e onomního nebo daného ůznými zákoni os mi.“10 Jejich k ajní blízkos nemusí s ědči o ela i nos i ěch o „d ou ces “, může bý od azem biná ní s uk u y p a osla ného ědomí, k e é odmí á „s řední“ s é u očis ce a dů- sledku oho adikálně sbližuje s é u hříchu as a os i. Vp a osla ném ob aze s ě a, k e ý se od áží  ománech Dos oje ského, „peklo“ a„ áj“ mohou mí společnou h a- nici, k e á je spojuje i ozděluje lidském s dci. Nebudeme-li jasně ozlišo a „he e onomní“ společens í (legion asobo nos ), může bý „ka ne alo os “ pohřbu Iljušky ařeči ukamene B a ech Ka amazo o ých a„ka ne alo os “, k e á cha ak e izuje „naše“ Běsech, in e p e o ána za pomoci s ejného li e á ně ědného ins umen áře. V ako ém případě se šak knepoznání změní sám předmě našeho zkoumání. P o Dos oje ského jsou přece je y, jako je „bo- ření hie a chických ba ié mezi lidmi“ ealizo ané „běsy“ ausku ečňo ané Aljošou Ka amazo em, zcela odlišné. Vp ním případě za ním s ojí „démonický zámě zaří- di se na zemi bez Boha“, e d uhém „sjednocení, k e é nelze naz a jinak než sobo - nos “.11 Vp ním případě je předpokladem ako ého sjednocení nepřá els í apo- lačení jakéhokoli „ y“, e d uhém se „Ty jsi“ pře áří do ěčné pospoli é paschální podoby. P o o může bý obřadní cha ak e ka ne alu yložen nejen jako jakýsi on olo- gický p o ipól li u gického děje ( Běsech bezpochyby máme co děla s ako ým o p o- ipólem), ale izcela jinak. Podle názo u Vjačesla a I ano a „je uznání s a os i jako nej yšší hodno y základem lido ého idění s ě a a ý azem lido é ouhy po S a é Rusi. P a osla í přece je sh omažďo ání se ch ámu kolem s á os i as a ých“.12 Po lačo a ýznam é o „nej yšší hodno y“ (s ejně ak jako jejího mys ického p o i- pólu) při analýze uměleckého s ě a Dos oje ského je samozřejmě možné. Také se o neus ále děje. Ale bude při om předmě bádání alespoň ochu adek á ní au o o u při akání boží exis enci?13 So a. Při in e p e aci ak zniká me odologický p oblém. Domní áme se, že řešení o- ho o p oblému bezp os ředně sou isí snaším las ním axiologickým s ano iskem e z ahu koné ducho ní adici, jejímž dědicem byl Dos oje skij. Vymezíme d ě s ánky oho o p oblému. Za p é je o náš osobní z ah k adici ju ods í, k e á je imanen ní p a osla nému ypu ducho nos i. Pokud u o adici ajejí hodno y nímáme jako cosi nepo řebného aza ádějícího, po om ykládáme ne- jen „s ě Dos oje ského“, ale icelou uskou li e a u u u či ém sys ému souřadnic, pokud se nám šak a o adice spojuje snej yšším s upněm ducho nos i, se s a os í, po om náš ědecký ýklad uské li e a u y bude zcela jiný, zje ně adek á nější jejím las ním e ickým hodno ám. Naše s ano isko kde ino ání pods a y pojmu ka ne al, ak jak ho do humani ní ědy za edl Bach in, je následující: Jád em p oblému je sku- ečnos , že ka ne al není pouze „nes ejno odý“, ale akříkajíc „on ologicky nes ej- no odý“. P o o není možná jediná odpo ěď na o ázku, co je jeho pods a ou. Ka ne al Bach ino ě poje í zah nuje jak sak alizaci, edy oblas s a os i, ak oblas „hříchu“ 10 Tam éž, s.301. 11 Tam éž, s.301, 321. 12 Tam éž, s.335. 13 Tam éž, s.94. OPEN ACCESS 24 SVĚT LITERATURY 58 (  uské adici má ne yhnu elně in e nální kono ace). Na íc, jak bylo mnohok á zdů azňo áno, je ka ne al aké ědecký koncep , nás oj, sjehož pomocí in e p e u- jeme ex y. P o o je p o něj, s ejně jako p o koncep ualizaci (ale jinou) humani ních ýchodisek, nu né s ého d uhu ozš ěpení, oddělení jeho he e ogenních s é . Za ímco M.M.Bach in e s ém ědeckém sys ému ne ozlišo al ju ods í aklaun- s í, p o ože ho zajímala kul u ní de iace sama osobě, „neo iciálnos “ jako p o iklad „o iciálního“ ob azu s ě a, p o nás de iace nemůže bý abs ak ní „odchylkou“: je o ždy buď jedna nebo d uhá. Je nezby né p o és jejich jasné ypologické ozlišení. Tako á o di e enciace je podle našeho názo u možná p á ě za použi í ka ego ií ju- ods í aklauns í. Ju ods í aklauns í jsou blízké, ale zdaleka ne o ožné modely de ian ního kul- u ního cho ání. S ejně ak není sp á né chápa ju ods í aklauns í jako nesys é- mo é je y. Jsou o spíše neodmysli elné o my kul u odlišného ypu. Klauns í je, jak známo, nejen nezby ným a ibu em, ale is ého d uhu k in e- sencí ka ne alu (ať in e p e ujeme ka ne alo ou kul u u jakýmkoli způsobem— duchu M.M.Bach ina,14 A.J.Gu e iče15 nebo D.-R. Mose a16). S é ou klauns í je kul u ní s é a smíchu ( Bach ino ě uni e zálním nebo Mose o ě lokálním poje í). Ju ods í je aké součás í kul u ní s é y smíchu, a šak „směšné“ je jen „z nějšku“. Ju odi ým se samozřejmě aké smáli, ale jen lidé omezení, ne zdělaní, k eří nechá- pali sk y ý ýznam ju ods í.17 Vp acích D.S.Lichačo a aA.M.Pančenka jsou sp á ně zmiňo ány ůzné unkce smíchu. Za ímco šašek léčí nep a os i smíchem, hla ní úkol ju odi ého je opačný— přimě lidi, aby nich směšné y olá alo pláč. B.A.Uspenskij nazý á způsob ži- o a ju odi ých „an icho áním“.18 Smysl ju ods í spočí á aske ickém sebezničení, předs í aném blázno s í.19 Je o dob o olně přijímaný křesťanský h dinný sku ek.20 Jde las ně odoslo né chápání ý oku apoš ola Pa la: „My jsme blázni p o K is a.“ Při om p á ě ži o naplněný „mučednic ím z las ní ůle“ dá á ju odi ému p á o po ušo a hie a chii, pa odo a šechny za edené no my pozemského ži o a jako nep a di é. S.A.I ano se e s é monog a ii pokouší dá p a osla nému ju ods í jiný smysl, eduko a jeho pods a u na cosi „pochopi elného“ a„zřejmého“ a aké adikálně po- lači jeho sak ální ýznam.21 Vplném souladu sp e e o anými hodno ami dnešní „malé doby“ bada el podle s é předs a y buduje jakousi „ eo e ickou bázi“ p o las ní ědeckou edukci. I ano pomě ně bojo ně dekla uje s ůj „nenáboženský přís up knáboženskému je u“.22 Při ako ém poje í není di u, že „ ypologicky nejblíže mají 14 Бахтин 1965. 15 Гуревич 1981. 16 Mose 1986. 17 Лихачев— Панченко 1976, s.114–116. 18 Успенский 1994, s.327. 19 Лихачев— Панченко 1976, s.101. 20 Ковалевский 1902. 21 „V é o p áci bude ju odi ým nazý án člo ěk, k e ý eřejně předs í á blázno s í, dělá ze sebe šaška nebo šokuje okolí zámě nou ne ázanos í.“ (С. А. Иванов 2005, s.9.) 22 Tam éž, s.20. OPEN ACCESS IVAN ANdREJEVIČ JESAULOV 25 kju odi ému pos á ní šašci“.23 P oč aké ne, když je p o něho zcela dos ačující, že „ně- k e é posunky indiánských šašků jsou p ý přeja y od ju odi ých“, a ůbec že „šašek y olá á ambi alen ní emoce s ejně jako ju odi ý“.24 I ano nebe e ážně a gumen- aci ěch, kdo „dokonce […] uzná ají exis enci s a ých jako jakousi ap io ní danos ,“25 a ozhodně dí: „Je uži ečné, abychom při ys ě lo ání sys ému s áli mimo něj.“26 AI ano sku ečně o e řeně p ohlašuje, že při in e p e aci ju ods í on sám s ojí ně kul u ního pole křesťanských hodno a ůbec není za ížen křesťanským „s ě o ým názo em“.27 Adále upřesňuje, že mu „půjde přede ším okřesťanské ju ods í“,28 jako kdyby kul u a znala nějaké jiné ju ods í, „nekřesťanské“. Zajíma é při om je, že po- zici s ých oponen ů, p o k e é má zásadní ýznam p á ě křesťanský smysl ju ods í, se I ano bez jakýchkoli pochybnos í pokouší pos a i mimo ědecký disku s, p o- hlašuje, že jejich ýchodisko (ane jeho las ní!) „nej íce připomíná slo u ný ‚ ědecký komunismus‘ “.29 M. M.Bach in, jak známo, psal oka ne alo é pods a ě pa odie. Ve s ém k aj- ním p oje u je pa odie p o anací šeho pos á ného a šeho ážného: „ še má s ou pa odii, edy s oji směšnou s ánku.“30 Ods anění hie a chie, připuš ění olného amiliá ního kon ak u (d ojsmyslné ges ikulace aneslušných slo ) aexcen ičnos sbližují ju ods í sklauns ím. Ale zá o eň je mezi nimi jasná h anice. Ju odi ý od- mí á ap o anuje zdaleka ne še, pouze pozemskou hie a chii apozemské uspořádání s ě a. P o o se může připodobni nebeskému. Čas o ůbec není eselý, nýb ž snáší ány aús ky amodlí se za s é hanobi ele. Při psychoanaly ické in e p e aci klauna lze zřejmě ycháze zmodelu sadismu (zlos ný, čas o yzicky pos ižený šašek je ob yklá pos a a, není náhodou, že podle měs ského p á a byl o en ka o i, což samozřejmě ne ylučuje izcela p o ikladnou pos a u moud ého ašleche ného blázna31), za ímco model kul u ního cho ání ju odi- ého odpo ídá spíše masochismu (ju odi ý o šem ne pí p o las ní uspokojení, ale „p o K is a“, jinak řečeno, neus ále kon on uje s ůj model cho ání sjiným modelem, sjiným ex em— sak álním, k e ý napodobuje, přes eške é s é „ nějško é blázno - s í“, což samozřejmě aké ne ylučuje jinou pos a u ju odi ého, Rusku mu říkají „lžiju odi ý“, edy nep a ý ju odi ý). Vobou případech, ju ods í aklauns í, edy ho oříme oin a ian ních ypech, a o  ako ém ýznamu, jak se p oje ují zejména  uské adici.32 23 Tam éž, s.15. 24 Tam éž. 25 Tam éž, s.19. 26 Tam éž, s.21. 27 Tam éž, s.11. 28 Tam éž, s.12. 29 Tam éž, s.21. 30 Бахтин 1963, s.170. 31 Například Lesley Milneo á ozlišuje „špina ého“ a„čis ého“ šaška (Милн 1998, s.55–59). Zmiňuje aké klasickou knihu Enida Wels o da (Wels o d 1935), níž je shledá ána pří- buznos mezi klaunskou adicí akřesťanským pa adoxem. 32 P á ě p o o Michail Bulgako po ažo al za u ážli é, když si ho Vik o Šklo skij  . 1928 e s é p áci „Hambu ský úče “ do olil při o na ke klauno i (Шкловский 1990). OPEN ACCESS 26 SVĚT LITERATURY 58 Je řeba zmíni ip ky mys i ikace cho ání ju odi ého běžném ži o ě. Jak známo, ju odi í čas o chodili obnažení. Okolí u o naho u ě šinou nímalo jako hříšné blázno s í, nízkou smyslnos a ůbec s od.33 P o o lidé ju odi é ak čas o bili asmáli se jim. Vždyť na ikonách jsou nazí zob azo áni če i. A šak za ím o „pře lé- káním se“ za če a se p á ě sk ý á mys i ikace. P o ju odi ého naho a není maskou (jako ka ne alo é si uaci p o šaška), nýb ž ý azem poh dání ělesnos í azdob- nos í; naho a je symbolem o e řené duše.34 Vz ah k ělesnos i je uju odi ého ašaška přímo p o ikladný. Hla ní ozdíl šak spočí á e unkcionali ě pos a y šaška asubs ancionali ě ju o- di ého. Za ímco ka ne al podle Bach ina „osla uje samo nou p oměnu, sám p oces záměny, nikoli o, co je zaměňo áno“35 (p o o šašek zájmu dosažení kýženého cíle ak lehce mění ůzné masky), ju odi ý celým s ým cho áním s zuje yšší subs an- cionali u— Boží ůli. Lze říci, že šašek h aje (nebo je nucen h á ) podle pomě ně jas- ných p a idel daných ím či oním kul u ním pa adigma em, p o o je mnohem íce než ju odi ý zá islý na kul u ním sys ému, k e ý pa oduje, asám je mnohem pe něji za- členěn do oho o sys ému.36 Naopak ju odi ý, k e ý je účas en na subs ancionali ě s o- jící „nad zákonem“, se může ymani zp a idel pozemského s ě o ého řádu aží „bez p a idel“. Přesněji řečeno, klauns í je, ať ak či onak, ždy de e mino áno s é ou Zá- kona, dokonce ikdyž ji pa oduje, anemůže přek oči mí u de iace danou Zákonem, za- ímco ju ods í usiluje odosažení jiného hodno o ého cholu— Milos i. P á ě p o o mohla bý  uské kul uře celá řada ju odi ých kanonizo ána. V uské kul uře je z ah mezi klauns ím aju ods ím podobný jako in a ian ní opozice Zákona aMilos i. Uc í ání bláznů p o K is a p á ě p a osla né adici lze zřejmě ys ě li její paschální dominan ou. Ju odi í „haní s ě “ nikoli p o o, aby ho lépe „uspořádali“ či nap a ili, udělali lepším, ju ods í za huje šechny us álené o my pozemského ži o a jako nep a di é. Ve s é pods a ě je o adikální za žení „s ě a ezdejšího“ ajeho hodno ( ím o adikalismem se ju ods í mezi jiným liší od mnišs í, němž se odchod ze s ě a řídí z láš ními p a idly). Ju odi ý nedou á  o, že „zařídí“ na ozumných základech s ůj las ní ži o , ži o os a ních či ži o celého s ě a. Všechny y o „o ganizo ané“ o my, k e é s ě pokládá za ozumné, jsou p o o čas o ys a o ány ýsměchu („pa odo ány“), neboť p o ju o- di ého jsou jen pozemskou iluzí. Ju odi ý haní s ě p o o, že s ě nejenže „přebý á e zlu“, ale je aké ducho ně m ý, ikdyž se domní á, že žije. P o o si laici imniši, k eří dod žují křesťanská „p a idla“, mohou mysle , že díky omu jsou už na jis é ces ě ke spasení, což podle ju odi ých ůbec neodpo ídá p a dě. P a osla ný smysl ju ods í spočí á p á ě  om, že chce „ zkřísi “ kbudoucímu ži o u ezdejší s ě zmí ající 33 Лихачев— Панченко 1976, s.120. 34 Святитель Филофей Коккин 1915, s.167. 35 Бахтин 1963, s.167. 36 Například „h a“ mnohých so ě ských spiso a elů se S alinem má podle našeho názo u spíše cha ak e klaunského cho ání, jak jeho „špina é“, ak i „čis é“ podobě ( článku Lesley Milneo é je klaunské cho ání popsáno na příkladu Michaila Bulgako a). Domní- áme se šak, že a o o ma zdaleka nemohla zajis i spiso a elům zacho ání las ní dů- s ojnos i, p á ě k ůli in a ia nímu amnohem pe nějšímu začlenění šaška do kul u ního sys ému az oho yplý ající zá islos i na om o sys ému, než je omu uju odi ého. OPEN ACCESS IVAN ANdREJEVIČ JESAULOV 27 hříchu. Ju odi ý žije „ pekle“ s ě a, k e ý zabředl do zla (anezach aňuje se řeba kláš eře), p o o aby přinášel oběť („umí al“), jako by ses upo al do pekel, aby jiní byli spaseni ( zkříšeni). Ju odi ý be e na sebe šechno zlo s ě a a ím ho překoná á, jako by ho s ě neus ále přibíjel na kříž, a o o ukřižo ání chápe jako následo ání K is a, k e é přispí á ke zkříšení našeho zkaženého s ě a. Po sm i „p os oduchého“ Jušky, k e ý je pok ačo a elem adice ju ods í, se e s ejnojmenné Pla ono o ě po- ídce: „… lidem začalo ží hůř. Všechna zloba aponižo ání eď zůs á aly mezi lidmi a ozp ylo aly se mezi nimi, p o ože u už nebyl Juška, k e ý poko ně snášel šechno cizí zlo, k u os os i, posměch anepřá els í.“37 Obecně za o se paschální cha ak e ju ods í p oje uje ím, že lidé musí mí ne- us ále na pamě i yhnání z áje anesmějí po ažo a en o pozemský s ě , dokonce ipo é, co se něm zje il K is us, za áj. Spasení je „ ykoupeno“ cenou ukřižo ání— na o musí pama o a šichni, kdo dou ají e zkříšení. VRusku byl z ah mezi ju ods ím aklauns ím  ůzných dobách odlišný. Roz- k ě ju ods í spadá do 15.— p ní polo iny 17.s ole í. Byzan ská o odoxní kul u a  é době ju ods í éměř neznala. Vůbec je řeba zdů azni , že Byzanci se ju ods í ozšířilo jen omezeně. Římskoka olickému s ě u je en o enomén aké cizí. Bylo za- znamenáno, že západní ces o a elé s elkým údi em psali oins i uci ju ods í Rus- ku.38 Něk eří zju odi ých byli p ohlášeni za s a é: Michail Klopský, Nikolaj Koča- no , Vasilij Blažený adalší. Když se šak době uského cí ke ního ozkolu šichni ju odi í přidali ke s a o ě cům, snažil se e o má o Nikon ymý i ju ods í jako ako é, jako sociální enomén, čímž předjímal jeho p onásledo ání době lády Pe a I.Klauns í se naopak p á ě za Pe a začleňo alo do uské kul u y. Vdůsledku podpo o ání jednoho ypu de iace apo lačo ání d uhého  uské kul- uře ali e a uře od 17.s ole í exis ují edle sebe d ě kul u ní pole ůzného pů odu: ju ods í aklauns í. P o o je možné ho oři od ou ypech pa odičnos i ad ou a i- an ách neo iciálního cho ání, k e é p os upují celou s u no odobé uské kul u y. Nemáme samozřejmě na mysli klauns í aju ods í jejich pů odním ýznamu, ale ůzné kul u ní adice, k e é se z ahují k ánočnímu a elikonočnímu a che ypu. Vso ě ském období uské his o ie de iace klauns í aju ods í nabyly z láš ní kono ace. Obě pa odo aly o iciální ážnos so ě ských pořádků. Ale ádi bychom zdů aznili, že jednom případě má o o pa odo ání klaunské a ibu y z ahu kMoci, e d uhém ju odi é a e ře ím máme co děla sjejich kon aminací. A aké musíme u és ješ ě jedno poslední upřesnění. Klauns í aju ods í jsme de ino ali jako a- dice é či oné de iace (ikdyž měly p o ikladné ducho ní ek o y). Složi os p oblému šak spočí á  om, že ako ý o ýklad je možný pouze po o nání sabs ak ní ane- osobní „no mou“, od k e é se klauns í aju ods í na u či onu s anu „odklánějí“. Jak jsme již zdů azňo ali, ju ods í nebojuje s„nep a os mi“ oho o s ě a, ne- boť sám s a ezdejšího zkaženého s ě a nepo ažuje za „no mální“. P oblém je šak možno pojmou šíře. V uské p a osla né adici není hla ní směřo ání k„no mě“ dané Zákonem, nýb ž ks a os i spřízněné sMilos í, oniž usiluje ju ods í. Tím se ys ě luje ysoká au o i a ju odi ého  uské adici. V ako ém případě ju ods í není excen ickou odchylkou od „no my“, je jejím obno ením. 37 Платонов 1983, s.59. 38 Лихачев— Панченко 1976, s.93–94. OPEN ACCESS 28 SVĚT LITERATURY 58 Naopak seji í z é o p a é ces y je chápáno jako sku ečná de iace, přičemž po- dobné odchylky nejsou po ažo ány za při ozený s a člo ěka, jehož ži o ě je zdán- li ě „ še no mální“, ale za hříchy, znichž se musíme ká . Vp ním případě jde o ek- o ducho ního směřo ání ke K is u, e d uhém k„při ozenému“, „no málnímu“ s a u hříšného Adama. P o o je  uské kul u ní adici klauns í obecně spojo áno sin e nální s é ou hříchu, za ímco ju ods í si jakoby „pama uje“ s ou spřízněnos se s a os í. Tu o pola i u je řeba ždy b á ú ahu, když při p áci s uskými li e á - ními ex y uží áme pojmu „ka ne al“. Přeložila Radka Hříbko á LITERATURA Бахтин, Михаил Михайлович. Проблемы поэтики Достоевского. Москва : Советский писатель, 1963. Бахтин, Михаил Михайлович. Проблемы творчества Достоевского. Киев : Nex , 1994. Бахтин, Михаил Михайлович. Творчество Франсуа Рабле и народная культура средневековья и Ренессанса. Москва : Художественная литература, 1965. Бонецкая, Наталья Константиновна. „Бахтин глазами метафизика“. In Диалог. Карнавал. Хронотоп, Москва, 1998, № 1, с. 103–153. Гройс, Борис. „Тоталитаризм карнавала“. In Бахтинский сборник III. Москва : Прометей, 1997, с. 76–80. Гуревич, Арон Яковлевич. Проблемы средневековой народной культуры. Москва : Искусство, 1981. Иванов, Вячеслав Иванович. Родное ивселенское. Москва : Республика, 1994. Иванов, Сергей Аркадьевич. Блаженные похабы: Культурная история юродства. Москва : Языки скавянских культур, 2005. Ковалевский, Иоанн. Юродство о Христе и Христа ради юродивые восточной ирусской церкви. Москва : Издательство книгопродавца А.Д.Ступина, 1902. Лихачев, Дмитрий Сергеевич— Панченко, Александр Михайлович. «Смеховой мир» Древней Руси. Ленинград : Наука, 1976. Милн, Лесли. „Творчество М.А.Булгакова в европейских традициях шутовства“. Дискурс, № 7, Москва, 1998, s.55–59. Mose , Die z-Rüdige . Fas nach — Fasching— Ka ne al: Das Fes de „Ve keh en Wel “. G az– Wien–Köln : S y ia, 1986. Платонов, Андрей Платонович. Избранные произведения: Рассказы. Повести. Москва : Мысль, 1983. Святитель Филофей Коккин. Житие идеяния преподобного Саввы Нового. Москва : Издание Афонского русского Пантелеймонова монастыря, 1915. Шкловский, Виктор Борисович. Гамбургский счет. Москва : Советский писатель, 1990. Успенский, Борис Андреевич. Избранные труды. Семиотика истории. Семиотика культуры. Т. 1, Москва : Гнозис, 1994. Wels o d, Enid. The Fool: His Social and Li e a y His o y. London : Fabe and Fabe , 1935. OPEN ACCESS