Co zbylo zPůlnočního pacien a… aneb
Les Espions Hen iho ‑Geo gese Clouzo a
Ba bo a S obodo á
Ús a p o českou li e a u u AV ČR, . .i.
Osudy knih Egona Hos o ského jsou mnohdy na olik kompliko ané ane šední,
že jen sledo ání šech pe ipe ií spojených sjejich znikem, publikací a ecepcí
je s ého d uhu dob od užs í. A o ať už se jedná ojejich ungo ání kon ex u
domácím, nebo zah aničním. Hos o ský pa ří k ěm několika málo českým (či čes‑
koslo enským) spiso a elům, jejichž p áce e s é době s oupily do meziná odního
li e á ního po ědomí. Apokud bychom jejich úspěch poměřo ali pouze poč em ja‑
zyků, do nichž byly přeloženy, amnožs ím po enciálních č enářů, shledali bychom
h ono ského odáka elmi úspěšným spiso a elem. Podobná kupecká logika šak
uměleckém s ě ě nepřek api ě ne unguje apouhý ak exis ence překladu au o o‑
i samozřejmě neza učuje, že najde po ozumění us ého publika. Popřípadě že ůbec
najde s é publikum, což p á ě Hos o ského případě byla jedna zklíčo ých o ázek
ysky ujících se e spiso a elo ě o bě už od jeho p ní emig ace během d uhé
s ě o é álky apak přede ším za jeho po álečného ame ického exilu, do něhož se
uchýlil po úno o ém komunis ickém pře a u as ém odchodu zčeskoslo enských
diploma ických služeb.
Vpředkládaném ex u bych se áda zaměřila p á ě na jednu zdůleži ých knih
au o o y „ame ické“ ů čí e apy– na omán Půlnoční pacien (1954) apak přede‑
ším na ilm ancouzského ežisé a Hen iho ‑Geo gese Clouzo a Les Espions (Špióni,
1957), jemuž p áce posloužila jako li e á ní předloha či inspi ační zd oj. Samo ný
ilm českém p os ředí není příliš znám abada elé ěnující se Hos o ského dílu se
ě šinou omezí na s učné kons a o ání, že ako ý snímek exis uje, případně přidají
poznámku o om, že ona ilmo á adap ace není p á ě zdařilá. Přičemž se opí ají
zejména onázo as ědec í samo ného au o a, k e ý znik ilmu e lek o al e
s ých uměleckých pamě ech Li e á ní dob od užs í českého spiso a ele cizině (1966)
a ko espondenci.1
1 Jedinou ýjimku  om o ohledu předs a ují komen áře Vladimí a Papouška, k e ý se Clouzo o u ilmu
ěno al jak e s ém článku T a u zpolo iny 90. le (PAPOUŠEK 1997), ak aké Žalmech zPe ieldu
(PAPOUŠEK 2012). Vobou případech se šak jednalo spíše os učné hodno ící poznámky než oobsáhlejší
analýzy.
108 EGON HOSTOVSKÝ
V ámci Hos o ského o by nenajdeme ex émní změny ů čí koncepce ajeho
dílo je e s é pods a ě kon inuální, dos ředi é azaměřené na několik klíčo ých mo i ů
a éma , kolem k e ých jsou jeho knihy ys a ěny. Zá o eň se šak do něj samozřej‑
mě p omí á aké zkušenos d ojí emig ace, udíž isodchodem do USA byla au o o a
poe ika obohacena ono é p ky, jež se kons i uo aly již Nez ěs ném (1951) a plné
síle se pak p oje ily Půlnočním pacien o i. Jedná se zejména oakcen aci poli ické
ema iky ap áci sp ky špionážního žán u.
Kořeny é o p oměny lze jis ě hleda e íce ak o ech. Bezpochyby šlo opři ozenou
e lexi dobo é a mos é y plné podezří ání, s achu aočeká ání dalšího případného
ojenského kon lik u, k e á začá cích s udené álky p os upo ala denní eali u jak
demok a ické čás i s ě a, ak e ýchodním bloku asám au o ji ý azně nímal.
Os a ně přímo e s ých dílech z oho o s a u k omě soudobých au o i iní i šechny,
k eří jej au oma icky přijali za las ní ane ědomě nebo ědomě se podílejí na jeho
ud žo ání, očemž s ědčí idlouhý monolog půlnočního pacien a Al onse:
„Není žádného spiknu í mimo nás, jak se bláho ě domní á e, aneexis uje myšlení
čis é amyšlení znečiš ěné poli ikou. My sami se p o i sobě spikli, my sami nečis ými
myšlenkami se školíme p o ědecké apoli ické ba ba s í amy sami s olá áme ze
šech dě lidož a é k ysy k ažení p o i nám. […] Tak ika ap o i ak ika obou ábo ů
neok adla jen slo a ojejich smysl, ale ičiny ojejich dosah. Nic není jis é“ (HOSTOV‑
SKÝ 1997: 160, 162).
Zá o eň se šak Hos o ského ži o opisci shodují aké na om, že p áce se špionáž‑
ními p ky předs a uje ědomý au o ský pos up, jehož p os řednic ím se spiso a el
snažil ycháze s říc s ému no ému publiku– ame ickému (nebo anglosaskému) č e‑
náři z yklému na li e á ní ex y obsahující íce akce a espek ující adiční us álená
žán o á schéma a. V é o sou islos i se aké připomíná au o o a inspi ace knihami
G ahama G eena (s o . např.KAUTMAN 1993, PAPOUŠEK 2012, POHORSKÝ 1968).
Hos o ský měl zk á ka snahu p osadi se i ame ických li e á ních k uzích abyl si
dobře ědom jejich odlišného způsobu přijímání ahodnocení knih, jemuž se alespoň
čás ečně ch ěl přizpůsobi .
Půlnoční pacien je aké p ním „d uhoexilo ým“ ománem, jehož děj se odeh á á
na ame ické půdě, konk é ně New Yo ku, kde Hos o ský po u či ou dobu působil.
Au o o a osobní znalos měs a na si uo ání děje seh ála s ůj podíl, spiso a el se o iž
nikdy ne ajil ím, že do jis é mí y ždy če pá z las ních zkušenos í, jimž pak dá á li e‑
á ní podobu (HOSTOVSKÝ 1995). Apři om p á ě zasazení příběhu do Spojených s á ů
předs a o alo jednu zob íží, k e é kompliko aly následné ydání ománu. Naklada el
o iž na ho al p o és díle ůzné úp a y ajednou znich bylo aké přenesení děje
do jiných zeměpisných souřadnic, čemuž au o odmí al yho ě (IBID.). Ačkoli ulice
New Yo ku jeho ománu nemají nepos ada elnou úlohu apods a né momen y se
odeh á ají spíše in e ié ech (jako je omu i e ě šině os a ních děl), není zasazení
děje do ame ického elkoměs a komponen em, k e ý by mohl bý libo olně zaměněn,
aniž by se o podepsalo na celko é a mos éře, což je pak aké pa né Clouzo o ě ilmu,
jak zmíníme později. V om o momen ě edy mohu pouze čás ečně souhlasi se slo y
Vladimí a Papouška, p o k e ého je newyo ský p os o „jen yřčenou kulisou, k e á
se na a mos éře akolo i u yp á ění nijak nepodílí“ (PAPOUŠEK 2012: 78). Vyp a ěč
ománu sice minimálně ope uje s ikčními p o ějšky konk é ních newyo ských mís
zak uálního s ě a, přes o se ale ědomí oho, kde se děj odeh á á, p omí á do kon‑
109CO ZBYLO ZPŮLNOČNÍHO PACIENTA…
s i uo ání příběhu ač enářské in e p e ace, podobně jako s ejně neu či ě popsané
p ažské ulice Nez ěs ném.
K eálnému ydání knihy nakonec ý azně dopomohl již zpomínaný G aham
G eene, jemuž Hos o ský poslal překlad s ého ukopisu, a aké díky jeho dopo učení
o ex p oje ilo zájem íce naklada elů. G eene ehdy přis oupil zpohledu našeho
éma u kpomě ně zajíma ému k oku– koupil ilmo á p á a kp áci s ého českoslo‑
enského kolegy, čímž dal naje o s ou dů ě u její po enciál. O eálném z ilmo ání
díla šak p a děpodobně nikdy neu ažo al (HOSTOVSKÝ 1995). Román byl následně
publiko án naklada els í Apple on Cen u y C o s ana knižní h se dos al  oce
1954 pod anglickým i ulem The Midnigh Pa ien . Český o iginál pak yšel opě le poz‑
ději, době, kdy již au o anglič ině ydal s ou další knihu, Dob očinný ečí ek (1957).
P áci se dos alo ela i ně pozi i ního přije í, na čemž se podílel ik ali ní překlad
ex u, byť e s o nání sNez ěs ným byla eakce ame ických li e á ních k uhů oněco
k i ič ější. Recenzen i mnoho s e na os knihy ě šinou nedocenili dos a ečně ane
zcela pochopili její posels í. Au o o i nejčas ěji yčí ali u či ou pa e ičnos , přehnané
ilozo o ání ai o, že opouš í h anice us álených žán ů. Kladně naopak hodno ili jeho
speci ický humo asmyl p o dialogy. Celko ě šak „byl Půlnoční pacien předu čen
pů odně p o ši oký ok uh č enářů, ale nakonec skončil jako maje ek malého ok uhu
in elek uálů“ (PAPOUŠEK 1997: 21).
P á ě díky ecenzím ame ickém isku se op áci doz ěděl ežisé Clouzo , jehož moh‑
la zaujmou aké sku ečnos , že mnoha k i ikách je Hos o ský s o ná án sF anzem
Ka kou, což předs a o alo  ámci k i ického hodnocení au o o ých p ací zejména
zah aničí u či ý e e g een už od jeho aných p óz. F ancouzský ilmař šak měl p o
Ka ko o dílo elikou slabos , jeho ex y byly době, kdy dominan ní ón eřejné deba y
uměleckých a ilozo ických k uzích udá al exis encialismus, elmi populá ní mezi
ancouzskými in elek uály asám Clouzo se už dlouho zaobí al myšlenkou, jak co
nejlépe přenés jeho dílo na ilmo é plá no. Tep e sHos o ským k omu šak podle
s ého mínění našel hodné p os ředky, aipři ší Ka ko ě ná očnos i jej shledá al
jako mimořádného au o a de ek i ního žán u, snímž měl jis ým způsobem p aco a
ijeho snímek (TRUFFAUT– PARINAUD– CLOUZOT 1957).
Inspi aci li e á ních dílech při om hledal sla ný ežisé zcela běžně, což je mož‑
né přičí a jak omu, že ilmy inspi o ané knižními předlohami znikaly  é o době
ela i ně čas o, adále aké omu, že Clouzo li e a u u s udo al aměla p o něj icelo‑
ži o ní osobní ci o ou hodno u. Sedm zjeho dese i dlouhome ážních ilmů ychází
zli e á ních námě ů, například Manon (1948) če pá zP é os o y Manon Lescau , La
Salai e de la peu (Mzda s achu, 1952) ze s ejnojmenné knihy Geo gese A nauda aLes
Diaboliques (Ďábelské ženy, 1955) z ománu Celle qui n’ é ai plus (Ta, k e á už íce nebyla,
1952)
2
au o ské d ojice Pie e Boileau aThomas Na cejac. Způsob, jímž ilmař zacházel
spů odními ex y, byl o šem dos i s é ázný.
Teo e iko é ěnující se adap ačním s udiím se sice s o ně shodují na om, že ilm
zniklý na základě li e á ního díla je řeba níma jako samos a ný aau onomní
umělecký počin, p acující sjinými ý azo ými p os ředky, ungující kon ex u
2 Není ‑li u edeno jinak, náz y děl ne igu ující českém kon ex u aci á y zcizojazyčných článků jsou
překladem au o ky ex u. O iginální podoba je u edena buď zá o ce za konk é ní pasáží, nebo po‑
známce pod ča ou.
110 EGON HOSTOVSKÝ
jiného znako ého sys ému, mlu ící ě šinou ikjinému publiku, udíž by při jeho
posuzo ání nemělo bý upla ňo áno k i é ium ě nos i pů odní předloze. Zá o eň
je šak éměř nemožné se omu o zájemnému s o nání yhnou (s o . např.STAM
2005, HUTCHEON 2006). Jakákoli ilmo á adap ace se ak ze s é pods a y dos á á do
nezá iděníhodné si uace. VClouzo o ě případě na íc nemůže bý ani řeč o ě nos i
pů odním předlohám. Knihy p o něj předs a o aly pouze jakousi pomyslnou p ní
zápalku, jež ale ychle shoří nas além požá u. Jeho zmíněná Manon se ak zhis‑
o ických kulis přenesla do p os ředí os obozené po álečné F ancie y o ná ající
se sp oblema ikou nedá ného kolabo an s í, ana ežisé o o zacházení spů odní
ománo ou předlohou La Salai e de la peu si její au o s ěžo al několik á . O šem
oněco méně po é, co ilm získal ocenění na Fes i alu Cannes ina Be linale ajeho
kome ční úspěch se od azil aké p odejnos i knihy– bez ohledu na o, kolik spolu
obě díla mají nebo nemají společného. P ak icky o éž nas alo i případě o by
au o ského dua Boileau– Na cejac, k eří dokonce při do iscích s ůj pů odní omán
přejmeno ali, aby ješ ě íce zdů aznili jeho spřízněnos sdílem espek o aného e‑
žisé a (BOCQUET– GODIN 2011).
K omě elmi olného z ahu mezi li e á ním dílem ajeho následnou adap ací se
pak ilmařo a poe ika yznačuje ješ ě jedním aspek em, k e ý byl zásadní p o celou
jeho ežisé skou d áhu, a o je po řeba šoko a , p o oko a , y olá a deba u, bý
s ředem pozo nos i, ys a o a na odi s ou indi iduali u asílu au o ského ges a.
Ne nada mo se sou islos i sjeho ilmy mlu í onásilnos i či naléha os i ob azu, jež
byla jeho ozpozná acím znamením (GAUTEUR 2013).
Vpřípadě Půlnočního pacien a udíž Hos o ský mohl op á něně očeká a , že ilm
přinese jeho p áci ěhlas, ale aké že spů odním ex em nebude zacházeno nijak
obezře ně. Apřes ože mu ežisé Clouzo při jejich zájemném se kání zcela su e én‑
ně oznámil, že chce dílo použí hla ně jako jakési ehikulum p o ilmo é yjádření
ka ko ské absu di y, soudě podle jeho pamě í, au o s ále dou al, že by snímek mohl
alespoň čás ečně p ezen o a ijeho las ní umělecké myšlenky (HOSTOVSKÝ 1995).
Vzájemné po o nání las ního díla s ex y s ého s a šího spiso a elského kolegy
při om Hos o ský nenesl p á ě libě aměl po řebu zdů azňo a , že Ka ko y p áce
e sku ečnos i nezná. Přes ože Václa Če ný e s ých Pamě ech píše, že Hos o ský
p ažské žido ské spiso a ele če ně Ka ky če l již za s ých s udií (ČERNÝ 1992), sám
au o Li e á ních dob od užs ích,  ozho o ech spřá eli i ko espondenci opako‑
aně zdů azňuje, že ospiso a elo ě o bě nemá po ědomí. Vdopise zče na1961
p osí s ou dce u, aby mu zaslala nějaké ý isky Ka ko ých p ací češ ině, jelikož
ma eřském jazyce by mu snad mohl po ozumě lépe, než kdyby jej če l anglicky.
Akdyž se o o zaslání nepodařilo, uza í á ka ko ské éma slo y, že se s ejně nejedná
oau o a jeho s dce, udíž se bez znalos i jeho ex ů obejde (HOSTOVSKÝ 1961). Jis ou
ces u ke Ka ko i si šak spiso a el nakonec zřejmě přece jen našel, jelikož mu pak za
s ého dánského poby u polo ině 60. le ěno al k á kou s udii, k e á yšla  amním
časopise In o ma ion.
Clouzo se edy oHos o ského díle p ně doz ěděl p á ě zame ického isku
anásledně měl možnos se sp ací seznámi . Ve F ancii kniha yšla hned  oce
1955 s i ulem Le Ve ige de minui p es ižním naklada elském domě Robe La on
zaměřujícím se mimo jiné na de ek i ní p ózu ašpionážní omány. Další ydání pak
bylo napláno áno ak, aby ko espondo alo su edením ilmu do kin. Obálka knihy
111CO ZBYLO ZPŮLNOČNÍHO PACIENTA…
se pyšní do ě kem: „Román, k e ý inspi o al elký ilm H. G. Clouzo a Les Espions“3
ak omě oho ji ješ ě zdobí o og a ie he ce Cu da Jü gense z á ňujícího e snímku
pos a u pacien a Alexe (Al onse) če ných b ýlích (HOSTOVSKÝ: 1957).
Na podobě ilmo ého scénáře se k omě Clouzo a podílel aké jeho mladší b a‑
působící pod uměleckým jménem Jé ôme Gé onimi ado jedno li ých olí byly
obsazeni e s é době espek o aní meziná odní he ci jako Gé a d Sé y (D .Ma‑
lic), Vé a Clouzo (Lucie), Paul Ca pen ie (pluko ník Howa d), už zmíněný Cu d
Jü gens (Alex), Pe e Us ino (Kaminski), Sam Ja e (agen Coope ) nebo Ma i a
Hun (ses a Connie). Snímku znikajícímu e ancouzsko ‑i alské kop odukci
se už od počá ku dos á alo elké publici y, k e ou ežisé s há al přede ším na
sebe, ao e řeně médiích mlu il os ých ambicích z ilmo a F anze Ka ku. Sám
při om po řebo al, aby jeho ý o byl úspěšný nejen umělecky, ale aké kome čně,
p o ože bezp os ředně předcházející p áce, s é ázný ilmo ý po é Pabla Picassa,
íce inancí spo řebo al, než přinesl. No ináři byli pří omni přímo při na áčení, e
F ance -Soi yšly články popisující ealizaci ůzných čás í snímku asous a ně celý
p oces zniku ilmu sledo al Michel Cou no , k e ý jej zachy il do následně knižně
ydaného epo ážního ex u Le P emie spec a eu přibližující Clouzo ů způsob
p áce (COURNOT 1957). Ta o přemí a in o mací se šak pozdější ecepci ukázala
bý spíš škodli á než nápomocná.
Ačkoli jsem ýše jednoznačně zdů aznila, že ežisé se pods a ě nesnažil z il‑
mo a Půlnočního pacien a, apřipomněla, že p o adap ační s udia není o ázka ě ‑
nos i pů odní předloze ozhodujícím k i é iem, pokusím se následující čás i ex u
poukáza p á ě na ozdílnos něk e ých aspek ů ilmu aHos o ského knihy. Mým
zámě em není k i izo a ilmaře za eške é odchylky, jichž se dopus il, ale přede‑
ším odpo ědě alespoň čás ečně na o ázku naznačenou nadpisu oho o ex u, edy
Co zbylo zPůlnočního pacien a?, apřípadně poukáza na o, p oč se snímek nedočkal
úspěchu, přes ože od něj byl očeká án.
Jak již bylo zmíněno dří e, Clouzo ů příběh se neodeh á á New Yo ku, ale děj
je zasazen na pařížské předměs í, k e é má podobu spíše esnice či ancouzského
maloměs a, ochu ylidněného ap ázdného. P á ě p ázdný p os o je jeden zp ‑
ků, k e ý ežisé jedno li ých scénách akcen uje, a a o ma e iální p ázdno a se
příliš neshoduje skon enčně ži ou předs a ou pulsujícího ame ického elkoměs a.
Hos o ský aké p acuje sp ázdno ou, a jeho je o šem jiného, me a o ič ějšího d uhu,
ke zob azení p os o u naopak přis upuje s řídmě, ze s é li e á ní me opole nedělá
ús řední komponen yp á ění, ale její a mos é a knize občas p os í á: „K áčeli
jsem boles iplnou chůzí ši oko daleko sami up os řed da ů, sami up os řed ohlu‑
ši ého mum aje elkoměs a, e elícího se  řesku ém ed u. […] Ap á ě ak jako
já byl z acen da u, hřmo u apokřiku New Yo ku, byl New Yo k z acen e mně“
(HOSTOVSKÝ 1997: 195). Obě díla ak p acují sjis ou izolo anos í pos a p os o u,
sjejich odcizením, k e é je ale každém znich y oláno jiným způsobem. Ve ilmu
p acujícím s izuali ou je a o a mos é a přímočaře yjádřena p ázdno ou, kdež o
knize je oním izolujícím p kem anonymní elkoměs ských uch.
Pods a ná čás ilmo ého děje se odeh á á na klinice dok o a Malica, níž hla ní
pos a a zá o eň ibydlí. Budo a šak mís o lékařského zařízení připomíná spíš polo‑
3 „Le oman qui ainspi é le g and ilm de G.‑H. Clouzo Les Espions.“

112 EGON HOSTOVSKÝ
ozpadlý měšťanský dům nebo enko ské sídlo, do něhož p ší, má dě a ou oz zanou
podlahu, nehezké op ýskané zdi– p os ě šechny a ibu y zbídačenos i azchá alos i
y olá ající nepříjemné poci y au zující di áka  om, že maji el nemo i os i má
zje ně inanční p oblémy nedo olující mu se odům dobře s a a , což se hned začá ‑
ku yp á ění po dí. Clouzo měl na íc podobně a anžo aných objek ech zřejmě
oblibu, jelikož jeho klinika něk e ým k i ikům nápadně připomínala budo u školy
zLes Diaboliques (s o . např.TRUFFAUT 1957). P á ě zou alý nedos a ek peněz je ak
hla ní mo i ací, p oč se Malic nechá za áhnou do špionské mašiné ie. Hos o ského
Malíka k om neu ěšené inanční si uace k omu o k oku edlo ješ ě mnoho jiných
ěcí sou isejících sjeho osobní his o ií, jak se č enář s oz ojem příběhu pos upně
doz ídá, a aké o byl sám lékař, k e ý jako p ní kon ak o al Válečný psychologický
ins i u k ůli s é s udii ěno ané s achu amanipulaci slidmi. Li e á ní dok o je
udíž ak ochu s ůjcem s ého následného neš ěs í, kdež o en ilmo ý ke šemu
přišel bez las ního přičinění.
Malico a klinika se s a á pouze od a pacien y, jedním znich je muž zá islý na
alkoholu ad uhým je mladá žena, jež z a ila schopnos mlu i . Anamnéza obou
pacien ů je kon ex u příběhu symbolická, jelikož sám Malic holduje alkoholu íc,
než by bylo zd á o, apo zapojení se do akcí ajných služeb aké z ácí možnos se
s obodně yjadřo a . Za ímco pos a a alkoholika má e ilmu spíš unkci s a áže,
igu a Lucie z á něná ežisé o ou manželkou Vé ou je p o dějo ou linku oněco
důleži ější. Jednak je němým s ědkem mnoha událos í, jednak je mezi ní aMalicem
naznačena po enciální milos ná linka, oníž o šem ne íme, zda je pouze hypo e ická
nebo sku ečně naplněná. Apak aké a o pos a a apřede ším její předs a i elka slouží
jako u či á es e ická ae ek ní ozdoba celého ilmu. Za ímco mnoho mužských k i i‑
ků oceňo alo jen pouhou he eččinu pří omnos , případně její schopnos h á očima
(např.GUIMARD 1957), Simone Dub euilh byla spíš oho názo u, že snímek dos a ečně
ne yužil po enciál h dinky aže její p imá ní úlohou bylo pouze okouzlo a a„h á u
k ásnou“ (DUBREUILH 1957). Dob ým příkladem je scéna, níž žena dos ane ne o ý
zách a , při k e ém zuři ě oz há s ůj polš ář, peří ozhází šude po pokoji apo é
se něm z ekle álí po podlaze, přičemž se několik á dlouze azmučeně podí á do
kame y. Zábě y jsou možná izuálně působi é, ale zhlediska příběhu di ák las ně
příliš nechápe, co mu ou o si uací ežisé ch ěl sděli . Podobných na e ek y ořených
pi ue je e ilmu celá řada apublikum je jimi doslo a za aleno.
Snímek aké p ak icky neus ále akcen uje absu dnos , pa adox, i onický nebo až
pa odický náboj u či ých si uací. Za ímco uHos o kého as ejně ak iuKa ky absu di a
zdíla y s á á jaksi při ozeně aje na č enáři, aby ji iden i iko al, Clouzo ji s ému di‑
áko i se í uje na zla ém podnose. P ní se kání Malica spluko níkem Howa dem se
odeh á á na ja kách, na nichž ajný agen zcela zje ně pí as ěří se dok o o i s ím, že
špa ně snáší pohled na k e am á ěla, ap o o se oba muži k inální dohodě nakonec
přesunou do mís ního po emnělého ba u, jehož pe sonál je neus ále bedli ě pozo uje
dokonce ina oale ě. Sku ečné sledo ání šak začíná, až následující den po é, co Malík
přijme onu nabídku uby o a usebe na klinice neznámého agen a sk ycím jménem
Alex. Tady „konečně“ nechá á ežisé naplno ozezní oz ěnu Ka ko a P ocesu. Ráno
po schůzce sHowa dem Malic e s é kanceláři nachází no ou chní ses u mlu ící
same ickým příz ukem a jeho kuchyni sedí d a neznámí muži, k eří mu dokonce
s ejně jako hlídači padnu ší do by u Jose a K.snědli snídani.
113CO ZBYLO ZPŮLNOČNÍHO PACIENTA…
Celá následná špionážní mašiné ie má e snímku mnoha ohledech pods a ně
jinou podobu, za ímco li e á ní Malík si ú odu s ou úlohu ochu cynicky uží al
adá al agen ům naje o s ou domnělou pře ahu, ilmo ý Malic je mnohem labilnější,
oz řesenější ape manen ně y olá á dojem, že se každou ch ilkou zh ou í. Apo‑
dobně jsou na om isami špioni. Jes liže knize spíše naznačují, ikdyž o e řeně, že
jsou příslušníky ajných služeb: „nelžou, ykládají sku ečně o om, co je mučí, jen
za ajují, ale ani ne mnoho, že jsou e službách muči elů“ (HOSTOVSKÝ 1997: 122), e
ilmu se onějakém za ajo ání či u ajení nedá mlu i ůbec. Sledo ání je ak zje né
anesk ý ané, že je pods a ě až ksmíchu. Dokonce se mani es uje iz uko ě– elká
čás špionů, o iž ys upuje jako účas níci sjezdu h áčů na oka ínu a óny oho o po‑
někud ne adičního nás oje dop o ází ijejich pozo o ací akce. Možná že byla ona
několik á opako aná melodie zamýšlena jako u či á znělka na ozující či posilující
s a úzkos i as achu zčinnos i ajných služeb, o šem eálný e ek je p ak icky opačný.
Clouzo o i špioni p os ě nejsou nebezpeční, di áko i je jich spíš lí o. Oni sami jsou
obě mi chycenými e hře, k e é ne ozumí azníž není možné ys oupi . Ne í ani, k e é
s aně slouží. Jedinou ýjimku  om o ohledu předs a uje zmíněná chní ses a
Connie ali e ský edak o ancouzského ádia Kaminsky přes ědči ě in e p e o a‑
ný Pe e em Us ino em, k e ý nemá nic společného sHos o ského křehkým českým
spiso a elem Kaminským ( oho mimochodem íc připomíná špion ‑ba man Vic o )
ak e ý se blíží spíš kži očišné Ru h S eino é, jež e ilmu p o změnu zcela chybí. Další
po enciální au ěři elnou h ozbou jsou pak agen i odposlouchá ající ele on, i o šem
e ilmu přímo ne ys upují. Všichni os a ní „řado í“ špioni působí e s é honbě za
in o macemi zámě ně ama é sky a pods a ě ní sabo ují sami sebe. Připomínají spíš
Ka ko y sousedy sledující z ěda ě aoka ě zokolních oken Jose a K. při jeho za čení.
Co se ýče p o agonis y, k ůli němuž bylo celé di adlo ozeh áno, ajemného
Alexe, jeho pos a a má sli e á ním Al onsem společného p amálo. Rozhodně o není
Malico o mladší já sužo ané psychickými p oblémy, kladoucí si o ázky po smyslu
s ého konání ashánějící p os ředky ke spáchání sebe aždy, ale ledo ě klidný ad sný
p o esionál, edle jehož su e eni y ješ ě íce yniká Malico a oz řesenos . Jejich
společné hluboké ho o y opoli ice iži o ě, nichž nechá Hos o ský zazní mnoho
ilozo ických myšlenek, jsou eduko ány na s učné „poklábosení“. S ejně ak ilm
nijak nep acuje sk ajanskou aemig an skou linkou, smo i em s esku po domo ě,
k e é byly p o knihy českého spiso a ele elmi důleži é. Filmo ý Al ons je německé
ná odnos i aoMalico ě minulos i nebo pů odu ne íme ůbec nic. Chybí zde s a os ‑
li á ama eřskou péčí překypující paní Malíko á nebo záple ka sdok o o ou p ní
ženou Elsou i z aho é pe ipe ie sHelenou.
Je samozřejmé, že  ámci izuálního díla odeh á ajícího se na mnohem menší
ploše a k a ším čase nelze pos ihnou šechny de aily a o iny knihy. Adap ace
je ždy nu ně eduk i ní ajis ým způsobem eklek ická, o zní ješ ě nedělá ap io i
špa né či méněcenné dílo (HUTCHEON 2006) azjednodušení příběhů jedno li ých
li e á ních h dinů ak nemusí bý na překážku plas ičnos i aži o nos i jejich ilmo‑
ých p o ějšků. Vpřípadě Les Espions apřede ším případě hla ní pos a y dok o a
Malica ale byla ona nezby ná edukce příliš elká apříliš neci li á. Clouzo zPůlnoč-
ního pacien a odeb al pods a ě še, co příběhu dá alo hloubku, edy iu ěři elnos ,
anepřidal nic, co by umožňo alo ecipien o i příběh přijmou za las ní nebo se
kněmu alespoň nějakým způsobem z áhnou . Podle Jeana Bas ai a je ilmo ý Malic
114 EGON HOSTOVSKÝ
las ně jen pouhým kompa zem, za ímco sku ečný h dina sužo aný exis enciálním
d ama em je ědec Vogel (BASTAIRE 1957)– ynálezce no ého ypu odíko é bomby,
od něhož měl Alex s ým poby em uMalica odláka pozo nos a y oři mu p os o
kú ěku, aby ise s ým obje em neskončil nesp á ných ukou. Když ale dok o inou
s é oz řesenos i a las ní podi né inicia i y celý plán zha í aje mu (spolu sním aké
publiku) Howa do ým nadřízeným další biza ní si uaci následně ys ě leno, jaké
byly pluko níko y aAlexo y zámě y, pus í se do zách any espek o aného ědce sám.
Ale ani  é o s é misi neuspěje a ynálezce padne do spá ů něk e é z ajných služeb,
ne ušíme o šem k e é. Rozčílený Malic je ozhodnu ý jí še oznámi na policii, ale
není zde nikdo, kdo by jeho poněkud blázni ý příběh po dil, až na němou Lucii. Ta
ze sebe s elkou námahou melod ama ickém zá ě u sice dos ane pá slo , ale do její
sekané p omlu y začne neúp osně yz áně ele on odposlouchá aný agen y, k eří
ak o oba ýh užně a ují, aby od s ého zámě u upus ili.
Konec ilmu se ak snaží maximálně zin enzi ni napě í, snímž si snímek e s ém
p ůběhu spíše jen poh á al. Di ák má poci , že by měl zaží a oba y as í a é poci y,
ale jakmile si zpomene na bezzubos špionů aabsu di u celého sledo acího p ocesu,
las ně je cí i nemůže. Zá ě ečné scény ak pouze umocní celko ou ozpači os , k e á
se p ůběhu ilmo ého yp á ění pos upně s řádala. Clouzo se později nechal slyše ,
že příběh zamýšlel uza ří jiným způsobem, přál si údajně konec, k e ý by byl íce
o e řený améně explici ní a ys ě lující, ale na popud dis ibu o a se nakonec oz‑
hodl z oli u o e zi (BOCQUET– GODIN 2011). Hos o ského zá ě je pak e s o nání
s ilmo ou podobou oněco méně d ama ický, apřes ože s ejně jako uClouzo a ne íme,
co bude sMalíkem dál, nepůsobí knižní konec ak bezú ěšně, a o nejen p o o, že je
zde s a á paní Malíko á nebo Elsa, ale aké z oho dů odu, že Malík již od posledního
ozho o u sAl onsem obje il něco, co jeho ilmo ý p o ějšek pos ádá: „Ne ou ám
si ám ani přá š ěs í, p o ože bych ám mohl přá neš ěs í. Přeji ám edy, co jsem
sám dnes našel: naději“ (HOSTOVSKÝ 1997: 162).
Rozpači os azma ení jsou aké ěmi slo y, k e á zřejmě nejlépe ys ihují přije í
celého snímku. Film samozřejmě nebyl absolu ním p opadákem, ik ůli ežisé o ě
epu aci aauře elkého ů ce, k e ou kolem sebe sys ema icky budo al. Něk e é
z ecenzí byly e sk ze pozi i ní (s o . např.DUTOURD 1957, GUIMARD 1957) aik i ici,
k eří si přihodnocení díla jinak neb ali se í ky, oceňo ali echnické z ládnu í celé
ealizace (s o . např.BASTAIRE 1957).
Ch ělo by se šak sko o říc , že si Clouzo ono nepochopení s ého díla ysloužil
sám, a o přede ším o e řeným dekla o áním pů odního zámě u z ilmo a Ka ku.
P ak icky každý zhodno ících ex ů u o sku ečnos o iž přijal jako u či ou počá eční
pe spek i u, zníž pak dílo posuzo al, aobčas se „mí a Ka ky“ s ala k i é iem jediným.
S ačí se podí a pouze na příklady náz ů něk e ých ecenzí: Ka ka p o chudé (BASTAI‑
RE 1957), Ka ka ilus o aný Daumie em (DUTOURD 1957) nebo Špioni (Vodíko á bomba
uKa ky) (ROCHE 1957).4 Zá o eň je šak ona o ázka po způsobu uchopení Ka ky dos i
p oblema ická. I dnešní době je pohled na oho o li e á a do elké mí y zk eslený
az lášť 50. a60. le ech bylo jeho nímání o li něno p á ě ýchodisky ancouzského
exis encialismu, nač mimo jiné upozo ňuje iJiří Pis o ius (PISTORIUS 1958). Clouzo
se edy snažil z ilmo a s ou izi Ka ky a ancouzš í k i iko é ji zase poměřo ali se
4 Le Ka ka du Pau e, Ka ka illus é pa Daumie , Les Espions (La Bombe H chez Ka ka)
115CO ZBYLO ZPŮLNOČNÍHO PACIENTA…
s ou las ní předs a ou. Někde se y o in e p e ace p o nuly, jinde nikoli . V om o
kon ex u je pomě ně pozo uhodné, že žádného z ecenzen ů nenapadlo s o ná a
ilm sHos o ského Půlnočním pacien em. Jméno českého au o a se  ecenzích pouze
mihne, na pomoc si jej za olá řeba Simone Dub euilh, k e á ep oduko ala jeho
k i ické yjádření e ancouzském ozhlase k á ce po p emiéře.5 Slo a spiso a ele,
jemuž na íc ješ ě up a ila jméno, jí ale posloužila pouze jako od azo ý můs ek kdalší
k i ice ežisé a. Podle ecenzen ky ůbec není jasné, co ch ěl snímek sděli , jes li před‑
s a i špionskou mašiné ii jako ako ou nebo osobní oli člo ěka ní. Neuspěl šak
dle jejího názo u ani jednom, jelikož je přeplněný množs ím nep a děpodobných
šokujících de ailů (DUBREUILH 1957).
K omě Ka ky a las ně i sou islos i sním se ecenzemi p olínají přede ším d ě
zásadní éma a. Jednak jde oo ázku, jakému publiku je ilm las ně u čen, ajednak
je o p oblema ika žán u. S ejně jako p ně Hos o skému ame ická k i ika yčí a‑
la, že ne espek uje us álené žán o é h anice aže jeho kniha yk ačuje zka ego ie
de ek i ní či špionážní p ózy, p ala se ancouzská k i ika, kam Clouzo ů ilm na
žán o ém spek u zařadi . K omě de ek i ky s ilozo ickým přesahem e snímku
něk eří in e p e i iděli ihumo is ické dílo a u o s ou ezi podpí ali mimo jiné ím,
že ežisé nechal zho o i humo ně laděné k eslené plaká y, což by za jiných okolnos í
podle jejich mínění neudělal (s o . např.ARLAUD 1957, MAURIAC 1957). Clouzo ů
ilm humo is ické p ky obsahuje, o šem jedná se ohumo , k e ý je do elké mí y
násilně ins alo aný ap opláno ý, op o i omu Hos o ského akoneckonců aké Ka ‑
ků humo je spíš náznako ý apos a ený na de ailech. S ejně ak se ilm nejen s ým
če nobílým p o edením azpůsobem a anžo ání scén hlásí k adici ilm noi . Filmař
sice pů odně u ažo al o ealizaci plnoba e ného snímku (BOCQUET– GODIN 2011),
kče nobílé e zi se nakonec přiklonil zřejmě p o o, že měla ješ ě íc pod ho a onen
kýžený poci úzkos i, jenž měli di áci pociťo a .
Reálná eakce ná š ě níků kin ale byla jiná, Rodolphe ‑Mau ice A laud například
a mos é u naplňující sál po konci jednoho p omí ání cha ak e izo al jako směs s a‑
chu z oho, že bylo publikum oklamáno, soba ou z oho, že ůbec nic nepochopilo
(ARLAUD 1957). Režisé o i byl y ýkán elký an agonismus mezi uměleckou ain e‑
lek uální ambicí snímku na jedné s aně ana d uhé s aně zámě em oslo i co nejši ší
publikum, k e ý jej ale edl k omu, že ýsos ně in elek uálské éma i ializo al až
příliš. Něk eří ecenzen i ak poukazo ali na o, že se ilm se s ými ecipien y nese kal
ůbec: „Clouzo […] ch ěl s či Ka ku do d eří dělníko i, k e ý se chodí á neděli
do kina u olni “ (BASTAIRE 1957).6 Jiní ono přílišné zjednodušení ka ko ského s ě a
dokonce in e p e o ali jako zámě né podcenění di áků či dokonce jejich u ážku
apoh dání jimi: „Není o úzkos H.‑G. Clouzo a, k e ou nám ilm nabízí sdíle , ale
úzkos člo ěka, na něhož H.‑G. Clouzo pohlíží sopo žením. Ten o člo ěk js e y, já,
publikum. Clouzo se o šem podcenění s ého publika sple l“ (ARBOIS 1957).
7
Ten ýž
5 Hos o ský na do az ancouzských no inářů, jak hodno í ilm zniklý na mo i y jeho li e á ní předlohy
pomě ně o e řeně p ohlásil, že ežisé Clouzo měl buď přímo z ilmo a Ka ku, nebo ě něji zpodobni
jeho knihu (DUBREUILH 1957).
6 „Clouzo […] a oulu me e Ka ka à la po ée de l’ou ie qui che che a an ou à se dis ai e, le di‑
manche, quand il a au cinéma.“
7 „Ce n’es pas l’angoisse de H.‑G. Clouzo que le ilm nous p opose de pa age mais celle d’un monsieu
que H.‑G. Clouzo considè e a ec une poin e de mép ise. Ce monsieu , c’es ous, moi, le public. Clouzo
aeu o de sous ‑es ime son public.“