Co zbylo z Půlnočního pacienta… aneb Les Espions Henriho‑Georgese Clouzota

Co zbylo zPůlnočního pacien a… aneb Les Espions Hen iho ‑Geo gese Clouzo a Ba bo a S obodo á Ús a p o českou li e a u u AV ČR, . .i. Osudy knih Egona Hos o ského jsou mnohdy na olik kompliko ané ane šední, že jen sledo ání šech pe ipe ií spojených sjejich znikem, publikací a ecepcí je s ého d uhu dob od užs í. A o ať už se jedná ojejich ungo ání kon ex u domácím, nebo zah aničním. Hos o ský pa ří k ěm několika málo českým (či čes‑ koslo enským) spiso a elům, jejichž p áce e s é době s oupily do meziná odního li e á ního po ědomí. Apokud bychom jejich úspěch poměřo ali pouze poč em ja‑ zyků, do nichž byly přeloženy, amnožs ím po enciálních č enářů, shledali bychom h ono ského odáka elmi úspěšným spiso a elem. Podobná kupecká logika šak uměleckém s ě ě nepřek api ě ne unguje apouhý ak exis ence překladu au o o‑ i samozřejmě neza učuje, že najde po ozumění us ého publika. Popřípadě že ůbec najde s é publikum, což p á ě Hos o ského případě byla jedna zklíčo ých o ázek ysky ujících se e spiso a elo ě o bě už od jeho p ní emig ace během d uhé s ě o é álky apak přede ším za jeho po álečného ame ického exilu, do něhož se uchýlil po úno o ém komunis ickém pře a u as ém odchodu zčeskoslo enských diploma ických služeb. Vpředkládaném ex u bych se áda zaměřila p á ě na jednu zdůleži ých knih au o o y „ame ické“ ů čí e apy– na omán Půlnoční pacien (1954) apak přede‑ ším na ilm ancouzského ežisé a Hen iho ‑Geo gese Clouzo a Les Espions (Špióni, 1957), jemuž p áce posloužila jako li e á ní předloha či inspi ační zd oj. Samo ný ilm českém p os ředí není příliš znám abada elé ěnující se Hos o ského dílu se ě šinou omezí na s učné kons a o ání, že ako ý snímek exis uje, případně přidají poznámku o om, že ona ilmo á adap ace není p á ě zdařilá. Přičemž se opí ají zejména onázo as ědec í samo ného au o a, k e ý znik ilmu e lek o al e s ých uměleckých pamě ech Li e á ní dob od užs í českého spiso a ele cizině (1966) a ko espondenci.1 1 Jedinou ýjimku  om o ohledu předs a ují komen áře Vladimí a Papouška, k e ý se Clouzo o u ilmu ěno al jak e s ém článku T a u zpolo iny 90. le (PAPOUŠEK 1997), ak aké Žalmech zPe ieldu (PAPOUŠEK 2012). Vobou případech se šak jednalo spíše os učné hodno ící poznámky než oobsáhlejší analýzy. 108 EGON HOSTOVSKÝ V ámci Hos o ského o by nenajdeme ex émní změny ů čí koncepce ajeho dílo je e s é pods a ě kon inuální, dos ředi é azaměřené na několik klíčo ých mo i ů a éma , kolem k e ých jsou jeho knihy ys a ěny. Zá o eň se šak do něj samozřej‑ mě p omí á aké zkušenos d ojí emig ace, udíž isodchodem do USA byla au o o a poe ika obohacena ono é p ky, jež se kons i uo aly již Nez ěs ném (1951) a plné síle se pak p oje ily Půlnočním pacien o i. Jedná se zejména oakcen aci poli ické ema iky ap áci sp ky špionážního žán u. Kořeny é o p oměny lze jis ě hleda e íce ak o ech. Bezpochyby šlo opři ozenou e lexi dobo é a mos é y plné podezří ání, s achu aočeká ání dalšího případného ojenského kon lik u, k e á začá cích s udené álky p os upo ala denní eali u jak demok a ické čás i s ě a, ak e ýchodním bloku asám au o ji ý azně nímal. Os a ně přímo e s ých dílech z oho o s a u k omě soudobých au o i iní i šechny, k eří jej au oma icky přijali za las ní ane ědomě nebo ědomě se podílejí na jeho ud žo ání, očemž s ědčí idlouhý monolog půlnočního pacien a Al onse: „Není žádného spiknu í mimo nás, jak se bláho ě domní á e, aneexis uje myšlení čis é amyšlení znečiš ěné poli ikou. My sami se p o i sobě spikli, my sami nečis ými myšlenkami se školíme p o ědecké apoli ické ba ba s í amy sami s olá áme ze šech dě lidož a é k ysy k ažení p o i nám. […] Tak ika ap o i ak ika obou ábo ů neok adla jen slo a ojejich smysl, ale ičiny ojejich dosah. Nic není jis é“ (HOSTOV‑ SKÝ 1997: 160, 162). Zá o eň se šak Hos o ského ži o opisci shodují aké na om, že p áce se špionáž‑ ními p ky předs a uje ědomý au o ský pos up, jehož p os řednic ím se spiso a el snažil ycháze s říc s ému no ému publiku– ame ickému (nebo anglosaskému) č e‑ náři z yklému na li e á ní ex y obsahující íce akce a espek ující adiční us álená žán o á schéma a. V é o sou islos i se aké připomíná au o o a inspi ace knihami G ahama G eena (s o . např.KAUTMAN 1993, PAPOUŠEK 2012, POHORSKÝ 1968). Hos o ský měl zk á ka snahu p osadi se i ame ických li e á ních k uzích abyl si dobře ědom jejich odlišného způsobu přijímání ahodnocení knih, jemuž se alespoň čás ečně ch ěl přizpůsobi . Půlnoční pacien je aké p ním „d uhoexilo ým“ ománem, jehož děj se odeh á á na ame ické půdě, konk é ně New Yo ku, kde Hos o ský po u či ou dobu působil. Au o o a osobní znalos měs a na si uo ání děje seh ála s ůj podíl, spiso a el se o iž nikdy ne ajil ím, že do jis é mí y ždy če pá z las ních zkušenos í, jimž pak dá á li e‑ á ní podobu (HOSTOVSKÝ 1995). Apři om p á ě zasazení příběhu do Spojených s á ů předs a o alo jednu zob íží, k e é kompliko aly následné ydání ománu. Naklada el o iž na ho al p o és díle ůzné úp a y ajednou znich bylo aké přenesení děje do jiných zeměpisných souřadnic, čemuž au o odmí al yho ě (IBID.). Ačkoli ulice New Yo ku jeho ománu nemají nepos ada elnou úlohu apods a né momen y se odeh á ají spíše in e ié ech (jako je omu i e ě šině os a ních děl), není zasazení děje do ame ického elkoměs a komponen em, k e ý by mohl bý libo olně zaměněn, aniž by se o podepsalo na celko é a mos éře, což je pak aké pa né Clouzo o ě ilmu, jak zmíníme později. V om o momen ě edy mohu pouze čás ečně souhlasi se slo y Vladimí a Papouška, p o k e ého je newyo ský p os o „jen yřčenou kulisou, k e á se na a mos éře akolo i u yp á ění nijak nepodílí“ (PAPOUŠEK 2012: 78). Vyp a ěč ománu sice minimálně ope uje s ikčními p o ějšky konk é ních newyo ských mís zak uálního s ě a, přes o se ale ědomí oho, kde se děj odeh á á, p omí á do kon‑ 109CO ZBYLO ZPŮLNOČNÍHO PACIENTA… s i uo ání příběhu ač enářské in e p e ace, podobně jako s ejně neu či ě popsané p ažské ulice Nez ěs ném. K eálnému ydání knihy nakonec ý azně dopomohl již zpomínaný G aham G eene, jemuž Hos o ský poslal překlad s ého ukopisu, a aké díky jeho dopo učení o ex p oje ilo zájem íce naklada elů. G eene ehdy přis oupil zpohledu našeho éma u kpomě ně zajíma ému k oku– koupil ilmo á p á a kp áci s ého českoslo‑ enského kolegy, čímž dal naje o s ou dů ě u její po enciál. O eálném z ilmo ání díla šak p a děpodobně nikdy neu ažo al (HOSTOVSKÝ 1995). Román byl následně publiko án naklada els í Apple on Cen u y C o s ana knižní h se dos al  oce 1954 pod anglickým i ulem The Midnigh Pa ien . Český o iginál pak yšel opě le poz‑ ději, době, kdy již au o anglič ině ydal s ou další knihu, Dob očinný ečí ek (1957). P áci se dos alo ela i ně pozi i ního přije í, na čemž se podílel ik ali ní překlad ex u, byť e s o nání sNez ěs ným byla eakce ame ických li e á ních k uhů oněco k i ič ější. Recenzen i mnoho s e na os knihy ě šinou nedocenili dos a ečně ane zcela pochopili její posels í. Au o o i nejčas ěji yčí ali u či ou pa e ičnos , přehnané ilozo o ání ai o, že opouš í h anice us álených žán ů. Kladně naopak hodno ili jeho speci ický humo asmyl p o dialogy. Celko ě šak „byl Půlnoční pacien předu čen pů odně p o ši oký ok uh č enářů, ale nakonec skončil jako maje ek malého ok uhu in elek uálů“ (PAPOUŠEK 1997: 21). P á ě díky ecenzím ame ickém isku se op áci doz ěděl ežisé Clouzo , jehož moh‑ la zaujmou aké sku ečnos , že mnoha k i ikách je Hos o ský s o ná án sF anzem Ka kou, což předs a o alo  ámci k i ického hodnocení au o o ých p ací zejména zah aničí u či ý e e g een už od jeho aných p óz. F ancouzský ilmař šak měl p o Ka ko o dílo elikou slabos , jeho ex y byly době, kdy dominan ní ón eřejné deba y uměleckých a ilozo ických k uzích udá al exis encialismus, elmi populá ní mezi ancouzskými in elek uály asám Clouzo se už dlouho zaobí al myšlenkou, jak co nejlépe přenés jeho dílo na ilmo é plá no. Tep e sHos o ským k omu šak podle s ého mínění našel hodné p os ředky, aipři ší Ka ko ě ná očnos i jej shledá al jako mimořádného au o a de ek i ního žán u, snímž měl jis ým způsobem p aco a ijeho snímek (TRUFFAUT– PARINAUD– CLOUZOT 1957). Inspi aci li e á ních dílech při om hledal sla ný ežisé zcela běžně, což je mož‑ né přičí a jak omu, že ilmy inspi o ané knižními předlohami znikaly  é o době ela i ně čas o, adále aké omu, že Clouzo li e a u u s udo al aměla p o něj icelo‑ ži o ní osobní ci o ou hodno u. Sedm zjeho dese i dlouhome ážních ilmů ychází zli e á ních námě ů, například Manon (1948) če pá zP é os o y Manon Lescau , La Salai e de la peu (Mzda s achu, 1952) ze s ejnojmenné knihy Geo gese A nauda aLes Diaboliques (Ďábelské ženy, 1955) z ománu Celle qui n’ é ai plus (Ta, k e á už íce nebyla, 1952) 2 au o ské d ojice Pie e Boileau aThomas Na cejac. Způsob, jímž ilmař zacházel spů odními ex y, byl o šem dos i s é ázný. Teo e iko é ěnující se adap ačním s udiím se sice s o ně shodují na om, že ilm zniklý na základě li e á ního díla je řeba níma jako samos a ný aau onomní umělecký počin, p acující sjinými ý azo ými p os ředky, ungující kon ex u 2 Není ‑li u edeno jinak, náz y děl ne igu ující českém kon ex u aci á y zcizojazyčných článků jsou překladem au o ky ex u. O iginální podoba je u edena buď zá o ce za konk é ní pasáží, nebo po‑ známce pod ča ou. 110 EGON HOSTOVSKÝ jiného znako ého sys ému, mlu ící ě šinou ikjinému publiku, udíž by při jeho posuzo ání nemělo bý upla ňo áno k i é ium ě nos i pů odní předloze. Zá o eň je šak éměř nemožné se omu o zájemnému s o nání yhnou (s o . např.STAM 2005, HUTCHEON 2006). Jakákoli ilmo á adap ace se ak ze s é pods a y dos á á do nezá iděníhodné si uace. VClouzo o ě případě na íc nemůže bý ani řeč o ě nos i pů odním předlohám. Knihy p o něj předs a o aly pouze jakousi pomyslnou p ní zápalku, jež ale ychle shoří nas além požá u. Jeho zmíněná Manon se ak zhis‑ o ických kulis přenesla do p os ředí os obozené po álečné F ancie y o ná ající se sp oblema ikou nedá ného kolabo an s í, ana ežisé o o zacházení spů odní ománo ou předlohou La Salai e de la peu si její au o s ěžo al několik á . O šem oněco méně po é, co ilm získal ocenění na Fes i alu Cannes ina Be linale ajeho kome ční úspěch se od azil aké p odejnos i knihy– bez ohledu na o, kolik spolu obě díla mají nebo nemají společného. P ak icky o éž nas alo i případě o by au o ského dua Boileau– Na cejac, k eří dokonce při do iscích s ůj pů odní omán přejmeno ali, aby ješ ě íce zdů aznili jeho spřízněnos sdílem espek o aného e‑ žisé a (BOCQUET– GODIN 2011). K omě elmi olného z ahu mezi li e á ním dílem ajeho následnou adap ací se pak ilmařo a poe ika yznačuje ješ ě jedním aspek em, k e ý byl zásadní p o celou jeho ežisé skou d áhu, a o je po řeba šoko a , p o oko a , y olá a deba u, bý s ředem pozo nos i, ys a o a na odi s ou indi iduali u asílu au o ského ges a. Ne nada mo se sou islos i sjeho ilmy mlu í onásilnos i či naléha os i ob azu, jež byla jeho ozpozná acím znamením (GAUTEUR 2013). Vpřípadě Půlnočního pacien a udíž Hos o ský mohl op á něně očeká a , že ilm přinese jeho p áci ěhlas, ale aké že spů odním ex em nebude zacházeno nijak obezře ně. Apřes ože mu ežisé Clouzo při jejich zájemném se kání zcela su e én‑ ně oznámil, že chce dílo použí hla ně jako jakési ehikulum p o ilmo é yjádření ka ko ské absu di y, soudě podle jeho pamě í, au o s ále dou al, že by snímek mohl alespoň čás ečně p ezen o a ijeho las ní umělecké myšlenky (HOSTOVSKÝ 1995). Vzájemné po o nání las ního díla s ex y s ého s a šího spiso a elského kolegy při om Hos o ský nenesl p á ě libě aměl po řebu zdů azňo a , že Ka ko y p áce e sku ečnos i nezná. Přes ože Václa Če ný e s ých Pamě ech píše, že Hos o ský p ažské žido ské spiso a ele če ně Ka ky če l již za s ých s udií (ČERNÝ 1992), sám au o Li e á ních dob od užs ích,  ozho o ech spřá eli i ko espondenci opako‑ aně zdů azňuje, že ospiso a elo ě o bě nemá po ědomí. Vdopise zče na1961 p osí s ou dce u, aby mu zaslala nějaké ý isky Ka ko ých p ací češ ině, jelikož ma eřském jazyce by mu snad mohl po ozumě lépe, než kdyby jej če l anglicky. Akdyž se o o zaslání nepodařilo, uza í á ka ko ské éma slo y, že se s ejně nejedná oau o a jeho s dce, udíž se bez znalos i jeho ex ů obejde (HOSTOVSKÝ 1961). Jis ou ces u ke Ka ko i si šak spiso a el nakonec zřejmě přece jen našel, jelikož mu pak za s ého dánského poby u polo ině 60. le ěno al k á kou s udii, k e á yšla  amním časopise In o ma ion. Clouzo se edy oHos o ského díle p ně doz ěděl p á ě zame ického isku anásledně měl možnos se sp ací seznámi . Ve F ancii kniha yšla hned  oce 1955 s i ulem Le Ve ige de minui p es ižním naklada elském domě Robe La on zaměřujícím se mimo jiné na de ek i ní p ózu ašpionážní omány. Další ydání pak bylo napláno áno ak, aby ko espondo alo su edením ilmu do kin. Obálka knihy 111CO ZBYLO ZPŮLNOČNÍHO PACIENTA… se pyšní do ě kem: „Román, k e ý inspi o al elký ilm H. G. Clouzo a Les Espions“3 ak omě oho ji ješ ě zdobí o og a ie he ce Cu da Jü gense z á ňujícího e snímku pos a u pacien a Alexe (Al onse) če ných b ýlích (HOSTOVSKÝ: 1957). Na podobě ilmo ého scénáře se k omě Clouzo a podílel aké jeho mladší b a‑ působící pod uměleckým jménem Jé ôme Gé onimi ado jedno li ých olí byly obsazeni e s é době espek o aní meziná odní he ci jako Gé a d Sé y (D .Ma‑ lic), Vé a Clouzo (Lucie), Paul Ca pen ie (pluko ník Howa d), už zmíněný Cu d Jü gens (Alex), Pe e Us ino (Kaminski), Sam Ja e (agen Coope ) nebo Ma i a Hun (ses a Connie). Snímku znikajícímu e ancouzsko ‑i alské kop odukci se už od počá ku dos á alo elké publici y, k e ou ežisé s há al přede ším na sebe, ao e řeně médiích mlu il os ých ambicích z ilmo a F anze Ka ku. Sám při om po řebo al, aby jeho ý o byl úspěšný nejen umělecky, ale aké kome čně, p o ože bezp os ředně předcházející p áce, s é ázný ilmo ý po é Pabla Picassa, íce inancí spo řebo al, než přinesl. No ináři byli pří omni přímo při na áčení, e F ance -Soi yšly články popisující ealizaci ůzných čás í snímku asous a ně celý p oces zniku ilmu sledo al Michel Cou no , k e ý jej zachy il do následně knižně ydaného epo ážního ex u Le P emie spec a eu přibližující Clouzo ů způsob p áce (COURNOT 1957). Ta o přemí a in o mací se šak pozdější ecepci ukázala bý spíš škodli á než nápomocná. Ačkoli jsem ýše jednoznačně zdů aznila, že ežisé se pods a ě nesnažil z il‑ mo a Půlnočního pacien a, apřipomněla, že p o adap ační s udia není o ázka ě ‑ nos i pů odní předloze ozhodujícím k i é iem, pokusím se následující čás i ex u poukáza p á ě na ozdílnos něk e ých aspek ů ilmu aHos o ského knihy. Mým zámě em není k i izo a ilmaře za eške é odchylky, jichž se dopus il, ale přede‑ ším odpo ědě alespoň čás ečně na o ázku naznačenou nadpisu oho o ex u, edy Co zbylo zPůlnočního pacien a?, apřípadně poukáza na o, p oč se snímek nedočkal úspěchu, přes ože od něj byl očeká án. Jak již bylo zmíněno dří e, Clouzo ů příběh se neodeh á á New Yo ku, ale děj je zasazen na pařížské předměs í, k e é má podobu spíše esnice či ancouzského maloměs a, ochu ylidněného ap ázdného. P á ě p ázdný p os o je jeden zp ‑ ků, k e ý ežisé jedno li ých scénách akcen uje, a a o ma e iální p ázdno a se příliš neshoduje skon enčně ži ou předs a ou pulsujícího ame ického elkoměs a. Hos o ský aké p acuje sp ázdno ou, a jeho je o šem jiného, me a o ič ějšího d uhu, ke zob azení p os o u naopak přis upuje s řídmě, ze s é li e á ní me opole nedělá ús řední komponen yp á ění, ale její a mos é a knize občas p os í á: „K áčeli jsem boles iplnou chůzí ši oko daleko sami up os řed da ů, sami up os řed ohlu‑ ši ého mum aje elkoměs a, e elícího se  řesku ém ed u. […] Ap á ě ak jako já byl z acen da u, hřmo u apokřiku New Yo ku, byl New Yo k z acen e mně“ (HOSTOVSKÝ 1997: 195). Obě díla ak p acují sjis ou izolo anos í pos a p os o u, sjejich odcizením, k e é je ale každém znich y oláno jiným způsobem. Ve ilmu p acujícím s izuali ou je a o a mos é a přímočaře yjádřena p ázdno ou, kdež o knize je oním izolujícím p kem anonymní elkoměs ských uch. Pods a ná čás ilmo ého děje se odeh á á na klinice dok o a Malica, níž hla ní pos a a zá o eň ibydlí. Budo a šak mís o lékařského zařízení připomíná spíš polo‑ 3 „Le oman qui ainspi é le g and ilm de G.‑H. Clouzo Les Espions.“ 112 EGON HOSTOVSKÝ ozpadlý měšťanský dům nebo enko ské sídlo, do něhož p ší, má dě a ou oz zanou podlahu, nehezké op ýskané zdi– p os ě šechny a ibu y zbídačenos i azchá alos i y olá ající nepříjemné poci y au zující di áka  om, že maji el nemo i os i má zje ně inanční p oblémy nedo olující mu se odům dobře s a a , což se hned začá ‑ ku yp á ění po dí. Clouzo měl na íc podobně a anžo aných objek ech zřejmě oblibu, jelikož jeho klinika něk e ým k i ikům nápadně připomínala budo u školy zLes Diaboliques (s o . např.TRUFFAUT 1957). P á ě zou alý nedos a ek peněz je ak hla ní mo i ací, p oč se Malic nechá za áhnou do špionské mašiné ie. Hos o ského Malíka k om neu ěšené inanční si uace k omu o k oku edlo ješ ě mnoho jiných ěcí sou isejících sjeho osobní his o ií, jak se č enář s oz ojem příběhu pos upně doz ídá, a aké o byl sám lékař, k e ý jako p ní kon ak o al Válečný psychologický ins i u k ůli s é s udii ěno ané s achu amanipulaci slidmi. Li e á ní dok o je udíž ak ochu s ůjcem s ého následného neš ěs í, kdež o en ilmo ý ke šemu přišel bez las ního přičinění. Malico a klinika se s a á pouze od a pacien y, jedním znich je muž zá islý na alkoholu ad uhým je mladá žena, jež z a ila schopnos mlu i . Anamnéza obou pacien ů je kon ex u příběhu symbolická, jelikož sám Malic holduje alkoholu íc, než by bylo zd á o, apo zapojení se do akcí ajných služeb aké z ácí možnos se s obodně yjadřo a . Za ímco pos a a alkoholika má e ilmu spíš unkci s a áže, igu a Lucie z á něná ežisé o ou manželkou Vé ou je p o dějo ou linku oněco důleži ější. Jednak je němým s ědkem mnoha událos í, jednak je mezi ní aMalicem naznačena po enciální milos ná linka, oníž o šem ne íme, zda je pouze hypo e ická nebo sku ečně naplněná. Apak aké a o pos a a apřede ším její předs a i elka slouží jako u či á es e ická ae ek ní ozdoba celého ilmu. Za ímco mnoho mužských k i i‑ ků oceňo alo jen pouhou he eččinu pří omnos , případně její schopnos h á očima (např.GUIMARD 1957), Simone Dub euilh byla spíš oho názo u, že snímek dos a ečně ne yužil po enciál h dinky aže její p imá ní úlohou bylo pouze okouzlo a a„h á u k ásnou“ (DUBREUILH 1957). Dob ým příkladem je scéna, níž žena dos ane ne o ý zách a , při k e ém zuři ě oz há s ůj polš ář, peří ozhází šude po pokoji apo é se něm z ekle álí po podlaze, přičemž se několik á dlouze azmučeně podí á do kame y. Zábě y jsou možná izuálně působi é, ale zhlediska příběhu di ák las ně příliš nechápe, co mu ou o si uací ežisé ch ěl sděli . Podobných na e ek y ořených pi ue je e ilmu celá řada apublikum je jimi doslo a za aleno. Snímek aké p ak icky neus ále akcen uje absu dnos , pa adox, i onický nebo až pa odický náboj u či ých si uací. Za ímco uHos o kého as ejně ak iuKa ky absu di a zdíla y s á á jaksi při ozeně aje na č enáři, aby ji iden i iko al, Clouzo ji s ému di‑ áko i se í uje na zla ém podnose. P ní se kání Malica spluko níkem Howa dem se odeh á á na ja kách, na nichž ajný agen zcela zje ně pí as ěří se dok o o i s ím, že špa ně snáší pohled na k e am á ěla, ap o o se oba muži k inální dohodě nakonec přesunou do mís ního po emnělého ba u, jehož pe sonál je neus ále bedli ě pozo uje dokonce ina oale ě. Sku ečné sledo ání šak začíná, až následující den po é, co Malík přijme onu nabídku uby o a usebe na klinice neznámého agen a sk ycím jménem Alex. Tady „konečně“ nechá á ežisé naplno ozezní oz ěnu Ka ko a P ocesu. Ráno po schůzce sHowa dem Malic e s é kanceláři nachází no ou chní ses u mlu ící same ickým příz ukem a jeho kuchyni sedí d a neznámí muži, k eří mu dokonce s ejně jako hlídači padnu ší do by u Jose a K.snědli snídani. 113CO ZBYLO ZPŮLNOČNÍHO PACIENTA… Celá následná špionážní mašiné ie má e snímku mnoha ohledech pods a ně jinou podobu, za ímco li e á ní Malík si ú odu s ou úlohu ochu cynicky uží al adá al agen ům naje o s ou domnělou pře ahu, ilmo ý Malic je mnohem labilnější, oz řesenější ape manen ně y olá á dojem, že se každou ch ilkou zh ou í. Apo‑ dobně jsou na om isami špioni. Jes liže knize spíše naznačují, ikdyž o e řeně, že jsou příslušníky ajných služeb: „nelžou, ykládají sku ečně o om, co je mučí, jen za ajují, ale ani ne mnoho, že jsou e službách muči elů“ (HOSTOVSKÝ 1997: 122), e ilmu se onějakém za ajo ání či u ajení nedá mlu i ůbec. Sledo ání je ak zje né anesk ý ané, že je pods a ě až ksmíchu. Dokonce se mani es uje iz uko ě– elká čás špionů, o iž ys upuje jako účas níci sjezdu h áčů na oka ínu a óny oho o po‑ někud ne adičního nás oje dop o ází ijejich pozo o ací akce. Možná že byla ona několik á opako aná melodie zamýšlena jako u či á znělka na ozující či posilující s a úzkos i as achu zčinnos i ajných služeb, o šem eálný e ek je p ak icky opačný. Clouzo o i špioni p os ě nejsou nebezpeční, di áko i je jich spíš lí o. Oni sami jsou obě mi chycenými e hře, k e é ne ozumí azníž není možné ys oupi . Ne í ani, k e é s aně slouží. Jedinou ýjimku  om o ohledu předs a uje zmíněná chní ses a Connie ali e ský edak o ancouzského ádia Kaminsky přes ědči ě in e p e o a‑ ný Pe e em Us ino em, k e ý nemá nic společného sHos o ského křehkým českým spiso a elem Kaminským ( oho mimochodem íc připomíná špion ‑ba man Vic o ) ak e ý se blíží spíš kži očišné Ru h S eino é, jež e ilmu p o změnu zcela chybí. Další po enciální au ěři elnou h ozbou jsou pak agen i odposlouchá ající ele on, i o šem e ilmu přímo ne ys upují. Všichni os a ní „řado í“ špioni působí e s é honbě za in o macemi zámě ně ama é sky a pods a ě ní sabo ují sami sebe. Připomínají spíš Ka ko y sousedy sledující z ěda ě aoka ě zokolních oken Jose a K. při jeho za čení. Co se ýče p o agonis y, k ůli němuž bylo celé di adlo ozeh áno, ajemného Alexe, jeho pos a a má sli e á ním Al onsem společného p amálo. Rozhodně o není Malico o mladší já sužo ané psychickými p oblémy, kladoucí si o ázky po smyslu s ého konání ashánějící p os ředky ke spáchání sebe aždy, ale ledo ě klidný ad sný p o esionál, edle jehož su e eni y ješ ě íce yniká Malico a oz řesenos . Jejich společné hluboké ho o y opoli ice iži o ě, nichž nechá Hos o ský zazní mnoho ilozo ických myšlenek, jsou eduko ány na s učné „poklábosení“. S ejně ak ilm nijak nep acuje sk ajanskou aemig an skou linkou, smo i em s esku po domo ě, k e é byly p o knihy českého spiso a ele elmi důleži é. Filmo ý Al ons je německé ná odnos i aoMalico ě minulos i nebo pů odu ne íme ůbec nic. Chybí zde s a os ‑ li á ama eřskou péčí překypující paní Malíko á nebo záple ka sdok o o ou p ní ženou Elsou i z aho é pe ipe ie sHelenou. Je samozřejmé, že  ámci izuálního díla odeh á ajícího se na mnohem menší ploše a k a ším čase nelze pos ihnou šechny de aily a o iny knihy. Adap ace je ždy nu ně eduk i ní ajis ým způsobem eklek ická, o zní ješ ě nedělá ap io i špa né či méněcenné dílo (HUTCHEON 2006) azjednodušení příběhů jedno li ých li e á ních h dinů ak nemusí bý na překážku plas ičnos i aži o nos i jejich ilmo‑ ých p o ějšků. Vpřípadě Les Espions apřede ším případě hla ní pos a y dok o a Malica ale byla ona nezby ná edukce příliš elká apříliš neci li á. Clouzo zPůlnoč- ního pacien a odeb al pods a ě še, co příběhu dá alo hloubku, edy iu ěři elnos , anepřidal nic, co by umožňo alo ecipien o i příběh přijmou za las ní nebo se kněmu alespoň nějakým způsobem z áhnou . Podle Jeana Bas ai a je ilmo ý Malic 114 EGON HOSTOVSKÝ las ně jen pouhým kompa zem, za ímco sku ečný h dina sužo aný exis enciálním d ama em je ědec Vogel (BASTAIRE 1957)– ynálezce no ého ypu odíko é bomby, od něhož měl Alex s ým poby em uMalica odláka pozo nos a y oři mu p os o kú ěku, aby ise s ým obje em neskončil nesp á ných ukou. Když ale dok o inou s é oz řesenos i a las ní podi né inicia i y celý plán zha í aje mu (spolu sním aké publiku) Howa do ým nadřízeným další biza ní si uaci následně ys ě leno, jaké byly pluko níko y aAlexo y zámě y, pus í se do zách any espek o aného ědce sám. Ale ani  é o s é misi neuspěje a ynálezce padne do spá ů něk e é z ajných služeb, ne ušíme o šem k e é. Rozčílený Malic je ozhodnu ý jí še oznámi na policii, ale není zde nikdo, kdo by jeho poněkud blázni ý příběh po dil, až na němou Lucii. Ta ze sebe s elkou námahou melod ama ickém zá ě u sice dos ane pá slo , ale do její sekané p omlu y začne neúp osně yz áně ele on odposlouchá aný agen y, k eří ak o oba ýh užně a ují, aby od s ého zámě u upus ili. Konec ilmu se ak snaží maximálně zin enzi ni napě í, snímž si snímek e s ém p ůběhu spíše jen poh á al. Di ák má poci , že by měl zaží a oba y as í a é poci y, ale jakmile si zpomene na bezzubos špionů aabsu di u celého sledo acího p ocesu, las ně je cí i nemůže. Zá ě ečné scény ak pouze umocní celko ou ozpači os , k e á se p ůběhu ilmo ého yp á ění pos upně s řádala. Clouzo se později nechal slyše , že příběh zamýšlel uza ří jiným způsobem, přál si údajně konec, k e ý by byl íce o e řený améně explici ní a ys ě lující, ale na popud dis ibu o a se nakonec oz‑ hodl z oli u o e zi (BOCQUET– GODIN 2011). Hos o ského zá ě je pak e s o nání s ilmo ou podobou oněco méně d ama ický, apřes ože s ejně jako uClouzo a ne íme, co bude sMalíkem dál, nepůsobí knižní konec ak bezú ěšně, a o nejen p o o, že je zde s a á paní Malíko á nebo Elsa, ale aké z oho dů odu, že Malík již od posledního ozho o u sAl onsem obje il něco, co jeho ilmo ý p o ějšek pos ádá: „Ne ou ám si ám ani přá š ěs í, p o ože bych ám mohl přá neš ěs í. Přeji ám edy, co jsem sám dnes našel: naději“ (HOSTOVSKÝ 1997: 162). Rozpači os azma ení jsou aké ěmi slo y, k e á zřejmě nejlépe ys ihují přije í celého snímku. Film samozřejmě nebyl absolu ním p opadákem, ik ůli ežisé o ě epu aci aauře elkého ů ce, k e ou kolem sebe sys ema icky budo al. Něk e é z ecenzí byly e sk ze pozi i ní (s o . např.DUTOURD 1957, GUIMARD 1957) aik i ici, k eří si přihodnocení díla jinak neb ali se í ky, oceňo ali echnické z ládnu í celé ealizace (s o . např.BASTAIRE 1957). Ch ělo by se šak sko o říc , že si Clouzo ono nepochopení s ého díla ysloužil sám, a o přede ším o e řeným dekla o áním pů odního zámě u z ilmo a Ka ku. P ak icky každý zhodno ících ex ů u o sku ečnos o iž přijal jako u či ou počá eční pe spek i u, zníž pak dílo posuzo al, aobčas se „mí a Ka ky“ s ala k i é iem jediným. S ačí se podí a pouze na příklady náz ů něk e ých ecenzí: Ka ka p o chudé (BASTAI‑ RE 1957), Ka ka ilus o aný Daumie em (DUTOURD 1957) nebo Špioni (Vodíko á bomba uKa ky) (ROCHE 1957).4 Zá o eň je šak ona o ázka po způsobu uchopení Ka ky dos i p oblema ická. I dnešní době je pohled na oho o li e á a do elké mí y zk eslený az lášť 50. a60. le ech bylo jeho nímání o li něno p á ě ýchodisky ancouzského exis encialismu, nač mimo jiné upozo ňuje iJiří Pis o ius (PISTORIUS 1958). Clouzo se edy snažil z ilmo a s ou izi Ka ky a ancouzš í k i iko é ji zase poměřo ali se 4 Le Ka ka du Pau e, Ka ka illus é pa Daumie , Les Espions (La Bombe H chez Ka ka) 115CO ZBYLO ZPŮLNOČNÍHO PACIENTA… s ou las ní předs a ou. Někde se y o in e p e ace p o nuly, jinde nikoli . V om o kon ex u je pomě ně pozo uhodné, že žádného z ecenzen ů nenapadlo s o ná a ilm sHos o ského Půlnočním pacien em. Jméno českého au o a se  ecenzích pouze mihne, na pomoc si jej za olá řeba Simone Dub euilh, k e á ep oduko ala jeho k i ické yjádření e ancouzském ozhlase k á ce po p emiéře.5 Slo a spiso a ele, jemuž na íc ješ ě up a ila jméno, jí ale posloužila pouze jako od azo ý můs ek kdalší k i ice ežisé a. Podle ecenzen ky ůbec není jasné, co ch ěl snímek sděli , jes li před‑ s a i špionskou mašiné ii jako ako ou nebo osobní oli člo ěka ní. Neuspěl šak dle jejího názo u ani jednom, jelikož je přeplněný množs ím nep a děpodobných šokujících de ailů (DUBREUILH 1957). K omě Ka ky a las ně i sou islos i sním se ecenzemi p olínají přede ším d ě zásadní éma a. Jednak jde oo ázku, jakému publiku je ilm las ně u čen, ajednak je o p oblema ika žán u. S ejně jako p ně Hos o skému ame ická k i ika yčí a‑ la, že ne espek uje us álené žán o é h anice aže jeho kniha yk ačuje zka ego ie de ek i ní či špionážní p ózy, p ala se ancouzská k i ika, kam Clouzo ů ilm na žán o ém spek u zařadi . K omě de ek i ky s ilozo ickým přesahem e snímku něk eří in e p e i iděli ihumo is ické dílo a u o s ou ezi podpí ali mimo jiné ím, že ežisé nechal zho o i humo ně laděné k eslené plaká y, což by za jiných okolnos í podle jejich mínění neudělal (s o . např.ARLAUD 1957, MAURIAC 1957). Clouzo ů ilm humo is ické p ky obsahuje, o šem jedná se ohumo , k e ý je do elké mí y násilně ins alo aný ap opláno ý, op o i omu Hos o ského akoneckonců aké Ka ‑ ků humo je spíš náznako ý apos a ený na de ailech. S ejně ak se ilm nejen s ým če nobílým p o edením azpůsobem a anžo ání scén hlásí k adici ilm noi . Filmař sice pů odně u ažo al o ealizaci plnoba e ného snímku (BOCQUET– GODIN 2011), kče nobílé e zi se nakonec přiklonil zřejmě p o o, že měla ješ ě íc pod ho a onen kýžený poci úzkos i, jenž měli di áci pociťo a . Reálná eakce ná š ě níků kin ale byla jiná, Rodolphe ‑Mau ice A laud například a mos é u naplňující sál po konci jednoho p omí ání cha ak e izo al jako směs s a‑ chu z oho, že bylo publikum oklamáno, soba ou z oho, že ůbec nic nepochopilo (ARLAUD 1957). Režisé o i byl y ýkán elký an agonismus mezi uměleckou ain e‑ lek uální ambicí snímku na jedné s aně ana d uhé s aně zámě em oslo i co nejši ší publikum, k e ý jej ale edl k omu, že ýsos ně in elek uálské éma i ializo al až příliš. Něk eří ecenzen i ak poukazo ali na o, že se ilm se s ými ecipien y nese kal ůbec: „Clouzo […] ch ěl s či Ka ku do d eří dělníko i, k e ý se chodí á neděli do kina u olni “ (BASTAIRE 1957).6 Jiní ono přílišné zjednodušení ka ko ského s ě a dokonce in e p e o ali jako zámě né podcenění di áků či dokonce jejich u ážku apoh dání jimi: „Není o úzkos H.‑G. Clouzo a, k e ou nám ilm nabízí sdíle , ale úzkos člo ěka, na něhož H.‑G. Clouzo pohlíží sopo žením. Ten o člo ěk js e y, já, publikum. Clouzo se o šem podcenění s ého publika sple l“ (ARBOIS 1957). 7 Ten ýž 5 Hos o ský na do az ancouzských no inářů, jak hodno í ilm zniklý na mo i y jeho li e á ní předlohy pomě ně o e řeně p ohlásil, že ežisé Clouzo měl buď přímo z ilmo a Ka ku, nebo ě něji zpodobni jeho knihu (DUBREUILH 1957). 6 „Clouzo […] a oulu me e Ka ka à la po ée de l’ou ie qui che che a an ou à se dis ai e, le di‑ manche, quand il a au cinéma.“ 7 „Ce n’es pas l’angoisse de H.‑G. Clouzo que le ilm nous p opose de pa age mais celle d’un monsieu que H.‑G. Clouzo considè e a ec une poin e de mép ise. Ce monsieu , c’es ous, moi, le public. Clouzo aeu o de sous ‑es ime son public.“