Ojednom odloženém p ojek u
zp á a o ukopisu dějiny no é uské li e a u y
hana Kosáko á
Uni e zi a Ka lo a
kosako [email p o ec ed]
Součás í knižního da u p o eso a Vladimí a S a oně, k e ý če nu 2017 ěno-
al Ús a u ýchodoe opských s udií FF UK, byl i ascikl, k e ý obsahuje z edigo-
aný s ojopis Dějin uské li e a u y. P ojek znikl padesá ých le ech apodíleli se
na něm ehdejší přední usis é, p aco níci Oddělení ýchodoslo anských li e a u
Ús a u jazyků ali e a u ČSAV. Jak předmlu ě kDějinám u ádí Zdeněk Ma hau-
se , k e ý působil jako jejich hla ní edak o , na íc „kolek i doplňo ali jedno li í
p aco níci zoddělení s o ná acích li e a u éhož ús a u a usis é z iloso ické a-
kul y UK P aze“ („Viz seznam au o ů příloze na konci s azku“). Absence é o pří-
lohy s ejně jako další signály (mimo jiné Ma hause o o sdělení ocelko ém oz hu
Dějin) s ědčí o om, že ukopis  é o podobě předs a uje pouze o zo: „Dějiny no é
uské li e a u y jsou ozděleny do d ou s azků, pojedná ajících pokud možno o -
nomě ně i uskou li e a u u 19.s ole í (1.s azek) a20.s ole í (od nás upu symboli-
smu 90.le ech 19.s ole í do současnos i— 2.s azek),“ přičemž je p nímu s azku
„předesláno s učnější pojednání o uské li e a uře od polo iny 17.s ole í do konce
18.s ole í“. Vp ním s azku něk e é čás i chybějí (o om dále); d uhý s azek je ne-
z ěs ný (ao ázkou je, zda ůbec znikl).
Rukopis obsahuje osm číslo aných složek ymezujících základní pe iodizaci lá ky.
Na deskách každé složky je ukou u edeno jméno au o a, popřípadě au o ů, ačísla
kapi ol, k e é s azek obsahuje. Au oři ak o zmínění jsou Ka el K ejčí, Vladimí S a-
oň, Růžena G ebeníčko á, Jiřina Tábo ská, E a He mano á, Ladisla Zad ažil, Bohu-
mil Neumann apa ně iS ě la Ma hause o á. Oau o s í něk e ých kapi ol o šem
znikají u či é pochybnos i— onich bude o něž pojednáno dále.
Obsah ukopisu je následující ( soupise jsou učně yznačeny náz y příslušných
oddílů zú odní s ánky každé složky; zá o ce u ádím s ánko ý ozsah s ojopisu
jedno li ých kapi ol):
I. (kap. 1–3): Zdeněk Ma hause : Předmlu a (s.5); Počá ky no é uské li e a u y.
Od pol. 17.s ol. do 30.l. 18.s ol. Ka el K ejčí: Ú od. (s.4); Li e a u a 2.pol. 17.s ol.
(s.34); Li e a u a 1. ře iny 18.s ol. (s.14).
II. (kap. 4–8): [au o neu eden]: zač. 1.kapi oly ěno ané uskému klasicismu chybí
(s.5–27); Poezie 60.až 90.l. 18.s ol. (s.13); Sa i a ad ama 60.až 90.l. 18.s ol. (s.24);
Ces y ýp a né li e a u a (s.13); Sen imen ální p óza na sklonku s ole í (s.11).
OPEN ACCESS
hANA KOSáKOVá 129
III. (kap. 9–25): Vzes up azá ě klasické é y. Od počá ku 19.s ol. do konce 20.le .
Vladimí S a oň: Ú od. Li e a u a 19.s ol. Speci ičnos uského ý oje (s.7); Li e-
a u a le ech 1800–1815. Celko ý áz ap oblém ymezení oho o období (s.13);
Li e a u a „ ysokého klasicismu“. Epopea. T agédie. Ly ika (s.5); Demok a ické
žán y klasicismu. D a ypy komedie. Romány Na ežného. Ly ika. Bajky A.Izmajlo a
aI.K ylo a (s.19); P e oman ická li e a u a. P óza. Měšťanské d ama. T agédie. Oze-
o . Ly ika. Baťuško . Žuko skij (s.27); Puškino o dílo do oku 1820. Ly ika. Ruslan
aLudmila (s.5); Li e a u a le ech 1815–1830. P oměny uské společnos i po napo-
leonských álkách. His o ická si uace. P oci nu í osobní pe spek i y. K ize p e o-
man ického křídla uské slo esnos i. No ý zes up klasicis ních endencí. K i ika
p e oman ismu. P oblém oman ismu poje í au o ů 20.le . (s.14); Změny  eo e-
ickém poje í umělecké o by. Odklon od no ma i ního přís upu kli e a uře. Kom-
plex myšlenek os obodě básnic í, k i ika acionalis ických p a idel, eo ie lido ého
umění, úloha génia, odpo knapodobo ání. Obje li e á ního ý oje. No ý přís up
kan ice. (s.10); Změny žán o ém sys ému klasicismu. Ná odní s yly. S yl ůzných
básnických indi iduali . P oblém li e á ního h diny. Č yři ypy li e á ního h diny
li e a uře 20.le . (s.12); Děkab is ická li e a u a. D ojí poje í děkab is ické li e a-
u y li e á ní his o ii. Předpoklady jejího s ylu. Posuny klasicis ní poe ice. Osla-
bení ýznamu li e á ní s uk u y. (s.10); Děkab is ická poezie. T adice klasické ódy.
Kjuchelbeke . Poe ika ná odních s ylizací. Pa a áze biblických žalmů uF.Glinky.
Gnědičo y P os oná odní písně současných Řeků. Agi ační písně. S a o uské s yli-
zace zRyleje a, A.I.Odoje ského aBes uže a-Ma linského. Ryleje o a by ono ská
poéma Vojna o skij. (s.16); Děkab is ická p óza. Vz ah poezie ap ózy e 20.le ech.
His o ické aces opisné č y, memoá y, žán y přechodné. Go ické příběhy. We he-
o ská p óza. (s.13); Děkab is ické d ama. Menší zájem od ama uděkab is ů. Ná-
č y agédií. G ibojedo , Hoře z ozumu. (s.7); T adice Baťuško o y elegické poe zie.
Sou islos elegické poezie spoezií děkab is ickou. No é ysy elegické poezie: ly ika
e lexi ní apsychologická. Idylická epika: Gnědič, Del ig, Ba a ynskij, Glinka. (s.14);
Puškino o dílo 20.le . Základní sloho é endence Puškino y o by. Roman ická i o-
nie. Ly ika. Básnická epika. His o ická agédie Bo is Goduno . E žen Oněgin. Vý-
chodiska dalšího ý oje. (s.32); T adice ly iky Žuko ského. Rozdíl její poe iky od
poe iky klasicis ní. Vz ah kži o ní náplni 20.le . Kozlo o a poéma Mnich. Násle-
do níci Žuko ského. (s.11); Zá ě . Odchod šlech ické in eligence zpopředí kul u -
ního ži o a(s.4)1
IV. (kap. 26–39): Li e a u a na ozh aní oman ismu a ealismu. Od konce 20.do
pol. 40.le . Růžena G ebeníčko á: Ú od (s.10); Li e á ní ži o , žu nalis ika ak i ika.
Různění názo ů. His o ismus. Vli západních idejí. Roz oj žu nalis iky. (s.5); Žu nály
na přelomu 20.a30.le . T adice ljubomud ů. Vli Schellingů . Mosko skij Ves nik.
A enej aGala eja. Je opejec. Ki eje skij. (s.12); Mosko skij Teleg a a edak o ská
činnos Pole ého (s.6); Naděždin. Jeho dise ace. Teleskop. Polemika se Senko ským.
(s.7); Li e á ní salóny ak oužky. K oužek S anke ičů . Básníci k oužku. S anke ič.
1 Podle s ědec í p o eso ky Anny Housko é byl oddíl Dějin, jehož au o em je V.S a oň,
.1969 obhájen pod náz em Ruská li e a u a 1. ře ině 19.s ole í jako kandidá ská dise ace.
OPEN ACCESS
130 SVĚT LITERATURY 62
Ko espondence (s.17); Sla jano ils í azápadnic í. P.J.Čaadaje (s.4); Raný Bělin-
skij (s.9).
Jiřina Tábo ská: Od poezie kp óze. Li e a u a na přelomu 30.le . P oměny
žán ů básnické ad ama ické o bě. Nás up p ózy ao ázka z .přechodu od poe-
zie kp óze. Ly ika 30.le . (s.32); Počá ky no odobého omanopisec í. Román jako
no ý d uh poezie. Roz oj his o ického ománu. T adice ománu m a oličného aúsilí
ono ý yp. Román-pa odie. Počá ky ománu eálného. (s.29); Po ídko á o ba
konce 20.a30.le . Kon ence s a ší p ózy ahledání no ých ces . Básnická m a oličná
po ídka Pogodino a. Vz ah k olkló u. Di e enciace li e á ní o by: oman ická po-
ídka Ma linského, Pole ého aOdoje sjkého. Předchůdci z .na u ální školy. (s.30);
Puškino a ces a kp óze. Básnické ad ama ické dílo 30.le . T adice ano á o s í
Puškino ě p óze. (s.22); Le mon o . Ideo á ali e á ní ýchodiska Le mon o o y
o by. D ě období jeho ů čího ý oje. Raná ly ika ad ama ika. Z alá básnická
o ba. P ní p ozaické pokusy aH dina naší doby. (s.30); Gogol. Li e á ní kon ex .
Gogolo o poje í umění ajeho sou islos suměleckou amyšlenko ou k izí 40.le . Ro-
man ické počá ky. P oměna á ných p os ředků z alé po ídko é o bě. Re izo .
M é duše. (s.29).
V. (kap. 40–44): Nás up ealis ické é y. Přelom 40.a50.le . E a He mano á: His-
o ické ozmezí uské společnos i akul u y. Li e á ní amyšlenko é p oudy 40.le .
Rozklad eudálního sys ému, adikalizace demok a izace. Vli u opického socialismu.
Tajné k oužky. Ideo é spo y apolemiky. Sla jano ilo é azápadníci. Di e enciace a ý-
oj žu nalis iky ak i iky. Bělinskij. (s.25); Ces a kobjek i ní ealis ické analýze. Raná
ealis ická p óza. S ylo é p oměny bele is ice 40.le . Vznik ap og am na u ální
školy. Na u ální „ yziologismus“. Ak ualizace m a oličného ománu. Psychologické
e udy. Usilo ání omnohos annější ob az eali y  ozlehlejší epické o mě. (s.16);
Gonča o . P oblema ika adice oman ického a ealis ického ži lu e Všedním pří-
běhu. S uk u a d uhého Gonča o o a ománu. K i ická in e p e ace ypu Oblomo a.
P oměny éma u a ealizace e S ži. (s.17); Umění pod li em humanis ických ideí
40.le . Humanis ické endence na u ální školy. Pe oh adský sbo ník. Tz .sen imen-
ální na u alismus. Bu ko . P óza slido ou ema ikou. G igo o ič. Počá ky Dos oje -
ského. Ge ceno a o ba zle 40. D ě koncepce mode ního ly ična. Fe aNěk aso .
Cha ak e Ťu če o y ly iky le ech 50. (s.43); Směřo ání kbásnické ha monizaci
sku ečnos i. Ruský a ismus. Teo ie z .„es e ického ium i á u“. Majko aŠče bina.
Usilo ání oepiku  us ikální li e a uře. Koko e , Po ěchin aG igo o ič. Románo á di-
logie S.T.Aksako a. Tu geně ajeho aná p óza. Lo co y zápisky. (s.22).
VI. (kap. 45–49): Li e a u a e o mního období. Lé a 60. E a He mano á: Li e-
á ní ži o ak i ika 2.polo iny 50.azačá ku 60.le . Společenská ahis o ická si uace
Rusku po k ymské álce. Třídní oz s ení uské společnos i ajeho od az na li e-
á ní on ě. Rozk ě a eřejná unkce žu nalis iky. Ideo á aes e ická di e enciace li-
e á ní k i iky. G igo je . D užinin. Če nyše skij a ýznam jeho es e ických názo ů.
Dob oljubo . Pisa e . Typologická cha ak e is ika e olučnědemok a ických k i iků.
(s.20); Tu geně . Spiso a elo a ces a k ománo é o bě. Typ „ u geně o ského“ o-
mánu ajeho ý oj. Vz ah no ely a ománu Tu geněn o ě o bě. Její yús ění  en-
dence cha ak e is ické p o konec s ole í. (s.22); P óza 60.le . No ý p og am esnické
OPEN ACCESS
hANA KOSáKOVá 131
p ózy. Počá ky sociálního ománu. Vesnická č a apo ídka. Ge ceno y memoá y. Pu-
blicis ický omán. P óza Če nyše ského. An inihilis ický omán. M a oličný omán
Pisemského. (s.34); Něk aso ajeho básnická škola. Ná aznos básníko y ly iky zle
40.a60.Základní an inomie Něk aso o a ly ického s ě a. Pře oření ly ického mo-
nologu. Žán o á as ylo á po aha z alé epiky. Epika zlido ého s ě a. Předs a i elé
Něk aso o y školy. Občanská aosobní ly ika. Sa i a. Epika. (s.18).
VII.–VIII. (oba oddíly obsaženy jedné složce; kap. 50–57; jako au oři na deskách jme-
no áni Ladisla Zad ažil, Bohumil Neumann, Růžena G ebeníčko á— bez přiřčení
au o s í ujedno li ých kapi ol), Li e a u a epoše na odnic í. Lé a 70.a80. Li-
e á ní ý oj 70.a80.le ech. Dobo á si uace  uské společnos i. Na odnické hnu í.
Tisk ažu nalis ika. Na odnická k i ika— Michajlo skij. Si uace uské li e a u y ajejí
cha ak e 70.a80.le ech. (s.15); Na odnická p óza. Obecná cha ak e is ika na od-
nické p ózy. Vz ah na odnického hnu í ali e a u y. Zasodimskij, Naumo aKa o-
nin. Idealizační endence— Zla o a skij. He oizace na odnických e olucionářů—
S ěpňak-K a činskij. Gleb Uspenskij. (s.23); P óza nespojená sna odnic ím. E ěl.
Mamin-Sibi jak. Na u alismus— Bobo ykin. Radikálně demok a ická li e a u a. Hle-
dání e ického ideálu. Lesko . Melniko -Peče skij. (s.13); Sal yko -Ščed in. Cha ak e
a ý oj Ščed ino y sa i y. Fan as ičnos ag o esknos jako no é ysy umělecké me-
odě. Žán o ý p o il Ščed ino y p ózy. Vyznění aohlas Ščed ino a díla. (s.17); Poezie
adoba. Sou islos spředchozími básnickými p oudy. Na odnická poezie. Škola „čis é
poezie“. Nadson. (s.18); V chol uského ománu anás up no elis iky. Le Tols oj. Raná
p óza Tols ého. Její z ah kli e á ní si uaci le 50. Příp a a cholného období us-
kého klasického ealismu. Žán epopeje e Vojně amí u. Anna Ka enino á jako chol
Tols ého úsilí o iloso icko-e ický omán. P ameny as yl jeho pozdní o by. Román
zkříšení jako syn éza no ých p ků poe iky le 80.a90. Li e á něhis o ický aes e-
ický ýznam Tols ého díla. (s.46); [kap. 56 nadepsaná Dos oje skij— chybí]; No é
ysy p ózy 80.le . Nás up no é spiso a elské gene ace a adice uské p ózy. Ga šin.
Ko olenko. Roman ické acelko é yznění p ózy 70.a80.le . (s.16).
Poslední, na deskách neočíslo aná složka je nadepsaná jménem S ě ly Ma hause o é
as ojí na ní i ul: Vznik no é uské li e a u y. Obsahuje následující, sepa á ních
deskách oddělené ex y se samos a ným číslo áním, k e é jsou e ě šině případů
iden ické skapi olami zařazenými do něk e é zpředešlých složek:
Ú od = kap. e s .I(pod s ejným náz em)
1. Li e a u a 2.pol. 17.s ol. = kap. e s .I(pod s ejným náz em)
2. Li e a u a 1. ře iny 18.s ol. = kap. e s .I(pod s ejným náz em)
3. Li e a u a 30.až 60.le [18.s ol.] = neúplná kap. e s .II ( e ze se d obnos ech
liší)
4. Poezie 60.až 90.le [18.s ol.] = kap. e s .II (pod s ejným náz em)
5. Li e a u a 60.až 90.le [18.s ol.] = kap. e s .II (pod náz em Sa i a ad ama 60.až
90.l. 18.s ol.)
6. Ces y ýp a né li e a u y [18.s ol.] = kap. e s .II (pod s ejným náz em)
Sen imen ální p óza na sklonku s ole í [18.s ol.] (spřípisem užkou: D . S a oň) =
kap. e s .II (pod s ejným náz em).
OPEN ACCESS
132 SVĚT LITERATURY 62
Lze od ud soudi , že au o kou složky II je p á ě S ě la Ma hause o á achybějící ná-
ze celého II. oddílu Dějin zněl edy Vznik no é uské li e a u y. Zá o eň ale y-
s á ají jis é— ýše a izo ané— o azníky nad au o s ím ex ů nesoucích náz y
Ú od, Li e a u a 2.polo iny 17.s ole í aLi e a u a 1. ře iny 18.s ole í (připsány jsou
jednou K.K ejčímu, pod uhé S.Ma hause o é) aSen imen ální p óza na sklonku s o-
le í (au o em je buď S.Ma hause o á, anebo V.S a oň).
Zbý á říci několik slo ke koncepci p ojek u. Tex Dějin pokládám za elmi pozo u-
hodný pokus české usis iky o ě ší koncep uální asyn e izující p áci. Zdeněk Ma -
hause e zmíněné předmlu ě mlu í o om, že p o akademické p aco iš ě o byl úkol
značně o ma i ní: „Idea pů odních, nepřeložených Dějin no é uské li e a u y ne-
děčí za s ůj znik ani jen obecnému plánu ná odních li e a u ČSAV, nýb ž spojuje
sobě idalší p ky: je o české aslo enské po ědomí oonom obz láš ním ýznamu
uské li e a u y […], aje o iná ok českoslo enské usis iky y oři si samos a nou
exis enci ao ěři si na základním úkolu s é síly“ (s.4 s ojopisu).
Me odu Dějin hla ní edak o pos ihuje následo ně:
Z ůzných u edených mo i ů s éby nos i české usis iky nakonec při p áci
na Dějinách no é uské li e a u y úsilí o las ní pohled pře ládlo nad mo i y
spíše ak og a ického ain o ma i ního ázu, j.nad záleži os mi z aho ými,
překlado ými a p. Au o ský kolek i se pokusil naspa Dějiny ú aho é, k i-
ické, bezpředsudečné (spíše náchylné spa řo a o ganickou ambi alen nos
každého uměleckého je u). Au oři se snažili klasickou iso ě skou li e a u u
( esp.ili e á ní ědu) s ejně ak op os i od břemene no ma i nos i, k e é ji
za ěžo alo z láš ě padesá ých le ech, jako ji y és zoné a mos é y izolo a-
nos i apodcenění, do níž by u o li e a u u mohlo pos a i zaslepené eago ání
na předchozí s a ( am éž).
Dou ám, že nebude příliš uk apený soud, řeknu-li— apři následujících zá ě ech
se opí ám hla ně okapi oly, jejichž au o em je p á ě V.S a oň—, že p áce y ůs á
z o malis icko-s uk u alis ických ýchodisek. Li e a u a je ní nímána jako ima-
nen ní řada, čili s éby ná, samos a ná s uk u a, s ojící mimo de e minaci ekono-
mickými eáliemi či čis ě biog a ickými zře ely. His o ická si uace (zejména po aha
poli ického ežimu) je zmiňo ána, ale spíše na ok aj. Není ale od ní odhlédnu o zcela,
p o ože podle au o ů Dějin se ýznamnou mě ou podílí na o mo ání společenského
auměleckého ži o a. Mís y jsou y o pasáže podány za použi í ehdy ži ých poj-
mo ých nás ojů adobo ě přijímané é o iky: „ ole šlech y“, „ ýznam e olučních
spolků“, „demok a izační hnu í“ (popř. „pok oko é společenské snahy“, „doz álá
bu žoazní společnos “). Vě šinou se šak s ěmi o ka ego iemi nakládá ods íněně
a unkčně.
Při pojmeno ání společné me odologie Z.Ma hause yzd ihl, že
nedogma ičnos aú aho os , sjakou se au oři pokusili přis oupi kje ům
uské li e a u y, by se měla p omí nou ido las ní skladby Dějin. Bylo p o o
ozhodnu o, aby Dějiny měly základě áz p oceso ý, neboť zachycení li e á -
ního p ocesu spíše umožňuje oz inou ú ahu, nežli k omu dá á předpoklad
OPEN ACCESS

hANA KOSáKOVá 133
říšť monog a ií apo é ů. Při om se šak au oři pokusili učini ak bez oné
pedan é ie, k e á něk e ých kompendiích zcela obě uje li e á nímu p ocesu
jakýkoli ucelenější ob az uměleckých ů ců a ynikajících děl ak e á pod-
s a ě ak o hlediskem smě ů, me od ažán ů zcela po lačuje zře el axiologický
(s.4–5).
Výklad je eden snahou zp u pos ihnou elké zas řešující li e á něhis o ické
celky, y o šem nejsou chápány izolo aně, absolu ně či no ma i ně, sledo án je je-
jich z od, chol a yhasínání, a šak ipře á ající, dozní ající či ob ozující se li
následných epochách. Nechybí dílčí (ale hu ná) kompa ace se západními li e a u-
ami (  ozličné míře si au oři kladou o ázku po e opské li e á ní adici jakož o
pozadí; modi ikace  ámci uské li e a u y pak y olá á např.o ázku po ná odní
s éby nos i umění). Sledo ány jsou obecné s ylo é endence příslušného období
(analyzuje se pak zejména lexikální s ánka ex ů) apoukázáno je ina in e ex o é
na azo ání a oz íjení u či ých mo i ů (či jiných uměleckých složek)  ámci uské
li e a u y jako celku. Klíčo ou p oblema ikou se šak s á á— azde opě mlu ím ze-
jména opasážích V.S a oně— ob az jedince ajeho z ah knadosobním ka ego iím
(dnešním jazykem iden i ám). V om o ázání po pos a ení člo ěka e s ě ě můžeme
cí i é os šes é dekády 20.s ole í, snad blízký omu, co Z.Ma hause naz al „zře el
axiologický“. Do ex u Dějin se p omí á e d ou hla ních aspek ech: spiso a elé jsou
nahlíženi jako jedinci obdaření schopnos í o mulo a s ůj s éby ný z ah ke s ě u;
u ni ř ikčních s ě ů jsou akcen o ány azkoumány ozličné ole a o my indi idua-
li y ( ypy subjek i i y).
Mezníky dějinách jsou yznačeny pomocí změn hie a chii d uhů ažán ů, do
popředí se dos á ají žán o é posuny způsobující dynamiku celého li e á něhis o-
ického p ocesu. Obecné enomény jsou ilus o ány na díle mimořádných ů čích
osobnos í, sdů azem na yb ané ex y, jež jsou předs a eny— zejména ezmeme-
-li ú ahu žán li e á ní his o ie— pomě ně ozsáhlými ci acemi. Lze říci, že ý-
klad je s uk u o án e ikálně od obecnin po konk é na; pa ná je Ma hause em
zdů azněná snaha y ažo a líčení elkých li e á něhis o ických jedno ek zájmem
ospeci iku konk é ního díla, oanalýzu a u. Jinak řečeno, ys upuje zde ohled na
s éby nou dialek iku: jis ém smyslu mezní, speci ická aneopako a elná podoba
konk é ních uměleckých děl o li ňuje obecný, základní smě li e á ního ý oje,
„ elké ahy dějin“, jak soblibou říkal Vladimí S a oň.
Zakončím passem osobnějšího cha ak e u. Když jsem při řídění knih na ukopis na-
azila, ob á ila jsem na pana p o eso a S a oně (k e ý  é době už na akul u nemohl
docháze ) sdo azem, zda by nepřiblížil okolnos i jeho zniku. Vyslo il se k omu
ocho ně pomě ně dlouhým mailem (z22.7.2017):
přek apil mne áš zájem odá ný ex našich Dějin: s ala js e se las ně jeho
jedinou a chi ářkou. […] Ale kDějinám: zámě znikl mezi ehdy mladý-
mi usis y Akademii ěd (Ús a jazyků ali e a u ČSAV). Neuspokojo al
nás běžný ob az uských dějin, zejména na přelomu 19.a20.s ole í, ale
i předchozích obdobích: a idea še ládného „ ealismu“, k e á zas í ala
ni řní di e enco anos klasické li e a u y (Tu geně je něco p incipiálně
OPEN ACCESS
134 SVĚT LITERATURY 62
jiného než Dos oje skij, nebo iGleb Uspenskij), alešné poje í oman ismu a d.
(Mimochodem: při če bě německých oman iků, k e é jsem nade še milo al,
jsem zjis il, že Tols ého Vojna amí je naplněním No aliso y ideje no ého o-
mánu.) Nech ěli jsme s uskou ědou polemizo a , nebo ji nějak baga elizo a ,
ale ch ěli jsme o něž ozliši její ni řní přís upy ana áza na o, co nám bylo
blízké. P o mne o byl aný Lukács, Eichenbaum, Be ko skij, G ebeníčko á,
Mukařo ský, Če enka, Ma hause , p o uskou poezii Buchš ab aj. Vlas ně
dědici z . o malismu. Přes ože Be ko skij o iciálně pa řil k„sociologům“,
chápal ýznamodá nos umělecké s uk u y, což je o hla ní— přede ším
schopnos přek oči ámec bezp os ředních psychologických (biog a ických)
mo i ací. Nebyli jsme o šem p o ako ý úkol dos z alí, ukázalo se, že poda
celko ý ob az dějin přece jen není ak snadné. Obz lášť ěžce s ím o úkolem
zápasil Ladisla Zad ažil, ne o ě o ods onal. Vedoucí edak o mu nakonec
odeb al kapi olu oDos oje ském as ěřil ji G ebeníčko é. Dějiny edy nejsou
moc podařené.
K omě oho se ysky ly d a další p oblémy. Vedoucím edak o em byl
Ma hause , k e ý chápal, že ako ým ýsledkem se on sám ijeho p aco i-
š ě ý azně z idi elní. O šem en o úkol mu ni řně neseděl: jeho zájem se
upí al k enomenologii, nakonec jej za šil pojmem z .„č e ce umělecké
si uace“, pods a ě u jde oh u na jedné s aně empi ického, psychologic-
kého, zámě ného, na d uhé s aně h u s ahem „obecně pla ného“, nadosob-
ních ahů uměleckého směřo ání, oho, co se  ýsledku p oje uje, aniž by
si o umělec ůbec musel u ědomo a , edy psychologicky „nezámě ného“.
Pokládám o za cenné. O šem dějepisu musí igu o a mnoho oněch zá-
mě ných endencí, li e á ních skupin, časopisů, polemik, osudo ých lásek
(uŤu če a například) a p. To še Ma hause nímal jen jaksi na ok aji s ého
spek a, jeho pokyny a ady nás nepodněco aly, spíše za áděly. Ale přece jen
do edl úkol do konce.
Další zmínky oneshodách u ni ř p aco ního ýmu si do oluji ynecha . Zajíma á je
následující zmínka z éhož e-mailu: „Au en ickým ex em G ebeníčko é Dějinách je
kapi ola oDos oje ském, a je— pokud se pama uju— ucelená adob á, byť adičně
,psychologická‘“. Ta o kapi ola o šem— jak ys í á z ýše u edeného soupisu—
pří omném docho aném ukopise chybí. U edu ješ ě slo a V.S a oně oz osko-
ání p ojek u:
Dějiny byly dokončeny na jaře oku 1969, důsledku „no malizace“ už ne y-
šly. Posuzo ala je mimo jiné E a Foj íko á, hla ním nedos a kem bylo, že jsme
hla ní předěl dějinách uského ducho ního ži o a kladli do epochy symbo-
lismu anikoli kŘíjno é e oluci. Naklada els í ze solida i y ješ ě ypla ilo
hono ář, pořídil jsem za něj omí ku s ého oz ockého domku, k e á o šem byla
době, kdy js e domek spa řila, už zase zničená. (Omí ka yd ží ak č yřice
le .) Tak olik oDějinách.
Poslední o ázka se nucuje sama sebou: Co s ukopisem dál? Domní ám se, že jeho
zpří omnění je žádoucí už jako doklad ducho ního zepě í české li e á ní ědy še-
OPEN ACCESS
hANA KOSáKOVá 135
desá ých le . Nabízejí se zásadě d ě možnos i: buď jí ces ou z eřejnění díla jako
celku (o šem zde je mimo jiné2 po řeba z áži jeho celko ý ozsah, k e ý činí— a o
jen udocho ané čás i— cca 956 s an), nebo pouze yb aných oddílů, u ářených
hla ně ý azným au o ským ukopisem. Nezas upi elné mís o p o eso a S a oně je
při ozeně obou z ažo aných a ian ách.
2 Vú ahu je o šem řeba zí inázo , k e ý zazněl diskusi po z eřejnění pří omného ex-
u na kolok iu dne 31.1.2020 na FF UK. A.Housko á aT.Glanc upozo nili na o (apoz-
ději o zdů aznili i osobní komunikaci), že nemá smysl publiko a ex Dějin jakož o ne-
úplné o zo; na íc Z.Ma hause aV.S a oň kp ojek u měli později značně k i ický pos oj
ajeho z eřejnění by asi nesch alo ali. Oběma disku ujícím za jejich připomínky děkuji.
OPEN ACCESS