O jednom odloženém projektu Zpráva o rukopisu Dějiny nové ruské literatury

Ojednom odloženém p ojek u zp á a o ukopisu dějiny no é uské li e a u y hana Kosáko á Uni e zi a Ka lo a kosako [email p o ec ed] Součás í knižního da u p o eso a Vladimí a S a oně, k e ý če nu 2017 ěno- al Ús a u ýchodoe opských s udií FF UK, byl i ascikl, k e ý obsahuje z edigo- aný s ojopis Dějin uské li e a u y. P ojek znikl padesá ých le ech apodíleli se na něm ehdejší přední usis é, p aco níci Oddělení ýchodoslo anských li e a u Ús a u jazyků ali e a u ČSAV. Jak předmlu ě kDějinám u ádí Zdeněk Ma hau- se , k e ý působil jako jejich hla ní edak o , na íc „kolek i doplňo ali jedno li í p aco níci zoddělení s o ná acích li e a u éhož ús a u a usis é z iloso ické a- kul y UK P aze“ („Viz seznam au o ů příloze na konci s azku“). Absence é o pří- lohy s ejně jako další signály (mimo jiné Ma hause o o sdělení ocelko ém oz hu Dějin) s ědčí o om, že ukopis  é o podobě předs a uje pouze o zo: „Dějiny no é uské li e a u y jsou ozděleny do d ou s azků, pojedná ajících pokud možno o - nomě ně i uskou li e a u u 19.s ole í (1.s azek) a20.s ole í (od nás upu symboli- smu 90.le ech 19.s ole í do současnos i— 2.s azek),“ přičemž je p nímu s azku „předesláno s učnější pojednání o uské li e a uře od polo iny 17.s ole í do konce 18.s ole í“. Vp ním s azku něk e é čás i chybějí (o om dále); d uhý s azek je ne- z ěs ný (ao ázkou je, zda ůbec znikl). Rukopis obsahuje osm číslo aných složek ymezujících základní pe iodizaci lá ky. Na deskách každé složky je ukou u edeno jméno au o a, popřípadě au o ů, ačísla kapi ol, k e é s azek obsahuje. Au oři ak o zmínění jsou Ka el K ejčí, Vladimí S a- oň, Růžena G ebeníčko á, Jiřina Tábo ská, E a He mano á, Ladisla Zad ažil, Bohu- mil Neumann apa ně iS ě la Ma hause o á. Oau o s í něk e ých kapi ol o šem znikají u či é pochybnos i— onich bude o něž pojednáno dále. Obsah ukopisu je následující ( soupise jsou učně yznačeny náz y příslušných oddílů zú odní s ánky každé složky; zá o ce u ádím s ánko ý ozsah s ojopisu jedno li ých kapi ol): I. (kap. 1–3): Zdeněk Ma hause : Předmlu a (s.5); Počá ky no é uské li e a u y. Od pol. 17.s ol. do 30.l. 18.s ol. Ka el K ejčí: Ú od. (s.4); Li e a u a 2.pol. 17.s ol. (s.34); Li e a u a 1. ře iny 18.s ol. (s.14). II. (kap. 4–8): [au o neu eden]: zač. 1.kapi oly ěno ané uskému klasicismu chybí (s.5–27); Poezie 60.až 90.l. 18.s ol. (s.13); Sa i a ad ama 60.až 90.l. 18.s ol. (s.24); Ces y ýp a né li e a u a (s.13); Sen imen ální p óza na sklonku s ole í (s.11). OPEN ACCESS hANA KOSáKOVá 129 III. (kap. 9–25): Vzes up azá ě klasické é y. Od počá ku 19.s ol. do konce 20.le . Vladimí S a oň: Ú od. Li e a u a 19.s ol. Speci ičnos uského ý oje (s.7); Li e- a u a le ech 1800–1815. Celko ý áz ap oblém ymezení oho o období (s.13); Li e a u a „ ysokého klasicismu“. Epopea. T agédie. Ly ika (s.5); Demok a ické žán y klasicismu. D a ypy komedie. Romány Na ežného. Ly ika. Bajky A.Izmajlo a aI.K ylo a (s.19); P e oman ická li e a u a. P óza. Měšťanské d ama. T agédie. Oze- o . Ly ika. Baťuško . Žuko skij (s.27); Puškino o dílo do oku 1820. Ly ika. Ruslan aLudmila (s.5); Li e a u a le ech 1815–1830. P oměny uské společnos i po napo- leonských álkách. His o ická si uace. P oci nu í osobní pe spek i y. K ize p e o- man ického křídla uské slo esnos i. No ý zes up klasicis ních endencí. K i ika p e oman ismu. P oblém oman ismu poje í au o ů 20.le . (s.14); Změny  eo e- ickém poje í umělecké o by. Odklon od no ma i ního přís upu kli e a uře. Kom- plex myšlenek os obodě básnic í, k i ika acionalis ických p a idel, eo ie lido ého umění, úloha génia, odpo knapodobo ání. Obje li e á ního ý oje. No ý přís up kan ice. (s.10); Změny žán o ém sys ému klasicismu. Ná odní s yly. S yl ůzných básnických indi iduali . P oblém li e á ního h diny. Č yři ypy li e á ního h diny li e a uře 20.le . (s.12); Děkab is ická li e a u a. D ojí poje í děkab is ické li e a- u y li e á ní his o ii. Předpoklady jejího s ylu. Posuny klasicis ní poe ice. Osla- bení ýznamu li e á ní s uk u y. (s.10); Děkab is ická poezie. T adice klasické ódy. Kjuchelbeke . Poe ika ná odních s ylizací. Pa a áze biblických žalmů uF.Glinky. Gnědičo y P os oná odní písně současných Řeků. Agi ační písně. S a o uské s yli- zace zRyleje a, A.I.Odoje ského aBes uže a-Ma linského. Ryleje o a by ono ská poéma Vojna o skij. (s.16); Děkab is ická p óza. Vz ah poezie ap ózy e 20.le ech. His o ické aces opisné č y, memoá y, žán y přechodné. Go ické příběhy. We he- o ská p óza. (s.13); Děkab is ické d ama. Menší zájem od ama uděkab is ů. Ná- č y agédií. G ibojedo , Hoře z ozumu. (s.7); T adice Baťuško o y elegické poe zie. Sou islos elegické poezie spoezií děkab is ickou. No é ysy elegické poezie: ly ika e lexi ní apsychologická. Idylická epika: Gnědič, Del ig, Ba a ynskij, Glinka. (s.14); Puškino o dílo 20.le . Základní sloho é endence Puškino y o by. Roman ická i o- nie. Ly ika. Básnická epika. His o ická agédie Bo is Goduno . E žen Oněgin. Vý- chodiska dalšího ý oje. (s.32); T adice ly iky Žuko ského. Rozdíl její poe iky od poe iky klasicis ní. Vz ah kži o ní náplni 20.le . Kozlo o a poéma Mnich. Násle- do níci Žuko ského. (s.11); Zá ě . Odchod šlech ické in eligence zpopředí kul u - ního ži o a(s.4)1 IV. (kap. 26–39): Li e a u a na ozh aní oman ismu a ealismu. Od konce 20.do pol. 40.le . Růžena G ebeníčko á: Ú od (s.10); Li e á ní ži o , žu nalis ika ak i ika. Různění názo ů. His o ismus. Vli západních idejí. Roz oj žu nalis iky. (s.5); Žu nály na přelomu 20.a30.le . T adice ljubomud ů. Vli Schellingů . Mosko skij Ves nik. A enej aGala eja. Je opejec. Ki eje skij. (s.12); Mosko skij Teleg a a edak o ská činnos Pole ého (s.6); Naděždin. Jeho dise ace. Teleskop. Polemika se Senko ským. (s.7); Li e á ní salóny ak oužky. K oužek S anke ičů . Básníci k oužku. S anke ič. 1 Podle s ědec í p o eso ky Anny Housko é byl oddíl Dějin, jehož au o em je V.S a oň, .1969 obhájen pod náz em Ruská li e a u a 1. ře ině 19.s ole í jako kandidá ská dise ace. OPEN ACCESS 130 SVĚT LITERATURY 62 Ko espondence (s.17); Sla jano ils í azápadnic í. P.J.Čaadaje (s.4); Raný Bělin- skij (s.9). Jiřina Tábo ská: Od poezie kp óze. Li e a u a na přelomu 30.le . P oměny žán ů básnické ad ama ické o bě. Nás up p ózy ao ázka z .přechodu od poe- zie kp óze. Ly ika 30.le . (s.32); Počá ky no odobého omanopisec í. Román jako no ý d uh poezie. Roz oj his o ického ománu. T adice ománu m a oličného aúsilí ono ý yp. Román-pa odie. Počá ky ománu eálného. (s.29); Po ídko á o ba konce 20.a30.le . Kon ence s a ší p ózy ahledání no ých ces . Básnická m a oličná po ídka Pogodino a. Vz ah k olkló u. Di e enciace li e á ní o by: oman ická po- ídka Ma linského, Pole ého aOdoje sjkého. Předchůdci z .na u ální školy. (s.30); Puškino a ces a kp óze. Básnické ad ama ické dílo 30.le . T adice ano á o s í Puškino ě p óze. (s.22); Le mon o . Ideo á ali e á ní ýchodiska Le mon o o y o by. D ě období jeho ů čího ý oje. Raná ly ika ad ama ika. Z alá básnická o ba. P ní p ozaické pokusy aH dina naší doby. (s.30); Gogol. Li e á ní kon ex . Gogolo o poje í umění ajeho sou islos suměleckou amyšlenko ou k izí 40.le . Ro- man ické počá ky. P oměna á ných p os ředků z alé po ídko é o bě. Re izo . M é duše. (s.29). V. (kap. 40–44): Nás up ealis ické é y. Přelom 40.a50.le . E a He mano á: His- o ické ozmezí uské společnos i akul u y. Li e á ní amyšlenko é p oudy 40.le . Rozklad eudálního sys ému, adikalizace demok a izace. Vli u opického socialismu. Tajné k oužky. Ideo é spo y apolemiky. Sla jano ilo é azápadníci. Di e enciace a ý- oj žu nalis iky ak i iky. Bělinskij. (s.25); Ces a kobjek i ní ealis ické analýze. Raná ealis ická p óza. S ylo é p oměny bele is ice 40.le . Vznik ap og am na u ální školy. Na u ální „ yziologismus“. Ak ualizace m a oličného ománu. Psychologické e udy. Usilo ání omnohos annější ob az eali y  ozlehlejší epické o mě. (s.16); Gonča o . P oblema ika adice oman ického a ealis ického ži lu e Všedním pří- běhu. S uk u a d uhého Gonča o o a ománu. K i ická in e p e ace ypu Oblomo a. P oměny éma u a ealizace e S ži. (s.17); Umění pod li em humanis ických ideí 40.le . Humanis ické endence na u ální školy. Pe oh adský sbo ník. Tz .sen imen- ální na u alismus. Bu ko . P óza slido ou ema ikou. G igo o ič. Počá ky Dos oje - ského. Ge ceno a o ba zle 40. D ě koncepce mode ního ly ična. Fe aNěk aso . Cha ak e Ťu če o y ly iky le ech 50. (s.43); Směřo ání kbásnické ha monizaci sku ečnos i. Ruský a ismus. Teo ie z .„es e ického ium i á u“. Majko aŠče bina. Usilo ání oepiku  us ikální li e a uře. Koko e , Po ěchin aG igo o ič. Románo á di- logie S.T.Aksako a. Tu geně ajeho aná p óza. Lo co y zápisky. (s.22). VI. (kap. 45–49): Li e a u a e o mního období. Lé a 60. E a He mano á: Li e- á ní ži o ak i ika 2.polo iny 50.azačá ku 60.le . Společenská ahis o ická si uace Rusku po k ymské álce. Třídní oz s ení uské společnos i ajeho od az na li e- á ní on ě. Rozk ě a eřejná unkce žu nalis iky. Ideo á aes e ická di e enciace li- e á ní k i iky. G igo je . D užinin. Če nyše skij a ýznam jeho es e ických názo ů. Dob oljubo . Pisa e . Typologická cha ak e is ika e olučnědemok a ických k i iků. (s.20); Tu geně . Spiso a elo a ces a k ománo é o bě. Typ „ u geně o ského“ o- mánu ajeho ý oj. Vz ah no ely a ománu Tu geněn o ě o bě. Její yús ění  en- dence cha ak e is ické p o konec s ole í. (s.22); P óza 60.le . No ý p og am esnické OPEN ACCESS hANA KOSáKOVá 131 p ózy. Počá ky sociálního ománu. Vesnická č a apo ídka. Ge ceno y memoá y. Pu- blicis ický omán. P óza Če nyše ského. An inihilis ický omán. M a oličný omán Pisemského. (s.34); Něk aso ajeho básnická škola. Ná aznos básníko y ly iky zle 40.a60.Základní an inomie Něk aso o a ly ického s ě a. Pře oření ly ického mo- nologu. Žán o á as ylo á po aha z alé epiky. Epika zlido ého s ě a. Předs a i elé Něk aso o y školy. Občanská aosobní ly ika. Sa i a. Epika. (s.18). VII.–VIII. (oba oddíly obsaženy jedné složce; kap. 50–57; jako au oři na deskách jme- no áni Ladisla Zad ažil, Bohumil Neumann, Růžena G ebeníčko á— bez přiřčení au o s í ujedno li ých kapi ol), Li e a u a epoše na odnic í. Lé a 70.a80. Li- e á ní ý oj 70.a80.le ech. Dobo á si uace  uské společnos i. Na odnické hnu í. Tisk ažu nalis ika. Na odnická k i ika— Michajlo skij. Si uace uské li e a u y ajejí cha ak e 70.a80.le ech. (s.15); Na odnická p óza. Obecná cha ak e is ika na od- nické p ózy. Vz ah na odnického hnu í ali e a u y. Zasodimskij, Naumo aKa o- nin. Idealizační endence— Zla o a skij. He oizace na odnických e olucionářů— S ěpňak-K a činskij. Gleb Uspenskij. (s.23); P óza nespojená sna odnic ím. E ěl. Mamin-Sibi jak. Na u alismus— Bobo ykin. Radikálně demok a ická li e a u a. Hle- dání e ického ideálu. Lesko . Melniko -Peče skij. (s.13); Sal yko -Ščed in. Cha ak e a ý oj Ščed ino y sa i y. Fan as ičnos ag o esknos jako no é ysy umělecké me- odě. Žán o ý p o il Ščed ino y p ózy. Vyznění aohlas Ščed ino a díla. (s.17); Poezie adoba. Sou islos spředchozími básnickými p oudy. Na odnická poezie. Škola „čis é poezie“. Nadson. (s.18); V chol uského ománu anás up no elis iky. Le Tols oj. Raná p óza Tols ého. Její z ah kli e á ní si uaci le 50. Příp a a cholného období us- kého klasického ealismu. Žán epopeje e Vojně amí u. Anna Ka enino á jako chol Tols ého úsilí o iloso icko-e ický omán. P ameny as yl jeho pozdní o by. Román zkříšení jako syn éza no ých p ků poe iky le 80.a90. Li e á něhis o ický aes e- ický ýznam Tols ého díla. (s.46); [kap. 56 nadepsaná Dos oje skij— chybí]; No é ysy p ózy 80.le . Nás up no é spiso a elské gene ace a adice uské p ózy. Ga šin. Ko olenko. Roman ické acelko é yznění p ózy 70.a80.le . (s.16). Poslední, na deskách neočíslo aná složka je nadepsaná jménem S ě ly Ma hause o é as ojí na ní i ul: Vznik no é uské li e a u y. Obsahuje následující, sepa á ních deskách oddělené ex y se samos a ným číslo áním, k e é jsou e ě šině případů iden ické skapi olami zařazenými do něk e é zpředešlých složek: Ú od = kap. e s .I(pod s ejným náz em) 1. Li e a u a 2.pol. 17.s ol. = kap. e s .I(pod s ejným náz em) 2. Li e a u a 1. ře iny 18.s ol. = kap. e s .I(pod s ejným náz em) 3. Li e a u a 30.až 60.le [18.s ol.] = neúplná kap. e s .II ( e ze se d obnos ech liší) 4. Poezie 60.až 90.le [18.s ol.] = kap. e s .II (pod s ejným náz em) 5. Li e a u a 60.až 90.le [18.s ol.] = kap. e s .II (pod náz em Sa i a ad ama 60.až 90.l. 18.s ol.) 6. Ces y ýp a né li e a u y [18.s ol.] = kap. e s .II (pod s ejným náz em) Sen imen ální p óza na sklonku s ole í [18.s ol.] (spřípisem užkou: D . S a oň) = kap. e s .II (pod s ejným náz em). OPEN ACCESS 132 SVĚT LITERATURY 62 Lze od ud soudi , že au o kou složky II je p á ě S ě la Ma hause o á achybějící ná- ze celého II. oddílu Dějin zněl edy Vznik no é uské li e a u y. Zá o eň ale y- s á ají jis é— ýše a izo ané— o azníky nad au o s ím ex ů nesoucích náz y Ú od, Li e a u a 2.polo iny 17.s ole í aLi e a u a 1. ře iny 18.s ole í (připsány jsou jednou K.K ejčímu, pod uhé S.Ma hause o é) aSen imen ální p óza na sklonku s o- le í (au o em je buď S.Ma hause o á, anebo V.S a oň). Zbý á říci několik slo ke koncepci p ojek u. Tex Dějin pokládám za elmi pozo u- hodný pokus české usis iky o ě ší koncep uální asyn e izující p áci. Zdeněk Ma - hause e zmíněné předmlu ě mlu í o om, že p o akademické p aco iš ě o byl úkol značně o ma i ní: „Idea pů odních, nepřeložených Dějin no é uské li e a u y ne- děčí za s ůj znik ani jen obecnému plánu ná odních li e a u ČSAV, nýb ž spojuje sobě idalší p ky: je o české aslo enské po ědomí oonom obz láš ním ýznamu uské li e a u y […], aje o iná ok českoslo enské usis iky y oři si samos a nou exis enci ao ěři si na základním úkolu s é síly“ (s.4 s ojopisu). Me odu Dějin hla ní edak o pos ihuje následo ně: Z ůzných u edených mo i ů s éby nos i české usis iky nakonec při p áci na Dějinách no é uské li e a u y úsilí o las ní pohled pře ládlo nad mo i y spíše ak og a ického ain o ma i ního ázu, j.nad záleži os mi z aho ými, překlado ými a p. Au o ský kolek i se pokusil naspa Dějiny ú aho é, k i- ické, bezpředsudečné (spíše náchylné spa řo a o ganickou ambi alen nos každého uměleckého je u). Au oři se snažili klasickou iso ě skou li e a u u ( esp.ili e á ní ědu) s ejně ak op os i od břemene no ma i nos i, k e é ji za ěžo alo z láš ě padesá ých le ech, jako ji y és zoné a mos é y izolo a- nos i apodcenění, do níž by u o li e a u u mohlo pos a i zaslepené eago ání na předchozí s a ( am éž). Dou ám, že nebude příliš uk apený soud, řeknu-li— apři následujících zá ě ech se opí ám hla ně okapi oly, jejichž au o em je p á ě V.S a oň—, že p áce y ůs á z o malis icko-s uk u alis ických ýchodisek. Li e a u a je ní nímána jako ima- nen ní řada, čili s éby ná, samos a ná s uk u a, s ojící mimo de e minaci ekono- mickými eáliemi či čis ě biog a ickými zře ely. His o ická si uace (zejména po aha poli ického ežimu) je zmiňo ána, ale spíše na ok aj. Není ale od ní odhlédnu o zcela, p o ože podle au o ů Dějin se ýznamnou mě ou podílí na o mo ání společenského auměleckého ži o a. Mís y jsou y o pasáže podány za použi í ehdy ži ých poj- mo ých nás ojů adobo ě přijímané é o iky: „ ole šlech y“, „ ýznam e olučních spolků“, „demok a izační hnu í“ (popř. „pok oko é společenské snahy“, „doz álá bu žoazní společnos “). Vě šinou se šak s ěmi o ka ego iemi nakládá ods íněně a unkčně. Při pojmeno ání společné me odologie Z.Ma hause yzd ihl, že nedogma ičnos aú aho os , sjakou se au oři pokusili přis oupi kje ům uské li e a u y, by se měla p omí nou ido las ní skladby Dějin. Bylo p o o ozhodnu o, aby Dějiny měly základě áz p oceso ý, neboť zachycení li e á - ního p ocesu spíše umožňuje oz inou ú ahu, nežli k omu dá á předpoklad OPEN ACCESS hANA KOSáKOVá 133 říšť monog a ií apo é ů. Při om se šak au oři pokusili učini ak bez oné pedan é ie, k e á něk e ých kompendiích zcela obě uje li e á nímu p ocesu jakýkoli ucelenější ob az uměleckých ů ců a ynikajících děl ak e á pod- s a ě ak o hlediskem smě ů, me od ažán ů zcela po lačuje zře el axiologický (s.4–5). Výklad je eden snahou zp u pos ihnou elké zas řešující li e á něhis o ické celky, y o šem nejsou chápány izolo aně, absolu ně či no ma i ně, sledo án je je- jich z od, chol a yhasínání, a šak ipře á ající, dozní ající či ob ozující se li následných epochách. Nechybí dílčí (ale hu ná) kompa ace se západními li e a u- ami (  ozličné míře si au oři kladou o ázku po e opské li e á ní adici jakož o pozadí; modi ikace  ámci uské li e a u y pak y olá á např.o ázku po ná odní s éby nos i umění). Sledo ány jsou obecné s ylo é endence příslušného období (analyzuje se pak zejména lexikální s ánka ex ů) apoukázáno je ina in e ex o é na azo ání a oz íjení u či ých mo i ů (či jiných uměleckých složek)  ámci uské li e a u y jako celku. Klíčo ou p oblema ikou se šak s á á— azde opě mlu ím ze- jména opasážích V.S a oně— ob az jedince ajeho z ah knadosobním ka ego iím (dnešním jazykem iden i ám). V om o ázání po pos a ení člo ěka e s ě ě můžeme cí i é os šes é dekády 20.s ole í, snad blízký omu, co Z.Ma hause naz al „zře el axiologický“. Do ex u Dějin se p omí á e d ou hla ních aspek ech: spiso a elé jsou nahlíženi jako jedinci obdaření schopnos í o mulo a s ůj s éby ný z ah ke s ě u; u ni ř ikčních s ě ů jsou akcen o ány azkoumány ozličné ole a o my indi idua- li y ( ypy subjek i i y). Mezníky dějinách jsou yznačeny pomocí změn hie a chii d uhů ažán ů, do popředí se dos á ají žán o é posuny způsobující dynamiku celého li e á něhis o- ického p ocesu. Obecné enomény jsou ilus o ány na díle mimořádných ů čích osobnos í, sdů azem na yb ané ex y, jež jsou předs a eny— zejména ezmeme- -li ú ahu žán li e á ní his o ie— pomě ně ozsáhlými ci acemi. Lze říci, že ý- klad je s uk u o án e ikálně od obecnin po konk é na; pa ná je Ma hause em zdů azněná snaha y ažo a líčení elkých li e á něhis o ických jedno ek zájmem ospeci iku konk é ního díla, oanalýzu a u. Jinak řečeno, ys upuje zde ohled na s éby nou dialek iku: jis ém smyslu mezní, speci ická aneopako a elná podoba konk é ních uměleckých děl o li ňuje obecný, základní smě li e á ního ý oje, „ elké ahy dějin“, jak soblibou říkal Vladimí S a oň. Zakončím passem osobnějšího cha ak e u. Když jsem při řídění knih na ukopis na- azila, ob á ila jsem na pana p o eso a S a oně (k e ý  é době už na akul u nemohl docháze ) sdo azem, zda by nepřiblížil okolnos i jeho zniku. Vyslo il se k omu ocho ně pomě ně dlouhým mailem (z22.7.2017): přek apil mne áš zájem odá ný ex našich Dějin: s ala js e se las ně jeho jedinou a chi ářkou. […] Ale kDějinám: zámě znikl mezi ehdy mladý- mi usis y Akademii ěd (Ús a jazyků ali e a u ČSAV). Neuspokojo al nás běžný ob az uských dějin, zejména na přelomu 19.a20.s ole í, ale i předchozích obdobích: a idea še ládného „ ealismu“, k e á zas í ala ni řní di e enco anos klasické li e a u y (Tu geně je něco p incipiálně OPEN ACCESS 134 SVĚT LITERATURY 62 jiného než Dos oje skij, nebo iGleb Uspenskij), alešné poje í oman ismu a d. (Mimochodem: při če bě německých oman iků, k e é jsem nade še milo al, jsem zjis il, že Tols ého Vojna amí je naplněním No aliso y ideje no ého o- mánu.) Nech ěli jsme s uskou ědou polemizo a , nebo ji nějak baga elizo a , ale ch ěli jsme o něž ozliši její ni řní přís upy ana áza na o, co nám bylo blízké. P o mne o byl aný Lukács, Eichenbaum, Be ko skij, G ebeníčko á, Mukařo ský, Če enka, Ma hause , p o uskou poezii Buchš ab aj. Vlas ně dědici z . o malismu. Přes ože Be ko skij o iciálně pa řil k„sociologům“, chápal ýznamodá nos umělecké s uk u y, což je o hla ní— přede ším schopnos přek oči ámec bezp os ředních psychologických (biog a ických) mo i ací. Nebyli jsme o šem p o ako ý úkol dos z alí, ukázalo se, že poda celko ý ob az dějin přece jen není ak snadné. Obz lášť ěžce s ím o úkolem zápasil Ladisla Zad ažil, ne o ě o ods onal. Vedoucí edak o mu nakonec odeb al kapi olu oDos oje ském as ěřil ji G ebeníčko é. Dějiny edy nejsou moc podařené. K omě oho se ysky ly d a další p oblémy. Vedoucím edak o em byl Ma hause , k e ý chápal, že ako ým ýsledkem se on sám ijeho p aco i- š ě ý azně z idi elní. O šem en o úkol mu ni řně neseděl: jeho zájem se upí al k enomenologii, nakonec jej za šil pojmem z .„č e ce umělecké si uace“, pods a ě u jde oh u na jedné s aně empi ického, psychologic- kého, zámě ného, na d uhé s aně h u s ahem „obecně pla ného“, nadosob- ních ahů uměleckého směřo ání, oho, co se  ýsledku p oje uje, aniž by si o umělec ůbec musel u ědomo a , edy psychologicky „nezámě ného“. Pokládám o za cenné. O šem dějepisu musí igu o a mnoho oněch zá- mě ných endencí, li e á ních skupin, časopisů, polemik, osudo ých lásek (uŤu če a například) a p. To še Ma hause nímal jen jaksi na ok aji s ého spek a, jeho pokyny a ady nás nepodněco aly, spíše za áděly. Ale přece jen do edl úkol do konce. Další zmínky oneshodách u ni ř p aco ního ýmu si do oluji ynecha . Zajíma á je následující zmínka z éhož e-mailu: „Au en ickým ex em G ebeníčko é Dějinách je kapi ola oDos oje ském, a je— pokud se pama uju— ucelená adob á, byť adičně ,psychologická‘“. Ta o kapi ola o šem— jak ys í á z ýše u edeného soupisu— pří omném docho aném ukopise chybí. U edu ješ ě slo a V.S a oně oz osko- ání p ojek u: Dějiny byly dokončeny na jaře oku 1969, důsledku „no malizace“ už ne y- šly. Posuzo ala je mimo jiné E a Foj íko á, hla ním nedos a kem bylo, že jsme hla ní předěl dějinách uského ducho ního ži o a kladli do epochy symbo- lismu anikoli kŘíjno é e oluci. Naklada els í ze solida i y ješ ě ypla ilo hono ář, pořídil jsem za něj omí ku s ého oz ockého domku, k e á o šem byla době, kdy js e domek spa řila, už zase zničená. (Omí ka yd ží ak č yřice le .) Tak olik oDějinách. Poslední o ázka se nucuje sama sebou: Co s ukopisem dál? Domní ám se, že jeho zpří omnění je žádoucí už jako doklad ducho ního zepě í české li e á ní ědy še- OPEN ACCESS hANA KOSáKOVá 135 desá ých le . Nabízejí se zásadě d ě možnos i: buď jí ces ou z eřejnění díla jako celku (o šem zde je mimo jiné2 po řeba z áži jeho celko ý ozsah, k e ý činí— a o jen udocho ané čás i— cca 956 s an), nebo pouze yb aných oddílů, u ářených hla ně ý azným au o ským ukopisem. Nezas upi elné mís o p o eso a S a oně je při ozeně obou z ažo aných a ian ách. 2 Vú ahu je o šem řeba zí inázo , k e ý zazněl diskusi po z eřejnění pří omného ex- u na kolok iu dne 31.1.2020 na FF UK. A.Housko á aT.Glanc upozo nili na o (apoz- ději o zdů aznili i osobní komunikaci), že nemá smysl publiko a ex Dějin jakož o ne- úplné o zo; na íc Z.Ma hause aV.S a oň kp ojek u měli později značně k i ický pos oj ajeho z eřejnění by asi nesch alo ali. Oběma disku ujícím za jejich připomínky děkuji. OPEN ACCESS