benjamin L. who apodoby k i iky
„hypo ézy jazyko é ela i i y“
jakub jehlička
AbSTRACT:
Benjamin Lee Who is undoub edly one o he mos in luen ial Ame ican linguis s o he i s hal
o he 20 h cen u y. His legacy, embodied in he so ‑called Sapi ‑Who hypo hesis o linguis ic ela‑
i i y, has been an objec o con o e sy o along ime, illumina ing pa adigm shi s in mode n lin‑
guis ics. This a icle a emp s o decons uc apic u e o his ambiguous igu e and his wo ks, con‑
ce ning ecep ion and c i ical esponse by bo h his p oponen s and opponen s. I ocus on a ious
kinds o (mis)unde s anding Who and i s e lec ions in linguis ic heo ies since 1950s. A he end
Imen ion cu en e o mula ions o he linguis ic ela i i y p inciple and he p ospec o new cha‑
llenges o in e disciplina y esea ch in his ield.
KLíčOVá SLOVA / KEY wORDS:
F. Boas, E. Sapi , B. L. Who , humbold o ská e noling is ika, jazyko á ela i i a, jazyko ý ela i i‑
smus, jazyko ý de e minismus
F. Boas, E. Sapi , B. L. Who , Humbold ian e hnolinguis ics, linguis ic ela i i y, linguis ic de e ‑
minism, linguis ic shaping o hough
Jméno ame ického ling is y Benjamina Lee Who a je ne ozlučně spja o s z . Sapi ‑
‑Who o ou hypo ézou, esp. hypo ézou jazyko ého ela i ismu, edy sjedním zklí‑
čo ých pojmů ling is iky d uhé polo iny 20. s ole í. B. L. Who je sice zch onolo‑
gického hlediska již dos a ečně „minulým“ objek em his o iog a ie ěd ojazyce, na
d uhou s anu je do jis é mí y s ále předmě em, mnohdy inás ojem ideologických
bojů mezi ela i is y auni e zalis y. Málok e ý eo e ický spo ling is ice 20. s o‑
le í je ak děčným éma em p o (me a)his o iog a ii ling is iky ajejích pomezních
obo ů jako spo oWho a, a o zněkolika dů odů:
1) Na nejobecnější o ině je p oblém li u jazyka na myšlení adiční elkou ilo‑
zo ickou o ázkou. Jeho ak ualizace do jis é mí y symbolizuje an ina i is ickou
s anu zmíněného spo u alze sk ze něj nahlíže jeden zkons i u i ních momen ů
mode ních kogni i is ických přís upů kjazyku.
2) Spo oWho a cha ak e izují čas é dezin e p e ace a ado ané předsudky, zniklé
nedůsledným č ením apřede ším zp os ředko anou in e p e ací, jež obyčejně ne‑
byla ob ácena ko iginálním ex ům, ale ksekundá ním ci acím, esp. pa a á‑
zím. Je udíž obz láš ě českém kon ex u příhodné zaměři se na (ne elký) ko pus
Who o ých ex ů, už jen p o o, že unás Who o o dílo nebylo příliš e lek o áno.1
3) Padesá le polemiky přináší boha ý ma e iál p o analýzu a gumen ace obou s an
spo u.
1 České (aslo enské) e lexe eo ie jazyko é ela i i y zmíním zá ě u.
54 STUDIE ZAPLIKOVANÉ LINGVISTIKY 1/2013
V om o ex u2 nejp e elmi s učně zmíním základní biog a ické údaje oB. L. Who ‑
o i, po é se zaměřím na his o ické uko ení a o mulaci z . Sapi ‑Who o y hypo‑
ézy e Who o ých ex ech z30. a40. le . Dále zmíním něk e é důleži é momen y
p oměnách ecepce a e lexe Who o a odkazu od 50. le do současnos i. Vzhledem
k elké šíři pojedná aného éma u se zde zaměřím pouze na y momen y, k e é p o
genezi chápání Who a po ažuji za signi ikan ní.
1. wHOR , jAZYKOVá RELATIVITA AjAZYKOVý RELATIVISMUS
Benjamin Lee Who (1897–1941) oří se s ým uči elem Edwa dem Sapi em
(1884–1939) jád o ela i is ického p oudu ame ické an opologické ling is ice de‑
ino ané zaklada elskou pos a ou oho o obo u— F anzem Boasem (1858–1942).
Who je na ozdíl od Sapi a aBoase au o em pomě ně sk o ného díla, což je dáno
mimo jiné jeho předčasným úm ím, ale aké pozdním začá kem ědecké p áce aje‑
jím— zcela dob o olně apřiznaně— ama é ským cha ak e em. Přede ším en o po‑
slední ys činí Who o o pos a ení dějinách zkoumání jazyka ěžko s o na elným
sjakýmkoli jiným, podobně li ným ling is ou.
Jeho ama é s í šak nemá po ahu dile an ismu. Who předs a o al yp ědecké
osobnos i, k e á současné ědě může již ěžko zmnoha dů odů ungo a . Ač k á ce
přednášel na Yaleo ě uni e zi ě, kam aké e 20. le ech docházel na přednášky
apozději konzul ace kEdwa du Sapi o i, celá jeho ědecká p áce p obíhala e ol‑
ném čase při s álém zaměs nání pojišťo ně. Ta o speci ická si uace dá ala Who o i
jednak ů čí olnos a inanční nezá islos p o e énní ýzkumy ajednak zní yplý á
ipo aha jeho ex ů, od ážejících jeho osobní mo ální k édo. Ke zkoumání jazyka se
o iž Who (chemický inžený diplomo aný na MIT) dos á á sk ze eologii.3 Rozpo
mezi ědou anábožens ím jej při ádí ke s udiu s a ozákonních ex ů aod ud kheb e‑
jš ině. Zkušenos sjazykem, jenž se na olik lišil e způsobu „zp os ředko ání eali y“
od anglič iny, při edla Who a kzájmu ojazyky s ředo ‑ ase e oame ických indiánů.
Ta o čas o opako aná biog a ická ak a4 u ádím pouze na ilus aci oho, že Who a
nelze chápa jako ling is u běžném smyslu slo a— aže k omě e lexe his o ického
kon ex u je řeba b á ú ahu i a o indi iduální speci ika. Ač se o zdá bý samozře‑
jmé, elmi čas o nebyly y o ysy Who o a díla dos a ečně zohledněny, což edlo ze
s any Who o ých k i iků k elkému množs í zk eslujících soudů.5
Who a p osla il přede ším ýzkum hopijš iny, ale ě ší čás jeho e énní p áce
i ex ů, k e é lze označi za sku ečně ling is ické, byla zas ěcena jiným jazykům
ju o ‑az écké odiny. Po p o ním s udiu s a ých mayských ex o ých pamá ek přešel
kp oblema ice mo ologie jazyka nahua l ajeho a ie . Vp ní ázi ling is ického
směřo ání, k e á á přibližně do . 1931, se Who zaměřil mimo jiné na koncep
2 Děkuji Janu Ch omému, E ě lehečko é aanonymním ecenzen ům za komen áře. Za
šechny nepřesnos i achyby  ex u odpo ídám já.
3 iz Ca oll (1956), Schul z (1990), Rollins (1980).
4 S učnou biog a ii podá á Ca oll (1956), monog a icky Rollins (1980).
5 Tu o ýh adu lze samozřejmě směřo a ido ábo a Who o ých p oponen ů.
jAKUb jEhLIčKA 55
z . oligosyn eze ajejí mani es aci nahua lu. Ten o pojem, dnes již zapomenu ý,6
je uWho a elik em jeho p o ního, „mys ického“ období7 amá označo a jazyky
s ela i ně elmi omezeným ejs říkem mo émů, k e é nesou abs ak ní ýznam.
Ten o pojem šak Who opouš í spolu shlubším hledem do mode ní ypologické
desk ipce— po se kání sEdwa dem Sapi em na začá ku 30. le . Vě ší ling is ickou
ele anci mají Who o y zá ě y opů odu hlásko é skupiny ‑ ɬ jazyce nahua l.
Who (1937) po dil dří ější domněnku, že skupina ‑ ɬ znikla hlásko ou změnou
zobecně ju o ‑az éckého ‑ , apopsal podmínky, za k e ých k é o změně došlo— jedná
se o z . Who ů onologický zákon (s o . např. Manas e Rame , 1996).
Who o u p áci z20. a30. le je nu né nahlíže kon ex u ehdejšího domi‑
nan ního pa adigma u ame ické (e no)ling is ice. Desk ip i ní apa á , k e ý Sapi‑
o i aWho o i posky o al ame ický s uk u alismus, by byl samozřejmě zdnešního
pohledu souzen jako nedos a ečný p o ypologický popis jednoho jazyka, na ož pak
p o mezijazyko ou kompa aci (přede ším k ůli edukci desk ipce akřka ýh adně
na mo o(no)logii).
Se kání sEdwa dem Sapi em na začá ku 30. le znamená e Who o ě ý oji zá‑
sadní předěl. Jak upozo ňuje John Ca oll (1956, s.12–13), po oce 1931 Who koncep
oligosyn eze opouš í. Od é doby se plně ěnuje ýzkumu se e oame ických indián‑
ských jazyků  ámci Sapi o y dlouhole é p áce8 p o Bu eau o Ame ican E hnology
a znikají jeho nejznámější ex y, spojené přede ším sjazykem kmene Hopi.9 Sapi ů
li má šak p o Who o o u ažo ání ojazyce mnohem pods a nější konsek ence
než jen e minologické.
Byl o o iž p á ě Edwa d Sapi , USA na u alizo aný německý jazyko ědec, kdo
jako p ní použil pojmu ela i i a sou islos i s li em jazyka na myšlení. Včlánku
z oku 1924 The G amma ian and His Language (Sapi , 1924), k e ý je s ejně jako jeho
přednáška The S a us o aLinguis ics as aScience z oku 1928 (Sapi , 1929) apologe ikou
ling is iky ajejího pos a ení e společnos i imezi os a ními ědami, Sapi kon‑
ex u „nepřek oči elných“ ozdílů mezi chápáním eali y umlu čích exo ických ja‑
zyků aanglič iny píše:
Jako ýsledek [na zájem nesouměři elných analýz zkušenos í  ůzných jazycích;
JJ] se nám obje í cosi na způsob ela i i y, jež je obecně zak y a naším nai ním
přijímáním zaži ých řečo ých ná yků jakož o odí ek kobjek i nímu chápání
6 Ju o -az écké jazyky se dnes obecně po ažují za polysyn e ické.
7 Přejal jej od Fab eho d’Oli e a, ancouzského ling is y -mys ika 19. s ole í, p á ě sk ze as-
cinaci ling is ickou exegezí heb ejských ex ů ( iz éž Poko ný, 2008, s.35). O li u my-
s iky na o mo ání Who o ých názo ů na jazyk pojedná á éž Joseph (2002, s.94–101).
8 Ze Sapi o ých e énních e noling is ických ýzkumů zešly mimo jiné popisy jazyků a-
kelma, chinook apaiu e ( iz příslušné kapi oly Boas, 1911).
9 Hopijš ina aké pa ří mezi ju o -az écké jazyky. iz např. Who (1935 [1946]), Calec a-
ca (1978), Jackendo (1977), Malo ki (1983). Malo ki pod obuje e s é monog a ii k i ice
Who o y soudy očase hopijš ině anabízí las ní in e p e aci podloženou příklady po-
dobných kons ukcí, jako užil Who , podle níž se hopijské yjadřo ání času od anglické-
ho příliš neliší.
56 STUDIE ZAPLIKOVANÉ LINGVISTIKY 1/2013
zkušenos i. Jedná se o ela i i u koncep ů či, mohli bychom říci, ela i i u o em
myšlení. Můžeme ji pomě ně snadno nahlíže s ejně jako ela i i u Eins eino u
nebo psychologickou ela i i u Jungo u […]. Pokud jí chceme po ozumě , kompa‑
a i ní jazyko á da a pak budiž podmínkou sine qua non. Při s udiu jazyka by bylo
snad ou nej íce os obozující ěcí, kdybychom u o ela i i u přijali. Naopak po‑
slušné přije í absolu ních p a d je ím, co naši mysl spou á á aco o upuje ducha.10
(Sapi , 1924, s.155)
Ve snaze ozpřís upnění ling is iky ědecké eřejnos i o ien o ané spíše pří odo‑
ědně se Sapi uchyluje kpa alele sEins eino ým ela i is ickým p incipem, a o i‑
gu a se později ujme as ane se pojmeno áním celého soubo u ý oků, k e ým se říká
jazyko á ela i i a, esp. jazyko ý ela i ismus.11
Sapi o y ú ahy o ela i i ě ajimi inspi o ané Who o y zá ě y, knimž se do‑
s aneme níže, se samozřejmě spíše než oEins eino u eo ii a yziku12 opí ají odo‑
bo ý kon ex ling is ický, ilozo ický, an opologický ado značné mí y iideologický.
Jazyko ý ela i ismus je o iž jis ém smyslu odnoží13 ši šího koncep u kul u ního
ela i ismu aideu „nesouměři elnos i jazyků“ lze chápa jako součás boje oz o ‑
nop á nění „p imi i ních kul u “, našem případě pů odních oby a el Se e ní
Ame iky, k e ý silně ezono al ame ické společnos i začá kem 20. s ole í. Fe u‑
cio Rossi ‑Landi (1973), ma xis ický eo e ik jazyko ých ideologií, dokonce dí, že
jazyko ý ela i ismus je p oje em poci u iny ame ické s řední řídy nad de as ací
pů odních kul u .
Na počá ku s ojí Bu eau o Ame ican E hnology (do oku 1897 Bu eau o E hnology),
e nog a ická ins i uce spojená se společenskou ehabili ací se e oame ických indi‑
ánů, se k e ou od oku 1901 spolup aco al pů odem německý an opolog F anz Boas
(1858–1942), jenž se s al přední pos a ou ědeckého ýzkumu pů odních kul u Se e ní
10 o iginále: „The upsho o [incommensu able analyses o expe ience in di e en lan-
guages; JJ] would be o make e y eal o us akind o ela i i y ha is gene ally hidden
om us by ou naï e accep ance o ixed habi s o speech as guides o an objec i e unde -
s anding o he na u e o expe ience. This is he ela i i y o concep s o , as i migh be
called, he ela i i y o he o m o hough . I is no so di icul o g asp as he physical
ela i i y o Eins ein no is i as dis u bing o ou sense o secu i y as he psychological
ela i i y o Jung […]. Fo i s unde s anding he compa a i e da a o linguis ics a e asine
qua non. I is he app ecia ion o he ela i i y o he o m o hough which esul s om
linguis ic s udy ha is pe haps he mos libe alizing hing abou i . Wha e e s he mind
and benumbs he spi i is e e he dogged accep ance o absolu es“ [překlad JJ; s ejně ak
překlady šech následujících ci á ů, není -li u edeno jinak].
11 Domní ám se, že je hodné za és dis inkci mezi pojmem jazyko á ela i i a ( enomén)
ajazyko ý ela i ismus ( eo e ický přís up, k e ým je exis ence enoménu legi imizo á-
na). anglicky psaných ex ech na o o éma se a o dis inkce neuží á ačesky psané ex-
y se éž ob ykle d ží e mínu ela i i a. Pojem ela i ismus může jis ě impliko a podřa-
zení jazyko ého ela i ismu pod ši oce de ino aný kul u ní ela i ismus, přičemž jejich
z ah není zcela jasný.  om o ex u ope uji su edenou dis inkcí.
12 S o . šak lea i (2006, s.57).
13 iz šak poznámku one yjasněnos i oho o z ahu ýše.
jAKUb jEhLIčKA 57
Ame iky če ně popisu jazyka.14 V oce 1911 spolu se s ými žáky, mimo jiné isEdwa ‑
dem Sapi em, ydá á d oudílný Handbook o Ame ican Indian Languages, zah nující
popis g ama iky desí ek indiánských aeskymácko ‑aleu ských jazyků. Vpředmlu ě
kp nímu s azku Boas přináší mode ní eo e ický základ s udia „exo ických“ jazyků
op oš ěný od e nocen ických předsudků las ních majo i nímu p oudu e opské lin‑
g is iky.15 D ě zásadní Boaso y eze zde p ezen o ané lze sh nou následo ně:
a) Za edené g ama ické ka ego ie e opských jazyků nejsou uni e zální, nemohou
slouži k„objek i nímu“ popisu exo ických jazyků.
G ama iko é, již s udo ali jazyky E opy azápadní Asie, y inuli sys ém ka e‑
go ií, k e é máme sklon hleda e šech jazycích. Bylo by záhodno ukáza , […]
nakolik je nám známý sys ém las ní pouze něk e ým skupinám jazyků anakolik
může bý nah azen jinými sys émy.16
(Boas, 1911, s.35)17
b) Rozdíly e s uk uře jazyka mají za následek ozdíly chápání jis ých aspek ů ea‑
li y, a šak na hlubší psychologické ú o ni jsou šichni lidé nezá isle na jazyce y‑
ba eni s ejně, zhledem kuni e zálnos i něk e ých jazyko ých ysů na nej yšším
s upni obecnos i:
Výsky nejzákladnějších g ama ických koncep ů e šech jazycích je nu no poklá‑
da za důkaz jedno y základních psychologických p ocesů.18
(Boas, 1911, s.71)
Obě eze se implici ně hlásí khumbold o skému ela i ismu— nelze pominou sílu,
jakou s ále měl Humbold ů odkaz 70. a80. le ech 19. s ole í německém akademic‑
kém p os ředí, zněhož F anz Boas zešel ( iz B own, 1967; Lea i , 2006). Wilhelm
on Humbold (1963) je logicky éměř ždy19 p ním pomyslné ačas o ekons uo‑
ané20 ( iz schéma 1) genealogii jazyko ého ela i ismu.
14 Zšíře Boaso a ědeckého zámě u yzd ihněme přede ším popis jazyka kwak� wala (kwakiu l).
15 iz aké e lexi Romana Jakobsona z oku 1943 F anz Boas’ App oach o Linguis ics (Jakob-
son, 1971).
16 „G amma ians who ha e s udied he languages o Eu ope and wes e n Asia ha e de eloped
asys em o ca ego ies which we a e inclined o look o in e e y language. I seems desi -
able o show […] in how a he sys em wi h which we a e amilia is cha ac e is ic only
o ce ain g oups o languages, and in how a o he sys ems may be subs i u ed o i .“
17 Boaso ská maxima, aby byl každý jazyk popiso án s ými las ními pojmy, je základní pod-
mínkou p o unkcionalis ickou ypologii ( iz např. Haspelma h, 2011).
18 „The occu ence o he mos undamen al g amma ical concep s in all languages mus be
conside ed as p oo o uni y o undamen al psychological p ocesses.“
19 Ale např. Mille (1968, s.14) za p ního z„Němců, k eří u ažo ali o li u jazyka na myš-
lení“ po ažuje Johanna Geo ga Hammana.
20 P o sh nu í dosa adních ekons ukcí who o ské „ ý ojo é řady“ azá o eň p o příklad
nejdůslednější znich iz koe ne (2000).

58 STUDIE ZAPLIKOVANÉ LINGVISTIKY 1/2013
Vli Boase aSapi a na Who a je e iden ní,21 sú ahami opřípadné hlubší
spřízněnos i as ýč em ilozo ických předchůdců není na om o mís ě nu no dále
pok ačo a .22 Nejčas ěji se za p ní explici ní o mulaci ela i is ické ideje označuje
ú odní pasáž Humbold o a pojednání Übe die Ve schiedenhei des menschlichen
Sp achbaues und ih en Ein luss au die geis ige En wicklung des Menschengeschlech s23
z oku 1835, níž Humbold dochází knázo u, že mlu čí každého jazyka podléhá s ému
„s ě onázo u“ (Wel anschauung), k e ý plyne z eali y, již mlu čí konk é ního jazyka
sdílejí ajež se zp incipu jazyk od jazyka ( esp. společens í, po ažmo kul u y) liší.
21 „[P]os ačí, když řekneme […], že o, odkud pocházejí přinejmenším něk e é zBoaso ých,
Sapi o ých aWho o ých pe spek i , není žádným ajems ím; linie od He de a kWho -
o i je nepře ušená, přes o šak nelze podceňo a důleži os p oměny a e ize, k e ými
mezi ím p ošly základní eze“ (B own, 1967, s.16). („[l]e i su ice o say […] ha he e is
no mys e y abou whe e a leas some o he pe spec i es o Boas, Sapi , and Who come
om; he line om He de o Who is unb oken, hough his is no o unde a e he im-
po ance o in e ening changes and e isions in he basic heses in ol ed.“)
22 Ať už jsou o čas o zmiňo aní anglič í acionalis é, přede ším John locke (An Essay Con‑
ce ning Human Unde s anding, 1689), či É ienne Bonno de Condillac (Essai su l’o igine des
connaissances humaines, 1746) nebo Giamba is a ico (P incipi di una scienza nuo a d’in o ‑
no alla comune na u a delle nazioni, 1725), zení, že „jazyk má li na myšlení“, je sice za-
kořeněno  acionalis ické ilozo ii, a šak zásadě jej lze ys opo a přes spo ouni e -
zálie až kPla óno i (koe ne , 2000, passim).
23 Ú odní čás nedokončeného pojednání oaus onéském jazyce ka i na Já ě.
schéma 1: Genealogie jazyko ého ela i ismu (Al o d, 1981, s.18).
His o y o an Idea: Rela i i y
L 1600s
E 1700s
L 1700s
E 1800s
L 1800s
1900
1920
1940
1960
1980
linguis ics philosophy physics psychology da es
Locke
Leibniz
Vico
Hamann
He de
Humbold
S ein ahl
B in on
Boas
Sapi
Who
Kan
Eins ein
Köhle
Jung
Me leau ‑
‑Pon y
jAKUb jEhLIčKA 59
Člo ěk přede ším žije mezi objek y, přičemž o, jak je nímá ajak snimi zachází,
zá isí na předs a ách, k e é onich má— ýlučně p os řednic ím oho, jak mu je
přináší jazyk. Sk ze ýž ak , k e ým člo ěk jazyk spřádá, se do něj zase zachy á á.
Každý jazyk ak ymezuje kolem ná oda, jemuž náleží, k uh, znějž se lze ymani
jenom ím, že je současně přek očena h anice k uhu, jenž náleží někomu jinému.24
( on Humbold , 1963 [1835], s.434)
O éměř s o le později opakuje u o ezi— bez explici ní e e ence kHumbold o i—
Edwa d Sapi :
Lidé nežijí objek i ním s ě ě samos a ně, nežijí ob yklém smyslu samos a ně
ani e s ě ě sociálních ak i i , nýb ž jsou elkou mě ou ydáni na milos u či ému
jazyku, k e ý se s al yjadřo acím p os ředkem jejich společnos i. Předs a a, že
se člo ěk přizpůsobuje eali ě pods a ě bez použi í jazyka aže jazyk je pouze
náhodným p os ředkem křešení speci ických p oblémů komunikace a e lexe,
je iluzo ní. Ve sku ečnos i si s ě do značné mí y kons uujeme ne ědomě na
základě jazyko ých z yklos í našeho společens í […]. To, co idíme aslyšíme,
ale aké o, co p oží áme, je elkou mě ou dáno ím, že jazyko é z yklos i našeho
společens í předjímají u či é in e p e ace. (Sapi , 1929, s.209)25
„Jazyk je klíčem ksociální eali ě“, dodá á Sapi (ibid.), k e ý  om o jediném ods a‑
ci předkládá esumé humbold o ského poje í z ahu jazyka amyšlení.
V oce 1939 dokončuje Who s ůj nejp oslulejší ex — Vz ah habi uálního myšlení
acho ání kjazyku. Ten o ex je p ní (a zhledem kjeho sm i nedlouho po é aké
Who o ou jedinou) ydanou s udií obsahující a gumen aci podloženou jazyko ými
da y ap okazující jazyko ý ela i ismus. Who (2012, s.72) si klade o ázku, zda
„[j]sou naše pojmy ‚času‘, ‚p os o u‘ a‚lá ky‘ zpods a y s ejným ypem zkušenos i p o
šechny lidi, nebo jsou čás ečně podmíněny s uk u ou daného jazyka“, aodpo ídá
na ni spomocí ma e iálu, k e ý získal při p áci na popisu hopijš iny. Hopijš ina
po o nání sanglič inou a ě šinou indoe opských jazyků (Who uží á označení
„s anda dní p ůmě ná e opš ina“ (SPE)) nemá ka ego ii slo esného času, za o má
na ozdíl od anglič iny kompliko aný sys ém slo esných idů adalších ka ego ií
24 „De Mensch leb mi den Gegens änden haup sächlich, ja, da Emp inden und Handeln
in ihm on seinen o s ellungen abhängen, soga ausschließlich so, wie die Sp ache sie
ihm zu üh . Du ch denselben Ac , e möge dessen e die Sp ache aus sich he ausspinn ,
spinn e sich in dieselbe ein, und jede zieh um das olk, welchem sie angehö , einen
k eis, aus dem es nu inso e n hinauszugehen möglich is , als man zugleich in den k eis
eine ande en hinübe i .“
25 Ci o áno dle Who (2012, s.69). Tím o ci á em u ozuje Who s ůj nejznámější ex Vz ah
habi uálního myšlení acho ání kjazyku (česky SAli 2011/2, s.69–85, (Who , 2012)), k e ý
je s ým způsobem jedním zkanonických znění hypo ézy jazyko é ela i i y, z oho o dů-
odu z ané éž Sapi -Who o a. S o . éž pa a ázi ame ického analy ického ilozo a W. .
O. Quinea (1960, s.ix) zkonce 50. le .
60 STUDIE ZAPLIKOVANÉ LINGVISTIKY 1/2013
pos ádajících ek i alen SPE, k e ými yjadřuje „ubíhání, pomíjení času“. Vsou‑
ladu s ím je aké zcela odlišný hopijský sys ém me a o ické koncep ualizace času—
např.me a o a času jako p os o u, ob yklá SPE, se hopijš ině neupla ňuje. Není
omu ak mimo jiné p o o, že hopijš ina neope uje ska ego ií nepoči a elného nebo
lá ko ého subs an i a, yjadřuje pouze oh aničené en i y, jež nelze přenáše do me‑
a o ického p os o u času, neboť jsou uko ené p os o u yzickém či bezp os ře‑
dní zkušenos i. Čas edy hopijš ině nemůže bý pa celo án na čás i, snimiž by bylo
možné ope o a ak, jako sčás mi konk é ního objek u. Vhopijš ině nelze yjádři
spojení ypu „dese dní“, lze odkazo a pouze ke konk é nímu dni. „Namís o ě y zůs‑
ali dese dní by se řeklo zůs ali do jedenác ého dne […]. Na naši ‚délku času‘ se nepohlíží
jako na délku, nýb ž jako na z ah posloupnos i mezi d ěma událos mi“ (Who , 2012,
s.73). Podle Who a edy hopijš ině nedochází k omu, co je ypické p o habi uální
myšlení mlu čích SPE aco nazý á objek i izací: kp ojekci las nos í en i objek‑
i ního s ě a na en i y abs ak ní. Abs ak ní z ahy se hopijš ině yjadřují pomocí
speciálních g ama ických ka ego ií— kme a o ickému posunu nedochází, p o ože
hopijš ina má p os ředky, jimiž může kčaso ým z ahům, sek encím ain e alům
odkazo a přímo.
U ěch o g ama ických ozdílů op o i SPE nachází Who odpo ídající ko elace
„habi uálním cho ání“ Hopiů: „Hopijský mik okosmos [popisuje eali u] z elké
čás i pojmech událos í (nebo přesněji ‚dění‘) […]. Po enciál k las nímu způsobu ‑
ání— ůs u, ozkladu, s álos i, cykličnos i nebo oři os i— je při ozenou součás í
každého jsoucna […].“ Kčemuž Who dodá á, že „[ ]še je ak ‚přip a eno‘, k omu,
jak se p oje uje nyní, s ými předcházejícími ázemi.“ P á ě dů az na „příp a u“,
neus álé ědomí p opojenos i současného konání sbudoucnos í je pak podle Who a
pods a ným ysem habi uálního cho ání Hopiů, což dokládá přede ším na základě
podoby ůzných činnos í spojených snáboženskými i uály. S é zá ě y sh nuje
následo ně:
Pojmy „času“ a„hmo y“ nejsou p o šechny lidi s ejné, ozdíly mezi nimi plynou
z ozdílné pods a y ůzných jazyků, nichž se y o pojmy y inuly. Nezá isí ani
ak na g ama ickém sys ému (např. na časech, pods a ných jménech apod.) daného
jazyka, jako spíše na způsobu popiso ání zkušenos i, k e ý se jazyce us álil jako
„jazyko ý z yk“ ak e ý p ochází šemi o inami jazyka— lexikální, mo ologic‑
kou, syn ak ickou— adalšími ůznými ýznamy sh nu ými do u či ého ámce.
(Who , 2012, s.85)
Jasnou o mulaci čehokoli, co bychom mohli nazý a hypo ézou,  ex u nenajdeme.
Rela i is ický pos ulá impliko aný, a šak přímo ne yřčený, Who zá ě u ješ ě
lehce p oblema izuje, když píše, že „mezi kul u ními no mami ajazyko ými zo ci
exis uje spojení, ale ne z ah ko elace“ (ibid.).
Ikdyž se en o ex ci uje zdaleka nej íce achápe se jako jakýsi mani es jazyko‑
ého ela i ismu, en o pojem ajeho ymezení předs a uje Who až později,  oce
1940, článku Linguis ics as aScience publiko aném Technological Re iew: „Předs‑
a uje se nám […] no ý p incip ela i i y, podle k e ého nejsou pozo o a elé edeni
s ejnými yzikálními ak y ke s ejnému ob azu s ě a, ledaže by jejich jazyko á po‑
jAKUb jEhLIčKA 61
zadí byla podobná nebo se dala nějakým způsobem po o na “26 (Who , 1956a, s.214).
Aopůl oku později  émže časopise dodá á p eciznější znění de inice „p incipu
ela i i y“:
Jazyko é je y se odeh á ají pozadí, mlu čí si jich není ědom, esp. je si jich
nanej ýš ědom elmi mlha ě— asi ak jako si u ědomuje p acho é čás ice pole‑
ující mís nos i —, přes o jazyko é je y člo ěka řídí íc, než g a i ace řídí pole‑
o ání p achu. Au oma ické, mimo olné jazyko é zo ce nejsou p o šechny lidi
s ejné, jsou speci ické p o každý jazyk aus a ují o mální s ánku jazyka, jeho
„g ama iku“ […]. Z oho yplý á o, co jsem naz al „p incipem jazyko é ela i‑
i y“, což ne o málně řečeno znamená, že g ama iky, k e é se od sebe ý azně
liší, edou s é uži a ele k ůzným ypům pozo o ání ak ůzným způsobům yho‑
dnocení podobných ak ů pozo o ání. Tím pádem nejsou pozo o a elé na zájem
po o na elní, nýb ž nu ně docházejí k ůzným iděním s ě a.27
(Who , 1956b, s.221)
O ok později se  ex u přednášky p o Theosophic Socie y ysky ne ješ ě jedna o ‑
mulace:
[…] cho ání spojené sjazyko ými amen álními je y […] [je; JJ] řízeno speci ickým
sys émem o ganizace, „geome ií“ á ných p incipů, cha ak e is ickou p o ka‑
ždý jazyk.28
(Who , 1956c, s.257)
Pomiňme nyní ůzné me a o ické ámce, do nichž Who  ěch o ú y cích zasazuje
sub ilní ideu z ahu mezi myšlením ajazykem zá islos i na publiku— pop é jsou
o opě pří odo ědci, č enáři Technological Re iew, před k e ými Who p imá ně ob‑
hajuje po zo u Sapi a mís o ling is iky mezi ědami, anení di u, že se s ejně jako on
chopí hodné pa alely sEins eino ým p incipem ela i i y, za ímco d uhém případě
26 o iginále: „We a e […] in oduced o anew p inciple o ela i i y, which holds ha all ob-
se e s a e no led by he same physical e idence o he same pic u e o he uni e se, un-
less hei linguis ic backg ounds a e simila , o can in some way be calib a ed“ [překlad
J.Poko ný (2008, s.36)].
27 „The phenomena o language a e backg ound phenomena, o which alke s a e unawa e
o , a he mos , e y dimly awa e— as hey a e o he he mo es o he dus in he ai o
a oom, hough he linguis ic phenomena go e n he alke s mo e as g a i a ion han as
dus would. The au oma ic, in olun a y pa e ns o language a e no he same o all men
bu a e speci ic o each language and cons i u e he o malized side o he language, o
i s ‚g amma ‘ […]. F om his ac p oceeds wha Iha e called he ‚linguis ic ela i i y p in-
ciple‘, which means, in in o mal e ms, ha use s o ma kedly di e en g amma s a e
poin ed by hei g amma s owa d di e en ypes o obse a ion and di e en e alua-
ions o ex e nally simila ac s o obse a ion, and hence a e no equi alen as obse e s
bu mus a i e a somewha di e en iews o he wo ld.“
28 „[…] [I]n linguis ic and men al phenomena, signi ican beha io […] [is; JJ] uled by speci -
ic sys em o o ganisa ion, a‚geome y‘ o o m p inciples cha ac e is ic o each language.“
68 STUDIE ZAPLIKOVANÉ LINGVISTIKY 1/2013
d ou jazycích liší zcela zásadně— např. uspořádání objek ů p os o u yjadřuje
mlu čí ASL (pře ážně) ze s é pe spek i y, ecipien edy musí sdělení simul ánně
pře ace o180 °. To může p obíha sk ze z . men ální o aci, ob acení ob azů ob‑
jek ů mysli, k e é lze pomocí kogni i ně ‑psychologických me od es o a . Au oři
 é o s udii po dili hypo ézu, že mlu čí ASL ykazují op o i mlu čím mlu ené
anglič iny nejazyko ých úlohách yžadujících men ální o aci lepší ýsledky. Zna‑
ko é jazyky (a o nejen zhlediska koncep ualizace p os o u) jsou do budoucna jednou
znej ě ších ýze p o zkoumání z ahu mezi jazykem akognicí.
4. ZáVěR
V é o s učné ekapi ulaci his o ie pojmu jazyko é ela i i y jsem se do kl pouze
několika momen ů, sk ze něž je možné nahlédnou iniciační body, e k e ých po ě‑
domí o ela i is ické eo ii aoWho o i začalo p ocháze p oměnou. Zde p ezen o‑
aný pohled může suge o a předs a u jakéhosi předělu, alešné dialek iky genezi
č ení Who a— zši ší pe spek i y je šak kon inui a ela i is ického ýzkumu od
50. le do současnos i zře elná. Nemění se undamen ální o ázka li u jazyka na my‑
šlení, p ůběhu le se pouze mění způsob, jakým je a o o ázka zasazo ána do eo‑
e ického ámce. KWho o ě škodě mu byla p ocesu ěch o změn přisouzena ole
o schacho ské inkous o é sk ny, do níž si Who o i ykladači ze šech čás í názo‑
o ého spek a p ojek o ali s é las ní in e p e ace: „[A] y o p ojekce oho ypo í‑
dají onich samých přinejmenším olik, kolik oho ypo ídají oWho o i“48 (Mille ,
1978, s.95).
Vzhledem k omu, že ýzkum jazyko é ela i i y byl dlouhodobě české ling‑
is ice opomíjen, esp. byl zmiňo án pouze ú žko i ě nebo přehledo ých p acích
odějinách ling is iky, příp. oe noling is ice (např. Poko ný, 2008, nebo V hel, 1981),
ě šinou bez ná oku na hlubší k i ickou analýzu (čes nou ýjimkou je pozo uhodný
ex Vik o a K upy (1976)— českoslo enském kon ex u snad jediná p áce přímo
sous ředěná na k i iku jazyko ého ela i ismu), není di u, že pů odní eo e ické,
na ož pak empi ické s udie do poslední doby ůbec ne znikaly.49 Tu o absenci je
řeba samozřejmě nahlíže zpe spek i y si uace kogni i ně o ien o aných přís upů
kjazyku ČR obecně, kde je sous a nější bádání  om o smě u záleži os í ep e
posledních le .
Až p áce Š ěpána Ma ějky (2012) zaměřená na g ama ický od češ ině přináší
nejen českém p os ředí p ní empi ickou s udii zabý ající se li em jazyka na
kognici jeho mlu čích, ale aké p ní k i ickou e lexi ýzkumů jazyko é ela i i y
od Who a po současnos . Ma ějků ýzkum od áží posun e nímání ela i is ické
hypo ézy, j. nenahlíží o ázku li u jazyka na kognici z undamen ální pe spek i y.
48 „[A]nd wha hey ha e p ojec ed says a leas as much abou hem as abou Who .“
49 Ta o gene alizace se samozřejmě ne z ahuje na českou psycholing is ku Ba ba u
Schmied o ou působící Německu, k e á p acuje aké sčeským jazyko ým ma e iálem—
přede ším kompa aci sněmčinou ( iz např. p áce ýkající se ozdílů e ido ém sys é-
mu ajejich li u na koncep ualizaci událos í, např. Schmied o á e al., 2011).

jAKUb jEhLIčKA 69
Ko ěření hypo ézy, že g ama ický od češ ině má li na koncep ualizaci daných
lexikálních jedno ek, čímž je způsobena odlišná koncep ualizace pojmů, jejichž ja‑
zyko á ealizace má ůzný g ama ický od  ůzných dialek ech češ iny (slo a ko‑
lísající  odě, esp. odo é duble y: ez, Olomouc, oku ka/oku ek…), byla mimo jiné
yuži a me oda séman ického di e enciálu (Osgood— Suci— Tannenbaum, 1957)
dří e upla něná umezijazyko ých s udií (např. Flahe y, 2001). Z ýsledků s udie
je pa né, že na o ázku, zda g ama ický od koncep ualizaci en i lexikalizo aných
 ůzných a ie ách odo ě jinak o li ňuje, lze sice odpo ědě kladně, o šem pouze
za u či ých podmínek.
Ma ějko a zjiš ění ak ko espondují s ím, na čem se ě šina současných bada elů
oblas i jazyko é ela i i y shoduje— s uk u a jazyka může mí li na kogni i ní
p ocesy, k e é se zp aco áním jazyka spojené nejsou. Odhalení zákoni os í apodmí‑
nek, za k e ých k omu o je u dochází, je, ou ám si di , jedním znej ě ších úkolů
dnešní expe imen ální psycholing is iky. Aje nanej ýš p a děpodobné, že zásadní
úlohu  om o smě u seh ají přede ším me ody anás oje y inu é neu ologii.
Vsoučasnos i se zdá, že poslední zlomo ý bod— enesance ela i is ických ý‑
zkumů na začá ku 90. le — je zá o eň bodem bi u kačním, e k e ém se pů odní
eo ie ans o muje ši oké spek um speci iko anějších hypo éz sou islos i s oz‑
machem mode ních expe imen álních me od azá o eň se de ini i ně os obozuje od
Who a, což se p axi p oje uje například ím, že ě šina ex ů na o o éma zpo‑
slední doby kněmu již ůbec neodkazuje. Zpe spek i y kogni i ní ědy o iž, jak
upozo ňuje Lea i (2006, s.79), došlo přede ším kzásadnímu posunu od poje í myš‑
lení jako „koncep ualizace s ě a“ boaso ské adici kpoje í myšlení jako sub ilních
kogni i ních p ocesů. Rela i is ický p incip jako ako ý šak zůs á á ži ý— ipo
30le ech s ále pla í slo a G. Mille a (1978, s.95): „Who o ská hypo éza snad může
bý passé, zapomenu a šak není, poně adž na ní zk á ka něco je.“50
50 „I he Who ian hypo hesis is gone, i is no o go en, o he e is some hing igh abou i .“
70 STUDIE ZAPLIKOVANÉ LINGVISTIKY 1/2013
DíLO bENjAMINA L. wHOR A— VýběR51
(1927 [1956]): On he connec ion o ideas.
In: Benjamin lee Who , Language,
Though and Reali y: Selec ed w i ings
[John B. Ca oll (ed.)]. Camb idge, MA:
MIT P ess, s.35–39.
(1928): No es on he Oligosyn he ic Compa ison o
Nahua l and Piman, wi h Special Re e ence o
Tepecano [nepubliko aný ukopis].
(1935 [1946]): The Hopi language, To e a
Dialec . In: Ha y Hoije e al. (eds.), Linguis ic
S uc u es o Na i e Ame ica. New Yo k, NY:
Johnson, s.158–183.
(1935): The compa a i e linguis ics o u o-
-Az ecan. Ame ican An h opologis , 37,
s.600–608.
(1936): The punc ual and segmen a i e aspec s
o e bs in Hopi. Language, 12, s.127–131.
(1936 [1950]): An Ame ican Indian model o he
uni e se. In e na ional Jou nal o Ame ican
Linguis ics, 16, s.67–72.
(1937): The o igin o Az ec „Tl“. Ame ican
An h opologis , 39, s.265–274.
(1938): Some e bal ca ego ies o Hopi.
Language, 14, s.275–286.
(1939 [1941]): The ela ion o habi ual hough
and beha io o language. In: leslie Spie (ed.),
Language, Cul u e, and Pe sonali y. Menasha,
WS: Sapi Memo ial Publica ion Fund, s.75–93.
(1940): Science and linguis ics. Technology Re iew
(MIT), 42, s.229–231 a247–248.
(1940): linguis ics as an exac science.
Technology Re iew (MIT), 43, s.61–63 a80–83.
(1941): language, mind, and eali y. The
Theosophis , 63(1) a63(2), s.281–291 a25–37.
LITERATURA:
AlFORD, Danny k. H. (1978): The demise o he
Who hypo hesis. P oceedings o he Se en h
Annual Mee ing o he Be keley Linguis ics Socie y
4. Be keley, CA: Be keley linguis ic Socie y,
s.485–499.
AlFORD, Danny k. H. (1981): Is Who ’s e-
la i i y Eins ein’s ela i i y? P oceedings o
he Se en h Annual Mee ing o he Be keley
Linguis ics Socie y 7. Be keley, CA: Be keley
linguis ic Socie y, s.13–26.
BERlIN, B en — kAY, Paul (1969): Basic
Colo Te ms: Thei Uni e sali y and E olu ion.
Be keley, CA: uni e si y o Cali o nia
P ess.
BOAS, F anz (1911): Handbook o Ame ican Indian
Languages. Washing on, D.C.: Go e nmen
P in ing O ice.
BORODITSkY, le a (2001): Does language shape
hough ? Manda in and English speake s’
concep ions o ime. Cogni i e Psychology, 43,
s.1–22.
BOWERMAN, Melissa— CHOI, Soonja (2001):
Shaping meanings o language: uni e sal and
language -speci ic in he acquisi ion o spa ial
seman ic ca ego ies. In: Melissa Bowe man—
S ephen C. le inson (eds.), Language
Acquisi ion and Concep ual De elopmen .
Camb idge: Camb idge uni e si y P ess,
s.475–511.
BROWN, Roge l. (1967): Wilhelm on
Humbold ’sConcep ion o Linguis ic Rela i i y.
The Hague: Mou on.
BROWN, Roge W.— lENNEBERG, E ic H.
(1954): As udy in language and cogni ion.
Jou nal o Abno mal and Social Psychology, 49,
s.454–462.
CAlECTACA, Milo (1978): Lessons in Hopi.
Tucson, AZ: uni e si y o A izona P ess.
51 h ana ých zá o kách u eden ok p ního ydání, pokud se neshoduje s okem zni-
ku. ýznamná čás Who o a díla ěno aného ling is ice, če ně pů odně nepubliko a-
ných ukopisů, byla  oce 1956 ydána pod náz em Language, Though and Reali y (Who ,
1956). Z oho o s azku  ex u aké Who a ci uji.
jAKUb jEhLIčKA 71
CARROll, John B. (1956): In oduc ion. In:
Benjamin l. Who , Language, Though , and
Reali y: Selec ed W i ings [John B. Ca oll (ed.)].
Camb idge, MA: MIT P ess, s.1–34.
CASASANTO, Daniel (2008): Who is a aid o
Big Bad Who ? C osslinguis ic di e ences
in empo al language and hough . Language
Lea ning, 58, s.63–79.
DARNEll, Regna (2006): Benjamin lee Who
and he Boasian ounda ions o con empo a y
e hnolinguis ics. In: Ch is ine Jou dan—
ke in Tui e (eds.), Language, Cul u e, and
Socie y. Camb idge: Camb idge uni e si y
P ess, s.82–95.
EMMOREY, ka en— klIMA, Edwa d—
HICkOk, G ego y (1998): Men al o a ion
wi hin linguis ic and non -linguis ic domains
in use s o Ame ican Sign language.
Cogni ion, 68, s.221–246.
FEuER, lewis s.(1953): Sociological aspec s o
he ela ion be ween language and philosophy.
Philosophy o Science, 20, s.85–100.
FISHMAN, Joshua A. (1960): Asys ema iza ion
o he Who ian hypo hesis. Beha io al Science,
5, s.323–339.
FlAHERTY, Ma y (2001): How alanguage
gende sys em c eeps in o pe cep ion. Jou nal
o C oss ‑Cul u al Psychology, 32(1), s.18–31.
FODOR, Je y A. (1975): The Language o Though .
New Yo k, NY: Thomas Y. C owell.
GREENBERG, Joseph (1954): Conce ning
in e ences om linguis ic o nonlinguis ic
da a. In: Ha y Hoije (ed.), Language in
Cul u e. P oceedings o aCon e ence on he
In e ela ions o Language and O he Aspec s o
Cul u e. Chicago, Il: uni e si y o Chicago
P ess, s.3–20.
GuMPERZ, John J.— lE INSON, S ephen C.
(eds.) (1996): Re hinking Linguis ic Rela i i y.
Camb idge: Camb idge uni e si y P ess.
HASPElMATH, Ma in (2010): Předem
dané ka ego ie neexis ují. Důsledky p o
popis jazyka a ypologii. S udie zapliko ané
ling is iky / S udies in Applied Linguis ics, 2,
s.107–119.
HEIDER [ROSCH], Eleano R. (1972): uni e sals
in colo naming and memo y. Jou nal o
Expe imen al Psychology, 93, s.10–20.
HIll, Jane H.— MANNHEIM, B uce (1992):
language and wo ld - iew. Annual Re iew o
An h opology, 21, s.381–406.
HOIJER, Ha y (1953): The ela ion o language
o cul u e. In: Al ed l. k oebe (ed.),
An h opology Today. Chicago, Il: uni e si y o
Chicago P ess, s.554–573.
HOIJER, Ha y (1954): The Sapi ‑Who
Hypo hesis. In: Ha y Hoije (ed.), Language
in Cul u e. P oceedings o aCon e ence on he
In e ela ions o Language and O he Aspec s o
Cul u e. Chicago, Il: uni e si y o Chicago
P ess, s.92–105.
HuTTON, Ch is ophe (2010): uni e salism and
human di e ence in Chomskyan linguis ics.
The i s „supe hominid“ and he language
acul y. In: Douglas A. kibee (ed.), Chomskyan
(R)e olu ions. Ams e dam— Philadelphia, PA:
John Benjamins, s.337–351.
JAkOBSON, Roman (1971): F anz Boas’ app oach
o language. In: Roman Jakobson, Selec ed
W i ings II. The Hague: Mou on, s.477–488.
JOSEPH, John E. (2002): F om Whi ney o
Chomsky. Essays in he His o y o Ame ican
Linguis ics. Ams e dam— Philadelphia, PA:
John Benjamins.
kluCkHOHN, Clyde (1954): Cul u e and
beha io . In: lindzey Ga dne (ed.), Handbook
o Social Psychology. Reading, MA: Addison-
-Wesley, s.921–976.
kluCkHOHN, Clyde— lEIGHTON, Do o hea
(1946): The Na aho. Camb idge, MA: Ha a d
uni e si y P ess.
kRuPA, ik o (1976): Jazyk, myslenie
asku očnosť. Zk i iky eó ie jazyko ej
ela i i y. Jazyko edný časopis, 2, s.157–170.
kOERNER, E. F. kon ad (2000): Towa ds a“Full
Pedig ee” o he “Sapi -Who Hypo hesis”:
om locke o lucy. In: Ma in Pü z—
Ma jolijn e spoo (eds.), Explo a ions
in Linguis ic Rela i i y. Ams e dam—
Philadelphia, PA: John Benjamins, s.1–23.
lANGACkER, Ronald W. (1977): S udies in U o‑
‑Az ecan G amma . A ling on, TX: Summe
Ins i u e o linguis ics and he uni e si y o
Texas a A ling on.
lEA ITT, John (2006): linguis ic ela i i ies.
In: Ch is ine Jou dan— ke in Tui e (eds.),
72 STUDIE ZAPLIKOVANÉ LINGVISTIKY 1/2013
Language, Cul u e, and Socie y. Camb idge:
Camb idge uni e si y P ess, s.47–81.
lEE, Penny (1996): The Who Theo y Complex.
AC i ical Recons uc ion. Ams e dam—
Philadelphia, PA: John Benjamins.
lENNEBERG, E ic H. (1953): Cogni ion in
e hnolinguis ics. Language, 29, s.463–471.
lENNEBERG, E ic H. (1967): Biological
Founda ions o Language. New Yo k, NY—
london— Sydney, NSW: John Wiley
and Sons.
lE INSON, S ephen C. (1996b): Rela i i y in
spa ial concep ion and desc ip ion. In: John
J. Gumpe z— S ephen C. le inson (eds.),
Re hinking Linguis ic Rela i i y. Camb idge:
Camb idge uni e si y P ess, s.177–202.
lE INSON, S ephen C. e al. (2002): Re u ning
he ables: language a ec s spa ial easoning.
Cogni ion, 84, s.155–188.
lI, Peggy— GlEITMAN, lila (2002): Tu ning
he ables: language and spa ial easoning.
Cogni ion, 83, s.265–294.
luCY, John A. (1992a): Language, Di e si y
and Though . ARe o mula ion o aLinguis ic
Rela i i y Hypo hesis. Camb idge: Camb idge
uni e si y P ess.
luCY, John A. (1992b): G amma ical Ca ego ies
and Cogni ion. ACase S udy o he Linguis ic
Rela i i y Hypo hesis. Camb idge: Camb idge
uni e si y P ess.
MAlOTkI, Ekkeha (1983): Hopi Time.
ALinguis ic Analysis o he Tempo al Concep s in
he Hopi Language. Be lin— New Yo k, NY—
Ams e dam: Mou on.
MANASTER RAMER, Alexis (1996): On
Who ’slaw and ela ed ques ions o Az ecan
phonology and e ymology. In e na ional
Jou nal o Ame ican Linguis ics, 62, s.176–187.
MATĚJkA, Š ěpán (2012): Jazyko á ela i i a
ag ama ický od češ ině [nepubliko aná
diplomo á p áce]. P aha: FF uk P aze.
MIllER, Geo ge A. (1978): Re iew o language,
Though and Reali y by Benjamin lee Who .
Human Na u e, 1, s.92–96.
MIllER, Robe l. (1968): The Linguis ic Rela i i y
P inciple and Humbold ian E hnolinguis ics:
AHis o y and App aisal. The Hague— Pa is:
Mou on.
MuRRAY, S ephen O. (2010): “Scien i ic
e olu ions” and o he kinds o egime
change. In: Douglas A. kibee (ed.), Chomskyan
(R)e olu ions. Ams e dam— Philadelphia, PA:
John Benjamins, s.75–101.
OSGOOD, Cha les E.— SuCI, Geo ge J.—
TANNENBAuM, Pe cy H. (1957): The
Measu emen o Meaning. u bana, Il:
uni e si y o Illinois P ess.
PEDERSON, E ic (2007): Cogni i e linguis ics
and linguis ic ela i i y. In: Di k Gee ae s—
Hube Cuyckens (eds.), The Ox o d Handbook
o Cogni i e Linguis ics. Ox o d: Ox o d
uni e si y P ess, s.1012–1044.
PINkER, S e en (2009): Jazyko ý ins ink . Jak
mysl y áří jazyk. P aha: Dybbuk.
POkORNÝ, Jan (2010): Ling is ická an opologie.
Jazyk, mysl, kul u a. P aha: G ada.
QuINE, Willa d . O. (1964): Wo ld and Objec .
Camb idge, MA: MIT P ess.
ROllINS, Pe e C. (1980): Benjamin Lee Who —
Los Gene a ion Theo ies o Mind, Language,
and Religion. Ann A bo , MI: uni e si y
Mic o ilms In e na ional o Popula Cul u e
Associa ion.
ROSSI -lANDI, Fe uccio (1973): Ideologies o
Linguis ic Rela i i y. The Hague— Pa is:
Mou on.
SAPIR, Edwa d (1924): The g amma ian and his
language. Ame ican Me cu y, 1, s.149–155.
SAPIR, Edwa d (1929): The s a us o alinguis ics
as ascience. Language, 4, s.207–214.
SCHMIEDTO Á, Ba ba a (2011): Do l2 speake s
hink in l1 when speaking in l2? Vigo
In e na ional Jou nal o Applied Linguis ics, 8,
s.139–179.
SCHMIEDTO Á, Ba ba a— on
STuTTERHEIM, Ch is iane— CARROll,
Ma y (2011): Implica ions o language -speci ic
pa e ns in e en cons ual o ad anced l2
speake s. In: Ane a Pa lenko (ed.), Thinking
and Speaking in Two Languages. Cle endon:
Mul ilingual Ma e s, s.66–107.
SIl ERSTEIN, Michael (1979): language
s uc u e and linguis ic ideology. In: Paul
R.Clyne e al. (eds.), The Elemen s: APa asession
on Linguis ic Uni s and Le els. Chicago, Il:
Chicago linguis ic Socie y, s.193–247.
jAKUb jEhLIčKA 73
SCHulTZ, Emily (1990): Dialogue a he Ma gins.
Who , Bakh in, and Linguis ic Rela i i y.
Madison, WI: The uni e si y o Wisconsin
P ess.
SlOBIN, Dan Isaac (1996): F om “ hough and
language” o “ hinking o speaking”. In: John
J. Gumpe z— S ephen C. le inson (eds.),
Re hinking Linguis ic Rela i i y. Camb idge:
Camb idge uni e si y P ess, s.70–96.
TRAGER, Geo ge l. (1959): The sys ema iza ion
o he Who hypo hesis. An h opological
Linguis ics, 1, s.31–35.
on HuMBOlDT, Wilhelm (1963
[1830–1835]): Übe die e schiedenhei
des menschlichen Sp achbaues und ih en
Ein luss au die geis ige En wicklung
des Menschengeschlech s. In: Wilhelm
on Humbold , We ke III. Sch i en zu
Sp achphilosophie. Be lin: Rü en und loening,
s.368–756.
RHEl, F an išek (1981): Základy e noling is iky.
P aha: S á ní pedagogické naklada els í.
WHORF, Benjamin l. (1949): Fou A icles on
Me alinguis ics. Washing on, D.C.: Fo eign
Se ice Ins i u e, Dep . o S a e.
WHORF, Benjamin l. (1956a): Science and
linguis ics. In: Benjamin l. Who , Language,
Though , and Reali y [John B. Ca ol (ed.)].
Camb idge, MA: MIT P ess, s.207–219.
WHORF, Benjamin l. (1956b): linguis ic as exac
science. In: Benjamin l. Who , Language,
Though , and Reali y [John B. Ca ol (ed.)].
Camb idge, MA: MIT P ess, s.220–232.
WHORF, Benjamin l. (1956c): language, mind,
and eali y. In: Benjamin l. Who , Language,
Though , and Reali y [John B. Ca ol (ed.)].
Camb idge, MA: MIT P ess, s.246–270.
WHORF, Benjamin l. (1956d): Ges al echnique
o s em composi ion in Shawnee. In:
Benjamin l. Who , Language, Though , and
Reali y [John B. Ca ol (ed.)]. Camb idge, MA:
MIT P ess, s.160–172.
WHORF, Benjamin l. (1956e): languages and
logic. In: Benjamin l. Who , Language,
Though , and Reali y [John B. Ca ol (ed.)].
Camb idge, MA: MIT P ess, s.233–245.
WHORF, Benjamin l. (1956 ): G amma ical
ca ego ies. In: Benjamin l. Who , Language,
Though , and Reali y [John B. Ca ol (ed.)].
Camb idge, MA: MIT P ess, s.87–101.
WHORF, Benjamin l. (2012): z ah habi uálního
myšlení acho ání kjazyku. S udie zapliko ané
ling is iky / S udies in Applied Linguis ics, 2,
s.69–86.
Jakub Jehlička | Ús a českého jazyka a eo ie komunikace FF uk P aze
jakub.jehlicka@ .cuni.cz