Benjamin L. Whorf a podoby kritiky „hypotézy jazykové relativity

benjamin L. who apodoby k i iky „hypo ézy jazyko é ela i i y“ jakub jehlička AbSTRACT: Benjamin Lee Who is undoub edly one o he mos in luen ial Ame ican linguis s o he i s hal o he 20 h cen u y. His legacy, embodied in he so ‑called Sapi ‑Who hypo hesis o linguis ic ela‑ i i y, has been an objec o con o e sy o along ime, illumina ing pa adigm shi s in mode n lin‑ guis ics. This a icle a emp s o decons uc apic u e o his ambiguous igu e and his wo ks, con‑ ce ning ecep ion and c i ical esponse by bo h his p oponen s and opponen s. I ocus on a ious kinds o (mis)unde s anding Who and i s e lec ions in linguis ic heo ies since 1950s. A he end Imen ion cu en e o mula ions o he linguis ic ela i i y p inciple and he p ospec o new cha‑ llenges o in e disciplina y esea ch in his ield. KLíčOVá SLOVA / KEY wORDS: F. Boas, E. Sapi , B. L. Who , humbold o ská e noling is ika, jazyko á ela i i a, jazyko ý ela i i‑ smus, jazyko ý de e minismus F. Boas, E. Sapi , B. L. Who , Humbold ian e hnolinguis ics, linguis ic ela i i y, linguis ic de e ‑ minism, linguis ic shaping o hough Jméno ame ického ling is y Benjamina Lee Who a je ne ozlučně spja o s z . Sapi ‑ ‑Who o ou hypo ézou, esp. hypo ézou jazyko ého ela i ismu, edy sjedním zklí‑ čo ých pojmů ling is iky d uhé polo iny 20. s ole í. B. L. Who je sice zch onolo‑ gického hlediska již dos a ečně „minulým“ objek em his o iog a ie ěd ojazyce, na d uhou s anu je do jis é mí y s ále předmě em, mnohdy inás ojem ideologických bojů mezi ela i is y auni e zalis y. Málok e ý eo e ický spo ling is ice 20. s o‑ le í je ak děčným éma em p o (me a)his o iog a ii ling is iky ajejích pomezních obo ů jako spo oWho a, a o zněkolika dů odů: 1) Na nejobecnější o ině je p oblém li u jazyka na myšlení adiční elkou ilo‑ zo ickou o ázkou. Jeho ak ualizace do jis é mí y symbolizuje an ina i is ickou s anu zmíněného spo u alze sk ze něj nahlíže jeden zkons i u i ních momen ů mode ních kogni i is ických přís upů kjazyku. 2) Spo oWho a cha ak e izují čas é dezin e p e ace a ado ané předsudky, zniklé nedůsledným č ením apřede ším zp os ředko anou in e p e ací, jež obyčejně ne‑ byla ob ácena ko iginálním ex ům, ale ksekundá ním ci acím, esp. pa a á‑ zím. Je udíž obz láš ě českém kon ex u příhodné zaměři se na (ne elký) ko pus Who o ých ex ů, už jen p o o, že unás Who o o dílo nebylo příliš e lek o áno.1 3) Padesá le polemiky přináší boha ý ma e iál p o analýzu a gumen ace obou s an spo u. 1 České (aslo enské) e lexe eo ie jazyko é ela i i y zmíním zá ě u. 54 STUDIE ZAPLIKOVANÉ LINGVISTIKY 1/2013 V om o ex u2 nejp e elmi s učně zmíním základní biog a ické údaje oB. L. Who ‑ o i, po é se zaměřím na his o ické uko ení a o mulaci z . Sapi ‑Who o y hypo‑ ézy e Who o ých ex ech z30. a40. le . Dále zmíním něk e é důleži é momen y p oměnách ecepce a e lexe Who o a odkazu od 50. le do současnos i. Vzhledem k elké šíři pojedná aného éma u se zde zaměřím pouze na y momen y, k e é p o genezi chápání Who a po ažuji za signi ikan ní. 1. wHOR , jAZYKOVá RELATIVITA AjAZYKOVý RELATIVISMUS Benjamin Lee Who (1897–1941) oří se s ým uči elem Edwa dem Sapi em (1884–1939) jád o ela i is ického p oudu ame ické an opologické ling is ice de‑ ino ané zaklada elskou pos a ou oho o obo u— F anzem Boasem (1858–1942). Who je na ozdíl od Sapi a aBoase au o em pomě ně sk o ného díla, což je dáno mimo jiné jeho předčasným úm ím, ale aké pozdním začá kem ědecké p áce aje‑ jím— zcela dob o olně apřiznaně— ama é ským cha ak e em. Přede ším en o po‑ slední ys činí Who o o pos a ení dějinách zkoumání jazyka ěžko s o na elným sjakýmkoli jiným, podobně li ným ling is ou. Jeho ama é s í šak nemá po ahu dile an ismu. Who předs a o al yp ědecké osobnos i, k e á současné ědě může již ěžko zmnoha dů odů ungo a . Ač k á ce přednášel na Yaleo ě uni e zi ě, kam aké e 20. le ech docházel na přednášky apozději konzul ace kEdwa du Sapi o i, celá jeho ědecká p áce p obíhala e ol‑ ném čase při s álém zaměs nání pojišťo ně. Ta o speci ická si uace dá ala Who o i jednak ů čí olnos a inanční nezá islos p o e énní ýzkumy ajednak zní yplý á ipo aha jeho ex ů, od ážejících jeho osobní mo ální k édo. Ke zkoumání jazyka se o iž Who (chemický inžený diplomo aný na MIT) dos á á sk ze eologii.3 Rozpo mezi ědou anábožens ím jej při ádí ke s udiu s a ozákonních ex ů aod ud kheb e‑ jš ině. Zkušenos sjazykem, jenž se na olik lišil e způsobu „zp os ředko ání eali y“ od anglič iny, při edla Who a kzájmu ojazyky s ředo ‑ ase e oame ických indiánů. Ta o čas o opako aná biog a ická ak a4 u ádím pouze na ilus aci oho, že Who a nelze chápa jako ling is u běžném smyslu slo a— aže k omě e lexe his o ického kon ex u je řeba b á ú ahu i a o indi iduální speci ika. Ač se o zdá bý samozře‑ jmé, elmi čas o nebyly y o ysy Who o a díla dos a ečně zohledněny, což edlo ze s any Who o ých k i iků k elkému množs í zk eslujících soudů.5 Who a p osla il přede ším ýzkum hopijš iny, ale ě ší čás jeho e énní p áce i ex ů, k e é lze označi za sku ečně ling is ické, byla zas ěcena jiným jazykům ju o ‑az écké odiny. Po p o ním s udiu s a ých mayských ex o ých pamá ek přešel kp oblema ice mo ologie jazyka nahua l ajeho a ie . Vp ní ázi ling is ického směřo ání, k e á á přibližně do . 1931, se Who zaměřil mimo jiné na koncep 2 Děkuji Janu Ch omému, E ě lehečko é aanonymním ecenzen ům za komen áře. Za šechny nepřesnos i achyby  ex u odpo ídám já. 3 iz Ca oll (1956), Schul z (1990), Rollins (1980). 4 S učnou biog a ii podá á Ca oll (1956), monog a icky Rollins (1980). 5 Tu o ýh adu lze samozřejmě směřo a ido ábo a Who o ých p oponen ů. jAKUb jEhLIčKA 55 z . oligosyn eze ajejí mani es aci nahua lu. Ten o pojem, dnes již zapomenu ý,6 je uWho a elik em jeho p o ního, „mys ického“ období7 amá označo a jazyky s ela i ně elmi omezeným ejs říkem mo émů, k e é nesou abs ak ní ýznam. Ten o pojem šak Who opouš í spolu shlubším hledem do mode ní ypologické desk ipce— po se kání sEdwa dem Sapi em na začá ku 30. le . Vě ší ling is ickou ele anci mají Who o y zá ě y opů odu hlásko é skupiny ‑ ɬ jazyce nahua l. Who (1937) po dil dří ější domněnku, že skupina ‑ ɬ znikla hlásko ou změnou zobecně ju o ‑az éckého ‑ , apopsal podmínky, za k e ých k é o změně došlo— jedná se o z . Who ů onologický zákon (s o . např. Manas e Rame , 1996). Who o u p áci z20. a30. le je nu né nahlíže kon ex u ehdejšího domi‑ nan ního pa adigma u ame ické (e no)ling is ice. Desk ip i ní apa á , k e ý Sapi‑ o i aWho o i posky o al ame ický s uk u alismus, by byl samozřejmě zdnešního pohledu souzen jako nedos a ečný p o ypologický popis jednoho jazyka, na ož pak p o mezijazyko ou kompa aci (přede ším k ůli edukci desk ipce akřka ýh adně na mo o(no)logii). Se kání sEdwa dem Sapi em na začá ku 30. le znamená e Who o ě ý oji zá‑ sadní předěl. Jak upozo ňuje John Ca oll (1956, s.12–13), po oce 1931 Who koncep oligosyn eze opouš í. Od é doby se plně ěnuje ýzkumu se e oame ických indián‑ ských jazyků  ámci Sapi o y dlouhole é p áce8 p o Bu eau o Ame ican E hnology a znikají jeho nejznámější ex y, spojené přede ším sjazykem kmene Hopi.9 Sapi ů li má šak p o Who o o u ažo ání ojazyce mnohem pods a nější konsek ence než jen e minologické. Byl o o iž p á ě Edwa d Sapi , USA na u alizo aný německý jazyko ědec, kdo jako p ní použil pojmu ela i i a sou islos i s li em jazyka na myšlení. Včlánku z oku 1924 The G amma ian and His Language (Sapi , 1924), k e ý je s ejně jako jeho přednáška The S a us o aLinguis ics as aScience z oku 1928 (Sapi , 1929) apologe ikou ling is iky ajejího pos a ení e společnos i imezi os a ními ědami, Sapi kon‑ ex u „nepřek oči elných“ ozdílů mezi chápáním eali y umlu čích exo ických ja‑ zyků aanglič iny píše: Jako ýsledek [na zájem nesouměři elných analýz zkušenos í  ůzných jazycích; JJ] se nám obje í cosi na způsob ela i i y, jež je obecně zak y a naším nai ním přijímáním zaži ých řečo ých ná yků jakož o odí ek kobjek i nímu chápání 6 Ju o -az écké jazyky se dnes obecně po ažují za polysyn e ické. 7 Přejal jej od Fab eho d’Oli e a, ancouzského ling is y -mys ika 19. s ole í, p á ě sk ze as- cinaci ling is ickou exegezí heb ejských ex ů ( iz éž Poko ný, 2008, s.35). O li u my- s iky na o mo ání Who o ých názo ů na jazyk pojedná á éž Joseph (2002, s.94–101). 8 Ze Sapi o ých e énních e noling is ických ýzkumů zešly mimo jiné popisy jazyků a- kelma, chinook apaiu e ( iz příslušné kapi oly Boas, 1911). 9 Hopijš ina aké pa ří mezi ju o -az écké jazyky. iz např. Who (1935 [1946]), Calec a- ca (1978), Jackendo (1977), Malo ki (1983). Malo ki pod obuje e s é monog a ii k i ice Who o y soudy očase hopijš ině anabízí las ní in e p e aci podloženou příklady po- dobných kons ukcí, jako užil Who , podle níž se hopijské yjadřo ání času od anglické- ho příliš neliší. 56 STUDIE ZAPLIKOVANÉ LINGVISTIKY 1/2013 zkušenos i. Jedná se o ela i i u koncep ů či, mohli bychom říci, ela i i u o em myšlení. Můžeme ji pomě ně snadno nahlíže s ejně jako ela i i u Eins eino u nebo psychologickou ela i i u Jungo u […]. Pokud jí chceme po ozumě , kompa‑ a i ní jazyko á da a pak budiž podmínkou sine qua non. Při s udiu jazyka by bylo snad ou nej íce os obozující ěcí, kdybychom u o ela i i u přijali. Naopak po‑ slušné přije í absolu ních p a d je ím, co naši mysl spou á á aco o upuje ducha.10 (Sapi , 1924, s.155) Ve snaze ozpřís upnění ling is iky ědecké eřejnos i o ien o ané spíše pří odo‑ ědně se Sapi uchyluje kpa alele sEins eino ým ela i is ickým p incipem, a o i‑ gu a se později ujme as ane se pojmeno áním celého soubo u ý oků, k e ým se říká jazyko á ela i i a, esp. jazyko ý ela i ismus.11 Sapi o y ú ahy o ela i i ě ajimi inspi o ané Who o y zá ě y, knimž se do‑ s aneme níže, se samozřejmě spíše než oEins eino u eo ii a yziku12 opí ají odo‑ bo ý kon ex ling is ický, ilozo ický, an opologický ado značné mí y iideologický. Jazyko ý ela i ismus je o iž jis ém smyslu odnoží13 ši šího koncep u kul u ního ela i ismu aideu „nesouměři elnos i jazyků“ lze chápa jako součás boje oz o ‑ nop á nění „p imi i ních kul u “, našem případě pů odních oby a el Se e ní Ame iky, k e ý silně ezono al ame ické společnos i začá kem 20. s ole í. Fe u‑ cio Rossi ‑Landi (1973), ma xis ický eo e ik jazyko ých ideologií, dokonce dí, že jazyko ý ela i ismus je p oje em poci u iny ame ické s řední řídy nad de as ací pů odních kul u . Na počá ku s ojí Bu eau o Ame ican E hnology (do oku 1897 Bu eau o E hnology), e nog a ická ins i uce spojená se společenskou ehabili ací se e oame ických indi‑ ánů, se k e ou od oku 1901 spolup aco al pů odem německý an opolog F anz Boas (1858–1942), jenž se s al přední pos a ou ědeckého ýzkumu pů odních kul u Se e ní 10 o iginále: „The upsho o [incommensu able analyses o expe ience in di e en lan- guages; JJ] would be o make e y eal o us akind o ela i i y ha is gene ally hidden om us by ou naï e accep ance o ixed habi s o speech as guides o an objec i e unde - s anding o he na u e o expe ience. This is he ela i i y o concep s o , as i migh be called, he ela i i y o he o m o hough . I is no so di icul o g asp as he physical ela i i y o Eins ein no is i as dis u bing o ou sense o secu i y as he psychological ela i i y o Jung […]. Fo i s unde s anding he compa a i e da a o linguis ics a e asine qua non. I is he app ecia ion o he ela i i y o he o m o hough which esul s om linguis ic s udy ha is pe haps he mos libe alizing hing abou i . Wha e e s he mind and benumbs he spi i is e e he dogged accep ance o absolu es“ [překlad JJ; s ejně ak překlady šech následujících ci á ů, není -li u edeno jinak]. 11 Domní ám se, že je hodné za és dis inkci mezi pojmem jazyko á ela i i a ( enomén) ajazyko ý ela i ismus ( eo e ický přís up, k e ým je exis ence enoménu legi imizo á- na). anglicky psaných ex ech na o o éma se a o dis inkce neuží á ačesky psané ex- y se éž ob ykle d ží e mínu ela i i a. Pojem ela i ismus může jis ě impliko a podřa- zení jazyko ého ela i ismu pod ši oce de ino aný kul u ní ela i ismus, přičemž jejich z ah není zcela jasný.  om o ex u ope uji su edenou dis inkcí. 12 S o . šak lea i (2006, s.57). 13 iz šak poznámku one yjasněnos i oho o z ahu ýše. jAKUb jEhLIčKA 57 Ame iky če ně popisu jazyka.14 V oce 1911 spolu se s ými žáky, mimo jiné isEdwa ‑ dem Sapi em, ydá á d oudílný Handbook o Ame ican Indian Languages, zah nující popis g ama iky desí ek indiánských aeskymácko ‑aleu ských jazyků. Vpředmlu ě kp nímu s azku Boas přináší mode ní eo e ický základ s udia „exo ických“ jazyků op oš ěný od e nocen ických předsudků las ních majo i nímu p oudu e opské lin‑ g is iky.15 D ě zásadní Boaso y eze zde p ezen o ané lze sh nou následo ně: a) Za edené g ama ické ka ego ie e opských jazyků nejsou uni e zální, nemohou slouži k„objek i nímu“ popisu exo ických jazyků. G ama iko é, již s udo ali jazyky E opy azápadní Asie, y inuli sys ém ka e‑ go ií, k e é máme sklon hleda e šech jazycích. Bylo by záhodno ukáza , […] nakolik je nám známý sys ém las ní pouze něk e ým skupinám jazyků anakolik může bý nah azen jinými sys émy.16 (Boas, 1911, s.35)17 b) Rozdíly e s uk uře jazyka mají za následek ozdíly chápání jis ých aspek ů ea‑ li y, a šak na hlubší psychologické ú o ni jsou šichni lidé nezá isle na jazyce y‑ ba eni s ejně, zhledem kuni e zálnos i něk e ých jazyko ých ysů na nej yšším s upni obecnos i: Výsky nejzákladnějších g ama ických koncep ů e šech jazycích je nu no poklá‑ da za důkaz jedno y základních psychologických p ocesů.18 (Boas, 1911, s.71) Obě eze se implici ně hlásí khumbold o skému ela i ismu— nelze pominou sílu, jakou s ále měl Humbold ů odkaz 70. a80. le ech 19. s ole í německém akademic‑ kém p os ředí, zněhož F anz Boas zešel ( iz B own, 1967; Lea i , 2006). Wilhelm on Humbold (1963) je logicky éměř ždy19 p ním pomyslné ačas o ekons uo‑ ané20 ( iz schéma 1) genealogii jazyko ého ela i ismu. 14 Zšíře Boaso a ědeckého zámě u yzd ihněme přede ším popis jazyka kwak� wala (kwakiu l). 15 iz aké e lexi Romana Jakobsona z oku 1943 F anz Boas’ App oach o Linguis ics (Jakob- son, 1971). 16 „G amma ians who ha e s udied he languages o Eu ope and wes e n Asia ha e de eloped asys em o ca ego ies which we a e inclined o look o in e e y language. I seems desi - able o show […] in how a he sys em wi h which we a e amilia is cha ac e is ic only o ce ain g oups o languages, and in how a o he sys ems may be subs i u ed o i .“ 17 Boaso ská maxima, aby byl každý jazyk popiso án s ými las ními pojmy, je základní pod- mínkou p o unkcionalis ickou ypologii ( iz např. Haspelma h, 2011). 18 „The occu ence o he mos undamen al g amma ical concep s in all languages mus be conside ed as p oo o uni y o undamen al psychological p ocesses.“ 19 Ale např. Mille (1968, s.14) za p ního z„Němců, k eří u ažo ali o li u jazyka na myš- lení“ po ažuje Johanna Geo ga Hammana. 20 P o sh nu í dosa adních ekons ukcí who o ské „ ý ojo é řady“ azá o eň p o příklad nejdůslednější znich iz koe ne (2000). 58 STUDIE ZAPLIKOVANÉ LINGVISTIKY 1/2013 Vli Boase aSapi a na Who a je e iden ní,21 sú ahami opřípadné hlubší spřízněnos i as ýč em ilozo ických předchůdců není na om o mís ě nu no dále pok ačo a .22 Nejčas ěji se za p ní explici ní o mulaci ela i is ické ideje označuje ú odní pasáž Humbold o a pojednání Übe die Ve schiedenhei des menschlichen Sp achbaues und ih en Ein luss au die geis ige En wicklung des Menschengeschlech s23 z oku 1835, níž Humbold dochází knázo u, že mlu čí každého jazyka podléhá s ému „s ě onázo u“ (Wel anschauung), k e ý plyne z eali y, již mlu čí konk é ního jazyka sdílejí ajež se zp incipu jazyk od jazyka ( esp. společens í, po ažmo kul u y) liší. 21 „[P]os ačí, když řekneme […], že o, odkud pocházejí přinejmenším něk e é zBoaso ých, Sapi o ých aWho o ých pe spek i , není žádným ajems ím; linie od He de a kWho - o i je nepře ušená, přes o šak nelze podceňo a důleži os p oměny a e ize, k e ými mezi ím p ošly základní eze“ (B own, 1967, s.16). („[l]e i su ice o say […] ha he e is no mys e y abou whe e a leas some o he pe spec i es o Boas, Sapi , and Who come om; he line om He de o Who is unb oken, hough his is no o unde a e he im- po ance o in e ening changes and e isions in he basic heses in ol ed.“) 22 Ať už jsou o čas o zmiňo aní anglič í acionalis é, přede ším John locke (An Essay Con‑ ce ning Human Unde s anding, 1689), či É ienne Bonno de Condillac (Essai su l’o igine des connaissances humaines, 1746) nebo Giamba is a ico (P incipi di una scienza nuo a d’in o ‑ no alla comune na u a delle nazioni, 1725), zení, že „jazyk má li na myšlení“, je sice za- kořeněno  acionalis ické ilozo ii, a šak zásadě jej lze ys opo a přes spo ouni e - zálie až kPla óno i (koe ne , 2000, passim). 23 Ú odní čás nedokončeného pojednání oaus onéském jazyce ka i na Já ě. schéma 1: Genealogie jazyko ého ela i ismu (Al o d, 1981, s.18). His o y o an Idea: Rela i i y L 1600s E 1700s L 1700s E 1800s L 1800s 1900 1920 1940 1960 1980 linguis ics philosophy physics psychology da es Locke Leibniz Vico Hamann He de Humbold S ein ahl B in on Boas Sapi Who Kan Eins ein Köhle Jung Me leau ‑ ‑Pon y jAKUb jEhLIčKA 59 Člo ěk přede ším žije mezi objek y, přičemž o, jak je nímá ajak snimi zachází, zá isí na předs a ách, k e é onich má— ýlučně p os řednic ím oho, jak mu je přináší jazyk. Sk ze ýž ak , k e ým člo ěk jazyk spřádá, se do něj zase zachy á á. Každý jazyk ak ymezuje kolem ná oda, jemuž náleží, k uh, znějž se lze ymani jenom ím, že je současně přek očena h anice k uhu, jenž náleží někomu jinému.24 ( on Humbold , 1963 [1835], s.434) O éměř s o le později opakuje u o ezi— bez explici ní e e ence kHumbold o i— Edwa d Sapi : Lidé nežijí objek i ním s ě ě samos a ně, nežijí ob yklém smyslu samos a ně ani e s ě ě sociálních ak i i , nýb ž jsou elkou mě ou ydáni na milos u či ému jazyku, k e ý se s al yjadřo acím p os ředkem jejich společnos i. Předs a a, že se člo ěk přizpůsobuje eali ě pods a ě bez použi í jazyka aže jazyk je pouze náhodným p os ředkem křešení speci ických p oblémů komunikace a e lexe, je iluzo ní. Ve sku ečnos i si s ě do značné mí y kons uujeme ne ědomě na základě jazyko ých z yklos í našeho společens í […]. To, co idíme aslyšíme, ale aké o, co p oží áme, je elkou mě ou dáno ím, že jazyko é z yklos i našeho společens í předjímají u či é in e p e ace. (Sapi , 1929, s.209)25 „Jazyk je klíčem ksociální eali ě“, dodá á Sapi (ibid.), k e ý  om o jediném ods a‑ ci předkládá esumé humbold o ského poje í z ahu jazyka amyšlení. V oce 1939 dokončuje Who s ůj nejp oslulejší ex — Vz ah habi uálního myšlení acho ání kjazyku. Ten o ex je p ní (a zhledem kjeho sm i nedlouho po é aké Who o ou jedinou) ydanou s udií obsahující a gumen aci podloženou jazyko ými da y ap okazující jazyko ý ela i ismus. Who (2012, s.72) si klade o ázku, zda „[j]sou naše pojmy ‚času‘, ‚p os o u‘ a‚lá ky‘ zpods a y s ejným ypem zkušenos i p o šechny lidi, nebo jsou čás ečně podmíněny s uk u ou daného jazyka“, aodpo ídá na ni spomocí ma e iálu, k e ý získal při p áci na popisu hopijš iny. Hopijš ina po o nání sanglič inou a ě šinou indoe opských jazyků (Who uží á označení „s anda dní p ůmě ná e opš ina“ (SPE)) nemá ka ego ii slo esného času, za o má na ozdíl od anglič iny kompliko aný sys ém slo esných idů adalších ka ego ií 24 „De Mensch leb mi den Gegens änden haup sächlich, ja, da Emp inden und Handeln in ihm on seinen o s ellungen abhängen, soga ausschließlich so, wie die Sp ache sie ihm zu üh . Du ch denselben Ac , e möge dessen e die Sp ache aus sich he ausspinn , spinn e sich in dieselbe ein, und jede zieh um das olk, welchem sie angehö , einen k eis, aus dem es nu inso e n hinauszugehen möglich is , als man zugleich in den k eis eine ande en hinübe i .“ 25 Ci o áno dle Who (2012, s.69). Tím o ci á em u ozuje Who s ůj nejznámější ex Vz ah habi uálního myšlení acho ání kjazyku (česky SAli 2011/2, s.69–85, (Who , 2012)), k e ý je s ým způsobem jedním zkanonických znění hypo ézy jazyko é ela i i y, z oho o dů- odu z ané éž Sapi -Who o a. S o . éž pa a ázi ame ického analy ického ilozo a W. . O. Quinea (1960, s.ix) zkonce 50. le . 60 STUDIE ZAPLIKOVANÉ LINGVISTIKY 1/2013 pos ádajících ek i alen SPE, k e ými yjadřuje „ubíhání, pomíjení času“. Vsou‑ ladu s ím je aké zcela odlišný hopijský sys ém me a o ické koncep ualizace času— např.me a o a času jako p os o u, ob yklá SPE, se hopijš ině neupla ňuje. Není omu ak mimo jiné p o o, že hopijš ina neope uje ska ego ií nepoči a elného nebo lá ko ého subs an i a, yjadřuje pouze oh aničené en i y, jež nelze přenáše do me‑ a o ického p os o u času, neboť jsou uko ené p os o u yzickém či bezp os ře‑ dní zkušenos i. Čas edy hopijš ině nemůže bý pa celo án na čás i, snimiž by bylo možné ope o a ak, jako sčás mi konk é ního objek u. Vhopijš ině nelze yjádři spojení ypu „dese dní“, lze odkazo a pouze ke konk é nímu dni. „Namís o ě y zůs‑ ali dese dní by se řeklo zůs ali do jedenác ého dne […]. Na naši ‚délku času‘ se nepohlíží jako na délku, nýb ž jako na z ah posloupnos i mezi d ěma událos mi“ (Who , 2012, s.73). Podle Who a edy hopijš ině nedochází k omu, co je ypické p o habi uální myšlení mlu čích SPE aco nazý á objek i izací: kp ojekci las nos í en i objek‑ i ního s ě a na en i y abs ak ní. Abs ak ní z ahy se hopijš ině yjadřují pomocí speciálních g ama ických ka ego ií— kme a o ickému posunu nedochází, p o ože hopijš ina má p os ředky, jimiž může kčaso ým z ahům, sek encím ain e alům odkazo a přímo. U ěch o g ama ických ozdílů op o i SPE nachází Who odpo ídající ko elace „habi uálním cho ání“ Hopiů: „Hopijský mik okosmos [popisuje eali u] z elké čás i pojmech událos í (nebo přesněji ‚dění‘) […]. Po enciál k las nímu způsobu ‑ ání— ůs u, ozkladu, s álos i, cykličnos i nebo oři os i— je při ozenou součás í každého jsoucna […].“ Kčemuž Who dodá á, že „[ ]še je ak ‚přip a eno‘, k omu, jak se p oje uje nyní, s ými předcházejícími ázemi.“ P á ě dů az na „příp a u“, neus álé ědomí p opojenos i současného konání sbudoucnos í je pak podle Who a pods a ným ysem habi uálního cho ání Hopiů, což dokládá přede ším na základě podoby ůzných činnos í spojených snáboženskými i uály. S é zá ě y sh nuje následo ně: Pojmy „času“ a„hmo y“ nejsou p o šechny lidi s ejné, ozdíly mezi nimi plynou z ozdílné pods a y ůzných jazyků, nichž se y o pojmy y inuly. Nezá isí ani ak na g ama ickém sys ému (např. na časech, pods a ných jménech apod.) daného jazyka, jako spíše na způsobu popiso ání zkušenos i, k e ý se jazyce us álil jako „jazyko ý z yk“ ak e ý p ochází šemi o inami jazyka— lexikální, mo ologic‑ kou, syn ak ickou— adalšími ůznými ýznamy sh nu ými do u či ého ámce. (Who , 2012, s.85) Jasnou o mulaci čehokoli, co bychom mohli nazý a hypo ézou,  ex u nenajdeme. Rela i is ický pos ulá impliko aný, a šak přímo ne yřčený, Who zá ě u ješ ě lehce p oblema izuje, když píše, že „mezi kul u ními no mami ajazyko ými zo ci exis uje spojení, ale ne z ah ko elace“ (ibid.). Ikdyž se en o ex ci uje zdaleka nej íce achápe se jako jakýsi mani es jazyko‑ ého ela i ismu, en o pojem ajeho ymezení předs a uje Who až později,  oce 1940, článku Linguis ics as aScience publiko aném Technological Re iew: „Předs‑ a uje se nám […] no ý p incip ela i i y, podle k e ého nejsou pozo o a elé edeni s ejnými yzikálními ak y ke s ejnému ob azu s ě a, ledaže by jejich jazyko á po‑ jAKUb jEhLIčKA 61 zadí byla podobná nebo se dala nějakým způsobem po o na “26 (Who , 1956a, s.214). Aopůl oku později  émže časopise dodá á p eciznější znění de inice „p incipu ela i i y“: Jazyko é je y se odeh á ají pozadí, mlu čí si jich není ědom, esp. je si jich nanej ýš ědom elmi mlha ě— asi ak jako si u ědomuje p acho é čás ice pole‑ ující mís nos i —, přes o jazyko é je y člo ěka řídí íc, než g a i ace řídí pole‑ o ání p achu. Au oma ické, mimo olné jazyko é zo ce nejsou p o šechny lidi s ejné, jsou speci ické p o každý jazyk aus a ují o mální s ánku jazyka, jeho „g ama iku“ […]. Z oho yplý á o, co jsem naz al „p incipem jazyko é ela i‑ i y“, což ne o málně řečeno znamená, že g ama iky, k e é se od sebe ý azně liší, edou s é uži a ele k ůzným ypům pozo o ání ak ůzným způsobům yho‑ dnocení podobných ak ů pozo o ání. Tím pádem nejsou pozo o a elé na zájem po o na elní, nýb ž nu ně docházejí k ůzným iděním s ě a.27 (Who , 1956b, s.221) O ok později se  ex u přednášky p o Theosophic Socie y ysky ne ješ ě jedna o ‑ mulace: […] cho ání spojené sjazyko ými amen álními je y […] [je; JJ] řízeno speci ickým sys émem o ganizace, „geome ií“ á ných p incipů, cha ak e is ickou p o ka‑ ždý jazyk.28 (Who , 1956c, s.257) Pomiňme nyní ůzné me a o ické ámce, do nichž Who  ěch o ú y cích zasazuje sub ilní ideu z ahu mezi myšlením ajazykem zá islos i na publiku— pop é jsou o opě pří odo ědci, č enáři Technological Re iew, před k e ými Who p imá ně ob‑ hajuje po zo u Sapi a mís o ling is iky mezi ědami, anení di u, že se s ejně jako on chopí hodné pa alely sEins eino ým p incipem ela i i y, za ímco d uhém případě 26 o iginále: „We a e […] in oduced o anew p inciple o ela i i y, which holds ha all ob- se e s a e no led by he same physical e idence o he same pic u e o he uni e se, un- less hei linguis ic backg ounds a e simila , o can in some way be calib a ed“ [překlad J.Poko ný (2008, s.36)]. 27 „The phenomena o language a e backg ound phenomena, o which alke s a e unawa e o , a he mos , e y dimly awa e— as hey a e o he he mo es o he dus in he ai o a oom, hough he linguis ic phenomena go e n he alke s mo e as g a i a ion han as dus would. The au oma ic, in olun a y pa e ns o language a e no he same o all men bu a e speci ic o each language and cons i u e he o malized side o he language, o i s ‚g amma ‘ […]. F om his ac p oceeds wha Iha e called he ‚linguis ic ela i i y p in- ciple‘, which means, in in o mal e ms, ha use s o ma kedly di e en g amma s a e poin ed by hei g amma s owa d di e en ypes o obse a ion and di e en e alua- ions o ex e nally simila ac s o obse a ion, and hence a e no equi alen as obse e s bu mus a i e a somewha di e en iews o he wo ld.“ 28 „[…] [I]n linguis ic and men al phenomena, signi ican beha io […] [is; JJ] uled by speci - ic sys em o o ganisa ion, a‚geome y‘ o o m p inciples cha ac e is ic o each language.“ 68 STUDIE ZAPLIKOVANÉ LINGVISTIKY 1/2013 d ou jazycích liší zcela zásadně— např. uspořádání objek ů p os o u yjadřuje mlu čí ASL (pře ážně) ze s é pe spek i y, ecipien edy musí sdělení simul ánně pře ace o180 °. To může p obíha sk ze z . men ální o aci, ob acení ob azů ob‑ jek ů mysli, k e é lze pomocí kogni i ně ‑psychologických me od es o a . Au oři  é o s udii po dili hypo ézu, že mlu čí ASL ykazují op o i mlu čím mlu ené anglič iny nejazyko ých úlohách yžadujících men ální o aci lepší ýsledky. Zna‑ ko é jazyky (a o nejen zhlediska koncep ualizace p os o u) jsou do budoucna jednou znej ě ších ýze p o zkoumání z ahu mezi jazykem akognicí. 4. ZáVěR V é o s učné ekapi ulaci his o ie pojmu jazyko é ela i i y jsem se do kl pouze několika momen ů, sk ze něž je možné nahlédnou iniciační body, e k e ých po ě‑ domí o ela i is ické eo ii aoWho o i začalo p ocháze p oměnou. Zde p ezen o‑ aný pohled může suge o a předs a u jakéhosi předělu, alešné dialek iky genezi č ení Who a— zši ší pe spek i y je šak kon inui a ela i is ického ýzkumu od 50. le do současnos i zře elná. Nemění se undamen ální o ázka li u jazyka na my‑ šlení, p ůběhu le se pouze mění způsob, jakým je a o o ázka zasazo ána do eo‑ e ického ámce. KWho o ě škodě mu byla p ocesu ěch o změn přisouzena ole o schacho ské inkous o é sk ny, do níž si Who o i ykladači ze šech čás í názo‑ o ého spek a p ojek o ali s é las ní in e p e ace: „[A] y o p ojekce oho ypo í‑ dají onich samých přinejmenším olik, kolik oho ypo ídají oWho o i“48 (Mille , 1978, s.95). Vzhledem k omu, že ýzkum jazyko é ela i i y byl dlouhodobě české ling‑ is ice opomíjen, esp. byl zmiňo án pouze ú žko i ě nebo přehledo ých p acích odějinách ling is iky, příp. oe noling is ice (např. Poko ný, 2008, nebo V hel, 1981), ě šinou bez ná oku na hlubší k i ickou analýzu (čes nou ýjimkou je pozo uhodný ex Vik o a K upy (1976)— českoslo enském kon ex u snad jediná p áce přímo sous ředěná na k i iku jazyko ého ela i ismu), není di u, že pů odní eo e ické, na ož pak empi ické s udie do poslední doby ůbec ne znikaly.49 Tu o absenci je řeba samozřejmě nahlíže zpe spek i y si uace kogni i ně o ien o aných přís upů kjazyku ČR obecně, kde je sous a nější bádání  om o smě u záleži os í ep e posledních le . Až p áce Š ěpána Ma ějky (2012) zaměřená na g ama ický od češ ině přináší nejen českém p os ředí p ní empi ickou s udii zabý ající se li em jazyka na kognici jeho mlu čích, ale aké p ní k i ickou e lexi ýzkumů jazyko é ela i i y od Who a po současnos . Ma ějků ýzkum od áží posun e nímání ela i is ické hypo ézy, j. nenahlíží o ázku li u jazyka na kognici z undamen ální pe spek i y. 48 „[A]nd wha hey ha e p ojec ed says a leas as much abou hem as abou Who .“ 49 Ta o gene alizace se samozřejmě ne z ahuje na českou psycholing is ku Ba ba u Schmied o ou působící Německu, k e á p acuje aké sčeským jazyko ým ma e iálem— přede ším kompa aci sněmčinou ( iz např. p áce ýkající se ozdílů e ido ém sys é- mu ajejich li u na koncep ualizaci událos í, např. Schmied o á e al., 2011). jAKUb jEhLIčKA 69 Ko ěření hypo ézy, že g ama ický od češ ině má li na koncep ualizaci daných lexikálních jedno ek, čímž je způsobena odlišná koncep ualizace pojmů, jejichž ja‑ zyko á ealizace má ůzný g ama ický od  ůzných dialek ech češ iny (slo a ko‑ lísající  odě, esp. odo é duble y: ez, Olomouc, oku ka/oku ek…), byla mimo jiné yuži a me oda séman ického di e enciálu (Osgood— Suci— Tannenbaum, 1957) dří e upla něná umezijazyko ých s udií (např. Flahe y, 2001). Z ýsledků s udie je pa né, že na o ázku, zda g ama ický od koncep ualizaci en i lexikalizo aných  ůzných a ie ách odo ě jinak o li ňuje, lze sice odpo ědě kladně, o šem pouze za u či ých podmínek. Ma ějko a zjiš ění ak ko espondují s ím, na čem se ě šina současných bada elů oblas i jazyko é ela i i y shoduje— s uk u a jazyka může mí li na kogni i ní p ocesy, k e é se zp aco áním jazyka spojené nejsou. Odhalení zákoni os í apodmí‑ nek, za k e ých k omu o je u dochází, je, ou ám si di , jedním znej ě ších úkolů dnešní expe imen ální psycholing is iky. Aje nanej ýš p a děpodobné, že zásadní úlohu  om o smě u seh ají přede ším me ody anás oje y inu é neu ologii. Vsoučasnos i se zdá, že poslední zlomo ý bod— enesance ela i is ických ý‑ zkumů na začá ku 90. le — je zá o eň bodem bi u kačním, e k e ém se pů odní eo ie ans o muje ši oké spek um speci iko anějších hypo éz sou islos i s oz‑ machem mode ních expe imen álních me od azá o eň se de ini i ně os obozuje od Who a, což se p axi p oje uje například ím, že ě šina ex ů na o o éma zpo‑ slední doby kněmu již ůbec neodkazuje. Zpe spek i y kogni i ní ědy o iž, jak upozo ňuje Lea i (2006, s.79), došlo přede ším kzásadnímu posunu od poje í myš‑ lení jako „koncep ualizace s ě a“ boaso ské adici kpoje í myšlení jako sub ilních kogni i ních p ocesů. Rela i is ický p incip jako ako ý šak zůs á á ži ý— ipo 30le ech s ále pla í slo a G. Mille a (1978, s.95): „Who o ská hypo éza snad může bý passé, zapomenu a šak není, poně adž na ní zk á ka něco je.“50 50 „I he Who ian hypo hesis is gone, i is no o go en, o he e is some hing igh abou i .“ 70 STUDIE ZAPLIKOVANÉ LINGVISTIKY 1/2013 DíLO bENjAMINA L. wHOR A— VýběR51 (1927 [1956]): On he connec ion o ideas. In: Benjamin lee Who , Language, Though and Reali y: Selec ed w i ings [John B. Ca oll (ed.)]. Camb idge, MA: MIT P ess, s.35–39. (1928): No es on he Oligosyn he ic Compa ison o Nahua l and Piman, wi h Special Re e ence o Tepecano [nepubliko aný ukopis]. (1935 [1946]): The Hopi language, To e a Dialec . In: Ha y Hoije e al. (eds.), Linguis ic S uc u es o Na i e Ame ica. New Yo k, NY: Johnson, s.158–183. (1935): The compa a i e linguis ics o u o- -Az ecan. Ame ican An h opologis , 37, s.600–608. (1936): The punc ual and segmen a i e aspec s o e bs in Hopi. Language, 12, s.127–131. (1936 [1950]): An Ame ican Indian model o he uni e se. In e na ional Jou nal o Ame ican Linguis ics, 16, s.67–72. (1937): The o igin o Az ec „Tl“. Ame ican An h opologis , 39, s.265–274. (1938): Some e bal ca ego ies o Hopi. Language, 14, s.275–286. (1939 [1941]): The ela ion o habi ual hough and beha io o language. In: leslie Spie (ed.), Language, Cul u e, and Pe sonali y. Menasha, WS: Sapi Memo ial Publica ion Fund, s.75–93. (1940): Science and linguis ics. Technology Re iew (MIT), 42, s.229–231 a247–248. (1940): linguis ics as an exac science. Technology Re iew (MIT), 43, s.61–63 a80–83. (1941): language, mind, and eali y. The Theosophis , 63(1) a63(2), s.281–291 a25–37. LITERATURA: AlFORD, Danny k. H. (1978): The demise o he Who hypo hesis. P oceedings o he Se en h Annual Mee ing o he Be keley Linguis ics Socie y 4. Be keley, CA: Be keley linguis ic Socie y, s.485–499. AlFORD, Danny k. H. (1981): Is Who ’s e- la i i y Eins ein’s ela i i y? P oceedings o he Se en h Annual Mee ing o he Be keley Linguis ics Socie y 7. Be keley, CA: Be keley linguis ic Socie y, s.13–26. BERlIN, B en — kAY, Paul (1969): Basic Colo Te ms: Thei Uni e sali y and E olu ion. Be keley, CA: uni e si y o Cali o nia P ess. BOAS, F anz (1911): Handbook o Ame ican Indian Languages. Washing on, D.C.: Go e nmen P in ing O ice. BORODITSkY, le a (2001): Does language shape hough ? Manda in and English speake s’ concep ions o ime. Cogni i e Psychology, 43, s.1–22. BOWERMAN, Melissa— CHOI, Soonja (2001): Shaping meanings o language: uni e sal and language -speci ic in he acquisi ion o spa ial seman ic ca ego ies. In: Melissa Bowe man— S ephen C. le inson (eds.), Language Acquisi ion and Concep ual De elopmen . Camb idge: Camb idge uni e si y P ess, s.475–511. BROWN, Roge l. (1967): Wilhelm on Humbold ’sConcep ion o Linguis ic Rela i i y. The Hague: Mou on. BROWN, Roge W.— lENNEBERG, E ic H. (1954): As udy in language and cogni ion. Jou nal o Abno mal and Social Psychology, 49, s.454–462. CAlECTACA, Milo (1978): Lessons in Hopi. Tucson, AZ: uni e si y o A izona P ess. 51 h ana ých zá o kách u eden ok p ního ydání, pokud se neshoduje s okem zni- ku. ýznamná čás Who o a díla ěno aného ling is ice, če ně pů odně nepubliko a- ných ukopisů, byla  oce 1956 ydána pod náz em Language, Though and Reali y (Who , 1956). Z oho o s azku  ex u aké Who a ci uji. jAKUb jEhLIčKA 71 CARROll, John B. (1956): In oduc ion. In: Benjamin l. Who , Language, Though , and Reali y: Selec ed W i ings [John B. Ca oll (ed.)]. Camb idge, MA: MIT P ess, s.1–34. CASASANTO, Daniel (2008): Who is a aid o Big Bad Who ? C osslinguis ic di e ences in empo al language and hough . Language Lea ning, 58, s.63–79. DARNEll, Regna (2006): Benjamin lee Who and he Boasian ounda ions o con empo a y e hnolinguis ics. In: Ch is ine Jou dan— ke in Tui e (eds.), Language, Cul u e, and Socie y. Camb idge: Camb idge uni e si y P ess, s.82–95. EMMOREY, ka en— klIMA, Edwa d— HICkOk, G ego y (1998): Men al o a ion wi hin linguis ic and non -linguis ic domains in use s o Ame ican Sign language. Cogni ion, 68, s.221–246. FEuER, lewis s.(1953): Sociological aspec s o he ela ion be ween language and philosophy. Philosophy o Science, 20, s.85–100. FISHMAN, Joshua A. (1960): Asys ema iza ion o he Who ian hypo hesis. Beha io al Science, 5, s.323–339. FlAHERTY, Ma y (2001): How alanguage gende sys em c eeps in o pe cep ion. Jou nal o C oss ‑Cul u al Psychology, 32(1), s.18–31. FODOR, Je y A. (1975): The Language o Though . New Yo k, NY: Thomas Y. C owell. GREENBERG, Joseph (1954): Conce ning in e ences om linguis ic o nonlinguis ic da a. In: Ha y Hoije (ed.), Language in Cul u e. P oceedings o aCon e ence on he In e ela ions o Language and O he Aspec s o Cul u e. Chicago, Il: uni e si y o Chicago P ess, s.3–20. GuMPERZ, John J.— lE INSON, S ephen C. (eds.) (1996): Re hinking Linguis ic Rela i i y. Camb idge: Camb idge uni e si y P ess. HASPElMATH, Ma in (2010): Předem dané ka ego ie neexis ují. Důsledky p o popis jazyka a ypologii. S udie zapliko ané ling is iky / S udies in Applied Linguis ics, 2, s.107–119. HEIDER [ROSCH], Eleano R. (1972): uni e sals in colo naming and memo y. Jou nal o Expe imen al Psychology, 93, s.10–20. HIll, Jane H.— MANNHEIM, B uce (1992): language and wo ld - iew. Annual Re iew o An h opology, 21, s.381–406. HOIJER, Ha y (1953): The ela ion o language o cul u e. In: Al ed l. k oebe (ed.), An h opology Today. Chicago, Il: uni e si y o Chicago P ess, s.554–573. HOIJER, Ha y (1954): The Sapi ‑Who Hypo hesis. In: Ha y Hoije (ed.), Language in Cul u e. P oceedings o aCon e ence on he In e ela ions o Language and O he Aspec s o Cul u e. Chicago, Il: uni e si y o Chicago P ess, s.92–105. HuTTON, Ch is ophe (2010): uni e salism and human di e ence in Chomskyan linguis ics. The i s „supe hominid“ and he language acul y. In: Douglas A. kibee (ed.), Chomskyan (R)e olu ions. Ams e dam— Philadelphia, PA: John Benjamins, s.337–351. JAkOBSON, Roman (1971): F anz Boas’ app oach o language. In: Roman Jakobson, Selec ed W i ings II. The Hague: Mou on, s.477–488. JOSEPH, John E. (2002): F om Whi ney o Chomsky. Essays in he His o y o Ame ican Linguis ics. Ams e dam— Philadelphia, PA: John Benjamins. kluCkHOHN, Clyde (1954): Cul u e and beha io . In: lindzey Ga dne (ed.), Handbook o Social Psychology. Reading, MA: Addison- -Wesley, s.921–976. kluCkHOHN, Clyde— lEIGHTON, Do o hea (1946): The Na aho. Camb idge, MA: Ha a d uni e si y P ess. kRuPA, ik o (1976): Jazyk, myslenie asku očnosť. Zk i iky eó ie jazyko ej ela i i y. Jazyko edný časopis, 2, s.157–170. kOERNER, E. F. kon ad (2000): Towa ds a“Full Pedig ee” o he “Sapi -Who Hypo hesis”: om locke o lucy. In: Ma in Pü z— Ma jolijn e spoo (eds.), Explo a ions in Linguis ic Rela i i y. Ams e dam— Philadelphia, PA: John Benjamins, s.1–23. lANGACkER, Ronald W. (1977): S udies in U o‑ ‑Az ecan G amma . A ling on, TX: Summe Ins i u e o linguis ics and he uni e si y o Texas a A ling on. lEA ITT, John (2006): linguis ic ela i i ies. In: Ch is ine Jou dan— ke in Tui e (eds.), 72 STUDIE ZAPLIKOVANÉ LINGVISTIKY 1/2013 Language, Cul u e, and Socie y. Camb idge: Camb idge uni e si y P ess, s.47–81. lEE, Penny (1996): The Who Theo y Complex. AC i ical Recons uc ion. Ams e dam— Philadelphia, PA: John Benjamins. lENNEBERG, E ic H. (1953): Cogni ion in e hnolinguis ics. Language, 29, s.463–471. lENNEBERG, E ic H. (1967): Biological Founda ions o Language. New Yo k, NY— london— Sydney, NSW: John Wiley and Sons. lE INSON, S ephen C. (1996b): Rela i i y in spa ial concep ion and desc ip ion. In: John J. Gumpe z— S ephen C. le inson (eds.), Re hinking Linguis ic Rela i i y. Camb idge: Camb idge uni e si y P ess, s.177–202. lE INSON, S ephen C. e al. (2002): Re u ning he ables: language a ec s spa ial easoning. Cogni ion, 84, s.155–188. lI, Peggy— GlEITMAN, lila (2002): Tu ning he ables: language and spa ial easoning. Cogni ion, 83, s.265–294. luCY, John A. (1992a): Language, Di e si y and Though . ARe o mula ion o aLinguis ic Rela i i y Hypo hesis. Camb idge: Camb idge uni e si y P ess. luCY, John A. (1992b): G amma ical Ca ego ies and Cogni ion. ACase S udy o he Linguis ic Rela i i y Hypo hesis. Camb idge: Camb idge uni e si y P ess. MAlOTkI, Ekkeha (1983): Hopi Time. ALinguis ic Analysis o he Tempo al Concep s in he Hopi Language. Be lin— New Yo k, NY— Ams e dam: Mou on. MANASTER RAMER, Alexis (1996): On Who ’slaw and ela ed ques ions o Az ecan phonology and e ymology. In e na ional Jou nal o Ame ican Linguis ics, 62, s.176–187. MATĚJkA, Š ěpán (2012): Jazyko á ela i i a ag ama ický od češ ině [nepubliko aná diplomo á p áce]. P aha: FF uk P aze. MIllER, Geo ge A. (1978): Re iew o language, Though and Reali y by Benjamin lee Who . Human Na u e, 1, s.92–96. MIllER, Robe l. (1968): The Linguis ic Rela i i y P inciple and Humbold ian E hnolinguis ics: AHis o y and App aisal. The Hague— Pa is: Mou on. MuRRAY, S ephen O. (2010): “Scien i ic e olu ions” and o he kinds o egime change. In: Douglas A. kibee (ed.), Chomskyan (R)e olu ions. Ams e dam— Philadelphia, PA: John Benjamins, s.75–101. OSGOOD, Cha les E.— SuCI, Geo ge J.— TANNENBAuM, Pe cy H. (1957): The Measu emen o Meaning. u bana, Il: uni e si y o Illinois P ess. PEDERSON, E ic (2007): Cogni i e linguis ics and linguis ic ela i i y. In: Di k Gee ae s— Hube Cuyckens (eds.), The Ox o d Handbook o Cogni i e Linguis ics. Ox o d: Ox o d uni e si y P ess, s.1012–1044. PINkER, S e en (2009): Jazyko ý ins ink . Jak mysl y áří jazyk. P aha: Dybbuk. POkORNÝ, Jan (2010): Ling is ická an opologie. Jazyk, mysl, kul u a. P aha: G ada. QuINE, Willa d . O. (1964): Wo ld and Objec . Camb idge, MA: MIT P ess. ROllINS, Pe e C. (1980): Benjamin Lee Who — Los Gene a ion Theo ies o Mind, Language, and Religion. Ann A bo , MI: uni e si y Mic o ilms In e na ional o Popula Cul u e Associa ion. ROSSI -lANDI, Fe uccio (1973): Ideologies o Linguis ic Rela i i y. The Hague— Pa is: Mou on. SAPIR, Edwa d (1924): The g amma ian and his language. Ame ican Me cu y, 1, s.149–155. SAPIR, Edwa d (1929): The s a us o alinguis ics as ascience. Language, 4, s.207–214. SCHMIEDTO Á, Ba ba a (2011): Do l2 speake s hink in l1 when speaking in l2? Vigo In e na ional Jou nal o Applied Linguis ics, 8, s.139–179. SCHMIEDTO Á, Ba ba a— on STuTTERHEIM, Ch is iane— CARROll, Ma y (2011): Implica ions o language -speci ic pa e ns in e en cons ual o ad anced l2 speake s. In: Ane a Pa lenko (ed.), Thinking and Speaking in Two Languages. Cle endon: Mul ilingual Ma e s, s.66–107. SIl ERSTEIN, Michael (1979): language s uc u e and linguis ic ideology. In: Paul R.Clyne e al. (eds.), The Elemen s: APa asession on Linguis ic Uni s and Le els. Chicago, Il: Chicago linguis ic Socie y, s.193–247. jAKUb jEhLIčKA 73 SCHulTZ, Emily (1990): Dialogue a he Ma gins. Who , Bakh in, and Linguis ic Rela i i y. Madison, WI: The uni e si y o Wisconsin P ess. SlOBIN, Dan Isaac (1996): F om “ hough and language” o “ hinking o speaking”. In: John J. Gumpe z— S ephen C. le inson (eds.), Re hinking Linguis ic Rela i i y. Camb idge: Camb idge uni e si y P ess, s.70–96. TRAGER, Geo ge l. (1959): The sys ema iza ion o he Who hypo hesis. An h opological Linguis ics, 1, s.31–35. on HuMBOlDT, Wilhelm (1963 [1830–1835]): Übe die e schiedenhei des menschlichen Sp achbaues und ih en Ein luss au die geis ige En wicklung des Menschengeschlech s. In: Wilhelm on Humbold , We ke III. Sch i en zu Sp achphilosophie. Be lin: Rü en und loening, s.368–756. RHEl, F an išek (1981): Základy e noling is iky. P aha: S á ní pedagogické naklada els í. WHORF, Benjamin l. (1949): Fou A icles on Me alinguis ics. Washing on, D.C.: Fo eign Se ice Ins i u e, Dep . o S a e. WHORF, Benjamin l. (1956a): Science and linguis ics. In: Benjamin l. Who , Language, Though , and Reali y [John B. Ca ol (ed.)]. Camb idge, MA: MIT P ess, s.207–219. WHORF, Benjamin l. (1956b): linguis ic as exac science. In: Benjamin l. Who , Language, Though , and Reali y [John B. Ca ol (ed.)]. Camb idge, MA: MIT P ess, s.220–232. WHORF, Benjamin l. (1956c): language, mind, and eali y. In: Benjamin l. Who , Language, Though , and Reali y [John B. Ca ol (ed.)]. Camb idge, MA: MIT P ess, s.246–270. WHORF, Benjamin l. (1956d): Ges al echnique o s em composi ion in Shawnee. In: Benjamin l. Who , Language, Though , and Reali y [John B. Ca ol (ed.)]. Camb idge, MA: MIT P ess, s.160–172. WHORF, Benjamin l. (1956e): languages and logic. In: Benjamin l. Who , Language, Though , and Reali y [John B. Ca ol (ed.)]. Camb idge, MA: MIT P ess, s.233–245. WHORF, Benjamin l. (1956 ): G amma ical ca ego ies. In: Benjamin l. Who , Language, Though , and Reali y [John B. Ca ol (ed.)]. Camb idge, MA: MIT P ess, s.87–101. WHORF, Benjamin l. (2012): z ah habi uálního myšlení acho ání kjazyku. S udie zapliko ané ling is iky / S udies in Applied Linguis ics, 2, s.69–86. Jakub Jehlička | Ús a českého jazyka a eo ie komunikace FF uk P aze jakub.jehlicka@ .cuni.cz