„Nám aše píseň zní sladce.“
a áko a odpo ěď na Zpě ks á ku
Jana Nejedlého, dok o a p á acís. k ál. řádného
a eřejného p o eso a li e a u y české
na s a oži ných ysokých školách p ažských
Tomáš Ma ějec
“YOUR SONG SOUNDS SWEET TO US”
VAVÁK’S ANSWER TO A SONG FOR THE NAME DAY OF JAN NEJEDLÝ, DOCTOR OF LAWS
AND IMPERIAL AND ROYAL FULL AND TENURED PROFESSOR OF CZECH LITERATURE
AT THE ANCIENT UNIVERSITY IN PRAGUE
The s udy compa es wo Czech language occasional composi ions om he beginning o he 19 h
cen u y: he ex o acong a ula o y can a a composed in 1811 in honou o Jan Nejedlý, p o es-
so o Czech language and li e a u e a P ague Uni e si y, by Václa Hanka, as uden a P ague
Uni e si y and a ep esen a i e o he second gene a ion o he Czech Na ional Re i al, and a e-
sponse o he can a a in e se by F an išek Jan Va ák, a a me well e sed in li e a u e and oo ed
in he adi ions o he Czech Ba oque pa io ism. The s udy in es iga es he ag eemen s and di -
e ences in he wo au ho ’s iews on basic ques ions abou pas , p esen , and u he di ec ions
in Czech cul u e.
KEYWORDS:
F an išek Jan Va ák (1741–1816); Václa Hanka (1791–1861); occasional poe y; can a a; syllabo onic
e se; syllabic e se; Na ional Re i al; secula isa ion; Ba oque pa io ism
Na jaře oku 1811 se ehdy d ace ile ý s uden Václa Hanka zas a il Milčicích, aby
na š í il s ařičkého, éměř sedmdesá ile ého sedláka F an iška Jana Va áka. „Bylo
o oku 1811,“ zpomíná Hanka éměř opůl s ole í později, „když aceje se k ásné
ehdáž dubno é dni z elikonočních p ázdnin do P ahy, zašel jsem si sch alně do Mil-
čic. Bylť jsem am elmi lídně přija ame momocí po d a dni hos i i jsem am musel,
pokud jsem šecky jeho las no uční ukopisy i zácné s a é české knihy nep ohlédl,
při čemž mě se s ou s ařičkou manželkou jako p a ý Filemon aBaucis, co unich nej-
lepšího bylo, pří ě i ě čas o ali. Při odchodu opě mne, bude-li nedaleko Milčic ces a
moje, kná š ě ě z ali, is ařeček sám, nedada si o zí i, hodný kus ces y mě yp o-
odil. Neshledal jsem se íce s ěmi o dob ými lidmi, neboť dne 15. lis opadu 1816 ode-
b al se náš Va ák na ěčnos .“1
1 Václa HANKA, Bi a uKolína 1757, Lumí 7, 1857, s.571–572, zde s.571. Podle šeho jde
oHanko o jediné osobní se kání sVa ákem. Pod uhé Hanka na š í il Milčice  oce 1815
(27. dubna), Va áka šak nezas ihl doma. Zanechal mu zkaz, k e ý se asi jen náhodou
(pa ně p o o, že Va ák si na jeho ub opá dní později, 5. k ě na, nač l koncep g a ulač-
ní skladby) docho al e Va áko ě písemné pozůs alos i. Pamá ník ná odního písemnic í
OPEN
ACCESS
TOMÁš MaTějEc 153
Snad při é o ná š ě ě nebo nějaké sou islos i sní se Va áko i dos al do ukou
d obný příleži os ný isk obsahující ex g a ulační kan á y, k e ou p ažš í s uden i
ěno ali ehdejšímu p o eso o i české řeči ali e a u y na Ka lo-Fe dinando ě uni-
e zi ě Janu Nejedlému.2 Va áka ex bezpochyby zaujal, a o nejen s ým ná odním
ajazyko ě ob anným zaměřením, ale pa ně éž o mální s ánkou ažán o ou pří-
slušnos í. Příleži os né ag a ulační skladby, byť poněkud jiného, a chaič ějšího ázu,
Va ák sám hojné míře psal a e šo á o ma, jak je pa né zjeho zpomínek, jej
při aho ala už od dě s í.3
Tex ob ozenské kan á y je p imá ně osla ou zasloužilého budi ele, osla ou, k e á
se neleká nadsázky, znešených slo amonumen álních ob azů. Spíše jen sekun-
dá ně obsahuje kan á a aké něco zkul u ního aspolečenského p og amu Nejedlého
žáků. Oslni ý lesk Nejedlého zje u apůsobení je kan á ě pos a en p o i emné, po-
chmu né minulos i, níž česká řeč skomí ala pod nápo em cizího ži lu:
„Již se Čechách slunce mělo,
již se m ačna h nula –
s ašně na šech s anách hřmělo,
naše las již nula.
Již se s achy smu ně ch ěla,
zko moucená žalos í –
P aha— Li e á ní a chi [dále jen PNP LA], ond F an išek Jan Va ák, ukopisy las ní,
Jemnos pane chní c ný ředi eli).
2 Přímý doklad osou islos i mezi Hanko ou ná š ě ou aVa áko ou obeznámenos í s ex-
em kan á y není, a šak lze ji myslím pokláda za dos i p a děpodobnou. Hanka je, jak
ukážu níže, pokládán za au o a kan á y apa ně měl edy blízko ikjejí dis ibuci. Příleži-
os né ob ozenské isky ani s opy po nich nejsou jinak e Va áko ě pozůs alos i ob yklé
amezi Hanko ou ná š ě ou aVa áko ou odpo ědí je na íc ěsná časo á blízkos (ná š ě-
a se podle Hanko y zpomínky usku ečnila dubnu 1811, Va áko a odpo ěď je da o ána
21. k ě nem éhož oku).
3 Ve s ém ži o opise, psaném na přání p ažského p o eso a F.X. Němečka, o om píše (mlu-
í osobě e ře í osobě): „Písně kapsách ssebou nosil aříká al: ‚Kdopak y písně dělá,
kdyť já bych je snad aky mohl děla .‘ A u již šeliké ěci ýmo al, u os é p áci neb
na pas ách o om neb jiným chlapci, o é neb jiné ěci e š skládal apísně ple l. Až ča-
sem idos smíchu naplodil [...].“ S anisla a JONÁŠOVÁ-HÁJKOVÁ, Vlas ní ži o opis F.J. Va-
áka, S ředočeský sbo ník his o ický 14, 1979, č.1, s.123–155, zde s.138. Pa ně nejzná-
mější jsou příleži os né skladby, k e é Va ák skládal p o ko uno ace le ech 1791 a1792
( iz níže pozn. 25). Docho ány jsou iče né další skladby, zejména e šo ané g a ula-
ce („ inše“), k e é skládal p o přá ele. S o .například Jindřich SKOPEC (ed.), Pamě i F an-
iška J.Va áka, souseda a ych áře milčického zle 1770–1816, III/3 (1798–1801), P aha 1918,
s.26, 62–63, 79–80; IV (1802–1806), P aha 1936, s.5, 90, 94, 152; V(1807–1810), P aha 1938,
s.10, 76, 182–183. Další e še sepsal k ůzným eřejným příleži os em, například ku í á-
ní no ého si o čího: am éž, IV (1802–1806), s.131, nebo ku í ání no ého a áře: am éž,
V(1807–1810), s.222.
OPEN
ACCESS
154 HISTORIE — OTÁZKY — PROBLÉMY 1/2017
zněmčilos již šude zněla
nemo o nou h ubos í.“4
Do ak o ylíčené íži é si uace s upuje „ ek“, p o eso Nejedlý, k e ý učí Čechy
zno u českému jazyku. Je o on,
„[...] jenž poospalé
Čechy budí ze spaní,
jenž je učí dokonale
mlu ení izpí ání.“5
Následkem Nejedlého působení nas á á českém p os ředí p onika á změna:
„Ahle, jaké yjasnění,
jak on přišel, nas alo,
še se ba y s ě lé mění,
co p  udu s ýskalo.
Již se ho y zelenají,
již jes p ac a plný háj;
již zas muži po s á ají,
již zas Čechách k e e máj.“6
Díky Nejedlého působení se acejí „s a é zla é časy“, zla ý ěk českého písemnic í,
jaký pano al za časů císaře Rudol a:
„Jeho přičiněním, jeho p ací
již se naděje jak zo ní záře
ys upujíc z emnos i s í í;
Rudol ů ěk se zas ací!“7
Voby a elích české země se zno u p obouzí jejich „česká k e “, opě nich oží á
„oheň slo anský“:
„Již se dí jich bledá záře,
již se oznícuje
oheň slo anský, již cí í,
že i nich ře česká k e .“8
4 Zpě ks á ku Jana Nejedlého, dok o a p á acís. k ál. řádného a eřejného p o eso a li e a u y čes-
ké na s a oži ných ysokých školách p ažských, imp esí cís. k ál. no mální školy, P aha 1811, s.5.
5 Tam éž, s.4.
6 Tam éž, s.5.
7 Tam éž, s.6.
8 Tam éž, s.7.
OPEN
ACCESS
TOMÁš MaTějEc 155
Osla ence Nejedlého čeká p o y o zásluhy nehynoucí pamá ka:
„Za o jeho sla né jméno
ěčné slá y nabude;
ždy se bude jasně s k í i
jako ozmani é k í í,
bude od po omků c ěno,
když inás íc nebude!“9
Do dalších le je řeba přá mu ados nou pohodu, neboť p á ě jeho působení je bez-
pečným příslibem zdá ného oz oje české kul u y:
„Tiše ať Ti plynou dno é
 ados i ok po oce,
zsla ných činů by ždy no é
las i z álo o oce;
sk z T é dbalé hledění
ozk e e nám umění.“10
Po o mální s ánce je kan á a ses a ena zněkolika zpě ů ( ícehlasých isólo ých)
aze ří eci a i ů (  isku se označují jako „říkání“). Zpě y jsou složeny sylabo ó-
nickým e šem, uspořádaným do ýmo aných slok;  eci a i ech je uži o olného
e še. Kan á a má celkem 82 e šů, z oho 54 sylabo ónických a28 olných. Tisk obsa-
huje pouze ex kan á y; onápě u se do ídáme jen o, že jeho au o em byl Václa Vi-
lém Wü el.11 Oau o s í ex u se  isku neříká nic, ale z ah ex u kmyšlenko ému
s ě u Václa a Hanky lze so a přehlédnou . Hanka se aké později k ex u kan á y
přihlásil ím, že její muzejní exemplář označil s ým jménem, a Hanko ě ukopisné
pozůs alos i se docho ala ičás koncep u é o skladby. Hanko o au o s í se ak je í
jako dobře doložené. Jan Máchal ji na počá ku 20. s ole í bez ozpaků zařadil do s é
edice Hanko ých e šo aných p ací jako Hanko u p ní iš ěnou skladbu.12
Va áka zaujal ex kan á y do é mí y, že se ozhodl napsa na ni odpo ěď. Ta o
odpo ěď je da o ána 21. k ě nem 1811 adocho ána je jediném ukopisném exem-
pláři, uloženém e Va áko ě písemné pozůs alos i.13 Zda se Va ák chys al posla s ou
9 Tam éž, s.6.
10 Tam éž, s.8.
11 „Hudba od Václ. Vil. Vy la.“ Tam éž, s.1.
12 Jan MÁCHAL, Hanko y písně ap os oná odní s bská muza do Čech pře edená, P aha 1918.
Kan á a je o iš ěna na s.4–8; ko ázce Hanko a au o s í se Máchal yjadřuje na s.202;
s o . éž ú odu s. XIII–XIV.
13 PNP LA, ond F an išek Jan Va ák, ukopisy las ní, Vesnický sp os ý český ohlas aneb oz ání
se na zpě českých p ažských učenců [dále jen Vesnický sp os ý český ohlas]. Celý náze sklad-
by zní ( ol.1 ): „Vesnický sp os ý český ohlas aneb oz ání se na zpě českých p a[ž]ských
učenců, jejž byli ks á ku Jana Nejedlého, dok o a p á acís. k ál. řádného eřejného p o e-
so a li e a u y české na s a oži ných ysokých školách p a[ž]ských, učinili.“ Da ace, Va á-
OPEN
ACCESS
156 HISTORIE — OTÁZKY — PROBLÉMY 1/2017
odpo ěď do P ahy nebo pomýšlel na její ydání iskem, ne íme. Vjeho zlomko i ě
docho ané pozůs alos i nenalézáme nic, co by nas ědčo alo omu, že by něco z a-
ko ých zámě ů usku ečnil. Ačkoli edy snad odpo ěď za Va áko a ži o a neopus ila
zdi jeho s a ku, je přes o zajíma ým s ědec ím os ém au o o i aojeho pos ojích
kněk e ým aspek ům kul u ního p og amu mladší ob ozenské gene ace.
Skladba je zajíma á aké po o mální s ánce. Va ák zřejmě zamýšlel napodobi co
možná nej ě něji o mu Hanko y kan á y. Zpočá ku následuje s ůj zo zcela ěsně,
akže Hanko u č yř e šo ému s upnímu sbo o ému zpě u odpo ídá uVa áka o -
něž č yř e šo ý sbo o ý zpě složený z e šů os ejném poč u slabik, p opojených
ýmž ýmo ým schéma em. Reci a i u, k e ý uHanky následuje ak e ý je složen
olným e šem, odpo ídá uVa áka o něž eci a i , o něž složený olným e šem;
následující d ojici á ií odpo ídá uVa áka opě d ojice á ií složená ýmž ypem e še
as o ického uspořádání, k e ého je uži o Hanko ě skladbě, a d. Již zpočá ku je o -
šem pa né, že Va áko i ak docela nes ačí p os o , k e ý Hanka eci a i ům ymezil,
akže p ní Va áko o „říkání“ je od a e še delší než Hanko o (šes nác e šů uVa-
á ka, č nác uHanky). D uhý eci a i má uVa áka d ace jedna e šů op o i Hanko-
ým d anác i a ře í eci a i , k e ý je uHanky poslední, má uHanky d anác e šů,
za ímco uVa áka o ných č yřice . Va ák má zřejmě co říci, a ak přidá á ješ ě osmi-
e šo ý eci a i č ý, k e ý uHanky nemá p o ějšek. Po ře ím eci a i u začínají
uVa áka na ůs a izpě ní pasáže, akže ojhlasý zpě následující po ře ím eci a-
i u má uHanky jednu šes i e šo ou s o u, uVa áka ři. Va ák se šak ani po om od
Hanko y kan á y zcela neodchyluje, ale nadále se jí přid žuje jako o málního zo u,
ikdyž s ůj ex pojímá poněkud obší něji než Hanka. Ve ýsledku má ak Va áko a
skladba s o sedmdesá pě e šů, za ímco Hanko a skladba jich měla osmdesá d a.
Va ák šak Hanko u o mu nenapodobuje e šem. Zejména je zodpo ědi pa né,
že p ozodické boje Va áka příliš nezneklidňují. Za ímco Hanka uží á sylabo ónic-
kého e še, ob ozenském p os ředí už ehdy běžného, Va ák olí s a ší e š syla-
bický, lido ém p os ředí ehdy ješ ě zcela ob yklý, ale p os ředí ob ozenském už
nímaný jako s a omódní. Podobně a chaicky se p ažském p os ředí musely je i
ch onos ichy, jimiž— na ozdíl od Hanky— yzdobil is oji odpo ěď.14
Va ák hned ú odu s é odpo ědi Hanko u skladbu ados ně í á:
„Nám aše píseň zní sladce,
jejíž z uk zP ahy
jako po í ězs í
ados né s řelné bouchání
ob eseluje s dce naše.“15
kem přešk nu á ( ol.1 ): „Učinil F.J. Va ák, 21. máje 1811.“ Něk e é čás i é o skladby ydal:
Čeněk ZÍBRT, F an išek Jan Va ák, Český lid 31, 1930–1931, s.48–63, 115–128, zde s.123–124.
14 Například p ním e ši skladby: „MěhoDěk jes C nI CžeChoWé“. Vesnický sp os ý český
ohlas, ol.1 . Ch onos ichy jsou e skladbě celkem ři, jeden je p ním e ši na začá ku
skladby, d uhý posledním e ši před č ým eci a i em, ře í na konci skladby jejím
posledním e ši; každý zch onos ichů dá á souče 1811.
15 Tam éž.
OPEN
ACCESS

TOMÁš MaTějEc 157
S ím o nadšeným ú odem je další obsah Va áko y skladby e shodě po ud, že se
něm p oje uje řada pa alel kmyšlenkám, k e é Hanka yjadřuje nebo naznačuje
e s é kan á ě.
Va ák se sHankou přede ším shoduje dů aze na češs í ep ezen o ané českým
jazykem a  ados i nad jejich úspěchy. Uží aje ochu neob yklého ý azu „čecho a“,
k e ý podle okolnos í může znamena ijazyk, ičešs í obecně, Va ák jásá:
„Ch ála budiž Hospodinu,
že sk ze s ou dob o u
mnohým šťas ným českém synu
oz lažuje čecho u.
Vzbuzuj, Pane, přispoř dál,
by, kdo nedbá, lépe dbal.“16
Ana jiném mís ě yzý á:
„Milí češ í synáčko é,
 ados i ok po oce,
ydá ej e zdycky no é
s é čecho y o oce,
sk z aše dbalé učení
a iž má las u ěšení.“17
S ůj z ah k„čecho ě“ yjadřuje Va ák aké hodno ícími pří las ky. „Čecho a“ je p o
něj „zla á“:
„Za šťas né se pokládáme,
zla á čecho o naše,
že ě ješ ě sobě máme [...]“18
16 Tam éž, ol.2 . Vý az „čecho a“ je doložen jako příjmení („Čecho a“), ale jako apela i um se
obje uje, pokud ím, jen uVa áka. Neu ádějí ho Slo ník česko-německý Jose a Jungmanna,
Česko-německý slo ník F an iška Š ěpána Ko a, Pří uční slo ník jazyka českého, Slo ník spiso -
ného jazyka českého, S ředněčeská ex o á banka ani Lexikální da abáze humanis ické aba okní
češ iny, dos upné na s ánkách Ús a u p o jazyk český AV ČR. Va ák oho o ý azu uží á
aké e e šo aném lis u zaslaném Jakubu Janu Rybo i dubnu 1806 („Ty la ině i ně-
mo ě, / já pak jen samé čecho ě, / učený jsi sk ze školy […]“, PNP LA, ond Jakub Jan Ryba,
ko espondence las ní— přija á, F an išek Jan Va ák, lis zdubna 1806, s.1) a koncep-
u dopisu p ažské a cibiskupské konzis oři zbřezna 1810 (osk amnickém kaplano i, k e-
ý neuměl dobře česky, u Va ák píše, že „on zde pouhých Čechách b zce se čecho ě na-
učí“, PNP LA, ond F an išek Jan Va ák, ko espondence odeslaná, a cibiskupské konsis oři
2.března 1810; koncep dopisu o iskl Č.ZÍBRT, F an išek Jan Va ák, s.124–125).
17 Vesnický sp os ý český ohlas, ol.2 .
18 Tam éž.
OPEN
ACCESS
158 HISTORIE — OTÁZKY — PROBLÉMY 1/2017
Adále „sladká“:
„Ó, sbí ej ež o onné k í í,
u sladkou čecho u [...]“19
Někdy je ema izo ána sou islos „čecho y“ sjazykem:
„Za šťas né se pokládáme,
zla á čecho o naše,
že ě ješ ě sobě máme,
ač pak p o i ném čase;
sk z ůj sladký řečo od,
ozmáhej se každý od.“20
Va ák dále e shodě sHankou s a í do kon as u současný oz oj „čecho y“ aminulé
ús ky, k e ých se „čecho ě“ dos alo. Va ák podobně jako Hanka p acuje  é sou is-
los i sme a o ou my a aké yk esluje ob az nepřá el českého jazyka:
„Že se české slunce mělo
řečo odu, se zdálo,
jen doško é s řechy mělo,
kde ješ ě jakž akž plálo.
Z ěch kdo kamkoli yk očil
ach ěl mlu i i p a ě,
hned ním zpup pyšně za očil,
ch ě mu šlapa po hla ě.
Musilť kořně klobouk smýci
domo-s a ný ozenec
anesměl ani zbla říci,
když ykal cizozemec.“21
Ten o íži ý s a al s o padesá le :
„Ó milá naše čecho o,
cožpak jsi učinila,
že olik nepřá el
íce než půld uhého ěku
bědo a ně jsi cí ila i iděla,
19 Tam éž, ol.2 .
20 Tam éž, ol.2 .
21 Tam éž, ol.1 –2 . V ýmu poslední sloky psal Va ák pů odně „smeknou “, „řeknou “; e-
p e později op a il na „smýci“, „říci“.
OPEN
ACCESS
TOMÁš MaTějEc 159
ijenž ebe nejen posměšně
dusili as ískali,
ale iza ho ali a ymí ali:
zpaláců izh adů,
změs , ach ěli iz esnic,
ze soudnic aze škol,
zknihá en azkněh,
zkancelářů azřízení,
zpři ozenos i as a oži nos i
zpolního z ěře-š aní
izposílaného po poš ách psaní.“22
Nap o i omu dobu ješ ě dří ější, období lády císaře Rudol a adobu Velesla íno u,
nímá Va ák jako epochu p o českou kul u u z láš ě přízni ou aná a oho o ob-
dobí je Va áko i synonymem p o no ý ozk ě českojazyčné slo esnos i:
„Dokud en, jehož slyší e slo o,
hlas náš z učí,
když ipo di okých ichřicích
išina se ozložila,
Rudol ů ěk bude,
když énix zVelesla íno a popele yle í.“23
Za konku en a, k e ý  emném období češ inu y lačo al, označuje Va ák, podobně
jako Hanka, němčinu:
„Mý [...],
k eří jsme zůs ali pokušeních
sp os í esnič í,
když s a ou čecho u naši
mínila zahladi i němo a [...]“24
Neblahý ý oj edl k omu, že češ ina se jis ých ypech p os ředí s ala zácnos í.
Dokladem oho jsou Va áko i nedá né ko uno ace českých k álů (Leopolda II.  oce
1791 aF an iška I.  oce 1792). Jakkoli koběma ko uno acím kdysi napsal nadšené
příleži os né skladby a í al je jako přihlášení se k adici českého s á u, přece sod-
s upem doby ynikají s íny:
22 Tam éž, ol.2 .
23 Tam éž, ol.2 .
24 Tam éž, ol.1 . Další doklad p o uží ání ý azu „němo a“ e ýznamu „německý jazyk“,
esp. „němec í“ nalézám opě jen uVa áka, a o e ýše ci o ané pasáži z e šo aného
dopisu Jakubu Janu Rybo i psaného oku 1806 ( iz pozn. 16). Vý azu „němo a“ je am uži-
o jako pa alelního k ý azu „čecho a“. Slo níky asbí ky dokladů jmeno ané poznámce
16 slo o „němo a“ e ýznamu „německý jazyk“, esp. „němec í“ neu ádějí.
OPEN
ACCESS
160 HISTORIE — OTÁZKY — PROBLÉMY 1/2017
„Ó milá naše čecho o,
cožpak jsi učinila,
že nedá no pře eliké ado ánky aplesání
jak hos ům, ak dě em učini ši,
sama pak jsi se mou ila,
když d a sla né k ále
na é české k álo s í
 é české zemi českém hla ním měs ě
českém sla ném ch ámu
českou ko unou,
českými ukami,
českou slá ou
jsi ko uno ala,
česky jim přísahala,
a šak českého slo a s ého
ani od hos í, ani h ubě od dě í
jsi neuslyšela?“25
Vpří omné době šak nas á á p oměna ačeský jazyk zaží á no ý ozk ě :
„Již se ho y zelenají,
dolích k e e iala,
z uky české sluchy mají
jako p áčko é zja a.“26
Nejen na enko ě, ale i P aze se ozý á češ ina. Česky mlu ící P ažané jsou p o Va-
áka „d ahé zboží“ apůsobí mu nemalé po ěšení:
„Když mý přijedem do P ahy,
ó k e ak se ěšíme,
když Čechy co zboží d ahý
ssebou mlu i slyšíme.“27
Va ák í, že en o oz oj českojazyčné kul u y není každému hod. Podobně jako
Hanka ion mlu í onepřá elích, „socích“, k eří si přejí, aby opě za ládla „němo a“:
„[...] i předsi se smějí,
jenž o Čechii boří,
25 Tam éž, ol.2 . Příleži os né skladby ke ko uno acím 1791 a1792 o iskl Jindřich Skopec e
s é edici Va áko ých Pamě í: J.SKOPEC (ed.), Pamě i, III/4, P aha 1924, s.29–39. S o . éž
s a ší edici skladeb z oku 1792: Čeněk ZÍBRT, Líc a ub selského í ání při ko uno aci . 1792,
Český lid 23, 1913–1914, s.152–157 (publiko áno pod pseudonymem Emil Ho ský).
26 Vesnický sp os ý český ohlas, ol.2 .
27 Tam éž, ol.1 .
OPEN
ACCESS