„Nám vaše píseň zní sladce.“ Vavákova odpověď na Zpěv k svátku Jana Nejedlého, doktora práv a cís. král. řádného a veřejného profesora literatury české na starožitných vysokých školách pražských

„Nám aše píseň zní sladce.“ a áko a odpo ěď na Zpě ks á ku Jana Nejedlého, dok o a p á acís. k ál. řádného a eřejného p o eso a li e a u y české na s a oži ných ysokých školách p ažských Tomáš Ma ějec “YOUR SONG SOUNDS SWEET TO US” VAVÁK’S ANSWER TO A SONG FOR THE NAME DAY OF JAN NEJEDLÝ, DOCTOR OF LAWS AND IMPERIAL AND ROYAL FULL AND TENURED PROFESSOR OF CZECH LITERATURE AT THE ANCIENT UNIVERSITY IN PRAGUE The s udy compa es wo Czech language occasional composi ions om he beginning o he 19 h cen u y: he ex o acong a ula o y can a a composed in 1811 in honou o Jan Nejedlý, p o es- so o Czech language and li e a u e a P ague Uni e si y, by Václa Hanka, as uden a P ague Uni e si y and a ep esen a i e o he second gene a ion o he Czech Na ional Re i al, and a e- sponse o he can a a in e se by F an išek Jan Va ák, a a me well e sed in li e a u e and oo ed in he adi ions o he Czech Ba oque pa io ism. The s udy in es iga es he ag eemen s and di - e ences in he wo au ho ’s iews on basic ques ions abou pas , p esen , and u he di ec ions in Czech cul u e. KEYWORDS: F an išek Jan Va ák (1741–1816); Václa Hanka (1791–1861); occasional poe y; can a a; syllabo onic e se; syllabic e se; Na ional Re i al; secula isa ion; Ba oque pa io ism Na jaře oku 1811 se ehdy d ace ile ý s uden Václa Hanka zas a il Milčicích, aby na š í il s ařičkého, éměř sedmdesá ile ého sedláka F an iška Jana Va áka. „Bylo o oku 1811,“ zpomíná Hanka éměř opůl s ole í později, „když aceje se k ásné ehdáž dubno é dni z elikonočních p ázdnin do P ahy, zašel jsem si sch alně do Mil- čic. Bylť jsem am elmi lídně přija ame momocí po d a dni hos i i jsem am musel, pokud jsem šecky jeho las no uční ukopisy i zácné s a é české knihy nep ohlédl, při čemž mě se s ou s ařičkou manželkou jako p a ý Filemon aBaucis, co unich nej- lepšího bylo, pří ě i ě čas o ali. Při odchodu opě mne, bude-li nedaleko Milčic ces a moje, kná š ě ě z ali, is ařeček sám, nedada si o zí i, hodný kus ces y mě yp o- odil. Neshledal jsem se íce s ěmi o dob ými lidmi, neboť dne 15. lis opadu 1816 ode- b al se náš Va ák na ěčnos .“1 1 Václa HANKA, Bi a uKolína 1757, Lumí 7, 1857, s.571–572, zde s.571. Podle šeho jde oHanko o jediné osobní se kání sVa ákem. Pod uhé Hanka na š í il Milčice  oce 1815 (27. dubna), Va áka šak nezas ihl doma. Zanechal mu zkaz, k e ý se asi jen náhodou (pa ně p o o, že Va ák si na jeho ub opá dní později, 5. k ě na, nač l koncep g a ulač- ní skladby) docho al e Va áko ě písemné pozůs alos i. Pamá ník ná odního písemnic í OPEN ACCESS TOMÁš MaTějEc 153 Snad při é o ná š ě ě nebo nějaké sou islos i sní se Va áko i dos al do ukou d obný příleži os ný isk obsahující ex g a ulační kan á y, k e ou p ažš í s uden i ěno ali ehdejšímu p o eso o i české řeči ali e a u y na Ka lo-Fe dinando ě uni- e zi ě Janu Nejedlému.2 Va áka ex bezpochyby zaujal, a o nejen s ým ná odním ajazyko ě ob anným zaměřením, ale pa ně éž o mální s ánkou ažán o ou pří- slušnos í. Příleži os né ag a ulační skladby, byť poněkud jiného, a chaič ějšího ázu, Va ák sám hojné míře psal a e šo á o ma, jak je pa né zjeho zpomínek, jej při aho ala už od dě s í.3 Tex ob ozenské kan á y je p imá ně osla ou zasloužilého budi ele, osla ou, k e á se neleká nadsázky, znešených slo amonumen álních ob azů. Spíše jen sekun- dá ně obsahuje kan á a aké něco zkul u ního aspolečenského p og amu Nejedlého žáků. Oslni ý lesk Nejedlého zje u apůsobení je kan á ě pos a en p o i emné, po- chmu né minulos i, níž česká řeč skomí ala pod nápo em cizího ži lu: „Již se Čechách slunce mělo, již se m ačna h nula – s ašně na šech s anách hřmělo, naše las již nula. Již se s achy smu ně ch ěla, zko moucená žalos í – P aha— Li e á ní a chi [dále jen PNP LA], ond F an išek Jan Va ák, ukopisy las ní, Jemnos pane chní c ný ředi eli). 2 Přímý doklad osou islos i mezi Hanko ou ná š ě ou aVa áko ou obeznámenos í s ex- em kan á y není, a šak lze ji myslím pokláda za dos i p a děpodobnou. Hanka je, jak ukážu níže, pokládán za au o a kan á y apa ně měl edy blízko ikjejí dis ibuci. Příleži- os né ob ozenské isky ani s opy po nich nejsou jinak e Va áko ě pozůs alos i ob yklé amezi Hanko ou ná š ě ou aVa áko ou odpo ědí je na íc ěsná časo á blízkos (ná š ě- a se podle Hanko y zpomínky usku ečnila dubnu 1811, Va áko a odpo ěď je da o ána 21. k ě nem éhož oku). 3 Ve s ém ži o opise, psaném na přání p ažského p o eso a F.X. Němečka, o om píše (mlu- í osobě e ře í osobě): „Písně kapsách ssebou nosil aříká al: ‚Kdopak y písně dělá, kdyť já bych je snad aky mohl děla .‘ A u již šeliké ěci ýmo al, u os é p áci neb na pas ách o om neb jiným chlapci, o é neb jiné ěci e š skládal apísně ple l. Až ča- sem idos smíchu naplodil [...].“ S anisla a JONÁŠOVÁ-HÁJKOVÁ, Vlas ní ži o opis F.J. Va- áka, S ředočeský sbo ník his o ický 14, 1979, č.1, s.123–155, zde s.138. Pa ně nejzná- mější jsou příleži os né skladby, k e é Va ák skládal p o ko uno ace le ech 1791 a1792 ( iz níže pozn. 25). Docho ány jsou iče né další skladby, zejména e šo ané g a ula- ce („ inše“), k e é skládal p o přá ele. S o .například Jindřich SKOPEC (ed.), Pamě i F an- iška J.Va áka, souseda a ych áře milčického zle 1770–1816, III/3 (1798–1801), P aha 1918, s.26, 62–63, 79–80; IV (1802–1806), P aha 1936, s.5, 90, 94, 152; V(1807–1810), P aha 1938, s.10, 76, 182–183. Další e še sepsal k ůzným eřejným příleži os em, například ku í á- ní no ého si o čího: am éž, IV (1802–1806), s.131, nebo ku í ání no ého a áře: am éž, V(1807–1810), s.222. OPEN ACCESS 154 HISTORIE — OTÁZKY — PROBLÉMY 1/2017 zněmčilos již šude zněla nemo o nou h ubos í.“4 Do ak o ylíčené íži é si uace s upuje „ ek“, p o eso Nejedlý, k e ý učí Čechy zno u českému jazyku. Je o on, „[...] jenž poospalé Čechy budí ze spaní, jenž je učí dokonale mlu ení izpí ání.“5 Následkem Nejedlého působení nas á á českém p os ředí p onika á změna: „Ahle, jaké yjasnění, jak on přišel, nas alo, še se ba y s ě lé mění, co p  udu s ýskalo. Již se ho y zelenají, již jes p ac a plný háj; již zas muži po s á ají, již zas Čechách k e e máj.“6 Díky Nejedlého působení se acejí „s a é zla é časy“, zla ý ěk českého písemnic í, jaký pano al za časů císaře Rudol a: „Jeho přičiněním, jeho p ací již se naděje jak zo ní záře ys upujíc z emnos i s í í; Rudol ů ěk se zas ací!“7 Voby a elích české země se zno u p obouzí jejich „česká k e “, opě nich oží á „oheň slo anský“: „Již se dí jich bledá záře, již se oznícuje oheň slo anský, již cí í, že i nich ře česká k e .“8 4 Zpě ks á ku Jana Nejedlého, dok o a p á acís. k ál. řádného a eřejného p o eso a li e a u y čes- ké na s a oži ných ysokých školách p ažských, imp esí cís. k ál. no mální školy, P aha 1811, s.5. 5 Tam éž, s.4. 6 Tam éž, s.5. 7 Tam éž, s.6. 8 Tam éž, s.7. OPEN ACCESS TOMÁš MaTějEc 155 Osla ence Nejedlého čeká p o y o zásluhy nehynoucí pamá ka: „Za o jeho sla né jméno ěčné slá y nabude; ždy se bude jasně s k í i jako ozmani é k í í, bude od po omků c ěno, když inás íc nebude!“9 Do dalších le je řeba přá mu ados nou pohodu, neboť p á ě jeho působení je bez- pečným příslibem zdá ného oz oje české kul u y: „Tiše ať Ti plynou dno é  ados i ok po oce, zsla ných činů by ždy no é las i z álo o oce; sk z T é dbalé hledění ozk e e nám umění.“10 Po o mální s ánce je kan á a ses a ena zněkolika zpě ů ( ícehlasých isólo ých) aze ří eci a i ů (  isku se označují jako „říkání“). Zpě y jsou složeny sylabo ó- nickým e šem, uspořádaným do ýmo aných slok;  eci a i ech je uži o olného e še. Kan á a má celkem 82 e šů, z oho 54 sylabo ónických a28 olných. Tisk obsa- huje pouze ex kan á y; onápě u se do ídáme jen o, že jeho au o em byl Václa Vi- lém Wü el.11 Oau o s í ex u se  isku neříká nic, ale z ah ex u kmyšlenko ému s ě u Václa a Hanky lze so a přehlédnou . Hanka se aké později k ex u kan á y přihlásil ím, že její muzejní exemplář označil s ým jménem, a Hanko ě ukopisné pozůs alos i se docho ala ičás koncep u é o skladby. Hanko o au o s í se ak je í jako dobře doložené. Jan Máchal ji na počá ku 20. s ole í bez ozpaků zařadil do s é edice Hanko ých e šo aných p ací jako Hanko u p ní iš ěnou skladbu.12 Va áka zaujal ex kan á y do é mí y, že se ozhodl napsa na ni odpo ěď. Ta o odpo ěď je da o ána 21. k ě nem 1811 adocho ána je jediném ukopisném exem- pláři, uloženém e Va áko ě písemné pozůs alos i.13 Zda se Va ák chys al posla s ou 9 Tam éž, s.6. 10 Tam éž, s.8. 11 „Hudba od Václ. Vil. Vy la.“ Tam éž, s.1. 12 Jan MÁCHAL, Hanko y písně ap os oná odní s bská muza do Čech pře edená, P aha 1918. Kan á a je o iš ěna na s.4–8; ko ázce Hanko a au o s í se Máchal yjadřuje na s.202; s o . éž ú odu s. XIII–XIV. 13 PNP LA, ond F an išek Jan Va ák, ukopisy las ní, Vesnický sp os ý český ohlas aneb oz ání se na zpě českých p ažských učenců [dále jen Vesnický sp os ý český ohlas]. Celý náze sklad- by zní ( ol.1 ): „Vesnický sp os ý český ohlas aneb oz ání se na zpě českých p a[ž]ských učenců, jejž byli ks á ku Jana Nejedlého, dok o a p á acís. k ál. řádného eřejného p o e- so a li e a u y české na s a oži ných ysokých školách p a[ž]ských, učinili.“ Da ace, Va á- OPEN ACCESS 156 HISTORIE — OTÁZKY — PROBLÉMY 1/2017 odpo ěď do P ahy nebo pomýšlel na její ydání iskem, ne íme. Vjeho zlomko i ě docho ané pozůs alos i nenalézáme nic, co by nas ědčo alo omu, že by něco z a- ko ých zámě ů usku ečnil. Ačkoli edy snad odpo ěď za Va áko a ži o a neopus ila zdi jeho s a ku, je přes o zajíma ým s ědec ím os ém au o o i aojeho pos ojích kněk e ým aspek ům kul u ního p og amu mladší ob ozenské gene ace. Skladba je zajíma á aké po o mální s ánce. Va ák zřejmě zamýšlel napodobi co možná nej ě něji o mu Hanko y kan á y. Zpočá ku následuje s ůj zo zcela ěsně, akže Hanko u č yř e šo ému s upnímu sbo o ému zpě u odpo ídá uVa áka o - něž č yř e šo ý sbo o ý zpě složený z e šů os ejném poč u slabik, p opojených ýmž ýmo ým schéma em. Reci a i u, k e ý uHanky následuje ak e ý je složen olným e šem, odpo ídá uVa áka o něž eci a i , o něž složený olným e šem; následující d ojici á ií odpo ídá uVa áka opě d ojice á ií složená ýmž ypem e še as o ického uspořádání, k e ého je uži o Hanko ě skladbě, a d. Již zpočá ku je o - šem pa né, že Va áko i ak docela nes ačí p os o , k e ý Hanka eci a i ům ymezil, akže p ní Va áko o „říkání“ je od a e še delší než Hanko o (šes nác e šů uVa- á ka, č nác uHanky). D uhý eci a i má uVa áka d ace jedna e šů op o i Hanko- ým d anác i a ře í eci a i , k e ý je uHanky poslední, má uHanky d anác e šů, za ímco uVa áka o ných č yřice . Va ák má zřejmě co říci, a ak přidá á ješ ě osmi- e šo ý eci a i č ý, k e ý uHanky nemá p o ějšek. Po ře ím eci a i u začínají uVa áka na ůs a izpě ní pasáže, akže ojhlasý zpě následující po ře ím eci a- i u má uHanky jednu šes i e šo ou s o u, uVa áka ři. Va ák se šak ani po om od Hanko y kan á y zcela neodchyluje, ale nadále se jí přid žuje jako o málního zo u, ikdyž s ůj ex pojímá poněkud obší něji než Hanka. Ve ýsledku má ak Va áko a skladba s o sedmdesá pě e šů, za ímco Hanko a skladba jich měla osmdesá d a. Va ák šak Hanko u o mu nenapodobuje e šem. Zejména je zodpo ědi pa né, že p ozodické boje Va áka příliš nezneklidňují. Za ímco Hanka uží á sylabo ónic- kého e še, ob ozenském p os ředí už ehdy běžného, Va ák olí s a ší e š syla- bický, lido ém p os ředí ehdy ješ ě zcela ob yklý, ale p os ředí ob ozenském už nímaný jako s a omódní. Podobně a chaicky se p ažském p os ředí musely je i ch onos ichy, jimiž— na ozdíl od Hanky— yzdobil is oji odpo ěď.14 Va ák hned ú odu s é odpo ědi Hanko u skladbu ados ně í á: „Nám aše píseň zní sladce, jejíž z uk zP ahy jako po í ězs í ados né s řelné bouchání ob eseluje s dce naše.“15 kem přešk nu á ( ol.1 ): „Učinil F.J. Va ák, 21. máje 1811.“ Něk e é čás i é o skladby ydal: Čeněk ZÍBRT, F an išek Jan Va ák, Český lid 31, 1930–1931, s.48–63, 115–128, zde s.123–124. 14 Například p ním e ši skladby: „MěhoDěk jes C nI CžeChoWé“. Vesnický sp os ý český ohlas, ol.1 . Ch onos ichy jsou e skladbě celkem ři, jeden je p ním e ši na začá ku skladby, d uhý posledním e ši před č ým eci a i em, ře í na konci skladby jejím posledním e ši; každý zch onos ichů dá á souče 1811. 15 Tam éž. OPEN ACCESS TOMÁš MaTějEc 157 S ím o nadšeným ú odem je další obsah Va áko y skladby e shodě po ud, že se něm p oje uje řada pa alel kmyšlenkám, k e é Hanka yjadřuje nebo naznačuje e s é kan á ě. Va ák se sHankou přede ším shoduje dů aze na češs í ep ezen o ané českým jazykem a  ados i nad jejich úspěchy. Uží aje ochu neob yklého ý azu „čecho a“, k e ý podle okolnos í může znamena ijazyk, ičešs í obecně, Va ák jásá: „Ch ála budiž Hospodinu, že sk ze s ou dob o u mnohým šťas ným českém synu oz lažuje čecho u. Vzbuzuj, Pane, přispoř dál, by, kdo nedbá, lépe dbal.“16 Ana jiném mís ě yzý á: „Milí češ í synáčko é,  ados i ok po oce, ydá ej e zdycky no é s é čecho y o oce, sk z aše dbalé učení a iž má las u ěšení.“17 S ůj z ah k„čecho ě“ yjadřuje Va ák aké hodno ícími pří las ky. „Čecho a“ je p o něj „zla á“: „Za šťas né se pokládáme, zla á čecho o naše, že ě ješ ě sobě máme [...]“18 16 Tam éž, ol.2 . Vý az „čecho a“ je doložen jako příjmení („Čecho a“), ale jako apela i um se obje uje, pokud ím, jen uVa áka. Neu ádějí ho Slo ník česko-německý Jose a Jungmanna, Česko-německý slo ník F an iška Š ěpána Ko a, Pří uční slo ník jazyka českého, Slo ník spiso - ného jazyka českého, S ředněčeská ex o á banka ani Lexikální da abáze humanis ické aba okní češ iny, dos upné na s ánkách Ús a u p o jazyk český AV ČR. Va ák oho o ý azu uží á aké e e šo aném lis u zaslaném Jakubu Janu Rybo i dubnu 1806 („Ty la ině i ně- mo ě, / já pak jen samé čecho ě, / učený jsi sk ze školy […]“, PNP LA, ond Jakub Jan Ryba, ko espondence las ní— přija á, F an išek Jan Va ák, lis zdubna 1806, s.1) a koncep- u dopisu p ažské a cibiskupské konzis oři zbřezna 1810 (osk amnickém kaplano i, k e- ý neuměl dobře česky, u Va ák píše, že „on zde pouhých Čechách b zce se čecho ě na- učí“, PNP LA, ond F an išek Jan Va ák, ko espondence odeslaná, a cibiskupské konsis oři 2.března 1810; koncep dopisu o iskl Č.ZÍBRT, F an išek Jan Va ák, s.124–125). 17 Vesnický sp os ý český ohlas, ol.2 . 18 Tam éž. OPEN ACCESS 158 HISTORIE — OTÁZKY — PROBLÉMY 1/2017 Adále „sladká“: „Ó, sbí ej ež o onné k í í, u sladkou čecho u [...]“19 Někdy je ema izo ána sou islos „čecho y“ sjazykem: „Za šťas né se pokládáme, zla á čecho o naše, že ě ješ ě sobě máme, ač pak p o i ném čase; sk z ůj sladký řečo od, ozmáhej se každý od.“20 Va ák dále e shodě sHankou s a í do kon as u současný oz oj „čecho y“ aminulé ús ky, k e ých se „čecho ě“ dos alo. Va ák podobně jako Hanka p acuje  é sou is- los i sme a o ou my a aké yk esluje ob az nepřá el českého jazyka: „Že se české slunce mělo řečo odu, se zdálo, jen doško é s řechy mělo, kde ješ ě jakž akž plálo. Z ěch kdo kamkoli yk očil ach ěl mlu i i p a ě, hned ním zpup pyšně za očil, ch ě mu šlapa po hla ě. Musilť kořně klobouk smýci domo-s a ný ozenec anesměl ani zbla říci, když ykal cizozemec.“21 Ten o íži ý s a al s o padesá le : „Ó milá naše čecho o, cožpak jsi učinila, že olik nepřá el íce než půld uhého ěku bědo a ně jsi cí ila i iděla, 19 Tam éž, ol.2 . 20 Tam éž, ol.2 . 21 Tam éž, ol.1 –2 . V ýmu poslední sloky psal Va ák pů odně „smeknou “, „řeknou “; e- p e později op a il na „smýci“, „říci“. OPEN ACCESS TOMÁš MaTějEc 159 ijenž ebe nejen posměšně dusili as ískali, ale iza ho ali a ymí ali: zpaláců izh adů, změs , ach ěli iz esnic, ze soudnic aze škol, zknihá en azkněh, zkancelářů azřízení, zpři ozenos i as a oži nos i zpolního z ěře-š aní izposílaného po poš ách psaní.“22 Nap o i omu dobu ješ ě dří ější, období lády císaře Rudol a adobu Velesla íno u, nímá Va ák jako epochu p o českou kul u u z láš ě přízni ou aná a oho o ob- dobí je Va áko i synonymem p o no ý ozk ě českojazyčné slo esnos i: „Dokud en, jehož slyší e slo o, hlas náš z učí, když ipo di okých ichřicích išina se ozložila, Rudol ů ěk bude, když énix zVelesla íno a popele yle í.“23 Za konku en a, k e ý  emném období češ inu y lačo al, označuje Va ák, podobně jako Hanka, němčinu: „Mý [...], k eří jsme zůs ali pokušeních sp os í esnič í, když s a ou čecho u naši mínila zahladi i němo a [...]“24 Neblahý ý oj edl k omu, že češ ina se jis ých ypech p os ředí s ala zácnos í. Dokladem oho jsou Va áko i nedá né ko uno ace českých k álů (Leopolda II.  oce 1791 aF an iška I.  oce 1792). Jakkoli koběma ko uno acím kdysi napsal nadšené příleži os né skladby a í al je jako přihlášení se k adici českého s á u, přece sod- s upem doby ynikají s íny: 22 Tam éž, ol.2 . 23 Tam éž, ol.2 . 24 Tam éž, ol.1 . Další doklad p o uží ání ý azu „němo a“ e ýznamu „německý jazyk“, esp. „němec í“ nalézám opě jen uVa áka, a o e ýše ci o ané pasáži z e šo aného dopisu Jakubu Janu Rybo i psaného oku 1806 ( iz pozn. 16). Vý azu „němo a“ je am uži- o jako pa alelního k ý azu „čecho a“. Slo níky asbí ky dokladů jmeno ané poznámce 16 slo o „němo a“ e ýznamu „německý jazyk“, esp. „němec í“ neu ádějí. OPEN ACCESS 160 HISTORIE — OTÁZKY — PROBLÉMY 1/2017 „Ó milá naše čecho o, cožpak jsi učinila, že nedá no pře eliké ado ánky aplesání jak hos ům, ak dě em učini ši, sama pak jsi se mou ila, když d a sla né k ále na é české k álo s í  é české zemi českém hla ním měs ě českém sla ném ch ámu českou ko unou, českými ukami, českou slá ou jsi ko uno ala, česky jim přísahala, a šak českého slo a s ého ani od hos í, ani h ubě od dě í jsi neuslyšela?“25 Vpří omné době šak nas á á p oměna ačeský jazyk zaží á no ý ozk ě : „Již se ho y zelenají, dolích k e e iala, z uky české sluchy mají jako p áčko é zja a.“26 Nejen na enko ě, ale i P aze se ozý á češ ina. Česky mlu ící P ažané jsou p o Va- áka „d ahé zboží“ apůsobí mu nemalé po ěšení: „Když mý přijedem do P ahy, ó k e ak se ěšíme, když Čechy co zboží d ahý ssebou mlu i slyšíme.“27 Va ák í, že en o oz oj českojazyčné kul u y není každému hod. Podobně jako Hanka ion mlu í onepřá elích, „socích“, k eří si přejí, aby opě za ládla „němo a“: „[...] i předsi se smějí, jenž o Čechii boří, 25 Tam éž, ol.2 . Příleži os né skladby ke ko uno acím 1791 a1792 o iskl Jindřich Skopec e s é edici Va áko ých Pamě í: J.SKOPEC (ed.), Pamě i, III/4, P aha 1924, s.29–39. S o . éž s a ší edici skladeb z oku 1792: Čeněk ZÍBRT, Líc a ub selského í ání při ko uno aci . 1792, Český lid 23, 1913–1914, s.152–157 (publiko áno pod pseudonymem Emil Ho ský). 26 Vesnický sp os ý český ohlas, ol.2 . 27 Tam éž, ol.1 . OPEN ACCESS