ZE ZAHRANIČNÍ TERMINOLOGIE

PŘEHLED ZAHRANIČNÍCH TERMINOLOGICKÝCH ŠKOL

Základy terminologické vědy se začaly pokládat ve čtvrtém desetiletí 20. století. Zájem o terminologii se projevil současně v několika zemích – v Rakousku, Německu, Rusku a Česku. Práce vědců z těchto zemí umožňují rozlišit dvě terminologické školy: vídeňskou a ruskou.

Představitelé těchto škol se řídí podobnými principy; liší se pouze tím, které části teorie věnují největší pozornost. Lze rozpoznat tři přístupy, které si v zásadě navzájem neodporují:

▪ Terminologie je interdisciplinární, avšak samostatná věda. Obecná teorie terminologie vychází z přístupu, podle něhož je nejdůležitější povaha pojmů, jejich vztahy a vztahy mezi termíny a pojmy. Tento postup od pojmu k termínu odlišuje metody terminologie a lexikografie.

▪ Největší pozornost se věnuje filozofii, tj. logické klasifikaci systémů pojmů.

▪ Hlavní pozornost se věnuje jazykovědě, která považuje terminologii za součást slovní zásoby jazyka a odborné jazyky za podsystémy spisovného jazyka. Na terminologii se uplatňují metody lingvistiky a lexikografie (Felber 1984: 31; Cabré 1999: 7).

Vídeňská škola vychází z prací rakouského vědce a inženýra E. Wüstera. V roce 1931 získal doktorát za disertaci „Internationale Sprachennormung in der Technik“, obhájenou na univerzitě ve Stuttgartu. Téhož roku byla práce, v níž byly předloženy základy teorie terminologie, rozšířena a vydána. V roce 1935 byla kniha přeložena a vydána v SSSR. V této práci, která dodnes neztratila na aktuálnosti, je terminologie chápána jako prostředek komunikace; zkoumá povahu pojmů, jejich vzájemné vztahy a vlastnosti, definice, tvorbu termínů, standardizaci pojmů a termínů a jejich internacionalizaci. Výsledkem terminologického výzkumu E. Wüstera je obecná teorie terminologie. Jejím důležitým aspektem je standardizace pojmů a termínů.

119

Po druhé světové válce věnoval E. Wüster většinu času přípravě terminologických zásad pro ISO (Mezinárodní organizaci pro normalizaci). Sám vypracoval návrhy téměř všech dokumentů. Výsledkem dlouholeté práce E. Wüstera je přibližně 500 publikací o terminologii, normalizaci termínů, dokumentaci, transliteraci, teorii symbolů, klasifikaci, teorii tezaurů, MDT (Mezinárodní desetinné třídění) atd. Za nejdůležitější práce E. Wüstera považuje jeho kolega a následovník H. Felber tyto: „Internationale Vereinheitlichung von technischen Fachausdrücken“ („Mezinárodní sjednocování technických odborných termínů“) (1957), „Das Worten der Welt“ („Pojmenování světa“) (1959), „Die Struktur der sprachlichen Begriffswelt und ihre Darstellung in Wörterbüchern“ („Struktura jazykového světa pojmů a její zobrazení ve slovnících“) (1959), „Begriffs- und Themaklassifikationen. Unterschiede in ihrem Wesen und ihrer Anwendung“ („Klasifikace pojmů a témat. Rozdíly v jejich povaze a použití“) (1971), „Die Umkehrung einer Begriffsbeziehung und ihre Kennzeichnung in Wörterbüchern“ („Obrácení pojmového vztahu a jeho označení ve slovnících“) (1974) (Felber 1984: 34). E. Wüsterovy myšlenky jsou stručně představeny v úvodu do obecné teorie terminologie a terminografie, který sám připravil pro posluchače kurzu terminologie přednášeného na Vídeňské univerzitě. „Einführung in die Allgemeine Terminologielehre und terminologische Lexikographie“ („Úvod do obecné teorie terminologie a terminografické lexikografie“) vyšel až po smrti E. Wüstera, v roce 1979, jako 8. svazek edice „Schriftenreihe der Technischen Universität Wien“. Více o E. Wüsterovi viz Terminologija 5, 126–129.

V myšlenkách vídeňské školy dále pokračují H. Felber, G. Budin, C. Galinski a W. Nedobity. Za zmínku stojí učební pomůcka „Terminology manual“ („Terminologická příručka“), kterou připravil H. Felber (UNESCO, Paris, 1984).

Nejvýraznějším rysem vídeňské školy je důraz na pojmy a zaměření terminologické práce na normalizaci termínů a pojmů. Terminologii zde mají na starosti především odborníci z jednotlivých oborů. Tímto směrem se ubírá většina zemí střední a severní Evropy – Rakousko, Německo, Norsko, Švédsko a Dánsko.

Teoretické základy ruské terminologické školy se začaly utvářet na počátku 30. let.

120

Metodologii terminologické práce poměrně odborně představil zakladatel ruské terminologické školy Dmitrij Lotte. Ačkoli měl vzdělání v oboru inženýrství, nikoli lingvistiky, kvalifikovaně se zabýval takovými lingvistickými jevy speciální slovní zásoby, jako jsou synonymie, polysémie a homonymie, tvoření slov a spojování slov, zkracování lexikálních forem různých typů, přejímání a asimilace lexémů a morfémů; stanovil obecné principy uspořádání terminologie a formuloval nejdůležitější požadavky na „ideální“ termín. Práce D. Lotteho, E. Drezena, G. Vinokura a A. Reformatského položily základy ruské terminologie. V roce 1933 byla založena Komise pro technickou terminologii Akademie věd SSSR (Комиссия технической терминологии), později Výbor pro vědeckou a technickou terminologii a nyní Výbor pro vědeckou terminologii (Комитет научной терминологии), jehož hlavním úkolem bylo vytvořit teorii terminologie a metodologii jejího uspořádání.

Druhá etapa rozvoje terminologie v Sovětském svazu začala koncem 40. let a trvala do konce 60. let. V tomto období se zkoumal status termínu, který vyvolal ostré diskuse (práce A. Reformatského, L. Kapanadzeho aj.), vztah mezi termíny a nomenklaturními názvy, logické aspekty terminologie a otázky překladu termínů.

Další etapa rozvoje ruské terminologie, která probíhala v 70. a 80. letech, se vyznačovala výrazným nárůstem počtu terminologických prací, rozšířením geografického záběru výzkumu a vznikem regionálních center a terminologických skupin. Hlavním směrem výzkumu se stává téměř standardní strukturálně-sémantický popis konkrétních termínových systémů. Centrem terminologického výzkumu zůstává Moskva; terminologická práce se provádí v několika organizacích tohoto města. Výbor pro vědeckou a technickou terminologii pokračuje ve výzkumu, který zahájil D. Lotte. T. Kandelaki začal na Moskevském polygrafickém institutu přednášet první specializovaný kurz teorie terminologie. Intenzivní a mnohostranný terminologický výzkum probíhal na Filologické fakultě Moskevské státní univerzity, kde působili P. Denisov, V. Danilenko, V. Leičik, V. Prochorova, P. Veselov a R. Cagolova. Kromě toho zde vznikla terminologická skupina prof. O. Achmanovové, do níž patřili G. Agapova, N. Gvi

121

šiani, M. Glušко, S. Griniov a V. Nalepin, a byla vydána jedna z prvních učebnic terminologie ruské školy „Terminology: Theory and Method“ („Terminologie: teorie a metoda“).

V této době vzniká leningradské terminologické centrum, které věnuje největší pozornost historickému výzkumu terminologie (L. Kutina, F. Sorokoletov, E. Konovalova, E. Čiupilina, A. Gerd), terminografii (A. Gerd, A. Moisejev, M. Antonova) a zkoumání nomenů (L. Komolova).

B. Golovin založil gorkovskou terminologickou skupinu. Patřili k ní R. Kobrin, V. Nemčenko, K. Averbuch, L. Pekarskaja, O. Makarichina aj. Tato skupina se vyznačovala tím, že začala více využívat metody lingvistické statistiky, hledat nejrozšířenější modely tvorby termínů a zabývat se problémy automatizace terminologického výzkumu atd. Na Gorkovské státní univerzitě vycházel v 70. a 80. letech sborník „Термин и слово“ („Termín a slovo“), v němž byly publikovány články o specifikách termínu a termínových systémů, fungování termínů ve vědeckých textech a srovnávacím výzkumu termínů různých jazyků.

Ve stejné době jako gorkovská skupina vzniká také voroněžská skupina vedená S. Ivanovem a E. Aniškinem. Věnuje značnou pozornost problémům terminografie, zkoumá technickou terminologii a široce využívá statistické metody. V 80. letech vydávali voroněžští terminologové sborník vědeckých prací „Отраслевая терминология“ („Oborová terminologie“). Sborníky se zabývají aktuálními problémy terminologie souvisejícími s tvorbou, fungováním a rozvojem termínů v jednotlivých odvětvích hospodářství.

Terminologický výzkum probíhá také v Omsku a Čeljabinsku. Omské terminologické centrum vedené L. Tkačevovou zkoumalo extralingvistické procesy v terminologii, sociolingvistické aspekty tvorby terminologie a ideologizaci vědeckých a technických termínů. Čeljabinská terminologická skupina, kterou založila L. Škatovová, řeší onomaziologické problémy ruské terminologie, každoročně pořádá konference a publikuje jejich příspěvky.

V posledním desetiletí 20. století je patrný kvalitativní skok v terminologii, k němuž významně přispěly již zmíněné terminologické skupiny a centra, jimi vydávané sborníky vědeckých prací a

122

ještě několik organizací a zásadních prací vydaných po roce 1990.

Rozsáhlou práci na standardizaci termínů vykonává Všeruský vědeckovýzkumný institut klasifikace terminologie a informací o normalizaci a kvalitě (Всероссийский научно-исследовательский институт классификации терминологии и информации по стандартизации и качеству), který od roku 1968 vydává vědeckotechnický informační sborník „Научно-техническая терминология“ („Vědecká a technická terminologie“). Tematický záběr sborníku se na počátku posledního desetiletí 20. století výrazně rozšířil o teoretické otázky uspořádání terminologie, její tvorby, nových vědních oborů a vytváření nových terminologických systémů.

Terminologická skupina sídlící v Ústavu lingvistiky Akademie věd a vedená A. Superanskou připravila zásadní monografie „Общая терминология: Вопросы теории“ („Obecná terminologie: otázky teorie“) (1989) a „Общая терминология: Терминологическая деятельность“ („Obecná terminologie: terminologická činnost“) (1993). Těmito pracemi se přešlo od kvantity ke kvalitě a k nové teoretické úrovni terminologie.

V roce 1992 bylo založeno Charkovské lexikografické sdružení, které vedl V. Dubičinskij. Jeho členy jsou vědci z různých zemí, kteří se zabývají problémy uspořádání terminologie a lexikografie. Sdružení pořádá vědecké konference a semináře, jejichž materiály publikuje ve sborníku vědeckých prací z lexikologie a lexikografie „Vocabulum et vocabularium“ (1994–1998), a vydává informační bulletin „Lex“.

Významnou událostí, která potvrdila novou etapu uspořádání terminologie v Rusku, bylo založení Ruského sdružení terminologů (РоссТерм) z iniciativy V. Tatarinova v roce 1993. Hlavními úkoly tohoto sdružení jsou koordinace vědeckého výzkumu terminologie a terminografie, pořádání vědeckých konferencí a seminářů, publikování prací ve sborníku sdružení „Терминоведение“ („Terminologie“, šéfredaktor V. Tatarinov), udržování kontaktů se zahraničními terminology aj. Sdružení každoročně pořádá mezinárodní vědecké konference „Терминологические чтения РоссТерма“ („Terminologická čtení RossTermu“), jejichž materiály vycházejí ve sbornících „Терминоведение“ („Terminologie“) (1994–1998) a „Термино-

123

ведение и преподавание иностранных языков“ („Terminologie a výuka cizích jazyků“) (1999).

Za nejvýznamnější terminologické počiny posledního desetiletí 20. století jsou považovány monografie V. Lejčika a L. Besekirské „Терминоведение: предмет, методы, структура“ („Terminologie: předmět, metody, struktura“) (1998) a V. Tatarinova „Теория терминоведения. Т. 1. Теория термина: история и современное состояние“ („Teorie terminologie. Sv. 1. Teorie termínu: historie a současný stav“) (1996). Tyto velmi závažné teoretické práce shrnují výsledky terminologického výzkumu za posledních 30 let, představují nejdůležitější postuláty teorie termínu, hlavní směry a metody terminologického výzkumu, aktuální problémy a úkoly rozvoje terminologie.

Pro terminologii jsou důležité myšlenky S. Griněva, které představil ve svých knihách „Введение в терминоведение“ („Úvod do terminologie“) (1993) a „Исторический систематизированный словарь терминов терминоведения“ („Historický systematický slovník termínů terminologie“) (1998). Takový slovník byl sestaven poprvé a obsahuje 3245 termínů. Podle autora tento slovník dokládá dostatečnou vyspělost terminologie jako komplexní vědecké aplikované disciplíny.

Aktuální a perspektivní se jeví výzkum definic termínů v monografii S. Šelova „Определение терминов и понятийная структура терминологии“ („Definice termínů a pojmová struktura terminologie“) (1998). Práce nově řeší otázky, jako jsou jazyková povaha termínů, typy definic termínů, pojmová struktura terminologie aj.

Hlavní směry a metody terminologického výzkumu ruské školy do roku 1972 jsou stanoveny a představeny ve dvou svazcích chrestomatie V. Tatarinova „История отечественного терминоведения. Т. 2. Направления и методы терминологических исследований“ („Dějiny domácí terminologie. Sv. 2. Směry a metody terminologického výzkumu“) (1995, 1999).

Jiné terminologické školy a centra. Pražské terminologické centrum vyrostlo z pražské školy funkční lingvistiky. Ve 30. letech 20. století se v Česku rozvíjela teorie spisovného jazyka, tj. nacio-

124

národní víceúčelový jazyk a jeho stylistické diferenciace, jakož i teorie jazykové kultury, která položila základy současné terminologické činnosti v Česku a na Slovensku (Vančura, Kopecký, Čoda). Pražské terminologické centrum vycházelo také z myšlenek E. Wüstera. Zastával se názor, že jazyk vědy, tj. odborný jazyk, je funkční jazyk. Nejmenší jednotkou funkčního jazyka je termín. Terminologický systém je systém označení (designations), která pojmenovávají systém pojmů. Pražští lingvisté rozlišovali čtyři styly: odborný, estetický, žurnalistický a hovorový. Odborný styl je považován za jádro spisovného jazyka. Termín je odborná lexikální jednotka a součást odborného funkčního stylu národního spisovného jazyka. Lingvistické normy lze kodifikovat. To pomáhá zajistit stabilitu jazyka. Kodifikace terminologie znamená uvádění termínů a definic označujících pojmy v terminologických slovnících a normách. Větší pozornost se věnovala normalizaci, protože normy připravuje určitá instituce, a jsou proto spolehlivější a objektivnější než slovníky sestavované jednotlivcem. Rozlišují se čtyři aspekty praktické práce: 1) analýza vědeckých a technických textů, 2) uplatňování metodologie jazykové kultury (uvědomělé osvojování), 3) uplatňování principů teorie nominace, včetně teorie slovotvorby, 4) uplatňování logických principů při klasifikaci termínů a pojmů (Felber 1984: 35–36). Hlavní pozornost se věnuje strukturálnímu a funkčnímu popisu odborných jazyků, značná pozornost se věnuje normalizaci.

Terminologickou práci v Československu vykonával především Československý výbor pro terminologické normy, který vedly Ústav českého jazyka a Slovenská akademie věd. Za nejvýznamnějšího představitele pražské školy je považován L. Drozd. Za zmínku stojí práce českých a slovenských terminologů: L. Drozdovo „Deutsche Fach- und Wissenschaftssprache“ („Německý odborný a vědecký jazyk“) (spolu s W. Seibickem, Wiesbaden, 1973), J. Horeckého „Základné problémy terminológie“ („Základní problémy terminologie“) ve sborníku „Aktuálne problémy lingvistickej terminológie“ (Bratislava, 1976), B. Havránkovo „Terminologie“ („Terminologie“) ve sborníku „Ottov slovník naučný nové doby. Dodatky VI. S. 1074“ (Praha, 1943), B. Poštolkové, M. Roudného a A. Tejnora „O české terminologii“ (Praha, 1983).

125

M. T. Cabré skiria keturis terminologijos raidos etapus: ištakų (1930–1960), kūrimosi (1960–1975), būmo (1975–1985) ir plėtros (1985 – iki šių dienų) (Cabré 1999: 5). Pirmuoju etapu didžiausią įtaką terminologijos raidai turėjo minėtos mokyklos, 20 a. VIII ir IX dešimtmečiais terminologinė veikla išplito Kanadoje, Prancūzijoje, Belgijoje, Skandinavijos šalyse, pastaruoju metu – ispaniškai ir portugališkai kalbančiose šalyse ir Japonijoje bei Kinijoje.

V Kanadě se největší pozornost věnuje otázkám porovnávání termínů v různých jazycích, překladu a tvorbě termínů, užívání a standardizaci a terminologickým databankám. Tvorbu termínů zkoumal a termín neonimijos navrhl jeden z nejvýznamnějších kanadských terminologů G. Rondeau. Za zmínku stojí jeho práce „Introduction à la terminologie“ („Úvod do terminologie“) (Montreal, 1984). O terminologii hodně psali A. Rey a R. Kocourek. V Kanadě i dalších frankofonních zemích se hlavní pozornost věnuje tradičnímu lingvistickému přístupu k terminologii; terminologická činnost se často zaměřuje na překlad a jazykové plánování. V roce 1979 bylo na Lavalově univerzitě v Québecu založeno výzkumné centrum „Groupe Interdisciplinaire de Recherche Scientifique et Appliquée en Terminologie“ (GIRTERM), které vedl prof. G. Rondeau.

Terminologická práce se ve Skandinávii rozvíjí velmi rychle. Na konci 70. a na začátku 80. let zde byla zřízena terminologická centra a národní terminologické databanky. V severských zemích se hlavní pozornost věnuje empirickému výzkumu, uplatňování metod E. Wüstera v oblastech, na něž se dříve nevztahovaly, například v právu či ekonomii, a výuce terminologie. Převládá pragmatický přístup ke standardizaci: standardizovat se má pouze to, co je nezbytné a vhodné. Za zmínku stojí učebnice terminologie „Terminology: an introduction“ („Terminologie: úvod“), kterou na Kodaňské ekonomické škole připravili H. Picht a J. Draskau (Guildford, Surrey, 1986).

Terminologická práce probíhá také v dalších evropských zemích. V Německu se největší pozornost věnovala nikoli samotné terminologii, nýbrž odbornému jazyku. Teorie terminologie se rozvíjí souběžně s teorií klasifikace a znalostním inženýrstvím. Za zmínku stojí práce L. Hoffmanna, I. Dahlberga a K.-D. Schmitze. Ve Velké Británii

126

podobným směrem působil na Manchesterské univerzitě J. C. Sager. Jeho nejznámější práce jsou „English special languages. Principles and practice in science and technology“ („Odborná angličtina. Principy a praxe ve vědě a technice“) (spolu s D. Dungworthem a P. McDonaldem, Wiesbaden, 1980) a „A practical course in terminology processing“ („Praktický kurz zpracování terminologie“) (Amsterdam / Philadelphia, 1990). Terminology by mohly zajímat práce našich sousedů: S. Gajdova „Wprowadzenie do teorii terminu“ („Úvod do teorie termínu“) (Opole, 1990) a V. Skujině „Latviešu terminoloģijas izstrādes principi“ („Zásady tvorby lotyšské terminologie“) (Rīga, 1993).

Terminologická činnost v evropských zemích je velmi rozsáhlá a různorodá. V mnoha zemích byla zřízena národní terminologická centra a terminologické databanky. V roce 1996 byla v Dánsku založena EAFT – European Association for Terminology (Evropská terminologická asociace).

Z organizací, které rozvíjejí terminologickou činnost v celosvětovém měřítku, je třeba uvést především pět: Infoterm, TermNet, IITF, ISO TK/37 a GTW.

Infoterm – International Information Centre for Terminology (Mezinárodní informační centrum pro terminologii) bylo založeno v roce 1971 z podnětu E. Wüstera. Jeho cílem je podporovat spolupráci v oblasti terminologie, rozvoj spolehlivé a víceúčelové terminologie, poskytovat informace o terminologické činnosti v různých zemích a vytvářet síť terminologických organizací.

Na konci 70. let 20. století pověřilo UNESCO Infoterm vypracováním plánu mezinárodní terminologické sítě. V roce 1988 byl založen TermNet. Jeho úkoly zahrnují vývoj a šíření softwaru určeného pro terminologickou práci, přípravu a vydávání publikací a pořádání školení. V současnosti má TermNet přibližně 50 členů z 20 zemí. Spolu s Infoterm, GTW a IITF tato organizace připravuje a každé čtvrtletí vydává časopis „TermNet News“ („Novinky TermNetu“), který se zaměřuje především na terminologické databanky, výuku terminologie, jazykové plánování a standardizaci terminologie. Organizace vydává také monografie, bibliografie a sborníky konferenčních příspěvků.

IITF – Internationales Institut für Terminologieforschung (Mezinárodní institut pro terminologický výzkum) vznikl v roce 1989 jako Aust-

127

mezinárodní asociace založená na zákonech. IITF od roku 1990 každých šest měsíců vydává časopis „Terminology Science and Research“ („Terminologická věda a výzkum“), věnovaný různým teoretickým aspektům terminologie, a připravuje a vydává sborníky konferenčních příspěvků a terminologické slovníky; od roku 1991 také monografickou řadu „IITF Series“. V uvedené řadě vyšly tyto knihy: H. Felber „Allgemeine Terminologielehre und Wissenstechnik. Theoretische Grundlagen“ („Obecná terminologická teorie a znalostní inženýrství“), U. Reinke „Der Austausch terminographischer Daten“ („Výměna terminografických dat“), „Selected Readings in Russian Terminology“ („Vybrané práce z ruské terminologie“), „International Conference on Terminology Science and Terminology Planning. IITF Workshop Theoretical Issues of Terminology Science“ („Mezinárodní konference o terminologické vědě a plánování terminologie. Workshop IITF o teoretických otázkách terminologické vědy“), B. Moschitz-Hagspiel „Die Sowjetische Schule der Terminologie (1931–1991)“ („Sovětská terminologická škola“), P. Weissenhofer „Conceptology in Terminology Theory, Semantics and Word Formation“ („Konceptologie v terminologické teorii, sémantice a slovotvorbě“), „Beiträge zur Terminologie und Wissenstechnik“ („Příspěvky k terminologii a znalostnímu inženýrství“), P. Sandrini „Terminologiearbeit im Recht. Deskriptiver begriffsorientierter Ansatz vom Standpunkt des Übersetzers“ („Terminologická práce v oblasti práva“), C. Laurén, J. Myking, H. Picht „Terminologie unter der Lupe“ („Terminologický výzkum“).

Technický výbor 37 „Terminologie“ byl založen v roce 1936 z podnětu E. Wüstera. Po druhé světové válce v jeho činnosti pokračuje výbor Mezinárodní organizace pro normalizaci (ISO), který si ponechal stejný název. V současnosti působí tři podvýbory, které připravují normy upravující terminologické zásady a metody, tvorbu terminologických slovníků a počítačové zpracování terminologie.

GTW – Gesellschaft für Terminologie und Wissenstransfer (Společnost pro terminologii a přenos znalostí) byla založena v roce 1986 jako mezinárodní sdružení zřízené podle německých zákonů; jejím cílem bylo uspořádat v roce 1987 první kongres terminologie a znalostního inženýrství (TKE). Tato akce se koná každé tři roky a je věnována počítačovému zpracování terminografie.

128

Periodik věnovaných terminologii není mnoho, proto je třeba zmínit časopis „Terminology“ („Terminologie“), který vydává „John Benjamins Publishing Company“ od roku 1994 dvakrát ročně. Je věnován teoretickým a praktickým problémům terminologické práce; zvláštní pozornost se věnuje novým oblastem, například prezentaci a přenosu dat, informačním technologiím a terminologickým databázím. Značná část článků se věnuje terminologii jednotlivých oborů.

LITERATŪRA

Cabré M. T. Terminology: Theory, methods and applications, Amsterdam/ Philadelphia: John Benjamins Publishing Company, 1999.

Felber H. Terminology manual, Paris: UNESCO, INFOTERM, 1984.

Гринев С. В. Введение в терминоведение, Москва, 1993.

Новодранова В. Ф. Терминологический взрыв в 90-ые годы XX в. – Научно-техническая терминология: научно-технический реферативный сборник. Вып. 1, Москва, 2000, 4–9.

Суперанская А. В. Терминология XX века. – Ten pat, 37–38.

Jolanta GAIVENYTĖ-BUTLER Albina AUKSORIŪTĖ

Jolanta GAIVENYTĖ-BUTLER Lietuvių kalbos institutas Antakalnio g. 6, 2055 Vilnius E. paštas [email protected]

Gauta 2001 09 25

Albina AUKSORIŪTĖ Lietuvių kalbos institutas Antakalnio g. 6, 2055 Vilnius E. paštas [email protected]

129