ACTA LINGUISTICA LITHUANICA

LIETUVIŲ KALBOTYROS KLAUSIMAI XLII (2000)

Pranas KNIŪKŠTA

Ústav litevského jazyka, Vilnius

ZÁKLADY KANCELÁŘSKÉHO JAZYKA V DÍLECH JONA JABLONSKÉHO

Úvod

Náš kancelářský jazyk byl předurčen zaostávat za jazykem jiných oblastí a jiných funkčních stylů. Litevský spisovný jazyk, jak víme, vznikl v 16. století, avšak dlouhou dobu se v něm vydávaly pouze náboženské a krásné literární texty. Teprve mnohem později, v 19. století, se začala objevovat odborná a publicistická díla a formovaly se základy odborného a publicistického jazyka, zatímco v oficiálním státním životě se litevština až do 20. století nepoužívala a dokumenty a úřední písemnosti (s výjimkou jednotlivých oběžníků psaných ve Východním Prusku) se v litevštině nepsaly. Ani na konci 19. století, kdy se začalo s úpravou a kodifikací spisovné litevštiny, nikdo samostatně neotevíral ani neprobíral otázky kancelářského jazyka. V době carského útlaku a zákazu tisku bylo těžké představit si dokumenty psané litevsky. A i po obnovení litevského tisku se oficiální dokumenty a ostatní úřední písemnosti psaly rusky; tehdy se rusky musely psát dokonce i protokoly Litevské vědecké společnosti.

Litevský kancelářský jazyk se jako samostatný funkční styl začal formovat teprve na počátku 20. století. K jeho utváření přispělo především obnovení litevského tisku a veřejné projednávání záležitostí tehdy působících spolků. Objevily se dokonce i brožurky, které se zabývaly úředními písemnostmi a vedením agendy. Za zmínku stojí „Stanovy podpůrného spolku litevských Vilňanů“, vydané tiskem roku 1904, a brožurka „Všeobecné, rovné, tajné a přímé hlasování“.

Jako dokument z dějin kancelářského jazyka je zajímavý „Lietuvių Raštvedys“ (Litevský písař), vydaný roku 1906 v Rize, který měl podle podtitulu být „Poučná kniha, jak psát dopisy, blahopřání, žádosti (prašenės) a jiné písemnosti, náležitě a vhodně upravené pro každou záležitost a pro každého člověka, i pro toho, kdo se neumí naučit psát“ (Riga. Tiskárna litevských knih L. Jakavičiuse. 1906). Probírají se zde nejobecnější otázky psaní různých písemností a jsou v ní rady i ukázky psaní dopisů a adres. Je pravda, že ukázky „úředních“ písemností – žádostí, směnek, smluv, závětí a plných mocí – jsou v ruštině, avšak v předmluvě a vysvětlivkách jsou probírány litevsky. Z výrazů v brožurce stojí za pozornost ty, které se užívají i dnes, dát odpověď, obrací se se žádostí, a také výrazy později nahrazené litevštějšími: dopisy se píší u představeného „představenému“, k obchodníkům „obchodníkům“, v obchodních záležitostech „obchodními záležitostmi“; podávám „předkládám“ několik obrázků „ukázek“.

190

Z ustálených termínů jsou významnější představený, přípis, žádost (v závorce je vysvětleno – prašėnė), adresa (v závorce se píše vedle výrazu antrašas), smlouvy (v závorce se píše vedle výrazu sankalbos). Z neustálených výrazů, kromě paveikslėlių, prašenės, sankalbos, jsou zajímavé ještě įgaliotinė „plná moc“ a pasurga „poznámka“.

Základy kancelářského jazyka lze najít v článcích tehdejších novin, které pojednávají o školách, spolcích a dalších otázkách společenského života. Mnoho takových článků napsal také Jonas Jablonskis. Ve svých článcích i jiných textech, když hovoří o těchto záležitostech, Jablonskis používá potřebná slova a výrazy, jimiž je označuje a která lze podle jejich významu a povahy řadit ke kancelářskému jazyku. Kromě toho zmiňuje nebo dokonce probírá slova, která v této oblasti užívají jiní, a přispívá tak k jejich zavádění a kodifikaci.

Takové články a stati jsou obsaženy v prvním svazku Jablonskisových spisů „Články o společnosti“ (Jablonskio raštai. Tomas I. Visuomenės straipsniai. Redagavo J. Balčikonis. Kaunas, 1933; dále – R., t. 1) a ve druhém svazku „Záležitosti školství“ (Jablonskio raštai. Tomas II. Švietimo reikalai. Redagavo J. Balčikonis. Kaunas, 1933; dále – R., t. 2). Lze rozlišit několik jejich skupin.

I. První články o publikacích úředních písemností a dokumentech

1. Stanovy Vilniuského litevského podpůrného spolku. Vilnius, 1904 [1904, „Vilniaus Žinios“ č. 10]. – R., sv. 1, s. 81.

Článek je stručnou anotací přeložené brožurky. Je vyložena její podstata, jazyk je také představen a zhodnocen. Obsah brožurky Jablonskis popisuje jejími vlastními slovy: Je to malá knížka, v níž jsou sepsány stanovy jediného vilniuského litevského spolku. V knížce je popsáno: účel spolku, prostředky, členové, práva a povinnosti členů, pravidla přidělování podpor, vedení spolku, schůze atd. Jak vidíme, najdeme tu termíny úředního jazyka, z nichž některé se zachovaly až do dnešních dnů: prostředky, členové, podpora, vedení, schůze; jiné byly nyní zpřesněny nebo získaly nový význam: spolek „sdružení“, zákony „stanovy“, (členů) pravdy „práva“, povinnosti „povinnosti“; mezi druhé patří také výraz pravidla při přidělování podpor „pravidla přidělování podpor“.

Jablonskis hodnotí jazyk brožurky, a tedy i její úřední výrazy, příznivě („…překlad je dosti smělý, nikoli otrocký“), byť s jistými výhradami: „její jazyk je, jak vidno, značně propracovaný a může poskytnout trochu materiálu k vytváření i našich termínů“. Nepochybně má na mysli termíny úředního jazyka. Zvlášť uvádí tato slova z dané oblasti, užitá v brožurce: člen (slovo se odlišuje od součlen), služba, účet, evidence, samota (součet). Sám uvádí jen jedno vlastní slovo společnost a píše je vedle spolku – lze tomu rozumět tak, že je rozlišuje, ale spíše dává přednost společnosti.

2. Naše knihy. Všeobecné, rovné, tajné a přímé hlasování. Napsal P. Višinskis [1905, „Lietuvos Ūkininkas“ č. 1, s. 20]. – R., sv. 1, s. 109–110.

191

Článek pojednává o „lidové vládě“ a jejím volení i o zmíněné brožurce. Jako vlastní slova brožurky je uveden pouze její název: Všeobecné, rovné, tajné a přímé hlasování, kde je termínem slovo hlasování se svými přívlastečnými určeními. Jinak Jablonskis píše vlastními slovy a obraty; k jazyku úředních písemností řadí: (zemská) vláda, (všechny) úřady, (zemští) zástupci, volby, voliči (užívá se také sloveso volí); výrazy plnit „vykonávat“ rozhodnutí společnosti; zastupovat… obyvatele, své voliče; rozhoduje o… záležitostech země. Zásady hlasování vysvětluje po svém, jinými formulacemi než v názvu brožurky, totiž: zástupce mají volit: 1) všichni… plnoletí lidé, 2) všichni rovným dílem… 3) všichni tajně… 4) přímo neboli bezprostředně… Významné jsou zde dvě věci: výraz plnoletí lidé a synonymum přímo, uvedené vedle bezprostředně, kterému Jablonskis zřejmě dává přednost.

3. Vilnius, 17. prosince 1904 [1904, „Vilniaus Žinios“ č. 18]. – R., sv. 1, s. 79–80.

Článek převypráví a „po svém, jednoduššími slovy vlastního jazyka“ vysvětluje Nejvyšší rozkaz vydaný „pro celou ruskou zemi“. Je třeba jej vysvětlit, protože „nejsme zvyklí mluvit tak, jak se mluví v takových rozkazech“. Jablonskis se tedy přímo zmiňuje o zvláštním jazyce dokumentů, jinými slovy o úředním jazyce.

Styl samotného Jablonského je zřetelně vyprávěcí, obsahuje dokonce nemálo participiálních vazeb, které se pro věcný styl nehodí. Úřední jsou pouze jednotlivá užitá slova a slovní spojení: vláda, úředníci, panství „stát“, stav, rozkaz (zřejmě „nařízení“), uvážení „uvážení“, zavedení (nově zavedené věci – „změny“), rozhodující hlas.

Najdeme i další obraty blížící se úřednímu jazyku, které dokládají zárodky tohoto stylu v Jablonského vlastním jazyce: aby rolníci získali stejná práva; „práva“; aby se svými právy vyrovnali ostatním… stavům; před soudem jsou všechny stavy… rovné; nátlak… ze strany vlády… nebude; svěřit záležitosti určitým zákonům; o provinění člověka proti zákonům budou rozhodovat; zužuje a omezuje… práva obyvatel… (v tomto významu je častější sloveso zužovat; užito je také omezoval práva cizinců), soud má rozhodující hlas. Zde už vidíme úřední obraty nabýt práv, omezovat práva, svěřit záležitosti (někomu), rovni před soudem, provinění proti zákonu, má rozhodující hlas. Kromě toho nacházíme větu se souvztažnými slovy jednak… jednak… (jednak prý lidé z tohoto stavu tvoří naprostou většinu a jednak je třeba v životě rolníků mnoho přepracovat a napravit).

II. Články o semináři pro učitele v Panevėžys

Mnohé z nich byly otištěny v novinách „Lietuvos Ūkininkas“ (1906, č. 22, 24, 29, 32, 37; 1907, č. 6, 7). – R., sv. 2, s. 6–24; (1908, č. 20, 96). – R.,

192

sv. 2, s. 40–42; jeden – v novinách „Vilniaus Žinios“ (1907, č. 71). – R., sv. 2, s. 27–29.

V článcích tohoto souboru nacházíme slova s nádechem kancelářského významu, která souvisejí se vzděláváním, vyučováním, nástupem do školy a dokumenty z této oblasti. Z oblasti vzdělávání je vedle běžných termínů, jako jsou škola, učitel, seminář, třeba zmínit dnes již nezvyklá slova apšvietimas „vzdělávání“ (apšvietimo ministerija, apšvietimo ministeris), pradedamoji „počáteční“ škola, žmonių „lidová“ škola, įžengiamoji „přípravná“ třída „třída“.

Vstup do semináře se obvykle vyjadřuje slovesem stoti a jeho předponovou podobou įstoti (įstoti į seminariją „nastoupit do semináře“, vyskytuje se také įstoti seminarijon, s. 10). Ti, kdo chtějí nastoupit, jsou do semináře přijímáni.

Hlavním dokumentem k přijetí je žádost. Jsou zmíněny další dokumenty, které se k ní přikládají (s. 21): metrikai (v závorce – rodný a křestní list), potvrzení o původu, potvrzení ze školy, lístek od rodičů (nebo opatrovníků). Dále je zmíněno potvrzení lékaře (není nezbytně nutné). Jinde (s. 40) se uvádějí: metrikai uchazeče, doklad o původu uchazeče (dále se uvádí i lístek o původu), lístek o mravnosti uchazeče. Všechny dokumenty se zpočátku souhrnně nazývají popieriais (žádosti se všemi potřebnými popieriais se podávají, s. 9), později dokumentais (na požádání budou předloženy i další dokumenty, s. 21). Názvosloví dokumentů se tedy teprve hledá; nejčastěji se používá obecné slovo raštas „doklad“, ale už se objevuje předchůdce slova liudijimas „potvrzení“, totiž paliudijimas. Z dalších dosud neustálených názvů dokumentů je třeba zmínit apskelbimas „oznámení“ (místo odpovědí se žadatelům posílají pouze tištěná oznámení, s. 9).

Obecné podání žádosti se vyjadřuje spojením paduoti prašymą „podat žádost“, zatímco odeslání poštou dvěma způsoby: leisti prašymą a siųsti prašymą (druhé se dále vyskytuje častěji). O úkonech příjemce žádosti se píše: priimti „přijmout“, atmesti „zamítnout“, peržiūrėti „projednat“ žádost. Vyskytuje se také išpildyti prašymą „vyhovět žádosti“ (žádosti… jsou vyřizovány rychleji, s. 15). Adresát žádosti se vyjadřuje dvěma typy konstrukcí – s dativem (siųsti kam „poslat komu“) a s předložkovou vazbou į (siųsti į ką „poslat kam“); obě se vyskytují nejen s názvy institucí, ale i úředních osob: leisti seminarijos direktoriui prašymus „posílat žádosti řediteli semináře“ (s. 6); reikėtų leisti prašymą į seminarijos direktorių „mělo by se poslat žádost řediteli semináře“ (s. 21). Tyto konstrukce se střídají dokonce v témže článku (s. 27): leizdami savo prašymus tiesiok į ministeri „posílajíce své žádosti přímo ministrovi“; ministeris siunčia tuos prašymus į seminariją „ministr posílá ty žádosti do semináře“; žmonės savo prašymus siunčia ministeriui, ministeris ir tuos prašymus siunčia seminarijai „lidé posílají své žádosti ministrovi a ministr ty žádosti posílá semináři“. Jde o příklad dosud neustáleného kancelářského jazyka.

V článcích se vyskytují výrazy, které přímo nesouvisejí s uvedenými oblastmi. Nacházíme kancelářské výrazy, které se od té doby ustálily: gavo atsakymą „dostal odpověď“ (negavo atsakymo „nedostal odpověď“), ale také konstrukci gavo atsakymą ant prašymo įstaiseime (dnes říkáme gavo atsakymą į prašymą „dostal odpověď na žádost“); išreikšti savo nuomonę „vyjádřit svůj názor“ (kad… išreikštų apie juos savo nuomonę „aby… o nich vyjádřil svůj názor“, s. 27), siųsti per ką „poslat prostřednictvím někoho“ (přes správce výuky posílají ty žádosti, s. 27). Vedle sebe se zřejmě s rozlišením významů používají tvary prireikus a pareikalavus (v případě potřeby nebo na požádání budou předloženy i další dokumenty, s. 21).

193

Mnoho slov a výrazů se však do současného úředního jazyka nedostalo. Zajímavé, avšak jako kancelarismus se neujalo rčení susirašyti su kuo (susirašyti su apšvietimo ministeriu, p. 20) (nyní se v kancelářské praxi užívá pouze susirašinėti su kuo). Ve významu současného slova „případ“ užívá Jablonskis výraz atsitikimą (kiekvienu tokiu atsitikimu reikia susirašyti su apšvietimo ministeriu, p. 20). Jablonskis ještě nenašel vhodné slovo pro označení právního úkonu zrušení; v tomto významu užíval slovesa paniekinti (senasis įstatymas… nebus dabar paniekintas, p. 7), sugriūti („Įstatymas“… reikia būtinai šią vasarą sugriūti, p. 10). Dokonce i způsob jednání a opírání se o něco vyjadřují spojení se slovem keliu, která byla později zařazena mezi chyby: reikia čia dirbti ir kitais keliais (s. 19), eidama dabartinių įstatymų keliu (s. 21).

III. Články o akcích a jejich organizování

1. Lietuvių-mokytojų suvažiavimas [1906 m. „Lietuvos Ūkininkas“ N 28]. – R., t. 2, p. 11–12.

Píše se o žádosti uspořádat sjezd učitelů (kurzy) a o odpovědi kaunaského gubernátora. Jablonskis rozebírá důvody uvedené v odpovědi, proč to údajně není možné, a používá přitom slova a výrazy související s pořádáním kurzů. Z dosud neprobraných slov stojí za zmínku suvažiavimas (použito pouze v názvu článku) a kursai (v textu). Nejzajímavější jsou však slova označující pořádání kurzů. Jablonskis nejčastěji užívá sloveso įtaisyti a jeho tvary a odvozeniny: įtaisyti vasaros kursus, įtaisomi tokie kursai, rūpintis tokių kursų įtaisymu; třikrát nacházíme įkurti a jeho odvozeniny: kursus… galinti įkurti… vyresnybė, nori įkur­dinti… kursus, [vienas] tų kursų įkūrėjų; jednou se píše o zřízení kurzů: [atsako] už visą tų kursų įrengimą. Jedno potřebné slovo dosud nebylo nalezeno; poslední z uvedených se nejvíce blíží dnešnímu úzu, má však jinou předponu – nyní lze kurzy pouze rengti ir surengti, ne įrengti.

Z dnes ustálených úředních výrazů nacházíme v článku: paduoti prašymą (padavė… prašymą), gauti prašymą (gavęs… mokytojų prašymą), gauti atsakymą (gavęs… atsakymą), duoti nurodymus; z nepřijatých: prašymą išpildyti (ar galima tų mokytojų prašymas išpildyti), išreikšti geismus, „vyhovět“ žádosti, vyjádřit přání, „řídit se“ pokyny (eiti šiais nurodymais).

2. Dėl naujosios draugijos [1914 m. „Viltis“ N 289; 1915 m. „Viltis“ N 3]. – R., t. 1, p. 159–166.

Hovoří se o shromáždění spolku nazvaného Nukentėjusiesiems dėl karo šelpti, kterému se říká také pašalpos draugija (s. 162). Zde je již ustálen termín draugija; najdeme zde draugijos nariai, draugijos valdyba, akce spolku se nazývá susirinkimas: draugijos susirinkimas, susirinkimo protokolas, susirinkime kalbėjo, susirinkimo kalbėtojas. Z dalších slov stojí za zapamatování: teisės, pakeitusios tiesas (mokytojų teisės, laikraštininkų teisės, p. 166), slovesa varžyti (teisės jau tik var-

194

žomos, s. 166) a steigti (steigiamas „Žiburėlis“), ačkoli se o zmíněném spolku píše: yra susidariusi (s. 159).

3. Iš antrojo lietuvių mokytojų suvažiavimo [1917 m. „Lietuvos Balsas“ N 59]. – R., t. 2, p. 119–121.

Článek pojednává o sjezdu učitelů, který se konal v roce 1917. I zde nacházíme některé novinky spojitelné s úředním jazykem: suvažiavimas již má dnešní terminologizovaný význam tohoto slova – jasně se rozlišuje suvažiavimas ir kursai: Daugumą [suvažiavimo narių] sudarė… kursų klausytojai. Hovoří se pouze o kūrimą učitelského svazu (nikoli již o jeho zřízení), o mokytojo teisę (tento význam již nevyjadřuje tiesos). Nacházíme kancelarismy, které přešly do dnešního úzu: sprendžiamasis balsas (turinčių sprendžiamąjį balsą), priimti rezoliuciją (buvo priimta rezoliucija), pavesti vykdyti (pavesta vykdyti nusprendimai, „rozhodnutí“).

Existují výrazy, které Jablonskis užíval v terminologizovaném významu, ale dnes se neustálily: rozhodnutí se nazývají nusprendimai, účastníci sjezdu – nariai, pořad jednání, agenda – darbų programa. Zcela neúředním jazykem se píše: buvo antrasis lietuvių mokytojų suvažiavimas.

IV. Představení dokumentů (pravidel, stanov)

Rozbor určitého dokumentu („Nejvyššího příkazu“) jsme přiblížili v jednom z článků první skupiny (viz I. 3). Podrobně jsou popsány dva dokumenty normativní povahy.

1. Knihovny při základních školách [1907 m. „Vilniaus Žinios“ N 33]. – R., t. 2, s. 24–27.

Píše se o nových pravidlech pro školní knihovny, schválených ministrem školství v roce 1906. Je uvedeno osm bodů těchto pravidel. Výkladová část článku se podobá jiným článkům téhož roku. Zajímavější a s více rysy odborného jazyka je jazyk předložených pravidel; nacházíme v něm více slov s ustáleným významem. Například organizace knihovny je vyjádřena slovy zřídit a založit (užívá se také založení, zakladatelé); pouze na samém začátku výkladové části se jednou píše, že knihovny se zřizují. V kancelářském významu se užívají spojení se slovesy přidělit (přidělit podporu; jednou se také píše, že podpora se poskytuje), svěřit (svěřit práci, pověřit dohledem nad knihovnami). Rozlišují se také významy sloves odevzdat a svěřit: Zakladatelé mohou ty knihovny buď navždy odevzdat lidovým školám, anebo je pouze dočasně svěřit (s. 25).

Z podstatných jmenných spojení odborného rázu jsou důležitější: vzdělávací ústavy, veřejné ústavy, veřejné čítárny, veřejné knihovny (v závorce vysvětleno – veřejné bibliotéky, tedy výraz knihovna se neužívá v dnešním významu), seznam novin (v závorce vysvětleno – katalog). Poslední příklady ukazují, že se hledají vhodné termíny a české ekvivalenty mezinárodních slov.⟧

195

Příklady ukazují, že se hledají vhodné termíny a ekvivalenty mezinárodních slov. Hledání termínů a slov je patrné i v mnoha dalších případech: učitel spravující knihovnu je nejprve označen jako knihovník, později je nazýván správcem knihovny; k vyjádření času děje či jevu je jako protiklad příslovce navždy vedle sebe uvedeno dočasně a na tu dobu. Takové hledání dokládá také užití zmíněných sloves zřídit a založit, přidělit a dát. Z těchto dvojic se některá slova (zřídit, přidělit, dočasně) stala kancelářskými, jiná (dát, na tu dobu) mají odstín neodborného stylu.

V tomto ohledu se liší i celé výrazy. Kancelářský významový odstín má protiklad příslovcí navždy – dočasně, z těchto podob se však beze změny ustálila pouze druhá; příslovce navždy se nahrazuje přídavným jménem trvalý nebo časově neomezený. Osud různých Jablonského výrazů (mít knihovnu) mít ve své pravomoci a mít vůli (dovolit založení knihovny) je odlišný – první z nich přešel do naší administrativní praxe, ve druhém bylo vůle nahrazeno slovem právo. Dva výrazy, které se v kancelářském jazyce neujaly, jsou užity ve výkladové části: zvláště za tím účelem „speciálně zakázat“ a bude mít hodnotu „bude mít platnost, bude platit“. Dokonce i v bodech pravidel se vyskytují nekancelářské výrazy převzaté z hovorového jazyka: po dohodě se zakladatelem knihovny (dnes bychom řekli po projednání otázky), bere výdaje na sebe „hradí je sám“, za čtení se nemusí nic platit, lze stanovit malý poplatek a je možné přidělit i jakýsi plat. Dnes bychom takové výrazy považovali za porušení funkčního stylu, v Jablonského jazyce jsou však zajímavé jako doklady dějin kancelářského jazyka.

2. Český svaz spořitelů v Praze [1913 m. „Viltis“ N 75]. – R., t. 1, s. 156–158. Jde o část rozsáhlejšího článku „Drak dnešní doby“ (s. 151–158). Píše se v něm o spoření a v závěru se v samostatném oddílu probírají stanovy českého svazu spořitelů. V obecné části i v části věnované stanovám se vyskytují odborné výrazy a spojení související s financemi a spořením i z jiných oblastí.

Především je výmluvné užívání názvů organizace: označuje se oficiálním názvem svaz, sám Jablonskis ji nazývá spolkem (spolek zřízený pod tímto názvem), při rozboru stanov však přesto užívá výraz svaz: svaz spořitelů, členové svazu, orgán svazu (publikace), cíl a záměry svazu (dnešním termínem – úkoly). Z oblasti financí nacházíme: vklady, spořicí vklady, vkladní knížky, vkládané vklady, spořitelny, úvěrové a spořicí ústavy (s. 154), finanční ústavy, účty ústavů (tamtéž). K nejzajímavějším patří obchodník, podnikatelé (v závorce – průmyslníci), živé „hotové“ peníze (kupujte zboží za hotové, s. 155). Celkově je zde však rysů kancelářského jazyka méně než v přehledu pravidel pro knihovny.

3. Svaz litevských učitelů [1917 m. „Santara“ N 36]. – R., t. 2, s. 113–117. Jde o stanovy Svazu litevských učitelů připravené Jablonským. Zřetelněji z nich vyplývá, jaký kancelářský jazyk si Jablonskis představoval a jak jej vytvářel. Těchto stanov

196

Jazyk a jeho vztahy k současnému kancelářskému jazyku by bylo třeba zkoumat v samostatném článku. Zde stručně probereme pouze jeho obecné rysy.

Ve stanovách Svazu Jablonskis opakoval mnohé termíny, výrazy a syntaktické konstrukce, které používal jinde a které se obecně používaly v té době. Lexikum, terminologie a styl se zde však již poněkud liší od toho, co bylo před deseti lety – jsou již bližší současnému úzu. Je zde hojně zastoupena zcela moderní terminologie, např.: svaz, spolek, odbory, sekce, sídlo, a spojení, např.: stanovy Svazu, zástupci škol, revizní komise, valná hromada. Mnohé rozvitější výrazy se také v současném jazyce vžily, např.: majetek Svazu tvoří; plní stanovy Svazu; rozhodnutí je zákonné; členem Svazu může být každý; je vyškrtnut z počtu členů Svazu; náležitě užívat plodů kultury.

Pravda, i zde jsou výrazy, které se neujaly a které možná později zavrhl i sám Jablonskis – tvary slov, např.: įnašos „vklady“, mokesnis „poplatek“, výrazy, např.: teismo keliu „cestou“, įstatai išdirbti „vypracovat stanovy“, išskiria „jmenuje“ iš savo tarpo komisijas. Takové kancelarismy byly vynucené, použité proto, že se nenašly vhodnější, litevštější náhrady. Jablonskisovo hledání dokládá například to, že když napsal slovo atmainyti, hned je vysvětluje jiným – pakeisti; samotné pakeisti nestačilo a současné atšaukti tehdy tento význam nemělo, proto se ponechalo atmainyti.

Závěrečné poznámky

Základy kancelářského jazyka obsažené v probíraných Jablonskisových článcích nám pomáhají pochopit, jak se náš kancelářský jazyk utvářel, představit si jeho první kroky, způsoby vzniku a směřování.

Vidíme, jak vznikající kancelářský jazyk souvisí s tehdejším obecným jazykem. Mnoho slov a výrazů přejímá z každodenního jazyka, objevují se dokonce i rysy hovorového jazyka. Projevy kancelářského jazyka jsou dosud neustálené, hledají se potřebná slova a způsoby vyjadřování a mnohé z nich se používají souběžně. Postupně některá slova vytlačují jiná, která se užívala souběžně, nebo jsou jedny nahrazovány druhými. Tak se původně užívané apšvietimas později nahrazuje slovem švietimu, draugovė se nahrazuje slovem draugija, dokument upravující její činnost se mění z įstatymo na įstatais, tiesas nahrazuje teisės. Nacházíme u Jablonskise dosud nenormovaná slova, která byla později opravena a nahrazena: paliudinimas – liudijimas, nusprendimas – sprendimas, paniekinimas – panaikinimas. Je patrný vliv ruštiny; nacházíme také kalky slovotvorné, např.: apšvietimas, apskelbimas, nužiūrėjimas, i konstrukce utvořené podle ruského vzoru, např.: išlaidas ima ant savęs, paliudinimas apie kilmę, stato juos pavyzdžiu. Ani Jablonskis se tomu nevyhnul, když se setkal s kancelářskými písemnostmi.

Jablonskis se však snaží vytvořit vlastní, litevský kancelářský jazyk. Nejprve k tomu přizpůsobuje existující slova a obvyklé způsoby jejich tvoření: v jeho článcích se hojně vyskytují odvozeniny s příponou -imas, např.: įstatymai, paliepimas, paliudinimas (pažymėjimo dosud není); nacházíme také slovo krygininką utvořené pomocí přípony -ininkas. Pro úřední jazyk

197

se používají trpná příčestí přítomného času, např. sprendžiamas balsas. Většinou netvoří nová slova, ale snaží se pro kancelářský jazyk upravit, jinými slovy terminologizovat, slova, která už existují, např.: gina „zakazuje“, leidžia „posílá“ (písemnosti), knygyno prievadas „knihovník“. Nacházíme výrazy zobecněného významu, jako mokymo įstaigos ir sąjungos organas (publikace). Někdy také mění význam existujících výrazů na kancelářský, např.: turės vertę „bude mít platnost, bude platit“, nebo sáhne po zcela nečekaném, dokonce expresivním frazeologismu – padės kūnu versti „pomůže uskutečnit“.

Jablonskisem připravené stanovy se, jak již bylo řečeno, liší od toho, co se objevovalo v jeho prvních článcích souvisejících s kancelářským jazykem. Jsou bližší současnému jazyku této oblasti a představují určitou etapu vývoje, kterou kancelářský jazyk prošel. Jazyk Jablonskisových stanov se však v mnohém liší i od jazyka odpovídajících současných písemností. Hlavní rozdíl nespočívá jen v jednotlivých slovech či výrazech, ale i v podstatnějších věcech – v celkovém pojetí a povaze. Naše kancelářské písemnosti jsou velmi standardizované, jejich styl je sjednocený, zatímco z Jablonskisova textu vane osobitý způsob vyjadřování a často v něm probleskují i zřetelné ohlasy živého jazyka. Tak například o tom, čemu bychom dnes řekli „porušení práv“, nečekaně píše: aby práva nebyla zužována a nebylo s nimi nakládáno svévolně. Nebo ve stanovách nacházíme vložené příčestní konstrukce: zda se při práci Svazu někdy neodchází z cesty; vyslechne, co komise dělaly a čeho si všimly. Takových vsuvek z jiného funkčního stylu je několik. Jinak jsou Jablonskisův osobitý styl a potřeby kancelářského jazyka zdařile sladěny.

Litevský kancelářský jazyk se nevydal zcela cestou, kterou mu vytýčil Jonas Jablonskis. Vzdálil se více od běžného způsobu vyjadřování, je standardizovanější a více byrokratizovaný. Tyto rysy jsou zřejmě nevyhnutelné u kancelářského jazyka, který se již ustálil; současný jazyk této oblasti je však od běžného jazyka odtržen příliš uměle. Část viny za to lze přičíst také jazykovědcům, kteří se na vytváření této jazykové variety podíleli příliš málo. Kazimieras Būga se zajímal především o vědecké otázky a slovník. Pro Juozase Balčikonise existoval pouze živý jazyk; kancelářský jazyk, který se s ním neshoduje, si nedovedl představit. Pozdější generace jazykovědců – Antanas Salys, Pranas Skardžius, Petras Jonikas – přišla pozdě, až když se praxe kancelářského jazyka již rozběhla; stihli se věnovat jen dokončovacím pracím. Z jazykovědců se na tvorbě litevského kancelářského jazyka nejvíce podílel Jablonskis. Jeho největším přínosem není těch několik článků z této oblasti ani sepsané stanovy, nýbrž veškerá jeho činnost v oblasti jazykové normy. Kancelářský jazyk vznikal na základech spisovného jazyka, které položil.

Doručeno 17. 3. 1999

198

ELEMENTS OF OFFICE LANGUAGE IN JONAS JABLONSKIS’ WRITINGS

Shrnutí

Litevský úřední jazyk se jako funkční styl vyvíjel na počátku 20^th. století. Jeho základy lze snadno vysledovat v letácích a novinových článcích té doby. Většina z nich se zabývala činností škol a spolků a dalšími jevy společenského života.

Několik takových článků napsal také Jonas Jablonskis. Obsahují slova a výrazy příznačné pro úřední jazyk. Příklady tohoto funkčního stylu se vyskytují ještě častěji v textech, v nichž se pojednává o prvních vydáních v této oblasti i o pravidlech a stanovách spolků. J. Jablonskis byl autorem stanov Učitelského svazu (1917), což svědčí o jeho přínosu k utváření úředního jazyka. Jazyk stanov se podobá jazyku dokumentů psaných dnes, je však méně strnulý.

Přínos J. Jablonského k utváření úředního jazyka je zřejmý z jeho normotvorné činnosti obecně. Litevský úřední jazyk vznikl na základech spisovné litevštiny, které položil J. Jablonskis.

199