Kon e ence K ajina Sídla Pamá ky 2024
CESTY K BÁSNICKÉMU BYDLENÍ
PATHS TO POETIC DWELLING
Řehulko á Hana
Klíčo á slo a:
A
chi ek u a; Heidegge ; souč eří; Pa očka; při ozený s ě .
Mg . Hana Řehulko á, Ph.D.
[email protected]
Depa men o Aes he ics
Facul y o A s
Masa yk Uni e si y
A na No áka 1, 602 00 B no, Czech Republic
Educa ion in philosophy, aes he ics, and psychology a
Facul y o A , Masa yk Uni e si y. Ph.D. in 2015 ( hesis: Anglo
– Ame ican Recep ion Inga den's Concep o he Li e a y
Wo k). Since 2016, assis an p o esso a he Depa men o
A
es he ics. Teaching cou ses Semina in Aes he ics,
In oduc ion in o Philosophy, Psychology o A , Inga den's
Theo y o Li e a y Wo k.
Abs ak : Příspě ek se zabý á enomenologickou in ep e ací z ahu mezi by ím,
bydlením a domo em, k e ou ozp aco al M. Heidegge , a ná aznos i
o něž J. Pa očka. Heidegge o o poje í bydlení jako speci icky lidského
z
působu exis ence bylo ozp aco áno jeho přednášce o iloso
ii
a chi ek u y Budo a , bydle , mysle a za šeno p ací Básnicky bydl
í
člo ěk. Domo je zde chápán jako p os o speci ické k ali y, k e ý se
ne z ahuje pouze k mís u, ale aké k ducho nímu a iden i ikačnímu
ozmě u naší mysli a jazyka. Pojmem souč eří pak Heidegge
z
as řešuje s é poje í o z ahu mezi s ě em lidského by í, zabydlo aným
ěcmi omezeném ho izon u ání lidského ži o a, a s ě em sám
o sobě kon inui ě minulého a budoucího se zře elem k ěčnos i.
Obdobně ná aznos i na E. Husse la oz íjí
p
ozději J. Pa očka koncep
p
ři ozeného s ě a, k e ý se snaží bý e lek o aným a au en ick
y
u ědomo aným poby em. Ces y jsou lidským enoménem, k e
ý
k ajině nabý á mnoha podob. Příspě ek se pokusí něk e é yb ané
z
naky sou isející s ces ami in e p e o a kon ex u enomenologické
iloso ie a odpo ědě na o ázku, jaké ces y edou k „básnickému
bydlení“ a jaké jsou konsek ence p o a chi ek u u a u banismus.
Recenze | Re iew
doc. Mg . Ros isla Niede le, PhD.
Mg . Lenka Lee, Ph.D.
84
www.k ajinasidlapama ky.cz
Pods a a básnického bydlení
Vz ah enomenologické iloso ie a a chi ek u y je his o icky blízký.
O u o blízkos se zasloužil přede ším německý iloso Ma in
Heidegge , k e ý oce 1951 yslo il na a chi ek onickém sjezdu
Da ms ad u přednášku s náz em Budo a , bydle , mysle (Bauen,
Wohnen, Denken). Přednáška zaznamenala elký ohlas, p o ože
předs a o ala odlišný způsob přemýšlení o a chi ek uře, na íc
době, kdy nejen E opa s ála před ozhodnu ím, jak zno u
ybudo a álkou zničená měs a. Ve s ejném oce yslo il
Heidegge o něž zásadní přednášku Básnicky bydlí člo ěk
(Dich e isch wohne de Mensch), k e á bylo oce 1954
publiko ána, a s ala se jedním ze základních ex ů enomenologie.
Náze p áce je odkazem k pozdní Hölde lino ě básni, začínající
slo y
„V ozmilé modři k e e ko o ou s řechou kos elní ěž…“
.
Heidegge na ozbo u čás i é o básně ilus uje spojení mezi by ím
a bydlení. V ob a u
„básnicky bydlí člo ěk“
ne idí Heidegge o iž jen
z ukomalebný básnický ob a , ale cha ak e is iku lidského bydlení,
šířeji lidské exis ence, jejíž pods a a je podle něj nu ně básnická.
Ús řední e š Holde lino y básně, k e ý pou á Heidegge o u
pozo nos , je následující:
„Pln zásluh, leč přece básnicky bydlí člo ěk
na é o zemi.“
Co znamená básnické bydlení? Jedná se o zdánli ě nesou odé
pojmy, p o ože za ímco básnic í adičně řadíme k li e a uře,
bydlení chápeme jako způsob y áření přís řeší. Bydle šak
neznamená jen mí obydlí, y oři s a bu, k e á och aňuje před
nepřízní počasí a dá á bezpečí. Ho oří-li Hölde lin e s é básni
o bydlení, myslí ím podle Heidegge a způsob, jakým člo ěk pobý á
na zemi. Jinými slo y, p á se na z ah člo ěka k jeho by í – jde edy
o o ázku exis enciální. V Hölde lino ě básni se o iž neho oří
o nikom jiném, kdo by zemi obý al básnicky než o člo ěku. Jedná se
o speci icky lidský způsob obý ání země.
„Básnění je o, co člo ěka
nechá á bydle e las ním smyslu.“
píše Heidegge
[3, s. 79]
.
Vlas ním smyslem bydlení je podle Heidegge a nejen ona p ak ická
čás pos upů po řebných k y oření s a by jakož o přís řeší, ale
budo ání samo o sobě.
Esenciální sou islos mezi básnic ím a budo áním je od ozena
aké e ymologicky z řeckého slo a ποίησις (poiesis), jež označuje
nejen oření, ale p á ě i budo ání. Odkazuje ak k podobnos i mezi
p ocesem budo ání obydlí jakož o u áření p os o u p o bydlení
a p ocesem oření pomocí řeči, k e á u áří náš z ah k „ ěcem“
1
.
Řeč poměřuje sku ečnos , jež nás obklopuje ím, že slo y ymezuje,
cha ak e izuje a de inuje ěci ( espek i e sku ečnos i kolem nás),
čímž přispí á k samo nému u áření ěcí. Nejedná se šak o řeč,
k e á je pouhým p os ředkem ý azu. Řeč není podle Heidegge a
pouhým nás ojem, ynálezem člo ěka. Naopak řeč je ím, co
člo ěka u áří, řeč sama je spojena se zemí a p omlou á e las ním
smyslu, k e ý je odhalo án nejúplněji básnickém jazyce
[1, s. 108–
110]
. V om o pomě u se se ká á básnění s bydlením.
Heidegge e s é oz aze nad Hölde lino ou básní u ažuje ob a
„básnicky bydlí člo ěk“
samozřejmě i ši ším kon ex u básně. Tím se
ací k ú odu e še, e k e ém je yjádřen jis ý ozpo :
„Pln zásluh,
leč přece…“
. P o ní ú ahy nás mohou és k přes ědčení, že
os ojo ání jazyka, s ejně jako zabydlo ání p os o u, je lidskou
ak i i ou, zásluhou člo ěka. Nicméně je o naopak řeč, k e á u čuje
náš jazyk, a p os o , espek i e k ajina, k e é předu čuje způsob
s a ění obydlí. Jinak řečeno, ím, jak je sku ečnos kolem nás
pojmeno á ána, u áří sku ečnos známou, blízkou, os ojenou.
Podobně je zabydlo án p os o nám známý a os ojený. Vymezením
p os o u, jeho zabydlením, se z něj s á á mís o s u či ým
ýznamem. Za příklad zde mohou poslouži nejs a ší s a ební
p oje y – megali y. Vz yčení kamene, menhi u, spodobňuje nejen
základní napě í mezi ho izon ální a e ikální o ien ací,
ep ezen ující íhu, spočinu í, hmo u na s aně jedné, a sílu,
námahu, olnos na s aně d uhé. Jedná se aké o způsob, jak
ymezi p os o u či ého ýznamu. Podobná unkce pře á ala po
s ale í například podobě h aničních kamenů
[1, s. 114–116]
.
Bydlení chápané jako esk ze exis enciální osmyslnění p os o u
ilus uje Heidegge p áci Pů od uměleckého díla na příkladu
an ického ch ámu. E ymologie slo a „ emplum“, označující ch ám,
pů odně odkazuje k „ ýseku země“, „ yčleněnému poli“.
„Ta o
85
Kon e ence K ajina Sídla Pamá ky 2024
s a ba sobě cho á podobu božs a a nechá á ji, ak o sk y ou,
zasaho a o e řeným sloupo ím do pos á ného ok sku.
P os řednic ím ch ámu je bůh ch ámu pří omen. P á ě a o
pří omnos boha je ím, co ozes í á a ymezuje ok sek jakož o
pos á ný.“
[5, s. 48]
. Ch ám není jen symbolem či ep ezen ací
božského, bůh je ch ámu pří omen, s á á se pos á ným, p á ě
díky ch ámu samo nému.
K uciálním pojmem Heidegge o a poje í z ahu by í a bydlení je z .
souč eří (Ge ie ). Souč eří označuje spolupůsobení země, nebe,
sm elného a božského, čímž se s á á popisem pa ame ů
básnického bydlení. Bydle na zemi znamená současně bydle pod
nebem, a o e společnos i d uhých lidí, nekonečném plynu í času,
k e ý nám současně dá á ědomí naší sm elnos i.
„Bydle na zemi
a pod nebem ak znamená ždy sdíle s d uhými lidmi běh ži o a
a ědomí sm i. Člo ěk bydlí plně jen jako sm elný, o iž jako ži á
by os , k e á myslí na sm , zakouší ji jako součás exis ence a z ahuje
se k ní. Tím ji už jis ým způsobem anscenduje. A po ucha čehosi, co
zůs á á i po naší sm i, čeho se možná sm ne ýká (…) je po uchou
a zakoušením „božského“.“
[1, s. 121–122]
. Souč eří doh omady
y áří z p os o u „mís o“ – ši oce exis enciálně chápané jako mís o
poby u, obý ání, bydlení. V přednášce Budo a , bydle , mysle
u ádí Heidegge čas o ci o aný příklad mos u, kdy jen zdánli ě na
březích řeky hledáme hodné mís o na s a bu mos u, ale ep e
ím, že je pos a en mos , zniká o sp á né mís o e smyslu sídla
souč eří.
„Mos je o šem ěc z láš ního d uhu; neboť mos
sh omažďuje souč eří ím způsobem, že mu ský á sídlo. Ale sídlo může
posky o a jen o, co samo je mís em. Mís o u není dří e nežli mos .“
[6, s. 293]
. Vz ah mezi mís em a souč eřím je zájemně podmíněný.
„Mís o posky uje souč eří p os o , a o e d ojím smyslu. Jednak ím,
že nechá á souč eří přijí (umožňuje, aby mělo kam přijí , zřizuje,
u olňuje mu sídlo), jednak ím, že souč eří uby o á á (zařizuje
a uspořádá á jeho sídlo).“
[6, s. 296]
. Vzájemná podmíněnos
souč eří a mís a se ukazuje a chi ek onické p axi nu nos i
och any země, její pří ody a zd ojů, k e é z ní če páme, nu nos i
espek o a klima ické a po ě nos ní podmínky. Dále oz aze
o s a bě časo ém ho izon u e smyslu jejího budoucího účelu
a současně espek u k his o ii mís a a o něž s ohledem na další
pře á ání s a by budoucnos i příš ích gene ací.
„Sm elníci jsou
souč eří, pokud bydlí.“
píše Heidegge
[6, s. 295]
. Bydlení p o o
není jen p os o , k e ý ch ání oby a ele. Není-li bydlení jen
přís řeškem, ale bydlením básnickým, pak znáší las ní požada ek
na nu nos och any mís a a péči o souč eří.
Ces y kon ex u enomenologické
a chi ek u y
Heidegge o y ú ahy edly a chi ek uře k ocenění ud ži elnos i,
lokalismu, eze o anému pos oji k echnice a e s é době
k nebý alému zdo u ůči nadšení z ideálů mode ny. Jak píše Sha :
„O ázky echniky, au en ici y a činnos i se zdají ýsos né p o
ud ži elnos a p o pojmy, nichž jsou o mulo ány: yžaduje se k i ická
pozo nos .“
[8, s. 148]
. Známým enoménem byla cha a
Tod naube gu, kam se Heidegge uchylo al před měs ským
a akademickým ži o em a kde se p a děpodobně se ká al se s ojí
las ní zkušenos í s básnickým bydlením. I díky é o cha ě dos á aly
Heidegge o y ú ahy o a chi ek uře přesnější kon u y.
Heidegge o a cha a Tod naube gu
[9]
86
www.k ajinasidlapama ky.cz
Ho oříme-li edy o příkladu a chi ek onického díla opí ajícího se
o enomenologickou iloso ii, y s á á před očima čas o ob az
adičního hospodářského s a ení usazeného k ajině jižního
Německa. Jak píše Blecha:
„S a ek s ojí na zá ě né s aně, o ien o án
na jih, poblíž p amene ody. Má ši okou s řechu, k e á dobře snese íhu
sněhu a y áří ješ ě och anu před p udkým sluncem. Je něm mís o
p o společné s olo ání, ýklenek p o kolébku, ale i p o ake , čímž pod
jednou s řechou působi ě spíná časo ý běh lidského ži o a.“
[1, s. 128]
.
Ačkoli by se mohlo zdá , že Heidegge o u a chi ek onickou
koncepci lze zjednodušeně chápa jen jako obhajobu
adicionalismu, nebyla jeho cílem pouhá k i ika mode ny.
2
Vůči
ideálům mode ny byl os aži ý přede ším p o její sepje í s oz íjející
se echnikou, k e é se obá al hla ně s ohledem na z á u au en ici y
a blízkos i. Ačkoli se díky echnickému pok oku podařilo překona
mnohé komunikační, in o mační i p os o o é zdálenos i, nepřispěl
en o oz oj ke š ěs í člo ěka ani společnos i –
„(…) na zdo y šemu
překoná ání zdálenos i s ále chybí blízkos oho, co jes .“
[4, s. 9]
.
Není p o o di u, že přehodnocení o ině umění i a chi ek u y,
k e é s sebou přináší pos mode na, jakož o eakce na mode nu, se
k Heidegge o ým ú ahám o a chi ek uře opě ací, a o přede ším
am, kde se jedná o snahu á i do popředí sociální unkci
a chi ek u y.
3
Ces y jsou z hlediska Heidegge o a učení o mís ě, souč eří, poby u,
bydlení a míře úzce spojeny s časem a změnou, nejsou mís em
se á ání, ale naopak něčím, co nás k mís ům při ádí, nebo od nich
od ádí. Více než kde jinde zde pla í Heidegge o a eo ie
o při ozeném y s á ání ces k ajině, k e é u čují s é plynu í
a při ozeně spojují mís a jako uzly oku k ajiny. Heidegge o ská
lekce zde edy jasně ho oří nep ospěch mo e geome ico.
Nepo zuje šak jen obecně sdílené nadšení p o lesní pěšinu na
úko č yřp oudé dálnice, spíše poukazuje na exis enciální
sou islos i, k e é jedno i d uhé přináší. Z hlediska u banismu se
jedná přede ším o měs a a jiné sídlení ú a y, nichž ces y nejsou
jen spojo ací osy mezi body, ale nezby nými a u čujícími součás mi
u ářejícími měs o jako mís o k ži o u. Vedle dop a ní
in as uk u y, k e á je mnohdy u čujícím ak o em měs ských ces ,
edle nej ůznějších pečli ě pláno aných a ys a ěných s ezek
a chodníků zde zůs á á s ále p os o i p o yšlapané pěšiny
a zk a ky, k e é mohou mnohdy působi p o oka i ně, jako p oje
lenos i, nedbalos i nebo dokonce andalismu. Přes o jsou p á ě
y o š édské chodníčky ěmi, k e é duchu enomenologické lekce
při ozeně y s á ají z cha ak e u mís a e z ahu k člo ěku, k e ý
jím p ochází.
Pokusíme-li se na om o mís ě sh nou o, co bylo doposud řečeno,
pak Heidegge o o poje í básnického bydlení znamená následující.
1/Bydlení je oři ý a exis enciálně undo aný způsob poby u
člo ěka na zemi, p os o u, k e ý nacházíme jako osmyslněný
a s ozumi elný. Tak jako se sku ečnos odhaluje básnickém jazyce,
k e ým je pojmeno á ána a os ojo ána, je p os o zabydlo án
básnicky. 2/P á-li se Heidegge , zda bydlíme básnicky naší
každodenní p axi, odpo ídá, že p a děpodobně ne. To šak
neznamená, že bydlení je „nebásnické“. Zůs á á básnické e s é
by nos i ak, jak je pods a ou exis enciálního ozmě u člo ěka.
P o o nebásnické bydlení při o ná á k slepo ě – slepo a přepokládá
z ak a dochází-li k jeho z á ě, pak se p áme po příčinách, k e é
mohou mí pů od nedos a ku, nebo nadby ku, jsou edy o ázkou
mí y. 3/Jen člo ěk může obý a zemi lidsky, nahlíže a e lek o a
s oji exis enci e z ahu k p os o u a času a ím si u ědomo a
sku ečnos s é konečnos i. To o oh ožující a zúzkos ňující ědomí
šak přináší možnos nahlédnou sku ečnos lidské exis ence
(Dasein).
Při ozený s ě
Mo i ces y lze nahlédnou o něž z pe spek i y dalšího
enomenologického pojmu, a o při ozený s ě . Pojem Lebenswel
nacházíme u pozdního Husse la a sous a ně je ozp aco án díle
Jana Pa očky. Husse l chápal při ozený s ě jako s ě před ědecký,
k němuž šichni s ým ži o em náležíme a k e ý p oží áme. Věda
en o s ě předpokládá, ale ne ědomě jej zak ý á las ními
kons ukcemi, k e é po om chápe jako „sku ečnější“, než samo nou
87
Kon e ence K ajina Sídla Pamá ky 2024
sku ečnos .
„Člo ěk nezačíná s ou zkušenos nikdy od začá ku, nikdy
nepřijímá chaos, ale s ě . V om je ko elace člo ěka a s ě a. P o o
„při ozený“ s ě . Není dílem našeho konání; o o konání je zapuš ěno
do něčeho před námi, co nás i s námi unguje.“
říká Jan Pa očka
[7,
s. 23]
.
V Pa očko ě poje í při ozeného s ě a lze chápa samu lidskou
exis enci jako ces u s ého d uhu. Vznik ilozo ie o iž Pa očka klade
p á ě do okamžiku, kdy již nepos ačuje yp á ění mý ů o minulém
a ukončeném. Filoso ie zniká ehdy, kdy
„ ědomě (i když íži ě)
akcep ujeme s é u dosud nezje ného a nesamozřejmého“
[2, s. 110]
.
Člo ěk, jenž zakouší by í jedině p os řednic ím s é las ní
exis ence, během ži o a p ochází řemi základními pohyby: 1/p ní
pohyb znamená úsilí člo ěka o zařazení do společnos i d uhých, je
o ien o án na minulos a undo án odině 2/d uhý pohyb je
spojen s p ací a ep odukcí, obs a á áním ži o a, je o ien o án na
pří omnos a ob anu oho, co chápeme jako domácké 3/ ře ím
pohybem je no é nahlédnu í sku ečnos i její p oblema ičnos i, kdy
se p áce s ane ý obou a by í je zpředmě něno do nehybného
jsoucna. V u ch íli jsem ys a eni o řesu, s á áme se součás í
„společens í o řesených“. Cílem lidského ži o a je ak hledání
domo a nejen jako mís a, ale jako ces y k sounáleži os i
s při ozeným s ě em. Domo
„je a čás uni e za, k e á je nej íce
lidsky p oniknu a.“
píše Pa očka
[7, s. 83]
. P o o se i na ces ách, k e é
nás p o ází odněkud někam, udomácňujeme, abychom se nez a ili
z ok sku lidského. Příkladem oho bý ala boží muka podél ces .
Ačkoli byla spojena i s p ak ickou unkcí, dá ala ěm, k eří po nich
k áčeli aké ědomí oho, že jsou s ále k aji s ých spolu ěřících,
nebo ješ ě obecněji, že i na opuš ěné ces ě jsou dop o ázeni
Bohem.
„Pa ří k pods a ě našeho s ě a, že je jeho cen álním jád em
čás , s níž jsme pře ážně obeznámeni, níž se cí íme bezpečni, kde není
akřka nic co obje o a , kde každé očeká ání již bylo anebo ždy může
bý ypickým způsobem yplněno, a u o čás nazý áme domo em.“
[7,
s. 85]
.
Zá ě
Ačkoli nejsou ces y adičním éma em ú ah enomenologů, jsou
je em, k e ý do koncepce enomenologického u ažo ání
nep oblema icky a smysluplně zapadá. S ojí pods a ou nejsou
u čena k se á ání, nesou znaky dynamičnos i, změny a míji os i.
Přes o jsou nu nou podmínkou budo ání mís heidegge o ském
smyslu slo a, při ádějí nás k domo u, zabydlují k ajinu, činí s ě
lidským a domáckým a při ozeným.
88

www.k ajinasidlapama ky.cz
Použi é zd oje:
[1]
BLECHA, I an.
By í a s ě .
Zlín: A cha, 2019.
[2]
BLECHA, I an a kol.
Filoso ický slo ník.
Olomouc:
Naklada els í Olomouc, 2002.
[3]
HEIDEGGER, Ma in
. Básnicky bydlí člo ěk
. P aha:
OIKOYMENH, 1993.
[4]
HEIDEGGER, Ma in. Věci. In: M. Heidegge .
Básnicky bydlí
člo ěk
. P aha: OIKOYMENH, 1993.
[5]
HEIDEGGER, Ma in.
Pů od uměleckého díla
. P aha:
OIKOYMENH, 2016.
1
„Myslíme-li ěc jako ěc, pak klademe by nos ěci še ně do oblas i, z níž by uje.
Věcnění je přibližo ání s ě a.“
[4, s. 33].
2
Jak u ádí Blecha, z děl mode ní a chi ek u y oceňo al Heidegge např. kapli
Ronchampu, dílo jednoho z nej ýznamnějších předs a i elů mode ní
a chi ek u y La Co busie a.
[1, s. 128]
[6]
HEIDEGGER, Ma in. Budo a , bydle , mysle . In: M. Aj az, I.
Ha el, M. Mi ášo á (eds).
P os o a jeho člo ěk
. P aha:
Vesmí , 2004.
[7]
PATOČKA, Jan.
Při ozený s ě jako iloso ický p oblém
. P aha:
Českoslo enský spiso a el, 1992.
[8]
SHARR, Adam.
Heidegge o a cha a
. Zlín: A cha, 2013.
[9]
Heidegge o a cha a Tod naube gu. In: Wikipedie [online].
ci . 2024-07-07. Dos upné z: Heidegge undweg0009 -
Ma in Heidegge – Wikipedia.
3
Heidegge o a k i ika echniky je o něž sla ně yjádřena jeho posledním
ozho o u p o časopis De Spiegel.
Poznámky:
89