scieee Open visual document viewer

Cesty k básnickému bydlení

Řehulková, Hana

Abstract

Příspěvek se zabývá fenomenologickou intepretací vztahu mezi bytím, bydlením a domovem, kterou rozpracoval M. Heidegger, a v návaznosti rovněž J. Patočka. Heideggerovo pojetí bydlení jako specificky lidského způsobu existence bylo rozpracováno v jeho přednášce o filosofii architektury Budovat, bydlet, myslet a završeno prací Básnicky bydlí člověk. Domov je zde chápán jako prostor specifické kvality, který se nevztahuje pouze k místu, ale také k duchovnímu a identifikačnímu rozměru naší mysli a jazyka. Pojmem součtveří pak Heidegger zastřešuje své pojetí o vztahu mezi světem lidského bytí, zabydlovaným věcmi v omezeném horizontu trvání lidského života, a světem sám o sobě v kontinuitě minulého a budoucího se zřetelem k věčnosti. Obdobně v návaznosti na E. Husserla rozvíjí později J. Patočka koncept přirozeného světa, který se snaží být reflektovaným a autenticky uvědomovaným pobytem. Cesty jsou lidským fenoménem, který v krajině nabývá mnoha podob. Příspěvek se pokusí některé vybrané znaky související s cestami interpretovat v kontextu fenomenologické filosofie a odpovědět na otázku, jaké cesty vedou k „básnickému bydlení“ a jaké jsou konsekvence pro architekturu a urbanismus.

Full text

Kon e ence K ajina Sídla Pamá ky 2024 CESTY K BÁSNICKÉMU BYDLENÍ PATHS TO POETIC DWELLING Řehulko á Hana Klíčo á slo a: A chi ek u a; Heidegge ; souč eří; Pa očka; při ozený s ě . Mg . Hana Řehulko á, Ph.D. [email protected] Depa men o Aes he ics Facul y o A s Masa yk Uni e si y A na No áka 1, 602 00 B no, Czech Republic Educa ion in philosophy, aes he ics, and psychology a Facul y o A , Masa yk Uni e si y. Ph.D. in 2015 ( hesis: Anglo – Ame ican Recep ion Inga den's Concep o he Li e a y Wo k). Since 2016, assis an p o esso a he Depa men o A es he ics. Teaching cou ses Semina in Aes he ics, In oduc ion in o Philosophy, Psychology o A , Inga den's Theo y o Li e a y Wo k. Abs ak : Příspě ek se zabý á enomenologickou in ep e ací z ahu mezi by ím, bydlením a domo em, k e ou ozp aco al M. Heidegge , a ná aznos i o něž J. Pa očka. Heidegge o o poje í bydlení jako speci icky lidského z působu exis ence bylo ozp aco áno jeho přednášce o iloso ii a chi ek u y Budo a , bydle , mysle a za šeno p ací Básnicky bydl í člo ěk. Domo je zde chápán jako p os o speci ické k ali y, k e ý se ne z ahuje pouze k mís u, ale aké k ducho nímu a iden i ikačnímu ozmě u naší mysli a jazyka. Pojmem souč eří pak Heidegge z as řešuje s é poje í o z ahu mezi s ě em lidského by í, zabydlo aným ěcmi omezeném ho izon u ání lidského ži o a, a s ě em sám o sobě kon inui ě minulého a budoucího se zře elem k ěčnos i. Obdobně ná aznos i na E. Husse la oz íjí p ozději J. Pa očka koncep p ři ozeného s ě a, k e ý se snaží bý e lek o aným a au en ick y u ědomo aným poby em. Ces y jsou lidským enoménem, k e ý k ajině nabý á mnoha podob. Příspě ek se pokusí něk e é yb ané z naky sou isející s ces ami in e p e o a kon ex u enomenologické iloso ie a odpo ědě na o ázku, jaké ces y edou k „básnickému bydlení“ a jaké jsou konsek ence p o a chi ek u u a u banismus. Recenze | Re iew doc. Mg . Ros isla Niede le, PhD. Mg . Lenka Lee, Ph.D. 84 www.k ajinasidlapama ky.cz Pods a a básnického bydlení Vz ah enomenologické iloso ie a a chi ek u y je his o icky blízký. O u o blízkos se zasloužil přede ším německý iloso Ma in Heidegge , k e ý oce 1951 yslo il na a chi ek onickém sjezdu Da ms ad u přednášku s náz em Budo a , bydle , mysle (Bauen, Wohnen, Denken). Přednáška zaznamenala elký ohlas, p o ože předs a o ala odlišný způsob přemýšlení o a chi ek uře, na íc době, kdy nejen E opa s ála před ozhodnu ím, jak zno u ybudo a álkou zničená měs a. Ve s ejném oce yslo il Heidegge o něž zásadní přednášku Básnicky bydlí člo ěk (Dich e isch wohne de Mensch), k e á bylo oce 1954 publiko ána, a s ala se jedním ze základních ex ů enomenologie. Náze p áce je odkazem k pozdní Hölde lino ě básni, začínající slo y „V ozmilé modři k e e ko o ou s řechou kos elní ěž…“ . Heidegge na ozbo u čás i é o básně ilus uje spojení mezi by ím a bydlení. V ob a u „básnicky bydlí člo ěk“ ne idí Heidegge o iž jen z ukomalebný básnický ob a , ale cha ak e is iku lidského bydlení, šířeji lidské exis ence, jejíž pods a a je podle něj nu ně básnická. Ús řední e š Holde lino y básně, k e ý pou á Heidegge o u pozo nos , je následující: „Pln zásluh, leč přece básnicky bydlí člo ěk na é o zemi.“ Co znamená básnické bydlení? Jedná se o zdánli ě nesou odé pojmy, p o ože za ímco básnic í adičně řadíme k li e a uře, bydlení chápeme jako způsob y áření přís řeší. Bydle šak neznamená jen mí obydlí, y oři s a bu, k e á och aňuje před nepřízní počasí a dá á bezpečí. Ho oří-li Hölde lin e s é básni o bydlení, myslí ím podle Heidegge a způsob, jakým člo ěk pobý á na zemi. Jinými slo y, p á se na z ah člo ěka k jeho by í – jde edy o o ázku exis enciální. V Hölde lino ě básni se o iž neho oří o nikom jiném, kdo by zemi obý al básnicky než o člo ěku. Jedná se o speci icky lidský způsob obý ání země. „Básnění je o, co člo ěka nechá á bydle e las ním smyslu.“ píše Heidegge [3, s. 79] . Vlas ním smyslem bydlení je podle Heidegge a nejen ona p ak ická čás pos upů po řebných k y oření s a by jakož o přís řeší, ale budo ání samo o sobě. Esenciální sou islos mezi básnic ím a budo áním je od ozena aké e ymologicky z řeckého slo a ποίησις (poiesis), jež označuje nejen oření, ale p á ě i budo ání. Odkazuje ak k podobnos i mezi p ocesem budo ání obydlí jakož o u áření p os o u p o bydlení a p ocesem oření pomocí řeči, k e á u áří náš z ah k „ ěcem“ 1 . Řeč poměřuje sku ečnos , jež nás obklopuje ím, že slo y ymezuje, cha ak e izuje a de inuje ěci ( espek i e sku ečnos i kolem nás), čímž přispí á k samo nému u áření ěcí. Nejedná se šak o řeč, k e á je pouhým p os ředkem ý azu. Řeč není podle Heidegge a pouhým nás ojem, ynálezem člo ěka. Naopak řeč je ím, co člo ěka u áří, řeč sama je spojena se zemí a p omlou á e las ním smyslu, k e ý je odhalo án nejúplněji básnickém jazyce [1, s. 108– 110] . V om o pomě u se se ká á básnění s bydlením. Heidegge e s é oz aze nad Hölde lino ou básní u ažuje ob a „básnicky bydlí člo ěk“ samozřejmě i ši ším kon ex u básně. Tím se ací k ú odu e še, e k e ém je yjádřen jis ý ozpo : „Pln zásluh, leč přece…“ . P o ní ú ahy nás mohou és k přes ědčení, že os ojo ání jazyka, s ejně jako zabydlo ání p os o u, je lidskou ak i i ou, zásluhou člo ěka. Nicméně je o naopak řeč, k e á u čuje náš jazyk, a p os o , espek i e k ajina, k e é předu čuje způsob s a ění obydlí. Jinak řečeno, ím, jak je sku ečnos kolem nás pojmeno á ána, u áří sku ečnos známou, blízkou, os ojenou. Podobně je zabydlo án p os o nám známý a os ojený. Vymezením p os o u, jeho zabydlením, se z něj s á á mís o s u či ým ýznamem. Za příklad zde mohou poslouži nejs a ší s a ební p oje y – megali y. Vz yčení kamene, menhi u, spodobňuje nejen základní napě í mezi ho izon ální a e ikální o ien ací, ep ezen ující íhu, spočinu í, hmo u na s aně jedné, a sílu, námahu, olnos na s aně d uhé. Jedná se aké o způsob, jak ymezi p os o u či ého ýznamu. Podobná unkce pře á ala po s ale í například podobě h aničních kamenů [1, s. 114–116] . Bydlení chápané jako esk ze exis enciální osmyslnění p os o u ilus uje Heidegge p áci Pů od uměleckého díla na příkladu an ického ch ámu. E ymologie slo a „ emplum“, označující ch ám, pů odně odkazuje k „ ýseku země“, „ yčleněnému poli“. „Ta o 85 Kon e ence K ajina Sídla Pamá ky 2024 s a ba sobě cho á podobu božs a a nechá á ji, ak o sk y ou, zasaho a o e řeným sloupo ím do pos á ného ok sku. P os řednic ím ch ámu je bůh ch ámu pří omen. P á ě a o pří omnos boha je ím, co ozes í á a ymezuje ok sek jakož o pos á ný.“ [5, s. 48] . Ch ám není jen symbolem či ep ezen ací božského, bůh je ch ámu pří omen, s á á se pos á ným, p á ě díky ch ámu samo nému. K uciálním pojmem Heidegge o a poje í z ahu by í a bydlení je z . souč eří (Ge ie ). Souč eří označuje spolupůsobení země, nebe, sm elného a božského, čímž se s á á popisem pa ame ů básnického bydlení. Bydle na zemi znamená současně bydle pod nebem, a o e společnos i d uhých lidí, nekonečném plynu í času, k e ý nám současně dá á ědomí naší sm elnos i. „Bydle na zemi a pod nebem ak znamená ždy sdíle s d uhými lidmi běh ži o a a ědomí sm i. Člo ěk bydlí plně jen jako sm elný, o iž jako ži á by os , k e á myslí na sm , zakouší ji jako součás exis ence a z ahuje se k ní. Tím ji už jis ým způsobem anscenduje. A po ucha čehosi, co zůs á á i po naší sm i, čeho se možná sm ne ýká (…) je po uchou a zakoušením „božského“.“ [1, s. 121–122] . Souč eří doh omady y áří z p os o u „mís o“ – ši oce exis enciálně chápané jako mís o poby u, obý ání, bydlení. V přednášce Budo a , bydle , mysle u ádí Heidegge čas o ci o aný příklad mos u, kdy jen zdánli ě na březích řeky hledáme hodné mís o na s a bu mos u, ale ep e ím, že je pos a en mos , zniká o sp á né mís o e smyslu sídla souč eří. „Mos je o šem ěc z láš ního d uhu; neboť mos sh omažďuje souč eří ím způsobem, že mu ský á sídlo. Ale sídlo může posky o a jen o, co samo je mís em. Mís o u není dří e nežli mos .“ [6, s. 293] . Vz ah mezi mís em a souč eřím je zájemně podmíněný. „Mís o posky uje souč eří p os o , a o e d ojím smyslu. Jednak ím, že nechá á souč eří přijí (umožňuje, aby mělo kam přijí , zřizuje, u olňuje mu sídlo), jednak ím, že souč eří uby o á á (zařizuje a uspořádá á jeho sídlo).“ [6, s. 296] . Vzájemná podmíněnos souč eří a mís a se ukazuje a chi ek onické p axi nu nos i och any země, její pří ody a zd ojů, k e é z ní če páme, nu nos i espek o a klima ické a po ě nos ní podmínky. Dále oz aze o s a bě časo ém ho izon u e smyslu jejího budoucího účelu a současně espek u k his o ii mís a a o něž s ohledem na další pře á ání s a by budoucnos i příš ích gene ací. „Sm elníci jsou souč eří, pokud bydlí.“ píše Heidegge [6, s. 295] . Bydlení p o o není jen p os o , k e ý ch ání oby a ele. Není-li bydlení jen přís řeškem, ale bydlením básnickým, pak znáší las ní požada ek na nu nos och any mís a a péči o souč eří. Ces y kon ex u enomenologické a chi ek u y Heidegge o y ú ahy edly a chi ek uře k ocenění ud ži elnos i, lokalismu, eze o anému pos oji k echnice a e s é době k nebý alému zdo u ůči nadšení z ideálů mode ny. Jak píše Sha : „O ázky echniky, au en ici y a činnos i se zdají ýsos né p o ud ži elnos a p o pojmy, nichž jsou o mulo ány: yžaduje se k i ická pozo nos .“ [8, s. 148] . Známým enoménem byla cha a Tod naube gu, kam se Heidegge uchylo al před měs ským a akademickým ži o em a kde se p a děpodobně se ká al se s ojí las ní zkušenos í s básnickým bydlením. I díky é o cha ě dos á aly Heidegge o y ú ahy o a chi ek uře přesnější kon u y. Heidegge o a cha a Tod naube gu [9] 86 www.k ajinasidlapama ky.cz Ho oříme-li edy o příkladu a chi ek onického díla opí ajícího se o enomenologickou iloso ii, y s á á před očima čas o ob az adičního hospodářského s a ení usazeného k ajině jižního Německa. Jak píše Blecha: „S a ek s ojí na zá ě né s aně, o ien o án na jih, poblíž p amene ody. Má ši okou s řechu, k e á dobře snese íhu sněhu a y áří ješ ě och anu před p udkým sluncem. Je něm mís o p o společné s olo ání, ýklenek p o kolébku, ale i p o ake , čímž pod jednou s řechou působi ě spíná časo ý běh lidského ži o a.“ [1, s. 128] . Ačkoli by se mohlo zdá , že Heidegge o u a chi ek onickou koncepci lze zjednodušeně chápa jen jako obhajobu adicionalismu, nebyla jeho cílem pouhá k i ika mode ny. 2 Vůči ideálům mode ny byl os aži ý přede ším p o její sepje í s oz íjející se echnikou, k e é se obá al hla ně s ohledem na z á u au en ici y a blízkos i. Ačkoli se díky echnickému pok oku podařilo překona mnohé komunikační, in o mační i p os o o é zdálenos i, nepřispěl en o oz oj ke š ěs í člo ěka ani společnos i – „(…) na zdo y šemu překoná ání zdálenos i s ále chybí blízkos oho, co jes .“ [4, s. 9] . Není p o o di u, že přehodnocení o ině umění i a chi ek u y, k e é s sebou přináší pos mode na, jakož o eakce na mode nu, se k Heidegge o ým ú ahám o a chi ek uře opě ací, a o přede ším am, kde se jedná o snahu á i do popředí sociální unkci a chi ek u y. 3 Ces y jsou z hlediska Heidegge o a učení o mís ě, souč eří, poby u, bydlení a míře úzce spojeny s časem a změnou, nejsou mís em se á ání, ale naopak něčím, co nás k mís ům při ádí, nebo od nich od ádí. Více než kde jinde zde pla í Heidegge o a eo ie o při ozeném y s á ání ces k ajině, k e é u čují s é plynu í a při ozeně spojují mís a jako uzly oku k ajiny. Heidegge o ská lekce zde edy jasně ho oří nep ospěch mo e geome ico. Nepo zuje šak jen obecně sdílené nadšení p o lesní pěšinu na úko č yřp oudé dálnice, spíše poukazuje na exis enciální sou islos i, k e é jedno i d uhé přináší. Z hlediska u banismu se jedná přede ším o měs a a jiné sídlení ú a y, nichž ces y nejsou jen spojo ací osy mezi body, ale nezby nými a u čujícími součás mi u ářejícími měs o jako mís o k ži o u. Vedle dop a ní in as uk u y, k e á je mnohdy u čujícím ak o em měs ských ces , edle nej ůznějších pečli ě pláno aných a ys a ěných s ezek a chodníků zde zůs á á s ále p os o i p o yšlapané pěšiny a zk a ky, k e é mohou mnohdy působi p o oka i ně, jako p oje lenos i, nedbalos i nebo dokonce andalismu. Přes o jsou p á ě y o š édské chodníčky ěmi, k e é duchu enomenologické lekce při ozeně y s á ají z cha ak e u mís a e z ahu k člo ěku, k e ý jím p ochází. Pokusíme-li se na om o mís ě sh nou o, co bylo doposud řečeno, pak Heidegge o o poje í básnického bydlení znamená následující. 1/Bydlení je oři ý a exis enciálně undo aný způsob poby u člo ěka na zemi, p os o u, k e ý nacházíme jako osmyslněný a s ozumi elný. Tak jako se sku ečnos odhaluje básnickém jazyce, k e ým je pojmeno á ána a os ojo ána, je p os o zabydlo án básnicky. 2/P á-li se Heidegge , zda bydlíme básnicky naší každodenní p axi, odpo ídá, že p a děpodobně ne. To šak neznamená, že bydlení je „nebásnické“. Zůs á á básnické e s é by nos i ak, jak je pods a ou exis enciálního ozmě u člo ěka. P o o nebásnické bydlení při o ná á k slepo ě – slepo a přepokládá z ak a dochází-li k jeho z á ě, pak se p áme po příčinách, k e é mohou mí pů od nedos a ku, nebo nadby ku, jsou edy o ázkou mí y. 3/Jen člo ěk může obý a zemi lidsky, nahlíže a e lek o a s oji exis enci e z ahu k p os o u a času a ím si u ědomo a sku ečnos s é konečnos i. To o oh ožující a zúzkos ňující ědomí šak přináší možnos nahlédnou sku ečnos lidské exis ence (Dasein). Při ozený s ě Mo i ces y lze nahlédnou o něž z pe spek i y dalšího enomenologického pojmu, a o při ozený s ě . Pojem Lebenswel nacházíme u pozdního Husse la a sous a ně je ozp aco án díle Jana Pa očky. Husse l chápal při ozený s ě jako s ě před ědecký, k němuž šichni s ým ži o em náležíme a k e ý p oží áme. Věda en o s ě předpokládá, ale ne ědomě jej zak ý á las ními kons ukcemi, k e é po om chápe jako „sku ečnější“, než samo nou 87 Kon e ence K ajina Sídla Pamá ky 2024 sku ečnos . „Člo ěk nezačíná s ou zkušenos nikdy od začá ku, nikdy nepřijímá chaos, ale s ě . V om je ko elace člo ěka a s ě a. P o o „při ozený“ s ě . Není dílem našeho konání; o o konání je zapuš ěno do něčeho před námi, co nás i s námi unguje.“ říká Jan Pa očka [7, s. 23] . V Pa očko ě poje í při ozeného s ě a lze chápa samu lidskou exis enci jako ces u s ého d uhu. Vznik ilozo ie o iž Pa očka klade p á ě do okamžiku, kdy již nepos ačuje yp á ění mý ů o minulém a ukončeném. Filoso ie zniká ehdy, kdy „ ědomě (i když íži ě) akcep ujeme s é u dosud nezje ného a nesamozřejmého“ [2, s. 110] . Člo ěk, jenž zakouší by í jedině p os řednic ím s é las ní exis ence, během ži o a p ochází řemi základními pohyby: 1/p ní pohyb znamená úsilí člo ěka o zařazení do společnos i d uhých, je o ien o án na minulos a undo án odině 2/d uhý pohyb je spojen s p ací a ep odukcí, obs a á áním ži o a, je o ien o án na pří omnos a ob anu oho, co chápeme jako domácké 3/ ře ím pohybem je no é nahlédnu í sku ečnos i její p oblema ičnos i, kdy se p áce s ane ý obou a by í je zpředmě něno do nehybného jsoucna. V u ch íli jsem ys a eni o řesu, s á áme se součás í „společens í o řesených“. Cílem lidského ži o a je ak hledání domo a nejen jako mís a, ale jako ces y k sounáleži os i s při ozeným s ě em. Domo „je a čás uni e za, k e á je nej íce lidsky p oniknu a.“ píše Pa očka [7, s. 83] . P o o se i na ces ách, k e é nás p o ází odněkud někam, udomácňujeme, abychom se nez a ili z ok sku lidského. Příkladem oho bý ala boží muka podél ces . Ačkoli byla spojena i s p ak ickou unkcí, dá ala ěm, k eří po nich k áčeli aké ědomí oho, že jsou s ále k aji s ých spolu ěřících, nebo ješ ě obecněji, že i na opuš ěné ces ě jsou dop o ázeni Bohem. „Pa ří k pods a ě našeho s ě a, že je jeho cen álním jád em čás , s níž jsme pře ážně obeznámeni, níž se cí íme bezpečni, kde není akřka nic co obje o a , kde každé očeká ání již bylo anebo ždy může bý ypickým způsobem yplněno, a u o čás nazý áme domo em.“ [7, s. 85] . Zá ě Ačkoli nejsou ces y adičním éma em ú ah enomenologů, jsou je em, k e ý do koncepce enomenologického u ažo ání nep oblema icky a smysluplně zapadá. S ojí pods a ou nejsou u čena k se á ání, nesou znaky dynamičnos i, změny a míji os i. Přes o jsou nu nou podmínkou budo ání mís heidegge o ském smyslu slo a, při ádějí nás k domo u, zabydlují k ajinu, činí s ě lidským a domáckým a při ozeným. 88 www.k ajinasidlapama ky.cz Použi é zd oje: [1] BLECHA, I an. By í a s ě . Zlín: A cha, 2019. [2] BLECHA, I an a kol. Filoso ický slo ník. Olomouc: Naklada els í Olomouc, 2002. [3] HEIDEGGER, Ma in . Básnicky bydlí člo ěk . P aha: OIKOYMENH, 1993. [4] HEIDEGGER, Ma in. Věci. In: M. Heidegge . Básnicky bydlí člo ěk . P aha: OIKOYMENH, 1993. [5] HEIDEGGER, Ma in. Pů od uměleckého díla . P aha: OIKOYMENH, 2016. 1 „Myslíme-li ěc jako ěc, pak klademe by nos ěci še ně do oblas i, z níž by uje. Věcnění je přibližo ání s ě a.“ [4, s. 33]. 2 Jak u ádí Blecha, z děl mode ní a chi ek u y oceňo al Heidegge např. kapli Ronchampu, dílo jednoho z nej ýznamnějších předs a i elů mode ní a chi ek u y La Co busie a. [1, s. 128] [6] HEIDEGGER, Ma in. Budo a , bydle , mysle . In: M. Aj az, I. Ha el, M. Mi ášo á (eds). P os o a jeho člo ěk . P aha: Vesmí , 2004. [7] PATOČKA, Jan. Při ozený s ě jako iloso ický p oblém . P aha: Českoslo enský spiso a el, 1992. [8] SHARR, Adam. Heidegge o a cha a . Zlín: A cha, 2013. [9] Heidegge o a cha a Tod naube gu. In: Wikipedie [online]. ci . 2024-07-07. Dos upné z: Heidegge undweg0009 - Ma in Heidegge – Wikipedia. 3 Heidegge o a k i ika echniky je o něž sla ně yjádřena jeho posledním ozho o u p o časopis De Spiegel. Poznámky: 89