Tu ecké nebezpečí a hudební kul u a českých zemí
16. a počá ku 17. s ole í
Jan Baťa
THE TURKISH THREAT AND MUSICAL CULTURE IN THE CZECH LANDS
IN THE 16TH AND EARLY 17TH CENTURIES
ýis s udy looks in o Czech musical he i age wo ks inspi ed by ea s o Oæoman Empi e expansion
in o Cen al Eu ope du ing he 16 h and he ea ly 17 h cen u y. I ocuses on composi ions o one o
se e al oices, bo h sac ed and secula , and cha ac e izes hei common ea u es.
KEYWORDS:
Czech lands 1526–1620; his o y o Czech music 1526–1620; Fiþeen-Yea s Wa ; Tu kish h ea
Následující s udie chce bý sondou do speci ického hudebního epe oá u, k e ý kolo-
al českými zeměmi p ůběhu 16. a na počá ku 17. s ole í. Od áží se něm s ach z u-
eckého nebezpečí, jež sice Českému k álo s í bezp os ředně neh ozilo, a šak bylo
u či ých k izo ých okamžicích ehdejšími oby a eli nímáno elice in enzi ně.
Téma u eckého nebezpečí se mode ní his o iog a ii ěší elké pozo nos i, a o
jak e s ě o ém,1 ak i domácím měří ku.2 V nedá né době se zájem his o iků ob á il
i k li e á ním p amenům, z nichž je možné ysledo a cha ak e dobo ého disku su
o om o enoménu, k e ý bezespo u o li ňo al myšlení a cho ání ehdejších lidí.3
Muzikologie é o p oblema ice dosud ne ěno ala příliš pozo nos i a pokud ano, lze
1 Aldob andino MALVEZZI, Lʼislamismo e la cul u a Eu opea, Fi enze 1956; Ca l GÖLLNER,
Tu cica. Die eu opäischen Tü kend ucke des XVI. Jah hunde s. 1501–1600, 2 s ., Bucu eş i
1961–1964; TÝŽ, Die Tü ken age in de ö en lichen Meinung Eu opas im 16. Jah hunde s
[=Tu cica 3], Bucu eş i 1978; Hans Joachim KISSLING, Tü ken u ch und Tü kenho nung im
15./16. Jah hunde s. Zu Geschich e eines „Komplexes“, Südos -Fo schungen 23, 1964, s. 1–18;
Win ied SCHULZE, Reich und Tü kenge ah im spä en 16. Jah hunde . S udien zu den poli i-
schen und gesellscha lichen Auswi kungen eine äusse en Bed ohung, München 1978; Ka l VO-
CELKA, Die poli ische P opaganda Kaise Rudol s II. (1576–1612), Wien 1981.
2 Ja osla POLIŠENSKÝ, Bohemia, he Tu k and he Ch is ian Commonweal h, Byzan inosla-
ica 14, 1953, s. 82–108; Ja osla PÁNEK, Die Tü kenge ah und die böhmische Gesellscha
im16.und zu Beginn des 17. Jah hunde s, in: Ka el He man — Joze Vladá (edd.), Rappo s,
co- appo s, communica ions chécoslo aques pou le 4. cong ès de lʼAssocia ion in e na-
ionale dʼé udes du Sud-Es eu opéen, P aha 1979, s. 139–168 a její česká e ze TÝŽ, Tu ec-
ké nebezpečí a předběloho ská česká společnos , S udia Comeniana e His o ica 11, 1981, č. 23,
s. 53–72.
3 Tomáš RATAJ, České země e s ínu půlměsíce. Ob az Tu ka aně no o ěké li e a uře z českých
zemí, P aha 2002; Ja osla PÁNEK (ed.), Jan Zajíc z Házmbu ka — Sa macia, aneb, Zpo ěď
českého a is ok a a, P aha 2007.
42 HISTORIE — OTÁZKY — PROBLÉMY 2/2014
se se ka spíše s d obnými dílčími s udiemi k jedno li ým docho aným pamá kám.
Nemnohé příspě ky nad o pocházejí spíše z pe a kul u ních a li e á ních his o iků
než hudebních ědců.4
Pos oj české s a o ské společnos i k u eckému nebezpečí byl po ě šinu sledo-
aného období spíše eze o aný. Až na malé ýjimky se země Ko uny české s bez-
p os ředním oh ožením ze s any ozpínající se Osmanské říše nese kaly. O o in-
enzi něji ho šak nímaly nepřímo — sk ze peněžní a na u ální dá ky na álečné
po řeby, jimiž Fe dinand a jeho nás upci s é k álo s í usilo ně za ěžo ali. Vedle
oho bychom se řadách křesťanských a mád na uhe ských bojiš ích mohli p ů-
běhu 16. a počá ku 17. s ole í čas o se ka i s českými ojáky. Za ímco měšťané a pod-
daní mířili do Uhe ě šinou nedob o olně, p o mladé šlech ice se álečná zkušenos
Uh ách s á ala í aným od azo ým můs kem k poli ické ka iéře. Přes o lze říci, že
ě ší čás české společnos i aného no o ěku nímala u eckou o ázku pouze zp o-
s ředko aně — z no ino ého zp a odajs í, dobo é publicis iky, naučné li e a u y,
ces opisů, náboženských polemik a p opagandis ické o by.5 Jak později ukážeme
na docho aných hudebních pamá kách, dobo á iš ěná li e a u a a zejména její p o-
pagandis ická čás měla nemalý li na u áření nega i ního ob azu Tu ka, němž
edle k ežízni ého nepří ele a u lačo a ele křesťanů dominuje mo i Boží me ly za
spáchané hříchy. A p á ě posledně jmeno aný p ek apelující na ni řní ob ácení
a pokání ezono al české společnos i pods a ně silněji než agi ační a mobilizující
momen sk y ý popisu u eckých zločinů.6
P ní a do jis é mí y symbolickou hudební pamá kou námi sledo aném období je
č yřhlasá píseň O nešťas né bi ě a po ážce Uh ů od ná oda u eckého učiněné z oku 1526,
již ydal p ažský li e á a iskař Mikuláš Konáč z Hodiško a (1480–1546). Vedle ak u, že
ea guje na osudo ou bi u a sm k ále Lud íka Jagellonského, spočí á její ýznam pře-
4 Jose JIREČEK, S a očeské písně příčinou Tu ků , S ě ozo 12, 1878, č. 8, s. 98–99; Rudol
WOLKAN, Zu den Tü kenliede n des XVI. Jah hunde s, in: Jakob Schippe (ed.), Fes sch i
zum VIII. Allgemeinen Deu schen Neuphilologen age in Wien P ings en 1898, Wien 1898,
s. 65–77; Čeněk ZÍBRT, D ě písně o bi ě u Moháče 1526, Časopis Českého musea 79, 1905,
s. 370–374.
5 Její přehled iz C. GÖLLNER, Tu cica, passim. Důkladný ozbo jedno li ých ypů iš-
ěné li e a u y z českých zemí publiko al T. RATAJ, České země e s ínu půlměsíce, passim.
6 Ojedinělou „mobilizační“ uměleckou akcí je di adelní předs a ení Sa macia českého y í-
ře Jana Zajíce z Házmbu ka (ca 1495–1553), k e é se snažilo oži i ideál křesťanského y-
íře duchu s ředo ěkých křížo ých ýp a . Ve s é době šak byla a o idea do jis é mí y
chápána jako anach onismus. S o . J. PÁNEK (ed.), Jan Zajíc z Házmbu ka — Sa macia; TÝŽ,
Thea e o s ellungen des 16. und beginnenden 17. Jah hunde s als ein Kommunika ionsmedium
und Selbs zeugnis im böhmischen a is ok a ischen Milieu, in: Heinz-Die e Heimann — Pie e
Monne (edd.), Kommunika ion mi dem Ich. Signa u en de Selbs zeugnis o schung an
eu opäischen Beispielen des 12. bis 16. Jah hunde s, Bochum 2004, s. 127–133, česká e -
ze TÝŽ, Di adelní předs a ení jako ý az sebep ezen ace předběloho ského a is ok a a. (Vizua-
lizace slo a Sa macii Jana Zajíce z Házmbu ka), in: Ma ie Koldinská — Alice Velko á (edd.),
His o ik zapomenu ých dějin. Sbo ník příspě ků ěno aných p o . d . Edua du Mau o i,
P aha 2003, s. 181–188.
JAN BAŤA 43
de ším om, že se jedná o p ní český no o aný isk s ě ské písně.7 Do elké mí y před-
znamená á jeden z cha ak e is ických ysů hudebních u cik, jímž je hojné yuží ání
echniky kon a ak u y.8 Š oček se č yřhlasou no ací o iž s ejný iskař použil již o ok
dří e isku ří časo ých polemických písní o p ažských nepokojích mezi zas ánci a od-
pů ci lu e s í.9 Fo málně se jedná o humanis ickou ódu ( yuží á o iž me um jambic-
kého dime u), k e á byla do českého p os ředí impo o ána ze sousedního Německa,
pa ně z No imbe ka.10 No aci dop o ázejí d a písňo é ex y. P ní z nich jis ém
smyslu naznačuje cha ak e celého ko pusu jednohlasých p o i u eckých písní, s ni-
miž se se ká áme če ných ukopisných i iš ěných kancionálech po celé 16. i 17. s ole í.
Tu ecká ag ese a k álo a sm je zde o iž líčena jako Boží es za spáchané hříchy
a zazní á ýz a k pokání a ob ácení. D uhý písňo ý ex je e šo anou no ino ou zp á-
ou o p ůběhu bi y, jejíž neúspěch je přičí án nezodpo ědnému přís upu uhe ských
s a ů, k eří zb klou ak ikou ehnali k ále Lud íka Jagellonského do ná učí sm i.
Poly onní o ba s p o i u eckou ema ikou se po é e ě ší míře obje uje až ke
konci 16. s ole í. Nikoli náhodou. V oce 1593 se o iž po íce než d ace ile ém období
ela i ního klidu ozhořel mezi habsbu skou a Osmanskou říší další leklý álečný
kon lik známý jako pa nác ile á álka. Počá eční úspěchy císařských ojsk byly y-
s řídány obdobím po upných po ážek, k e é u oby a el Českého k álo s í y olá-
aly oba y a de é is ické nálady. K a mos éře s achu přispí ala i álečná p opaganda
a cí ke ní au o i y, jež nařizo aly kající bohoslužby a modli by p o i Tu kům.
Do oho o období spadá znik poly onního O icia p o i Tu ku z oku 1595 českého
sklada ele Jana T ojana Tu no ského (ca 1550–1606). K jeho ži o u nemáme příliš
mnoho zp á . Na odil se pa ně kolem oku 1550 Tu no ě se e o ýchodních Če-
chách. Roku 1564 byl ima ikulo án na p ažské Ka lo ě uni e zi ě. Po é se jeho s opa
z ácí až do oku 1579, kdy je zmiňo án jako u ak is ický kněz e s ředočeské Da li. Ve
s ředních Čechách se pohybo al i nadále a působil e a nos ech Mladé Bolesla i, Ne-
ořicích, Sepeko ě a Benešo ě, kde aké p a děpodobně oku 1606 zemřel.11 V případě
7 Uniká ní exemplář je uložen Kniho ně Ná odního muzea P aze, sign. 32 D 18, adlig.
16. S o . Zdeněk Václa TOBOLKA — F an išek HORÁK — Bedřiška WIŽĎÁLKOVÁ a kol.,
Knihopis českých a slo enských isků od doby nejs a ší až do konce XVIII. s ole í (dále jen Kniho-
pis), P aha 1925–1967, č. 1156; Jan KOUBA, Nejs a ší české písňo é isky do oku 1550, Miscel-
lanea musicologica 32, 1988, s. 62–63, 68. Faksimile knize Tomisla VOLEK — S anisla
JAREŠ, Dějiny české hudby ob azech: od nejs a ších pamá ek do ybudo ání Ná odního di a-
dla, P aha 1977, č. 109–110, komen ář s. 448.
8 Technika kon a ak u y spočí á e y oření no ého ex u na předem exis ující — ě ši-
nou obecně známou — melodii. S o . Pe MACEK (ed.), Slo ník české hudební kul u y, P a-
ha 1997, s. 469.
9 O pohnu í p ažském, P aha 1525. Uniká ní exemplář je uložen e S á ním oblas ním a chi-
u Třeboň, sign. His o ica Č. 3883. Faksimile An onín REZEK, Tři písně his o ické o bouři
P ažské oku 1524, Si zungsbe ich e de Königlichen Böhmischen Gesellscha de Wissen-
scha en in P ag, 1883, s. 22.
10 Jan KOUBA, Německé li y české písni 16. s ole í, Miscellanea musicologica 27–28, 1975,
s. 134–135.
11 K ži o u a dílu Tu no ského s o . Jiří SEHNAL, T ojan Tu no ský, Jan, in: S anley Sadie —
John Ty ell (edd.), The New G o e Dic iona y o Music and Musicians. Second edi ion
44 HISTORIE — OTÁZKY — PROBLÉMY 2/2014
jeho O icia p o i Tu ku se jedná o ícehlasé zp aco ání několika čás í o i ní mše čes-
kém jazyce, k e é jako can us i mus — edy předem exis ující jednohlasou melodii, jež
se s á á základním s a ebním kamenem p o ícehlasou kompozici — yuží á nápě y
g ego iánského cho álu p o mši ze s á ku Po ýšení s a ého Kříže (14. září). Tu no ský
zhudebnil in oi us (melodie Nos au em glo ia i opo e ), Ky ie (melodie O Deus, Pa e in-
geni e) a G aduale (melodie Ch is us ac us es ), cyklus pak uza í á olně kompono ané
ojdílné mo e o „Ó Bože hli pohané do dědic í ého“ na slo a Žalmu 79. Cha ak-
e zhudebnění ychází ze z yklos í upla ňo aných českými sklada eli při poly onním
zp aco ání mešního p op ia.12 Z pů odně pě ihlasé kompozice se bohužel docho aly
pouze d a hlasy (al a bas), 13 což je p o p ameny ícehlasé hudby 16. a počá ku 17. s ole í
českých zemích zcela příznačné. V é době zde o iž pře ládal způsob zápisu poly o-
nie do hlaso ých knih, jejichž komple y byly následujících s ale ích buď zcela zni-
čeny, nebo se docho aly agmen á ně.14 Přes ože není možné p o és hlubší analýzu
oho o poly onního cyklu, lze do něj nahlédnou sk ze cha ak e zhudebněných ex ů.
Jak již bylo řečeno, Tu no ský yužil melodii i ex cho álního o icia o i ní mše p o i
Tu kům, o němž bude pojednáno později. Tex akcen uje d ě séman ické o iny — na
jedné s aně o je lí os nad spáchanými hříchy, jež Bůh es á p á ě u eckým nebez-
pečím, na s aně d uhé p osba za odpuš ění a zapuzení nepřá el. Op o i pů odnímu
ex u in oi u, k e ý ýslo ně zmiňuje císaře Rudol a II. a p osí za jeho í ězs í nad
Tu ky,15 sklada el použí á obecnější souslo í „lid křesťanský“. Přípisy pozdějších uži a-
elů ukopisu s ědčí o om, že skladba byla použí ána i při jiných momen ech oh ožení,
(dále jen New G o e), s . 25, London 2001, s. 756; Ma in HORYNA, T ojan Tu no ský, Jan,
in: Die Musik in Geschich e und Gegenwa (dále jen MGG). Pe sonen eil 16, Kassel 2006,
sl. 1065–1066. Nejno ěji TÝŽ (ed.), Jan T ojan Tu no ský (ca 1550–1606). Ope a musica. Missa,
can iones e mo e i ad 3, 4 e 5 oces aequales, České Budějo ice 2002.
12 Vý oj oho o d uhu celoe opském měří ku mapuje Wal he LIPPHARDT, Die Geschich-
e des meh s immigen P op ium Missae, Heidelbe g 1950. Speci ickou si uaci českých ze-
mích podá á Jana NOVOTNÁ, Vícehlasá zp aco ání mešního p op ia období české enesance,
Miscellanea musicologica 33, 1992, s. 9–32.
13 H adec K álo é, Muzeum Východních Čech, sbí ka ukopisů, sign. II A 23, p. 13–21 (al ),
42–49 (bas).
14 Jediným docho aným komple em hlaso ých knih je sbí ka mešních o icií li e á ského b a-
s a u s . Michala Opa o icích na No ém Měs ě p ažském — P aha, Ná odní kniho na
České epubliky, oddělení ukopisů a s a ých isků, sign. XI B 1 a–d; P aha, Kniho na K á-
lo ské kanonie p emons á ů na S aho ě, sign. D. A. II. 3. S o . Thomas NOBLITT, A Poly-
phonic G adual o he Li e a y B o he hood a he Chu ch o S . Michael in Opa o ice, P ague, in:
Ma in S aehelin (ed.), Ges al und En s ehung musikalische Quellen im 15. und 16. Jah -
hunde , Wiesbaden 1998, s. 213–223. P amen je pos upně edičně zpřís upňo án Ná odní
kniho nou České epubliky. S o . Ja omí ČERNÝ (ed.), Hudba české enesance: ýbě poly-
onních skladeb 16. s ol. z ukopisů S á ní kniho ny ČSR (XI B a, b, c, d) a Pamá níku ná odního
písemnic í (D. A. II. 3), P aha 1983; Ma in HORYNA (ed.), O icium in Na i i a e Domini: g a-
duale ecclesiae Sanc i Michaelis Opa o iensis Neo-P agae, pa s 18, P aha 2009.
15 H adec K álo é, Muzeum Východních Čech, sbí ka ukopisů, sign. II A 13b, . 242 : „Bože
ač nám p o K ys a Syna s ého hříchy odpus i i a Císaři našemu Rudol o i [z ý aznil
au o ] nad Tu ky í ězs í dá i.“
JAN BAŤA 45
kdy slo o „Tu ek“ nah adil „nepří el“, „An ik is “ nebo „papeženec“.16 Za ěmi o přípisy
nelze ne idě ohlasy českého s a o ského po s ání a následné řice ile é álky, jež za-
ch á ila celou E opu. Pů odně p o i u ecké yznění skladby se ak následujících
dekádách dočkalo několika poli ických i kon esijních ak ualizací.
Do období pa nác ile é álky spadá i znik sedmi mo e p o pě až osm hlasů, je-
jichž au o em je Pa el Spongopaeus Jis ebnický (ca 1560–1619), jeden z nejplodnějších
českých sklada elů s é doby. Na odil se kolem oku 1560 jihočeské Jis ebnici. O jeho
zdělání bohužel nemáme spolehli é in o mace. Je zmiňo án až oku 1585 jako kan o
západočeských Přeš icích a zdá se, že om o egionu se al až do oku 1598, kdy se
přesunul do Ku né Ho y. V Ku né Hoře zas á al nejp e uči elské mís o e a ní škole
s . Ba bo y. Po sňa ku s do ou Ka eřinou Be ano ou pa ně získal měs ské p á o a byl
pak z olen do unkce školního inspek o a. Zemřel Ku né Hoře oku 1619. Jis ebnický
je znám nejen s ými kon ak y s li e á skými b a s y na ůzných mís ech Čech (Pře-
š ice, Kla o y, P aha, H adec K álo é), ale aké s k uhy humanis ických in elek uálů
P aze a Ku né Hoře. Víme o nejen na základě Spongopaeo ých las ních la inských
básní, ale i díky sbí ce, již přední češ í humanis é ěno ali sklada elo ě pamá ce po
jeho sm i oku 1619.17 Ani Jis ebnického mo e a se nedocho ala hlaso ě komple ní. Ob-
ykle jsou k dispozici d a, nanej ýše šak ři hlasy. P o o lze k jejich kompozičnímu
s ylu u és jen obecnou cha ak e is iku a bližší pozo nos je možné ěno a opě jen
zhudebněným ex ům. Spongopaeus e s ých skladbách uží á sazby ad oces aequales
(p o s ejně ysoké hlasy), k e á je ypická p o s yl českých au o ů konce 16. a počá ku
17. s ole í. Jejich o ba o iž mířila pře ážně do ok uhu li e á ských b a s e , laic-
kých sd užení hudbymilo ných měšťanů, k eří byli edle školních sbo ů jednou z nej-
důleži ějších hudebních ins i ucí obs a á ajících zpě při li u gii od konce 15. až do
18. s ole í.18 Vě šina z Jis ebnického sedmi mo e s p o i u eckou ema ikou — Con e e
Domine o i udinem inimico um Ecclesiae;19 Pecca imus Domine cum pa ibus nos is;20 Pane
Bože, slyš nás k obě olající;21 Mise e e nos i, Domine;22 Ch is iano um plebem u ci cumda
16 H adec K álo é, Muzeum Východních Čech, sbí ka ukopisů, sign. II A 23, p. 13–15.
17 K ži o u a dílu Jis ebnického s o . Jana VOZKOVÁ, Spongopoaeus Gis ebnicenus, Paulus, in:
New G o e 24, s. 212 a Ma in HORYNA, Spongopaeus Gis ebnicenus, Paulus, in: MGG. Pe -
sonen eil 15, Kassel 2006, sl. 1223–1224; nejno ěji Dana SOUŠKOVÁ, Pa el Spongopaeus Jis-
ebnický, Ús í nad O licí 2013.
18 S o . Ma in HORYNA, Vícehlasá hudba Čechách 15. a 16. s ole í a její in e p e i, Hudební
ěda 43, 2006, s. 117–134.
19 Kla o y, Vlas i ědné muzeum d . Hos aše, sbí ka ukopisů, sign. 75 (bas), . 151 –152 ;
sign. 76 ( eno ), . 165 –166 ; Rako ník, Muzeum TGM, sbí ka ukopisů, sign. S 770 ( e-
no ), . 58 –59 , sign. S 778 (al ), . 37 –37 .
20 Kla o y, Vlas i ědné muzeum d . Hos aše, sbí ka ukopisů, sign. 75 (bas), . 152 –153 ;
sign. 76 ( eno ), . 166 –167 .
21 Tam éž, sign. 75 (bas), . 152 –153 ; sign. 76 ( eno ), . 166 –167 .
22 Tam éž, sign. 75 (bas), . 154 –155 ; sign. 76 ( eno ), . 168 –169 .
46 HISTORIE — OTÁZKY — PROBLÉMY 2/2014
Domine;23 Se a Deus e bum uum;24 Smiluj se nad námi, náš milý Pane25 — če pá ex y ze
S a ého zákona, jež mají p osebný a kající cha ak e . Kupříkladu mo e o Pecca imus
Domine je inspi o áno Žalmem 106, Mise e e nos i, Domine Žalmem 82 a Ch is iano um
plebem je pa a ází d uhé kapi oly knihy p o oka Je emiáše a knihy p o oka Daniela.
Naopak mo e o Se a Deus e bum uum ychází ze známé německé e o mační písně
E hal uns, He , bei deinem Wo jak ex o é, ak melodické složce.26
K sé ii Spongopaeo ých p o i u eckých mo e je kla o ských hlaso ých knihách
připojena ješ ě jedna osmihlasá skladba Není síle lidu ani poč u lidu í ězs í.27 Tex
d oudílného mo e a če pá ze s a ozákonních příběhů šes é až osmé kapi oly Knihy
Soudců, d acá é kapi oly P ní knihy K álo ské a de a enác é kapi oly D uhé knihy
K álo ské. Iz ael se nich oci á oh ožení pohanskými ná ody (Midjánci, A amejci,
Asyřané), od nichž jej Bůh ys obozuje. I když je pods a ou každého í ězs í Boží po-
žehnání, e ě šině případů je aké nu né zmobilizo a ojenskou sílu edenou schop-
nými oje ůdci. Z hudebního hlediska jde o kon a ak u u d ou osmihlasých mo e
Cons i ues eos p incipes a Is i sun iumpha o es Jacoba Handla Galla (ca 1550–1591), na
jehož au o s í upozo ňuje d obná poznámka indexu. Sklada el je ydal e č ém
s azku s é obsáhlé sbí ky mo e p o celý cí ke ní ok Opus musicum, k e ý yšel u p až-
ského iskaře Jiřího Nig ina oce 1590.28 Volba ěch o d ou kompozic, jež o iginálním
isku sousedí, pa ně není zcela náhodná. Tex p ní čás i (Cons i ues eos p incipes) o iž
odkazuje k Žalmu 45, němž je opě o án k ál — bojo ník: „Boky si opásej, boha ý e,
mečem, s ou elebnou důs ojnos í, se zda em důs ojně do boje yjeď za p a du, mí -
nos a sp a edlnos , s ou p a icí dokážeš činy, jež zbudí bázeň. Máš os é šípy, ná ody
padnou i k nohám, zasáhneš s dce nepřá el, k áli!“29 Tex d uhé čás i (Is i sun ium-
pha o es) je inspi o án Zje ením s a ého Jana: „To jsou i, k eří přišli z elikého soužení
a yp ali s á oucha a ybílili je Be ánko ě k i.“30 Výbě předlohy p o kon a ak u u
ak není mo i o án pouze hudebně, ale espek uje i cha ak e pů odního ex u díla.
K pa nác ile é álce se z ahuje aké zlomek č yř českých ícehlasých skladeb ob-
je ený oku 1953 jihočeském Jindřicho ě H adci, nyní uložený A chi u P ažského
23 Tam éž, sign. 75 (bas), . 155 –156 ; sign. 76 ( eno ), . 169 – 170 .
24 Rokycany, Muzeum D . Bohusla a Ho áka, sbí ka ukopisů, sign. A V 19a (bas), . 34 –35 ;
sign. A V 19b (diskan ), . 62 –63 .
25 Kla o y, Vlas i ědné muzeum d . Hos aše, sbí ka ukopisů, sign. 75 (bas), . 175 –176 ;
sign. 76 ( eno ), . 192 –193 .
26 K é o písni s o . Robin A. LEAVER, Lu he ’s li u gical music: p inciples and implica ions,
G and Rapids 2007, s. 107–115, zde s. 114.
27 Kla o y, Vlas i ědné muzeum d . Hos aše, sbí ka ukopisů, sign. 75 (bas), . 156 –157 ,
sign. 76 ( eno ), . 170 –171 .
28 S o . Répe oi e in e na ional des sou ces musicales. Se ie A I — Einzeld ucke o 1800 (dále
jen RISM), č. H 1985. Mode ní edice Edo ŠKULJ (ed.), Iacobus Gallus. Opus musicum, s . IV/1,
Ha moniae oc o ocum, Ljubljana 1989, s. 113–117 (Cons i ues eos), s. 118–123 (Is i sun ium-
pha o es). K hudební p odukci nig ino ské iská ny s o . Pe DANĚK, His o ické isky o-
kální poly onie, ané monodie, hudební eo ie a ins umen ální hudby českých zemích do oku
1630. Se soupisem isků z le 1488-1628 uložených Čechách, P aha 2015, s. 23–42.
29 Ž 45,4–6.
30 Zj 7,14.
JAN BAŤA 47
h adu.31 Docho án je sice pouze diskan , ale díky konko dancím jedné ze skladeb —
Zhů u, zhů u Čecho é — je možné y oři si o om o epe oá u bližší předs a u.32
Zp aco ání není po kompoziční s ánce příliš zdařilé a je zcela podřízeno dominující
ex o é složce, k e á má agi ační cha ak e . Tu ek je ní p ezen o án jako Boží es
za spáchané hříchy, jež je řeba odčini pokáním a ob ácením se k dob ému. Jedním de-
chem se šak přidá á i ýz a ke z o mo ání ojenské síly, k e á by u ecké ag esi učinila
konec. Vedle bu cujícího di adelního předs a ení Sa macia českého y íře Jana Zajíce
z Házmbu ka33 jsou y o č yři skladby jedním z mála hudebních dokladů snahy čeli
de é is ickým náladám české společnos i pomocí oži ení ideálu křesťanského y íře.
Válečná h ozba ezono ala i oblas ech osídlených německým oby a els em.
Také zde je možné naléz hudební sklada ele, do jejichž o by zasáhla mnohdy ý-
azným způsobem. Nej ý aznějším zás upcem é o skupiny je Ch is oph Deman ius
na ozený oku 1567 se e očeském Libe ci (Reichenbe g) a působící Ho ní Lužici
(Budyšín, Ži a a) a Sasku (Lipsko, F eibe g), kde aké oku 1643 zemřel.34 Roku 1596
ydal u no imbe ského iskaře Paula Kau manna pě ihlasé mo e o, jehož ex če pá
ze s a ozákonní knihy p o oka Joela: „Nyní edy, je ý ok Hospodinů , na ať e se ke
mně celým s dcem, pos u, pláči a nářku“.35 O č yři oky později se Deman iů ná-
řek ob á il ados . V no imbe ské iská ně Ka eřiny Die icho é o iž yšla sbí ka
šes ihlasých skladeb s náz em Tympanum mili a e, Unge ische Hee d ummel und Feld-
gesch ey, k e ou sklada el ěno al a isla ské měs ské adě.36 Kompozice opě ují
jedno z důleži ých í ězs í císařských a mád p ůběhu pa nác ile é álky, jímž bylo
doby í s a egicky důleži é pe nos i Raab (Gyö ) oku 1598. A mos é u uhe ského bo-
jiš ě se Deman ius snaží yjádři onoma opoe ickým zhudebněním oubení, bubno-
ání a řinčení zb aní. Pod uhé ydal sklada el sbí ku pods a ně ozšířené podobě
pod náz em Tympanum mili a e alle ley S ei und T iumph Liede oku 1615 u no im-
be ského no o iskaře Da ida Kau manna.37
31 P aha, Kancelář p eziden a epubliky, A chi P ažského h adu, ond Kniho na Me opo-
li ní kapi uly u s . Ví a P aze, sign. 1696/21. Na p amen upozo nila Ji ka SNÍŽKOVÁ, Zlo-
mek jindřichoh adecký, Časopis Ná odního muzea 124, 1955, s. 149–153.
32 H adec K álo é, Muzeum Východních Čech, sbí ka ukopisů, sign. II A 17a (diskan ),
.49 –52 ; sign. II A 17b (al ), . 88 –94 ; sign. II A 17c (bas), . 88 –94 . Skladbu ekon-
s uo ala a edičně zpřís upnila Ji ka SNÍŽKOVÁ (ed.), Česká poly onní o ba — Musica po-
lyphonica Bohemiae, P aha 1958, s. 78–85.
33 S o . pozn. 6.
34 Wal e BLANKENBURG — Do o hea SCHROEDER, Deman ius, Ch is oph, in: New G o e 7,
s. 189–192; Thomas ALTMEYER, Deman ius, (Johannes) Ch is oph, in: MGG. Pe sonen eil 5,
Kassel 2001, sl. 789–793.
35 Jl 2,12. RISM, č. D 1530.
36 RISM, č. D 1531. S o . G ego HERMANN, Ch is oph Deman ius: Tympanum mili a e. Eine
Ba aglia im Kon ex mi eldeu sche Musizie sphä en des ühen 17. Jah hunde s, diplomo á
p áce, Humbold –Uni e si ä , Be lin 2004; Michaela DOBOŠOVÁ, Ch is oph Deman ius —
Tympanum mili a e 1600 a 1615. Edice a analýza sbí ky, diplomo á p áce, Uni e zi a Ka lo-
a, P aha 2013.
37 RISM, č. D 1540. K oběma ci o aným sbí kám éž G ego HERMANN, Vom „Tü ken-
k ieg“ zum „Venusk ieg“ — Die Gesellscha liche Funk ion de Chanson-Ba aglia im Wandel
48 HISTORIE — OTÁZKY — PROBLÉMY 2/2014
Ačkoli ýše předs a ený poče ícehlasých hudebních pamá ek s p o i u eckou
ema ikou není zanedba elný, přece jen ho k an i a i ním smyslu yda ně překo-
ná á jednohlasá o ba ukopisné i iš ěné podobě.
G ego iánský cho ál zůs al i u ak is ických Čechách hla ním pilířem hudební
složky li u gie. La inskému li u gickému jazyku začala již p ní polo ině 15. s ole í
konku o a češ ina, k e á později — edy během 16. a na počá ku 17. s ole í — cho ál-
nímu zpě u domino ala. Aplikace ná odního jazyka na pů odní cho ální melodie si
šak yžádala jejich zásadní úp a y, což se p oje ilo zejména odklonu od jednoho
z cha ak e is ických ysů g ego iánských zpě ů — melisma ičnos i — smě em k sy-
labickému podložení ex u.38 Tak o up a ený a počeš ěný cho ál zazní al u ak i-
s ických ch ámech nejen o nedělích a s á cích, ale éž při jiných příleži os ech, mezi
něž pa řila i o i ní mše p o i Tu kům, či Za pokoj, jak ji nejčas ěji nazý ají ub iky
docho aných p amenů. Se ká áme se ak s jedenác i ůznými o muláři z o i ní mše
p o i Tu kům. Něk e é jsou yno o ány komple ně, jiné hojně yuží ají odkazů ke
zpě ům p o jiné li u gické příleži os i. Mezi cele no o ané pa ří i jednohlasá před-
loha Tu no ského O icia p o i Tu ku g aduálu li e á ského b a s a u kos ela s .
Ducha H adci K álo é.39 O icium ses á á z in oi u K álo é, kníža a lide s a ý (nápě
Nos au em glo ia i opo e ), Ky ie Ó Bože k áli náš nej yšší (nápě O Deus, Pa e ingeni e),
g aduale Soudo é boží jsou sp a edli í (nápě Ch is us ac us es ) a sek ence Pane Je-
žíši K is e, ys naše po ěšení jis é (nápě Congauden angelo um cho i). Tu ek je zde opě
p ezen o án e s ejném duchu, jaký se obje uje u předchozích skladeb. Vedle oho
sek enci zazní á i p osba za í ězs í císaře Rudol a. Není o p osba ojedinělá —
podobné yznění mají i d obnější cho ální ú a y s ím o zaměřením, jako jsou an-
i ony, esponso ia nebo li anie. České cho ální zpě y s p o i u eckou ema ikou ne-
z a ily s ou unkci ani po skončení pa nác ile é álky. Pozdější pisky p amenech
s ědčí o om, že byly p ůběhu 17. s ole í ak ualizo ány, a o zejména za lády císaře
Leopolda I. (1657–1705), kdy se ozhořelo několik dalších kon lik ů s Osmanskou říší.
Bezespo u nej ě šího účinku a ozšíření dosáhla jednohlasá píseň. V ducho ní
i s ě ské s éře se šířila jak če ných iscích, ak i ukopisné o mě. Pola izace du-
cho ní — s ě ský nebo isk — ukopis šak om o případě není příliš na mís ě,
neboť y o s é y byly na zájem olně p os upné. Nejma kan něji se ona p os upnos
je í sou islos i s písňo ými nápě y, na něž je ex ech mnohdy jen upozo něno
o mou ub iky „Zpí ej jako…“. Vě šina p o i u eckých písňo ých ex ů o iž znikala
echnikou kon a ak u y, k níž byly použi y dobo ě oblíbené s ě ské i ducho ní me-
lodie.40 S é a s ě ská zah nuje esměs písně polemické a časo é. K dří e zmiňo ané
písni O nešťas né bi ě a po ážce Uh ů od ná oda Tu eckého učiněné z oku 1526 je možné
(1515–1615), in: Annema ie Fi me — Ramona Hocke (edd.), Von Schlach hymnen und P o-
es songs. Zu Kul u geschich e des Ve häl nisses on Musik und K ieg, Biele eld 2006,
s. 61–80.
38 Nejno ější ýzkumy společně s edicí předs a uje Jiří ŽŮREK, G aduale bohemo um. P o-
p ium sanc o um, P aha 2011.
39 H adec K álo é, Muzeum Východních Čech, sbí ka ukopisů, sign. II A 13b, . 242 –247 .
40 K p oblema ice unkce písně dobo ém kon ex u s o . ynikající p áci Rebeca WAGNER
OETTINGER, Music as p opaganda in he Ge man e o ma ion, Alde sho 2001.
JAN BAŤA 49
přida například časo ou i polemickou Píseň o dobý ání pe nos i Kanýže, k e ou ydal
p ažský iskař Six Palma Močidlanský oku 1602. Píseň eaguje na u ecké obsazení
pe nos i Velká Kaniža (Nagykanizsa) oku 1600, jejíž eli el Geo g Pa adiese byl po
kapi ulaci odsouzen k sm i za z adu. Polemické os ří dodal písni ak , že Pa adiese
byl p o es an a jeho exekuce byla edy nímána mimo ojenskop á ní o inu coby
kon esionální příkoří.41 Vedle s ě ských písní se ysky uje poče ná skupina písní du-
cho ních, čí ající řádo ě desí ky položek. Nenacházejí se pouze iš ěných a uko-
pisných kancionálech, ale oří aké součás p imá ně nehudebních isků, zejména
eologicko-polemických. K omě ýše zmiňo aného nímání Tu ka jako Boží me ly
za páchání sm elných hříchů a dů azu na pokání a ob ácení se k dob ému je možné
zaznamena i písně yslo eně p opagandis ické. Zdů azňují o iž pohans í Tu ků
a ím i nelegi imnos a směšnos jejich í y před Bohem a p osí o jejich yhlazení.
Vedle oho je možné na azi na písně kladoucí dů az na boj jak e smyslu ducho ním,
ak yzickém. Jedním z ako ých isků je i českob a ský spis Zp á a a naučení křesťa-
nům ě ným z oku 1566, k e ý byl později ydán ješ ě několik á .42 Dílo akcen uje obě
o iny boje — boj ducho ní (se sebou samým a s okolním pokušením) a boj yzický
(s u eckou ag esí). K ýkladu je připojen oddíl osmi písní s náz em Písničky příhodné
ojákům. Celý spis symbolicky uza í á jediná no o aná píseň Kdož js e, Boží bojo níci,
jež předs a uje ědomý ná a ke sla né adici husi ského álečnic í p ní polo-
iny 15. s ole í.43 Byť se jedná o hudebně up a ené znění — ep e d uhý zápis po
s o č yřice i le ech od p ního ýsky u melodie Jis ebnickém kancionálu — jeho
ex o é sdělení je p egnan ní: „Bij e, zabij e, žádného neži e!“ Opě se zde akcen uje
s a ý ideál křesťanského y ířs í, p opago aný Zajíco ou Sa macií a nemnoha dal-
šími díly (Zhů u, zhů u, Čecho é).
Jaký ýznam edy mohlo mí nímání u eckého nebezpečí p o společnos čes-
kých zemích 16. a počá ku 17. s ole í? A jakou oli om o nímání mohla h á hudba?
Sonda do hudebního epe oá u znikajícího pod íhou s achu S ředoe opanů z u-
ecké expanze ukázala, že edle nespo ně p opagandis ického účelu sobě p o i u-
ecká hudební o ba českých zemích 16. a počá ku 17. s ole í nesla i zře elný mo ální
apel. Tu ecké nebezpečí sloužilo jako z cadlo od ážející ni řní s a české společ-
nos i, a poci oh ožení ak nabízel šanci k její m a ní a ducho ní ob odě. K omu měly
napomáha i zhudebňo ané ex y ý azně če pající ze S a ého zákona, sk ze něž je
y ářena pa alela mezi ojensky i mo álně oh oženým ná odem Iz aeli ů na jedné
a Čechů na d uhé s aně. Ikonog a ická ýzdoba docho aných p amenů ukazuje, že
hudební složku mnohdy umocňo ala i složka izuální, k e á podobu s a ozákonních
41 Tex písně je olně inspi o án německou předlohou Ein neu Lied on Abzug Canischa s in-
cipi em Canischa, ich muoß dich lassen, k e ý odkazuje ke známé a oblíbené písni Innsb uck
ich muss dich lassen. Česká a ian a šak yuží á jiné nápě y. S o . An onín ŠKARKA, Ze
zápasů neka olického isku s p o i e o mací. (Li e á ní a iskařská a é a z . 1602), Český časo-
pis his o ický 42, 1936, s. 1–55; 286–322; 484–520.
42 RISM. Se ie B XIII — Hymnologica Sla ica, s . 1, čás Hymnologica Bohemica e Slo a-
ca, č. 156601, 158502, 159503.
43 Edice písně Ja omí ČERNÝ a kol., His o ická an ologie hudby českých zemích (do cca 1530),
P aha 2005, s. 167–168.
