„Ej, duby, duby, zelené duby“.
Kmnemopoe ice asymbolice
(mo a ské) lido é písně*
Ondřej Sko ajsa
Filozo ická akul a Uni e zi y Ka lo y, Eas and Cen al Eu opean S udies
osko[email p o ec ed]
SYNOPSIS
‘G een, G een Oaks’: Mnemopoe ics and Symbolism in (Mo a ian) Folksongs
The pape in oduces he concep o mnemopoe ics, i.e., how songs a e composed o be emembe ed,
how hey a e shaped by o al memo y as only he songs wo h emembe ing we e p ese ed by he
communi y. A e ab ie discussion o ‘memo y o he body’ (c . Saussy 2016), he au ho in oduces
he o mal mnemopoe ic ea u es ( ole o incipi , gen e, hy hm, dialogue, inc emen al epe i ion,
s ophic a angemen , e c.). In he second pa , he ocuses on he seman ic mnemopoe ic ole o
incipi pa allelism, which announces wha will happen nex in he song-s o y (c . Ande sen 1985;
Ma čok 1980; Ba miński 2016). He hen analyzes he i s pa o Jan Poláček’s song-collec ion om
Mo a ian Slo akia (Slo ácké pěsničky, 1936) and dis inguishes nine main g oups o songs wi h he
incipi pa allelism a iously announcing: 1.e o ic desi e, 2.cou ship, 3.longing o ma iage, 4.an
obs acle in he way o lo e, 5.asinis e omen leading o abad ou come, 6.disappoin men , 7.pa -
ing, 8.dea h; and 9.joyousness. Fo example, he image o ‘ unning wa e ’ in he i s e se sugges s
an unhappy de elopmen in he lo e a ai po ayed by he song. The s udy u he e i ies he a-
lidi y o six mos p ominen iden i ied announcemen s on he b oade ma e ial o F an išek Sušil’s
(1860) classical collec ion o Mo a ian olksongs. As sugges ed by ieldwo k in oduced in he s udy,
adi ional singe s om Mo a ia and wes e n Slo akia a e ypically awa e o he ‘second’ meaning
in songs, and his awa eness o song symbolism helps singe s— and eade s— no only o emem-
be songs be e , bu o do hem jus ice when in e p e ing hem. Mo e b oadly, he s udy ep esen s
acon ibu ion o he me hodological analysis o symbolism in adi ional song ly ics.
KLÍČOVÁ SLOVA / KEYWORDS
Mnemopoe ika; paměť; lido á píseň; symbol; symbolika; sup ana a i ní unkce; s uk u alismus;
incipi ; ús ní adice / mnemopoe ics; memo y; symbol; symbolism; olksongs; sup a-na a i e
unc ion; S uc u alism; incipi ; o al adi ion.
DOI
h ps://doi.o g/10.14712/23366680.2023.1.1
* Ta o publikace byla ydána s inanční podpo ou g an u posky nu ého GA UK č.300218 sná-
z em „Paměť a o mule lido é písni“, řešeného na Filozo ické akul ě Uni e zi y Ka lo y.
OPEN
ACCESS
16 SLOVO A SMYSL 42
Jak jsi k ásný, milý můj,
jsi líbezný!
Anaše lůžko samá zeleň.— Píseň písní1
Ta o s udie, jež zkoumá poe iku lido ých písní p imá ně na ex ech mo a ských pís-
ňo ých sbě ů, ychází ze základního předpokladu: přežily jen y písně, k e é byly p o
in e p e y začleněné lido ém kolek i u zapama o a elné azapama o ání hodné.
Lido á píseň je udělána p o paměť; neologismem mnemopoe ika označujeme ús ním
ado áním zniklé ysy ex ů lido ých písní, k e é pomáhají zpě áko i či zpě ačce
si píseň (za)pama o a a( e)p oduko a . Jde oo isk o ální pamě i  ex u písně.2
V om o smyslu je pojem mnemopoe ika no ý. Po řebujeme ho, abychom sys ema-
ič ěji poukázali na o, co šak no é není aco ymezil nad h dinskou epikou již Axel
Ol ik  oce 1909, když popsal „zákony“, k e é „limi ují s obodu ús ního skládání“
(Ol ik 1999, s.88). Vkon ex u mnemopoe iky písňo é ly iky je pak řeba zmíni ale-
spoň příspě ky Ma cela Jousse (1990; 2000), Wal e a Onga (2006), Da ida Rubina
(1995), Daniela Le i ina (2008) anejno ěji Hauna Saussyho (2016) aj. Ve s ředoe -
opském kon ex u na nosi ele mnemopoe iky, jako jsou ým, pa alelismus aopako-
ání, upozo ňuje nad polskou lido ou písní Je zy Ba miński (2016) azpa alelismu
ychází p onika á analýza slo enské lido é písně zpe a Viliama Ma čoka (1980).
Mnoho pos řehů Přemysla Ru a (2017) oau o ské písni lze upla ni ina mnemo-
poe iku písně lido é.
Paměť zpě áků azpě aček ( eziduálně) o álním p os ředí o šem neznamená do-
slo nou ep odukci jednou zniklého díla (Mukařo ský 1966, s.209–222; Si o á ka—
Š ámko á 1972; Ong 2006, s.29–33). Nezby ný je p os o p o oři os  ámci „danej
pa adigmy mo í o , pos upo a ý azo ých p os iedko “ (Ma čok 1980, s.107). T o-
ři os je jednou zpodmínek unkční mnemopoe iky. Kdyby byl p oces ús ní adice
pouze ep odukcí „na ždy ho o ých ex o , bez možnos i upla niť las né es e ické
po eby a o i é schopnos i, p es al by byť p e člo eka by os ne p i ažli ý askô či
neskô by sa musil sp e ŕhať“ ( am éž). Ma čoko o dik um oslo enské lido é písni
pla í ip o české p os ředí, ačkoli se české amo a ské písňo é adici spíš se ká áme
sjiž zakonze o anou o mou písní, ixo anou knižními sbě y. Důleži ou ýjimkou
ČR je současná omská adiční zpě nos , jež zah nuje ipísně zpí ané češ ině
a níž s ále dochází k a iačnímu p ocesu.3
Ta o s udie zkoumá, jak zpě áko a azpě aččina paměť skládá píseň. Po k a ším
nás inu ole limi ů, k e é i alizují paměť, aúlohy „pamě i ěla“ (Jousse 1990; Úlehla
1949) s udie pojedná á o o málních mnemopoe ických p cích ( oli incipi u, žán u,
y mu, dialogu, pří ůs ko ého opako ání, ýmu, s o ického uspořádání aj.). Ná-
sledně pojedná á séman ickou ( esp.sup ana a i ní asymbolickou) mnemopoe ic-
kou oli incipi o ého pa alelismu písních (Ande sen 1985; Ma čok 1980; Ba miński
1 Český ekumenický překlad (1:16).
2 P á ě e o mě písňo ých ex ů s upují písně—  eduko ané podobě— do li e a u y
daného jazyka. Vpřípadě češ iny lze říc , že záznamy ex ů lido ých písní ajejich au o -
ské „ohlasy“ s ojí uz odu no očeské li e a u y.
3 S o .současný p ojek au o a oho o článku: www.gilo a.cz.
OPEN
ACCESS
ONDřEJ SKOVAJSA 17
2016); domní áme se, že ú odní ob az incipi u předesílá další dění dané písni.4
Na é o ces ě za séman ickou mnemopoe ikou se poodhaluje symbolika pří omná
lido ých písních, jež se případě in e p e o aného ma e iálu čás ečně přek ý á
slido ým e o ickým kódem.5 Vzá ě u pod obuje s udie zjiš ění mnemopoe ické ana-
lýzy písňo ých incipi ů (ob azů ohlašujících další děj) s a is ickému es u na ši ším
písňo ém ma e iálu. Analýza se opí á op ní díl sbí ky Slo áckých pěsniček od Jana
Poláčka (1936) a ýsledky o ěřuje nad sbí kou Mo a ských ná odních písní F an iška
Sušila (1998 [1860]).
I. PLODNÁ OMEZENÍ PÍSŇOVÉHO ŽÁNRU
Zákony o ální pamě i případě písně omezují „s obodu kompozice mnohem pe -
něji, než je omu případě západní psané li e a u y“ (Ol ik 1999, s.88), anaopak
i alizují paměť ím, že gene ují o mulo á spojení aposilují p incipy ek i alence
as abilizace (Ba miński 2016, s.43). Vpřípadě zpí ané řeči je o přede ším: 1.li-
mi o ané lexikum alimi o aný poče o mulí, edy o málně us álených jedno ek,
k e é mají zá o eň ýznamo ou s uk u u symbolů; 2. endence ko e řeným slabi-
kám— příz uky se posou ají ak, aby yho o aly hudebnímu y mu (Ba miński
2016, s.43); 3.us álený poče slabik e e ši; 4.us álené asonanční schéma; 5.limi-
o aná g ama ická ka ego ie čísla op o i běžné mlu ě— pře ahu má jednoznačně
singulá (s o .Ma čok 1980, s.183; Eisne 1949, s.146). V om o ýč u bychom mohli
dál pok ačo a aspeci iko a jej co do konk é ních egionů. U eďme šak pá pří-
kladů obecněji pla ných: „ ůže“ není české amo a ské lido é písni nikdy udá,
ale ždy je „če ená“ a nedoslo ném č ení odkazuje kdí ce. Včeské amo a ské
lido é písni jazyce se silnou endencí kdeminu i ům bude pře láda „jablíčko“,
esp.„jablúčko“ nad „jabkem“ či „jablkem“ abude mí nedoslo né in e p e aci co
do činění sláskou. Dále se éměř nikdy nese káme s„řekou“, ale s„ odou“, přičemž
 om o konk é ním spojení se us aluje islo osled: dominuje přísudek před podmě-
em: „ eče oda“ před „ oda eče“— a symbolickém plánu bude o o spojení ohla-
šo a cosi zlo ěs ného. Ro něž pla í láda „konk é ního“ nad „abs ak ním“ adalší
ele an ní poukazy z ýč u ypických ysů „psychodynamických las nos í o ali y“
Wal e a Onga, jako jsou „ yřčené slo o jako moc ačin“, „adi i nos “, „kumula i -
nos “, „ adicionalismus“, „blízkos při ozenému s ě u“, „agonismus“, „účas ens í
spíš než objek i ní ods up“ aj. (Ong 2006, s.41–91; Sko ajsa 2015, s.29–84). Podobné
limi y pla í ip o hudební s ánku písní. Například Vladimí Ka busický zmiňuje
„ ypo é s a i o“ či „melodický ma e iál“, k e ý je „omezen celko ým hudebním slo-
hem“ (Ka busický 1968, s.38).
4 I případě milos ných písní můžeme mlu i oději apříběhu, s o .např.Wężowicz-Ziół-
kowska (1991, s.89–118).
5 Viz např.Ma čok (1980); Wężowicz-Ziółkowska (1991); Bušíko á (2010); Na á ilo á
(2012); Nieb zegowska-Ba mińska (2020).
OPEN
ACCESS
18 SLOVO A SMYSL 42
II. OD PAMĚTI TĚLA KINCIPITU
Klíčo é s ědec í o„pamě i ěla“ podá á Lud ík Kuba e zpomínce na bělo uskou
in o má o ku, k e á si yba ila aneční píseň ep e ehdy, když se sama začala -
ě : „Sedmdesá ile á babka, ýbo ná zpě ačka ajinak ocho ná, nech ěla mi zazpí-
a skakuchu. Akdyž konečně ch ěla počí , zas nedo edla. Tep e když se poddala
sama sobě, j.když počala ě celým ělem jako při anci, dokázala o“ (Kuba 1953,
s.265). S ejnou pasáž komen uje Vladimí Úlehla e snaze dopá a se speci ického
y mu mo a ské písně. Úlehlo a in o má o ka „ e ička“ Žalmánko á sice sedí, ale
přes o se pohybuje jako „k áčející šuhaj“, „kolébá se z olna ze s any na s anu“.
Úlehla zde snad íc než ozkolébání sleduje samo kolébání, k e é má zřejmě i unkci
ud žení y mu:
[…] S ážničané se při zpě u áhlé písně ne í. Ale nesedí klidně! Pohybují se, a  om
pohybu je ak o á čá a udána přesněji, než bys e ji ozbo em našli. P o o do edou
současně zpí a po mě, s ejně jako ek u i chodící ulicí eče […] sedící e ička nebo
s ýček se sku ku pohybuje zásadě jako k áčející šuhaj: kolébá se z olna ze s any
na s anu. Ne adí, že něk e ý zpě ák do ede o p o ádě „ ni řně“, akže na enek se
s ěží pohybem p oz adí. Ry mus jeho je s ejný, jen ozky je po lačen (Úlehla 1949,
s.313).
Tako ý o pohyb— nezáleží na om, jak ý azný— pomáhá pamě i nejen před zapo-
če ím zpě u, ale ipři něm. Ry mus písně a ozky ěla jsou spojeny: houpání suge-
uje chůzi anaznačuje ak, že píseň je „ces a“, po níž zpě ačka k áčí, ede odněkud
někam, má s ůj začá ek akonec (Sko ajsa 2019, s.107). Podle Přemysla Ru a si píseň
ne yba uje jen hla a, ale celé zpě áko o ělo. Píseň je ob iš ěna do „pamě i ěla“, není
o „in o mace“, ale spíš „souh n by os ných podně ů“:
[Písničku] ne nímáme jako souh n in o mací, ale jako souh n yzických, nebo spíš
by os ných podně ů, k e ý ýmem uspokojuje náš hlad po souz uku, empem z ych-
luje či pozas a uje náš dech, klenu ou ází z ě šuje náš ni řní p os o , synkopou
nu í naše uce lesknou a ak em u ádí do pohybu špičky našich nohou (Ru 2017,
s.90).
Po Kubou, Úlehlou aRu em popsaných „ anečních“ pohybech, byť možná pouze
z ni řnělých, nas upuje klíčo ý ex o ý začá ek, incipi . Ta o s udie použí á slo a
incipi , začá ek apočá ek jako synonyma ade inuje incipi jako čás od p ní slabiky
až po p ní slo eso u či ém a u se šemi ě nými členy, jež ho oz íjí. Moje in-
o má o ky buď li o aly, že si před mojí ná š ě ou nezapsaly písňo é incipi y, jako
pap adňanská Be ka Baš eko á (1927–2021) při mé ná š ě ě če nu 2018, anebo si
je před ohlášenou ná š ě ou naopak zapsaly apouží aly je při nah á ání, jako in-
o má o ka Ma ie Jedličko á (* 1928), odačka zO nic.6 Incipi neunikl z ýšené po-
6 Ma ie Jedličko á zá o eň během mé ná š ě y 7.října 2018 p oje ila lí os , že ozačá ky pís-
ní sepsané o cem nešťas nou náhodou přišla. O ázku písňo ého epe oá u zpě aček mu-
síme bohužel zp os o o ých dů odů  é o s udii opomenou .
OPEN
ACCESS
ONDřEJ SKOVAJSA 19
zo nos i olklo is ů, počínaje Zíb o ou ka alogizací (Zíb 1895), azpohledu mne-
mopoe iky unguje jako základní „našep á ač“ písně. „Našep á ání“ písňo ého ex u
p obíhá současně  o ině písňo é o my a  o ině příběhu písně. Incipi ymezí
písňo ý žán ausnadní zpě ákům azpě ačkám yba ení písně, což se ýká jak po-
uži ých p os ředků syn ak ických, ak lexikálních o mulí: „Ú odní e š jes jakoby
základní ako d, dá ající áz celé skladbě“ (Ho ák 1946, s.132).
Je-li incipi p ní osobě ap ézen u, je ysoce p a děpodobné, že se oci neme
žán u milos né písně asním spojeném o mulo ém předi u, syn ak ickém ile-
xikálním. Podle mé s a is iky p ního dílu Poláčko ých Slo áckých pěsniček íce než
50 p ocen milos ných já-písní je signalizo áno s ým ú odním pa alelismem, j.pří-
odním ob azem ajeho ci o ou e lexí.7 Je-li incipi p é e i u a ře í osobě, je p a -
děpodobné, že se oci neme legendě či baladě, edy žán ech, k e é s zují hodno y
kolek i u asnimiž jde uku  uce ukončený děj aods up od děje s ypickými začá ky
„Byl jes jeden“. Jak naznačila Ho áko a me a o a incipi o ého ako du, hudební me-
lodie a y mus pak ungují jako další paměťo á zp uha— „sepě í nápě u aslo je
ako ou mnemo echnickou pomůckou: kolik á jsme si zpomněli, ,jak je o dál‘, jen
díky omu, že se nám hla ě docho ala melodie. Apokud ani melodie nes ačila při-
ola do ědomí přesná slo a, při olala aspoň jejich me um, délku slabik, ozložení
samohlásek“ (Ru 2017, s.89). Viz upozo nění na „s os los “ nápě u a ex u něk e-
ých lido ých písních: například klesající in e al na samém začá ku písně „Ach není
u, není“ od ozuje Přemysl Ru zin e alu klesající elké sekundy po zdechu „ach
jo“ (Ru 2017, s.28), či poukaz Julie Ulehly na spojení melodické kon u y sle em o la
ema izo aným dané písni (Ulehla 2017, s.119–130).8
Incipi je ak klíčo ý i  o ině y mické. Se ká áme se se d ěma ypy, se sylabo ó-
nismem as a obylejším sylabismem. Vp ním dílu Poláčko ých Slo áckých pěsniček
unguje akřka dokonale sylabo ónismus, edy si uace, kdy jedno li ých s o ách i-
gu uje základní, s álý ape ný poče slabik apříz uků, k e é ko espondují shudební
složkou.9 IE beno a sbí ka je plně sylabo ónická. VSušilo ě sbí ce, jež zachy ila
s a ší s a mo a ského písňo ého ondu, se někdy— čas o následných slokách—
přísný sylabo ónismus na ušuje, přede ším baladách, s o .například: „‘S oji ‘lipka,
‘s oji / ‘dře a ‘ yso’keho […] / A‘nasbí’ ala mu / ‘desa’ e e ‘mascě“ (Sušil 1998, č.321),
kde e š „Anasbí ala mu“ ybočuje z ochejského sylabo ónického schéma u. Mne-
mopoe ickou baš u sylabismu, edy přísně daného poč u slabik e e ši, šak— až na
možné ýjimky— neopouš í ani Sušilo a sbí ka.
7 Tomu o p oduk i nímu ypu začá ku se záhy budeme ěno a pod obněji.
8 Viz pa alelu Ka busického slimi y šacho é h y: „Po zaznění p ého ónu má e možnos i
asi jako po p ním ahu. Nejsou o možnos i nap os o neomezené— ak jako šachu ne-
může e p ý ah uděla k álem nebo ěží, ak nemůže e lido é písni našeho s ylu začí
řeba in e alem decimy (ale ok á y už ano […]). Podobně každém dalším mís ě oz íje-
ní nápě u má e jen omezené možnos i, přičemž olba oho nebo onoho melodického po-
s upu je o li něna p ůběhem předchozí ,h y‘ amá jen několik íce či méně ,op imálních
a ian ‘“ (Ka busický 1968, s.47).
9 Výjimkou po zující p a idlo je yšinu í nejen zpísňo ého sylabo ónismu, ale přímo ze
sylabismu, a o posledním ak u d uhé a ře í sloky písně „Ja, kdo by ně za s a ého kázal“
(Poláček 1936, č.88).
OPEN
ACCESS

20 SLOVO A SMYSL 42
Incipi ak nas a í— spolu shudební složkou písně— základní me ický půdo ys,
do nějž následně „zapadají“ další slo a, áze a o mule. Jako jakýsi egulá o , aby se
do me a, nas a eného incipi em, přesně „ ešel“ požado aný poče slabik, pak un-
gují deminu i a (Janko— Janíček) aú odní ci oslo ce (aj, ej, haj), s o .začá ek ře í
s o y písně „Vím já odě čině“: „Haj, haj, haj husičky, nekal e odičky…“ (Poláček
1936, č.220).10
Kolek i ní pamě í ycizelo aný a incipi u u čo ala izpě ní si uace: dobře na-
sadi je p o zpě áka důleži é, má-li se p osadi mezi jinými zpě áky e zpě áckém
souboji před muzikou abý „signálom p e hudbu“ (Ma čok 1980, s.76). Podobná si-
uace nas á á například případě zpě u „ á nic“ Ho né Ma iko é ho ním Po-
áží. Je ypické, že jedna zpě ačka zazpí á p ní e š adalší se přidají na d uhý e š
písně. Počá eční e š má ak „cha ak e počia očnej o muly, k o ou sa ex začínal
nielen  o ine ýznamu, ale aj  o ine y mu“ ( am éž, s.76). Kolek i ní pamě í
y micky i ýznamo ě yb oušený incipi , dané oblas i šeobecně známý, umož-
ňuje d uhým okamži ě ozpozna píseň, usnadňuje zpě ní si uaci e skupině a  é o
zpě ní si uaci se i a o al.
III. FORMÁLNÍ ROVINA MNEMOPOETIKY:
PŘÍRŮSTKOVÉ OPAKOVÁNÍ, DIALOG, ANTITEZE, ČLENĚNÍ STROF AJ.
Začněme o mální ( j.přede ším syn ak ickou) o inou písňo é mnemopoe iky. Již
incipi sobě nese zá odek možného na azo ání, edle kons a o ání bý á o mulo aný
jako žádos , z olání či o ázka, k e á ybízí kodpo ědi: „Janko masá , Janko masá ,
/ kde že sis o ži ko zasál?“ což ybízí kodpo ědi: „Zasál sem ho podla ces y, podla
ces y, / aby maly husy ščes ý“ (Poláček 1936, č.89). Tako ý o ši oce chápaný dialog
člo ěka slidmi iokolním s ě em není ypický jen p o balady, ale ip o já-písně. Ba-
da elé pop á u poukazují na animismus, í u oži ený s ě , […] člo ěk ozmlou á
se s ě em, a ím se do něj začleňuje jako in eg ální součás , k e á je spojena scelkem
s ě a ajemným, mys ickým pou em“ (Ba miński 2016, s.58; s o .Ho ák 1946, s.83;
Ma čok 1980, s.35, aj.).
Jde-li okons a o ání si uace, čas o se ú odní e š či polo e š opakuje, podobně
jako (a o)ame ickém blues, aby byl následně doplněn další in o mací. Vmo a ské
baladice je čas ější opako ání p ního e še, české baladice d uhého e še (Si o-
á ka— Š ámko á 1983, s.236). K oz edení dochází přede ším sk ze p incip pří-
ůs ko ého opako ání, j.zopako ání posledního e še či jeho čás i, adoplnění no ou
in o mací. Včeské adici se p o en o klíčo ý kompoziční p incip použí á i e mín
palilogie (s o .Ka busický 1963, s.79).
F ancouzský an opolog abiblis a Ma cel Jousse chápal enomén pří ůs ko ého
opako ání jako ý az záz ačného oření esmí u, k e ý člo ěk-mim úžasu napo-
dobuje.11 Fenomén pří ůs ko ého opako ání ilus uje Jousse na dů ě ně známé si-
10 Vci acích lido ých písní ozlišujeme jednoduchým lomí kem konec e še ad oji ým lo-
mí kem konec s o y, epe ici celých e šů zdů odů přehlednos i ne yznačujeme.
11 Ipodle es e ičky Elaine Sca y k ása naléhá s ejně jako Jousseů esmí : „K ása olá […]
K ása si yžaduje ak zmnožení“ (Sca y 1999, s.3; překlad O.S.).
OPEN
ACCESS
ONDřEJ SKOVAJSA 21
uaci ze školy, kdy se jeho spolužák nedos a ečně dobře naučil básničku, ale ždy do-
kázal e š, či dokonce sloku dokonči , když mu někdo zp ní la ice pošep al začá ek.
Jousse a gumen uje, že pří ůs ko é epe ici si ak o eci á o „sám napo ídá“ no ý
e š posledními slo y e še předchozího.12 Rado an Beťák (* 1978), zpě ák aznalec
ho ňáckých písní, aniž by znal eze Ma cela Jousse, mi k é o p oblema ice če enci
2019 osobním ozho o u řekl, že „ elmi ypickým schéma em ýs a by písničky je,
že o, čím jednu sloku končíš, ím d uhou začínáš… když se nadýchneš, můžeš o nou
uši , čím začínáš další sloku, apak už kladeš jenom další adalší slo a do příběhu.“
Joussem popsaná mnemopoe ická unkce pří ůs ko é epe ice čas o dop o ází
mnemopoe ickou unkci dialogu. Jak už jsme naznačili ýše, o ázka zpě ákům azpě-
ačkám našep á á odpo ěď apomáhá jim při yba ení dalších e šů básně, jako ná-
sledujícím případě, kde o ázce paměťo ě asis uje ješ ě ým či asonance:13 „Zelenaj
se, zelenaj, zelená á o lesi. / Jak já se mám zelenať, dy už sem na pokosi?“ (Sušil
1998, č.631). Někdy dokonce píseň upřednos ní mnemopoe iku ýmu před logickým
ýznamo ým členěním ex u, jako zá ě u písně okoni uk adeném na Myja ě, kdy
k ůli ýmu koňa— hoňá „zp opadenci“ Pa lenka s ále p onásledují, ačkoli jej už
ú odní s o ě ezli „s ázaného kozle“ (Poláček 1936, č.19).
Dalším kompozičně-mnemopoe ickým p kem je přechod od způsobu oznamo a-
cího k ozkazo acímu, jako zde e ře ím e ši zbojnické balady, kdy „milá“ křičí na
„holuby“, aby milého „neobjedli“: „Až é oděnky nabe e, / holuby se mne zežene. //
Ej, hukša, hukša smilého, / nejez e ěla bílého. / Ej, neže e mu nožiček, / co knám
šlapaly chodníček“ (Sušil 1998, č.196).
Čas o mí á pří ůs ko é opako ání o mu an i eze, dialogu elmi při ozené: „Od
Záho a eče oda mu ná, / p ečo y jsi, moja milá, smu ná? // Či ťa ápí a záho ská
oda, / lebo chlapci, čo k ám eče chodia? // Mňa ne ápí a záho ská oda, / Ani
chlapci, čo knám eče chodia. // Mňa ápijú moje če né oči, čo nespaly sedemdesiať
nocí […]“ (Poláček 1936, č.156).
Na ěch o příkladech je dobře pa né, jak se p incip dialogu přá elí spří ůs ko-
ým opako áním: dialog, je-li dialogem anikoli polemikou či hádkou, směřuje dál,
posunuje se, něco se dodá á. Lze os a ně říc , že každé opako ání lido é písni je už
opako áním pří ůs ko ým. Nepři ůs á-li o ma, ždy při ůs á ýznam: zin enzi ňuje
se o, co bylo řečeno, nebo naopak— jako čas o baladice— sopako áním se spád
děje zpomaluje a os e napě í aočeká ání. Pla í edy, že éměř nikdy není ýznam
d uhého zopako aného slo a či slo o ožný sp ním ýsky em. Smnemopoe ickou
unkcí opako ání jde ak uku  uce emo i ní zin enzi nění, jako e ýše ci o ané
písni „Zelenaj se, zelenaj, zelená á o lesi“. Podobně o unguje i následující písni
sd ak á zopako aným „hájem“, k e ý je záhy amilia izo án na „buko ienku“, jako
zde: „Pod háj, pod háj, pod buko ienku, pujdeme smilú na gu aľenku“ (Ba oš— Ja-
náček 1901, č.1312).
Jak ilus ují y o příklady, pří ůs ko é opako ání unguje nejen na ú o ni e še,
ale ina ú o ni sloky, jde ozákladní mnemopoe ický pos up kompozici písně, k e ý,
jak už jsme naznačili, bý á čas o paměťo ě dop o ázen ýmem či asonancí: „Rodiče,
12 Víc Le é e (1929) aSko ajsa (2015, s.29–68).
13 P o písňo ou mnemopoe iku není nu né ým aasonanci, p esk ip u ální p o ějšek ýmu,
os ře oddělo a .
OPEN
ACCESS
22 SLOVO A SMYSL 42
odiče, co s e za odiče, nedá e si ně zí , nedá e si ně zí chudobnej dě čice. // Chu-
dobnej nedá e, boha á ně nesce, počkaj e, odičé, šak ás Pánbu s esce“ (Miške ík
1994, č.552). Opako ané slo o či slo a šak nemusí bý nu ně na poslední pozici opa-
ko aného e še, již ci o ané zbojnické baladě se ak opakuje základ slo a „ eša “
a poslední ci o ané sloce nabý á pří ůs ko é opako ání podobu an i eze: „Ne ě-
šej e mne na duby, / objedli by mě holubi. // Po ěš e mě adš na jedlu, / kam chodí
milá p o odu“ (Sušil 1998, č.196). Ten o pos up členění slok je u čo án pří ůs ko ou
epe icí abý á označo án jako p incip „ře ězo ý“ (s o .Ba miński 2016, s.48); snad
by bylo lépe jej označo a jako „pří ůs ko ý“.
D uhým, méně čas ým kompozičně-mnemopoe ickým schéma em je p incip „po-
řado ý“, kde „ éma a jedno li ých po sobě následujících čás í ex ů na azují pos upně
na jedno éma nadřazené“ ( am éž). Čas o se  om o s a ebním p incipu— nejen
baladách— hlásí oslo o Ol iků „zákon o řech“ s ýznamo ě nejza íženějším ře-
ím členem ojice: „P o jeden kúsek á níčka musím opus i a íčka. P o jednu malú
a ičku musím opus i mamičku. P o jeden kúsek býlého musím opus i milého“
(Sušil 1998, č.403). Výč o ý p incip je o šem méně čas ý ade ac o ani zde nejde op o-
s ý, neu ální ýče , ale osk y ý dialog, e k e ém „při ůs á“ ýznam.
P incip pří ůs ko é epe ice, ať už má konk é ní naplnění jakékoli, se ak usku-
ečňuje už incipi u, e ch íli, kdy zpě ák in onuje p ní slabiky písně. P ní e š
ad uhý e š ssebou nesou ýmo é či asonanční schéma, jež pak e ědomí zpě-
áka— spolu s y momelodikou nápě u— spolu y áří základní schéma členění
s o . Ný y ýmu či asonance na íc ungují jako e ikální me a o y: k ě -s ě : „ze-
mřel mně z onné ůže k ě , / m zí mě celý ši ý s ě “ ( am éž, s.172, č.394) či yba-
-libá: „a o je o a yba, mému s dcu libá“ ( am éž, č.395), alze je níma jako součás
p incipu séman ické ek i alence pa alelismu.
IV. SLOVESNĚ SÉMANTICKÁ ROVINA MNEMOPOETIKY:
ROLE PARALELISMU ASYMBOLU
Pa alelismus lze po ažo a za séman ický p os ředek ek i alence, za p o ějšek syn-
ak ického (pří ůs ko ého) opako ání. Je iden i iko al apojmeno al Robe Low h,
když hledal e s ých P aelec iones Academicae de Sac a Poesi Heb aeo um (1753) poe-
iku heb ejské Bible, k e á by obs ála e s o nání spoe ikou klasickou.14 P o naše
po řeby yjdeme zpozdějšího ymezení pa alelismu, jak se us álilo dobo é e-
lexi ex ů lido ých písní uJana Kollá a, podle k e ého se „počia ok piesne obyčajne
od niek o ého p í odného úkazu ap edme u, nap . slnca, mesiaca, h iezd, ho y,
doliny, s omu, k e u, áko , osy, a ď., be ie aknemu sa ci alebo myšlienka ne-
nú ene p ipája“ (Kollá , ci .podle Ma čok 1980, s.52). Pa alelismus lido é písni
ak cha ak e izují ři základní ysy. Zap é, obje uje se přede ším na počá ku písní.
Zad uhé, „subjek aokolní s ě jsou něm kon on o ány jako d ě o nocenné e-
ličiny“ ( am éž, s.54). Za ře í, y o d a je y jsou p a ém pa alelismu pouze jux-
apono ány, kladeny „nenuceně“, „nezámě ně“ „ edle sebe“. Podle Ma čoka, k e ý
Kollá o o ymezení ná aznos i na K čmé yho aŠ ú a oz íjí, ak jde o„ olné“
14 Více kLow ho i ajeho li u na He de a a oman ický disku z iz Sko ajsa (2015, s.38–44).
OPEN
ACCESS
ONDřEJ SKOVAJSA 23
či „sk y é“ při o nání, kde je pořadí členů p ohozeno: nejp e přichází ob az pří-
ody a ep e po om ob az „lidského ni a“ azd uhého e še ychází iin e p e-
ace pa alelismu ( am éž). Ba miński nezmiňuje z ýšenou pří omnos pa alelismu
ú odních e ších písní, jinak je jeho de inice podobná Kollá o ě aMa čoko ě: pa-
alelismus „ ypo ídá opods a né podobnos i ( esp.až iden ičnos i) zmiňo aných
předmě ů aje ů, k e á je sk y a jejich zdánli é jinakos i […] podobnos se ýká na
jedné s aně pří odních dějů, na d uhé s aně událos í odeh á ajících se lidském
s ě ě: ořeší šumí— dí ka pláče, slunce jde po nebi naho u— ne ěs a jde na s a bu
[…] lípa aja o hoří— dí ka achlapec planou láskou, kácejí kalinu— pomlou ají
dí činu“ (Ba miński 2016, s.55).
Před aplikací ako é de inice pa alelismu na incipi y p ní knihy Poláčko y sbí ky
Slo áckých pěsniček je řeba nejp e incipi ymezi ik an i a i ně: Incipi , j.písňo ý
začá ek, ymezujeme jako še od p ní hlásky písně až po konec p ní ( ě né) ýpo-
ědi, přičemž incipi p o nás zah nuje i u čás ýpo ědi po slo esu u či ém a u,
k e ou o o e bum ini um u čuje.15 Při ako ém o přísném ymezení můžeme říc ,
že p a ých, j.mimo olných, „nezámě ně“ jux apono aných pa alelismů e shodě
sKollá o ou de inicí je pouze 45 zcelko ých 131 ob azných začá ků zcelkem 245 ana-
lyzo aných písní p ního dílu Poláčko ých Pěsniček. Zde jsou příklady ako ých „p a-
ých pa alelismů“ začá cích: „Vnašej zah ádce os ú h ebíčky, zap íhaj Jano, ané
koníčky“ (Poláček 1936, č.225), „Konopa, konopa, zelená konopa, hoja, kdo že eče
na okno zaťuká“ ( am éž, č.111).
Zby ek písňo ých ob azných incipi ů oří „nep a é pa alelismy“ a„ eduko ané
pa alelismy– symbolo é počá ky“. Za „nep a é“ po ažujeme y pa alelismy, kde d a
pá y jsou už syn ak icky s ě ší zámě nos í ema icky p opojeny, jako zde: „Zasela
sem bazaličku, zasela, dyž sa naše e ná láska začala“ ( am éž, č.241). Za součás
ako ých o „nep a ých pa alelismů“ po ažujeme i„ oz i é nep a é pa alelismy“,
k e é přesahují až do d uhé s o y, případně idalších s o ajsou ema icky oz í-
jeny: „Zasadil som če ešenku humně, / zasadil som če ešenku humně, / dá-li Pán
Bůh, ona sa mně ujme. // Dyž počala če ešenka odi / já som začal za s ú milú chodi
[…]“ ( am éž, č.239). Či zde : „Za našima humnama / laš o ěnka lé ala / Vlaš o ěnko
nelé aj, bílého dňa ne olaj“ ( am éž, č.235), kde jsme již s ědky zniku symbolu laš-
o ky, jež nepřímém ýznamu odkazuje kdí ce.
Incipi y s„ eduko anými pa alelismy— j.symboly“, jak onich podně ně u ažuje
Ba miński,16 oří skupinu ře í. Příklady: „Koně moje, koně ané, zajali ás Gaja-
ané“ ( am éž, č.110, sob azem koně nepřímém ýznamu odkazujícím kmužské
ouze) či „Ej, k ížu, k ížu, uk ižo aný, kdo ťa k ižo al, Za azičani […]“ ( am éž, č.45,
sob azem kříže nepřímo odkazujícím ke sm i).
15 Pod obněji k ymezí incipi u iz čás V.
16 S o .: „Vý oj lido ého pa alelismu může směřo a až k edukci jednoho členu pa alely
akpos upnému z o mo ání s éby ného symbolického, esp.pa alelicko-symbolického
kódu […] [k]alina, lípa nebo zelená louka ungují jako symboly dí ky; ja o , dub či holub
jako symboly milého; s om je symbolem s ě a; zla o symbolem š ěs í as a os i; slunce
symbolem božs í ap a dy a d. Ta o symbolika se opí á ou či é ela i ně p a idelné řady
my ologizo aných ek i alencí. P o symbol je šak zá o eň ypické, že si ždy ponechá á
jis ý p os o nedou čenos i“ (Ba miński 2016, s.55n.).
OPEN
ACCESS
30 SLOVO A SMYSL 42
ohlašující symbolická unkce není souladu sjinými ob azy s ejného d uhu. Za in-
cipi em po čá ce následuje číslo písně Poláčko ě sbí ce. Za pomlčkou (–) následuje
možný komen ář. Repe ici áze o íce než jednom slo u neu ádíme. Ve ýjimečných
případech, kdy Poláček zařazuje d ě a ian y písně se s ejným začá kem, do analýzy
zah nujeme jen p ní znich. Jedno li é ob azy sekcích řadíme podle če nos i ý-
sky u. Zde jsou celko é ýsledky analýzy.
1. Ob azy incipi u ohlašující e o ickou ouhu a/či naději „plodnos “ z ahu sd uhým, či
zpě ně zma é o naděje— přede ším zdí činy s any y o ob azy yjadřují naději na po-
k ačo ání z ahu manžels í, či naopak podobě z á y zeleně, „uschnu í“ či „posekání“
zklamání é o naděje.
1.1 „Zelené“ ob azy os lin ohlašující e o ickou ouhu
1.1.1 „Zelené“ ob azy os lin spja é sdí kou, ať už subjek em či objek em ouhy.
Ob az (zelené) á y: Co dělá Káča  á ě zelenej, č.15; UH adišča na á níčku s a jajú am šibe-
ničku, č.210; Ej, ych á o e koně, pěkně ší o ané, zabili Janoška, ho e háj, na á ě zelenej, č.55.
Ob az zeleného šku: K e ý áček na d och ško sedá ak jako en šohajíček, č.109; Na šku Ja-
o i hladný lček yje, č.143.
Ob az ořeší: Ej, o ešinko, o ešná, č.53; Háj, háj, háj, háj, zelené o eší, kdo mi moje s delenko po ěší,
č.3.
Ob az zelené konopy: Konopa, konopa, zelená konopa, hoja, kde že eče na okno zaťuká?, č.111.
Ob az zeleného lís ečku: Liboce sa lís eček, č.117.
Ob az zeleného je ele: Vši ém poli ja elinka, pěkná zelená, žala ju am má panenka, č.227.
Ob az ži a: Janko masá , kde že sis o ži ko zasál, č.89*; Ži ka zelenajú, č.250.
Ob az ja ého o sa: Pod ho ú je o es ja ý, č.167*.
Ob az ozma ýny: Ej, pode mlýnem, nade mlýnem, umý ala se ozma ýnem, č.48.
Ob az k e oucího jahodníku: Kebych byla jahodú, bílým k í kem háji, č.100— Pozn.: Zje ně neli-
do ý ex .
Ob az lípy: Vy os la lipka, č.232.
Ob az h ušně: S ojí h uška ši ém poli, č.193.
Ob az břízy: B ezo á, B ezo á, ška edá dědina, nemohla ycho a p o ňa čeledína, č.13; Ej, lesina,
lesina, pod lesinů b ezina, pod b ezinú milá, uplakaná byla, č.47.
Ob az „zeleného“ (plodu): Ne ánaj, ne ánaj, zelené padajú, č.155.
1.1.2 „Zelené“ ob azy os lin spja é schlapcem, ať už subjek em či objek em ouhy.
Ob az ja o u: Ja o ina, chlapci, Ja o ina, má milá má mod é pod očima, č.93; Na šku ja o i, hladný
lček yje, č.143; Nad ja o inú áček zpí á, č.145; Nad Ja o nýčkem zpje á h dlička, č.146; Sedí
sokol na ja o i, č.184; Teče oda zja o a mojej milej do d o a, č.201; Vja o o ej ho i ichý oheň
ho í, č.223; Zah aj e ně husličky zja o o ej des ičky, č.234.— „Zelené“ ob azy ege ace ohlašu-
jící e o ickou ouhu anaději s. „uschlé“ ob azy ohlašující zklamanou ouhu az acenou naději subjek u.
Ob az dubu: U ázal koníčka uhalúzky dubca, č.211; Ej, duby, duby, zelené duby, zelená dubina, po-
slal ně milý šá eček bílý zPeš ě do Budína, č.40; Žeň dě ečko, žeň k á y, do zelenej dúb a y, č.248.
Ob az sečení á y: Já mám kosu, kosenku, mám ja kosu os ú, č.123*; Či o lúčka nekosená, ej s áž-
nického pána, pojďme chlapci zkosíme ju, č.29*.
Ob az hřebíčku: Vnašej zah ádce os ou h ebíčky, č.225.
1.2 Ob azy mís (háj, pole, zah ada, dolina, d ů , humna)
1.2.1 Ob azy mís spja ých sdí kou coby objek em či subjek em ouhy
Ob az zeleného háje: Háj, háj, háj, háj, zelené o eší, kdo mi moje s delenko po ěší, č.3; Za hájíčkem,
za zeleným, o e dí ča, č.65; Mok ohajské pole je pěkně zo ané, č.136; Pod háječkem, pod zeleným,
o e dí ča s olkem jedným, č.166; P i ej Ni i, p i d o e, p i císa skej obo e, zabil Jano Aničku
OPEN
ACCESS

ONDřEJ SKOVAJSA 31
 em zeleném hájíčku, č.18; Vlipo ském háji, na samém k aji d ě lipky, č.224; Zp a ej s any
hája, šohaj sa knám dá á, č.246.
Ob azy (o aného) pole: Čí je o polečko nezo ané, č.25; Ej, nechoď y knám přes pole, šohajku, č.50;
Mok ohájské pole je pěkně zo ané, č.136; S ojí h uška poli, č.193; To elické ši é pole, o je, Bože,
polečko, č.202; Vši ém poli ja elinka, pěkná zelená, žala ju am moje milá s ýma ukama, č.227;
V em na ském poli, hos yneček no ý, doňho sa scházajú šelijaký pány, č.228.— Ob az o ání
pole zde symbolickém ýkladu odkazuje ke koi u.
Ob az zah ady: Chodí Ma in po zah adě, pláča, č.81; P šalo, bylo ma, ej, za našú zah adkú, č.182;
Vnašej zah ádce os ou h ebíčky, č.225.
Ob az (o ané, malo ané) doliny: Až pojedu o a i na dolinu, č.6; Ja dolina, dolina, ej malo aná do-
lina, č.87; Jede o man dolinú azbojníček bučinú, č.94X; Jede Janko dolinú, ej, za ú š a nú dě -
činú, č.94; Na pe o ských dolinách ozma ýn odk é á, č.150; Vím já odě čině, s ážnickej do-
lině, č.220.
Ob az d o u před domkem: Teče oda zja o a, č.201; Chodí kněz po d oře, č.80.— Kněz-p edá o ;
P i ej Ni i, p i d o e, p i císa skej obo e, zabil Jano Aničku  em zeleném hájíčku, č.180.
Ob az louky: Čí o lúčka nekosená, č.29*; Po úbali esa ú na elických lukách, č.174*.
Ob az p os o u mezi d ěma inoh ady: Mezi d ěma inoh ady, leží Jano po úbaný, č.131.
Ob az (mok ého) háje: Mok ohajské pole je pěkně zo ané, č.136.
Ob az domu: VZa azicách k ajní dom, ej, mám am galánečku, Bože můj, č.233.
1.2.2 Ob azy mís spja ých smužem coby subjek em ouhy
Ob az pily: Na b ecla skej pile, s ojá koně šimle, č.139.
Ob az mlýna: Ej, pode mlýnem, nade mlýnem, umý ala se ozma ýnem, č.48; Mlyná i, ša á i, z a-
šeho mlýna š a ná dě čina ychází, č.137; Š a ná dě čina, do ez do mlýna, málo lebo moc, č.199.
Ob az kopce: V ych Lužicách na kopečku, sekajú sa odě ečku, č.229.
1.2.3 Ob azy mís spja ých se sexem
Ob az humen: Nad naším huménkem nade d o em, za očil sa šohaj s aným koněm, č.148; Po
huménku chodila, č.172; Ty Kú y, y Kú y, y kú a ské humna, p enocuj, zanocuj ej o noci umňa,
č.204; Za našima humnama, laš o ěnka lé ala, č.235.
Ob az ance komoře: Tanco al lus ý s lus ú komo i za kapus ú, č.200.
1.3 Ob azy domes iko aných adi okých z ířa ohlašující ouhu
1.3.1 Z ířecí ob azy ouhy spja é smužs ím
Ob az ( aného) koně: Ajá mám koníčka aného, č.1*; Ej, nepi koňu odu, č.51; Čí sú o koníčky
yzo ané, č.28; Koně moje, koně ané, zajali ás Ga ajané, č.110; Ej, ych á o é koně, pěkně ší-
o ané, č.55; U ázal koníčka uhalúzky dubca, č.211; Nad naším huménkem nade d o em za očil
sa šohaj s aným koněm, č.148; Na b ecla skej pile s ojá koně šimle, č.139.
Ob az muže pasoucího doby ek: Pásel Jano k á y, č.159; Pase Jano junce, hluboké dolince, č.161;
Si é olky, si é, majú ohy k i é, č.186.
Ob az hlado ého lka: Na šku Ja o i hladný lček yje, č.143.
Ob az gene ického „p á(č)ka“: K e ý p áček na d ou ško sedá, ak jako en šohajíček, č.109; Pod
mos em ak, na mos ě ák, e odě ybička, na mos ě Anička, u já mám ád, 169; Vyle ěl ák ho e
nad oblaky, č.231.
Ob az sokola: Kebych mala, kebych, sokole k ídal, ej zale ela bysom, kde moj mily bý á, č.101; Le ěl
sokol nad K ako , č.116; Sedí sokol na ja o i, č.184.
Ob az aka: Pod mos em ak, na mos ě ák, e odě ybička, na mos ě Anička, u já mám ád, č.169.
Ob az oje: Le ěl, le ěl oj, č.115.
1.3.2 Z ířecí ob azy spja é sžens ím
Ob az laš o ky: Laš o ienka lí á, č.113; Za našima humnama, laš o ěnka lé ala, č.235.
Ob az hus/y: Si á huska, si á, dolu oda splý á, č.185; Čí sú o husičky na ej odě, č.26.*
Ob az kachny/kachen: Čí sú o kačeny  em našem jačměni, č.27.
OPEN
ACCESS
32 SLOVO A SMYSL 42
Ob az ybky: Pod mos em ak, na mos ě ák, e odě ybička, na mos ě Anička, u já mám ád, č.169.
Ob az ( yhánění, pasení) z ířa : Vyhnala k á y, č.230; Žeň dě ečko, žeň k á y, do zelenej dúb a y,
č.248; Páslo dí ča, páslo pá ů, č.160.
1.4 E o izo ané ob azy plodů
Ob az ozsypaných řešní: Če ešičky, če ešně, y s ě sa mi ozsypaly na ces ě, č.22.
Ob az išně: Če ené ínečko jak išňa, y moja galánko šidíš ňa, č.24.
1.5 Jiné ob azy ohlašující e o ickou ouhu
Ob az ě u o í ající klas: Veje e o po o esném klasu, č.216.
Ob az šoupání: Co o am šupoce za ú s odolú?, č.29.
Ob az če ných očí: Če né oči, če né, jako a T nečka, oni sa ezaly do mého s déčka, č.23; Pondělí,
pondělí, smu né po neděli, že sa moje če né oči smilým ne iděly, č.173.
Ob az če eného ína: Če ené ínečko jak išňa, y moja galánko, šidíš ňa, č.24; Lepší je ínečko
nežli oda (lepší je cé ečka nežli do a), č.114; Pime, chlapci, pime íno, 162x; Vínečko, ne oda,
pije ho s oboda, č.222X.
2. Ob azy incipi u ohlašující namlou ání
Ob az okna: Co sem sa nad oknem nas ál, č.18; Pod naším oknem šohájek zmokel jako myš, č.170;
Pod ým naším oknem, eče oda skokem, č.171; Konopa, konopa, zelená konopa, kdo že eče na
okno zaťuká, č.111.— Je-li ob az okna kombino aný incipi u sob azem ody, ne ěs í o konec namlou-
ání i z ahu.
Ob az kosí ky/pé ečka: Měl jsem já kosí ky, č.130.— Mladík má/měl smilou in imní z ah.
Ob az sadby s omu: Zasadil som i s omečky bo o é, č.240; Zasadil jsem bobo níček, č.237; Zasa-
dil jsem če ešenku humně, č.249, Zasela sem bazaličku, č.241.— Ob az sadby lze ak symbolické
o ině čís jako í u „ ůs “ z ahu; možná je ie o ická in e p e ace.
Ob az ces y po mokřadech: Ty s ážnické ha ě, na odě, na blá ě, nemožu muj šohajku, zapomenou
na ě, č.206.— Ha ě jsou spja y smočálem a ěs í nenaplněnou lásku.
Ob az ces y milého kmilé: Když jsem k ám, má milá, chodí al, č.99; Nechoď knám, šohajku, dyž
já i nekážu, č.152.
Ob az chlapců jdoucích po esnici: Ho e dědinú, chlapci chodijú, č.77.
Ob az yzý ání dí ky, aby s ala: Ka e inko, s aň ho e, č.96.— Zde dí ka d oření odmí á.
3. Ob azy incipi u ohlašující ouhu po z ahu as a bě
Ob az kos ela: Ej, za kos elem bílý dům, a je dě ča, bože můj, č.64; Išla bych já do kos ela, č.86.
Ob az bílého domu: Ej, za kos elem bílý dům, a je dě ča, bože můj, č.64.
Ob az služby na aře: Keď sem slúžil na ej á i, č.119.
Ob az p ohýbajícího se mos ku před a ářem: P ed a á om mos ek p ehýbá sa, č.177.— V é o písni
získal objek ouhy jiný.
Ob az d ou h ězd nad měs em: Nad Myja ú sú d ě h ězdy jasné, č.147.
4. Ob azy incipi u ohlašující překážku
Ob az ho y: Ej, ho a, ho a, ysoká ho a az é ho ečky, kdosi ňa olá, č.42; Ej ho y, ho y če né, ne az
jsem p ečel přes ně, č.43; Dyž jsem já šel přes y ho y zelené, č.39; Ej, už sa na ej ho e lis ie če -
eneje, č.61; Ho y, ho y če né, ne áz jsem p ešel p es ně, č.78; Na Bielej ho e, sedláček o e, č.138;
Vja o o ej ho i, ichý oheň ho í, ej, ichý oheň ho í, č.223; Zapadá slunečko za ysoké ho y, č.236.
Ob az měs a Písku / ob az písku: Až pojedu zPísku, č.7.
Ob az če eného ína: Če ené ínečko jak išňa, y moja galánko šidíš ňa, č.24.
Ob az zdálenos i mezi opačnými konci esnice: Na ho ním konci já bý ám, č.140.
Ob az domo a sjámou: Vnašem domě jako jamě, hně ajú sa šichni na mně, č.226.
OPEN
ACCESS
ONDřEJ SKOVAJSA 33
— Do h y s upuje yzická i z aho á zdálenos .— Pokud jsou ho y „če né“ či pokud za ysoké ho y „za-
padá slunéčko“, jde opřekážku nepřekonanou či nepřekona elnou (č.78, č.236).
5. Ob az incipi u ohlašující p a os p a é anep a os le é s any
Zp a ej s any hája, šohaj knám sa dá á, č.246.
6. Ob azy incipi u ohlašující zklamání, nepřízni ý ý oje událos í
Ob az plynoucí ody: Od Záho a eče oda mu ná, č.156; Okolo H adišča oděnka eče, č.157; Pod
ým naším oknem, eče oda skokem, č.171; Si á huska, si á, dolu odu splý á, č.185; Ej, lásko,
lásko, y nejsi s álá, jako oděnka mezi b ehama, s udená, č.46; Na ichém Dunaju kačeny sa pe ú,
č.142X; P es dědinu eče oda, p e eká á, č.178; Při po oku seděla, na kačeny olala, č.179.
Ob az milého „za odou“: Ej, škoda ě, šohajku, že za odou bý áš, č.58.
Ob az ha ana pijícího odu: Ej, am dole na dolině, če ný ha an odu pije, č.60.
Ob az s nky pijící odu: Hej, am dolu dolině, s nka odu pije, č.74.
Ob az nasbí aného o oce ysypaného do ody: Moje milé, če ené jahody, y s ě sa ně ysypaly do
ody, č.134.
Ob az ody ekoucí ze s omu: Teče oda zJa o a, mojej milej do d o a, č.201.
Ob az ces y po mokřadech: Ty s ážnické ha ě, na odě, na blá ě, nemožu muj šohajku, zapomenou
na ě, č.206.
Ob az Dunaje: Na ichém Dunaju, kačeny sa pe ú, č.142; S ála Kačenka uDunaja, č.192; UDunaja
ša y p ala, č.208.
Ob az p aní ša ů řece: UDunaja ša y p ala, č.208.
Ob az po oka: Při po oku seděla, č.179.
Ob az če enajícího se lis í: Ej, už sa na ej ho e lis ie če eneje, č.61.
Ob az (če ného) lesa: Ej, lesina, lesina, pod lesinů b ezina, pod b ezinú milá, uplakaná byla, č.179.
Ob az če ných ho : Ej ho y, ho y če né, ne az jsem p ečel přes ně, č.43.
Ob az ulipánu: Tulipán, sedm azú k í el, č.203.
Ob az pánů: Co dělajú páni?, č.16.
Ob az slunce před západem: Slunéčko sa níží, č.199.
Ob az sobo y: Sobo ěnka ide, č.190; Sobo ěnky snedělú, može po mňa neby , č.191.
Ob az neděle: Sobo ěnky snedělú, može po mňa neby , č.191; Vče a bola neděla, 214; Vče a byl za-
s ěcený deň, č.215.
Ob az m ačného nebe: Z eče a je jasno, opůl noci m ačné, č.247.
7. Ob azy incipi u ohlašující smu ek aloučení
Ob az padající osy: S udená osenka ej noci padala, č.194; Padá, padá osenka, č.158.
Ob az ycházejícího slunce: Nad B ecla ú zas í ilo slunéčko, č.144.
Ob az ha ana pijícího odu: Ej am dole na dolině, če ný ha an odu pije, č.60.
8. Ob azy incipi u ohlašující sm
Ob az kříže: Ej, křížu, křížu, ukřižo aný, kdo ťa křižo al, Za azičani, č.45.
Ob az šibenice: UH adišča na á níčku s a jajú am šibeničku, č.210.
Ob az Božích muk: Za s a ú B ecla ú, u ej boží muky, s ojí am dě ečka, č.242.
9. Ob azy incipi u ohlašující ados y olanou alkoholem či hudbou
Ob az hos ince: Ej, a hucká hospoda zd obného kamení, akdo peníze nemá, č.59; V om na ské
poli hos yneček no ý, doňho sa scházajú šelijaký pány, č.228.
Ob az hudebních nás ojú: Cigáne, cigáne, uko aj ně g umle, č.14; Zah aj e ně husličky zja o o ej
des ičky, č.234.
Ob az předení lnu: Ráda p adu, áda len, č.183.
OPEN
ACCESS
34 SLOVO A SMYSL 42
Sh nuji: Ve snaze uspořáda analyzo aný ma e iál zde in e p e aci analýzy incipi-
o ých ob azů ys oupilo osm hla ních ok uhů mnemopoe ického ohlášení dalšího
dění písni:
1. Incipi o é ob azy ohlašující e o ickou ouhu snadějí plodnos z ahu, či zma é o
ouhy. Přede ším zdí činy s any y o ob azy yjadřují naději na pok ačo ání z ahu
manžels í, či naopak podobě z á y zeleně, „uschnu í“ či „posekání“ zklamání é o
naděje: „zelené ob azy“ os lin spja é schlapcem coby subjek em či objek em ouhy
(ob az ja o u, ob az dubu, sečení á y, hřebíčku); ob azy mís spja ých sdí kou
coby subjek em či objek em ouhy (háj, pole, zah ada, dolina, d ů , humna), jiné
ob azy smilým jako subjek em či objek em (ob az pily, mlýna, kopce), ob azy
ohlašující sex (humna, anec komoře), ob azy domes iko aných z ířa ohlašu-
jící ouhu (ob az [ aného] koně, ob az muže pasoucího doby ek, hlado ého lka,
gene ického p áčka, sokola, aka, oje), z ířecí ob azy spja é sžens ím (ob az
laš o ky, husy, kachny, kachen, ybky, yhánění/pasení z ířa ), ob azy plodů
( ozsypané řešně, ob az išně), jiné ob azy e o ické ouhy (ob az ě u o í ají-
cího klas, ob az šoupání, ob az če ných očí, ob az če eného ína).
2. Incipi o é ob azy ohlašující namlou ání: ob az okna/oken, kosí ky/pé ečka, ob az
sadby s omu, ob az ces y po mokřadech, ces y milého kmilé, ob az chlapců jdou-
cích po esnici, ob az zý ání dí ky, aby s ala.
3. Incipi o é ob azy ohlašující ouhu po s a bě: ob az kos ela, bílého domu, služby na
aře, ob az p ohýbajícího se mos ku před a ářem, ob az d ou h ězd nad měs em.
4. Incipi o é ob azy ohlašující překona elnou překážku e z ahu chlapce sdě če em: ob-
az ho y, ob az měs a Písku, ob az če eného ína, zdálenos i mezi konci es-
nice, ob az domo a sjámou.
5. Incipi o ý ob az ohlašující „p a os “ p a é azřejmě alešnos le é s any: ob az p a é
s any háje.
6. Incipi o é ob azy ohlašující zklamání či nepřízni ý ý oj z ahu: ob az plynoucí ody,
ob az milého za odou, ha ana pijícího odu, koně pijícího nečis ou odu, s nky
pijící odu, nasbí aného o oce ysypaného do ody, ody ekoucí ze s omu, ces y
po mokřadech, ob az Dunaje, p aní ša ů řece, ob az po oka, če enajícího se
lis í, ob az če ného lesa, ob az če ných ho , ob az ulipánu, ob az pánů, ob az za-
padajícího slunce, ob az sobo y, ob az neděle, ob az m ačného nebe.
7. Incipi o é ob azy ohlašující smu ek aloučení: ob az osy, ycházejícího slunce, ha-
ana pijícího odu.
8. Incipi o é ob azy ohlašující sm : ob az kříže, ob az šibenice, ob az Božích muk.
9. Incipi o é ob azy ohlašující ex a ickou ados : ob az hos ince, ob az hudebního ná-
s oje, ob az předení lnu.
VI. OVĚŘENÍ NEJČETNĚJŠÍCH OBRAZNÝCH PARALELICKÝCH
OHLAŠOVACÍCH INCIPITŮ ZPOLÁČKOVÝCH SLOVÁCKÝCH PĚSNIČEK I
NAD SUŠILOVÝMI MORAVSKÝMI NÁRODNÍ PÍSNĚMI
Abychom získali celis ější ob az ao ěřili možnou ši ší pla nos ohlašující mnemo-
poe ické unkce, o ěřili jsme nejče nější pa alelické ob azo é incipi y p ním díle
OPEN
ACCESS
ONDřEJ SKOVAJSA 35
Poláčko ých Slo áckých pěsniček— ob az zeleného háje, ob az pole, ob az ja o u, ob-
az koně, ob az ho y, ob az ody— da abázi www. olksong.eu ješ ě nad Mo a skými
ná odními písněmi F an iška Sušila.25 Výsledky jsou následující:
1. Co se ýče ob azu háje— spja ého přímém ýznamu smís em milos ných schů-
zek a nepřímém ýznamu sdí kou coby objek em či subjek em ouhy— uSušila
najdeme celkem 34 písní sob azem háje/hájku/hájíčku incipi u. Ve ě šině ýsky ů
jde oohlášení e o ické ouhy po dí ce— či následné zklamání, z oho jsou elmi za-
jíma é č yři ýsky y legendách: ob az háje nich akcen uje oz oužení andělů po
Panně Ma ii aohlašuje na ození Ježíška (č.13–15, č.2236). Další pozo o ání: Spojení
háje a ody (č.635) jednoznačně ohlašuje neblahý ý oj z ahu. Vjedné písni igu uje
háj doslo ném ýznamu jako agické mís o schůzky: „Vzeleném hájíčku milo ali
se d á. / Padlo na ně dře o, zabilo je oba. // Dobře udělalo, že oba zabilo, / nebude bě-
do a jeden p o d uhého“ (č.1840).
2. Co se ýče ob azu pole— spja ého sdí kou coby objek em či subjek em ouhy—
uSušila najdeme celkem 46 písní sob azem pole incipi u, e 39 znich jde sup a-
na a i ní ýznamo é s uk uře oohlášení chlapco y e o ické ouhy po dí ce či—
zácněji— ouhy dí činy po chlapci, či zmaření é o ouhy. Valespoň jedné písni
ohlašuje ob az pole na ození nemanželského dí ě e (č.433). Ve č yřech případech je
sup ana a i ní ýklad nedoloži elný, ale možný (č.1431— č.1433, č.1496). Zbylé č yři
případy jsou zcela jiné: baladě jde spíš o„ álečné pole“, kde jedinou dí kou je ojá-
ko a ses a (č.363), a legendo ém ma e iálu (č.2327) pole spíš unguje coby měs o,
polis, Je uzalém, kde K is us sanděly aapoš oly nenalezne nocleh ana něž padne
zkáza, s ejně ak písni začínající „S ojí poli Boží muka“ (č.1464) e o ický ýznam
chybí. Vsa kas ické písni „Zakukala kukulenka“ (č.1954) je o něž ob ížné naléz
ouhu po e o ickém spojení.
3. USušila najdeme celkem 19 incipi o ých ob azů ja o u se sup ana a i ním ýzna-
mem chlapce coby objek u či subjek u ouhy. Čás ečně se omu o ýkladu zpí á jen
jedna píseň znich, byť i u lze yloži jako píseň ojúhelníku dí ka (zelená lúka)—
synek (ja o číslo 1)— mysli ec (ja o číslo 2), zpí aném zpohledu dí ky: „Aco o
am píská, aco o am píská /  ej našej ja o ině? V ej našej Ja o ině? // Pase synek
o ce, ja, na zelenej lúce. / Přišel naň mysli ec, pos řelil jeho s dce. / Čemu sa neb á-
nil, dyž měl obušek  ukách?“ (č.173).
4. USušila najdeme celkem 52 incipi o ých ohlašujících ob azů koně (koníčka, ko-
níčků aj.), d i á ě šina znich nese sup ana a i ní unkci, jež ohlašuje mužskou
e o ickou ouhu, jako zde: „AuŠa a ic nade d o em / očí se šuhaj s aném koněm,
/ panenka je áda, / a a mu o í á, / pojeď, milé, pojeď honem.“ (č.675). Je zde šak
několik speci ických případů: Ve d ou legendo ých a ian ách s .Jiří ne igu uje jako
25 Sušil u ádí čas o řadu o zo i ých ex o ých ob azů; pokud jsou zas oupeny delší a ian-
ou, zah nujeme do analýzy jen en delší. Vpřípadech, kdy Sušil u ádí přede ším hudeb-
ně odlišné a ian y, anikoli a ian y ex o é, u ádíme pouze jednu e zi: zmiňujeme čís-
lo a ian y, ne ypu, do něhož Sušil píseň řadí.
OPEN
ACCESS

36 SLOVO A SMYSL 42
s ůdce, nýb ž— podle očeká ání— jako zach ánce dí ky (č.88, 89). Ve řech písních
nelze kono o aný ýznam doloži (č.180, 1483, 1528) a jednom případě není jasné,
zda se Janko loučí sma kou, či smilou, již symbolizuje „lúčka“ (č.268). Vněkolika
dě ských písních je mnemopoe ická sup ana a i ní unkce ohlášení ouhy oslabena:
„Hulu, belu, koně zelú / ak a ičky pe uželú. // Mama měs ě, a a  ynku, /
kúpijá i na peřinku. / Na peřinku ka uno ú ačepičku samíno ú“ (č.1404). Speci ic-
kým případem jsou písně ojenské: u ě šiny znich igu uje e o izo aný ob az koně
aloučení s(ne ě nou) milou— mís o za milou jede milý na ojnu: „Počkej jenom,
počkej, / mé ne ě né dě če, / bude ebe eskno / po ém milém ješče“ (č.1650). Exis-
ují i ojenské písně s ýsky em koně, kde milá absen uje (č.1644). Konečně exis uje
speci ická skupina písňo ých ex ů líčící dialog mezi umí ajícím koněm ajezdcem
(č.1483–1486).
5. Co se ýče ob azu ho y, iden i iko ali jsme 48 incipi o ých ýsky ů. 40 znich ohla-
šuje překážku, po aha é o překážky se šak ůzní: může jí opřekážku zdálenos i
(č.122 aj.), ojny (č.800 aj.), z aceného času mládí, ale is í ání (č.1550) či legen-
dách je o překážka u ěření Boha (č.87), překonání zapí ání ob iněné baladě
(č.205) či překážka, jakou je zále nic í milého: „Rozma ýn, ozma ýn, ozma ý-
no é ho y, / popuščal syneček če ené oly po nich. / Popuščal, popuščal, nemohl
jich polapa , / moselo dě čá ko, ja, moselo zaplaka “ (č.1811). Ve zbylých osmi přípa-
dech sup ana a i ní in e p e ace ýznamu ho y coby překážky kon ex u písně jako
celku ne unguje (č.104, 365, 697, 1456, 1539, 1818, 1958, 1975).
6. Co se ýče ob azů plynoucí ody ( j.řeky, po oku)— nejde edy o odu e s udni
udí ky na d o ku, k e á může bý čis á či nečis á, jak jsme iděli ýše!—, našli jsme
uSušila celkem 70 ob azů ody incipi u, 55 ob azů jednoznačně ohlašuje nepříz-
ni ý ý oj okolnos í a/či zklamání lásce, jako zde: „Běži oda, běži, / po kamenich
šus i. / Zkazal mně můj mily, / že mne už opus i“ (č.445). Ve zbylých ob azech je si-
uace kompliko anější. Pouze d a ex y s éměř iden ickým incipi em šak jdou zcela
p o i omu o ýkladu: „Ješče ja az kole ody zajdu“ (č.1019) a„Ješče sobě kole ody
zajdu“ (č.572), oda halekačce (č.1473) aky nic špa ného neohlašuje. Ve č yřech le-
gendách s odou incipi u ob az ody sice ěš í opuš ěnos lidskou, ale p o agonis é
olají ooch anu nebeskou, neš ěs í lidské poslední sloce, jež oda ohlašuje, ak není
šemocné: „Už mne opuscili, k eři byli se mnu, ene mne y něopuščaj, k e y jsi nade
mnu!“ (č.116). Vdalší legendě, k e á se o e í á ob azem ody, se hlado ějícímu ma-
lému Ježíško i sma kou nic nes ane, naopak už jako no o ozenec přejme odpo ěd-
nos za obži u: „[…] má milá ma ičko, nes a é e se nic, já půjdu na yby do ody s u-
dené“ (č.76). Další písně sincipi o ým ob azem plynoucí ody jsou ambi alen ní, co
se ýče ý oje mezi milenci, jako zde: „Okolo Pa lo ic eče oda, / napí se jí, milá, ho-
luběnko si á, šak je dob á. / Už jsem se napila, už jí mám dosť, / děkuju i, milý, můj
holúbku si ý, / za upřimnosť“ (č.744, podobně ič.972, 1005, 1113, 1858).
Ty o analýzy šes i nejče něji zas oupených ob azů (háj, pole, ja o , kůň, ho a, ply-
noucí oda), jak se ukazuje, po zují předchozí ymezení písňo é dění ohlašujících
mnemopoe ických incipi o ých ob azů uPoláčka.
OPEN
ACCESS
ONDřEJ SKOVAJSA 37
VII. ZÁVĚR
Zjis ili jsme, že jak o mální, ak séman ická ( j.další děj písně ohlašující) mnemo-
poe ika— y o čás i o šem nelze s ik ně oddělo a ačinili jsme ak jen zp aco ních
dů odů— ycházejí zincipi u a e zájemné souhře pomáhají zpě ačkám azpě á-
kům si písňo ý ex yba i . Vedlejším p oduk em mnemopoe ické analýzy ob az-
ných pa alelických incipi ů se ukázalo poodhalení symboliky, sk y é ú odních pa-
alelismech či symbolech, k e é jsou si lido é zpě ačky azpě áci ědomi. S udie
naznačuje další pos up při ozk ý ání písňo é symboliky, k e é— chceme-li bý pís-
ním při in e p e aci p á i— je smysluplné po ozumě . Ohlašo ací, sup ana a i ní
unkci šes i nejče nějších ob azů Poláčko ě sbí ce jsme es o ali inad Sušilo ou
sbí kou. Zá ě y šak musí po di ozsáhlejší ýzkum, bylo by řeba zah nou do
bádání íce písňo ých sbě ů (alespoň sbí ku E beno u) aanalyzo a i ýsky y ob-
azů uPoláčka méně čas ých (např.ob az oken coby ob az namlou ání aob az če -
ného lesa coby předz ěs i agického dění) či nezas oupených (např.ob az s řelené
husy coby s edené dí ky) ana základě ěch o zjiš ění modi iko a ýmě ohlašující
unkce, s ejně jako up a i poče s á ajících de í i ymezených ok uhů; případně y-
mezi incipi ýhodněji, než jsme učinili my. Dále můžeme kons a o a následující:
1.Mnemopoe ický isymbolický ýznam nenesou jen apela i a, ale ip op ia: las ní
jména jako „mok ohajské pole“ (ob az mok ého háje), „Vlipo ském háji“ (ob az lípy),
„Bílá ho a“ (ob az ho y), „Až pojedu zPísku“ (ob az písku), „Nad Ja o nýčkem“ (ob-
az ja o u) aj. 2.Písňo á baladika yuží á delšího p os o u, aby mohla uza ří děj—
unguje doslo něji aincipi o é ob azy jsou méně ozkoša ělé než ly ice. 3.Pa a-
lelismy se nejhojněji ysky ují p á ě incipi u. 4.Fo mální mnemopoe ické p ky
a ýznamo á (symbolická) mnemopoe ika ungují součinnos i. 5.Ve a iačním p o-
cesu je séman ická s uk u a mo a ských písní s abilnější, než naznačují p ůbojné
s udie Jana Mukařo ského (1966) aMa y Š ámko é aOldřicha Si o á ky (1972). Pís-
ňo é o mule se ús ní adici— jejíž o isk podá ají klasické písňo é sbě y— ne-
kombinují zcela olně, předkládaná analýza ukazuje, že incipi o ý pa alelismus y-
mezuje ýznamo ý ámec písně apísňo é odiny: začíná-li píseň ob azem ekoucí
ody, nebude se z ah mezi milenci oz íje ha monicky, podobně iče ný les bude
předz ěs í neš ěs í aj.
PRAMENY
Ba oš, F an išek— Janáček, Leoš (eds.):
Ná odní písně mo a ské no ě nasbí ané. P aha
1901.
E ben, K.J. (ed.): P os oná odní písně aříkadla.
ELK, P aha 1937.
Koláček, Jan (ed.): FolkSong.eu: Online ka alog
lido ých písní [5.4.2023].
Miške ík, Ja ek (ed.): Ho ňácký zpě ník
sedláckých. Velká nad Veličkou, Albe 1994.
Smu ný Ja osla — Smu ná, Vlas a (ed.):
Písňo é sbě y <h p:// olksong.eu/cs/
collec ion/14656> [5.4.2023].
Sušil, F an išek (ed.): Mo a ské ná odní písně.
A go— Mladá on a, P aha 1998.
Poláček Jan (ed.): Slo ácké pěsničky. Slo ácký
k úžek, B no 1936.
OPEN
ACCESS
38 SLOVO A SMYSL 42
LITERATURA
Ande sen, Flemming G.: Commonplace and
C ea i i y: The Role o Fo mulaic Dic ion in
Anglo-Sco ish T adi ional Ballad y. Odense
Uni e si y P ess, Odense 1985.
Ba miński, Je zy: Jazyk kon ex u kul u y,
přel. I ena Vaňko á. Ka olinum, P aha 2016.
Bušíko á, Zuzana: Symboly mo a ských
lido ých písních. Diplomo á p áce, FF UP,
Olomouc 2010.
Eisne , Pa el: Malo ané dě i. P áce, P aha 1949.
Elio , T.S.: Obásnic í abásnících, přel. Ma in
Hilský. Odeon, P aha 1991.
Ho ák, Jiří: Naše lido á píseň. Jose Vilímek,
P aha 1946.
Hušek, Ví : Symbol e iloso ii Paula Ricoeu a.
T ini as, S i a y 2004.
Jousse, Ma cel: The O al S yle [1925], přel.
Edga d Sienae aRicha d Whi ake . Ga lan
Publishing, New Yo k 1990.
Jousse, Ma cel: The An h opology o Ges e and
Rhy hm, přel. Edga d Sienae aJean Conolly.
Man is Publishing, Du ban 2000.
Ka busický, Vladimí : Mezi lido ou písní
ašlág em. Sup aphon, P aha 1968.
Kuba, Lud ík: Ces y za slo anskou písní.
SNKLHU, P aha 1953.
Le é e, F ede ic: No á psychologie jazyka
(O ien ační s udie ko álnímu s ylu P.Ma cela
Jousse). Jose Flo ian, S a á Říše na Mo a ě
1929.
Le i in, Daniel: The Wo ld in Six Songs: How he
Musical B ain C ea ed Human Na u e. Penguin,
New Yo k 2008.
Low h, Robe : Lec u es on he Sac ed Poe y o
he Heb ews [1835], přel. G.G ego y. Ga land
Publishing, New Yo k 1971.
Ma čok, Viliam: Es e ika apoe ika l’udo ej
poézie. Ta an, B a isla a 1980.
Mukařo ský, Jan: De ail jako základní
séman ická jedno ka lido ém umění. In ýž:
S udie zes e iky, ed. K ě osla Ch a ík. Odeon,
P aha 1966, s.209–222.
Na á ilo á, Alexand a: Namlou ání, láska
as a ba české lido é kul uře. Vyšeh ad, P aha
2012.
Nieb zegowska-Ba mińska, S anisława:
Sexuální (ne)způsobilos polské lido é
poezii. In: I ena Vaňko á (ed.): Ho izon y
kogni i ně-kul u ní ling is ikyIII. Tělo
a ělesnos jazyko ých akul u ních
koncep ualizacích. Filozo ická akul a
Uni e zi y Ka lo y, P aha 2020.
Ol ik, Axel: Epic Laws o Folk Na a i e
[1909]. In: Alan Dundes (ed.): In e na ional
Folklo is ics. Rowman & Li le ield, Ox o d
1999, s.83–98.
Ong, Wal e J.: Technologizace slo a. Mlu ená
apsaná řeč, přel. Pe Fan ys. Ka olinum,
P aha 2006.
Ricoeu , Paul: Ži o , p a da, symbol, usp. apřel.
Miloš Reiche . OIKOYMENH, P aha 1993.
Rubin, Da id C.: Memo y in O al T adi ions:
Cogni i e Psychology o Epic, Ballads and
Coun ing-Ou Rhymes. Ox o d Uni e si y
P ess, Ox o d 1995.
Ru , Přemysl: Pa lando Can abile. Od řeči ke
zpě u azpě . B kola, P aha 2017.
Saussy, Haun: The E hnog aphy o Rhy hm:
O ali y and I s Technologies. Fo dham
Uni e si y P ess, New Yo k 2016.
Sca y, Elaine: On Beau y and Being Jus .
P ince on Uni e si y P ess, P ince on 1999.
Si o á ka, Oldřich— Š ámko á, Ma a:
Doslo . In: České lido é balady. Melan ich,
P aha 1983.
Si o á ka, Oldřich— Š ámko á, Ma a:
Tex o é s a ební jedno ky lido é ly ické
písni. Ná odopisné ak uali y 3. K ajské
s ředisko lido ého umění, S ážnice 1972,
s.169–188.
Sko ajsa, Ondřej: Psaný hlas. Whi mano y Lis y
á y aMille ů Ob a ník Raka. Mal e n, P aha
2015.
Sko ajsa, Ondřej: „Už sa on en suchý ja o
zelení“. Filozo ie Ma ina Bube a aži á lido á
píseň. In: I ena Přibylo á— Lucie Uhlíko á
(eds.): Hudba aspi i uali a. Sbo ník příspě ků
zmeziná odního kolok ia. Měs ské kul u ní
s ředisko, Náměšť nad Osla ou 2019.
Sme ana, Robe — Václa ek, Bedřich:
Doslo . In: F an išek Sušil: Mo a ské ná odní
písně, eds. Robe Sme ana— Bedřich
Václa ek. A go— Mladá on a, P aha 1998,
s.746–762.
OPEN
ACCESS
ONDřEJ SKOVAJSA 39
Ulehla, Julia: „Aj, y milý o le, iděls
k á y moje?“ Re lexe mo a ské písně
se e oame ickém domo odém p os o u.
In: I ena Přibylo á— Lucie Uhlíko á (eds.):
Od olklo u kwo ld music: Z cadlení. Měs ské
kul u ní s ředisko, Náměšť nad Osla ou 2017.
Úlehla, Vladimí : Ži á píseň. F an išek Bo o ý,
P aha 1949.
Wężowicz-Ziółkowska, Dob osława:
Milość ludowa. Wzo y milości wpolskiej pieśni
ludowej XVII-XX wieku. Polskie Towa zys wo
Ludoznawcze, W ocław 1991.
Zíb , Čeněk: Bibliog a ický přehled českých
ná odních písní. Akademia, P aha 1895.
INFORMÁTOŘI
Balušíko á, Ka olína (* 1928), penzis ka,
Pap adno.
Baš eko á, Be ka (1927–2021), penzis ka,
Pap adno.
Beťák, Rado an (* 1978), analy ik, zpě ák,
P aha.
Jedličko á, Ma ie (* 1928), penzis ka, Sla ko
uB na, pů odem zO nic.
Ond a, Vlas imil (* 1972), edoucí dě ského
olklo ního soubo u Ni nička zNi nice.
OPEN
ACCESS