Poe ika jako základ li e á ní ýcho y
na s řední škole
Jan Mukařo ský
Poe ika na s řední škole nebý ala nedá ných le ech příliš a o izo anou součás í
yučo ání. Izolo ána od os a ního yučo ání ím, že jí byly přisouzeny z láš ní
hodiny, s ála nepříliš pů abná nauka obásnických d uzích a„ozdobách“ sk omně
kou ku. Hla ní slo o li e á ním yučo ání připadalo li e á ní his o ii, poja é
biog a icky abibliog a icky: posky o alať řadu da hodných kmemo o ání isou-
bo děčných o ázek při zkouškách. Ponenáhlu šak p oci alo ědomí, že hla ním
úkolem li e á ního yučo ání není znalos ži o opisných aknihopisných da , ani
o šem „básnických ozdob“, ale dílo samo plnos i ajedno nos i s ého účinu, dílo
u čené p o níma ele, jenž mu má ycháze s říc p oniknu uměleckou kul u ou.
Počalo se upla ňo a — anejen p os ředí školském— poznání, že op a du elká
li e a u a, s ejně jako elká hudba, di adlo, ý a ná umění, ne znikají jen záslu-
hou s ých au o ů, ale do značné mí y spolup ací publika, schopného po ozumě
elkému umění anés jeho oz oj. Přip a o a pak uměleckou kul u u znamená y-
cho á a e níma elích pochopení p o uměleckou ýs a bu díla, p obouze nich
ži ou níma os p o umělecké pos upy, k e ými dílo zniká ana nichž se zakládá
jeho účin; k omu o šem může amá s ým podílem— edle jiných čini elů— při-
spí a iškola.
Současně se z ůs em po ozumění p o uměleckou kul u u oz íjela se šak i ě-
decká eo ie umění, zejména p á ě eo ie umění básnického, poe ika, jež dospěla
kpoje í básnického díla jakož o složi é ýs a by (s uk u y), ybudo ané na zájem-
ných z azích složek. Tím bylo de ini i ně ods aněno is a obylé ozlišo ání „ o my“
a„obsahu“: šechny složky díla os ědčily se zá o eň ane ozdílně inosi eli a u
( edy „ o mou“), ičini eli ýznamo ými ( edy „obsahem“), acelé dílo se zje ilo jako
složi á souh a sil, jejichž z ahy se p oměňují čase. Předěl mezi „synch onickou“
poe ikou a„diach onickou“ his o ií li e a u y byl překlenu : poe ika nemá napříš ě
p á o zkouma básnické dílo bez ohledu na ý ojo ý momen , k e ém zniklo, li-
e á ní his o ie pak nabý á nepře ži é a ni řně zákoni é p oměnli os i umělecké
ýs a by spolehli é základny p o na ýso ání sou islé linie li e á ního dění. Tím
ším se mís o poe iky li e á ním yučo ání pos upně upe ňuje apřibý á jí zá až-
nos i: pochopení umělecké ýs a by díla ede, jak jsme naznačili, s ejně kumělecké
kul uře jako ke sku ečně his o ickému, j. ý ojo ému poznání li e a u y. Přibý á
o šem zá o eň iodpo ědnos i: zniká po řeba p omýšle pedagogické úkoly poe iky.
OPEN
ACCESS
174 SLOVO A SMYSL 43
Ú aha, k e ou zde předkládáme, nečiní si ná ok na ozřešení oho o p oblému, ch ěla
by šak dá podně kpřemýšlení oněm.
Přede ším je řeba zdů azni , že hla ní ěcí není soubo pod obných azá o eň
schema ických p a idel, podle k e ých by se li e á ní ýcho a založená na poe ice
měla e škole dí . Je o šem při ozené, že bez no malizo ané me ody so a lze se
obejí : obešla by se snad bez ní yh aněná ycho a elská osobnos , zkušený abez-
pečně umělecky cí ící uči el, nikoli šak škola jako ins i uce ybudo aná nu ně na
p ůmě u. Zd uhé s any šak mohou didak ická p a idla aná ody ěc spíše pokazi
než jí p ospě , nejsou-li zako ena u ědomělém názo u o z ahu dané disciplíny ke
konečnému cíli ýcho y iojejím pomě u kdisciplínám sousedním. Jaké je edy po
é o s ánce pos a ení poe iky?
Pokud jde o z ah kobecnému cíli ýcho y, řekli jsme již, že úkolem poe iky je
ýcho a kumělecké kul uře, nezby né p o osobnos ha monicky oz i ou; je k omu
ješ ě řeba podo knou , že při ěsné zájemné příbuznos i asou z ažnos i umění
šech usnadňuje sous a né u edení do umění jednoho ipřís up kos a ním; o pla í
ím spíše, jde-li obásnic í, k e é je do jis é mí y modelem umělecké o by ůbec.
Bylo by dokonce lze ozpřís iú ahu o om, do jaké mí y může pochopení ýs a by
básnického díla po zbudi oz oj žáko ých dispozic k o bě mimoumělecké: ě-
decké, echnické a d.; pods a ná o ožnos šech d uhů in ence je sdos a ek známa
zpsychologie azámě nos , jejímž objek i ním p oje em je uspořádání umělecké ý-
s a by díla, je o něž s é pods a ě o ožná se zámě nos í o ganizující o bu p ak-
ickou. Tím o náznakem šak již přek ačujeme h anice umělecké kul u y azařazu-
jeme poe iku do sou islos i ši ší: nejde již jen opůsobení na u či ou s ánku žáko y
osobnos i, ale o ýcho u é o osobnos i jako celku.
Další okolnos přispí ající kcelko é ýcho né moci poe iky je a, že odhalo á-
ním zákoni os i ýs a by básnického díla p obouzí žáku po ědomí řádu obsaže-
ného e ěcech samých, daného jejich po ahou, ne nášeného z enčí; edouc žáka
k ozlišo ání jemných ods ínů (např. ýznamo ých, y mických a d.) aukazujíc je-
jich zá ažnos ycho á á dále poe ika žáko u schopnos dis ink i ní; ím, že pře ádí
indi i duální umělecký záži ek obecně pla né pojmy adospí á ak od jedno li in
kobecným zá ě ům, působí konečně na oz oj žáko y echniky myšlení. To še jsou
o šem nikoli pedagogické přednos i školské poe iky, ale její po innos i, k e ým může
dos á lépe či hůře podle oho, jak účelně bude yuži o jejích ědeckých možnos í.
Není šak nu né, aby šechny yjmeno ané obecně ýcho né schopnos i poe iky
byly ždy s ejnomě ně zdů azňo ány; na konk é ní si uaci zá isí, k e á znich se
bude jis ém momen u yučo acího pos upu je i naléha ější. Leč ze šech ýcho -
ných úkolů poe iky zá o eň ane ozdílně yplý á společný požada ek, aby uči el
upjal zře el mnohem íce k ýcho ě alých žáko ých schopnos í než k omu, aby
mu p a il co nej ě ší množs í pomíji ých ědomos í.
Všimněme si nyní z ahu mezi poe ikou anejbližšími jí složkami ýuky. Jsou o
li e á ní his o ie ajazyko ěda, snimiž poe ika oří jediný yučo ací předmě , ma-
eřský jazyk. Oli e á ní his o ii jsme již poznamenali, že ozh aní mezi ní apoe ikou
je za dnešního s a u obou ěch o ědeckých disciplín elmi plynulé— bý ají aké
sh no ány pod společný náze li e á ní ědy; až bude řeč o ý ojo ém zře eli, sk e-
ým dnešní poe ika ks ému ma e iálu přis upuje, ys i ne nám jejich sou z ažnos
ješ ě jasněji. Jaký šak je pomě poe iky kjazyko ědné složce yučo ání ma eřskému
OPEN
ACCESS
JAN MUKAŘOVSKý 175
jazyku? Mocné pou o oří u okolnos , že jazyk je ma e iálem básnic í; další spojení
zjedná ají o ázky znaku a ýznamu, společné poezii nejen sjazykem, ale isos a ními
uměními: še básnickém díle je ýznamem, ne oliko slo o, ale iobsah slo em y-
jádřený. Vidi elným spojujícím článkem je pak s ylis ika; uči el ižák mají si o šem
při ní bý ědomi oho, že se básnické dílo nemůže s á přímým zo em jazyko ého
yjadřo ání nebásnického. Úkol poe iky zhledem kjazyko ému yučo ání je jiný
než ukazo a kbásnickému dílu jako ke zo u: na básnickém uži í slo a má o iž bý
žák ycho á án kpochopení složi os i jazyko ého sys ému ikpo ozumění p o mno-
hoznačnos slo a ůči sku ečnos i. Při p ak ickém (sdělo acím) yjadřo ání si člo ěk
zřídkakdy u ědomuje jazyk sám osobě— řeč je mu pouhým nás ojem apozo nos je
sous ředěna k ěci, ok e é se mlu í, popřípadě k eakci, jakou p oje y olá uposlu-
chače. Poe ika šak posky uje uči eli možnos pos a i žáku před oči jedno li é složky
jazyka případech, kde a nebo ona znich je ak ualizo ána ado edena knejin enzi -
nější účinnos i; ak např.pochopí žák pods a u a unkci jazyko é in onace, ukáže-li
se mu na in onaci básnicky ak ualizo ané, jak ěsně sou isí melodický spád mlu y
se s a bou ě y, s olbou slo ajejich pořádkem kon ex u a d. Podobně bude mu lze
ukáza na básnickém slo ě p oměnli os z ahu mezi slo em asku ečnos í; nabude
ak poznání, do jaké mí y je slo o ži ou silou o mující sku ečnos , k e ou označuje.
Zkušenos i ak o získané zapůsobí pak nepřímo na las ní žáko o jazyko é yjad-
řo ání, ikdyž nebude žák eden k omu, aby se ma ně pokoušel básníky napodobi .
Ukázali jsme si, jakým způsobem se poe ika začleňuje do celko é oblas i ýcho y
ido yučo acího předmě u, jehož je součás í. Jde šak nyní o o, jakým způsobem má
se pos upo a při plnění úkolů, ok e ých byla řeč. Řekli jsme již, že se nehodláme
pokouše odidak ický ecep ář, k e ý by bylo lze přímo amechanicky apliko a . I o
bylo již naznačeno, že méně než k e ákoli nauka snáší poe ika, obí ající se uměním,
aby byla žákům podá ána jako soubo ědomos í. Má bý p os ředkem k omu, aby
byly ycho ány jis é žáko y schopnos i, aby mu byly š ípeny jis é do ednos i, ni-
koli k omu, aby byla c ičena jeho paměť; o je zřejmé již z ýč u ýcho ných úkolů
poe iky, k e ý jsme ýše podnikli. Na zá adu je zejména přílišné h omadění e mínů
s ylis ických (např.náz ů ůzných igu ), me ických (memo o ání složi ých s o ic-
kých zo ců a p.) ajiných. Pedagogicky neúčelná a ědecky nesp á ná je aké snaha
zařadi s ůj co s ůj každé dílo do jis ého li e á ního d uhu podle de inic přehlížejících
his o ickou p oměnli os básnických d uhů; zby ečné je aké úzkos li é oddělo ání
d uhů úzce příbuzných, ak např.no ely apo ídky. Mnohem účelnější je ukáza žáku
na konk é ním příkladě, jaký li ykoná á příslušnos díla kd uhu sku ečně ži-
ému na celou básnickou ýs a bu, jak se mnohdy d uho é zařadění p oje uje i e
zdánli ých de ailech, např. e olbě me a, e ýbě u slo , ba i  ýmech a d. Žák
má bý u ědoměn o om, že d uh je ži á o mující síla, nikoli pomůcka školského
řídění; má mu bý ukázáno, že d uhy znikají izanikají a y íjejí se během s ého
ání; má bý poučen o om, že po ědomí d uho ého řídění poezie je něk e ých
dobách silné apod obné, jiných slabé asumá ní, aže edy je ěc zcela jiná, usuzu-
jeme-li od uho é příslušnos i např. ý o ů puchmaje o ských, než nucujeme-li do
přesně oddělených d uho ých příh ádek ý o y poezie dnešní.— Pochybnou cenu
ýcho nou i ědeckou mají dále us álená, no malizo aná schéma a ozbo u, apliko-
aná beze změny na každé dílo bez ozdílu, řebaže se ako á schéma a leckdy áří
„mode ně“; není edy sp á né, p obe e-li se při každé básni např.nejdří e me um,
OPEN
ACCESS
176 SLOVO A SMYSL 43
pak eu onie, pak básnické opy a igu y, pak kompozice a d. Nikdy se nemá uči el
snaži , aby ojedno li ém díle řekl še, co lze říci obásnickém díle ůbec— ždy je
řeba, aby ozbo omezil ausmě nil. D ojí zře el je při om ozhodující: jednak mají
zře elně ys oupi y las nos i, k e é jsou p o dané dílo cha ak e is ické, jednak se
má ozbo přizpůsobi konk é ní yučo ací si uaci— uči el má si bý ědom oho,
k e ou s ánku básnic í chce na p obí aném díle žákům os ě li ( ak např.bude o-
éž dílo ozbí áno ůznými způsoby podle oho, chce-li na něm uči el os ě li o ázky
básnického y mu nebo ilus o a cha ak e is ický áz o by jeho au o a, nebo chce-
-li je začleni do ý oje básnické s uk u y nebo opě p okáza sou islos i li e á ního
ý oje s ý ojem společenským a d.). Tep e ozbo konk e izo aný ěmi o zře eli
oži ne: zájem pedagogický dá p oci nou izájmu uměleckému.
Aby ne zniklo nedo ozumění, je o šem řeba říci ýslo ně, že odmí áme-li
schema ickou „úplnos “ ýkladu apřemí u e minologie, nejsme p o o daleko ješ ě
pří ženci způsobu, jaký se snad ješ ě dnes u a am ud žuje při ži o ě ajenž zá-
leží pasi ním „ ychu ná ání“ uměleckého díla ze s achu, aby nebyl se řen jeho
„pel“. Pří ženci é o me ody přes á ají na pouhém přeč ení díla, nebo— a o je ješ ě
ho ší— dop o ázejí o o přeč ení banální ly ickou pa a ází jeho obsahu spříměs-
kem esejis ického „zhodnocení“. Není pochyby, že ako ý o způsob zacházení sbás-
nic ím může dojí odez y u ěch žáků, k eří mají nadmě nou yjadřo ací poho o-
os ; ako ý sklon k e balismu je šak záhodno spíše lumi než pěs o a . Uči el,
k e ý by mu ycházel s říc, pod acel by žácích smysl p o odpo ědnos za obsah
adosah p onášených slo aučil by je nah azo a myšlení ses a o áním odposloucha-
ných ází.
Ces , po k e ých se ozbo básnického díla ubí a nemá, je edy několik; pokusme
se nyní jako p o iklad knim cha ak e izo a onu jedinou, k e ou pokládáme za
sp á nou. Poznamenali jsme již, že každý de ail náleži ě řízeného ozbo u má bý
zdů odněn zře elem kcha ak e is ice díla nebo kúčelu, za k e ým se p á ě dané
ch íli ozbo děje. Je šak řeba u čení ješ ě pod obnějšího, ao o se chceme pokusi
následujících ods a cích.
Přede ším je p o dnešní poe iku by os ně nu né nazí a na dílo básnické jako na
součás ý ojo ého p oudu, pojíma je jako je his o ický. To, co se y íjí, je umělecká
ýs a ba— přesunují se zájemné z ahy jejích složek ap oměňuje se ak její cel-
ko ý smysl. Jen zdánli ě nímáme jedno li é básnické dílo zcela bezp os ředně aizo-
lo aně; e sku ečnos i p omí áme do něho ždy současný s a umělecké ýs a by,
jak jej známe zděl jiných, ashody s ím o s a em iodchylky od něho u čují dojem,
k e ým dílo na nás působí. Odchylky no ě zniklého díla od dosa adních z yklos í
mohou se nám zpočá ku je i nega i ně, jako kazy, po překonání nez yklos i mohou
se šak samy s á no mou, jejíž splnění budeme bezděky yžado a od děl dalších.
Tako ým způsobem se po ědomí básnické ýs a by i a o ýs a ba sama p oměňují
a y íjejí, apoe ika, sledujíc en o ý oj, sbližuje se sli e á ní his o ií.
P o školu yplý á z oho o s a u ědy požada ek, aby básnické dílo bylo žáku
předkládáno nikoli jako s a ický ú a , ale jako součás s ále plynoucího dění: má
se žáku je i sou islos i s ím, co před ním předcházelo, popřípadě is ím, co po
něm následo alo. Nelze o šem žáda , aby se škola příliš za ěžo ala odbo nos í, nebo
dokonce aby předjímala úkoly ědeckého zkoumání; s ačí šak leckdy idos i sk o né
náznaky, aby daly žáku pocí i ý ojo ou dynamiku. Tak např.při ozbo u básnické
OPEN
ACCESS
JAN MUKAŘOVSKý 177
o by V chlického lze ukáza konk é ním s o náním s e šem školy májo ské, že
na ozdíl od é o školy uší V chlický in onační asyn ak ickou, a ím i ýznamo ou
samos a nos jedno li ých e šů (ze ním symp omem oho jsou přesahy, ak čas é
uV chlického a ak řídké umájo ců); ačkoli de ail, k e ého se o o s o nání ýká, se
na p ní pohled zdá dos i podřadný, je o jeden zp os ředků, k e ými V chlický y-
ořil p o českou poezii no ý, dosud nebý alý in onační ú a aumožnil no ý ly ický
pa os, jenž znamenal přes a bu celé básnické s uk u y (no ý básnický slo ník, no é
oblas i ema ické a d.). Od de ailu, na k e ém ý ojo á p oměna může bý p okázána
oči ě, lze ak o iškolskému ozbo u niknou do samého jád a básnické ýs a by
aodhali její ý ojo ou dynamičnos .
Básnická ýs a ba se o šem ne y íjí e zduchop ázdném p os o u: souběžně
s ni řními jejími přeměnami, jež znikají ím, že složky na sebe na zájem působí,
dějí se ip oměny e společnos i, k e á dané ná odní básnic í nese, dále jiných
oblas ech kul u y ( ědě, poli ice a d.) a aké jiných uměních. Ze šech ěch o ob-
las í pak mohou ycháze popudy zasahující ý oj li e á ní; o je nu no připus i ,
ikdyž se nedomní áme, jak ěřila li e á ní his o ie pozi i is ická, že by ý ojo é
přeměny li e a u y byly pouhými mechanickými následky ze ních příčin, nýb ž
spíše předpokládáme, je každá ý ojo á přeměna li e a uře je syn ézou ni řních
ý ojo ých endencí s nějšími popudy. P o o aké školský ozbo li e á ního díla
musí kze ním popudům přihlíže . V aťme se kpříkladu u edenému předchozím
ods a ci, klumí o ské in onaci. Měla s é zdů odnění ni řní, k e ým se zde nebu-
deme obí a (me um se po pos upné lik idaci nep a idelnos í nesených obdobím
oman ismu s alo ulumí o ců jedno á ně p a idelným ain onaci připadl úkol u o
jedno á nos zas ří ). Jde nám spíše o o, jak bylo zdů aznění in onace mo i o áno
z enčí— ani školský ozbo nemůže o iž pominou mlčením okolnos , že y oření
no ého ly ického pa osu in onací neseného je souběžné shlubokými přeměnami
českém ži o ě a české společnos i: d obné české měšťans o, k e é počínaje le y
šedesá ými přejalo pos a ení edoucí s y, ydá á se na ces u za kul u ou, ch ějíc
se s á náh adou šlech y apa iciá u imohu nějíc zá o eň hospodářsky; ýsledkem
je ouha po elkých ozmě ech (s a ba elkého Ná odního di adla, ozmach ýs a -
nic í, oz oj podnikání echnického iusilo ání omonumen ali u umění jsou po
é o s ánce je y příbuzné), jakož iusilo ání oši okou kul u ní in o mo anos , os ě-
o os (s o .V chlického překlady z elkých e opských li e a u ); y o okolnos i,
jejichž ýče by nebylo nesnadno ozmnoži , pak přímo olaly po pa e ické poezii.
Je zřejmo, že ep e ehdy, bude-li žák seznámen se sou islos mi, do nichž je pja a
lumí o ská poezie, uzří ji náleži ém os ě lení: jinak je nebezpečí, že se mu její pa os
bude zdá bezdů odný adu ý.
Je-li zapo řebí, aby o ba pomě ně ak blízká době dnešní, jako je poezie lumí o -
ská, byla před očima žáko ýma ý ojo ě zařaděna, má-li se mu zpřís upni její smysl
aoži i její es e ická účinnos , po řebují oho ím nezby něji díla s a ší, např.dílo
Čelako ského nebo Kollá o o. Knu nos i ni řního ize ního ý ojo ého začlenění
přis upuje unich ješ ě po řeba ys ě lení jazyko ého: i době no é, 19.s ole í, kdy
elké e opské li e a u y p aco aly již se spiso nými jazyky značně us álenými,
p ošla češ ina značnými změnami zejména po s ánce lexikální aobecně s ylis ické
(pořádek slo , pomě mezi ě nou souřadnos í apodřadnos í), že nelze ani přibližně
zaujmou adek á ní pos oj ke s a ším dílům, nejsme-li si ěch o p oměn ědomi.
OPEN
ACCESS

178 SLOVO A SMYSL 43
Mnohá zděl se ak o s ala éměř neči elnými. Zde mají s ůj pů od nedá né snahy,
li e a u ách sjazyky us álenými so a mysli elné, přiblíži ipomě ně no é písem-
nic í dnešnímu č enářs u obno ením jazyko ého ý azu; přimlou aje se za jejich
usku ečňo ání napsal před několika le y básník: „Za padesá le leccos zes á lo alec-
cos jazyce umřelo. Předminulý čas jes m e ; přechodníků ajejich adjek i ních
a ů uží áme dnes míře daleko menší než  ehdejší gene aci; a chaismy se s aly
za půl s ole í ješ ě a chaič ějšími.“ Škola má možnos přispí a koži ení s a ší li e a-
u y ces ou jinou, ýcho ou žáko a jazyko ého po ědomí: nímací schopnos člo ěka
jazyko ě kul i o aného není ak úzce omezena na dnešní úzus, jako je omu učlo ěka
bez jazyko é kul u y.
V aťme se šak ješ ě na okamžik k nějším předpokladům li e á ního ý oje. Je
o iž řeba upozo ni , že knim pa ří i akz ané li e á ní li y, ať již ycházejí zli e-
a u cizích nebo ze s a ší li e a u y domácí. Izde jde ozásahy, k e é nejsou podmí-
něny ak uálním směřo áním y íjejícího se písemnic í, nýb ž přis upují odjinud,
a edy z enčí. S ejně jako jiné ze ní popudy nesmějí ani ony bý pojímány mecha-
nicky kauzálně, jak činí i, kdo se pokoušejí jimi básnické dílo bezezby ku ys ě li ,
zacházejíce sním jako sha lekýno ým pláš ěm, seši ým zús řižků. Přes o o šem
nesmějí bý li e á ní li y p os ě mlčky přecházeny ani při ědeckém bádání, ani e
škole. Uzná-li šak uči el za hodné zmíni se o li u při ýkladu díla, smí se o s á
jen za ím účelem, aby ukázal, jakým způsobem ado jaké mí y se li básníko ě
o bě přeměnil izas naopak, jak se sám ní os ědčil p kem oři ým. Nebylo by
např.nepoučné s o na e škole způsob, jakým přejímá zlido é písně Čelako ský
Ohlase písní českých, spomě em, jaký klido é písni zaujal Ne uda Baladách a o-
mancích: uČelako ského se p oje uje snaha poda ě oja nou napodobeninu lido é
písně, uNe udy naopak yzý a é zdů aznění umělos i ý o u (s o nej např.hu-
mo , k e ým se básník s a í nad lá ku); Čelako ský usiluje o ys ižení ducha lido é
písně bez doslo ného přejímání jedno li os í, kdež o Ne uda leckdy lido ou píseň
jedno li os ech nebo i celku éměř ci uje (s o .Baladu oduši Ka la Bo o ského),
při om šak omu, co přejal, dodá á no ého smyslu.
P ob ali jsme několika předcházejících ods a cích značně pod obně o ázku ý-
ojo ého začlenění básnického díla při ozbo u; ěno ali jsme jí ak značnou čás s é
ú ahy p o o, abychom upozo nili na její zásadní ýznam. Nyní přichází na řadu po-
s up, jakým se ozbo má dí jedno li os ech. Řekli jsme o šem již, že není úmyslem
é o s udie připoji kexis ujícím již ozbo o ým schéma ům schéma no é, anebu-
deme se p o o pouš ě do pod obnos í. Nicméně je nu no poznamena zásadně, že se
ozbo nesmí omezi na pouhé kons a o ání, že ako é a ako é je me um básně, a-
ko é a ako é její ob azy a d. Každá složka, na k e ou se upozo ňuje, musí bý iděna
e s ém z ahu ke složkám os a ním ikcelku díla, musí bý objasněna její unkce
dané umělecké ýs a bě. A a o unkce je pods a ě záleži os ýznamo é pla nos i
každé složky, ať „obsaho é“, ať „ o mální“: každá složka bez ýjimky je o iž nosi elem
jis ého ýznamu, acelko ý ýznam, jejž dílo yjadřuje, je syn ézou ýznamů čás-
ečných, nesených jedno li ých složkami. Objasněme na příkladech, co ím míníme.
Předs a me si nejdří e, že se jis ém díle í á naší pozo nos i zámě né řadění
hlásek nápadné ú a y. Řekneme edy, že jeden z á ných p os ředků oho o díla
je eu onie. Tím šak není náš úkol daleko skončen— kdybychom se ím spokojili,
zbudili bychom žáku možná dojem, že poezie záleží dě inské hře sopakujícími
OPEN
ACCESS
JAN MUKAŘOVSKý 179
se hláskami. Je řeba sous ředi pozo nos k ýznamo ému dosahu é o zdánli é h y:
jednou u idíme, že eu onické opako ání celém ex u je neseno jedním nebo něko-
lika ýznamo ě zá ažnými slo y, jejichž cha ak e is ické hlásky se opakují slo ech
jiných ajež ak ýznamo ě zaba ují elké ex o é ozlohy; jindy zpozo ujeme, že
opakující se hlásko é skupiny spojují  ex u na jis ou zdálenos slo a ýznamo ě
odlišná, ale z uko ě podobná— znikají ak nez yklé ýznamo é asociace; jindy
opě zjis íme, že eu onie, dop o ázejíc me ickou osno u básně, ká nepře ži ou
síť z uko ých oz ěn bez nápadných z ahů kjedno li ým slo ním ýznamům. Ta-
ko é zjiš ění je šak ep e začá ek: je nyní řeba položi si o ázku, jak se ýznamo á
pla nos eu onie upla ňuje zhledem kcelko é ýznamo é ýs a bě díla. A u si ez-
měme za příklad ře í zp á ě jmeno aných případů, en, kdy eu onie p os upuje dí-
lem jako zdánli ě zcela s éby ná asamoúčelná h a shlásko ými ses a ami. Je o do
značné mí y— jak jsme kdysi ukázali— případ Mácho a Máje. Nuže, p á ě  om o
díle připadá eu onii po s ánce ýznamo é úkol elmi zá ažný: eu onické ses a y,
upou á ajíce se s ým z uko ým kouzlem č enářo u pozo nos , od acejí ji od ýzna-
mo ého jád a jedno li ých slo anapomáhají ak u olnění boha ých, ale neu či ých
sů ýznamů edlejších („akceso ních“), olně se slo em sd užených. Ases oupíme-
-li ješ ě hlouběji, na azíme na samo ný Máchů me a yzický pos oj: sku ečnos je í
se omu o básníku jako h a p cha ých je ů bez pe né pods a y— od ud po lačo ání
ýznamo ých jade e p ospěch mlha ých ýznamů akceso ních,— aeu onie je Má-
jin zá oj, jímž je en o me a yzický nihilismus zas řen.
U edli jsme Máchů případ jako doklad, že od nejze nějších složek „ o málních“
ede přímá ces a do nejhlubších ýznamo ých s e díla, achceme se pokusi iodů-
kaz jis ém smyslu opačný, že o iž složky „obsaho é“, zdánli ě zcela p o ichůdné
„ o málním“, nejsou aké nic jiného než ýznamy. Školské ozbo y přijímají leckdy
bez důkazu za p okázané, že dílo s ým obsahem au en icky yjadřuje básníko y ci y
nebo zob azuje sku ečnos , k e ou líčí nebo ok e é yp á í. Podle oho pak sdílem
zacházejí, p obí ajíce odděleně anezá isle obsah díla a„básnické“, j.ozdobné y-
jádření oho o obsahu. Není o šem pochyby o om, že básnické dílo je e spojení jak
s ni řní, psychickou sku ečnos í básníko ou, ak ise sku ečnos í hmo nou, smys-
ly níma elnou. To o spojení šak nemusí nik e ak bý přímé ajednoznačné. Tomu
nas ědčuje již okolnos , že o, co chází do básnického díla jako obsah (jedno li é
mo i y i ě ší jejich soubo y), je ne oliko od azem básníko a záži ku, ale nu ně isou-
čás í li e á ní adice— úplně no ých mo i ů las ně není. Poukaz klá ko é adici,
uchýlí-li se kněmu uči el při ýkladu, může žáko i os ě li ýznamo ou po ahu
mo i ů icelých éma , dos ane-li se mu o šem poučení, jak básník přeja ou lá ku
pře ořil ap oč o učinil, a u bude již řeba sáhnou k ozbo u samé ýs a by díla.
Zcela zře elně ys i ne šak ýznamo á pods a a „obsahu“ ep e ehdy, uká-
žeme-li, že opůsobnos i jis ého mo i u díle daleko ne ozhoduje jen o, co se jím
osku ečnos i ypo ídá, nýb ž do značné mí y, někdy ipře ážně způsob, jakým je
mo i členěn do sou islos i smo i y os a ními, jakož ijeho pomě kjazyko ému
yjádření. Týž mo i může ýznamo ě působi zcela ůzně podle oho, ysky uje-li
se díle jen jednou, či opě o aně, je-li dán jako edlejší de ail, či jako osno ný bod ý-
znamo é ýs a by, je-li p o ázen příznakem časo ého plynu í, či je-li členěn do sou-
islos i, k e á oho o příznaku pos ádá ( ozdíl mezi s a ickým adynamickým uži ím
mo i u), je-li dále— epickém díle— spja sosobou či spří odním p os ředím ( ak
OPEN
ACCESS
180 SLOVO A SMYSL 43
Mácho ě Máji se mo i lásky pojí ne oliko kosobám, což je případ no mální, ale
ike k ajině akpří odnímu dění, nabý aje ím z láš ního ýznamo ého zaba ení
az láš ní důsažnos i p o celko ou ýznamo ou ýs a bu). Co se ýče pomě u mo-
i u kjazyko ému yjádření, může bý mo i buď jeho součás í, je-li při opě o ání
ždy zno u yjadřo án ýmž slo em, ouž skupinou slo nebo ouž ě ou, nebo na-
opak může bý kjazyko ému yjádření pos a en p o iklad, je-li při opě o aném
ýsky u jednou yjádřen jediným slo em, jindy naopak celou ě ou ajindy konečně
dalším úsekem ex u. Jsou imnohé jiné způsoby sepě í mo i u se slo ním ý azem;
ak např.může mo i ze slo ního yjádření zejí (mo i y i éma a založené na slo -
ních hříčkách nebo d ojsmyslech), nebo může bý se slo ním yjádřením synonymní
( ak např.mo i y oz ěny aod azu e odní hladině, čas é Máji, jsou ýznamo ě
synonymní se zdů azňo áním neu či ých ýznamů akceso ních— aké ony po lačují
„ ýznamo é jád o“ ěci, oslabují její předmě nos ).— Pochopení p o ýznamo ou
po ahu lá ko ých p ků básnického díla je edy požada kem zásadní důleži os i ne-
oliko při ědeckém zkoumání, ale ipři školním ozbo u a ýkladu.
Dospí áme ke konci s é ú ahy. Nechybí o šem pod obnos í, k e ým by ješ ě bylo
zapo řebí ěno a pozo nos , a šak příliš pod obné ozp aco ání jich mohlo by za-
s ří hla ní éma, ok e é nám šlo: ch ěli jsme ukáza , že poe ika, poja á jako in eg u-
jící součás , ba jako základ li e á ního yučo ání, nesmí bý ak o ána jako soubo
ědomos í, nýb ž jako p os ředek ýcho y aže ýcho ná moc poe iky může dojí
upla nění ep e ehdy, us oupí-li s a ický aa omizující ozbo básnického díla, za-
ložený na mechanickém ýč u jedno li ých las nos í, sjednocujícímu ýkladu jeho
umělecké ýs a by, poja é jako složi ý ýznamo ý celek ajako je his o ický. Do kli
jsme se při om aké pomě u školské poe iky ksoučasnému s a u eo ie básnic í.
Tomu o s yku ědy se školou budiž ěno áno několik zá ě ečných slo naší ú ahy:
Je o šem řeba, aby škola sledo ala oz oj ědy, neboť již sám ýcho ný zře el
kdůslednos i myšlení si žádá, aby škola při shledá ání podně ů, k e é přijímá z ědy,
nepos upo ala eklek icky, akže by žáka za alo ala říš í pouček na zájem nesou-
hlasných. Při om šak nebylo by dobře zapomína , že cíle školské p axe a ědeckého
úsilí pozná acího jsou ůzné. So a lze p o o dopo učo a , aby škola napodobila po-
s up, jakým se ěda dobí á s ých pozna ků: úzkos li á k i ika pojmů apečli á úplnos
pod obnos ech s ědčí ědě, ale ázala by uce škole. I ědecky dobře in o mo aný
uči el, ba snad nejspíše en, komu základní zásady dnešní eo ie li e a u y přešly
op a du do k e, bude při yučo ání íce dbá oho, aby šťas ným las ním nápadem
na odil bezp os řední spojení mezi sebou ažac em, než aby s ědomi ě pa a ázo al
něk e é ědecké pojednání, ýkající se p obí ané lá ky. Neboť „šedá je každá eo ie…“.
Jan Mukařo ský: Poe ika jako základ li e á ní ýcho y na s řední škole. S řední škola. Věs ník českých
p o eso ů 23 (50), 1942–1943, č.5, s.205–215 (P aha: Ús řední spolek českých p o eso ů).
OPEN
ACCESS