ČASOPIS PRO MODERNÍ FILOLOGII 103, 2021, Č.2, S. 210–227
Opako ání jako součás u áření
p aco ního (dop o odného) ozho o u
Jana Ho manno á— Ma in Ha lík (P aha)
THE ROLE OF REPETITION IN WORKPLACE CONVERSATIONS
This a icle is ap ima ily as ylis ic analysis o acon e sa ion aking place be ween colleagues wo k-
ing oge he . Emphasis is placed also on sociolinguis ic ac o s (e.g., he asymme y o he con e -
sa ion and he dis ibu ion o he social oles o he wo in e locu o s) ha esul in he use o spe-
ci ic linguis ic ea u es (especially i s -, second- and hi d-pe son singula and plu al p onouns
and e b o ms such as he indica i e, impe a i e and condi ional moods and also he use o he in-
ini i e) and aspeci ic deg ee o “poli eness” exp essed in he con e sa ion by one o he in e locu-
o s. Me hods o in e ac i e linguis ics a e used o analyse epe i ion as an impo an con e sa ional
discou se s a egy, and a ious ypes o epe i ion (e.g., in en ional/unin en ional, iden ical/modi-
ied, in ensi ying, con i ma o y, co ec i e: “sel -co ec ions” and co ec ions o he in e locu o )
a e dis inguished wi h ega d o p osody and sequen ial con ex . Ade ailed analysis o asho sec-
ion o he con e sa ion highligh s he ole played by ges u es and acial exp essions (also wi h e-
ga d o epe i ions) in main aining mu ual in elligibili y be ween he in e locu o s and in coo di-
na ing hei sha ed wo k.
KEYWORDS
wo kplace con e sa ion, (co-)es ablishmen o mu ual in elligibili y be ween in e locu o s, sequen-
ial con ex , epe i ion, p osody, ges u es and acial exp essions
KLÍČOVÁ SLOVA
dop o odný p aco ní ozho o , (spolu)kons ukce zájemného po ozumění pa ne ů, sek enční
kon ex , opako ání, p ozódie, ges a apohledy
DOI
h ps://doi.o g/10.14712/23366591.2021.2.3
1. METODOLOGIE, DATA: DOPROVODNÝ ROZHOVOR
AJEHO CHARAKTERISTIKA
G an o ý p ojek řešený současné době Ús a u p o jazyk český AV ČR má náze Podíl
syn ak ických, p ozodických ane e bálních p os ředků na sek enčním u áření ozho-
o ů češ ině1 aje založen na analýze ain e p e aci ideonah á ek z ůzných komu-
nikačních si uací. Jednou znich je ozsáhlý ozho o houslařské dílně;2 je o ypický
1 P ojek č.19-21523S podpo o aný G an o ou agen u ou ČR, jehož ámci znikl i ex é o
s udie.
2 Vhouslařské dílně jsme nah á ali jeden celý p aco ní den, p o po řeby é o s udie jsme
p aco ali snah á kou o ozsahu 48 minu .
OPEN ACCESS
JANA HOFFMANNOVÁ— MARTIN HAVLÍK 211
ozho o dop o odný (při společné p aco ní činnos i) aúčas ní se ho přede ším d a
spolup aco níci, Jind a aOlda. (Jen spo adicky zasahuje do ozho o u další zaměs nan-
kyně dílny; její účas zde necháme s anou.) Me odologie é o analýzy ychází ze s y-
lis iky (hla ně na počá ku, při snaze ocelko ou cha ak e is iku a ypologické zařazení
ozho o u), dále ze socioling is iky ( ozložení olí obou účas níků— e z ahu kjejich
podílu na ozho o u) ain e akční ling is iky (Ha lík, 2016; Coupe -Kuhlen— Sel ing,
2018); dů az bude kladen na syn ak ickou ýs a bu eplik, a ale samozřejmě nemůže
bý sepa o ána od p os ředků p ozodických (sup asegmen álních) ane e bálních.
Přes ože jde op aco ní ozho o , k e ý se odeh á á p os o u u či é ins i uce
(p aco iš ě), náleží do s é y každodenní běžně mlu ené komunikace; dá se po ažo a
za ozho o ne eřejný, nepřip a ený (ikdyž je řeba počí a se značným „backg oun-
dem“ společných zkušenos í obou dlouhodobých spolup aco níků), je elmi bezp o-
s řední azcela ne o mální (s o .k omu Ho manno á e al., 2016, s.40 aj.). Ve bální
složka zde— na ozdíl od něk e ých jiných dop o odných ozho o ů— není nijak
pozadí, naopak je elmi boha á. In e akce je ži á ain enzi ní, epliky obou pa -
ne ů se nezřídka přek ý ají (ikdyž jde o unkční akoope a i ní „skákání do řeči“,
nejčas ěji op oje y souhlasu, po zo ání, doplňo ání). Zpě ná azba je okamži á,
oběma pa ne ům záleží na om, aby si dobře ozuměli, neus ále dochází ke zájem-
nému „ ylaďo ání“ (ip os řednic ím op a ahla ně opako ání— iz níže), ím je
o mo áno sek enční uspořádání. Ospon ánním kon ak u s ědčí hojnos kon ak o-
ých p os ředků („disku zních ma ke ů“— s o .pod obně kap. 9 knize Ho man-
no á e al., 2019): hele, počkej, iď, íš, íš co, y ole, y jo….
Zajíma á je o ázka syme ie/asyme ie oho o ozho o u. Osyme ickém u á-
ření asi nelze mlu i už zhledem kodlišným sociálním olím: Jind a je edoucím
houslařské dílny aje pods a ně s a ší než jeho spolup aco ník Olda. Důleži é aké je,
že analyzo aný ozho o je zá o eň ins uk áží, zadáním p áce p o Oldu. P o lepší
pochopení, oč něm jde, jej e s učnos i popíšeme: Jind a po s ém zaměs nanci žádá
na přání zákazníků mí nou úp a u o my houslí. Ta o d obná úp a a nicméně yža-
duje značnou echnickou do ednos apřesnos . Pods a né je, že Jind a sice danou
ch íli í, čeho chce dosáhnou , ale ne í zcela přesně jak. Spolu se s ým spolup aco -
níkem edy musí dospě k ealizo a elnému pos upu, k e ý by edl ke kýženému ý-
sledku. Vzájemná spolup áce apo ozumění jsou p o o p o úspěch pláno ané úp a y
zásadní: Olda musí ědě , co sám, již bez pří omnos i Jind y, bude děla ajak o bude
děla . Jind a při om, jak již řečeno, danou ch íli sám přesně ne í, jaký p aco ní
pos up edoucí kžádoucímu ýsledku, úp a ě o my, je nejlepší, adek á ní ap o-
edi elný. P á ě p o usku ečni elnos zamýšleného pos upu je důleži á pří omnos
Oldy jakož o p ak ika: jeho nadřízený může mí nějakou předs a u, ale je na Oldo i,
k e ý ji bude ealizo a , zda mu ji odsouhlasí jako usku ečni elnou, či nikoli; pří-
padně, zda na hne úp a y ycházející zjeho p ak ické zkušenos i řemeslníka. Oba
p aco níci si edy musí na zájem ozumě a o o po ozumění dá a dos a ečné míře
naje o, a o nikoli jen ak naoko, ale sku ečně, neboť na om o s ozumění dosaho a-
ném analyzo aném ozho o u zá isí úspěch budoucí p áce.
Z é o po ahy ozho o u yplý á, že Jind a mlu í nes o na elně íc než Olda
acelý p ůběh p áce (ikomunikace) nenásilně řídí. Uží á daleko íc a ů 1.os. sg.
(slo esných izájmenných— mně, mi, např.podle mě)— na jejich celko ém poč u se
OPEN ACCESS
212 ČASOPIS PRO MODERNÍ FILOLOGII 103, 2021, Č.2
podílí 64 %, Olda 36 %. U a ů 2.os. sg. (opě če ně i, ě) je pomě 70 % : 30 %, u a ů
1.os. pl. ( če ně čas ého nám) 78 % : 22 %. U edené pomě y odpo ídají omu, že Jin-
d ů podíl na ozho o u (aspoň na jeho e bální složce) zah nuje asi d ě ře iny až
ři č iny; jeho eplik je pods a ně íc ajsou mnohem ozsáhlejší,  om o ohledu je
jeho dominance jasná. Ješ ě ý azněji oní o šem s ědčí o, že p ůběhu zkoumaného
ozho o u Jind a užije 56 impe a i ních slo esných a ů (přines, po ol aj.), za ímco
Olda neužije žádný a oho o ypu (nepočí áme-li d ojí uži í kon ak o ého počkej),
neudílí edy s ému edoucímu žádné pokyny. K omu o apela i nímu cha ak e u
Jind o a yjadřo ání lze přičís i oka i Oldo— obje í se sice pouze sedmk á , ale
oslo ení Jind o zOldo y s any se neobje í ůbec. Na d uhé s aně se zdá, že „šé “
Jind a činí še p o o, aby p oje y s é nadřazenos i  ozho o u oslabil nebo se jim
yhnul. Vcelém kon ex u ozho o u jeho impe a i y nepůsobí nijak příkře; přes o
Jind a elmi čas o mís o impe a i u (udělej, ube apod.) užije
— 1.os. sg. (bych o zkusil, já bych o s áhnul)
— 1.os. pl. ( o uděláme, o budeme muse uděla , o bysme udělali)
— neosobní a y 3.os. sg. ( o se udělá, že by se o udělalo, bude se o muse uděla , ak
by se o muselo…; bylo by po řeba koupi , odle by ch ělo dá přeb ousi , ak se am při-
c akne…)
— in ini i (aco o p oje , možná o jenom přejec , možná malinko ub a ).
Zhlediska Jind o a zmí ňo ání impe a i ního, příkazo ého ázu komunikace sjeho
zaměs nancem je příznačná ysoká ek ence a ů 1.os. pl., a o ješ ě kondicio-
nálu, k e ý nah azuje indika i : ak bysme ale po řebo ali = po řebujeme; y bysme měli
= y máme; i enhle en bysme zkusili = zkusíme; o by ch ělo dá přeb ousi = musíme o
dá … Kondicionál ( menší míře) použí á iOlda: zej a bych o udělal = udělám (p o-
ože dneska o nes ihnu); někdy se ion spomocí kondicionálu yhýbá omu, aby
s ému šé o i přikazo al: zal bych u či ě d ě kila = ezmi… Čas é jsou iúčelo é apřed-
mě o é ě y sabysme, abychom— ikdyž ady lze asi do jis é mí y pochybo a o om,
zda jde sku ečně okondicionál: já když ak eda koupim no ou s ě ku abysme se am do-
s ali; mně de o o abysme neměli slepený desky; ch ěli abychom o se řeli.3
P o o o celko é (ač jis ě pod ědomé) zmí ňo ání asyme ie  ozho o u je pří-
značné s řídání nosných slo esných a ů. Vukázce (1) Jind a přechází od 1.os. pl. (udě-
láme, bysme zkusili) kimpe a i u (sesaď, udělej). Vukázkách (2) a(3) je naopak impe a i
(zkus, s ahni) následně zeslabo án spomocí 1.os. pl. (zkusíme, s ahnem). Vukázce (4)
pak de ini i nímu pokynu p o ej předchází neu či é by se o dalo . p o a .
(1)
Jind a: zkusíme uděla eda ee ak že uděláme . […] o znamená že i enhle en
bysme zkusili ee […] sesaď p os ě jeden en […] udělej am…
3 F.Š ícha Akademické mlu nici spiso né češ iny (Š ícha, 2013, s.805) u ádí, že e ed-
lejších ě ách účelo ých po spojce aby následuje kondicionál. Vu edených případech je
ale zřejmě (nespo ná) kondicionálo á o ma  ozpo u se séman ikou.
OPEN ACCESS
JANA HOFFMANNOVÁ— MARTIN HAVLÍK 213
(2)
Jind a: no . ak ( ) (dej) zkus ji am píchnou . zkusíme am dá jednu
(3)
Jind a: lehce o s ahni . jo lehce o s ahnem . adoťuknem
(4)
Jind a: p o ože ajdle . hele ajdle by se o dalo . p o a
Olda: no
Jind a: ne im kde eš ě jinde . ale možná že o p os ě jenom p o ej jo .
Jind a se někdy za udílení pokynů Oldo i dokonce omlou á (5) nebo na něj su či ými
ozpaky přenáší požada ky ěch, kdo jim zadá ají zakázky (6):
(5)
Jind a: hele př- ee přines o . přines o přines oba d a y plechy ať se na o
podi áme . ě honim jak nadmu ou kozu ale . e
(6)
Jind a: p osim ě eš ě jedna ěc . ee s ěžo ali si (nebo ne) s ěžo ali si ale ch ěli .
abysme . až se nalepí žeb o . abysme ee am udělali abysme am udělali
(ďolek) jako jo . abysme am aby aby am nezůs ala nezůs ala housenka
Jak už bylo řečeno, Olda s ému nadřízenému neudílí žádné pokyny, ajen ýjimečně
si do olí k i ickou poznámku (dobře míněnou, zájmu společného úsilí): ajdle už
[si ji zas] od azil [p os ě]. Ap o ože zápě í přejdeme kopako ání— jako knosné
složce syn ak ické ýs a by oho o ozho o u—, snad se hodí už zde u és možná
přek api é kons a o ání, že celém p ůběhu komunikace pouze 5k á opakuje Olda
po Jind o i, za o 35k á opakuje Jind a po s ém podřízeném Oldo i! Lze o opě y-
s ě li ím, že Jind a ůbec daleko íce mlu í— ale zhlediska syme ie/asyme ie
a ozložení sociálních olí možná i ím, že Jind o y p omlu y jsou spíše koncepční,
obecnější; Olda je začas é konk e izuje (sohledem na momen ální p aco ní p oblém)
ajeho šé u o konk e izaci (možná ád, súle ou?) akcep uje (ukázky 7, 8).
(7)
Olda: počkej já o [přeb ousnu]
Jind a: [( )] pře- přeb ousni no
(8)
Olda: já si myslim jako že jo no
Jind a: no
Olda: o am s ejně [nedos aneme]
Jind a: [ o am nedos aneš o am] nes číš .
OPEN ACCESS
214 ČASOPIS PRO MODERNÍ FILOLOGII 103, 2021, Č.2
2. OPAKOVÁNÍ VROZHOVORU
2.1 TYPY AFUNKCE OPAKOVÁNÍ
Ve spon ánní mlu ené komunikaci je opako ání slo , jejich čás í i ozsáhlejších úseků
ýpo ědi elmi čas é— ať už mlu čí opakuje o, co řekl on sám, nebo opakuje po pa -
ne o i. Včeské ling is ice se samozřejmě dlouho p oje o al zájem oopako ání čás í
ýpo ědi psaných p oje ech, a edy přede ším oopako ání zámě né (s o .Ma he-
sius, 1947; Křížko á, 1960; G epl, 1967, 1968; Bečka, 1968). S oz ojem zkoumání mlu-
ených p oje ů se do popředí dos al o něž zájem o ůzné d uhy a las nos i opako-
ání každodenních mlu ených p oje ech: Zeman (1999) se zaměřil na opako ání
p ozodických kon igu ací; Mülle o á (2005) aHo manno á aMülle o á (2007) oz-
lišily opako ání monologické adialogické (in e akční), doslo né amodi iko ané,
bezp os řední adis an ní aj. Ty o p áce už na azo aly na něk e é ýzkumy zah a-
niční— s o .např.Tannen (1989), Bazzanella (1993) azejména Johns one (1994),
k e á předmlu ě edi o ané publikaci zdů aznila mezi unkcemi opako ání unkci
ex o ou, é o ickou, in e akční, e e enční, es e ickou adalší. Opako ání je aké é-
ma em in e akční ling is iky (p o přehled s udií na o o éma iz Coupe -Kuhlen—
Sel ing, 2018, kapi ola F); zde je čas o spojo áno sop a ami či spřek y y eplik. Čas é
je zopako ání slo , k e á zazněla přek y u eplik, a o po jejich skončení. Opako-
ání čás i ýpo ědi může bý aké uží áno jako komunikační p os ředek kud žení
si epliky či kjejímu získání. Vin e akční ling is ice je obecně elký dů az kladen
na sek enční kon ex ana o mu uží aných p os ředků. Z oho mimo jiné yplý á,
že opako ání je jedna zmnoha kon e začních p ak ik, ale zá islos i na sek enč-
ním kon ex u azpůsobu zopako ání je jím dosaho áno ůzného jednání: „The p ac ice
o epea ing, p oducing asecond saying o an ea lie i s saying, is he same o a
leas ecognizably simila in all he sequen ial con ex s we ha e examined. Ye he
ac ion ha his epe i ion pe o ms o enac s is dependen on he pa icula s o he
si ua ion in which i is embedded.“ (Coupe -Kuhlen— Sel ing, 2018, on-line kapi ola
F, s.41: [h ps://www.camb idge.o g/ iles/2015/1497/6105/Online-Chap e _F.pd ]).
Z oho o hlediska je důleži á p ozódie opako aných slo (s o .např.Coupe -Kuh-
len, 1996 či Cu l— Local— Walke , 2006). Zejména jde o o, zda p ozódie opako ání
nějakým způsobem opakuje či e lek uje p ozódii opako aného, či nikoli. Cu l e al.
(2006) kupř. popisují z .„double“, k e á jsou sys ema icky uží ána mlu čími kuza-
ření sek ence. Zp ozodického hlediska je zde důleži é, aby slo a byla zopako ána
sp ozódií z cadlící p ozódii slo předchozích, opako aných. Jen  ako ém případě
je komunikující e zájemné koope aci uží ají kukončení sek ence, případně ema-
ického celku.
K základní cha ak e is ice ůzných ypů opako ání s o . Scheglo (1996,
s.177–180), k e ý u ádí sedm ysů ozlišujících ypy opako ání podle oho, 1.kdo
opakuje, zda s ále ýž mlu čí, či jeho/její komunikační pa ne /ka; 2.zda se opako-
ání ysky ne bezp os ředně e s ejné eplice, či  eplice až následující; 3. jaké
sek enční pozici se obje í opako ání ealizo ané ecipien em: en může buď inicio-
a no ou sek enci, nejčas ěji op a nou, nebo odpo ída na předchozí epliku; 4.zda
je opako ání s ejné, iden ické, či modi iko ané; 5.zda opako ání oří samos a nou
OPEN ACCESS

JANA HOFFMANNOVÁ— MARTIN HAVLÍK 215
epliku, či je kombino áno sdalší p omlu ou; 6.zda opako ání, jímž je yjádřen sou-
hlas, je jediným yjádřením souhlasu, či je ozšířeno odalší o my souhlasu; 7.po-
slední cha ak e is ika se z ahuje k omu, co je opako áno: jedná se opřípady, kdy
mlu čí s ému komunikačnímu pa ne o i nabízí kpo zení jeho předpokládaný
názo , in e p e aci apod., a en jej zopako áním po dí.
Vyjdeme-li při analýze dop o odného ozho o u houslařské dílně zněk e ých
ýše na žených ypů adi e encí opako ání, je například elmi ob ížné ozliši opa-
ko ání zámě né anezámě né: mezi oběma póly se u zřejmě ozp os í á celá škála
ůzných případů. Na pól „zámě nos i“ by snad bylo možno umís i opako ání in-
enzi ikační, zdů azňující, naléha é; na pól nezámě nos i nap o i omu opako ání
jako součás nelehkého, pos upného o mulačního p ocesu, jakéhosi „ ozjíždění“,
hledání slo a, acení, odbočo ání, áhání, zápasu o yjádření. Ten o yp opako ání
( las ní řeči, ě šinou  ámci jediné epliky) je našem dialogu u či ě nejčas ější
aje ě šinou dop o ázen hezi ačními z uky (ee), pauzami, p o aho áním slabik, ím,
že se mlu čí pře uší up os řed slo a (cu o ) azačá ek zno u zopakuje, ím, že se
op a í, apod. Mezi oběma póly se pak nachází např.opako ání po pa ne o i s unkcí
souhlasu, podpo y, po zení řečeného (někdy imechanické opako ání ypu echo,
z .shadowing); opako ání něčeho, co pa ne mlu čímu napo ěděl; nebo opako ání,
k e é slouží na azo ání ýpo ědí či eplik, j.např.opako ání ý azu zo ázky ná-
sledující odpo ědi. Vedle doslo ného opako ání se ysky uje opako ání zah nující
ůzné modi ikace a a iace: něco se ypouš í, přidá á, obměňuje, op a uje, mění se
slo osled (mi o ing) aj. Symp oma ické p o dop o odný p aco ní ozho o je opako-
ání demons a i ( ajdle, odle, endle en), dop o ázené příslušnými ges y apohyby
(nezřídka o něž opako anými).4 In enzi ikační, dů azné opako ání po pa ne o i
( našem ozho o u sko o ždy souhlasné, jen ýjimečně nesouhlasné) se yznačuje
mnohonásobným opako áním ý azů jo, no, ano, ne, dob ý, jasně, o je jasný…
2.2 „SEBEOPAKOVÁNÍ“ (OPAKOVÁNÍ MLUVČÍHO PO SOBĚ SAMÉM)
Je nasnadě, že „monologické“ opako ání, „sebeopako ání“ (analogicky k e mínu se-
beop a y; iz např.M ázko á— Homoláč, 2018) nej ůznějších podobách nachá-
zíme hla ně  eplikách dominan ního mlu čího Jind y. Při „ ozjíždění“, pos upném
o mulo ání, hledání ý azu p odukuje opako ání doslo né, úplné (9); čás ečné
nebo ůzně modi iko ané (10); opako ání su či ým ozšířením, doplněním (11, 12)
nebo sop a ou (13–16; h anice mezi opako áním aop a ou je u o šem elmi ne-
u či á). Příznačné je čas é opako ání demons a i (17, 18, 19) i ý azů ýplňko ých,
např.jako (20):
4 P o dop o odné p aco ní ozho o y je příznačný nízký ýsky plno ýznamo ých subs an-
i , k e á jsou nah azo ána p á ě zájmeny ap os ředky ne e bálními. Všiml si oho už
M.Weinga (1932) udialogu sk ejčím při zkoušení ša ů. Dialog zákaznice se š adlenou
je in e p e o án aké článku J.Ho manno é (2014), ozho o d ou kama ádek nad oz-
ple eným s e em pak publikaci Ho manno á— Homoláč— M ázko á (2016, s.70–71).
Tako é ozho o y se éměř zcela obejdou bez ema icky cen álních ý azů jako „ša y“,
„s e “ či zde „housle“. (Za připomenu í děkujeme anonymnímu ecenzen o i.)
OPEN ACCESS
216 ČASOPIS PRO MODERNÍ FILOLOGII 103, 2021, Č.2
(9) Jind a: a. zkusil bych o . zkusil bych o jako pomě ně přesně jo ee ep e
(10) Jind a: jo jo em em o je o je dob ý . já si myslim že o je dob ý
(11) Jind a: jinak o jinak nám o ujede .
(12) Jind a: zkusi o s a p os ě co i pude . ee jako co i o pude nejpřesnějc
(13) Jind a: zase při ahnu k omu . při ahuju k omu ee .
(14) Jind a: ask z y na aný . sk z y před aný di ky
(15) Jind a: am není dů od p oč jí ee p oč jí dá a . eee p oč ji mí ee ee jako
e d ou kusech
(16) Jind a: apředs a uju si ak že bysme o eda . ee že bysme o . nalepili na
enkej . ee jako na enkou ee housenku .
(17) Jind a: ajdle už [je . no ajdle už je] ajdle už je přes sebe [že jo]
(18) Jind a: e akle bych o ee ee akle bych o s ahnul ksobě .
(19) Jind a: ne o no málně o udělej no málně udělej odle . odle a odle . azkus
o zkus o
(20) Jind a: íš jak [jak se o] y ábělo ak o jako ak o malinko jako jako mělo
u en- asi u endenci
Někdy se opakuje pouze u či ý segmen slo a (nejčas ěji p e ix), k e é při p ním po-
kusu zůs ane nedořečeno (21, 22) a zniká ak dojem jakéhosi „kok ání“. Opako ání
může bý imnohonásobné— od ojnásobného až po daleko ě ší poče (23–27). Ve
šech ěch o případech se elmi názo ně od áží p oces pos upného hledání po řebné
o mulace, někdy i ozpomínání na u či ý údaj, např.jméno (28).
(21) Jind a: až až bude až bude oz- až bude ozdělanej [p os ě] .
(22) Jind a: ne- ne- neuděláš obě s any na- na- najednou jo .
(23) Jind a: kdyby si- kdyby sis ajdle kdyby sis uříz .
(24) Jind a: ne am je . am je z obou s an […] p o ože oni oni oni […] jak je
o ze d ou půlek že jo . ak je nes ahli dos ksobě
(25) Jind a: já jenom eda ejá jenom eda e. hele ee akle ee . eš ě eda zkusíme
jesi by o šlo na . ale ono o nepude na u na u na u ni ř- na u .
(26) Jind a: ale ale myslim si je o je o je o je o je o o ina
(27) Jind a: aby ee akle jak je jak je jak je o jak je ee jak je . jak je [( o žeb o)]
(28) Jind a: no o (musim) o je od jinýho o o je od oho ee . o je od ee o
je od Babáka
Dále u ádíme příklady na opako ání, k e é má unkci zdů azňující, in enzi ikační,
naléha os i e z ahu kpa ne o i (29–31). Aspříklady dalšími už se přibližujeme
kopako ání in e akčnímu, „dialogickému“: Jind ů „bouřli ý souhlas“ (32–36),
nebo ýjimečně nesouhlas (37) předs a uje sice eakci na epliku pa ne a, ale ne-
jde přímo oopako ání po pa ne o i, opako ání se s ále odeh á á u ni ř epliky je-
diného mlu čího.
(29) Olda: kde ady . de ako á ady o u o mu eda . ady o u
(30) Jind a: no ob áceně dej jí ob áceně ať o s ojí .
OPEN ACCESS
JANA HOFFMANNOVÁ— MARTIN HAVLÍK 217
(31) Jind a: s ačí s ačí s ačí . akle
(32) Jind a: [jo jo jo jo jo jo ano ano ano p o ože] jinak o jinak o am nedos a-
nem
(33) Jind a: [no o je jasný o je jasný no] no no .
(34) Jind a: [no] o je jasný o je jasný no o je s- samozřejmý […] [no no no no
jasně] no
(35) Jind a: [jasný o je o je jasný y y am] . y am y am y am zajedou o
ne a e
(36) Jind a: dob ý sk ělý dob ý dob ý dob ý […] [jo] jo jo em em o je o je
dob ý . já si myslim že o je dob ý
(37) Jind a: no je- ne [ne ne (ne) ne] ne ee ne ne jenom p áme se kdy je o chy -
řejší
Aopako ání (např. ukázce 38 ý azů en a on) může mezi sebou p opojo a ijed-
no li é epliky éhož mlu čího (zde Jind y) aspolu y áře jejich ná aznos .
(38)
Jind a: no . ale enhle eda ypadá en en má dos
Olda: no
Jind a: en má iii u h anu sje ou že jo
Olda: a. když pak sme sní ch ěli p o a en hliník ak se o p os ě ak ozpálilo
že o p os ě odpadlo že jo
Jind a: no no p o ože hele on má o iž ee . on má u aženou h anku ajdle
idiš o
2.3 OPAKOVÁNÍ PO PARTNEROVI
Ro něž „dialogické“ opako ání po pa ne o i může bý úplné (39, 40) nebo čás ečné,
ůzně modi iko ané (41, 42), ozšiřující, oz íjející (43) nebo zah nující op a u (44).
K omě oho o šem  ěch o případech musíme daleko íce přihlíže k omu, že se
opako ání elmi čas o odeh á á přek y u eplik (mlu čí má po řebu okamži ě e-
ago a na pa ne a ím, že zopakuje čás jeho epliky); a aké k omu, že mlu čí sice
může opako a po pa ne o i ( řeba idoslo ně), ale s ozdílnou in onací (in onační
kon u a se neopakuje). Za ím se ale zdá, že opako ání ( ě šinou nepříliš ozsáhlých
úseků ýpo ědi) je ě šinou značně s e eo ypní azacho á á i„p ozodickou kon igu-
aci“ (Zeman, 1999).
(39)
Jind a: hele
Olda: [(jo)]
Jind a: [jo] chyť o ajdle p o i omu . ( )
Olda: jo o je ono
Jind a: o je ono .
OPEN ACCESS
218 ČASOPIS PRO MODERNÍ FILOLOGII 103, 2021, Č.2
(40)
Olda: o bysme museli jednu elkou s ě ku dá akle [eš ě]
Jind a: [ akle] eš ě .
(41)
Olda: abych moh jakoby obě [s ahnou najednou]
Jind a: [ obě obě s ahnou ] . že jo . a. ee . ak s ahneš
obě najednou . apak s ahneš obě najednou
(42)
Olda: [a] za eče am [p yskyřice ak o z oho] nedos anem
Jind a: [no] [ ak o ne yndáme]
(43)
Jind a: hele předs a o al bych si o . nebo akle mám předs a u následující jo .
akle o dá ksobě . na na u ee na u u
Olda: na na o železo
Jind a: na o železo
Olda: no eďka železa ze s any
Jind a: eďka železa zboku
(44)
Jind a: endle en je o d a milime y že jo . ee o ee no o d a milime y [( )]
Olda: [jeden] apůl
milime u
Jind a: jeden apůl milime u no o je o je pomě ně o dos .
In e akční opako ání je mnohdy mo i o áno po řebou yjádři souhlas spa ne em,
podpoři jeho názo (45, 46). Někde může jí ioin enzi ní, „bouřli ý“ souhlas, yja-
dřo aný opako aným jo, no, ano, přesně (47, 48).
(45)
Olda: aby a se [s o nala]
Jind a: [ano] . aby a se s o nala
(46)
Olda: ady zá i neděla ale
Jind a: [ne]
Olda: [udě-] uděla ho [jenom ady]
Jind a: [jenom ady] jenom ady jo
(47)
Olda: a. no y jo o je meze a nechaná na o lepidlo
Jind a: přesně ak
OPEN ACCESS
JANA HOFFMANNOVÁ— MARTIN HAVLÍK 225
jemné s ozumění spolup aco níků, s ejně jako je důleži á sek enčnos isouběžnos
jejich eplik. P o jejich sdělo ané po ozumění je důleži ý i zájemný koope a i ní
přek y eplik, při němž ecipien shodně se s ým komunikačním pa ne em, j. e
s ejný okamžik as ejnými slo y, dokončí jeho p á ě oz íjenou ýpo ěď, apři němž
se na sebe zájemně dí ají. Jis ě se jedná odaleko p op aco anější způsob koope ace
as ozumění, než jakou je p os á sek ence o ázky aodpo ědi: „Tady ale zá i a
nemám, že?“— „Ne, ady ne!“ Ro něž p o pos ihnu í komunikačních unkcí opako-
ání slo , če ně jeho důleži os i p o p oduko ané s ozumění mezi spolup aco níky,
může bý konk é ních případech uži ečná analýza přek y ů eplik či zájemných
pohledů komunikujících. Také o o jsme ch ěli ukáza de ailní analýzou jednoho
ú y ku, k e ou zde  é o šíři samozřejmě nelze p ezen o a u šech ýše u ede-
ných příkladů.
Jsme si ědomi, že se jedná jen ojeden několika eřino ý úsek ozho o u aso a
lze zjeho popisu dojí knějakému zobecnění ypu, „když češ ině komunikující
ch ějí yjádři silný souhlas, uží ají k omu přek y eplik ýchž slo za zájemného
očního kon ak u“. Přes o je podle nás de ailní popis jedinečných událos í důleži ý p o
poznání mlu ené komunikace; zde konk é ně p o pochopení, jak mlu čí p aco ním
ins uk ážním ozho o u sdílejí s é ná hy p aco ního pos upu adá ají si na zájem
naje o s ozumění snimi.
O ázka (ap oblema izace) zobecni elnos i de ailních popisů jedno li ých případů
s ojí e nome odologických základech kon e zační analýzy. E nome odologo é se
zobecňo ání apo o nání ůzných případů b ání s ím, že se de ac o jedná opi u
m ého p oduk u, k e ý neumožňuje zachy i apopsa dynamiku ži ého p ocesu.
Zde šak není mís o na ozsáhlý ýklad adiskuzi o om o názo u. Zájemce o u o
p oblema iku p o o můžeme jen odkáza např.na ex y A.Rawlso é6 (2006, 2008) či
R.Wa sona (2008, 2015) asamozřejmě na ex y zaklada ele e nome odologie Ha olda
Ga inkela (1967, 2006).
4. ZÁVĚR
Ten o příspě ek je řeba po ažo a za p ní případo ou s udii op oblema ice opako-
ání dop o odném p aco ním ozho o u; samozřejmě je řeba ěno a se omu o
éma u dále apod obněji, ozliši ůzné ypy opako ání isyn ak icko-p ozodicko-
-ges ické/kine ické kon igu ace ajejich sek enční dosah. Uopako ání znikají někdy
pochybnos i o om, nakolik je  ozho o u nadby ečné, zda má případně e a dační
unclea how hey can be su e ha hei in e p e a ions o hose u e ances a e cong u-
en wi h he speake ’s o iginal in en ions. Any heo y ha begins by concei ing speech
pa aph as ically— ha is, as cogni ion’s in e media y— he e o e mus ask how apa -
icula u e ance comes o ha e ameaning ha is ‘ he same’ o bo h speake and alis-
ene .”
6 „Wha is adical abou e hnome hodology heo e ically is ha i does no educe de ails o
gene ali ies (…) bu , a he , loca es he cons i u i e o de p ope ies owa d which mem-
be s mu ually o ien in he con ingen de ails o he wo k“ (Rawls, 2008, s.708).
OPEN ACCESS

226 ČASOPIS PRO MODERNÍ FILOLOGII 103, 2021, Č.2
účinek na ý oj ozho o u. Záleží u nepochybně na ypu ozho o u, ale soudíme, že
 ozho o u p aco ním (zejména při zapojení do společné manuální činnos i) má na
dosaho ání souladu pa ne ů pozi i ní li a ý azně se podílí na nepře ži ém „ y-
laďo ání“ celé in e akce.
LITERATURA
Bazzanella, C. (1993): Dialogic epe i ion.
In: H.Lö le (ed.), Dialoganalyse IV, Teil 1.
Tübingen: Max Niemeye Ve lag, s.283–295.
Bečka, J.V. (1968): Opako ání slo jako
pojmeno ací p os ředek. Naše řeč, 51, s.65–77.
Bogen, D. (1999): O de Wi hou Rules. C i ical
Theo y and he Logic o Con e sa ion. Albany:
S a e Uni e si y o New Yo k P ess.
Coupe -Kuhlen, E. (1996): The p osody o
epe i ion: on quo ing and mimic y. In:
Coupe -Kuhlen, E.— Sel ing, M. (eds.),
P osody in Con e sa ion. Camb idge, New Yo k,
Melbou ne, Mad id, Cape Town, Singapo e,
São Paulo: Camb idge Uni e si y P ess,
s.366–405.
Coupe -Kuhlen, E.— Sel ing, M. (2018):
In e ac ional Lingus ics. S udying language
in social in e ac ion. Camb idge, New Yo k,
Melbou ne, New Delhi, Singapo e: Camb idge
Uni e si y P ess.
Cu l, T.— Local, J.— Walke , G. (2006):
Repe i ion and he p osody-p agma ics
in e ace. Jou nal o P agma ics, 38, 10,
s.1721–1751.
Ga inkel, H. (1967): S udies in
E hnome hodology. Englewood Cli s: P en ice-
Hall.
Ga inkel, H. (2006): Seeing Sociologically.
The Rou ine G ounds o Social Ac ion. Boulde ,
London: Pa adigm Publishe s.
G epl, M. (1967): O unkci zámě ného
opako ání čás í ýpo ědi e ýs a bě
p omlu y. Naše řeč, 50, s.77–87.
G epl, M. (1968): Ješ ě k unkci zámě ného
opako ání e ýs a bě p omlu y. Naše řeč, 51,
s.77–82.
Ha lík, M. (2016): In e akční ling is ika. In:
P.Ka lík— M.Nekula— J.Pleskalo á
(eds.), No ý encyklopedický slo ník češ iny.
P aha: NLN, s.700–701.
Ho manno á, J. (2014): Nepří omný popis:
kompenzace jeho e okační aiden i ikační
unkce. In: A.Jedličko á (ed.), Opopisu.
P aha: Filip Tomáš— Ak opolis, s.9–16.
Ho manno á, J.— Mülle o á, O. (2007):
Opako ání jako součás ýs a by yp á ění
ain e ak i ního ozmě u na a i ního
in e iew. In: J.Ho manno á—
O.Mülle o á (eds.), Češ ina dialogu
gene ací. P aha: Academia, s.253–269.
Ho manno á, J.— Homoláč, J.—
M ázko á, K. (eds.) (2016): S ylis ika mlu ené
apsané češ iny. P aha: Academia.
Ho manno á, J.— Homoláč, J.—
M ázko á, K. (eds.) (2019): Syn ax mlu ené
češ iny. P aha: Academia.
Johns one, B. (ed.) (1994): Repe i ion in
Discou se. In e disciplina y Pe spec i es.
No wood, New Je sey: Ablex.
Křížko á, H. (1960): Opako ání slo
jako p os ředek in enzi ikace  uš ině
ačeš ině. In: C.Bosák— A.V.Isačenko—
A.Jedlička— O.Leška (eds.), Rusko-české
s udie. Sbo ník Vysoké školy pedagogické
P aze. Jazyk ali e a u a II. P aha: SPN,
s.309–324.
Ma hesius, V. (1947): Zesílení azdů aznění
jako je y jazyko é. In: V.Ma hesius, Češ ina
aobecný jazykozpy . P aha: Melan ich,
s.203–223.
M ázko á, K.— Homoláč, J. (2018):
Dosa adní ýzkum op a az láš ě sebeop a
jako inspi ace p o ýzkum syn axe mlu ené
češ iny. Slo o aslo esnos , 79, s.141–156.
Mülle o á, O. (2005): Opako ání jako
jeden z ysů ýs a by mlu ených ex ů. In:
M.Šimko á (ed.), Ak uálne o ázky súčasnej
syn axe. B a isla a: Veda, s.139–149.
Rawls, A.W. (2006): Respeci ying he s udy
o social o de — Ga inkel’s ansi ion om
OPEN ACCESS
JANA HOFFMANNOVÁ— MARTIN HAVLÍK 227
heo e ical concep ualiza ion o p ac ices in
de ails. In. H.Ga inkel, Seeing Sociologically.
The Rou ine G ounds o Social Ac ion. Boulde ,
London: Pa adigm Publishe s, s.1–97.
Rawls, A.W. (2008): Ha old Ga inkel,
e hnome hodology and wo kplace s udies.
O ganiza ion S udies, 29 (5), s.701–731.
Scheglo , E. (1996): Con i ming allusions:
owa d an empi ical accoun o ac ion.
Ame ican Jou nal o Sociology, 102 (1), s.161–216.
Scheglo , E. (2007): Sequence O ganiza ion in
In e ac ion. AP ime in Con e sa ion In e ac ion.
Camb idge, New Yo k, Melbou ne, Mad id,
Cape Town, Singapo e, São Paulo: Camb idge
Uni e si y P ess.
Tannen, D. (1989): Talking Voices. Repe i ion,
Dialogue, and Image y in Con e sa ional
Discou se. Camb idge e al.: Camb idge
Uni e si y P ess.
Š ícha, F. akol. (2013): Akademická mlu nice
spiso né češ iny. P aha: Academia.
Wa son, R. (2008): Compa a i e sociology,
laic and analy ic: Some c i ical ema ks on
compa ison in Con e sa ion Analysis. Cahie s
de p axéma ique, 50, s.197–238.
Wa son, R. (2015): De- ei ying ca ego ies. In:
R.Fi zge ald— W.Housley, Ad ances
in Membe ship Ca ego iza ion Analysis. Los
Angeles, London, New Delhi, Singapo e,
Washing on DC: Sage, s.23–49.
Weinga , M. (1932): Semiologie ajazykozpy .
In: Cha is e ia Guilelmo Ma hesio
quinquagena io. Adiscipulis e Ci culi linguis ici
P agensis sodalibus obla a. P agae: P ažský
ling is ický k oužek, s.5–13.
Zeman, J. (1999): Kz uko é s ánce
mlu ených p oje ů. In: J.Ho manno á—
O.Mülle o á— J.Zeman, Kon e zace
češ ině při odinných apřá elských ná š ě ách.
P aha: T izonia, s.166–191.
Jana Ho manno á | Ús a p o jazyk český AV ČR | Le enská 4, 118 51 P aha 1
ORCID ID: 0000-0002-4442-4468
ho manno [email protected]
Ma in Ha lík | Ús a p o jazyk český AV ČR | Le enská 4, 118 51 P aha 1
ORCID ID: 0000-0002-1945-2934
ha [email protected]
OPEN ACCESS