Uni e zali a ajedinečnos
Č yři ý oky odi e zi ě
Vladimí S a oň
Uni e zi a Ka lo a
UNIVERSALITY AND ITS SINGULARITY: FOUR COMMENTS ON DIVERSITY
Eu opean ci iliza ion is based on he con inuous con lic be ween he awa eness o he uni e sally
alid laws, on he one hand, and he expe ience o equi emen s o he indi idual, on he o he . This
con lic is he sou ce o he gen e o agedy. Mode n e a is cha ac e ized by he always s onge de-
ense o he indi idual igh s. The ac ha e en he s ic ule o gene al equi emen s could no
o e shadow he indi idual oice is demons a ed by he example o Russian li e a u e o he e o-
lu iona y pe iod (A. Pla ono , I.Babel, M.Ts e ae a, V.Shklo sky).
KLÍČOVÁ SLOVA:
p oblém e opské iden i y— ob ana subjek i i y— subjek i i a  uské e oluční li e a uře
p oblem o Eu opean iden i y— de ense o subjec i i y— subjec i i y in Russian e olu iona y li-
e a u e
Na e opské ci ilizaci je ždycky zdů azňo ána její acionali a. Zní se pak y ozují
její ambice na uni e zální pla nos : uni e zali a je empi icky po zo ána šířením
e opských echnických ymoženos í, k e é si přis ojují ci ilizace, jež byly pů odně
na e opském myšlení as ylu ži o a nezá islé. Oči idným ak em se s ala „gene a-
lizace e opské ži o ní o my ae opského ži o ního p os o u ou o o mou p o-
dchnu ého“.1 Přes o je řeba přizna , že e opská ci ilizace není ak o jednoznačná:
uni e zalis ická endence je nápadném nesouladu smnožs ím kul u ních adic
ajazyků, k e ými se E opě mlu í, ismnožs ím ne elkých s á ů, jež lpí na s é
su e eni ě ajejichž poče s ále os e. Jan Pa očka odkázal na íc na jis ou ni řní ne-
sou odos e opské ducho nos i. S ou ezi doplnil slo y: „ adikální e lexe, k e á se
us a ila pouze Řecku, bojuje e opském s ě ě p o i ne e lek o ané, ne iloso ické
zkušenos i, u o zkušenos o muje, s ále no ě se sní y o ná á— o je p oces, k e ý
u čuje ni řní a nější osud E opy.“2 Ve opském ducho ním ži o ě nalézal Jan Pa-
očka neus álou oscilaci ěch o d ou poloh. Je p o o řeba uzna , že jád o e opské
ci ilizace ne oří jedno ící p incip, ale pe manen ní (s ále zno u p oží aný as ále
překoná aný) ozpo .
1 Pa očka 2002, s.246.
2 Tam éž, s.241.
OPEN ACCESS
VLADIMÍR SVATOň 107
Li e á ní zkušenos u o ozpo nos po zuje: oněch „ne e lek o aných“ polo-
hách šak můžeme naléz s éby nou dynamiku apozi i ní možnos i, nelze je po a-
žo a jenom za nedos a ečně oz inu ou s é u iloso icky o mulo ané zkušenos i.
Uni e zálně pla né (nebo ouni e zální pla nos usilující) ka ego ie byly adičně
kon on o ány sp oži ky azájmy jedince, sp oblema ickým s ě em indi iduálního
ži o a, sjeho s ádáním, poci em ublíženos í, esen imen em či zdo em. Klasicis ní
umění E opy (např. agédie 17. a18.s ole í nebo „ omán ýcho y“) ycházelo ze
zdánli ě samozřejmého předpokladu, že jedinec musí splynou suni e zálně pla -
nými nadosobními p incipy: indi iduální zájmy byly po dlouhou dobu e s ínu ži o a
odeh á ajícího se „ zákoně“. Naopak ducho ních p oudech, k e é lze pokláda za
„dekadenci“ e opských hodno ak e é nalézaly ý az li e a uře sen imen ali-
smu, oman ismu nebo na u alismu, pla il ná ok jedince, řeba nedokonalého nebo
im a ně pochybného, na přije í nebo aspoň na souci sjeho exis encí. Dos oje -
skij yh o il u o si uaci  i ádách zpus lého Ma melado a  ománu Zločin a es :
Ma melado sní, že Bůh při posledním soudu o e ře s ou ná uč i šem p o inilým
ahanebným. Jedinečný ži o nabyl E opě s ého ýznamu snad p o o, že ědomí
oobecných p incipech zniklo an ickém Řecku přibližně  éže době, kdy se z odila
geome ie: geome ické zákony pla í nezá isle na lidském souhlasu, jejich součás í
jsou šak důkazy, k e ými si každý člo ěk může sám o ěři jejich pla nos . Jedinec,
zd oj neklidu a ůznos i, ak nebyl elimino án.
V uském ducho ním ži o ě se p oje il ozpo mezi „zákonem“ a„lidskou subjek-
i i ou“ (mezi „uni e zálnem“ a„di e zi ou“) z lášť in enzí ně. Na jedné s aně byl
p o uské myšlení příznačný dů az na ýznam „s á nos i“ a„obě i“ e jménu hodno
přesahujících obzo jedince, zá o eň šak obje ila uská li e a u a naléha os osudu
„malého člo ěka“, by os i somezeným ok uhem ži o ních zájmů azkušenos í: Puški-
no a „s aničního dozo ce“, Le mon o o a Maxima Maximyče, Gogolo a Bašmačkina,
Dos oje ského „chudých lidí“, Tols ého Pla ona Ka a aje a, h dinů Čecho o ých d a-
ma ipi o eskních pos a ze Sologubo ých aZoščenko ých p óz. Pa os nadosobních
požada ků nebyl ždycky alešný, a o ani ehdy, když byl poja jako zájem s á ní
( Puškino ých poémách Pol a a aMěděný jezdec). Čas ěji šak byla s é a nadosob-
ních hodno z o ožněna s„ ládou země“, spozemskými i álními silami (Tols oj,
Šolocho , Pla ono ), spožada ky křesťanské ducho nos i (Dos oje skij) nebo spři-
lnu ím kod ěké uské adici (Lesko , Pas e nak), před jejíž mocí se lidský jedinec
z ácel. Vždy šak byl pří omný ub ěch o sil— jedinečná, zdánli ě bez ýznamná
exis ence sjejími slzami a yčí a ými ges y. Během 19.s ole í se zájemný pomě po-
s a , ep ezen ujících každou polohu, p oměnil. „Malý člo ěk“ u nes ál na pe i é ii
dění, ale měl jis ější, řebas u ajený přís up kobecným silám ži o a než předs a i elé
idejí (nápadné je o uTols ého).
D acá é s ole í pola i u ěch o poloh nez ušilo, li e a u a p ých dese ile ích
socialis ického s á u oz íjela (ba ozmělňo ala) ýsledky předchozí klasické epochy,
přede ším symbolismu. Šolocho ů Tichý Don je do šením pozdní o my his o ic-
kého ománu: o ganické lokální společens í (kozác o) se h ou í pod nápo em mo-
de ní cen alizo ané aby ok a ické společnos i, níž si h dina chce ydobý (ma ně
o šem) p os o p o s ůj jedinečný ži o . Díla, k e á nemají éma em „konec epochy“,
zánik u či ého ci ilizačního ok uhu, ale ch ějí ys ihnou ušení no é é y, nesla do
é o pola i y no ý ods ín.
OPEN ACCESS
108 SVĚT LITERATURY 57
And ej Pla ono :
Čaga aje se nyní podí al no ýma očima na o o hliněné ná ší, pod nímž aké
ležely zpřeházené kos i nějakého malého ná oda, jenž z a il s é jméno i ělo,
aby ksobě nepřilákal žádné další ýzni ele. O ocká p áce, dřina a ysá ání
nikdy ne s řebá ají jen sílu yzickou, jen uce, nikoli— s řebá ají i šecek
ozum a aké s dce; duše je ničena p ní, po om odpadá ělo. Tehdy se člo ěk
uk ý á do sm i, odchází do země jako do pe nos i aazylu, aniž si u ědomuje, že
žil, odpou án aodnaučen s ým las ním ži o ním zájmům, shla ou, k e á při-
ykla jedině ěři , sní abudo a zdušné zámky. Což ijeho lidé zkmene Džan
ulehnou zanedlouho někde  ěch o mís ech a í je pok yje hlínou apo nich
nezůs ane ani pamá ky, neboť nedokázali ys a ě něco zkamene či ze železa,
ne ymysleli žádnou ěčnou k ásu— kopali jen hlínu kanálech, k e é p oud
zanášel zno u, alidé opě kopali nánosy a yhazo ali z ody přeby ečnou hlínu,
ale kalný po ok přinášel no ý jíl a en zno u smazá al beze s op jejich p áci.3
Řád je založen samé pří odě. Uni e zali a pří odního dění, jejíž součás í je člo ěk,
ys oupila e s é nelí os né podobě (jako osud řecké agédii). Člo ěk je neopa nou
položkou dějích pří ody— zdaleka ne laska é ma ky.
VBabelo ě po ídko ém cyklu Rudá jízda (1928) jsou pos a y ajejich akce ozlo-
ženy podle adičního modelu: in elek uál (poli ický komisař udé a mády) se y o -
ná á selemen á ní men ali ou e olučních ojáků, k e é plně ne ozumí anemůže se
jí přizpůsobi . Vnepřehledné bojo é si uaci (za po ěs ného ažení Rudé a mády p o i
Polsku  oce 1920) u idí aněného udoa mějce:
Člo ěk, k e ý seděl uces y, byl ele onis a Dolgušo . Nohy měl ozhozené
aupřeně se na nás dí al.
„Já,“ řekl Dolgušo , když jsme kněmu dojeli, „já už jsem ho o ej… Je ám
o jasný?“
„Je,“ odpo ěděl G iščuk azas a il koně.
„Je po řeba na mě obě o a pa onu,“ řekl Dolgušo . Seděl aopí al se os om.
Každá bo a mu čela jinam. Nespouš ěl ze mne oči aopa ně si odh nul košili.
Břicho měl oze ané, s ře a se mu plazila na kolena abylo idě , jak bije s dce.
„Najde mě šlach a abudou se mi posmí a . Tady máš dokumen y, napíšeš
mámě co ajak…“
„Ne,“ odpo ěděl jsem apobodl koně os uhami.
Dolgušo ozložil po zemi mod é dlaně anedů ěři ě si je p ohlédl.
„U íkáš,“ zamumlal asklouzl, „jen u íkej, hajzle…“
Po ěle mi s ékal po … Kulome y yťuká aly pořád ychleji, shys e ickou
umíněnos í. Obklopen s a ozáří západu, přijížděl knám A oňka Bida.
„Pomaličku o čis íme,“ z olal esele. „Co o ady má e za yjá ?“
Ukázal jsem mu na Dolgušo a apoodjel.
Mlu ili spolu k á ce— co, o jsem neslyšel. Dolgušo podal če aři s ou
knížku. A oňka ji scho al do bo y as řelil Dolgušo a do ús .
3 Pla ono 1967, s.62.
OPEN ACCESS
VLADIMÍR SVATOň 109
„A oňo,“ řekl jsem subohým úsmě em apopojel ke kozáko i, „já, já jsem
nemoh…“
„Vodpal,“ odpo ěděl azbledl, „zabiju ě. Vy b ejláči, y našince li uje e jako
kočka myš…“
Ana áhl kohou ek.
Jel jsem k okem aneohlížel se. Vzádech jsem cí il chlad asm .
„Hele,“ křikl zadu G iščuk, „neblbni!“ achy il A oňku za uku.
„S ině jedna,“ křikl A oňka, „ šak já ho dos anu…“4
Přes šechnu h ůzu znají i o „malí lidé“ jakýsi še ládný uni e zální p incip, k e ý
yzná ají za ozpadu šech ci ilizačních mechanismů a o em. Nebylo yhnu í: bylo
nu no přijmou jej ako ý, jaký je, jeho d as ičnos i, ba oha nos i. Uni e zali a zá-
kladních e ických p incipů nehýčká jedince, k e ý se jí ymyká.
Jedinečný osud šak nepřes á á bý zd ojem neklidu, nelze se přes něj přenés ,
nelze jej pominou . Ma ina C e aje o á nechá á ak o u ažo a Hamle a ojeho lásce
kO élii:
— Na dně leží, na písku
A řasách… Spá na dně
za oužila— ale ani am není spánku!
— Dal jsem jí přece s ou lásku,
Ani č yřice isíc b a ří
Tak nemůže milo a !
Hamle e!
Na dně leží, na písku:
Ach, písek! Poslední ěneček
U ízl na břehu…
— Přece jsem ji milo al
Jak č yřice isíc…
— Méně šak
Než jediný milenec.
Na dně leží, na písku.
— Přece jsem jí dal—
S ou lásku?5
B a ská láska je dána příbuzenským z ahem, samou pří odou. Osobnos šak musí
dospě klásce jedinečné, ne-dané, nepřenosné anenah adi elné. Jedinečnos se ozý á
ipod lakem šeobecné pomíji os i ěcí.
Ač ý případ uni e zálního řádu. Vik o Šklo skij ylíčil, jak p chal před za-
čením (anepochybně ipřed pop a ou), když byla p oz azena jeho účas po s ání
p o i bolše ikům:
4 Babel 1975, s.44–45.
5 C e aje a 1965, s.240–241. Přel. V.S.
OPEN ACCESS
110 SVĚT LITERATURY 57
Dojel jsem do Mosk y, zp á y op oz azení se po dily, ak jsem se ozhodl
odje na Uk ajinu.
VMosk ě mi uk adli peníze adoklady, když jsem si kupo al ba u na lasy.
Zas a il jsem se ujednoho kama áda (k e ý se opoli iku nes a al), odba il
jsem si uněho lasy— yšla mi z oho ialo á ba a. To jsme se nasmáli! Musel
jsem se oholi . Přenoco a uněho jsem nemohl.
Zašel jsem kjinému známému, en mě od edl do a chi u, za řel ařekl:
„Jes li přijde noci kon ola, ak šus i aříkej, že jsi kus papí u.“
Přednesl jsem Mosk ě k á ký e e á na éma Syže e e ši. […]
VKu sku nebo O lu jsme přesedli na L o , dojeli jsme do Želobo ky, kde se
sjely šechny laky, ašli pěšky na Uk ajinu.
Šli jsme snadšením, šlo nás mnoho, šichni suzlíky přes ameno.
Nap o i nám jdou ojáci, zas a ují mě ajednoho malého Žida neobyčejně
dlouhém pláš i.
„Pojď e snámi!“
Šli jsme, ne do s anice, ale do pole.
Zašli jsme do úžlabiny. Všude kolem bylo icho, í ne oukal. […]
Po om ozložil šechny ěci, imoje, i oho d uhého, a zal si, co ch ěl. Tiše,
pokojně, ani mu o nebylo apné. P os ě jako k ámu.
Vzal mi ochu peněz abundu sdí kou.
V é úžlabině bylo icho, mlu il jsem s ojákem oTře í in e nacionále— náš
ozho o začal, když mi s aho al holínky. Poho ořil oUk ajině ašel nás kousek
yp o odi .
Šli jsme apo kali d uhého ojáka, ale en, co nás dop o ázel, řekl: „P o ěřeni“
aukázal do pole: „Tak jdě e am k ěm opolům.“
P šelo, pod nohama o nice. B odil jsem se udy dlouho, z a il jsem s ého
společníka a dálce o ali lidé, dí al jsem se na ně adi il se.
Teď už ím, že o a se musí dokonce imezi d ěma on o ými liniemi, do-
konce mezi kulkami, aani i, kdo jdou aú očí, se nemají co di i .6
Ten o příklad je nej íce uský. „Obecný p incip“ je předs a en jako monumen ální
lhos ejnos kosmu ůči jedinci, ba ilidským dějinám. Člo ěk přes o chce přeží , snad
naději, že jeho ži o má jis ý smysl, možná ibez é o naděje, zpouhé biologické se-
ačnos i. Je d cen jako m a enec, ale p os o u, k e ý mu zbý á, koná o, co ždy
bylo osou jeho ži o a: přednese e e á , o á pole.
„Uni e zali a“, řád, zákon, či pouhý „běh ěcí“, se s ře á schabým lidským jedin-
cem, so a ho nechá ydechnou . Jeho di e zní po aha uni e zálnímu zákonu přes o
uniká, jakž akž přeží á, hledá skulinu, do k e é se může scho a , je zd ojem nepo-
řádku, ale ím iži o a.
6 Šklo skij 2011, s.244–247.
OPEN ACCESS

VLADIMÍR SVATOň 111
LITERATURA
Babel, Isaak. Rudá jízda ajiné p ózy. Přel. Jan
Záb ana. P aha : Odeon, 1975.
C e aje a, Ma ina. Izb annyje p oiz edenija.
Mosk a— Lening ad : So e skij pisa eľ, 1965.
Pa očka, Jan. „E opa ajejí dědic í: Skica
k iloso ii dějin“. In ýž. Péče oduši, s . 3.
P aha: OIKOYMENH, 2002.
Pla ono , And ej. Džan. Přel. Anna No áko á.
P aha : S ě so ě ů, 1967.
Šklo skij, Vik o . Sen imen ální ces a: Zápisky
e olučního komisaře. Přel. Pe Šimák.
Podlesí— P aha : Dauphin, 2011.
Vladimí S a oň (* 1931) li e á ní his o ik, usis a, kompa a is a. Působil Ús a u p o českou as ě-
o u li e a u u ČSAV, po é Cen u kompa a is iky na Filozo ické akul ě Uni e zi y Ka lo y. Au o
pě i knih, poslední d ě: Román sou islos ech času (2009), Na ces ě e opským li e á ním polem (2017).
E-mail: Vladimi .S a on@ .cuni.cz
OPEN ACCESS