Zapomenutý biskup. Farář u sv. Vojtěcha na Novém Městě pražském Kajetán Matoušek

Zapomenutý biskup. Farář u sv. Vojtěcha na Novém Městě pražském Kajetán Matoušek vratislav Šustr AFORGOTTEN BISHOP. KAJETÁN MATOUŠEK, PARSON IN ST. ADALBERT’S PARISH The article discusses the person of Kajetán Matoušek, asecret bishop ordained at the beginning of communism in Czechoslovakia. It examines his life and career using written sources (the chronicle of his parish) and oral testimonies. KEYWORDS: secretly ordained bishop; communism; Kajetán Matoušek; Roman Catholic Church; persecution of the church; 20th century Při zkoumání života Kajetána Matouška jsem měl možnost pracovat s2.kronikou farnosti sv.Vojtěcha na Novém Městě pražském, kde tento biskup sloužil od padesátých až do počátku devadesátých let 20.století. Díky tomu, že vtéto farnosti působil tak dlouhou dobu, se zmístní kroniky stala téměř jeho kronika osobní. Kromě záležitostí týkajících se farnosti do ní Matoušek zapisoval ivlastní myšlenky, přání či stesky. Ipřesto však zachovával odstup ado kroniky zaznamenával odosobněným stylem (například: „farnímu administrátorovi nedovolili vycestovat na II. vatikánský koncil“). Ke konci komunistické diktatury se intenzita zápisů do farní kroniky snižovala, což bylo nejspíše zapříčiněno Matouškovým zhoršujícím se zdravotním stavem. Nejrozsáhlejší zápis ztéto doby tvoří vzpomínky na jeho zesnulou maminku zroku 1986. Dalším zdrojem informací mi byly materiály uložené vněkolika archivech— vprvní řadě vArchivu pražského arcibiskupství, který sice nemá pro toto období archivářské pomůcky, ale vněmž jsem měl možnost pracovat se základní personální složkou biskupa Matouška. Materiály se skládaly hlavně zúředních písemností adotazníků vedených arcidiecézí. Kromě toho se ve složce nacházejí iMatouškovy fotografie. Zasloužila se oto Věra Dospělová, která se obiskupa Matouška starala vosmdesátých letech akvýročí sta let od jeho narození (vroce 2010) poslala snímky ze svého osobního alba do Archivu pražského arcibiskupství. Nejvýznamnějším zdrojem písemných pramenů pro tuto studii se však stal Archiv bezpečnostních složek, který uchovává materiály oosobě biskupa Matouška shromažďované Státní bezpečností za komunistické diktatury. Jedná se jak ovyšetřovací spisy, tak isvazky kontrarozvědného rozpracování ataké dílčí informace vobjektových svazcích. Utěchto materiálů je zapotřebí postupovat obezřetně, co se jejich výpovědní hodnoty týče, protože StB pochopitelně ve svých podkladech mohla upravovat informace tak, aby vyhovovaly požadovanému obrazu. Nejmenší množství materiálů jsem objevil vNárodním archivu, který poskytl pouze dílčí informace aútržky, jimiž je však možné doplnit prázdná místa Matouškova životopisu. OPEN ACCESS 100 HISTORIE — OTÁZKY — PROBLÉMY 2/2022 Dalším neméně významným zdrojem informací se mi stal archiv rodiny Novotných, která je srodinou Matouškových příbuzná akterá nedávno vymřela tzv.po meči. Srodinou Novotných jsem navázal kontakt díky informacím nalezeným vmateriálech zArchivu bezpečnostních složek. Rodina Novotných se mnou částečně komunikovala, zvláště jedna zMatouškových příbuzných, avšak zbytek rodiny se mnou odmítal navázat kontakt.1 Co se nehmotných pramenů týče, využil jsem orální prameny. Jednalo se ovzpomínky Matouškových příbuzných nebo pamětníků zdoby jeho působení ve farnostech. Tyto vzpomínky jsem využíval spíše ktomu, abych si potvrdil informace nalezené vpramenech hmotných, nebo je využil vmístech, která se mi nepodařilo pokrýt prameny hmotnými. DĚTSTVÍ ASTUDIA Kajetán Matoušek „se narodil 7.srpna 1910 vPraze II.— 441“,2 jak sám uvádí upopisu svého života vkronice farnosti sv.Vojtěcha na Novém Městě pražském, čímž snejvětší pravděpodobností odkazuje na porodnici u sv.Apolináře se stejným číslem popisným. Tuto domněnku dokládá ifakt, že byl právě u sv.Apolináře dne 15.srpna pokřtěn na Emiliána Kajetána3 knězem F.Heřmanem, jak to potvrzuje matrika pokřtěných od sv.Apolináře.4 Kajetán Matoušek se narodil do rodiny Eduarda Matouška aRůženy Matouškové, rozené Kitzlerové. Otec, povoláním montér ústředního topení, byl zDoloplaz uNezamyslic na Hané. Matka pocházela zŽehuně na Poděbradsku5 abyla potomkem polského šlechtice Kajetána Poplavského. Vdomácnosti sním vyrůstala ijeho jediná sestra Jiřina, později provdaná za podplukovníka Rudolfa Nováčka.6 Jejich potomci žijí dodnes, aprávě snimi jsem vedl rozhovor při bádání oživotě biskupa Matouška.7 Srodinou žil Kajetán Matoušek nejprve vPraze na Vinohradech vdnešní ulici Korunní, číslo popisné 101. Jak sám uvádí ve farní kronice, první tři roky své školní docházky strávil ve škole na Vinohradech vLužické ulici. Vroce 1919 však jeho otec dostal 1 Informace kosobě biskupa Matouška by se dále mohly nacházet varchivu Nepomucena, papežské koleje sv.Jana Nepomuckého vŘímě. Tamější archiv jsem zatím neměl možnost prověřit. Dalším potenciálním zdrojem informací by mohl být Vatikánský apoštolský archiv, který mi je však zdůvodu jazykové ivzdálenostní bariéry zatím nedostupný. 2 2. farní kronika usvatého Vojtěcha na Novém Městě pražském, bez signatury, uložena na římskokatolickém farním úřadu u sv.Vojtěcha na Novém Městě pražském (dále 2.farní kronika), s.170. 3 Přesto, že byl pokřtěn jako Emilián Kajetán Matoušek, oslovovali ho doma Kajetán (rozhovor spaní Simonou Novotnou, 10.října 2020) avroce 1941 si R.D. Matoušek nechal úředně změnit jméno na Kajetán Emilián Matoušek (Rodinný archiv rodiny Novotných [dále RA rodiny Novotných], Zemský úřad vPraze, 22.listopadu 1941). 4 Archiv hlavního města Prahy, Sbírka matrik, sign. AP N75, 1910–1911, s.177. 5 2. farní kronika, s.170. 6 Tamtéž, s.214. 7 Rozhovor se Simonou Novotnou, 10.října 2020. OPEN ACCESS vRaTISLav ŠuSTR 101 nabídku práce strojníka vměstských lázních vKolíně, kam se scelou rodinou přestěhovali. Obecnou školu nakonec Matoušek dokončil vKolíně vroce 1921.8 Po vystudování obecné školy následně nastoupil tamtéž na státní reálné gymnázium, kde odmaturoval vroce 1929.9 Důležitou etapou jeho života jistě byla studia vŘímě, kde vstoupil do nově otevřené Papežské koleje Nepomucenum. Dle vlastních slov Matoušek pět let studoval „filosofii atheologii na papežské universitě Římského Semináře vLateráně“.10 22.prosince 1934 byl R.D. Matoušek vLateráně vysvěcen kardinálem Marchettim Schvagianim na kněze adruhého dne sloužil první mši svatou11 před milostným obrazem Matky Boží vbazilice Santa Maria Maggiore vŘímě. Primice se účastnili jeho nejbližší, tedy rodiče, sestra ametropolitní kanovník od sv.Víta Dr. Jaroslav Kulač, svého času kaplan vKolíně, který měl jistě velký vliv na jeho duchovní dráhu. Sám Matoušek odkazuje na to, že byl Kulačovým „odchovancem“.12 NÁVRAT DO VLASTI Jakmile Kajetán Matoušek půl roku po vysvěcení dokončil svá studia vŘímě aobdržel titul licenciátu zteologie, vrátil se „včervenci 1935 po 6 letech do vlasti“. První mši svatou na území Čech odsloužil „na hrobě sv.Václava u sv.Víta aza tři dny 21.července slavnou primici vděkanském chrámu vKolíně“. První zkušeností, již zažil jako duchovní, se mu stala kaplanská služba vTachlovicích uPrahy, kde ale strávil pouze půl roku.13 Na přelomu roku 1935 a1936, kdy vtachlovické farnosti umíral tamější farář Josef Kubát, jak dokládá obecní kronika vTachlovicích,14 však byl R.D. Matoušek přeřazen do funkce II. kaplana do nové farnosti, ato do Staré Boleslavi.15 Izde strávil pouze krátký čas (do října 1936), načež „nastoupil na pětiměsíční vojenskou službu ve škole pro důstojníky duchovní služby vzáloze vKarlíně“,16 kde byl od 1.října 1936 do 26.února roku 1937.17 Při této vojenské službě „dosáhl hodnosti aspiranta desátníka“.18 8 2. farní kronika, s.170. Srov.též Archiv pražského arcibiskupství (dále APA), Osobní složky kněží, Složka R.D. Kajetána Emiliana Matouška, Evidenční list, Osobní dotazník z10.ledna 1991. 9 2. farní kronika, s.170. 10 Tamtéž. 11 Tj.primiční mši svatou. 12 Tamtéž. 13 Tamtéž. 14 Obecní kronika obce Tachlovice, příloha „Římskokatolická farnost“, přehled farářů akaplanů. 15 APA, Osobní složky kněží, Složka R.D. Kajetána Emiliana Matouška, Evidenční list, III.Ustanovení. 16 2. farní kronika, s.170. 17 RA rodiny Novotných, Úřední potvrzení okonání vojenské služby. 18 Tamtéž, Curriculum vitae. OPEN ACCESS 102 HISTORIE — OTÁZKY — PROBLÉMY 2/2022 Po vojenské službě se stal administrátorem vKosově Hoře uSedlčan,19 respektive působil jako kaplan vsedlčanské farnosti, ato opět pouhý půlrok (do konce července roku 1937).20 ZKosovy Hory byl poslán od 1.srpna 1937 kaplanovat nejprve do Oloví aod 1.dubna 1938 do Sokolova (tehdy Falknova nad Ohří), kde sloužil duchovní službu jako III. kaplan až do zabrání Sudet vzáří 1938.21 Během svého pobytu ve Falknově nad Ohří měl R.D. Matoušek na starosti výuku římskokatolického náboženství na obou místních českých školách (obecné aměšťanské).22 Další podrobnosti ojeho životě vtomto období se mi bohužel nepodařilo nalézt. Po zabrání československého pohraničí se Kajetán Matoušek přesunul zpět do Čech, kde kaplanoval vpražské farnosti vNuslích.23 Po zatčení tamějšího faráře Aloise Tylínka ajeho odeslání do koncentračního tábora vDachau,24 tedy mezi lety 1940 až 1945, zde zastával funkci administrátora.25 To dokládá izápis vpamětní knize římskokatolické farnosti vNuslích zroku 1960. Zobdobí duchovní správy Aloise Tylínka, respektive Kajetána Matouška nebyly totiž do pamětní knihy této farnosti zapsány žádné zápisy.26 Vdobě po spáchání atentátu na Reinharda Heydricha měl být R.D. Matoušek také obviněn ze spojení satentátníky. Byl vyslýchán vPetschkově paláci. Tohoto obvinění byl zproštěn, protože se brzy vrátil kduchovní správě farnosti vNuslích.27 Ke konci války, 14.června 1944, vstoupil R.D. Matoušek do kněžské družiny Navštívení blahoslavené Panny Marie asvatého biskupa Vojtěcha varcidiecézi pražské. Tuto družinu měla na starosti Mariánská družina kněží u sv.Ignáce vPraze.28 Že byl R.D. Matoušek mariánskými družinami zaujatý, dokládá fakt, že během působení ve farnosti vNuslích založil celkem tři. Jedna byla určena pro nejmenší děti, druhá byla chlapecká atřetí dívčí.29 Poslední jmenovanou navštěvovala jedna pamětnice, která se mi vrozhovoru pochlubila, že tato družina dodnes funguje aje jednou zposledních mariánských družin vČesku.30 Dalším projevem Matouškova zaměření na děti amládež byla podpora vzniku pěveckého sboru Cantus amici, který byl založen vnuselské farnosti roku 1947.31 Vroce 19 2. farní kronika, s.170. 20 RA rodiny Novotných, Curriculum vitae. 21 APA, Osobní složky kněží, Složka R.D. Kajetána Emiliana Matouška, Evidenční list, III.Ustanovení. 22 SOkA Sokolov, f. Obecná aměšťanská škola (česká), Sokolov, inv. č.5, K5, 1937/1938. 23 2. farní kronika, s.170. 24 Tamtéž. 25 RA rodiny Novotných, Curriculum vitae. 26 Pamětní kniha farnosti sv.Václava vNuslích, s.152. 27 Osobní archiv Ludmily Pelikánové (dále OA L.Pelikánové), Několik vzpomínek zposledních dvou působišť p. biskupa Kajetána Matouška. 28 RA rodiny Novotných, Přijetí za člena do kněžské skupiny. 29 OA L.Pelikánové, Několik vzpomínek zposledních dvou působišť p. biskupa Kajetána Matouška. 30 Rozhovor sLudmilou Pelikánovou, 10.července 2021. 31 OA L.Pelikánové, Několik vzpomínek zposledních dvou působišť p. biskupa Kajetána Matouška. OPEN ACCESS vRaTISLav ŠuSTR 103 1960 se pak sbor přesunul do kostela sv.Vojtěcha na Novém Městě pražském, kde tou dobou Matoušek sloužil. Vtomto kostele sbor působil až do konce duchovní služby R.D. Matouška.32 Hned po válce bylo po Matouškovi vyžadováno, aby dokázal, že se za války choval „po stránce národní apolitické spolehlivosti zcela nezávadně“, což potvrdilo šest obyvatel ze stejného domu, kde se nacházela adodnes nachází fara. To celé razítkem apodpisem stvrdil zDachau se navrátivší farář Tylínek. Toto prohlášení nakonec uzavřelo Osvědčení od Místního národního výboru na Praze 14, které potvrzovalo, že se Matoušek za války nedopustil ničeho vtomto slova smyslu „závadného“.33 „Protože do nuselské duchovní správy patřila ipankrácká věznice, často se první zprávy opopravených dozvídali pozůstalí znuselské fary.“34 Tato věta ze vzpomínek neznámé osobnosti podporuje předpoklad, že vdobě svého působení ve farnosti vNuslích Matoušek pracoval také jako duchovní ve věznici na Pankráci. Zde by měl na starosti duchovní záležitosti jak vdobě okupace německými vojsky, kdy byli ve věznici drženi odpůrci fašismu, tak ivdobě po pražském povstání, kdy by se staral oduše podporovatelů německé okupace ajejích představitelů. Pamětníci odhadovali, že se mohl po duchovní stránce starat ioK.H.Franka,35 ale to si odporuje se zápisy vpamětní knize farnosti vNuslích ze šedesátých let, kde byl jako Frankův duchovní uveden farář Tylínek.36 Jelikož se však nepodařilo dohledat žádný jiný pramen, který by potvrdil či vyvrátil činnost Matouška vpankrácké věznici, zůstává tato duchovní činnost záhadou, která by stála za další bádání. PO DRUHÉ SVĚTOVÉ VÁLCE Snávratem faráře Tylínka zDachau Kajetán Matoušek opět zastával svoji původní pozici kaplana, vníž setrval až do 1.října 1949, což znamenalo celkem jedenáct let působení vtéto farnosti.37 Dochoval se záznam, kde se oR.D. Matouškovi, bydlícím vNuslích, mluví jako oreakčním kaplanovi, který stojí proti lidově demokratickému zřízení. Nevíme, vjaké době byl tento zápis vytvořen, jelikož se na něm nenachází datum.38 Můžeme však předpokládat, že se jedná odobu mezi únorovým převratem vroce 1948 aMatouškovým stěhováním znuselské fary do Dejvic 1.října 1949, okterém ještě bude řeč níže. 32 Webová stránka sboru Cantus amici na: https://sites.google.com/site/cantusamicipraha/ historie-souboru [náhled 2.10.2022]. 33 APA, Osobní složky kněží, Složka R.D. Kajetána Emiliana Matouška, Evidenční list, Prohlášení aOsvědčení z27.července 1945. 34 OA L.Pelikánové, Několik vzpomínek zposledních dvou působišť p. biskupa Kajetána Matouška. 35 Rozhovor sLudmilou Pelikánovou, 10.července 2021. 36 Pamětní kniha farnosti sv.Václava vNuslích, s.152. 37 2. farní kronika, s.170. 38 Národní archiv (dále NA) Praha, f. Státní úřad pro věci církevní, Praha, karton 171, sign. Kajetán Matoušek, s.5. OPEN ACCESS 104 HISTORIE — OTÁZKY — PROBLÉMY 2/2022 Dne 28.listopadu 1947 byl R.D. Matoušek jmenován inspektorem pro vyučování náboženství vPraze-Nuslích. Inspekční činnost měl vykonávat na školách jak obecných, tak měšťanských. Celkem se jednalo odevět různých škol ve Svatoslavově39 aBoleslavově ulici.40 Orok později, 4.prosince 1948, mu byla svěřena inspekce vyučování náboženství na školách národních, středních ajedné pomocné, opět vPraze- -Nuslích. Itentokrát se jednalo odevět škol.41 Na změnu politického režimu vČeskoslovensku vúnoru 1948 se římskokatolická církev pokoušela reagovat. Nejprve arcibiskup Beran vydal svůj známý pastýřský list „Arcibiskupe, nemlč, nesmíš mlčet“42 avlistopadu 1948 přivezl biskup Štěpán Trochta zŘíma do Československa tzv.mexické fakulty pro Československo.43 Dne 1.září 1949 byl R.D. Matouškovi doručen dopis zadresy Voršilská 12,44 ve kterém byl jmenován titulárním biskupem serigenským.45 Před samotným svěcením měla podle pamětníka proběhnout příprava kandidáta na tento akt. Té se měl ujmout františkán Jan Evangelista Urban, kterého si R.D. Matoušek údajně velmi vážil.46 Sosobou Jana Evangelisty Urbana se ještě setkáme vsouvislosti sudálostmi roku 1950. Svěcení na biskupa proběhlo 17.září 1949 vDružinské kapli kostela sv.Ignáce,47 ato světícím biskupem pražským Dr. Antonínem Eltschknerem.48 Původně bylo plánováno, že svěcení proběhne až ke konci září, ale státní orgány se chystaly tomuto svěcení zabránit, aproto bylo svěcení uspíšeno na 17.září.49 Po úspěšném svěcení, 1.října 1949, se biskup Matoušek na příkaz arcibiskupa Berana přestěhoval zNuslí do kněžského semináře vDejvicích,50 kde sice byl dostatečně zaopatřen, ale kvůli tomu, že neměl státní povolení kvýkonu kněžské služby, zůstával bez příjmu. Jeho bývalí farníci na něj však nezapomněli. Vnuselské farnosti se několikrát konala sbírka, kterou převážně organizovala jistá paní Kutinová apři které se vybíraly finanční prostředky, díky nimž mohl biskup Matoušek částečně vyžít.51 39 1. měšťanská chlapecká, 1.obecná chlapecká, 1.měšťanská dívčí a1.obecná dívčí. 40 3. měšťanská chlapecká, 3.obecná chlapecká, 3.měšťanská dívčí a3.obecná dívčí apomocná škola. Viz RA rodiny Novotných, Jmenování inspektorem pro vyučování náboženství, 28.listopadu 1947. 41 5.a6.národní škola vBoleslavově ulici, 7., 8.a9.národní škola vulici Na Pankráci. 3.střední škola vulici Lounských, 5.a6.střední škola vSoběslavově ulici. Tamtéž. 42 František ČAPKA— Jitka LUNEROVÁ, 1948: Vítězný únor. Cesta kpřevratu, Brno 2012, s.123–126. 43 Jiří HANUŠ, Katolická církev vČeskoslovensku 1945–1989, Brno 2013, s.67. 44 Tehdejší idnešní adresa Apoštolské nunciatury vČeské republice. 45 RA rodiny Novotných, Nuntiatura Apostolica Num. 7801, 1.září 1950. 46 Rozhovor sP.Benediktem Holotou, 3.prosince 2021. 47 Nejspíše se jedná okapli družiny, které se stal K.Matoušek členem vprůběhu druhé světové války, jak je to popsáno vpodkapitole „Návrat do vlasti“. 48 2. farní kronika, s.171. 49 OA L.Pelikánové, Několik vzpomínek zposledních dvou působišť p. biskupa Kajetána Matouška. 50 2. farní kronika, s.170n. 51 OA L.Pelikánové, Několik vzpomínek zposledních dvou působišť p. biskupa Kajetána Matouška. OPEN ACCESS vRaTISLav ŠuSTR 105 To také dokládá zápis zfarní kroniky usvatého Vojtěcha.52 Vúnoru 1957 si pak biskup Matoušek zažádal ozměnu vobčanském průkazu. Konkrétně žádal ozměnu bydliště, neboť již od minulého roku bydlel vdejvickém semináři, ataké ozměnu povolání, kdy žádal ouznání titulu světícího biskupa pražského. To dokládal jmenovacím dekretem Apoštolské nunciatury vPraze ze dne 1.září 1949 sčíslem 7801.53 Že tato žádost nejspíše nebyla vyřízena kladně, dokládá to, že si včervnu stejného roku stěžoval na to, že mu státní úřady nechtějí uznat titul světícího biskupa pražského.54 Podle poznámky vosobním spisu byl údajně 1.prosince 1949 zatčen, ale nikde jinde se mi nepodařilo najít jakýkoliv jiný záznam otéto skutečnosti adoložit ji.55 Naopak existuje záznam zvyšetřovacího svazku kosobě Jana Josefa Urbana zroku 1955, kde je uvedeno, že „státní bezpečnost obiskupu Matouškovi velmi dobře ví, což je Urbanovi nevysvětlitelné, že ještě nebyl zatčen“.56 Opak navíc tvrdil isám biskup Matoušek, který se zmiňuje ve své „osobní výpovědi, že nebyl ani zatčen (zajištěn), ani vyšetřován“.57 Byť vtéto době nebylo biskupu Matouškovi státem umožněno oficiálně vykonávat duchovní službu adle jeho vlastních slov slov mu byl od 1.prosince 1949 zastaven platový výměr, dostal pozvání na státně-politické školení státních aveřejných zaměstnanců, které se konalo ve Veltrusech od 25.června 1950. Proti tomu se ohradil na Státní úřad pro věci církevní sodůvodněním, že vdobě jeho vysvěcení na biskupa ještě neplatila žádná zákonná pravidla, která by nařizovala státní souhlas sbiskupským vysvěcením, a„tudíž si nedovede vysvětliti, proč nebyl jako všichni ostatní duchovní uznán ve svém postavení kaplana-biskupa,“ aočekává, že mu po vyřešení „záhadného nedorozumění“ bude umožněno zahájit funkci kaplana asvětícího biskupa složením slibu.58 Až po roce od biskupského svěcení, vlistopadu 1950, dostal biskup Matoušek předvolání na Ústřední národní výbor vPraze, kde mu byla nabídnuta funkce kaplana ve farnosti sv.Vojtěcha na Novém Městě pražském.59 Biskup Matoušek souhlasil apo schválení arcibiskupem Beranem 6.prosince 1950 přesídlil na faru u sv.Vojtěcha.60 Tímto začala Matouškova éra ve farnosti sv.Vojtěcha na Novém Městě pražském, která trvala až do devadesátých let 20.století, kdy se přestěhoval do Kolína za svou sestrou.61 52 2. farní kronika, s.171. 53 NA Praha, f. Policejní ředitelství Praha II— všeobecná spisovna— 1941–1950, karton 7243, sign. M 1656/16, Žádost ozápis změn občanského průkazu ze dne 24.února 1949. 54 NA Praha, f. Státní úřad pro věci církevní, Praha, karton 171, sign. Kajetán Matoušek, s.10. 55 APA, Osobní složky kněží, Složka R.D. Kajetána Emiliana Matouška, Státní úřad sociálního zabezpečení, správa důchodů— Praha, 18.května 1961. 56 Archiv bezpečnostních složek (dále ABS), sbírka Správa vyšetřování StB— vyšetřovací spisy, arch. č. V-2844 MV, podsvazek č.3, s.8. 57 APA, Osobní složky kněží, Složka R.D. Kajetána Emiliana Matouška, Státní úřad sociálního zabezpečení, správa důchodů— Praha, 1.června 1961. 58 NA Praha, f. Státní úřad pro věci církevní, Praha, karton 171, sign. Kajetán Matoušek, s.10. 59 2. farní kronika, s.171. 60 Tamtéž. 61 Rozhovor se Simonou Novotnou, 10.října 2020. OPEN ACCESS 106 HISTORIE — OTÁZKY — PROBLÉMY 2/2022 NÁSTUP DO FARNOSTI SV. VOJTĚCHA NA NOVÉM MĚSTĚ PRAŽSKÉM Na faře u sv.Vojtěcha vtéto době pobývali další duchovní. Službu faráře zde konal Jan Brejla, který vtéto farnosti konal duchovní službu neuvěřitelných šedesát let,62 aspolu sním „vprvní kaplance byl na penzi zakladatel Těšitelů63 P.Josef Litomiský“.64 Vroce 1950, kdy se odehrávaly procesy scírkevními hodnostáři, slyšel biskup Matoušek změstských tlampačů65 osobě mluvit jako o„věrném zaprodanci Vatikánu“. Jak vypovídají vzpomínky, „pan biskup stál tehdy na stanici utechniky na Karlově náměstí ajel do Krče ksestřičkám tajně světit kněze.“66 Mohlo by se jednat oproces sdr. Josefem Čihákem, prelátem arcijáhnem metropolitní kapituly u sv.Víta, jenž byl stíhán za „zločiny velezrady, špionáže adalší zločiny“, za které byl nakonec odsouzen kodnětí svobody vdélce deseti let. Ve vyšetřovacím svazku kdr. Čihákovi je biskup Matoušek zmíněn kvůli zvláštním mimořádným fakultám, díky nimž byl ve jmenovacím dekretu biskupa Berana ustanoven po dr. Čihákovi jako jeho druhý zástupce „pro případ jeho zatčení, neb úmrtí, aby tak byla inadále zachována církevní pravomoc varcidiecesi bez přerušení“. Biskup Matoušek měl být otéto skutečnosti dr. Čihákem informován ajmenovací dekrety si měl opsat, bylo mu však ze strany dr. Čiháka sděleno, „že situace, pro kterou byli jmenováni, dosud nenastala, že své jmenování můžou vzíti pouze na vědomí aže otom je třeba zachovati naprosté tajemství“.67 62 Nastoupil zde nejprve službu kaplana (vroce 1898) apozději (vroce 1914) byl jmenován zdejším farářem (2.farní kronika, s.83 a113). 63 Jednalo se omužské řeholní společenství založené vroce 1922 Josefem Litomiským za souhlasu papeže Pia XI. Založení řádu těšitelů bylo iniciováno zkušeností duchovních súpadkem morálky alidskou bídou vojáků vdobě první světové války. Úkolem členů řádu bylo utěšování nemocných, opuštěných achudých krajanů vzahraničí. Dnes mají těšitelé sídlo vMariankách na Slovensku (Václava BENEŠOVÁ, Opoutích aputování— Česká zastavení ve Svaté zemi. Těšitelé I., online: www.radiovaticana.cz/clanek.php?id=17059 [náhled 2.10.2022]). Je zajímavé, že P.Josef Litomiský nebyl po konci druhé světové války jediným členem řádu těšitelů, který byl ustanoven zrovna ve farnosti sv.Vojtěcha. Od 1.ledna 1946 byl prvním kaplanem ustanoven P.Josef Eduard Dobiáš, člen řádu těšitelů. Otom se nám dochoval jak přímo jmenovací dekret, tak ipříloha kněmu, kde je P.Dobiáš informován, že „Ministerstvo školství aosvěty souhlasí— výjimečně“ sustanovením na funkci prvního kaplana, který nahradil odcházejícího R.D. Bohuslava Kozu. P.Dobiáš však u sv.Vojtěcha nevydržel dlouho. Již od 1.listopadu 1946 jej nahradil jiný člen— konventuál řádu těšitelů P.Jakub Svoboda (Archiv hlavního města Prahy, Farní úřad ukostela sv.Vojtěcha Praha— Nové Město, inv. č.121, karton 30, Kaplané— záležitosti týkající se obsazování kaplanských míst vkostele sv.Vojtěcha; vzájemné smlouvy mezi faráři akaplany, 1888–1950, nepaginováno). 64 2. farní kronika, s.171. 65 Druhý zcírkevních procesů byl ze soudní síně živě vysílán městskými tlampači po Praze. Itato zkušenost se patrně projevila na Matouškově nedůvěře kveřejným orgánům, jak je uvedeno ve sdělení od církevního oddělení Okresního národního výboru na Praze 2 (NA Praha, f. Státní úřad pro věci církevní, Praha, karton 171, sign. Kajetán Matoušek, s.11). 66 OA L.Pelikánové, Několik vzpomínek zposledních dvou působišť p. biskupa Kajetána Matouška. 67 ABS, sbírka Správa vyšetřování StB— vyšetřovací spisy, arch. č. V-3881 MV, vyšetřovací spis č.2, s.308–310. OPEN ACCESS vRaTISLav ŠuSTR 107 Výše již zmíněný člen františkánského řádu vPraze Jan Evangelista Urban ještě před svým zatčením organizoval spolu sMatouškem ilegální tajné kroužky katolíků, „pro které potom pořádali tajné školení katolicismu zaměřené svojí náplní kboji proti materialistickému nazírání.“68 Ktéto spolupráci měli blízko idíky tomu, že (jak uváděl Urban ve vyšetřovacím svazku) byl „zpovědníkem několika kněží“,69 mezi nimi ibiskupa Matouška, kterého mimo jiné připravoval na biskupské svěcení vroce 1949.70 Jenže tato spolupráce vzala zasvé, když byl Urban71 15.března 1950 chvilku po půlnoci zatčen za protistátní činnost72 abyl přesunut do věznice vRuzyni.73 Orok později, 6.března 1951, biskup Matoušek vlastnoručně podepsal prohlášení, vněmž se zavazuje, „že nebude vykonávati žádných tajných fakult, okterých se mluvilo“ ohledně jeho osoby vsouvislosti se soudním procesem kanovníka Dr. Josefa Čiháka, který proběhl na podzim roku 1950.74 Když 13.června 1951 Kajetán Matoušek absolvoval školení vedené školou Státního úřadu pro věci církevní, vyvolalo to silnou reakci na straně příslušníků úřadu. Důvodem byl „naprosto záporný, výsměšný apovýšený poměr ke školení“ ze strany biskupa Matouška ajeho vliv na ostatní kněze, již byli bráni jako „nejoddanější reakčníci, kteří mu veřejně říkali: vaše excelence“. Jeho účast byla zhodnocena tak, že „veřejných projevů během školení se vystříhal, mimo zemědělské politiky, kde vystoupil proti JZD ana ochranu vesnických boháčů“, aobecně se hodnotilo, že „bylo chybou, že M. byl vyslán na školení mezi ostatní kněze“ aže „forma jeho ‚školení‘ měla být jiná“. Sám biskup Matoušek ktomu dodal, že školení pro něj bylo obohacující „vrozšíření poznatků achápání doby“ ak„pochopení lidí“.75 Vroce 1954 prodělal biskup Matoušek prozatím neznámou chorobu, neboť po setkání sním dne 3.dubna 1954 zmiňuje Jiří Verner ze Státního úřadu pro církevní záležitosti, že jeho „zdravotní stav zatím není nejlepší /nervy— padání celých pramenů vlasů/“. Ivtéto souvislosti byl biskup Matoušek sfunkcí kaplana u sv.Vojtěcha údajně „spokojen, ato hlavně ze zdravotních důvodů, protože farnost je malá“.76 Téhož roku, 5.srpna 1954, se biskup Matoušek opět sešel sJiřím Vernerem ařešili spolu stav světícího biskupa Eltschknera ato, zda by mu nechtěl vněkterých 68 Tamtéž, podsvazek č.3, s.5n. 69 Což kromě zpovědí zahrnuje iosobní rady pro duchovní život (tamtéž, skupinový vyšetřovací svazek, s.161). 70 Tamtéž, skupinový vyšetřovací svazek, s.161. 71 Ten byl nakonec odsouzen ktěžkému žaláři odnětí svobody vdélce čtrnácti let (tamtéž, podsvazek č.3, s.5) avroce 1968 byl rehabilitován (tamtéž, skupinový vyšetřovací svazek, s.168–178). 72 Za „podávání zpráv zpravodajského rázu auditoriu pražské internunciatury“. Zprávy údajně získával díky „špionážní síti složené zcivilních osob ikněží atyto zprávy dále předával opatu Jarolímovi, který je sděloval dále generálnímu řádu Nootsovi“ (tamtéž, skupinový vyšetřovací svazek, s.172). 73 Tamtéž, skupinový vyšetřovací svazek, s.148 a151. 74 NA Praha, f. Státní úřad pro věci církevní, Praha, karton 171, sign. Kajetán Matoušek, nepaginováno. 75 Tamtéž, nepaginováno as.9. 76 Tamtéž, s.2. OPEN ACCESS