TOMÁŠ SAMEK: TAHLE ZEMĚ JE NAŠE:
ČESKÝ ANĚMECKÝ VEŘEJNÝ PROSTOR VDEIKTICKÉ PERSPEKTIVĚ
Ví Do alil
Samek, Tomáš (2016): Tahle země je naše: Český aněmecký eřejný p os o deik ické pe -
spek i ě. Pa dubice: Uni e zi a Pa dubice, 214 s.
Publikace Tomáše Samka předs a uje an opoling is icky o ien o aný ýzkum un-
go ání (nejen mediálních) disku zů současné společnos i. Vychází ze sémio ického
základu budo aného 1. polo ině 20. s ole í Fe dinandem de Saussu em aKa lem
Bühle em, na něž na ázal Roman Jakobson. Jejich učení pak obo u an opologie
e d uhé polo ině éhož s ole í dále oz inuli např.M.Sil e s ein aB.Ande son.
Au o se jejich inspi a i ní podně y snaží ů čím způsobem ozp aco a p o si u-
ace 21.s ole í, k e é se yznačují mimořádně ozmani ými komunikačními mož-
nos mi, jež ssebou přinesl p udký oz oj digi álních echnologií. Ačkoli se bude pu-
blikace při začá ku če by leck e ému č enáři je i jako složi á, což kon as uje sna
p ní pohled jednoduše ypadajícím i ulem, je au o ů pos up— od abs ak ního ke
konk é nímu— sys ema ický, a gumen ačně spolehli ý a anspa en ní. Již na om o
mís ě edy možno předesla , že Tomáši Samko i se jeho zámě oz inou deik ickou
pe spek i u jakož o analy ické ins umen á ium p o ozbo analýzy disku zů, k e é
kons i uují společenskos aspolečenské azby, po edl.
Au o si klade za cíl „přispě ke s udiu dynamického amnohos anného z ahu
mezi komunikačními p ak ikami akolek i ní iden i ou“ (s.16). S a í na om, že
„p á ě deixe má ysokou ypo ídací hodno u jako předmě ako ého s udia“ (ibid.),
čímž se šak její možnos i ne yče pá ají. Vdeixi spa řuje hledisko, k e ým lze nazí-
a ain e p e o a ši okém smyslu elmi ozmani é kul u ní je y. Ten o předpo-
klad p oměňuje základní ýzkumnou o ázku celé p áce, k e ou o muluje (na s.19
a20) jako d ojo ázku: „Lze deixi koncipo a jako jeden zin e p e ačních p incipů
s ě a sociálních akomunikačních in e akcí? Aco ak o us a ená pe spek i a ypo-
ídá oobecnější dynamice z ahu mezi ěmi o in e akcemi na jedné s aně aiden i-
o o nými p ocesy, medio anými nezřídka ideologicky, na s aně d uhé?“
Pos up ýkladu se yznačuje, jak ys i ne níže znač nu ého přehledu kapi ol, de-
duk i nos í. Au o o ú odu explici ně předesílá e s ém ná odu Jak čís u o knihu
(na s.11–12 apak ješ ě jednou na s.23–25). Spos upem kapi ol p ůběžně na ůs á empi-
ičnos amnožs í společensky apoli icky ak uálních příkladů (poslední z oku 2015).
Vnich se k omě jiného yjasňuje ia ak i ně olený náze knihy Tahle země je naše,
k e ý může leckdo zobčanů, esp. oličů, pokláda za samozřejmý až banální, nicméně
p o současnou poli ickou si uaci (nejen) Česku a Německu za elmi deliká ní.
Au o s uk u uje publikaci do celkem sedmi čás í. Na ú od, němž si klade elmi
obecnou o ázku, kolik možnos í má deixe, na azuje p ní kapi ola ěno aná pola i-
smu. Vní ozebí á p o i ens í dicho omií sbiná ními opozicemi po zo u buď—
anebo skon inuem přesněji ys ihujícím z ahy mezi ex émními póly, mezi nimiž
exis ují g adien ní přechody. Tu o al e na i ní izi přes ědči ě ilus uje příklady na
ka ego ii g ama ického čísla (s.29–35).
OPEN
ACCESS
VíT DOVALIL 91
Ve d uhé kapi ole se au o zabý á elemen y deik ické dimenze, od ozené o -
něž od pů odní biná ní dicho omie langue—pa ole, k e á končí nejpozději na o ině
ex u, adále pak deixí in a ex o ou (do ni ř ex u) iex a ex o ou (smě em en
z ex u— do yzické komunikační si uace). Te minologicky y o pe spek i y pá uje
ý azy endo o a/exo o a a analogii k omu endodeixe/exodeixe. Upozo ňuje na o,
že mezi symboličnos í adeik ičnos í aké exis uje přechodo á škála.
Ve ře í kapi ole ozebí á medio anos aideologii. Koncep ideologie nechápe
zjednodušeně poli icky, nýb ž an opologicky jako soubo men álně ep ezen o a-
ných ak o ů o li ňujících jednání člo ěka. Medio anos ys ě luje na bázi Jakobso-
no a modelu unkcí jazyka adeixi nachází např. pos a ení p a ého opaku me aja-
zyko os i (s.84). Cen ální je nap o i omu unkce a ická, k e ou šak lze přenáše
předs a ách (deixe na an azma u). Medio anos sdíleného au o ods upňo al y-
b anými žán y umís ěnými na kon inuu scelkem sedmi s upni: Nejméně medio aná
je (1) in e akce áří  ář, nej íc medio aný pak (7) denní isk. Mezi ěmi o póly se
nacházejí (2) ele onní ozho o , (3) zp á a na záznamníku, (4) e-mail, (5) napsání
s a usu na acebook a(6) in e ne o é e ze no in. Velmi zajíma á je k omě é o od-
s upňo anos i komunikačních žán ů aké analýza g adien ních přechodů na kon i-
nuu spóly unás e sus e s ě ě (na s.113–127). Za účelem ozbo u ěch o disku zů au o
ope uje na bázi ideologií kosmopoli ismu anacionalismu spojmo ým pá em kosmo-
ilní s. kosmo obní, jimž odpo ídá analogie o e řenos i s. uza řenos i ůči s ě u (s.117).
T.Samek při om upozo ňuje na zjednodušenos ako ého pohledu, k e ý by z o ožňo-
al au oma icky se nabízející kosmo obnos snacionalismem. Na českých disku zech
zpočá ku 90. le minulého s ole í (dohánění Západu aná a do E opy) nebo na
4. sjezdu českoslo enských spiso a elů če nu 1967 (Kunde ů p oje onesamo-
zřejmos i ná oda ajeho decimo ání ehdejší komunis ickou eli ou) dokazuje křížení
ěch o hledisek, kdy sebek i ické zabý ání se či y o ná ání se sná odními éma y
unguje kosmo ilně. To éž pla í— dokonce snad ješ ě oněco in enzi něji— aké
p o eřejné disku zy německé (např.böse Deu sche— gu e Auslände ; s.116–120).
Ve č é kapi ole je č enář p o eden mediální k ajinou, níž nu no yzd ihnou
pozo uhodnou pasáž odeik ické pola i ě bul á nos i ase ióznos i médií: Bul á nos
enduje kdeik ičnos i ( suge o á á bezp os řední blízkos o igu ecipien a, malou
sociální zdálenos , esp.malou zdálenos na šech osách deik ického pole ůbec,
dominance p ézen ismu). Empi icky u au o s o ná á mj.příklady ze Süddeu sche
Zei ung, ARD aBildzei ung sčeskými médii, jako jsou např.Lido é no iny nebo Mladá
on a Dnes. U či á se ióznos posledně u edeného deníku od ozená zdeik ické pe -
spek i y české mediální si uace by se při usou z ažnění kmediální si uaci německé
je ila podle T.Samka již jako docela bul á ní (s.141). ULido ých no in analyzuje au-
o mik odiach onně ydání oznamující ýsledky pa lamen ních oleb z11.6.1990
a31.5.2010. Přes ědči ě dokládá pos upný ůs bul á nos i oho o deníku. Podobně
ů čím způsobem se ěnuje s udiu deik ika jako p o osymbolu. Jako zd oj da
 om o případě slouží s o nání hesla, pod nímž občané ČSSR demons o ali lis o-
padu 1989 p o i komunis ickému ežimu („Nejsme jako oni“), sheslem občanů NDR
p o es ujících p o i ehdy neomezené moci eli y SED („Wi sind das Volk“— aná-
sledně, jak by bylo možno doplni , „Wi sind ein Volk“). Výsledky oho o ýzkumu
aplikuje např.na demons ace p o i an iislámskému hnu í Pegida, k e é se Ně-
OPEN
ACCESS
92 STUDIE ZAPLIKOVANÉ LINGVISTIKY 2/2017
mecku konaly počá kem oku 2015 po e o is ických ú ocích Paříži ( anspa en
„Wi sind Cha lie, wi sind nich Pegida“).
Na y o analýzy na azují pá é kapi ole ýklady odeixi a anscendenci, k e á
e ilozo ických a eologických disku zech ede kposílení symbolické složky deik ik
(akjis ému pokusu oosamos a nění, esp.o ymanění se zkon ex ů). Konk é ně se
jedná oosobní zájmena já— y— ono.
Vzá ě u au o sh nuje elmi kohe en ně ýsledky eo e ické iempi ické. Nač -
á á zde možnos i ameze deik ické pe spek i y. Omezení spa řuje p á ě posledně
u edené oblas i anscendence.
K omě běžných součás í s anda dní ědecké p áce, jakými jsou zd oje da ase-
znam li e a u y, připojuje au o (na s.189–192) oddíl naz aný Te minologický klíč.
Vněm č enář nalezne ys ě lení celkem 29 e mínů, znichž něk e é ep ezen ují
au o o y ů čí ino ace, jimiž se snaží uchopi analyzo ané o ázky. Za příklad může
poslouži položka pojmeno aná spojením „do eali y nořená deixe na an azma u“
(s.190), k e ou T.Samek de inuje ak o: „[U]Bühle a ře í, smíšený sub yp deixe na
an azma u; je čás ečně uko ena mlu ní si uaci, ale zp a idla ji přesahuje za její
ak uální, smysly níma elný ho izon .“ Jak může bý z oho o ci o aného příkladu
pa né, jedná se ouži ečnou čás publikace, níž č enář může ycí i po řebu zalis o-
a — p o připomenu í pojmů de ino aných na příslušných mís ech— během če by
iněkolik á .
Snahy o e minologickou přesnos jsou  ecenzo ané publikaci pa né elmi
b zy. Ačkoli základy sémio iky nepochybně pa ří knepos ada elné ýba ě ling-
is ů, může se ěm o odbo níkům ex knihy na něk e ých mís ech je i jako e mi-
nologicky pře ížený. Os a ně au o en o p oblém zřejmě an icipo al, ap á ě e mi-
nologickým klíčem jej elegan ně řeší. Zmnožs í podně ů, jimiž publikace ybízí
kno ému p omýšlení zdánli ě us álených pozna ků, následujících ods a cích oko-
men uji spek um yb aných myšlenek, k e é se ýkají jak obecnějších, či dokonce
elmi obecných ámců, ak aké de ailnějších pos řehů. Sjis ou odlehčenos í za o
nepřek apí, že a o škála předs a uje zhlediska ikoničnos i zábě ecenzo ané pub-
likace aje jis ě éž jejím indexem.
Au o s é ýklady zahajuje ozbo em deixe. Začíná u ří základních d uhů deixe
(p os o o á, esp.mís ní, časo á, osobní) so igem hic— nunc— ego. Pod obnější
ýklady následně ěnuje deixi ex o é, jež je ealizo ána ana o ou aka a o ou. Pá ý
d uh deixe— sociální— publikaci sice nechybí, ale au o ji nepřičí á kd uhům
základním ( iz např.na s.69 nebo 94; s anda dem je sociální deixe nap o i omu
např.p o S.Le insona (1994, s.91–96)).
P incipiálně se au o zpochopi elných dů odů zabý á z ahem mezi symboličnos í
aindexálnos í znaků, p o ože deik ika náleží kp o o ypům indexů. Myslím si šak, že
 om o ohledu bylo možné ýklady poněkud zes učni . Již Pei ce asodkazem na něj
Jakobson (1970) pos ulují, že každý znak obsahuje šechny ři složky, k e é mohou y-
s iho a z ah mezi označujícím aoznačo aným, j.ikoničnos , indexálnos isymbo-
ličnos , aže základní o ázka se ýká p á ě oho, k e á z ěch o složek  om o z ahu
pře ažuje. To po om umožňuje klasi ikaci znaku jako pouze dominan ně ikonického,
indexálního či symbolického. Logicky zp á ě u edeného yplý á, že iindexy sobě
musí symbolickou složku obsaho a . To éž pla í ip o složku ikonickou, k e é se
OPEN
ACCESS
VíT DOVALIL 93
šak au o nijak sys ema icky ne ěnuje.1 (Asi nejpod obnější zmínky oikoničnos i
nalezne č enář  ozbo ech bul á nos i, esp.se ióznos i médií na s.141 anásl.). Ve
s ě le oho o pozna ku se T.Samek akříkajíc ak ochu lamuje do o e řených d eří.
Ani g aduálnos přechodů na kon inuu mezi póly symboličnos —indexálnos není
 om o kon ex u no á. Nacháze deik ické ý azy snižší či yšší mí ou zas oupení
symboličnos i každopádně lze.2 Ip o o se ukazuje jako e iden ní, že „[k]aždé deik i-
kum má sice s ou elmi obecně de ino anou symbolickou složku (např.já je nejčas-
ěji „osoba, k e á p á ě mlu í nebo píše“), ahle symboličnos šak slouží indexikali ě
a ep e a ozhoduje o e e enčním ýznamu deik ika u či é konsi uaci“ (s.58;
oddíl snáz em Symbol jako p o odeik ikum).
Další pozna ek— opě sodkazem na učení Pei ce— lze od odi z oho, že má-li
každý znak sobě pří omnou indexálnos , je ako ý znak ždy jakýmsi o iskem si-
uačního kon ex u, němž uži a elé znak y ářejí, j.přiřazují označo ané kozna-
čujícímu apouží ají (s o .již Bühle o ě nás ojo ém modelu dimenzí znaku jeho
exp esi ní unkci, k e á spočí á  om, že znak je ý azem/symp omem p oducen a).
Na podpo u au o o y a gumen ace lze oz és ezi, že a o šudypří omnos či neopo-
minu elnos indexálnos i znamená, že komunikace asociali a se nějakých kon ex-
ech dějí ždy apokusy odekon ex ualizaci (nejen) jazyko ých enoménů lze me o-
dologicky celkem snadno napada . Sdeixí, esp.indexálnos í zcela sys émo ě počí á
e nome odologie ae nog a ie komunikace. Os a ně ani ěda jako ako á, zn. če ně
ěd pří odních, nemůže nebý indexální— na zdo y snahám omaximální ikonič-
nos ( případě úsilí oco nejadek á nější či nejpodobnější zob azení zkoumaného
předmě u), esp.symboličnos . To předs a uje mj.a gumen p o i objek i nos i ě-
deckého poznání, k e é by mělo bý jaksi nezá islé na ů cích ědeckých pozna ků
( ědcích) a e k e ou např.publicis ické disku zy opří odních ědách ak čas o
a ády ěří.
Za úplně no ou nelze pokláda ani ne e e enčnos deixe (s.69). Le inson (1994,
s.66–69) e s ém přehledu řídí deik ika podle oho, jakým způsobem snimi uži a elé
nakládají ( zn.nikoli jaká deik ika jsou), na deik ika uží aná 1. deik icky a2.nedeik-
icky. Deik ické uži í dále řídí na 1a. ealizo ané pomocí ges („ges isch“) a1b.sym-
bolické. Pouze p o p ní znich (1a) je nu ná yzická kon ola komunikační si uace
mlu čími. Deik ika uží aná nedeik icky dále Le inson klasi ikuje na 2a. ý azy uží-
1 Jakobson (1970, s.34) podo ýká, že ideál předs a uje podle Pei ce ako ý znak, k e ý je
y áženě ikonický, indexální asymbolický. Na ok aj lze na om o mís ě připomenou , že
např.Saussu e (1989, s.98) pokládal za ideální znak symbol, uněhož dominuje Pei ce-
o ě klasi ikaci mezi označujícím aoznačo aným nemo i o anos (a bi á nos ).
2 Spřihlédnu ím kexis enci p á ě zmíněné ikoničnos i pak nemusejí bý symboličnos
adeixe kladeny do ak os é opozice auží ány jako an onyma, jak dokládají něk e é au o-
o y o mulace (např.nahoře na s.24 nebo na s.25, kde se deixe sou islos i spředesíla-
nou kapi olou o anscendenci „mění e s ůj opak: éměř čis ý symbol“). To éž ýmlu ně
pla í později sou islos i sdeixí jako exo o ou (dále na s.49–50). U ažo ání oan onymii
deixe asymboličnos i je zřejmé ina jiných mís ech, např.když „nejen každý deik ický ý-
az má s ou (slabou) symbolickou složku, ale inaopak: každý symbolický ý az má s ou
(slabou) deik ickou složku“ (s.60) apod.
OPEN
ACCESS
94 STUDIE ZAPLIKOVANÉ LINGVISTIKY 2/2017
ané ana o icky a2b. neana o icky, edy odkazující přímo na dří e zmíněné e e en y
(2a), či nikoli (2b).3
Zá ě em: Publikaci T.Samka nelze upří ino a i ní snahy a ů čího ducha, neboť
au o dospí á s ou ces ou kpozna kům, k e é se již dří e od íjely od jiných ýchodi-
sek. A gumen ace, jak ji knize o muluje, působí s ěže, samos a ně apřes ědči ě.
Tím činí pozna ky např.o z azích mezi deik ičnos í asymboličnos í, jejich p olínání
aods upňo a elnos i pe nějšími aspolehli ějšími. Ačkoli se au o ů přís up cel-
ko ém kon ex u yznačuje deduk i nos í, jsou analýzy ycházející zda , j.pos up
induk i ní, aké pří omné a elmi cenné. Velmi zajíma é je např.od ození sou is-
los i mezi bul á nos í či se ióznos í médií amí ou jejich deik ičnos i anebo ozbo
iden i o o ných p ocesů a jejich ázanos í na osobní zájmeno já či jeho anspozicí
my zhlediska ods upňo ání zdálenos i od o iga (analýzy příkladů zčeského aně-
meckého eřejného p os o u).4 Ty o p ocesy zá isí na kon ex ech ždy, jak au o pře-
s ědči ě do ozuje a ím po zuje nezby nos znalos i kon ex ů jakož o základního
předpokladu adek á ní in e p e ace semiózy ůbec, j.p ocesu, němž něco unguje
jako znak. Dob ý dojem zk ali ní publikace celko ě do zuje p ecizní zá ě (na
s.184–188), jenž přináší zcela konk é ní pozna ky podobě několika málo hu ných
bodů. Jedna zjeho přednos í spočí á o něž  om, že ak o p op aco aný zá ě zů-
s á á s ozumi elný ijako suma ezí nezá isle na předchozích kapi olách.
LITERATURA:
3 Ta o Le insono a klasi ikace je zdů odů ozsahu ecenze podána jen základních ob y-
sech aneměla by suge o a u ažo ání e s ylu buď— anebo.
4 Obojí se ýká samozřejmě aké sou isejících zájmen při las ňo acích můj anáš.
Jakobson, Roman (1970): Hledání pods a y
jazyka. In: 12 esejů ojazyce. P aha: Mladá
on a, s.29–45.
Le inson, S ephen C. (1994): P agma ik.
Tübingen: Niemeye .
de Saussu e, Fe dinand (1989): Ku s obecné
ling is iky. P aha: Odeon.
Ví Do alil | Ús a ge mánských s udií FF UK
< i ek.do alil@ .cuni.cz>
OPEN
ACCESS