Samek, Tomáš (2016): Tahle země je naše: Český a německý veřejný prostor v deiktické perspektivě. Pardubice: Univerzita Pardubice.

TOMÁŠ SAMEK: TAHLE ZEMĚ JE NAŠE: ČESKÝ ANĚMECKÝ VEŘEJNÝ PROSTOR VDEIKTICKÉ PERSPEKTIVĚ Ví Do alil Samek, Tomáš (2016): Tahle země je naše: Český aněmecký eřejný p os o deik ické pe - spek i ě. Pa dubice: Uni e zi a Pa dubice, 214 s. Publikace Tomáše Samka předs a uje an opoling is icky o ien o aný ýzkum un- go ání (nejen mediálních) disku zů současné společnos i. Vychází ze sémio ického základu budo aného 1. polo ině 20. s ole í Fe dinandem de Saussu em aKa lem Bühle em, na něž na ázal Roman Jakobson. Jejich učení pak obo u an opologie e d uhé polo ině éhož s ole í dále oz inuli např.M.Sil e s ein aB.Ande son. Au o se jejich inspi a i ní podně y snaží ů čím způsobem ozp aco a p o si u- ace 21.s ole í, k e é se yznačují mimořádně ozmani ými komunikačními mož- nos mi, jež ssebou přinesl p udký oz oj digi álních echnologií. Ačkoli se bude pu- blikace při začá ku če by leck e ému č enáři je i jako složi á, což kon as uje sna p ní pohled jednoduše ypadajícím i ulem, je au o ů pos up— od abs ak ního ke konk é nímu— sys ema ický, a gumen ačně spolehli ý a anspa en ní. Již na om o mís ě edy možno předesla , že Tomáši Samko i se jeho zámě oz inou deik ickou pe spek i u jakož o analy ické ins umen á ium p o ozbo analýzy disku zů, k e é kons i uují společenskos aspolečenské azby, po edl. Au o si klade za cíl „přispě ke s udiu dynamického amnohos anného z ahu mezi komunikačními p ak ikami akolek i ní iden i ou“ (s.16). S a í na om, že „p á ě deixe má ysokou ypo ídací hodno u jako předmě ako ého s udia“ (ibid.), čímž se šak její možnos i ne yče pá ají. Vdeixi spa řuje hledisko, k e ým lze nazí- a ain e p e o a ši okém smyslu elmi ozmani é kul u ní je y. Ten o předpo- klad p oměňuje základní ýzkumnou o ázku celé p áce, k e ou o muluje (na s.19 a20) jako d ojo ázku: „Lze deixi koncipo a jako jeden zin e p e ačních p incipů s ě a sociálních akomunikačních in e akcí? Aco ak o us a ená pe spek i a ypo- ídá oobecnější dynamice z ahu mezi ěmi o in e akcemi na jedné s aně aiden i- o o nými p ocesy, medio anými nezřídka ideologicky, na s aně d uhé?“ Pos up ýkladu se yznačuje, jak ys i ne níže znač nu ého přehledu kapi ol, de- duk i nos í. Au o o ú odu explici ně předesílá e s ém ná odu Jak čís u o knihu (na s.11–12 apak ješ ě jednou na s.23–25). Spos upem kapi ol p ůběžně na ůs á empi- ičnos amnožs í společensky apoli icky ak uálních příkladů (poslední z oku 2015). Vnich se k omě jiného yjasňuje ia ak i ně olený náze knihy Tahle země je naše, k e ý může leckdo zobčanů, esp. oličů, pokláda za samozřejmý až banální, nicméně p o současnou poli ickou si uaci (nejen) Česku a Německu za elmi deliká ní. Au o s uk u uje publikaci do celkem sedmi čás í. Na ú od, němž si klade elmi obecnou o ázku, kolik možnos í má deixe, na azuje p ní kapi ola ěno aná pola i- smu. Vní ozebí á p o i ens í dicho omií sbiná ními opozicemi po zo u buď— anebo skon inuem přesněji ys ihujícím z ahy mezi ex émními póly, mezi nimiž exis ují g adien ní přechody. Tu o al e na i ní izi přes ědči ě ilus uje příklady na ka ego ii g ama ického čísla (s.29–35). OPEN ACCESS VíT DOVALIL 91 Ve d uhé kapi ole se au o zabý á elemen y deik ické dimenze, od ozené o - něž od pů odní biná ní dicho omie langue—pa ole, k e á končí nejpozději na o ině ex u, adále pak deixí in a ex o ou (do ni ř ex u) iex a ex o ou (smě em en z ex u— do yzické komunikační si uace). Te minologicky y o pe spek i y pá uje ý azy endo o a/exo o a a analogii k omu endodeixe/exodeixe. Upozo ňuje na o, že mezi symboličnos í adeik ičnos í aké exis uje přechodo á škála. Ve ře í kapi ole ozebí á medio anos aideologii. Koncep ideologie nechápe zjednodušeně poli icky, nýb ž an opologicky jako soubo men álně ep ezen o a- ných ak o ů o li ňujících jednání člo ěka. Medio anos ys ě luje na bázi Jakobso- no a modelu unkcí jazyka adeixi nachází např. pos a ení p a ého opaku me aja- zyko os i (s.84). Cen ální je nap o i omu unkce a ická, k e ou šak lze přenáše předs a ách (deixe na an azma u). Medio anos sdíleného au o ods upňo al y- b anými žán y umís ěnými na kon inuu scelkem sedmi s upni: Nejméně medio aná je (1) in e akce áří  ář, nej íc medio aný pak (7) denní isk. Mezi ěmi o póly se nacházejí (2) ele onní ozho o , (3) zp á a na záznamníku, (4) e-mail, (5) napsání s a usu na acebook a(6) in e ne o é e ze no in. Velmi zajíma á je k omě é o od- s upňo anos i komunikačních žán ů aké analýza g adien ních přechodů na kon i- nuu spóly unás e sus e s ě ě (na s.113–127). Za účelem ozbo u ěch o disku zů au o ope uje na bázi ideologií kosmopoli ismu anacionalismu spojmo ým pá em kosmo- ilní s. kosmo obní, jimž odpo ídá analogie o e řenos i s. uza řenos i ůči s ě u (s.117). T.Samek při om upozo ňuje na zjednodušenos ako ého pohledu, k e ý by z o ožňo- al au oma icky se nabízející kosmo obnos snacionalismem. Na českých disku zech zpočá ku 90. le minulého s ole í (dohánění Západu aná a do E opy) nebo na 4. sjezdu českoslo enských spiso a elů če nu 1967 (Kunde ů p oje onesamo- zřejmos i ná oda ajeho decimo ání ehdejší komunis ickou eli ou) dokazuje křížení ěch o hledisek, kdy sebek i ické zabý ání se či y o ná ání se sná odními éma y unguje kosmo ilně. To éž pla í— dokonce snad ješ ě oněco in enzi něji— aké p o eřejné disku zy německé (např.böse Deu sche— gu e Auslände ; s.116–120). Ve č é kapi ole je č enář p o eden mediální k ajinou, níž nu no yzd ihnou pozo uhodnou pasáž odeik ické pola i ě bul á nos i ase ióznos i médií: Bul á nos enduje kdeik ičnos i ( suge o á á bezp os řední blízkos o igu ecipien a, malou sociální zdálenos , esp.malou zdálenos na šech osách deik ického pole ůbec, dominance p ézen ismu). Empi icky u au o s o ná á mj.příklady ze Süddeu sche Zei ung, ARD aBildzei ung sčeskými médii, jako jsou např.Lido é no iny nebo Mladá on a Dnes. U či á se ióznos posledně u edeného deníku od ozená zdeik ické pe - spek i y české mediální si uace by se při usou z ažnění kmediální si uaci německé je ila podle T.Samka již jako docela bul á ní (s.141). ULido ých no in analyzuje au- o mik odiach onně ydání oznamující ýsledky pa lamen ních oleb z11.6.1990 a31.5.2010. Přes ědči ě dokládá pos upný ůs bul á nos i oho o deníku. Podobně ů čím způsobem se ěnuje s udiu deik ika jako p o osymbolu. Jako zd oj da  om o případě slouží s o nání hesla, pod nímž občané ČSSR demons o ali lis o- padu 1989 p o i komunis ickému ežimu („Nejsme jako oni“), sheslem občanů NDR p o es ujících p o i ehdy neomezené moci eli y SED („Wi sind das Volk“— aná- sledně, jak by bylo možno doplni , „Wi sind ein Volk“). Výsledky oho o ýzkumu aplikuje např.na demons ace p o i an iislámskému hnu í Pegida, k e é se Ně- OPEN ACCESS 92 STUDIE ZAPLIKOVANÉ LINGVISTIKY 2/2017 mecku konaly počá kem oku 2015 po e o is ických ú ocích Paříži ( anspa en „Wi sind Cha lie, wi sind nich Pegida“). Na y o analýzy na azují pá é kapi ole ýklady odeixi a anscendenci, k e á e ilozo ických a eologických disku zech ede kposílení symbolické složky deik ik (akjis ému pokusu oosamos a nění, esp.o ymanění se zkon ex ů). Konk é ně se jedná oosobní zájmena já— y— ono. Vzá ě u au o sh nuje elmi kohe en ně ýsledky eo e ické iempi ické. Nač - á á zde možnos i ameze deik ické pe spek i y. Omezení spa řuje p á ě posledně u edené oblas i anscendence. K omě běžných součás í s anda dní ědecké p áce, jakými jsou zd oje da ase- znam li e a u y, připojuje au o (na s.189–192) oddíl naz aný Te minologický klíč. Vněm č enář nalezne ys ě lení celkem 29 e mínů, znichž něk e é ep ezen ují au o o y ů čí ino ace, jimiž se snaží uchopi analyzo ané o ázky. Za příklad může poslouži položka pojmeno aná spojením „do eali y nořená deixe na an azma u“ (s.190), k e ou T.Samek de inuje ak o: „[U]Bühle a ře í, smíšený sub yp deixe na an azma u; je čás ečně uko ena mlu ní si uaci, ale zp a idla ji přesahuje za její ak uální, smysly níma elný ho izon .“ Jak může bý z oho o ci o aného příkladu pa né, jedná se ouži ečnou čás publikace, níž č enář může ycí i po řebu zalis o- a — p o připomenu í pojmů de ino aných na příslušných mís ech— během če by iněkolik á . Snahy o e minologickou přesnos jsou  ecenzo ané publikaci pa né elmi b zy. Ačkoli základy sémio iky nepochybně pa ří knepos ada elné ýba ě ling- is ů, může se ěm o odbo níkům ex knihy na něk e ých mís ech je i jako e mi- nologicky pře ížený. Os a ně au o en o p oblém zřejmě an icipo al, ap á ě e mi- nologickým klíčem jej elegan ně řeší. Zmnožs í podně ů, jimiž publikace ybízí kno ému p omýšlení zdánli ě us álených pozna ků, následujících ods a cích oko- men uji spek um yb aných myšlenek, k e é se ýkají jak obecnějších, či dokonce elmi obecných ámců, ak aké de ailnějších pos řehů. Sjis ou odlehčenos í za o nepřek apí, že a o škála předs a uje zhlediska ikoničnos i zábě ecenzo ané pub- likace aje jis ě éž jejím indexem. Au o s é ýklady zahajuje ozbo em deixe. Začíná u ří základních d uhů deixe (p os o o á, esp.mís ní, časo á, osobní) so igem hic— nunc— ego. Pod obnější ýklady následně ěnuje deixi ex o é, jež je ealizo ána ana o ou aka a o ou. Pá ý d uh deixe— sociální— publikaci sice nechybí, ale au o ji nepřičí á kd uhům základním ( iz např.na s.69 nebo 94; s anda dem je sociální deixe nap o i omu např.p o S.Le insona (1994, s.91–96)). P incipiálně se au o zpochopi elných dů odů zabý á z ahem mezi symboličnos í aindexálnos í znaků, p o ože deik ika náleží kp o o ypům indexů. Myslím si šak, že  om o ohledu bylo možné ýklady poněkud zes učni . Již Pei ce asodkazem na něj Jakobson (1970) pos ulují, že každý znak obsahuje šechny ři složky, k e é mohou y- s iho a z ah mezi označujícím aoznačo aným, j.ikoničnos , indexálnos isymbo- ličnos , aže základní o ázka se ýká p á ě oho, k e á z ěch o složek  om o z ahu pře ažuje. To po om umožňuje klasi ikaci znaku jako pouze dominan ně ikonického, indexálního či symbolického. Logicky zp á ě u edeného yplý á, že iindexy sobě musí symbolickou složku obsaho a . To éž pla í ip o složku ikonickou, k e é se OPEN ACCESS VíT DOVALIL 93 šak au o nijak sys ema icky ne ěnuje.1 (Asi nejpod obnější zmínky oikoničnos i nalezne č enář  ozbo ech bul á nos i, esp.se ióznos i médií na s.141 anásl.). Ve s ě le oho o pozna ku se T.Samek akříkajíc ak ochu lamuje do o e řených d eří. Ani g aduálnos přechodů na kon inuu mezi póly symboličnos —indexálnos není  om o kon ex u no á. Nacháze deik ické ý azy snižší či yšší mí ou zas oupení symboličnos i každopádně lze.2 Ip o o se ukazuje jako e iden ní, že „[k]aždé deik i- kum má sice s ou elmi obecně de ino anou symbolickou složku (např.já je nejčas- ěji „osoba, k e á p á ě mlu í nebo píše“), ahle symboličnos šak slouží indexikali ě a ep e a ozhoduje o e e enčním ýznamu deik ika u či é konsi uaci“ (s.58; oddíl snáz em Symbol jako p o odeik ikum). Další pozna ek— opě sodkazem na učení Pei ce— lze od odi z oho, že má-li každý znak sobě pří omnou indexálnos , je ako ý znak ždy jakýmsi o iskem si- uačního kon ex u, němž uži a elé znak y ářejí, j.přiřazují označo ané kozna- čujícímu apouží ají (s o .již Bühle o ě nás ojo ém modelu dimenzí znaku jeho exp esi ní unkci, k e á spočí á  om, že znak je ý azem/symp omem p oducen a). Na podpo u au o o y a gumen ace lze oz és ezi, že a o šudypří omnos či neopo- minu elnos indexálnos i znamená, že komunikace asociali a se nějakých kon ex- ech dějí ždy apokusy odekon ex ualizaci (nejen) jazyko ých enoménů lze me o- dologicky celkem snadno napada . Sdeixí, esp.indexálnos í zcela sys émo ě počí á e nome odologie ae nog a ie komunikace. Os a ně ani ěda jako ako á, zn. če ně ěd pří odních, nemůže nebý indexální— na zdo y snahám omaximální ikonič- nos ( případě úsilí oco nejadek á nější či nejpodobnější zob azení zkoumaného předmě u), esp.symboličnos . To předs a uje mj.a gumen p o i objek i nos i ě- deckého poznání, k e é by mělo bý jaksi nezá islé na ů cích ědeckých pozna ků ( ědcích) a e k e ou např.publicis ické disku zy opří odních ědách ak čas o a ády ěří. Za úplně no ou nelze pokláda ani ne e e enčnos deixe (s.69). Le inson (1994, s.66–69) e s ém přehledu řídí deik ika podle oho, jakým způsobem snimi uži a elé nakládají ( zn.nikoli jaká deik ika jsou), na deik ika uží aná 1. deik icky a2.nedeik- icky. Deik ické uži í dále řídí na 1a. ealizo ané pomocí ges („ges isch“) a1b.sym- bolické. Pouze p o p ní znich (1a) je nu ná yzická kon ola komunikační si uace mlu čími. Deik ika uží aná nedeik icky dále Le inson klasi ikuje na 2a. ý azy uží- 1 Jakobson (1970, s.34) podo ýká, že ideál předs a uje podle Pei ce ako ý znak, k e ý je y áženě ikonický, indexální asymbolický. Na ok aj lze na om o mís ě připomenou , že např.Saussu e (1989, s.98) pokládal za ideální znak symbol, uněhož dominuje Pei ce- o ě klasi ikaci mezi označujícím aoznačo aným nemo i o anos (a bi á nos ). 2 Spřihlédnu ím kexis enci p á ě zmíněné ikoničnos i pak nemusejí bý symboličnos adeixe kladeny do ak os é opozice auží ány jako an onyma, jak dokládají něk e é au o- o y o mulace (např.nahoře na s.24 nebo na s.25, kde se deixe sou islos i spředesíla- nou kapi olou o anscendenci „mění e s ůj opak: éměř čis ý symbol“). To éž ýmlu ně pla í později sou islos i sdeixí jako exo o ou (dále na s.49–50). U ažo ání oan onymii deixe asymboličnos i je zřejmé ina jiných mís ech, např.když „nejen každý deik ický ý- az má s ou (slabou) symbolickou složku, ale inaopak: každý symbolický ý az má s ou (slabou) deik ickou složku“ (s.60) apod. OPEN ACCESS 94 STUDIE ZAPLIKOVANÉ LINGVISTIKY 2/2017 ané ana o icky a2b. neana o icky, edy odkazující přímo na dří e zmíněné e e en y (2a), či nikoli (2b).3 Zá ě em: Publikaci T.Samka nelze upří ino a i ní snahy a ů čího ducha, neboť au o dospí á s ou ces ou kpozna kům, k e é se již dří e od íjely od jiných ýchodi- sek. A gumen ace, jak ji knize o muluje, působí s ěže, samos a ně apřes ědči ě. Tím činí pozna ky např.o z azích mezi deik ičnos í asymboličnos í, jejich p olínání aods upňo a elnos i pe nějšími aspolehli ějšími. Ačkoli se au o ů přís up cel- ko ém kon ex u yznačuje deduk i nos í, jsou analýzy ycházející zda , j.pos up induk i ní, aké pří omné a elmi cenné. Velmi zajíma é je např.od ození sou is- los i mezi bul á nos í či se ióznos í médií amí ou jejich deik ičnos i anebo ozbo iden i o o ných p ocesů a jejich ázanos í na osobní zájmeno já či jeho anspozicí my zhlediska ods upňo ání zdálenos i od o iga (analýzy příkladů zčeského aně- meckého eřejného p os o u).4 Ty o p ocesy zá isí na kon ex ech ždy, jak au o pře- s ědči ě do ozuje a ím po zuje nezby nos znalos i kon ex ů jakož o základního předpokladu adek á ní in e p e ace semiózy ůbec, j.p ocesu, němž něco unguje jako znak. Dob ý dojem zk ali ní publikace celko ě do zuje p ecizní zá ě (na s.184–188), jenž přináší zcela konk é ní pozna ky podobě několika málo hu ných bodů. Jedna zjeho přednos í spočí á o něž  om, že ak o p op aco aný zá ě zů- s á á s ozumi elný ijako suma ezí nezá isle na předchozích kapi olách. LITERATURA: 3 Ta o Le insono a klasi ikace je zdů odů ozsahu ecenze podána jen základních ob y- sech aneměla by suge o a u ažo ání e s ylu buď— anebo. 4 Obojí se ýká samozřejmě aké sou isejících zájmen při las ňo acích můj anáš. Jakobson, Roman (1970): Hledání pods a y jazyka. In: 12 esejů ojazyce. P aha: Mladá on a, s.29–45. Le inson, S ephen C. (1994): P agma ik. Tübingen: Niemeye . de Saussu e, Fe dinand (1989): Ku s obecné ling is iky. P aha: Odeon. Ví Do alil | Ús a ge mánských s udií FF UK < i ek.do alil@ .cuni.cz> OPEN ACCESS