Mediali a nepří omného subjek u
Es e ika absence, diana ace
apos mode ní impulzy „P ázdné židle“
Richa da Weine a
Tomáš Ji sa
Uni e zi a Palackého
ÚVOD
Při ná š ě ě gale ie je di ák nejednou kon on o án spozo uhodným zd ojením
uměleckých děl. Rozmě ná plá na isící na s ěně, za ámo aná o elnou kons ukcí,
sochy či jiné plas iky pos á ající na zemi nebo za ěšené p os o u, umělecké aře-
meslné předmě y denní iexkluzi ní po řeby uložené e i ínách na soumě ných
příčkách; mis o ské kusy, o iginály či jejich zdařilé kopie se nacházejí bok po boku
se s ými las ními koncep y: č ami, skicami či o og a ickými dokumen y ilus ují-
cími jejich pos upnou genezi nebo pů odní umís ění, například umělco ě a elié u.
Ta o ku á o ská mizanscéna p odukuje mezi jedno li ými a e ak y— ozp aco a-
ným objek em, nedokončenou skicou, „h ubým ma e iálem“— aza šeným dílem
speci ickou empo ali u, k e á je současně e ospek i ního ip ospek i ního cha-
ak e u. Di áka ak s a í do ak i ní pozice: očima přebíhá od dokončeného díla ke
skicám azpě , kompa uje s uk u o anos a ex u u k esby s inálním p o edením,
sleduje odchylky amodi ikace; yhodnocuje es e ický po enciál příp a ného ma e-
iálu sjeho oz inu ím za ámo aném či jinak zakončeném p oduk u. Způ odní
bez a os i ses a uje a .
Analogický pos up nabízí ili e a u a podobě k i ických edicí, jež komen áři
apoznámko ém apa á u posky ují ůznoč ení, edy ozdílné au o ské i edakční
e ze éhož ex u. Li e á ní p ojek šak samozřejmě obnažují aké popisy éma u,
mo i ů či pos a e s a u z odu apláno ané podobě daného díla, jak je zachycuje
au o o a ko espondence či deníky. Jen zřídkakdy se šak č enář— obz láš ě před
nás upem pos mode ny— může se ka s ex em, k e ý nejenže komen áři yp á ění
ěnuje íc p os o u než samo nému příběhu, ale aké předkládá a zápě í popí á s é
nej ůznější e ze, a i muje s ou o zo i os anemožnos oz inou koncepci do ea-
lizace; zjiž ho o ého a u dělá agmen a en pak pos upně modeluje do no é o my.
S ou kompozicí aplas ici ou ako ý ex připomíná pozo uhodný ilmo ý expe i-
men , němž by během p ojekce na plá ně za kulisami ahe ci p os í aly skico i é
pos a y iobjek y způ odního s o yboa du azdálky by se ozý aly hlasy scená is y
dohadujícího se s ežisé em.
OPEN ACCESS
110 SVĚT LITERATURY 55
Zkušenos se s řída ou pe spek i ou, pohledem ěkajícím od skici kza šenému
dílu azpě , s ejně jako s ecepcí koncep u, k e ý je s ým las ním cílem, nabízí ex
Richa da Weine a „P ázdná židle“. Rukopis po ídky byl dokončen 4. října 1916,1 její
adikální es e ická ino a i nos akoncep uální cha ak e šak zdaleka přesahují ne-
jen s é jazyko é e i o ium, ale o něž mode nis ický kon ex . Weine ů ex , jehož
pod i ul zní „Rozbo nenapsané po ídky“, o iž dělá mnohem íce, než je na p ní po-
hled zřejmé: jednak p os řednic ím nej ůznějších na a i ních a é o ických s a e-
gií inguje s é las ní z osko ání, k e é je při om ysoce ykalkulo anou kompozicí;
jednak nechá á s ou ús řední igu u p ázdné židle s oupi do a u apohybu s ého
psaní. Přede ším šak kons i uuje pa adoxní „po é absence“, k e ý subjek zpří-
om ňuje sk ze jeho yzickou nepří omnos . Vnásledujících řádcích se pokusím u o
jedinečnou pe o ma i i u demons o a p os řednic ím de ailního č ení Weine-
o a ex u e řech na zájem se p o ínajících o inách: na a i ních maskách y-
kazujících několik společných ysů spos mode ní me a ikcí, po aze jazyka i oni-
zujícího s é absen ující cen um a in e mediálních a ini ách igu y p ázdné židle
spo é y židlí Vincen a Van Gogha akoncep uálním dílem Josepha Kosu ha.
I. VE ZNAMENÍ ANTIFRÁZE:
FINGOVANÝ KRACH APERFORMATIVNÍ CÉZURA
Od p ní ě y oznamující cíl po ídky, k e á „nebyla napsána“, a s e na ě suge ující
zmařený příslib ako ého počinu, klame Weine ů yp a ěč ělem.2 Poh á á si se č e-
nářem isamo ným yp á ěním, do ex u o iskuje alešné s opy a las ní „nenapsaný“
příběh ámuje me a ex em, k e ý nejenže obnažuje ana omii na a i u, sám se aké
s á á cen em yp á ění. O é o domnělé pře aze exegeze nad diegezí či me a ex u
nad ex em aké panuje shoda mezi Weine o ými ykladači.3 Domní ám se šak, že
a o me a ikční pře aha nad ikcí samo nou se děje „jen na oko“, je zcela ingo aná
a oří součás Weine o y komplexní s a egie, k e á p os řednic ím pe manen -
ního popí ání zahaluje p á ě znikající ex příběhu. Jinými slo y, diege ický s ě se
před č enářem ýsuje od p ní ě y, samo ný příběh se jen odeh á á na jiné na a i ní
1 Časopisecky po ídka yšla e s ejném oce časopisu Lumí 45, 21. 12. 1916, č.2, s.51–67.
2 Nabízí se zde p o o na a ologický e mín nespolehli ého yp a ěče akoncepce nespoleh-
li ého yp á ění, unás nejdůsledněji zp aco ané T. Kubíčkem (Kubíček 2007, s.112–180).
Domní ám se šak, že by oba pojmy ys iho aly pe o ma i ní účinek Weine o a ex u jen
omezeně, p o ože za ímco nespolehli os předs a uje imanen ní „ ýznamo ý kód“ a„sou-
čás komplexní ex o é s a egie“ (Kubíček 2007, s.120, 148) založené na in encionálním
aspek u au o ské poe iky, do ecepce „P ázdné židle“ p onikají elemen y es e iky absen-
ce anej ůznější „po uchy“, k e é jsou p o jeho séman iku s ejně pods a né jako jedno li-
é na a i ní pos upy. Neméně p oblema ický se p o klasi ikaci Weine o a yp a ěče je í
e mín „čás ečné spolehli os i“, upla ni elný „ případě yp a ěčů, k eří se subjek i izu-
jí  ex u, ak eří ím dá ají současně naje o, že jejich yp á ění příběhu je jen dílčí, je jen
jednou zmnoha e zí“ (Kubíček 2007, s.135), neboť jak pa ciálnos , ak ona mnohos na-
a i ních e zí mají  om o případě s ejnou on ologickou pla nos : jsou ý o em i eali-
ou ikčního demiu ga.
3 S o . Málek 2008, s.83, Wide a 2001, s.73.
OPEN ACCESS
TOmáš JIRSA 111
ú o ni, než jak je omu klasickém iluzi ním yp á ění. Jakou má en o na a i ní
p os o po ahu ajak las ně unguje?
Pláno aný příběh koncipo ané po ídky je zdánli ě p os ý: mladý muž žijící Pa-
říži se z ouhy po samo ě jednoho dne přes ěhuje do č i, kde nikoho nezná. Oně-
kolik měsíců později po ká na ulici náhodou s ého ě ného pří ele, oba mají z oho o
se kání elkou ados adomlu í se na okamži é ná š ě ě. Pří el je požádán, aby zašel
do nedalekého k ámu p o malé obče s ení, za ímco muž spěchá do by u poklidi
apřip a i čaj. Přis a í d ě židle as olek ke k bu ačeká. „Čeká ačeká. Ch íle za ch ílí,
hodina za hodinou plyne, apřip a ená židle je s ále p ázdná ačekající“ (Weine 1996,
s.380). Pří el se šak nikdy nedos a í ahla ní p o agonis a se áří  ář p ázdné
židli pouš í do ísni ého přemí ání o om, p oč se y oužená ná š ě a z la ješ ě
hlubší samo u. Tím o měla po ídka naz aná „P ázdná židle“ skonči , ako á byla její
pů odní osno a, k e ou yp a ěč p ezen uje. Jenomže opříběh zde las ně ůbec
nejde, yp a ěči jde opos ižení oho, p oč se jej nepodařilo napsa . K ach p ojek u je
ys ě len na samém začá ku, kde ex popí á sám sebe:
Cíl, k e ý sobě kladu, ozmlou aje ookolnos ech, p oč a o po ídka las ně ani
napsána nebyla, je nesmyslný anebude mu omlu y ani ehdy, jes liže, jak se
domní ám, sune se následující řádky něco an as ičnos i, jíž by bylo mno-
hem lépe uží i při děčnější příleži os i, aněco podi íns í, k e é by snad slu-
šelo sku ečné po ídce, kdež o  ěch o ý odech bude č enáře u ádě i pouze
na sces í ado slepých uliček; aké snad se ysky ne ocha pohnu í a z ušení
(asnad i oz ušení), což p a děpodobně čas o poha í můj plán na p agma ické
ypsání zániku slo esného díla (Weine 1996, s.370).
Hned p ní ě ou ak ex s upuje na pole pozo uhodné nega i ní sebea i mace, an-
i áze, k e á ukazuje na danou ěc p os řednic ím alešného popí ání. Ta o s a e-
gie odpo ídá již od an iky známé é o ické iguře meiosis, hojně upla ňo ané zejména
 enesanční poezii, k e á na základě zámě ného oslabení, podcenění či eu emizace
ýpo ědi usiluje ozesílení jejího ýznamu (Skinne 2007, s.149). Jinými slo y: ex
se kons i uuje ia i muje sk ze s é las ní popí ání a jeho p ůběhu. To je os a ně
zřejmé hned na d uhé s ánce ex u: „Po dobu elmi dlouhou zabý ám se plánem
ku či é po ídce. Měla se nazý a i P ázdná židle a en o náze , oť jediné, co zpo ídky
á; zpo ídky, k e é napsa i nikdy nedo edu“ (Weine 1996, s.371). Po ídka šak
exis uje: je na s ě ě, y iš ěna  ukou pří omného č enáře, adokonce ispů odně
a izo aným i ulem. Když edy yp a ěč d ama icky píše os ém elkolepém i-
asku— „ oskách po ídky, na niž nes ačil“— aosobě jako agikomickém píšícím h -
dino i, „z osko a ším au o o i, k e ý se pokouší zach áni s oje umělecké ži oření
ýkladem“ (Weine 1996, s.373), poh á á si ex nejen se č enářskou kon encí ucele-
ného příběhu, ale o mou u či é nega i ní hype boly abuluje ak éž s ou las ní in-
enci. Ony domnělé „ osky“ po ídky o iž nepředs a ují uiny zmařené imaginace
či spoušť na sebe na šených yp a ěčských pokusů, nýb ž kons i uují základní ele-
men y pečli ě s uk u o ané a chi ek u y. Pod pozo nou če bou ak p oklamo aný
„plán na p agma ické ypsání zániku slo esného díla“ (Weine 1996, s.370), jejž ex
odhaluje na způsob alešně o e řených ka e hned na konci p ního ozsáhlého sou-
ě í, us upuje oři ému yús ění celého yp á ění. Když o iž ex oze í á ějíř
OPEN ACCESS
112 SVĚT LITERATURY 55
s řída ě na ho aných a zápě í popí aných scénářů oho, jakým způsobem se mohl
příběh— kdyby se byl bý al s al— odeh á , apředkládá a ian y, co še se mohlo
s á , že se pří el na ná š ě u nedos a il, nedělá nic menšího, než že dokazuje, že pří-
běh–po ídka „ las ně napsána“ byla aje. Předs í aný handicap ak současně yje uje
důmyslnos ab a u u.
Na om o mís ě je řeba zmíni p onika ou in e p e aci Weine o y po ídky,
asice kompa a i ní s udii Pe e a Zusiho, jejímž hla ním éma em je a ini a Ka ko y
aWeine o y poe iky šoku e smyslu on ologického s a u ap os ředí, němž jejich
p o agonis é přebý ají. Východisko Zusiho a gumen u spočí á chápání „P ázdné
židle“ jakož o příběhu d ojí absence, k e á unguje jednak  o ině i ulu po ídky
yjadřujícího „pří elo u s ísňující nepří omnos “ asní sou isející samo u, jednak
na ú o ni „ ex o ého selhání: absence jeho příběhu oabsenci“ (Zusi 2012, s.136). Jak
šak předem zdů azňuje, p á ě a o „pa alela mezi absen ujícím pří elem na ú o ni
ikce aabsen ujícím příběhem na ú o ni me a ikce“ je klíčo á adokazuje, že příběh
je  ex u na zdo y zení yp a ěče pří omen. Pa adoxní zá ě po ídky pak podle
Zusiho spočí á  om, že „příběh— pří el— se dos a í; židle p ázdná nezůs ane“
(Zusi 2012, s.136 a142).
Zusi si pozo ně šímá komplexní po ahy Weine o a me a ex u, k e ý nepřed-
s a uje yze ex e ní komen ář „au o ského k achu“ anemožnos i na odi psychický
úděs, jak se snaží suge o a na začá ku po ídky „impliko aný au o “. Me a ex nímá
pe o ma i ně, je p o něj přede ším „p o edením onoho úděsu, neboť ozeh á á s -
hující gene o ání (neuspokoji ých) ys ě lení po řebných kzacho ání ne ys ě li el-
nos i, jež způsobuje psychický úděs“ (Zusi 2012, s.139–140). Vzniká ak e ek „ho o
acui“, k e ý šak Zusi kon as ně kexis enciálním ýkladům Weine o a exu— e
smyslu zob azení alego ické p ázdno y či šoku způsobeného kon on ací sme a y-
zickou aepis emickou p opas í— chápe pů odním slo a smyslu, jako „nu kání
s ředo ěkého písaře pok ý celou s anu ilumino aného ukopisu ex em či ilus a-
cemi azaplni ak p ázdný p os o o namen em. P ázdná židle nezob azuje p ázdno;
spíše p ázdno zaplňuje sk ze nu ka é ozbujení objasňující s uk u y“ (Zusi 2012,
s.138). Díky pe manen ně ozmnožo ané s uk uře me a ex u pak č enář snadno
přehlédne, že na a i ní hlas náhle přejde do hlasu p oží ajícího p o agonis y, k e ý
byl pů odně dis anco aným „objek em“ ikčního s ě a. Zusi p o o idí ús řední spou-
š ěč na a i u posunu od ře í osoby přes osobu p ní až kosobě au obiog a ické,
čímž se pů odně dominan ní me a ex i onicky ozpouš í (Zusi 2012, s.141). V om
aké spočí á odlišnos mého a gumen u, k e ý se snaží poukáza na o, že ěžiš ě na-
a i u „nenapsané“ po ídky leží  ex em p oduko ané s a egii ingo ání aope a-
i ní cézuře mezi sdělením ape o mancí, mezi ím, co ex říká, aco naopak dělá.
Jednu znosných s e Weine o a „na a i ního dispozi i u“4 oří s a egie před-
s í ání, jež na sebe od počá ku be e ůzné podoby, pře leky amasky. P ní znich
4 Dů od, p oč sahám k omu o neologismu, je en, že na ozdíl od adiční na a i ní „s uk-
u y“ či „ ýs a by“ sobě na jedné s aně zah nuje é o ické us ojení, o maci ao gani-
zaci (zla . disposi io), edy e bální s a egii y ořenou za jis ým účelem, na s aně d uhé
pak implikuje soubo disku zi ních inedisku zi ních mocenských p ak ik, k e é p o-
dukují u či ý yp ědění, jímž jsou současně podmíněny— edy ýznam, k e ý koncep-
ualizo al Michel Foucaul zejména p acích Dohlíže a es a (Su eille e puni , 1975)
OPEN ACCESS
TOmáš JIRSA 113
je em a ické sebeponižo ání, hořeko ání nad las ní neschopnos í aopako aná de-
g adace las ní o by: „Neboť není příkladu, aby spiso a el eřejně se ozho ořil
odíle, k e ého nenapsal, aaby ak o dob o olně ydal s ou nemohoucnos as ou
neschopnos “ (Weine 1996, s.370). Jak bylo naznačeno ýše, sebek i ika je ingo aná;
deg adace las ního umu se překlápí e s ůj opak apoukázání na jedinečnos yp a-
ěčo a pos upu ukazuje ub celé é o a ino ané na a i ní masky,5 jímž není kon ese
„zde z osko a šího au o a“, ale naopak apologie jeho yp a ěčské i uozi y. Jinou
ukázku oho o Weine o a in e zního mechanismu posky uje jux apozice dalšího po-
zdechnu í nad „ma ným počinem“, čili po ídkou, „k e é napsa i nikdy nedo edu“
(Weine 1996, s.371), as ylis ické b a u y, sku ečného é o ického conce a, jímž s ůj
spiso a elský k ach nejen popí á, ale aké a es uje— nikoli náhodou během ob a u
ksamo nému di áko i p á ě p obíhajícího li e á ního spek áklu; ob a u, k e ý je
spředs í anou sk omnos í zahalen do pouhé dig ese:
P o č enáře, k e ému je snad spodi em, že jsem us ano il i ul p o ěc, jež ani
nejmenším náč ku není zachycena na papíře, ap o č enáře, k e ého možná
za áží, p oč že kladu dů az na okolnos , že i ul je de ini i ní, p o oba d a edy
připomínám, že nedo edu napsa i nic, čemu jsem už předem nedal jména, aže
náze po ídky či básně bý á mi zp a idla nejčas ějším od aziš ěm kdalší p á-
ci. Ba, jsou případy, že pů odně byl náze jen skupinou při á ých slo , jejichž
úh nná melodie nebo smysl, později ně ložený, inspi o aly mě kp áci. To
šak pouze mimochodem (Weine 1996, s.371).
Simulace las ního uměleckého k achu ak k omě pos upně počínajícího na a i u
ozeh á á k azina cis ním způsobem— e smyslu zhlížení se nikoli e s é yzické
k áse, ale ýh adně e s é yb oušené ajedinečné echné— apologii au o s í, příběh
demiu ga, jehož s upo ání do příběhu je příběhem samým. Simulo ané ápání ase-
bedeg adace, k e á je posledku obnažením las ního mis o s í, se umně o iskuje do
syn axe aké mís ech, k e á na p ní pohled předs a ují pouhé hypo ak ické šmod -
chání, na ploše k á kého sou ě í při om a ují aimi ují synkopický cha ak e celého
na a i u: „Jediné edy pudem sebeob any pá al jsem ho ečně po způsobu, jak se zbý i
ú laku, k e ým mě och omo al plán, jehož p o edení mi unikalo“ (Weine 1996, s.372).
Pří omná in ep e ace pak s a í do odlišného s ě la idalší li e á ní h u: zdánli ě
ok ajo ou eminiscenci kanonického básníka ap ozaika Edga a Allana Poea sjeho
aVůle k ědění (La Volon é de sa oi , 1976), k e ý šak de ino al ep e jednom z ozho-
o ů z oku 1977 jako „ ůzné s a egie z ahů síly podpo ující jis é ypy ědění aopí ají-
cí se oně“ (Foucaul 1994, s.300). Podmíněnos Weine o a ex u a ek y aabsencí, k e é
současně p odukuje, oří neodmysli elnou součás jeho es e iky, k e ou nelze čís jen na
ú o ni au o em kon olo ané s uk u y.
5 Te mín použí ám ná aznos i na Mi osla a D ozdu, podle nějž si na a i ní masku ex
nasazuje ehdy, když „se , áří‘ jako jiný d uh sdělení, než jakým sku ečně je“ (D ozda 1981,
s.35). Vzhledem kWeine o ě poh á ání si sú a em „z osko ané po ídky“ ají impliko-
aným č enářským očeká áním je pods a né D ozdo o pozdější ozp aco ání žán o ého
aspek u na a i ní masky, jež je čas o „založena na kon as u mezi ik i ním […] žán em
asku ečnou žán o ou příslušnos í díla“ (D ozda 1990, s.24).
OPEN ACCESS

114 SVĚT LITERATURY 55
Filozo ií umělecké skladby (The Philosophy o Composi ion, 1846), p o ádějící p e o -
malis ickou, doslo a ana omickou pi u au o o y p oslulé básně Ha an (The Ra en,
1845). Jakkoli Weine explici ně hloubí p opas mezi „me odickým ýkladem“, jímž
se Poe snaží „oslabi i účin s é básně, k e á sama mu zajišťuje nehynoucí slá u (ajenž
naopak s ým komen ářem dojem náš ješ ě zesiluje)“, as ým opako aným iaskem
(„zde z osko a ší au o , k e ý se pokouší zach áni s oje umělecké ži oření ýkla-
dem o oskách po ídky, na niž nes ačil“) (Weine 1996, s.373), leží klíč k ýkladu é o
ingo ané sk omnos i dalším s ylis ickém mané u, asice umís ění jád a sdělení
do zá o ky. Ta se áří jako poznámka p onesená na ok aj, apřece odhaluje poin u
s ého účinku; komen ář je zde pojednán nikoli e smyslu ozmělnění či h omadění
e bálního balas u, ale jako médium es e ického aa ek i ního účinku. Tex ak dá á
oklikou naje o, že si mí ou s é in ence azáludnos í é o ické masky, k e á pod dů-
kladnou analýzou sk ý á i onické ges o ak e ou o áčí jednou smě em ke č enáři
apod uhé sám ksobě, sp oslulým Poeo ým esejem ničem nezadá.6
II. KAMUFLOVANÁ RETROSPEKCE:
MEZI CHYBNÝMI VARIANTAMI APŘESMYKEM SUBJEKTU
Další ý aznou s a egií, již Weine e s ém syže u upla ňuje, je důmyslná h a s ří-
dání anásledného p olínání pří omnos i sminulos í abudoucnos í. Ta je pa ná
iz ukopisu ex u, jehož i ulní s ana ský á další d ě če eným pe em přešk nu é
a ian y zamýšleného náz u po ídky. Vedle h a ého pod i ulu „Úskočná po ídka“ se
ysky uje a ian a, podpo ující Weine o u nega i ně a i ma i ní é o iku: „Po ídka,
k e ou nenapíši“.7 Pří omný čas psaní, edy, slo y Gé a da Gene a (1972), „okamžik
na ace“ (Gene e 2003, s.470–495) se ohlíží na domněle uplynulou událos , k e ou
p ní čás i po ídky předs a uje zaslechnu ý ozho o d ou neznámých mužů ús-
ící do příslibu ná š ě y, jež se nakonec nekonala, ale aké na eminiscenci e oko ané
básně anásledný plán na napsání po ídky; jinými slo y, e okuje příběh inspi ace:
„Po ídka, k e ou jsem hodlal napsa i, měla udíž jedna i oúděsu, jenž se zmocnil hos-
i ele, když hos , k e ého očeká al ak e ý jis ě slíbil, že přijde, se nedos a il“ (Weine
1996, s.378). Již zde se o šem minulos překlápí přes p á ě p obíhající pe o ma i i u
psaní do budoucího času jednoduše p o o, že až do samo ného zá ě u, kdy yp a ěč
„p oz adí“, že líčený příběh předs a uje „sku ečnou událos “, se jedná oplán nadchá-
zejícího díla.
Jenomže p á ě zde číhá jeden zkons i u i ních pa adoxů Weine o y poe iky.
Ten o na způsob lei mo i u opako aný „plán“ je důmyslnou kamu láží: komen o aný
apláno aný příběh se o iž odeh á á nyní, čase če by, doslo a před č enářo ýma
očima. Když edy yp a ěč plánuje ik i ní mizanscénu s é po ídky, níž „byla za-
mýšlena kons ukce é o si uace zásadně asi ak o“ (Weine 1996, s.378), nedělá nic ji-
6 Odlišného názo u je např. Vladimí Papoušek, k e ý „k ach p ojek u“ spa řuje jak e y-
p a ěčo ě zámě u napsa po ídku, ak neusku ečněné ná š ě ě pří ele (PAPOUŠEK
2004: 96).
7 Pamá ník ná odního písemnic í, ond Richa d Weine , 37/63/590. Rukopis je da o án
14. 10. 1916 (da um přešk nu o).
OPEN ACCESS
TOmáš JIRSA 115
ného, než že u o po ídku p á ě eď yp a uje. S ejně ak když ingo aně pod ouškou
komen áře ys ě luje zamýšlený účinek s ého yp á ění, nedělá nic menšího, než že
en o účinek spouš í: „Ao o o zma ení č enáře šlo, neboť hned ú odem byl jsem si ě-
dom disp opo ce mezi lá kou acílem, kněmuž mířím.“ Jakkoli je edy yp á ění á-
mo áno sk omným pokusem o„nás in počá ku his o ie, k e ou jsem hodlal napsa i“
(Weine 1996, s.379 a377), přesune-li se č enář od disku zu k omu, co ex sku ečně
ykoná á, jen s ěží mu pak unikne, že a o e ospekce je simulo ána. Příběh je na-
psán, aco se in encích plánu dí mělo, děje se p á ě eď. Čas Weine o y minulos i
je ak yze g ama ický, e sku ečnos i nepojedná á oničem jiném než opří omnos i.
Zmíněné s a egické h y předs í ání las ního k achu akamu lo ání e ospekce
ús í do s a egie ře í, k e ou lze ná aznos i na upla ňo ané me a ex uální ame a-
na a i ní p ak iky naz a ozp a ou ome odě. Ta nalézá s é upla nění přede ším e
č yřs ánko é analy ické pasáži ěno ané a ian ám ajemné asoučasně nap os o
banální událos i: domlu ené, ale ne ykonané ná š ě y. Po zo u de ek i ního y-
še řo ání zde ex ypočí á á možné scénáře událos i, k e é zápě í logicky y ací,
ab ilan ně ak s řídá kompono ání příběhu sjeho následnou dekompozicí. Jako ša-
cho ý h áč, sklánějící se nad igu kami ap oměňující dle libos i jejich pozice, hýbe
zde yp a ěčský demiu g se s ými pos a ami aimp o izuje nej ůznější možné pří-
činy, p oč se Václa ke s ému pří eli Jano i— na zdo y eške ému očeká ání iokol-
nos em— nakonec nedos a il.
Ta o a io aná pasáž ozeh á ající s é na a i ní možnos i na způsob pos upného
oze í ání anáhlého zaklapnu í ějíře al e na i šak ský á mnohem íce, než očem
o e řeně pojedná á. Zpočá ku nenápadně, a šak o o ýznamněji, se do ex u dos á-
ají u či é „po ucho é“ elemen y, kon adikce apřesmyky. Hned po é, co yp a ěč
dosud (ne)napsané po ídky zakončuje a y ací p ní sé ii s ých na a i ních a ian
a ys ě luje, p oč Václa musel dokonale zná Jano u ad esu, neboť se „oba před ím
s azili domo ní chodbě“, podá á k á ké sh nu í s é dosa adní acionální analýzy
(Weine 1996, s.383). V om okamžiku se logika ex u p olomí kon adikci amezi
d ěma na sebe na azujícími ě ami náhle zeje hlina, oníž se může č enář jen doha-
do a , zda pochází zau o ské nedbalos i či opomenu í, nebo zda naopak oří další
z ase Weine o y maskující s a egie. Najednou se o iž oba p o agonis é po ká ají
jinde: „K a ičké esumé šech posa adních ý odů jes edy: Přá elé s azili se před
domem, oba elmi ados ně přek apeni se káním“ (Weine 1996, s.383). Ne řeba jis ě
ys ě lo a , že p o jakékoli yp á ění, az láš ě pak ako é, jež si poh á á se slo ní-
kem is a egií de ek i ního pá ání, jsou náhlé přemís ění „podezřelého“ s ejně jako
d ě p o ikladné e ze „s ědeckého p o okolu“ přinejmenším podi né. Ať už budeme
zWeine o a ex u čís pouze jeho líc snažící se č enáře přes ědči , že jde o„po ídku
onenapsané po ídce“, nebo jeho na a i ní masku přeč eme po jejím pe o ma i ním
ubu, nemohou se přá elé s azi chodbě domu asoučasně před ním.8
8 Ta o si uace se ak ukazuje jako ypická ukázka z . „nemožného s ě a“, kjejíž kons ukci
má podle Lubomí a Doležela li e a u a p os ředky, „a šak za cenu oho, že se celý její podnik
zh ou í: nemožný s ě nemůže bý nadán ikční exis encí“ (Doležel 2003, s.165). S o . éž
Doležel 2014, s.21, kde s é zení zjemňuje doda kem, že i ako é selhání li e á ní ikce
„může znamena es e ický zisk“. Nasnadě je pak o ázka, zda aplikace oho o pojmu označu-
jícího logickou kon adikci nes ojí kon adikci ses e ickým účelem ikčních s ě ů umění.
OPEN ACCESS
116 SVĚT LITERATURY 55
K adikálnímu přesmyku, jehož příčinu už ěžko hleda jinde než pečli é kom-
pozici ex u, dochází během d uhé sé ie předložených možnos í, p oč se očeká aný
pří el nedos a il (zne ys ě li elné, nepři ozené aničím acionálním nemo i o ané
příčiny), níž s ou po ahu ipozici náhle nep oměňuje nic menšího než sám subjek :
„Nuže, yše řil jsem, že onoho odpoledne, az láš ě po celou dobu, kdy jsem očeká al
Václa a, domo nice […] nikomu neo e řela z é p os é příčiny, že nikdo o o nepožá-
dal“ (Weine 1996, s.384; z ý aznil T. J.). Doposud líčený p o agonis a, ý o demi-
u go y imp o izo ané předs a i os i, se ak náhle s á á změnou ře í osoby p ní
yp a ěčem isamo ným demiu gem, as ejně ak naopak: zdomněle dis anco aného,
ex adiege ického yp a ěče se s á á yp a ěč jednající. Od é o ch íle č enář ne-
může zůs a na pochybách; Janů s ě aminulos oří s ě yp á ějícího já: „Václa
došel kmému domu, zde šak si še ozmyslil aodešel, ani mne neu ědomi “ (Weine
1996, s.384). Přek api os ain enzi a é o p oměny subjek u spočí ají jak její zcela
neočeká ané náhlos i, sníž je p o edena jen jakoby mimochodem, ak e způsobu na-
a i ního načaso ání: pod ojnos daného subjek u— jeho iden i ikace s yp á ějí-
cím hlasem— je o iž odhalena ješ ě před ím, než se kbiog a ické au en ičnos i é o
událos i přizná sám yp a ěč oněco dále k á ce před koncem po ídky.
P oměnli os subjek ů yp a ěče aosob by si jis ě zasloužila pod obnější na a o-
logickou analýzu. Weine ů ex o iž připouš í možnou koexis enci několika na a-
i ních s a egií, asice s řída ou pří omnos íce a yp a ěčů, nebo ins ukce „eko -
ského“ modelo ého au o a, k e ý usmě ňuje če bu, pře ušuje ok na a i u apřesou á
č enářo u pozo nos na jiné mís o ajiný čas (Eco 1984, s.200–269). S ejně ak lze
p ohlási , že mlu í s ále en ýž na a i ní hlas a ys řídána je jen okalizace, k e á,
řečeno sGene em, přechází zex e ní do in e ní; nebo že ex če pá s ůj ma oucí do-
jem zkon as u mezi yp á ějícím hlasem a okalizá o em (Bal 2009, s.145–165).9 Sebe-
p eciznější analýza aklasi ikace na a i ních pos upů by šak pa ně nebyly schopny
pos ihnou sku ečnos , že šechny u edené z a y apřesmyky jsou na jedné s aně
dílem pečli ě ybudo ané kompozice, na s aně d uhé e ek em es e iky absence, k e-
ou p odukuje ús řední igu a p ázdné židle.
Na zdo y u edeným kon adikcím alogickým cézu ám je šak řeba zdů azni ,
že ani Weine ů jazyk, ani jím s ořený příběh nepa ří do oblas i záz ačna, jež, slo y
Tz e ana Todo o a, „ nuká exis enci nadpři ozena“ (Todo o 2010, s.47). Enigma ič-
nos ex u odpo ídá mnohem íce ka ego ii, již Todo o označil za an as ično ak e á
se podle něj yznačuje áháním, jež je společné č enáři ipos a ě „ áří  ář zdánli ě
nadpři ozené událos i“ (Todo o 2010, s.26). D ama ická in enzi a Weine o a ex u
spočí á  om, že s ě záz ačného pouze obk užuje, apokud se jej přece jen do kne,
činí ak dis anco aně, hypo e icky ap os řednic ím kondicionálu: „Kdybych mohl
u ěři i, že se mu pos a ilo ces u cos oh omného či s ašidelně záhadného […], méně
bych se děsil oho o akua, jež zbylo, než musím-li předpokláda i pouhý myšlenko ý
či ci o ý přesun, k e ý byl příčinou šeho oho“ (Weine 1996, s.386). Modali a náh-
9 Tím o e mínem Mieke Bal označuje ů ce na a i u, jenž si ybí á dějs í a olí úhel po-
hledu, znějž je p ezen uje. Podle Bal může bý okalizá o em buď yp a ěč, nebo pos a a;
p incip okalizace pak označuje hledisko či úhel, znějž je u či á ěc iděna nebo jakkoli
jinak nímána. Kno ějšímu ozp aco ání eo ie okalizace iz Hühn— Schmid— Schö-
ne 2009 či H abal 2011.
OPEN ACCESS
TOmáš JIRSA 117
lého, myšlenko ého či a ek i ního přesmyku šak neznamená negaci ani des ukci
logiky ain eligibilního řádu, neboť jeho ámci nám ex s ou znepokoji ou záhad-
nos předkládá; jde spíše ojeho přesun, jeho ykloubení zkauzali y.
III. PRÁZDNÁ ŽIDLE VPOSTMODERNÍCH KONSTELACÍCH:
METAFIKČNÍ PARADOXY, HRA A„DIANARACE“
Vná aznos i na šechny ýše u edené s a egie, kon adikce ana a i ní masky se
ukazuje, že Weine o a „P ázdná židle“ dalece přesahuje mode nis ické pa adigma
sebe e lexi ního či expe imen álního díla as ou plu ali ou možných e zí, a io-
anou kompozicí, předs í áním k achu, p o áděnou asoučasně dekons uo anou
me a ikcí i las ní sebei onizací přináší impulzy, jež plně oz ine ep e li e á ní
pos mode na. Pří omný a gumen může zní pa adoxně, neboť obnažo ání ana o-
mie na a i u se e Weine o ě ex u děje jako pandán kp á ě znikajícím eo iím
uského o malismu sjeho dů azem na odhalo ání u ořenos i a, slo y Pe a S ei-
ne a, p ůzkum „obecné echnologie li e á ní p odukce“ (S eine 2011, s.69). Na
mysli zde mám zejména zaklada elskou s ať Vik o a B. Šklo ského „Umění jako me-
oda“ (Iskuss o kak p ijom, 1917), k e ý p oces obnažo ání kons uo anos i po y-
šuje na s ěžejní účel li e á ního díla; ap á ě a o akcen ace me a ex o os i silně
ezonuje skoncep uálním cha ak e em Weine o y po ídky. P o oba au o y o iž
„me oda umění je me oda ,oz láš nění‘ ěcí ame oda znesnadnění o my z ě šu-
jící ob íž adélku nímání, poně adž p oces nímání je umění sám osobě cílem,
amusí bý p odlužo án […]“ (Šklo skij 2003, s.13). Kon adik o ní se může zmínka
opos mode nos i Weine o a ex u je i i zhledem kdobo ým expe imen ům na
poli ý a ného aa chi ek onického kons uk i ismu.10 Op o imlu šak nejde; jak
o iž dí jeden znej ýznamnějších eo e iků pos mode ny, Umbe o Eco, nejedná
se okonk é ní s yl či smě , k e ý by bylo možné  ámci kul u ních dějin nějak ch o-
nologicky oh aniči , nýb ž opos oj, jenž oří základ es e ické p odukce jakékoli
době, „u či é Kuns wollen, ope ační pos up. Lze p ohlási , že každá doba má s ou
las ní pos mode nu“ (Eco 1984, s.67).
„P ázdná židle“ je ex em zá odečně pos mode ním, a o nikoli e smyslu, jakém
se es e ika pos mode ny ob ykle odlišuje od mode nis ického ámce, nýb ž hla ně
ím, jak něk e é mode nis ické impulzy adikalizuje asoučasně i onizuje; není ani
„an i-mode ní“, ani „pos -mode ní“, ale „ adikálně mode ní“ (Welsch 1994, s.14).11
Mezi y o impulzy spojující Weine a spos mode nou pak jednoznačně pa ří na jedné
s aně o, co Linda Hu cheon naz ala „inhe en ně pa adoxní s uk u ou“ ex u, k e ý
se yznačuje expono aným kombino áním eo ie aes e ické p axe s ejně jako yso-
kou mí u h a os i, i onie asebe e lexi i y (Hu cheon 2003, s.3–21).12 Na s aně d uhé
10 Více k é o analogii iz Papoušek 2010, s.318–319.
11 „P o o není pos mode na s ým obsahem nijak an i-mode ní as ojí o mou není p os ě
ans-mode ní, nýb ž je řeba ji chápa jako exo e ickou o mu naplnění kdysi eso e ické
mode ny 20. s ole í. P očež můžeme říci, že je las ně adikálně mode ní, anikoli pos -
-mode ní. Anebo éž, že pa ří kmode ně jako její ans o mační o ma.“
12 S o . éž Hu cheon 2014, s.48–56.
OPEN ACCESS
124 SVĚT LITERATURY 55
P oslulá anekdo a je zde pods a ná jen do é mí y, do níž se kon lik ní z ah d ou
nesmiři elných ů ců p omí l do jejich p áce. Výs ižně se  é o sou islos i p ají an
Gogho i ži o opisci: „P oč ne ěno al Vincen kolego i žádnou podobiznu, p á ě on,
k e ý ždy ak oužil po dů ě né blízkos i malíře amodelu? P oč se naopak Gauguin
sám snížil kpo é o ání Vincen a, když […] nená iděl yzickou dosaži elnos , k e á
spojo ala ob az spředmě em jeho z á nění?“ (Me zge — Wal he 1999, s.159). Pa a-
dox absence po é u kulminuje p á ě spříbližující se oz žkou, zjejíhož ohniska y-
s upují d a ob azy p ázdných, apřece s ým způsobem obsazených židlí. Vk i ických
lis opado ých dnech an Gogh maluje osamělé asymboly ob ěžkané židle, k e é šak
íce než nějaké zá iší y áří melancholický aco do s é mediali y zcela adikální po -
é — po é absence.24 Ty o židle, odlišné e s ém s ylu iba e nos i, na jednu s anu
o ganicky zapadají do an Gogho a epe oá u ma e iální imaginace, dechující ži o
isymboličnos osamělým ěcem. Na s aně d uhé šak plní ý azně subs i u i ní
oli: za ímco Gauguino a židle je me onymickým po é em s ále pří omného, ale
již se y ácejícího Paula, židle Vincen o a předs a uje me onymický au opo é .25
Ty o subs i u y symbolizují samo u, p ázdno a icho, čili— řečeno sF eudem—
p áci uchlení nas a ší po odchodu blízkého člo ěka. Současně ungují jako u či é
s opy, odkazující kabsen ující by os i, ka ibu ům, k e é ji dělají očích malíře je-
dinečnou. Se s ými d ěma omány ahořící s ící ak Gauguino a židle předs a uje
a ek i ní po é ouhy.26 Na ni už nesedí p chli ý pří el Paul, nýb ž an Goghů
přicházející ě ný společník, příz ak samo y. Na zdo y domácké a mos éře ob azu
a o scéna nepřináší klid, useb ání ani úle u, y olá á spíše emoci, k e ou by šlo
pa a ázi F ançoise Minkowské označi za napja é očeká ání (Minkowska 2009,
s.70). Obě židle jsou o iž z á něny nikoli jako iší společníci, nýb ž e yzý a ém
pos oji ask ze ozkolísanou pe spek i u e okující pohled obes řený zá a í. Židle je
e s é ma e iali ě zde, subjek nikoli , s ou absenci šak ý á do ob azu e o mě
pří omné s opy. Jak ys ě luje mediální iloso ka Sybille K äme , „[z]a ímco s opa
je idi elná, o, co ji u ořilo, zůs á á zdáleno ane idi elné“ (K äme 2015, s.174).
Na zdo y— anebo naopak díky— absenci subjek u jsou obě židle sémio icky ia ek-
i ně přeplněny kp asknu í: jako me a o a z ělesňují ma e iální sílu ěcí žijících si
las ním, odlidš ěným ži o em, jako index odkazují kp obíhajícímu kon lik u imize-
jícímu subjek u ajako s opa „z idi elňuj[í] nepří omnos oho, co ponechala za sebou.
S opa“, pok ačuje K äme , „z ělesňuje nikoli samu chybějící ěc, ale spíše její absenci“
(K äme 2015, s.174). Ta o absence šak není anemůže bý de ini i ní, je spíše e
s a u oscilace mezi p ezencí azanikáním, mezi zje o áním amizením.
Jak známo, sledo al Weine edle li e a u y a ilmu ak i ně aké dění na poli ý-
a ného umění. Jeho sous a ná publicis ická činnos ses á ající zčlánků, e e á ů,
24 Židle adýmka (La Chaise de Vincen ), A les, lis opad 1888 (London, Na ional Galle y); Gau-
guino a židle (Le au euil de Gauguin), A les, lis opad 1888 (Ams e dam, Rijksmuseum
Vincen an Gogh).
25 Spojení „(nah azující či me onymický) au opo é “ použí á C aig Owens p o an Goghů
ob az Pá bo (Une pai e de soulie s, 1886) ná aznos i na Meye a Schapi o (Owens 1992,
s.94).
26 S o . psychoanaly ickou, yze homosexuálně o ien o anou in e p e aci Gauguino y žid-
le (Lubin 1997, s.167–168).
OPEN ACCESS

TOmáš JIRSA 125
ú ah, zp á , eje onů, ecenzí aglos iš ěných le ech 1912–1936 no inách ačasopi-
sech o om ydá á hojné s ědec í ( iz Weine 2002). Vedle několika k i ických e-
cenzí ýs a Jana Z za ého le ech 1917–1918 ěno al elkou pozo nos zejména dílu
s ého pařížského soupu níka Jose a Šímy.27 Nabízí se p o o o ázka, jak azda ůbec se
kdy Weine yjádřil kdílu an Gogha. Nakolik spiso a el malířo o dílo znal, obz áš ě
pak jeho ob azy p ázdných židlí,28 by bylo předmě em pouhé spekulace; jis é šak
je, že zmínky oněm exis ují dos upných ma e iálech celkem d ě. Obě pocházejí
z ecenze ýs a y malíře O aka a Nejedlého o iš ěné lednu 1917 Lido ých No i-
nách, jehož ob azy y ořené po umělco ě ná a u zCejlonu Weine na konci článku
při o ná á kob azům „ řeš ící[ho] an Gogh[a]“ (Weine 2002, s.: 267). Vesk ze kon-
enčním a ibu em šak Weine o y aluze nekončí, oněco ýše o iž ecenzen p o-
ádí pozo uhodnou „ ošádu“, níž iden i y obou ý a ných p o agonis ů sh a ou
lehkos í zaměňuje. Vsou islos i sdílem Nejedlého ak píše:
Když se á il zCejlonu, hýřil e zpomínkách na žha os amějšího podnebí
a amějších ba e , dělal ho oucí ob azy-gobeliny, řeš il zk á ka jako onen ma-
líř, jenž pobyl na Tahi i aoněmž nikdy nebudu ědě i, jmeno al-li se an Gogh
nebo Gauguin. Šílel pak jako onen lámsko- ancouzský génius, jenž z ácel
ozum P o enci, aoněmž nikdy nebudu ědě i, jmeno al-li se Gauguin nebo
an Gogh (Weine 2002, s.265).
Ať už ědomě či nikoli , záměna iden i obou malířů, k eří jsou pa alelně hla ními
ak é y obou p ázdných židlí, odpo ídá s ou h a os í a ingo anou neznalos í Weine-
o ě s a egii záměn apřesmyků subjek ů „P ázdné židli“. Jako by se u Weine o i
„ple li“ oba malíři p o o, že sám í, jak jeho las ní po é absence mísí ole ů ce
azúčas něných do ob azu p ázdné židle, k e ý oba zas upuje asoučasně nah azuje.
Jako by jména, iden i ikující konk é ní ů ce, neměla žádný ýznam— co znich
pamě i ana plá nech zůs á á, je jejich a ek i ní s opa řeš ění.
Tím šak la en ní a, možno říci, s uk u ální analogie mezi ěmi o po é y ab-
sence nekončí. Pohled upřený na p ázdno u židle je pří omný e Weine o ě ex u ina
an Gogho ých plá nech. Fyziognomie uchlícího pařížského p o agonis y hledícího
na přichys anou as ále samo ou zaplněnou židli je yziognomií malíře iak é a osu-
do é oz žky ci ějícího na již p ázdnou židli, s opu, či spíše hlubokou ýhu zmaře-
ného, od počá ku kz osko ání odsouzeného přá els í. Za ímco Weine u o samo u
27 Kjejich se ká ání a zájemné ecepci během pařížských le s ejně jako kŠímo ě u edení
Weine a mezi členy skupiny Le G and jeu iz S p 2004, s.11–36.
28 Ty době Weine o a pařížského poby u před p ní s ě o ou álkou a jejím p ůběhu sice
nedosaho aly ak no o ické známos i jako dnes, e yb aných knihách ačasopisech šak
jejich ep odukce k idění byly. Od oku 1905 až do ypuknu í álky byla Gogho a Židle
adýmka ys a o ána éměř každo očně, zejména německých gale iích, až do zakoupe-
ní ob azu sbí kou Cou auld Fund  oce 1924, po němž pu o al do Londýna. Gauguino a
židle byla pa ně ys a ena pop é až oku 1928 e F ank u u. Je i onií osudu, že y o d a
d ojjediné po é y jsou dodnes ys a eny každý jiné zemi. In o mace če pám zau o-
i a i ního webo ého ka alogu ku á o a Da ida B ookse. Dos upné 1. 10. 2015 na: h p://
www. ggalle y.com/pain ing/p_0498.h m.
OPEN ACCESS
126 SVĚT LITERATURY 55
zaplňuje možnými scénáři snažícími se ma ně ys ě li p oč en, k e ý přijí měl,
nakonec nepřišel, an Gogh u o samo u obklopuje a ibu y d ahé by os i a y ale
zas í ající ko espondencí.
VI. PŘÍTOMNOST NEPŘÍTOMNÉHO SUBJEKTU:
MEZI ZJEVOVÁNÍM, MIZENÍM ASUPLEMENTARITOU
Co se s ane, když je pos upně se y ácející subjek nah azen předmě em, s á á se
pak jeho pouhým subs i u em? Z ělesňuje předmě , k e ý u po něm zůs al, ne idi-
elnos subjek u, jeho absenci, nebo ouhu po něm? Figu ou, k e á u o absenci po-
zo uhodným způsobem nejen zpří omňuje, ale aké medializuje ama e ializuje, je
p ázdná židle, k e á dějinách po é u ě šinou sloužila jako pouhý p os ředek u -
čený kpodpí ání ěla. Počínaje mode ním uměním se šak p ázdné židle obje ují čím
dál ý azněji aemancipují se, a o nejen ob azech, ale aké  ex ech ana di adel-
ním pódiu.29 Zaznělo-li na ad esu malířo ých židlí, že se jedná ospeci ický po é
absence, pla í o samé ioWeine o ě po ídce. Po é jako s éby ný žán je e an Go-
gho ě iWeine o ě p o edení ede ino án, a o jednak s ým dů azem na objek álnos
plnící ši okou škálu symbolických olí, jednak p o s ůj p ůzkum subjek u si uaci
chybění aabsence. Nejde zde o iž o o, co jejich p ázdné židle zob azují, ale hla ně
o o, co ykoná ají: pe o mují yzickou nepří omnos subjek u. Ta je spojena su či-
ým pa osem, jenž podle p ůkopnické s udie Pie a Con eho ožidlích-monumen ech,
p opojujících minulos sbudoucnos í, „spočí á jednak e zpomínce na z á u, ajed-
nak oznámení ná a u no ého příchozího“ (Con e 2013, s.127–128). P á ě o o ozná-
mení šak, jak ukazuje an Gogh iWeine , může bý značně ma oucí.
Je edy možné p os řednic ím po é u zachy i subjek jeho nepří omnos i?
Nebo je o dokonce nu né, p o ože základní podmínkou ipa adoxem ob azu je, jak
dí Bel ing, „p ezence absence“ (Bel ing 2011, s.130)? Způsob, jakým je uWeine a
absen ující, s ále nepřicházející pří el pří omen, přesně odpo ídá modali ě z . „ne-
popisného po é u“, jejž his o ička umění ae noložka Judi h Elizabe h Weiss po a-
žuje za klíčo ý p o mode nu ipos mode nu: „Pří omnos po é u se ysky uje pod
podmínkou nesmaza elné di e ence mezi iděným apředs a o aným“ (Weiss 2013,
s.141). Ap á ě odlišnos i od po é o aného shledá á Weiss speci ický ys mode -
ního po é u, k e ý ezignuje na e e enční ě nos . „Lidské indi iduum může bý
yob azeno pouze ne-popisném po é u, jehož neu či á po aha podněcuje indi-
iduální imaginaci di áka“ (Weiss 2013, s.141). Po é , k e ý subjek nepopisuje ani
mime icky nezob azuje, ale igu uje jej na základě absence ap ezen uje jej jeho
chybění ila en ní pří omnos i, oří ús řední mediální ope aci Weine o y i an Go-
gho y p ázdné židle.
Ješ ě adikálnější je  om o ohledu ilozo Jean-Luc Nancy, k e ý po ažuje za
přímý e ek po é u nikoli s a absence, nýb ž p oces mizení. Na základě e ymo-
logie i alského polysémního ý azu i a o, označujícího podobiznu, zdů azňuje
Nancy d uhý, méně e iden ní ýznam současného po é u, asice „ús aní“ (i . il
i i o; . la e ai e; angl. e i emen ) neboli ak s aho ání se (Nancy 2014, s.13–14).
29 Viz zejm. Ionesco 2006.
OPEN ACCESS
TOmáš JIRSA 127
On ologie po é o aného subjek u pak spočí á dialek ice mezi p ezencí aabsencí,
či spíše mezi mizením azje o áním. Pos a a na po é u se podle Nancyho „ukazujíc
us upuje au ni ř s ého z idi elnění se s ahuje do ús aní“ (Nancy 2014, s.18). Díky
omu o napě í mezi zje ným ask y ým pak y s á á ikční po aha po é u, a o
nejen p o e ymologickou příbuznos ý azů— od ozených zla inského inge e—
ikce a igu ace e smyslu mime ické ep ezen ace lidské igu y, ale o něž e smyslu
pos a y, emblému či ole, k e á je na po é u u ořena, modelo ána ( ingo, ic um)
i eží o ána (Nancy 2014, s.27). Vkon ak u se současnými díly, např. malířů Da ida
Hockneyho či Jacquese Mono yho, pak Nancy pos uluje s ou koncepci „jiného po -
é u“, k e ý se odlišuje od „po é u, jenž pos upuje od předpokládané iden i y, jejíž
zhled má bý ep oduko án. Ten o po é ,“ pok ačuje Nancy, „naopak pos upuje od
iden i y jen so a domnělé, spíše e oko ané jejím ús aní“ (Nancy 2014, s.93). V é o
de inici leží důkaz, že e s ě ě éměř neznámý Weine ů ip oslulý an Goghů po -
é absence předznamená ají něk e é adikální es e ické polohy subjek u e s a u
mezi mizením azje o áním, příznačné p o d uhou polo inu 20. s ole í.
Klepšímu po ozumění dialek ice absence ap ezence dá á podně nejen současné
umění, ale o něž an ika. Mám zde na mysli ýzkum řecké my ologie Jeana-Pie a
Ve nan a, zejména enoménu kolossu, modly spojené sa chaickým pohřebním i u-
álem. Ve nan ychází za cheologických nálezů keno a u pocházejícího přibližně ze
13. s ole í př. n. l., němž byly namís o lidských kos e obje eny d a na zemi ležící ka-
menné k ád y ůzné elikos i, jež e s é ho ní čás i naznačo aly ob ys amen ahla y
d ou pos a muže aženy. Zkoumání i uálních unkcí ěch o model ukazuje několik
zásadních a ini se symbolickým i igu álním s a usem objek u, kolem něhož k ouží
ep ezen ace ina a i an Gogho y aWeine o y p ázdné židle. P ní spa řuji sub-
s i u i ní oli obou hma a elných předmě ů, jež na jedné s aně zas upují azpří om-
ňují kohosi nepří omného, na s aně d uhé odkazují kjeho a ální absenci. „Kolossos
uložený p ázdném h obě edle předmě ů pa řících zesnulému“, ys ě luje Ve nan ,
„ u ys upuje jako náh ada nepří omné m oly. Zaujímá mís o zemřelého“ (Ve nan
2004, s.74).
Jak ale může nijak z lášť mime ický kus kamene zaujmou mís o zesnulého?
P incip é o náh ady Ve nan odk ý á nikoli  ep ezen ující unkci ob azu, nýb ž
symbolickém s a usu d ojníka, neboť en „[p]ůsobí zá o eň na d ou p o ichůdných
o inách: současně s ím, kdy se ukazuje jakož o pří omný, ohlašuje s ou příslušnos
knedos upnému ,jinde‘“ (Ve nan 2004, s.78). Nejenže edy kolossos sk ze kamen-
ného d ojníka zpří omňuje yzicky absen ující subjek , spolu s ím je aké „zpodob-
něním ne idi elného“, edy někoho, kdo— abych použil Deleuzo o ozlišení30— ak-
uálně chybí, i uálně je šak s ále pří omen. Znak nepří omnos i, k e ý osciluje
mezi zje nos í anezje nou ak i i ou chybějícího subjek u, yznačuje p os o , němž
p ázdná židle soním a chaickým symbolem s ůs á. Společná jim je aké jejich media-
li a: speci ická komunikační síla kolossu ajeho p opojenos sposm ným ži o em. Cí-
lem oho o „objek u-znaku“ je o iž „nas oli eálný kon ak se zás ě ím azajis i jeho
pří omnos  om o běžném s ě ě— a šak samo ným ím o ges em zdů azňuje še,
30 Ak uálním chápe Deleuze cosi zje ného a idi elně působícího, i uálním něco niko-
li pouze la en ního, ale s ejně ak eálného, jen ak uálně nepří omného (Deleuze 1968,
s.269–275).
OPEN ACCESS
128 SVĚT LITERATURY 55
co je p o ži é lidi na sm i nedos upného, ajuplného aby os ně odlišného“ (Ve nan
2004, s.78). S ejně ak účinnos p ázdné židle spočí á zajiš ění pří omnos i čehosi,
co mlu í jiným, odlišným jazykem; en o jazyk odk ý á sdělení, k e é současně za-
emňuje apřek ý á las ní ma e iali ou. Namís o anspa en ního p os ředko ání
ak její mediali a spočí á  om, že sdělení zahušťuje, ede od známého knezná-
mému, akcen uje odlišný řád ijazyk s ě a, kněmuž odkazuje, asama se s á á čím dál
íc zje ná ahma a elná. Pokud podle K äme ais he izace „ oří samo né jád o šech
p ocesů přenosu“ (K äme 2015, s.165), pak p ázdná židle předs a uje nejen es e ické,
ale o něž ais he ické médium pa excellence.
Ačkoli je na po é u absence subjek s ým chyběním pe manen ně pří omen,
p ázdná židle je s é ikční igu y sku ečně zba ena azůs á á po celou dobu de- igu-
o ána. Dějiny ěch o objek ů nejsou an opocen ické, ale „an opodecen ické“.
P ázdné židle ak předs a ují speci ický po é , k e ý je do eden nikoli ad absu dum,
ale spíše ad on es: ací se před příchod subjek u, před jeho hma a elnou pří omnos
ape ně si uo anou pozici. Nebo, obdobně, před ídá jeho odchod. Jaký je edy las ně
z ah mezi oběma kons i uen y oho o „nepodobného“ po é u? Zdá se, že mezi neu-
s ále obk užo anou a an azma em pří omnos i d uhého obsazo anou židlí na jedné
s aně ape manen ně unikajícím subjek em na s aně d uhé unguje pou o, k e é Jac-
ques De ida naz al logikou suplemen a i y. Suplemen zah nuje d a na zájem p o i-
kladné, apři om komplemen á ní ýznamy: jakož o doda ek „se přidá á, je nadby kem,
je úplnos í obohacující nějakou jinou úplnos “, asoučasně ak jako subs i u nah azuje
něco chybějícího, „není pouze přidán kpozi i i ě jakési pří omnos i, ne y áří žádný
elié , jeho mís o je s ano eno e s uk uře s opou p ázdna“ (De ida 1967, s.208).
P ázdné židli chybí subjek , ale bez oho o chybění by p ázdnou židlí nebyla, p á ě
chybění ji kons i uuje jako náh adu za subjek adoda ek, k e ý uši ě poukazuje na
o, že pří omnos d uhého exis uje, ale odeh á á se jinde, než by měla. Současně en o
suplemen poukazuje na ak , že mediální podmínkou p ázdné židle je ždy již pří-
omnos subjek u. Subjek ak předs a uje elemen , k e ý má přijí z enku, přidá á
se azaplňuje p ázdné mís o, předepsané s opou p ázdna na osamocené židli. Jenomže
subjek s ále nepřichází, jeho suplemen á ní ole je edy nap os o la en ní. Z oho
yplý á, že oli suplemen u seh á á hla ně p o onen subjek , k e ý čeká— a ím ip o
di áka. Subjek se sku ečně na okamžik obje il— apřipojil se z nějšku kni e nému
s ě u p o agonis y—, zápě í šak ze scény aké zmizel. Židle p o o nadále plní s ou
unkci indexu de igu ace: poukazuje kabsenci sedícího ajeho absencí o o p ázdno
za šuje.
Na po é u absence je člo ěk odejmu , doslo a sesazen ana jeho mís ě usedá sub-
jek . Ne idi elný, mizející achybějící subjek , k e ý je na zdo y s é yzické absenci
pří omen— asnad inaléha ěji, než kdyby byl z á něn podle s ého sku ečného ži-
ého modelu. Van Gogh iWeine ak s ým dílem ykoná ají d ojí ů čí ges o: zin-
enzi ňují pří omnos subjek u sk ze jeho yzickou nepří omnos asoučasně onen
subjek ím o (ne)z á něním zach aňují před pouhým s a usem objek u, před jeho
z ěcněním.31 Díla obou au o ů předs a ují pa oxysmus po é u, němž nejde oně-
jakou de o maci lidského ěla ani jeho přeměnu simulak um, nýb ž odůkaz, že
subjek nemůže nikdy zmize , a o ani ehdy, když je yzicky nepří omen.
31 Ke z á ě aobjek i ikaci já mode ním po é u iz VAN ALPHEN 2005: 21–47.
OPEN ACCESS
TOmáš JIRSA 129
PRAMENY
Cal ino, I alo. Když jedné zimní noci ces ující. Přel.
Jiří Pelán. P aha: Mladá on a, 1998.
Ionesco, Eugène. Židle. Přel. Vladimí Mikeš.
P aha: A u , 2006.
Weine , Richa d. „P ázdná židle“. In Spisy 1.
Ne ečný di ák ajiné p ózy. Lí ice. Škleb. Ed.Zina
T ocho á. P aha: To s , 1996, s.370–371.
Weine , Richa d. „Výs a a Sapík— Bílek—
O aka Nejedlý“. In Spisy 4. Oumění alidech.
Ed.Zina T ocho á. P aha: To s , 2002,
s.260–267 [1917].
Li e á ní a chi Pamá níku ná odního
písemnic í. Fond Richa d Weine .
LITERATURA
Ab ams, M. H.— Ha pham, Geo ey Gal .
AGlossa y o Li e a y Te ms: ele en h edi ion.
S am o d: Wadswo h Publishing, 2014,
s.27–28.
Bal, Mieke. Na a ology: In oduc ion o he
Theo y o Na a i e. To on o: Uni e si y o
To on o P ess, 2009.
Bel ing, Hans. An An h opology o Images:
Pic u e, Medium, Body. Přel. Thomas Dunlap.
P ince on: P ince on Uni e si y P ess, 2011.
Bel ing, Hans. A His o y a e Mode nism.
Přel.Ca oline Sal zwedel, Mi ch Cohen,
Kenne h No co . Chicago: The Uni e si y
o Chicago P ess, 2003.
Con e, Pie o. „P enez une chaise, monsieu
Kan o ! Théo ie e his oi e d’un ,monumen
impossible‘“. In Une absence p ésen e. Figu es
de l’image mémo ielle. Ed.Pie o Con e. Pa is:
Mimesis F ance, 2013, s.121–135.
De ida, Jacques. De la g amma ologie. Pa is: Les
Édi ions de Minui , 1967.
Doležel, Lubomí . He e ocosmica II: Fikční s ě y
pos mode ní české p ózy. P aha: Ka olinum,
2014.
Doležel, Lubomí . He e ocosmica: Fikce amožné
s ě y. P aha: Ka olinum, 2003.
D ozda, Mi osla . „Na a i ní maska k ásné
p óze“. In Mi osla D ozda (ed.). Milosla u
Jehličko i kšedesá inám (s ojopisný sbo ník),
1981, s.34–53.
D ozda, Mi osla . Na a i ní masky uské p ózy:
odPuškina kBělému: kapi oly zhis o ické
poe iky. P aha: Uni e zi a Ka lo a, 1990.
Eco, Umbe o. „Lec o in Fabula: P agma ic
S a egy in aMe ana a i e Tex “. In The Role
o he Reade : Explo a ions in he Semio ics o
Tex s. Blooming on: Indiana Uni e si y P ess,
1984, s.200–269.
Eco, Umbe o. Pos sc ip o he Name o he Rose.
Přel. William Wea e . San Diego: Ha cou
B ace Jo ano ich, 1984.
Foucaul , Michel. „Le jeu de Michel Foucaul .
En e ien a ec D. Colas, A. G os icha d, G. Le
Gau ey, J. Li i, G. Mille , J. Mille , J.-A.Mille ,
C, Millo , G. Wajeman)“. In Di s e ec i s III.
1976–1979. Eds.Daniel De e — F ancois
Ewald. Pa is: Gallima d, 1994, s.298–329.
Gene e, Gé a d. „Rozp a a o yp á ění: esej
ome odě“. Přel. Na álie Damadyo á. Česká
li e a u a 2003, oč. LI, č.4, s.470–495.
H abal, Jiří. Fokalizace: Analýza na a ologické
ka ego ie. P aha: Dauphin, 2011.
H dlička, Jose . „Richa d Weine “. Sou islos i
2000, oč.11, č.45–46, s.121–141.
H ůza, Pe . „S ěcení Lazebníka (připodo knu í
kR. Weine o i)“. Hos 1997, oč.13, č.4,
s.3–23.
Hühn, Pe e — Schmid, Wol — Schöne , Jö g.
Poin o View, Pe spec i e, and Focaliza ion.
Be lin: Wal e de G uy e , 2009.
Hu cheon, Linda. APoe ics o Pos mode nism.
London, New Yo k: Rou ledge, 2003.
Hu cheon, Linda. Na cissis ic Na a i e:
TheMe a ic ional Pa adox. New Yo k:
Me huen, 2014.
Chalupecký, Jindřich. „Richa d Weine “. In
Exp esionis é. Eds.Zina T ocho á, Ja osla
Med, Jan Šulc. P aha: To s , 1992, s.11–78.
Ible , Reinha d. „De einsame A an ga dis :
Zu Deu ung on Richa d Weine s Poe ik
„Lazebník“ (De Bade )“. Wiene Slawis ische
Almanach, 1995, č.35, s.245–270.
OPEN ACCESS

130 SVĚT LITERATURY 55
K äme , Sybille. Medium, Messenge ,
T ansmission: An App oach o Media Philosophy.
Přel. An hony Enns. Ams e dam: Ams e dam
Uni e si y P ess, 2015.
Kubíček, Tomáš. Vyp a ěč: Ka ego ie na a i ní
analýzy. B no: Hos , 2007.
Lamač, Mi osla . Vincen an Gogh. P aha:
Odeon, 1983.
Lange o á, Ma ie. Weine . B no: Hos , 2000.
Lange o á, Ma ie. „Weine o y ob ázky zces “.
In Richa d Weine , Spisy 3. Lazebník. H a
doop a dy. Ed.Zina T ocho á. P aha: To s ,
1998, s.447–461
Lubin, Albe . S ange on he Ea h:
APsychological Biog aphy o Vincen an Gogh.
New Yo k: Da Capo P ess, 1997.
Málek, Pe . Melancholie mode ny. P aha:
Dauphin, 2008.
Mau e , Naomi Ma golis. The Pu sui o Spi i ual
Wisdom. The Though and A o Vincen an
Gogh and Paul Gauguin. London: Fai leigh
Dickinson Uni e si y P ess, 1998.
Me sch, Die e . „Me a / Dia. Zwei
un e schiedliche Zugänge zum Medialen“.
Zei sch i ü Medien- und Kul u o schung,
2010, oč.2, č.2, s.185–208.
Me zge , Raine — Wal he , Ingo F. Vincen an
Gogh 1853–1890. Přel. Blanka Pscheid o á.
P aha: Taschen, 1999..
Mou ko á, Ja mila. „Exp esionis ické p ózy
Richa da Weine a“. In Richa d Weine . Spisy 1.
Ne ečný di ák ajiné p ózy. Lí ice. Škleb. Ed.Zina
T ocho á. P aha: To s , 1996, s.453–471.
Nancy, Jean-Luc. L’Au e Po ai . Pa is: Galilée,
2014.
Owens, C aig. „Rep esen a ion, App op ia ion,
and Powe “. In Beyond Recogni ion:
Rep esen a ion, Powe and Cul u e. Eds.Sco
B yson— Ba ba a K uge — Lynne
Tillman— Jane Weins ock. Be keley:
Uni e si y o Cali o nia P ess, 1992, s.88–113.
Papoušek, Vladimí (ed.). „1919. H oucení
euklido ského p os o u (,P ázdná židle‘)“.
In Dějiny no é mode ny. Česká li e a u a
le ech 1905–1923. P aha: Academia, 2010,
s.318–331.
Papoušek, Vladimí . Exis encialis é: Exis enciální
enomény české p óze d acá ého s ole í. P aha:
To s , 2004.
Some s, Ma ga e R.— Gibson, Glo ia D. Social
Theo y and Poli ics o Iden i y. Camb idge:
Blackwell, 1994.
S p, Ka el. „Nepo ědomé body. Jose Šíma,
Richa d Weine askupina Le G and jeu“.
Umění 2004, oč.52, č.1, s.11–36.
S eine , Pe . Ruský o malismus. Me apoe ika.
B no: Hos , 2011.
Šklo skij, Vik o Bo iso ič. Teo ie p ózy.
Přel.Bohumil Ma hesius. P aha: Ak opolis,
2003.
Todo o , Tz e an. Ú od do an as ické li e a u y.
Přel. Vladimí Fiala. P aha: Ka olinum, 2010.
Van Alphen, E ns . „The Po ai ’s Dispe sal“.
In How Con empo a y Images Shape Though .
Chicago: The Uni e si y o Chicago P ess,
2005, s.21–47.
Ve ho s ad -Denè e, Leni M. F.— Dillen,
Le — Helskens, Denis— Sionge s, Ma iska.
„The Psychod ama ic ‚Social A om Me hod‘
wi h Child en: aDe eloping Dialogical Sel
in Dialec ic Ac ion“. In The Dialogical Sel in
Psycho he apy. Eds.Hube J. M. He mans—
Gianca lo Dimaggio. London: B unne -
Rou ledge, 2004, s.152–170.
Ve nan , Jean-Pie e. „Zpodobnění
ne idi elného apsychologická ka ego ie
d ojníka: kolossos“. In Hes ia aHe més:
S udie kducho nímu s ě u Řeků. Přel. Ma in
Poko ný. P aha: Oikoymenh, 2004,
s.73–87.
Voj odík, Jose . „Me axy phe omenon neboli
p os o u mezi…“. Slo o asmysl 2014, oč.9,
č.21, s.15–44.
Voss, Ch is iane. „Film Expe ience and he
Fo ma ion o Illusion: The Spec a o as
‚Su oga e Body‘ o he Cinema“. Cinema
Jou nal, 2011, oč.50, č.4, s.136–150.
Waugh, Pa icia. Me a ic ion: The Theo y and
P ac ice o Sel -conscious Fic ion. New Yo k:
Rou ledge, 2013.
Weiss, Judi h Elisabe h. „Be o e and A e he
Po ai : Faces be ween Hidden Likeness and
An i-po ai “. In In en ing Faces: Rhe o ics o
Po ai u e be ween Renaissance and Mode nism.
Eds.Mona Kö e— Ruben Rebmann— Judi h
Elisabe h Weiss— S e an Weppelmann.
Münich: Deu sche Kuns e lag, 2013,
s.133–146.
OPEN ACCESS
TOmáš JIRSA 131
Welsch, Wol gang. Naše pos mode ní mode na.
Přel. I an Oza čuk aMi osla Pe říček.
P aha: Z on, 1994.
Wide a, S e i. Richa d Weine : Iden i ä und
Pola i ä im P osa ühwe k. München: Ve lag
O o Sagne , 2001.
Wol e, Ca y. „Language“. In C i ical Te ms o
Media S udies. Eds.J. W. T. Mi chell— Ma k
Hansen. Chicago: The Uni e si y o Chicago
P ess, 2010, s.233–248.
Zusi, Pe e . „S a es o Shock: Ka ka and
Richa d Weine “. In Ka ka, P ag und de
E s e Wel k ieg / Ka ka, P ague and he Fi s
Wo ld Wa . Eds.Man ed Engel— Ri chie
Robe son (edd.). Wü zbu g: Königshausen
&Neumann, 2012, s.127–142.
MEDIALITY OF THE ABSENT SUBJECT
ThE AESThETIcS OF AbSENcE, dIA-NARRATIVE, ANd POSTmOdERN ImPULSES
IN ThE “EmPTY chAIR” bY RIchARd WEINER
This pape deals wi h he aes he ics o absence and p e-pos mode n s a egies as ca ied ou in he
sho s o y “P ázdná židle [Emp y Chai ]” (1916) by Richa d Weine . D awing on he me hodologi-
cal usion o na a i e analysis, media philosophy, and isual an h opology, Ia gue ha Weine ’s
ex o e s aspeci ic “po ai o absence”, which is able o in ensi y he subjec despi e i s physi-
cal non-p esence. In he i s pa , Weine ’s discu si e s a egy o eigning, e ealing common ea-
u es wi h pos mode n me a ic ion and p oducing a up u e be ween wha he ex says and wha i
does, is explained. The second pa analyzes an i oniza ion o i s a ec i e and hema ic cen e while
b inging o h anew concep o “dia-na a i e”. The hi d pa explo es he main igu e o he emp y
chai in i s in e medial ela ions wi h he po ai s o Vincen an Gogh (1888) and he ounding
wo k o he concep ual a by Joseph Kosu h (1965).
KLÍČOVÁ SLOVA:
Richa d Weine — es e ika absence— mode ní umění— diana ace— pos mode na— subjek —
in e mediali a
Richa d Weine — aes he ics o absence— mode n a — diana a i e— pos mode nism— sub-
jec — in e mediali y
Tomáš Ji sa (* 1983) je li e á ní eo e ik, kompa a is a apřeklada el, zabý á se přede ším z ahem
ý a ných umění amode ní s ě o é li e a u y, éma em a ek i i y ain e mediální es e ikou. Vle-
ech 2012–2016 p aco al jako pedagog a ýzkumný p aco ník na Ús a u české li e a u y akompa-
a is iky na FF UK, nyní působí jako pos dok o and na FF UP Olomouci. Absol o al s ipendijní
poby y na Uni e si y o Cali o nia Los Angeles, pařížské So bonně a Meziná odním cen u p o
ýzkum kul u ních echnik a ilozo ie médií e Výma u (IKKM). S é meziobo o ě zaměřené s udie
publikuje unás i zah aničí (Cen al Eu ope, Zei sch i ü Medien- und Kul u o schung). Je au o em
monog a ií Fyziognomie psaní: V záhybech li e á ního o namen u (2012) a T áří ář bez a os i: A ek-
i ní a izuální igu y mode ní li e a uře (2016).
OPEN ACCESS