His o ie obecná iosobní, p oč je její znalos
p o sociální p aco níky po řebná?
Hana Mud o á1
Vminulos i  ůzných dobách ana ůzných mís ech, s ejně jako nyní, ůzní lidé my-
sleli, cí ili, ěřili ajednali způsobem, k e ý jim dá al smysl. Ale pokud na ně budeme
nahlíže s ým dnešním pohledem, nemusí o dá a smysl nám. Při om znalos apo-
ozumění his o ii klien a nám přináší možnos po ozumě sociálnímu aspek u jeho
minulé isoučasné ži o ní zkušenos i.
Významně se en o ak p oje uje oblas i sociální p áce domo ech p o senio y.
Rozdíly e ěku senio ů a ím pádem ihis o ických sou islos ech azáži cích jejich
ži o a se p omí ají do jejich p oží ání běžného dne imožnos i následných ak i i
sociální p áce. Jako příklad nabízím obecné znaky, k e é mohou pomoci o ien o a
se e d ou skupinách, a o očníků 1925–1935 (as a ší), očníků 1936–1949 (as a ší)
ailus a i ní kazuis iky, kde se zře elně p omí á kon ex doby, e k e é p oží al se-
nio s ůj ak i ní ži o , do jeho ak uálního cho ání apos ojů.2
ROČNÍKY 1925–1935 ASTARŠÍ:
V aném dě s í jejich odiny poznamenala hospodářská k ize, čas á úm í  o-
dinách, nedos a ek. Něk e é odiny byly zajiš ěné, s ředos a o ské, ale pamě níci
znali „obyčejné“ dě i asousedy. Zapůsobily na ně oky P o ek o á u, pokud byla o-
dina usídlena na Volyni, Rumunsku, Slo ensku aPodka pa ské Rusi, byla u mož-
nos elmi d sných záži ků okolí. Zá o eň jsou jedinečnými pamě níky ěch o dob,
přede ším s ým dě ským pohledem. Díky ěm, k eří y ůs ali zemědělských odi-
nách, můžeme dokonce ces o a časem, neboť i mohou zpomína na elice p os ý
ajednoduchý ži o — současní de adesá ile í as ole í ješ ě použí ali pe olejky, pří-
padně ilouče na s ícení. Dobře nímali ados zukončení álky, budo a elské nad-
šení (samo osobě nic špa ného, o o o zduší ládlo několik le celému s ě u) ipoli-
icky ěžkou dobu abezp á í 50. le — amohli s á na ůzných s anách. Mohli zaží
p oblémy se zdělá áním k ůli řídnímu pů odu, muži na ojně zařazení k„pé épá-
kům“, bý poli ickými ězni. Vdě s í byli ycho áni las enecky, úc ě k odičům
1 Mám p axi sociální p aco nice azylo ém domě p o ma ky sdě mi, dále domo ě p o
senio y, kde jsem společně sklien y y ářela kul u ně zdělá ací p og am apomáhala
jim od .2008 soddlužením. Po é jsem na úřadě p áce p o áděla sociální še ření a edla
agendu p o řízení opříspě ek na péči. Dnes se po adensky ěnuji pečujícím asenio ům.
2 Kazuis iky pocházejí zmé p axe sociální p aco nice domo ě p o senio y H anicích.
Dělení klien ů podle doby na ození jako podklad p o zaměření a yuži í při ak i izačních
p og amech služby ychází zmnou přip a o ané publikace sp aco ním náz em „Vzpo-
mínej, pozná ej, uč se“.
OPEN
ACCESS
HaNa MUDROVÁ 55
apředkům. Mohli se zúčas ni odboje za álky apo ní. Jako dospělí zažili u olnění
šedesá ých le ech, oz oj no á o ských kul u ních p oje ů e ilmu, hudbě adal-
ších oblas ech, cí ili se bý součás í s ě a (EXPO B uselu, Mon ealu). Jako dospělí
s odinami zažili ok 1968 anás up no malizace, opě na ůzných s anách, poznali
p oblémy am, kde někdo emig o al nebo byl šikano án ežimem.
Mnozí byli zklamaní poli ickým ý ojem aodmí ali „přezkušo ání“ poli ické
bezúhonnos i komisemi— z láš ě ak i ní účas níci odboje— čímž po om o li nili
možnos i s ých dě í a nuků se zdělá a . Naopak další mohli ží ela i ně klidu,
případně yuží a ýhod sys ému (nákupy Tuzexu, le né ek eace  uzemsku iza-
h aničí). Zažili ok 1989 abouřli é období de adesá ých le . Sch aňo ali is a é ěci
aoblečení, přeší ali apod.
ROČNÍKY 1936–1949:
Ti nejs a ší  aném dě s í zažili konec ela i ně dob ých časů cca po .1942, poz-
ději šichni nedos a ek— ať během álky nebo po ní, byl přídělo ý sys ém. Mohou
bý po omky eemig an ů adosídlenců poh aničí ze Slo enska, Rumunska, Volyně
adalších zemí. Poznamenal je s ach zNěmců, s ach zudá ání, nemohli si do oli
říci s ůj názo ani padesá ých, ani sedmdesá ých le ech. Zažili elké nadšení abu-
do ání po álce, snažili se y ábě abudo a lépe a íce než jejich předci. Byli čas o
ak i ními účas níky událos í 1968–1969. Zažili no malizaci čase, kdy zakládali o-
diny, akže byli ežimem ydí a elní. Jejich manžels í se ozpadala íce, než před-
chozích gene acích (hla ně za no malizace), mizí úc a kp a odičům. Znají předmě y
anáby ek z1. epubliky, použí al se domácnos ech ana chalupách ješ ě za no ma-
lizace, doma měli buď sek o o ý náby ek nebo později náby ko é s ěny. Mnoho jich
žilo panelo ých domech azba o ali se zby ečných předmě ů aoblečení.
Ty o očníky byly ycho á ány elmi las enecky, ak i ně se samy dál zdělá aly
české his o ii, jezdily na pozná ací zájezdy. Ak i ně p oží aly ú ěk od eali y na
zah ádky acha y, do hobby. Využí aly možnos i s udia při p áci. Jejich dě i mí aly
hodně o ganizo aný čas (k oužky, Pioný , LŠU, ČSM). Vsedmdesá ých le ech zažily
ná a ukodělné p áce, kříšení echnik ple ení, yší ání a ůzné umělecké o by.
Lis opad 1989 p oží aly se smíšenými poci y, če ně s achu, že se bude opako a ok
1968 ano malizace.
Něk eří se snažili obno i podniky ařemesla s ých předků, á i se k a maření.
Mnozí nez ládli boha s í po na ácení maje ku ( es i ucích). Mnozí se zadlužili,
nepla ili nájmy, b ali snadné půjčky, p oží ají exekuce. S á ali se zá islými na h ách,
ýhodných obchodech (šmejdi), alkoholu. Již sedmdesá ých le ech u byly zá islos i
na lécích p o i úzkos i. Od šedesá ých le se unich p oje o aly ale gie aas ma zá-
islos i na zho šujícím se ži o ním p os ředí. Vzaměs nání zažily ješ ě před důcho-
dem nás up ýpoče ní echniky
Pan Jiří, očník 1916, byl pomě ně ichým, klidným klien em, domo ě p o senio-
y žil od oku 1999. Měl ři dě i, další č yři se ženou adop o al, ale neměl onich
žádné zp á y, žádné dí ě ho nekon ak o alo. Vjeho složce byl dopis, němž žádal
předchozího ředi ele o„pod žení“ mís a, p o ože šel do ězení. Mladík, k e ému
OPEN
ACCESS
56 FÓRUM SOCIÁLNÍ PRÁCE 2/2021
pomohl, když ho po kal zimě na ú ěku zdomo a, ho nařkl ze sexuálního ob ěžo-
ání, d a oky po é. Jenže době, kdy se čin měl s á , byl mladík nezle ilý. Pan Jiří
byl ehdy odsouzen apo ná a u ím dál pěl, s yděl se, dlouho odmí al pomoc při
hledání dě í, na k e é čas o zpomínal. Po oz odu je několik le sám ycho á al.
Ve ězení se p ý se kal sjedním ze synů, ale ani sním po ná a u do domo a neu-
d žo al žádný kon ak .
Pan Jiří byl znám aké ím, že si s ále s ěžo al na zimu, apři om s il hodně ob-
lečení. P aco nice ho přes ědčily, aby si lé ě přece jenom d a s e y asako sundal
aop a du zjis il, že je mu na sluníčku epleji. Tehdy yp á ěl, že je mu zima možná
p o o, jak p om zl na ú ěku z o álního nasazení za álky. Ujal se jej s a os a jed-
noho měs ečka, k e émunakonec dělal kočího, p o ože se uměl s a a okoně. Ikolem
ges apa p ý jezdil. Pan Jiří s ále chodil manšes ácích asáčku, na hla ě klobouk,
 uce hůlku. Jak přek očil de adesá iny, bý al někdy m zu ý a ozčilo al se. Z láš ě,
pokud si po obědě zdříml apo p obuzení najis o ěděl, že nedos al oběd. Pokud mu
někdo odpo o al, ozkřičel se, ale když jsme se  ýmu dohodli, že ždy dos ane bez
řečí polé ku, byl klid. Snědl několik lžic azjis il, že je sy ý, někdy se ozpomenul ina
o, že oběd al apo ídal si us olu sdalšími klien y. Za křik se po om omlou al.
Nej ě ší křik, adokonce pláč šak nas aly, když se oci l bez s ých kalho , p o-
ože šechny musely do p ačky aon dos al s ě lé epláky. Byl elice nešťas ný, od-
mí l opus i pokoj, elice se s yděl. Křičel, ale ne ys ě lo al p oč. Když si sním nikdo
ne ěděl ady, p omlu ila sním sociální p aco nice. „Copak můžu někam jí ? Jsem
žeb ák, zůs al jsem jen e spodkách!“
Bylo nu né ys ě li ip aco nicím, že s a ý pán si na oblečení, ikdyž dos obno-
šeném, zakládá. Ne každý zjeho gene ace si někdy oblékal epláky, o bylo ě šinou
pouze spo o ní oblečení. Náš pan Jiří ždy dě p aco al, do p áce mnoho le nosil
jen s a ší odě , než po álce dos al mon é ky. Na íc s ě lá ba a sku ečně y olala
dojem pod líkaček, nichž jeho gene ace na eřejnos nechodila, dokonce se nich
příliš neukazo ala ani e las ním by ě.
Podobně b zy p aco nice nechápaly, p oč najednou pan Jiří odmí l bý na po-
koji skolegou, snímž se dobře snášel několik le . Začal na něj křiče anadá a mu.
Jak může bý ležící s a ý pán p o pana Jiřího „odpo ný smilník“ a„nes yda“? Tep e
sociál ní p aco nici naznačil, že jeho spolubydlící mas u buje. „Tohle já mám zapo-
řebí?! Tako á hanebnos ! Vůbec se nes ydí!“ V u ch íli bylo celkem jedno, zda kdysi
sku ečně došlo knějakému „ne hodnému“ kon ak u schlapcem nebo zda šlo o e-
likou kři du aosočení ze s any mladého delik en a. Pan Jiří p ožil ě šinu ži o a
době, kdy byla homosexuali a es ná a abuizo aná. P o něj bylo ob inění a ězení
s ašným cejchem samo osobě— a o nikdy nemlu il o om, co p oží al e ězení.
Hla ní byl nyní dos a ek espek u kjeho boles i a ozčilení. V acela se mu pká čás
ži o a při pohledu na konání zma eného spolubydlícího. Klíčo é p aco nici, k e á
klien a nechápala azačala jeho zdo b á osobně, bylo podáno ys ě lení. Osobní
his o ii klien a znala, ým sní souhlasil, že sklien em není k yd žení. Nedokázala si
spoji dané sou islos i, y jí objasnila až sociální p aco nice na základě s ých znalos í.
Klien a se podařilo ukonejši aon po om p á ě s é klíčo é p aco nici sdů ě ou
sdělil, že by aké ch ěl nají s é dě i. Sku ečně se podařilo na áza kon ak se d ěma
syny, ale než oni předali zp á u o a ínko i dál, pan Jiří zemřel.
OPEN
ACCESS
HaNa MUDROVÁ 57
Paní Ji ka, očník 1925, přišla do domo a smanželem, k e ý dlouho popí al las ní ne-
moci, s a al se opaní Ji ku, k e á měla s ále ě ší p oblémy spamě í. Manžel po-
hodlí aklidu domo a ulehl ab zy zemřel, p o manželku zůs al „za ím“ nemocnici.
Paní Ji ka si zakládala na om, že edla elkou cuk á nu amá zdělané dě i. Asi ři
ýdny po nás upu přišla paní Ji ka za sociální p aco nicí, posadila se ap a ila: „Tak já
jdu poda o po inné hlášení.“ T ochu zma eně popiso ala cho ání spolus olo níků
jídelně. Nakonec sdělila, že nikdo se necho al zá adně aneměl řeči. „Kdy mám zase
přijí ?“ Spokojeně yslechla, že může přijí kdykoli . „Věř e mi, já dám pozo , aby bylo
šechno pořádku!“
Podle oho, sčím se  é době s ěřila paní Ji ka klíčo é p aco nici, byla h dá na o,
jak zo ně edla kolek i s ých podřízených anikdy neměla p oblémy s„ ěmi na-
hoře“. P ý se musela hodně snaži , aby dě i neměly p oblém dos a se na školy, doba
byla ěžká amanžel byl dlouho souk omník. Tep e za no malizace o iž s oupil do
d užs a, akže dě em h ozilo, že budou mí „bu žoazní“ pů od. T alo éměř půl
oku, než paní Ji ka s ých „po inných hlášení“ zanechala. Věděla onich pouze so-
ciální p aco nice, k e á je nímala jako elmi dů ě ná. V ýmu p aco níků bylo ně-
kolik lidí, k eří zažili p oblémy na p aco iš ích za uplynulého ežimu, a o by mohlo
paní Ji ku zne ýhodni , změni jejich pos oje kní. Bylo by o zby ečné azá o eň
z„po inných hlášení“ yplý alo, že ať je podá ala komukoli , ždy zřejmě sdělila jen
o, že jsou její podřízené „bez zá ad“, plní čes né zá azky abojují oodznak B igády
socialis ické p áce. Dosáhly p ý s říb ného…
Fak , že byl o ec souk omým řemeslníkem, byl před e olucí dů od p o o, aby se
jeho dě i nedos aly na s řední nebo ysokou školu. Měly akz aně ne hodný řídní
pů od, ikdyž ma ka— pů odně dělnice, po om p oda ačka— by socialis ickému
zřízení yho o ala. Vedoucí p aco ník by za no malizace měl bý členem KSČ, což
paní Ji ka cca od .1970 byla— k ůli dě em i omu, jak měla áda imanžela is ou
p áci. Věřila, že  é době obs ála čes ně.
Vp axi se ješ ě dlouho budeme se ká a slidmi mnoha ozdílných osudů anázo ů.
Mnohým se s aly kři dy sku ečné, ale aké domnělé aod jejich ži o ních příběhů se
může od íje způsob naší pomoci, podpo y, ale aké espek ující přís up šech členů
ýmu.
Hana Mud o á, sociální p aco nice, no inářka aspiso a elka
OPEN
ACCESS