Historie obecná i osobní, proč je její znalost pro sociální pracovníky potřebná?

His o ie obecná iosobní, p oč je její znalos p o sociální p aco níky po řebná? Hana Mud o á1 Vminulos i  ůzných dobách ana ůzných mís ech, s ejně jako nyní, ůzní lidé my- sleli, cí ili, ěřili ajednali způsobem, k e ý jim dá al smysl. Ale pokud na ně budeme nahlíže s ým dnešním pohledem, nemusí o dá a smysl nám. Při om znalos apo- ozumění his o ii klien a nám přináší možnos po ozumě sociálnímu aspek u jeho minulé isoučasné ži o ní zkušenos i. Významně se en o ak p oje uje oblas i sociální p áce domo ech p o senio y. Rozdíly e ěku senio ů a ím pádem ihis o ických sou islos ech azáži cích jejich ži o a se p omí ají do jejich p oží ání běžného dne imožnos i následných ak i i sociální p áce. Jako příklad nabízím obecné znaky, k e é mohou pomoci o ien o a se e d ou skupinách, a o očníků 1925–1935 (as a ší), očníků 1936–1949 (as a ší) ailus a i ní kazuis iky, kde se zře elně p omí á kon ex doby, e k e é p oží al se- nio s ůj ak i ní ži o , do jeho ak uálního cho ání apos ojů.2 ROČNÍKY 1925–1935 ASTARŠÍ: V aném dě s í jejich odiny poznamenala hospodářská k ize, čas á úm í  o- dinách, nedos a ek. Něk e é odiny byly zajiš ěné, s ředos a o ské, ale pamě níci znali „obyčejné“ dě i asousedy. Zapůsobily na ně oky P o ek o á u, pokud byla o- dina usídlena na Volyni, Rumunsku, Slo ensku aPodka pa ské Rusi, byla u mož- nos elmi d sných záži ků okolí. Zá o eň jsou jedinečnými pamě níky ěch o dob, přede ším s ým dě ským pohledem. Díky ěm, k eří y ůs ali zemědělských odi- nách, můžeme dokonce ces o a časem, neboť i mohou zpomína na elice p os ý ajednoduchý ži o — současní de adesá ile í as ole í ješ ě použí ali pe olejky, pří- padně ilouče na s ícení. Dobře nímali ados zukončení álky, budo a elské nad- šení (samo osobě nic špa ného, o o o zduší ládlo několik le celému s ě u) ipoli- icky ěžkou dobu abezp á í 50. le — amohli s á na ůzných s anách. Mohli zaží p oblémy se zdělá áním k ůli řídnímu pů odu, muži na ojně zařazení k„pé épá- kům“, bý poli ickými ězni. Vdě s í byli ycho áni las enecky, úc ě k odičům 1 Mám p axi sociální p aco nice azylo ém domě p o ma ky sdě mi, dále domo ě p o senio y, kde jsem společně sklien y y ářela kul u ně zdělá ací p og am apomáhala jim od .2008 soddlužením. Po é jsem na úřadě p áce p o áděla sociální še ření a edla agendu p o řízení opříspě ek na péči. Dnes se po adensky ěnuji pečujícím asenio ům. 2 Kazuis iky pocházejí zmé p axe sociální p aco nice domo ě p o senio y H anicích. Dělení klien ů podle doby na ození jako podklad p o zaměření a yuži í při ak i izačních p og amech služby ychází zmnou přip a o ané publikace sp aco ním náz em „Vzpo- mínej, pozná ej, uč se“. OPEN ACCESS HaNa MUDROVÁ 55 apředkům. Mohli se zúčas ni odboje za álky apo ní. Jako dospělí zažili u olnění šedesá ých le ech, oz oj no á o ských kul u ních p oje ů e ilmu, hudbě adal- ších oblas ech, cí ili se bý součás í s ě a (EXPO B uselu, Mon ealu). Jako dospělí s odinami zažili ok 1968 anás up no malizace, opě na ůzných s anách, poznali p oblémy am, kde někdo emig o al nebo byl šikano án ežimem. Mnozí byli zklamaní poli ickým ý ojem aodmí ali „přezkušo ání“ poli ické bezúhonnos i komisemi— z láš ě ak i ní účas níci odboje— čímž po om o li nili možnos i s ých dě í a nuků se zdělá a . Naopak další mohli ží ela i ně klidu, případně yuží a ýhod sys ému (nákupy Tuzexu, le né ek eace  uzemsku iza- h aničí). Zažili ok 1989 abouřli é období de adesá ých le . Sch aňo ali is a é ěci aoblečení, přeší ali apod. ROČNÍKY 1936–1949: Ti nejs a ší  aném dě s í zažili konec ela i ně dob ých časů cca po .1942, poz- ději šichni nedos a ek— ať během álky nebo po ní, byl přídělo ý sys ém. Mohou bý po omky eemig an ů adosídlenců poh aničí ze Slo enska, Rumunska, Volyně adalších zemí. Poznamenal je s ach zNěmců, s ach zudá ání, nemohli si do oli říci s ůj názo ani padesá ých, ani sedmdesá ých le ech. Zažili elké nadšení abu- do ání po álce, snažili se y ábě abudo a lépe a íce než jejich předci. Byli čas o ak i ními účas níky událos í 1968–1969. Zažili no malizaci čase, kdy zakládali o- diny, akže byli ežimem ydí a elní. Jejich manžels í se ozpadala íce, než před- chozích gene acích (hla ně za no malizace), mizí úc a kp a odičům. Znají předmě y anáby ek z1. epubliky, použí al se domácnos ech ana chalupách ješ ě za no ma- lizace, doma měli buď sek o o ý náby ek nebo později náby ko é s ěny. Mnoho jich žilo panelo ých domech azba o ali se zby ečných předmě ů aoblečení. Ty o očníky byly ycho á ány elmi las enecky, ak i ně se samy dál zdělá aly české his o ii, jezdily na pozná ací zájezdy. Ak i ně p oží aly ú ěk od eali y na zah ádky acha y, do hobby. Využí aly možnos i s udia při p áci. Jejich dě i mí aly hodně o ganizo aný čas (k oužky, Pioný , LŠU, ČSM). Vsedmdesá ých le ech zažily ná a ukodělné p áce, kříšení echnik ple ení, yší ání a ůzné umělecké o by. Lis opad 1989 p oží aly se smíšenými poci y, če ně s achu, že se bude opako a ok 1968 ano malizace. Něk eří se snažili obno i podniky ařemesla s ých předků, á i se k a maření. Mnozí nez ládli boha s í po na ácení maje ku ( es i ucích). Mnozí se zadlužili, nepla ili nájmy, b ali snadné půjčky, p oží ají exekuce. S á ali se zá islými na h ách, ýhodných obchodech (šmejdi), alkoholu. Již sedmdesá ých le ech u byly zá islos i na lécích p o i úzkos i. Od šedesá ých le se unich p oje o aly ale gie aas ma zá- islos i na zho šujícím se ži o ním p os ředí. Vzaměs nání zažily ješ ě před důcho- dem nás up ýpoče ní echniky Pan Jiří, očník 1916, byl pomě ně ichým, klidným klien em, domo ě p o senio- y žil od oku 1999. Měl ři dě i, další č yři se ženou adop o al, ale neměl onich žádné zp á y, žádné dí ě ho nekon ak o alo. Vjeho složce byl dopis, němž žádal předchozího ředi ele o„pod žení“ mís a, p o ože šel do ězení. Mladík, k e ému OPEN ACCESS 56 FÓRUM SOCIÁLNÍ PRÁCE 2/2021 pomohl, když ho po kal zimě na ú ěku zdomo a, ho nařkl ze sexuálního ob ěžo- ání, d a oky po é. Jenže době, kdy se čin měl s á , byl mladík nezle ilý. Pan Jiří byl ehdy odsouzen apo ná a u ím dál pěl, s yděl se, dlouho odmí al pomoc při hledání dě í, na k e é čas o zpomínal. Po oz odu je několik le sám ycho á al. Ve ězení se p ý se kal sjedním ze synů, ale ani sním po ná a u do domo a neu- d žo al žádný kon ak . Pan Jiří byl znám aké ím, že si s ále s ěžo al na zimu, apři om s il hodně ob- lečení. P aco nice ho přes ědčily, aby si lé ě přece jenom d a s e y asako sundal aop a du zjis il, že je mu na sluníčku epleji. Tehdy yp á ěl, že je mu zima možná p o o, jak p om zl na ú ěku z o álního nasazení za álky. Ujal se jej s a os a jed- noho měs ečka, k e émunakonec dělal kočího, p o ože se uměl s a a okoně. Ikolem ges apa p ý jezdil. Pan Jiří s ále chodil manšes ácích asáčku, na hla ě klobouk,  uce hůlku. Jak přek očil de adesá iny, bý al někdy m zu ý a ozčilo al se. Z láš ě, pokud si po obědě zdříml apo p obuzení najis o ěděl, že nedos al oběd. Pokud mu někdo odpo o al, ozkřičel se, ale když jsme se  ýmu dohodli, že ždy dos ane bez řečí polé ku, byl klid. Snědl několik lžic azjis il, že je sy ý, někdy se ozpomenul ina o, že oběd al apo ídal si us olu sdalšími klien y. Za křik se po om omlou al. Nej ě ší křik, adokonce pláč šak nas aly, když se oci l bez s ých kalho , p o- ože šechny musely do p ačky aon dos al s ě lé epláky. Byl elice nešťas ný, od- mí l opus i pokoj, elice se s yděl. Křičel, ale ne ys ě lo al p oč. Když si sním nikdo ne ěděl ady, p omlu ila sním sociální p aco nice. „Copak můžu někam jí ? Jsem žeb ák, zůs al jsem jen e spodkách!“ Bylo nu né ys ě li ip aco nicím, že s a ý pán si na oblečení, ikdyž dos obno- šeném, zakládá. Ne každý zjeho gene ace si někdy oblékal epláky, o bylo ě šinou pouze spo o ní oblečení. Náš pan Jiří ždy dě p aco al, do p áce mnoho le nosil jen s a ší odě , než po álce dos al mon é ky. Na íc s ě lá ba a sku ečně y olala dojem pod líkaček, nichž jeho gene ace na eřejnos nechodila, dokonce se nich příliš neukazo ala ani e las ním by ě. Podobně b zy p aco nice nechápaly, p oč najednou pan Jiří odmí l bý na po- koji skolegou, snímž se dobře snášel několik le . Začal na něj křiče anadá a mu. Jak může bý ležící s a ý pán p o pana Jiřího „odpo ný smilník“ a„nes yda“? Tep e sociál ní p aco nici naznačil, že jeho spolubydlící mas u buje. „Tohle já mám zapo- řebí?! Tako á hanebnos ! Vůbec se nes ydí!“ V u ch íli bylo celkem jedno, zda kdysi sku ečně došlo knějakému „ne hodnému“ kon ak u schlapcem nebo zda šlo o e- likou kři du aosočení ze s any mladého delik en a. Pan Jiří p ožil ě šinu ži o a době, kdy byla homosexuali a es ná a abuizo aná. P o něj bylo ob inění a ězení s ašným cejchem samo osobě— a o nikdy nemlu il o om, co p oží al e ězení. Hla ní byl nyní dos a ek espek u kjeho boles i a ozčilení. V acela se mu pká čás ži o a při pohledu na konání zma eného spolubydlícího. Klíčo é p aco nici, k e á klien a nechápala azačala jeho zdo b á osobně, bylo podáno ys ě lení. Osobní his o ii klien a znala, ým sní souhlasil, že sklien em není k yd žení. Nedokázala si spoji dané sou islos i, y jí objasnila až sociální p aco nice na základě s ých znalos í. Klien a se podařilo ukonejši aon po om p á ě s é klíčo é p aco nici sdů ě ou sdělil, že by aké ch ěl nají s é dě i. Sku ečně se podařilo na áza kon ak se d ěma syny, ale než oni předali zp á u o a ínko i dál, pan Jiří zemřel. OPEN ACCESS HaNa MUDROVÁ 57 Paní Ji ka, očník 1925, přišla do domo a smanželem, k e ý dlouho popí al las ní ne- moci, s a al se opaní Ji ku, k e á měla s ále ě ší p oblémy spamě í. Manžel po- hodlí aklidu domo a ulehl ab zy zemřel, p o manželku zůs al „za ím“ nemocnici. Paní Ji ka si zakládala na om, že edla elkou cuk á nu amá zdělané dě i. Asi ři ýdny po nás upu přišla paní Ji ka za sociální p aco nicí, posadila se ap a ila: „Tak já jdu poda o po inné hlášení.“ T ochu zma eně popiso ala cho ání spolus olo níků jídelně. Nakonec sdělila, že nikdo se necho al zá adně aneměl řeči. „Kdy mám zase přijí ?“ Spokojeně yslechla, že může přijí kdykoli . „Věř e mi, já dám pozo , aby bylo šechno pořádku!“ Podle oho, sčím se  é době s ěřila paní Ji ka klíčo é p aco nici, byla h dá na o, jak zo ně edla kolek i s ých podřízených anikdy neměla p oblémy s„ ěmi na- hoře“. P ý se musela hodně snaži , aby dě i neměly p oblém dos a se na školy, doba byla ěžká amanžel byl dlouho souk omník. Tep e za no malizace o iž s oupil do d užs a, akže dě em h ozilo, že budou mí „bu žoazní“ pů od. T alo éměř půl oku, než paní Ji ka s ých „po inných hlášení“ zanechala. Věděla onich pouze so- ciální p aco nice, k e á je nímala jako elmi dů ě ná. V ýmu p aco níků bylo ně- kolik lidí, k eří zažili p oblémy na p aco iš ích za uplynulého ežimu, a o by mohlo paní Ji ku zne ýhodni , změni jejich pos oje kní. Bylo by o zby ečné azá o eň z„po inných hlášení“ yplý alo, že ať je podá ala komukoli , ždy zřejmě sdělila jen o, že jsou její podřízené „bez zá ad“, plní čes né zá azky abojují oodznak B igády socialis ické p áce. Dosáhly p ý s říb ného… Fak , že byl o ec souk omým řemeslníkem, byl před e olucí dů od p o o, aby se jeho dě i nedos aly na s řední nebo ysokou školu. Měly akz aně ne hodný řídní pů od, ikdyž ma ka— pů odně dělnice, po om p oda ačka— by socialis ickému zřízení yho o ala. Vedoucí p aco ník by za no malizace měl bý členem KSČ, což paní Ji ka cca od .1970 byla— k ůli dě em i omu, jak měla áda imanžela is ou p áci. Věřila, že  é době obs ála čes ně. Vp axi se ješ ě dlouho budeme se ká a slidmi mnoha ozdílných osudů anázo ů. Mnohým se s aly kři dy sku ečné, ale aké domnělé aod jejich ži o ních příběhů se může od íje způsob naší pomoci, podpo y, ale aké espek ující přís up šech členů ýmu. Hana Mud o á, sociální p aco nice, no inářka aspiso a elka OPEN ACCESS