Ohlédnu í za Růženou Vacko ou
Nikola Bečano á
Filozo ická akul a Uni e zi y Ka lo y, Ús a české li e a u y akompa a is iky
n.becano [email protected]
Růžena Vacko á (1901–1982) byla ýznamnou in elek uálkou upla ňující se ši okém
spek u obo ů aosobnos í, k e á s ou eřejnou angažo anos í m a ně působila e
společenské iakademické s éře. Ten o dů az na m a nos měl p imá ně pů od je-
jím odinném p os ředí. Její o ec, spoluzaklada el Českoslo enského če eného kříže
ačlen ok uhu pá ečníků, ama ka, angažující se ženském emancipačním hnu í, byli
jejími elkými podněco a eli nejen kcha ak e o é pe nos i, ale ik ů čí činnos i
adosažení ysokoškolského zdělání. Později ak na Filozo ické akul ě Uni e zi y
Ka lo y absol o ala s udium klasické a cheologie, kuns his o ie, ilozo ie aes e iky
apo dokončení habili ační p áce Římské his o ické elié y (1930) byla přija a jako sou-
k omá docen ka klasické a cheologie. V oce 1947 byla jako ep e d uhá žena jmeno-
ána řádnou p o eso kou, a o zpě ně spla nos í od oku 1941.
Ačkoli jejím hla ním akademickým obo em, jejž o něž přednášela, byla a cheo-
logie, ý azně působila i os a ních od ě ích. Významnou p ací na poli ea ologie
je monog a ie Vý a ný p oje d ama ickém umění (1948), jejíž čás i znikaly již od
oku 1942 (dří e je nebylo možné publiko a ) ak e á je syn ézou jejího u ažo ání
odi adle. Samos a ným dílem z cadlícím mo ální apel je soubo s udií Sok a es, y-
cho a el ná oda (1948) ajako poslední dokončila p áci obo u es e iky Věda oslohu,
k e á yšla až oku 1993 aje ní pa ný li a zpomínky na p o eso a Voj ěcha
Bi nbauma.
P á ě s udium pod Bi nbaumo ým edením us a ilo me odologický základ, ze
k e ého později Vacko á če pala apokusila se ho do és do „nejzazších spi i uálních
důsledků“ (P eiss 1977, s.77). Bi nbaumo a zkušenos z ídeňské uni e zi y přinesla
do českého p os ředí změnu dosa adního ědeckého bádání, k e ou následo ala řada
pok ačo a elů, edle Vacko é například F an išek Ko á na či O aka Zich. No ému
smě u domino al dů az na analy ickou o mální me odu yuží ající exak ně de ino-
ané pojmy, k e á měla umožni objek i ní poznání, jež by edlo ksyn éze no ých
zá ě ů, azá o eň neopomíjela ani „me a yzickou složku ědecké p áce“ (Hlobil 1977,
s.66). Po zo u ídeňské školy šlo Bi nbaumo i přede ším osledo ání ý ojo é linie
umění, bez poli ických sou islos í a ýkladu. Bi nbaum ak na p ažské uni e zi ě
p osazo al pohled na kuns his o ii, k e ý byl ozpo u sdosa adním poje ím kul u -
něhis o ické me ody dějin umění zas á ané Ka lem Chy ilem, a o mezi oběma his o-
iky umění y olá alo alý kon lik . Také Vacko á pokládala ědeckou důslednos
OPEN
ACCESS
196 SLOVO A SMYSL 34
za základ mode ního myšlení, což se s alo akcen o aným éma em jejích k i ik a e-
cenzí. Současně podle slo I o Hlobila nejdále oz edla onen me a yzický předpoklad
ědeckého bádání, jelikož „[s] udium umění p o R.Vacko ou znamenalo nejen ces u
kpoznání obecných uměleckých zákoni os í, jak k omu dospěl V.Bi nbaum, nýb ž
ices u kpoznání Boha“ ( am éž). Dílo jejím poje í od áží způsob lidské e lexe sku-
ečnos i, k e á je zá o eň s é ou Boha, společnos i, člo ěka apří ody (Vacko á 1993,
s.9). Pods a ným hlediskem hodnocení uměleckého díla se iuVacko é s al ý ojo ý
aspek . Vý oj, nikoli zá islos měl o mo a českou kul u ní adici, k e á podle ní
byla sous a ně oslabo ána cizími li y. Podobné eze ú odním slo ě kp nímu
číslu e ue Tak o mulo al R.I.Malý (1937) azdů aznil inu nos o ien o a se na
klasickou la inskou zdělanos . Její nedos a ečný ohlas českém p os ředí připomí-
nala Vacko á jak sou islos i skul u ním oz ojem, ak spedagogickou činnos í.
Od ud ychází ap io ní odmí nu í li u německého ama xis ického, společné ce-
lému au o skému kolek i u kolem e ue. Vacko á o mulo ala o něž požada ek na
us álení hodno icích k i é ií d ama u na ědeckém základě, aby k i ika mohla při-
spí a kjeho oz oji. Voj ěcha Bi nbauma nímala aké jako elký mo ální zo , jak
e s ých ex ech čas o zdů azňo ala. Ojejich osobním z ahu pak píše i dopisech
z ězení (Vacko á 1994).
Silný mo ální impe a i se s al p imá ním pos ojem Růženy Vacko é. Během na-
cis ické okupace se připojila kilegálnímu odboji a oce 1945 se pop é oci la pan-
k ácké ěznici snej yšším es em. O ři měsíce později se díky P ažskému po s ání
dos ala spolu sdalšími předs a i eli české in eligence na s obodu apřimkla se ke
ka olic í, z láš ě kok uhu kolem Jose a Z ěřiny, k e é ko espondo alo sjejí před-
s a ou ouspořádání s ě a. Ka olicismus ak po sm i obou odičů aza aždění jejího
b a a aš ag a nacis y y ářel p o Vacko ou no ou mo ální au o i u.
Pe ný cha ak e Růženy Vacko é se od áží i jejích eakcích na pozdější dějinné
událos i. Po úno o ém pře a u se jako jediná p o eso ka připojila ke s uden ským
p o es ům ao e řeně p oje ila nesouhlas s yhazo y jak s uden ů, ak s ých kolegů.
To ji přip a ilo omís o p o eso ky apozději yús ilo další odsouzení ke d aad ace-
ile ému ězení e ykons uo aném p ocesu Mád aspol. (Kosa ík 2011). Věznění jí
o šem neb ánilo háji s á s ano iska či zásady adále naplňo a s é předs a y om a -
ním cha ak e u člo ěka. Ve ězení edla přednášky aspolu sdalšími in elek uálkami
zdělá ala os a ní ězenkyně, dokonce odmí la poda žádos oamnes ii, dokud nebyli
p opuš ěni šichni kněží. P o o opus ila ěznici jako jedna zposledních, po celých
pa nác i le ech. Ipo s ém p opuš ění pok ačo ala pedagogické činnos i, nikoli šak
o iciálně, ale ámci by o ých přednášek ase kání. Podílela se na činnos i ka olic-
kého disen u abyla signa ářkou Cha y 77.
Ipřes o, že se en o ýjimečný ži o ní příběh již několik á s al lá kou jak p o
popula izační, ak his o ické knihy, myšlení Růženy Vacko é dosud mnoho p ací
ěno áno nebylo. Při om byla au o kou nejen publikačně, ale ispolečensky a e-
řejně elmi p oduk i ní as é myšlenky anázo y publiko ala mnoha ůzných
časopisech. Výjimku oří p áce Jose a Voj odíka aMa ie Lange o é Pa os českém
umění, poezii aumělecko-es e ickém myšlení č yřicá ých le 20.s ole í (2014), ychá-
zející mimo jiné zVacko é p áce odi adle Vý a ný p oje d ama ickém umění.
Vedle ilozo icko-his o ického pohledu na enomén pa osu e ý a ném umění,
k e ý dále ozp aco á á koncepci Růženy Vacko é aPa la K opáčka, se ní jako
OPEN
ACCESS
NIKOLA BEČANOVÁ 197
p oje la inského pojmu passio— ášně au pení— pojímá iosud obou au o ů.
P opojuje se ak es e ické hledisko sži o ním s ano iskem ap axí. Kpřiblížení
poli ických ýchodisek Růženy Vacko é přispěla Adéla Gju ičo á (2005). Zjejího
podně u znikla snaha o y oření bibliog a ie Růženy Vacko é, za ý azného
přispění Polany B egan o é. Ta o p áce šak bohužel nebyla dokončena aexis uje
pouze neúplné, nez eřejněné podobě. P o komplexní zhodnocení ex ů Růženy
Vacko é ajejího pos oje ksoudobému společenskému akul u nímu dění je šak
bibliog a ie jejích ex ů nezby ná.1
Vacko é boha é žán o é aobo o é zaměření e lek uje pes é spek um časopisů,
do k e ých ať už p a idelně, spo adicky či mimořádně, eakci na u či é ak uální
událos i, přispí ala s ými ex y. Mezi jejími publikačními pla o mami se zp u ob-
je ují pe iodika a cheologická. Nejčas ěji šak s é p áce o isko ala p a ico ě o ien-
o aném Ná odním s ředu, a o jak di adelní k i iky, ak ecenze ědeckých publikací
ačasopisů, například Vědy aži o a, Li e á ních no in či K a u, jenž p o ni předs a o-
al ideální model apoli ického pe iodika, edeného čis ě ědeckými o ázkami. V oce
1942 spolu sJose em Hu e em ( en ji do kul u ní ub iky Ná odního s ředu při edl)
adalšími zno in k ůli sílící p opagandě odešla a edakční ok uh se zcela p oměnil.
Repe oá em Měs ských di adel p ažských se p a idelně zabý ala Českoslo enském
di adle aodbo né ea ologické s a ě publiko ala Di adle. Ke konci řicá ých le se
její ex y začaly obje o a Ženské adě, kam psala ijejí ma ka, a e s ejném období
přispí ala na ozmani ější éma a do e ue Tak— poli icko-kul u ního č nác ide-
níku, kolem nějž se sous řeďo ali přede ším ka olič í au oři. Zde nejzře elněji ys u-
po ala p o i le ico ému umění. Po p ním p opuš ění z ězení in enzi něji přispí-
ala do ůzných no in ačasopisů ka olických.
Zp aco aná bibliog a ie Růženy Vacko é umožňuje přís up kmnohým éma ům,
a o nejen na poli umění, ačkoli o se je í jako hla ní oblas jejího zájmu. Je možné
u ažo a ši oké pe spek i ě před álečné a álečné kul u y azpůsobu, jakým se kní
Vacko á s a í. Velkou oblas zájmu p o ni předs a o ala a an ga da asní spojená po-
li izace umění, p o i níž se sous a ně ymezo ala. Obecně o mulo ané úkoly apoža-
da ky kladené na kul u u jsou o něž čas ým námě em, e k e ém se p oje uje apel
na m a nos aži o p a dě. Lze u ažo a o om, jakým způsobem Vacko á s upuje
do eřejného disku zu oli e a uře, jaké jsou es e ické ae ické impe a i y, na nichž
s a í s ou yh ocenou a gumen aci, ajak s upuje do polemik.
K i ika a an ga dního umění ycházela uRůženy Vacko é zněkolika pe spek-
i . Jednak zpohledu ý ojo ého, jak jej o mulo al Voj ěch Bi nbaum, a o k ůli
jeho y žení z adice, edy pouhé módnos i či nahodilé implemen aci cizích žán ů
a li ů, nebo p o zá islos ní kon inui u, k e á kul u ní dění neobohacuje. Dále zpo-
zice es e ických, sloho ých zásad. Zde jí ne yho o ala umělos apo chnos s ejně
jako nedosažení k ali y žádané slohem. Nej ě ším p oblémem šak bylo neobjek i ní
poli ické hodno icí k i é ium, k e é podle Vacko é zamezo alo při ozenému kul u -
nímu ůs u. Její přís up kumění nepřipouš ěl čis ě poli icky mo i o ané hodnocení
ipřes o, že sama p omlou ala zp a ico é pozice. Na s ánkách časopisu Tak několi-
k á zaú očila na pochybný ýbě kandidá ů nomino aných ůzných uměleckých
1 Bibliog a ie Růženy Vacko é byla dokončena jako diplomo á p áce (Bečano á 2020) aje
přís upná Digi álním epozi áři Uni e zi y Ka lo y.
OPEN
ACCESS
198 SLOVO A SMYSL 34
anke ách nebo při udělo ání cen. Zá o eň ale zdů azňo ala, že s ejnými ý kami by
mířila do las ních řad, pokud by byl ýbě eden jinými než es e ickými měří ky.
Ten o pos oj do áří důleži ý, d uhý améně populá ní pohled na a an ga dní umění
kon ex u ý oje dějin české li e a u y. Vacko á u ádí me odologické dů ody p o
zpochybnění k ali le ico ého uměleckého p oudu aněkolik á zdů azňuje obecné
zásady ak i é ia, k e é by edly kobjek i ním soudům, podle ní nezby ným p o
zd a ý ý oj české li e a u y.
Příkladem je její sous a ná k i ika p odukce Os obozeného di adla jakož o aš-
ko i é abezmyšlenko i é. Vacko á zde upla ňuje další ze s ých k i é ií— sloho-
os . Nedělá udíž ozdíl mezi uměním ysokým anízkým, ale zdů azňuje sloho é
naplnění daného žán u či smě u. „Os obozené“ p o o nek i izuje zosobní nechu i
ka an ga dě, ale k ůli nedosažení sloho é pods a y oho o smě u ados a ečné es-
e ické k ali y. To po zuje její zcela opačný pohled na o bu E.F.Bu iana. Ten
podle Vacko é ede dynamické di adlo, k e é ak ualizuje důleži á ná odní éma a
s espek em kjazyku. Přes ože ani Bu iana neše ří k i ických poznámek, zdá-li se jí,
že se příliš podbízí kusu s ých přá el zle ico ých k uhů, je p o ni umělcem sloho ě
u ědomělým aceněným. Vacko á důsledně odděluje pojmy idea aideologie, přičemž
Os obozeném di adle spa řuje ealizaci pouze d uhého znich.
Veške é působení apublikační činnos Růženy Vacko é měly és kjednomu
cíli— oz oji české ná odní kul u y. Nacionální s ano isko zas á al iau o ský
ok uh několika p a ico ých pe iodik, do nichž přispí ala. Vý azně nacionální áz
měla ě šina článků Taku, Vacko á a o ala nejp e před li em německým, poz-
ději uským. Dalším ak o o ien o aným časopisem byla Mod á e ue. Obě pe iodika
byla ob iňo ána zex émních názo ů sympa izujících sdik a u ou, což zcela jis ě
nepla ilo o ex ech Vacko é. Ačkoli k i izo ala dosa adní podobu českoslo enské
demok acie, nikdy se nepřikláněla kjakémukoli omezení s obody. Ve s ém článku
k ilozo ickému kong esu Mod é e ui píše: „Unás se p os ě usadilo, přede ším
jako pohodlná poli ická p axe, mínění, že náš nacionalismus nu ně musí bý buď
ašis ický, nebo hi le o ský, aže každý nacionalis a sní o ůdci podobném i al-
skému nebo německému. Je o zajíma é, že no ináři předhazují ako ý konk e i-
zo aný sen o ůdci šem nacionalis ům, ačkoli p á ě p os í lidé unás u ědomují si
neobyčejně dobře (ap o o jsou nakonec neo ládnu elní poli ickými s anami), že
po aze nacionalis ických ládních p axí je p os ě obsažena neopako a elnos lád-
ních me od ipředs a ůzných u ůzných ná odů. […] A šak u či ě ipojem ůdce,
dik á o a, není znakem nacionalismu, je akceso ní. […] Český nacionalismus pak
předpokládá přímo demok acii, a o demok acii o odoxní“ (Vacko á 1934, s.210).
Hla ní p oblém ak p o Vacko ou předs a uje ak , že le ice neupla ňuje me odu
demok acie, čímž e mín yp ázdnila na olik, že nezbý á než se ymezi zd uhého
břehu.
Vacko á ys upuje zmnoha pozic— p a ico ého poli ického spek a, ka olické
mo álky, las enecké o ien ace nebo konze a i ního demok a ického řádu. Všechna
a o hlediska se uní mísí a oří jád o a gumen ace apřís up kdobo ým poli ickým
akul u ním p oblémům. Všechny y o jedno li é zásady ale popí á e p ospěch ob-
jek i i y a zniká ak další ambi alen ní pnu í mezi jejím las ním názo o ým zaní-
cením adůslednou snahou op os i se od subjek i ních li ů, k e é by mohly zk esli
sku ečnou pods a u p oblému. Sk ze y o snahy se pokouší dojí kuni e zálním mě-
OPEN
ACCESS
NIKOLA BEČANOVÁ 199
ří kům, k e á by ako ý přís up umožňo ala. Mezi ně pa ří edle mo álky směřo ání
kp a dě. Společné úsilí kpoznání p a dy může podle Vacko é překona poli ické
ozdíly e p ospěch oz oje ědeckého poznání akul u y, k e é je nu né pěs o a ze-
jména době po lačo ání české zdělanos i. Ten o úkol smě uje přede ším kmladší
gene aci, dosud nezaple ené do poli ických ozpo ů: „[…] nač má láče ssebou
mladá gene ace alešné anepřesné zá ě y aanimozi y gene ací s a ších, k e é, oh,
ob a nější nežli ma e ialis ickou dialek ikou do edly ze s ých subjek i ních s a ů
i kul uře y oři překážky zby ečné, k e é se honosně nazý aly ideo ými ik e é
yplý aly z ako é asi osobně ilozo ické jis o y, jako ji předs a uje ůbec, až na jednu
myslím ýminku, česká ilozo ie“ (Vacko á 1935, s.7).
Odmí nu í poli icky mo i o aných soudů ahodnocení a an ga dního umění ob-
sahuje iVacko é příspě ek e ue Tak z oku 1937 snáz em Příš í uměleč í klasiko é
podle uži ko é ilozo ie. V om o ex u se au o ka pouš í do polemiky sEmilem Fillou,
jenž byl yz án kses a ení kandidá ky anke ě obudoucího nej ě šího klasika
Ná odních lis ech. Vacko á je doslo a pobouřena Fillo ým ýbě em nomino aných
aneše ří jak samo ného Fillu, ak ani ( om o případě ne inné) kandidá y. Sa kas ic-
kým ónem e e uje oin elek uálních nedos a cích le ico ých k uhů acelé yznění
hype bolizuje o mulo áním požada ku na znik kul u y no ého smě u, kčemuž
a an ga dní podniky nijak nepřispí ají. A gumen aci yh ocuje přede ším ý kami
mířenými na konk é ní umělce ořící pod záš i ou a an ga dy. Ačkoli se jí uněk e-
ých kandidá ů daří naléz alespoň minimální po ozumění p o mo i aci, k e á Fillu
edla kjejich jmeno ání, šechna jména dnes ceněných umělců p o ak o důleži ou
oli české kul uře jednoznačně za huje.
Další o inou ex u je již několik á zmiňo aný odpo ůči popí ání es e ické
k ali y na úko polického zájmu. Vacko á en o p oblém pojmeno á á zcela expli-
ci ně aklade na něj nej ě ší dů az, jelikož je přímém ozpo u sjejím přes ědčením.
Ačkoli je en o s ře pochopi elný zhlediska poli ického u čení obou s an, opě se
jedná spíše ok i iku mo álky azauja ých sudidel než opoli ickou i ali u. Upoza-
ďo ání poli ické příslušnos i šech účas níků asnaha yzd ihnou nep oduk i nos
ako ého dělení na poli kul u y jsou p o Vacko ou ypickými ysy.
Čas ukázal, že Vacko á neměla p a du, odsuzo ala-li ak o přísně Fillů ýbě bu-
doucích klasiků. Jména jako Jose Ho a, Vladisla Vanču a, Ja osla Ježek či Jindřich
Š y ský mají bezespo u s é mís o dnešním kánonu české li e a u y a ý a ného
umění. To ale není zhledem khla ní myšlence ex u o nejpods a nější. Vacko é jde
přede ším o o, jak jsou ako é ka ego izace přínosné ajak přispí ají k ý oji kul u y.
Obdobné soupisy jmen ozličných au o ů by mohly ypada ůzně, řeba by imohly
yho o a au o čině předs a ě, a je ale po ažuje nejen za neobjek i ní a ěžko před-
ída elné, ale na íc iza úplně zby ečné p o umění jako ako é. Všechny ako é soudy
jsou časo ě omezené, po chní apos ádají dos a ečný časo ý ods up p o zhodnocení
s ého předmě u. P o o odsuzuje pochybný ýbě jmen, k e á Filla u edl, ale přede-
ším aké znik anke y samo né.
Vpodobném ónu se od íjí i mnohém pa alelní polemika ohledně udělo ání
s á ních cen, k e á se obje ila éhož oku Taku (Vacko á 1937a, s.70–71). Polemika
p obíhala mimo en o časopis o něž Pano amě nebo Ná odních lis ech. V om o
případě se do nesnadné pozice dos al Bohumil Ma hesius, k e ý měl obdobný úkol
jako Emil Filla, edy yb a kandidá y na udělení s á ní ceny. Ten o seznam se opě
OPEN
ACCESS
200 SLOVO A SMYSL 34
skládá ýh adně zle ico ých au o ů aVacko á na něj eaguje podobným způsobem
ase s ejnou azancí. Napadá absenci objek i ních k i é ií, edoucí ke k ali a i ně
nesou odé ane ypo ídající kandidá ce. Nepopí á, že lze ěch o k uzích naléz k a-
li ní au o y (jmenuje například Šaldu, k e ého kle ico ým k uhům řadí jako jejich
pří ele), ale upozo ňuje, že pokud jako jediný klíč z olíme poli ickou příslušnos , pak
umění nikdy nemůže dosáhnou ysoké ú o ně ap a di os i. Poli ický názo Vac-
ko é je opě upozaďo án e p ospěch anscenden ních hodno .
Na zá ě bych ch ěla zdů azni , že ačkoli je en o ex Růženy Vacko é p o její
způsob psaní ypický s ou přímos í, nekomp omisnos í ajednoznačným pojme-
no áním p oblémů, je zá o eň nez ykle os ře namířen p o i konk é ním ak é ům
umělecké obce. Čas ěji se e s ých s udiích yjadřuje na obecnější ú o ni akú o-
kům na konk é ní jména se neuchyluje. Na d uhou s anu se Vacko á nebojí přímé
kon on ace ado spo ů apolemik s upuje bez se í ků. Jako příklad může slouži
nešťas ný omyl, kdy přišla odpo ěď na článek u eřejněný Taku, k e ý k i izo al
časopis Roz oj. Oponen si špa ně yložil ýznam iniciál V.R. as ou odpo ěď ad e-
so al Václa u Renčo i. Vacko á ihned eago ala as ůj příspě ek zakončila slo y:
„[…] amožná, že o zase napíše značka zde ijinde již dá no zřejmá, a udíž nijak se
nehalící, o iž Vacko á Růžena“ (Vacko á 1937c, s.180). Opačným způsobem kon-
cipuje s é ecenze ak i iky, kde sice s ále s ědeckou přesnos í ajasnou me odou
analyzuje složky díla, d snými slo y mířenými na přední umělce české scény o šem
neše ří. Je o šak ys, k e ý si podle Vacko é žádá jak samo ný žán , ak kul u ní
oz oj.
Připomenu í by jis ě zasloužily i ex y další, ať už zoblas i di adla či li e a u y,
nebo knižní publikace, k e ých Vacko á ydala několik. Ve šech bychom šak na-
lezli s ejný s abilní hodno icí apa á ycházející p imá ně zakademického zdělání
a eo e ického ámce, ale přede ším zpředs a y p a di os i amo álních hodno .
To Vacko é umožňo alo opako aně s upo a do kul u ního dění, eago a na nej-
ůznější událos i azacho a si při om s ozumi elný jazyk aa gumen aci. Ačkoli je
zřejmé, že dispono ala boha ým eo e ickým ámcem p o uchopo ání ěch o p o-
blémů, její sdělení zůs ala jasně či elná a edla kpřesným o mulacím naléha ých
požada ků doby.
LITERATURA
Bečano á, Nikola: Ano o aná bibliog a ie díla
Růženy Vacko é zle 1929–1948. Diplomo á
p áce. Filozo ická akul a Uni e zi y Ka lo y,
Ús a české li e a u y a kompa a is iky,
P aha 2020.
Gju ičo á, Adéla: U ědomělé kicho iády.
Poli ické myšlení Růženy Vacko é. Soudobé
dějiny 18, 2005, s.285–308.
Hlobil, I o: Poznámky kosobnímu
anázo o ému z ahu Voj ěcha Bi nbauma
aRůženy Vacko é. Zp á y Klubu Za s a ou
P ahu, 1997, č.1, s.64–67.
Kosa ík, Pa el: Vězení jako osud. In ýž: Česká
in eligence. Od Ja osla a Golla po Mago a.
Mladá on a, P aha 2011, s.233–238.
Malý, Rudol Ina: Tak!. Tak 1, 1937, č.1, 1.1.,
s.1–3.
P eiss, Pa el: Doc issima aBi nbaumo a
škola. Zp á y Klubu Za s a ou P ahu, 1997, č.1,
s.76–79.
Vacko á, Růžena: Věda oslohu. Aula, P aha
1993.
Vacko á, Růžena: K iloso ickému kong esu.
Mod á e ue 3, 1934, č.1, 15.12., s.210.
OPEN
ACCESS
NIKOLA BEČANOVÁ 201
Vacko á, Růžena: Lis y p o umění ak i iku.
Ná odní s řed 17, 1935, č.41, 17.2., s.7.
Vacko á, Růžena: Přejímáme ýz u. Tak 1,
1937a, č.3, 5.2., s.70–71.
Vacko á, Růžena: Příš í uměleč í klasiko é
podle uži ko é ilozo ie. Tak 1, 1937b, č.4,
19.2., s.89–90.
Vacko á, Růžena: Žido ský časopis „Roz oj“.
Tak 1, 1937c, č.9, 4.5., s.180.
Vacko á, Růžena: Vý a ný p oje
d ama ickém umění. Tomsa, P aha 1948.
Vacko á, Růžena: Ticho soz ěnami. Dopisy
z ězení zle 1952–1967. Česká křesťanská
akademie, P aha 1994.
Voj odík, Jose — Lange o á, Ma ie: Pa os
českém umění, poezii aumělecko-es e ickém
myšlení č yřicá ých le 20.s ole í. A go, P aha
2014.
OPEN
ACCESS
