Za zdí Domu ži o a
Náboženské a magické ex y se e s a ém Egyp ě ucho á-
aly, s udo aly a opiso aly ch ámo ých kniho nách a na
mís ech označo aných jako Dům ži o a (egyp sky pe
anch), kde se mj. zdělá ali egyp š í písaři, a přís up k ně-
k e ým spisům měly jen u či é yškolené či zas ěcené
osoby. Na ozdíl od běžných kněží museli jedinci, k eří se
ěm o ex ům ěno ali, při nás upu do unkce p okáza
jis é znalos i (Dieleman 2005: 213). Měli o něž z láš ní
i uly jako „písař domu ži o a“, „ en, k e ý je znalý ěcí“
nebo „kněz předči a el“ (ob . 1). Ti, k eří se mohli pyšni
naposledy zmiňo aným i ulem, byli po celé období egyp -
ských dějin po ažo áni za nej ě ší mud ce a pozdějších
ázích s a oegyp ského jazyka se jejich i ul s al dokonce
označením p o mága nebo kouzelníka (Ri ne 2008: 220).
Na zdo y podobnos i a s ejné či podobné unkci ex ů,
díky jejich elké a iabili ě a ob ížnos i in e p e ace mů-
žeme předpokláda , že ycházely z dal ších ex ů a zřejmě
i ús ní adice, za níž mohli s á kněží, k eří ex y nejen se-
piso ali a opiso ali, ale aké se je učili zpamě i.
Jelikož g amo ných lidí bylo e s a ém Egyp ě jen mi-
nimum (asi 1 % oby a els a), již schopnos čís a psá
se po ažo ala za něco podi uhodného (Baines 1983)
a samo ný zápis slo za ajemný a magický. Hie ogly-
ické písmo mělo bý magické ze s é pods a y – bylo
něčím, co pocházelo přímo od bohů a uk ý alo sobě je-
jich moc. Pa alelně s ním exis o ala jeho ku zi ní e ze,
34 PES XII/2014 TAJEMSTVÍ ZASVĚCENÝCH ANEB ZTRACENO V PŘEKLADU
Tajems í zas ěcených aneb Z aceno překladu
Diana Míčko á
„Ne í a a neznalos je o éž. Jes liže o iž nepozná ají ani ne ozumějí, není možné, aby u ěřili,
i když u idí.“ O ický papy us De eni V, 10‒12, 4. s ol. př. n. l.
V mnoha říkáních ze soubo u s a oegyp ských ex ů, k e é měly zemřelému pomoci překona
šechny nás ahy říši m ých a dosáhnou zás ě í, se obje ují yjádření, že mlu čí si na něco
zpomněl, či dělá něco, co už dří e yzkoušel nebo co bylo účinné na zemi. Lze nich aké nají
zmínky o om, že uži a el něco ěděl, ale nikdy o ne yslo il. Ty o ý oky zřejmě naznačují, že
kněží se psaní, če bě, ýkladu a zapama o ání ěch o ex ů ěno ali již za s ého ži o a, a možná
něk e é jejich čás i předá ali dál při zas ěco ání do ůzných s upňů kněžs í.
Ob . 1 Zob azení kněze předči a ele ( p a o) z jižní s ěny pohřební komo y Iu ao y h obky Abúsí u ( o o M. F ouz)
PES XII_2014_clanky_20_68_PES 26.6.14 7:51 S ánka 34
TAJEMSTVÍ ZASVĚCENÝCH ANEB ZTRACENO V PŘEKLADU PES XII/2014 35
z . hie a ika, k e ou se ě šinou psalo na papy y, neboť
o bylo jednodušší a ychlejší než psá hie ogly ickým
písmem. K ěm o d ěma sys émům se pozdějších ob-
dobích přidalo písmo démo ické, jakási ješ ě íce ku -
zi ní e ze pů odních hie ogly ů, a době lády P ole-
maio ců přibylo písmo řecké, k němuž se připojilo
několik znaků z démo š iny – ak o se zapiso ala nejpoz-
dější áze egyp ského jazyka, kop š ina. Písemné zá-
znamy mohly působi magicky, aniž by je kdokoli če l,
měly jakousi schopnos působi či oři „samy od sebe“.
S ejně ungo ala magická slo a, k e á s ačilo yslo i
nebo na ně jen pomysle , a e spojení se sp á nými ě-
domos mi přes á aly zákony okolního s ě a pla i .
Tex y p o dosažení zás ě í jsou i na papy ech, na něž
se běžně psalo hie a ikou, čas o zaznamenány hie ogly-
icky, případně jakousi kalig a ickou hie a ikou, k e á se
snažila poněkud jednodušší podobě zachy i ob azo ou
podobu hie ogly ů. Jelikož hie ogly y slouží jako ling is-
ický sys ém, zachycující jazyk a jeho ýslo nos s ejně
jako jakékoli jiné písmo, a zá o eň mají ob azo ý cha-
ak e , lze s nimi y áře ůzné slo ní hříčky a ope o a
s nimi jako s men álními ob azy. Dos a ečně zdělané
osoby mohly pomocí u či ého způsobu zápisu nebo zá-
mě né d ojznačnos i e yjadřo ání nés do ex u ja-
kousi d uhou s u, již o šem mohl odhali pouze en,
kdo se kon ex u, ýkladu a pozadí ako ých zápisů
dobře yznal. Egypťané si elmi po pěli na slo ní hříčky,
což jis ě sou isí s ím, že jejich poje í slo a, k e á zněla
s ejně nebo podobně, musela mí e s é pods a ě něco
společného. Ten o p ek se obje uje mnoha mý ech
a ex ech, přede ším náboženských, kde jsou něk e á
slo a nebo jména zámě ně zapsána jiným znakem se s ej-
nou nebo podobnou z uko ou hodno ou. Vedle sebe
mohou naopak s á i s ejné znaky, k e é se o šem mají čís
odlišně. Hláska zapsaná u či ým znakem může ukazo a
k dalšímu ýznamu slo a, jindy může celý ob az zas u-
po a pouze jednu hlásku (Ho nung 2002: 16). Ten o é-
buso ý způsob psaní (ob . 2) šak měl spíše něco nazna-
čo a než sk ý a a se znalos í příslušného pozadí mohlo
sdělení nabý a hodno y o několika o inách.
V é o sou islos i se šak o něž nabízí o ázka, nakolik
se změní pů odní myšlenky, když se ýše u edené ex y
začnou překláda do jiného jazyka, na íc jiném kul u -
ním p os ředí a se s ale ým až isícile ým ods upem. V poz-
dějším soubo u ex ů, známém pod náz em Co pus He -
me icum, k e ý podle dobo ých předs a měl mí s ůj
pů od Egyp ě, se píše: „,Těm, kdo budou mé knihy čís ,
bude jejich myšlenko é uspořádání připada mimořádně
jednoduché a jasné, přes ože je naopak nejasné, a smysl
jeho slo je něm sk y .‘ A už úplně nejasným se p ý s ane,
jakmile si Řeko é později usmyslí, že náš jazyk přeloží do
s ého las ního, čímž dojde k nap os ému přek oucení
a znejasnění šech spisů“ (Co pus He me icum XVI, 1–2,
překlad Chlup 2007: 279).
Já jsem byl en, k e ý si pama o al,
ale nikdy nep oz adil…
V Tex ech ak í (CT 657) z období S řední říše (asi
1994–1797 př. n. l.), soubo u ex ů usnadňujících přechod
do zás ě í, č eme: „Jak se ozpomenou /jak si zapama o a
Ob . 2 Ukázka hie ogly ického
ex u psaného jako „ ébus“
z římského p onaosu ch ámu
Esně. Jde o hymnus
na k okodýlího boha Sobka,
psaný éměř ýh adně jediným
znakem předs a ujícím
k okodýla, k e ý se má čís
s ůznými one ickými
i obsaho ými hodno ami
(D. Míčko á)
PES XII_2014_clanky_20_68_PES 26.6.14 7:51 S ánka 35
magii. Já jsem en, k e ému byla dána Reo a och anná
moc a Tho o a och anná moc, zmocňuji/zmocnil jsem se
oho, co jsem nalezl e s ých ús ech, oho, co jsem našel
e s ém ěle, co bylo zamo ané a ozp ýlené a naopak.
Dá á mi ( o) a já přijímám o, co mi bylo přiděleno. S řežil
jsem ( o) e s ých ús ech a e s ém ěle/s ými ús y a s ým
ělem, a ak se mohu zmocni oho, co dá ají/daly mé y.
Mé s dce, poz edni se na s é podpěře, a ozpomeň se na
o, co je obě. Vychází z Reo a domu kniha, k e á byla
zapeče ěna domě Tho o ě. Pama o al/Zapama o al/
/Vzpomněl jsem si (na) šechnu magickou moc, k e á je
om o mém ěle.“
Tex pojedná á o magické moci slo a ý oků a o om,
že je důleži é si u o magii zapama o a či se na ni ozpo-
menou a pak ji sp á ně yslo i a použí . Magická slo a
se musí yslo i přesně a bez chyb, jinak pozbydou s é
hodno y. Je něm u edeno, že mlu čímu byla a o znalos
dána a že se ob acel do minulos i, kde hledal a nalezl.
To může poukazo a na sku ečnos , že nejp e zpomíná
na něco, kdysi naučené a snad i yzkoušené, co je řeba
nyní použí – po é, co o bylo nalezeno e las ním ěle,
j. ni u nebo s dci, edy mysli – Egypťané po ažo ali
s dce za sídlo myšlení, s ědomí, ozhodo ání a pamě i. Je
zajíma é, že o o poje í se zacho alo i něk e ých mode -
ních jazycích. Například anglič ině nebo ancouzš ině
se p o „nauči se něco nazpaměť“ nebo „ ědě něco zpa-
mě i“ použí á áze, k e á doslo a znamená „pama o a
si/nauči se s dcem“. Dá se předpokláda , že en o je se
do zmíněných jazyků dos al přes doslo né překlady z řeč-
iny a heb ejš iny, neboť y o kul u y, s ejně jako Egypťané
ěřily, že myšlení a paměť sídlí s dci (Small 1997:
116–121). Není yloučeno, že u o předs a u mohly jis é
podobě pře zí p á ě z Egyp a.
Mo i em ex u se zdá bý s řežení a ucho ání ajných
ědomos í. Ten, kdo zaříkání p onáší, zde říká, že s ážil
něco, co mu bylo buď sděleno, nebo co se naučil, a že bylo
ěžké si o zapama o a nebo pochopi . Do olá á se
och any Rea a Tho a: Tho je egyp ském s ě ě mj. pa -
onem moud os i, magie a písma, a slunečního boha Rea
čas o dop o ází Hu a Sia, edy pe soni iko ané Slo o
a Myšlení či Vědění. Ti o boho é s řeží mlu čího, neboť
je znalý, případně zas ěcený, a edy může zná ajems í,
k e á obyčejní lidé neznají. Nebo jej naopak och aňují
p o o, aby mohl y o znalos i získa . Možná jej aké ch ání
před zma ením a špa nou in e p e ací ěch o ědomos í,
což by mohlo mí neblahé následky, případně před ím, aby
mu y o znalos i nebyly seb ány nebo někým přek ouceny,
a on si pak pama o al ěci špa né. Och ana by aké mohla
za uči , aby znalos i použil sp á ně a am, kde má, a ne-
yz adil je am, kde nemá. Boho é ím o způsobem snad
opa ují spíše ony znalos i, y jsou šak uloženy
mysli/s dci jejich nosi ele, a udíž Tho o a a Reo a
och anná moc pa ří i jemu.
Zemřelý nebo uži a el zaříkání po é p ohlašuje, že se
zmocňuje něčeho, co s pomocí „magie“ našel e s ém ěle
a na s ých ús ech – po řebuje znalos , k e ou kdysi měl,
ale zřejmě si na ni nemohl zpomenou , jelikož o je elice
ob ížné. Výklad šak může bý i ako ý, že si po řebné in-
o mace mohl do yčný nějakými slo y připomenou .
Velmi zajíma á je čás ex u pojedná ající o „s řežení
ědomos í y“. Lze si ji yloži ak, že ědomos i před ím
uži a elem naby é jsou ajné a u ajo ané. Uži a el p ohla-
šuje, že má po řebné znalos i, na k e é si zpomněl nebo
je „dos al“ ( j. někdo mu je předal) a k e é „s řežil s ými
ús y“ či „ e s ých ús ech a ěle“ ( j. mysli). To zřejmě zna-
mená, že jsou ajné a nep oz adil je, kde neměl, a případně
použil am, kde měl. Ta o pasáž může bý odkazem na zna-
los i, jež byly předá ány pouze ús ně a jen u či ým oso-
bám. O ázkou zůs á á, zda se jednalo o é o ický p ek,
k e ý e sku ečnos i pouze odkazo al na nějaké neu či é
ědomos i, o nichž pano ala domněnka, že je někdo
o ládá, nebo jes li zapiso a el ex ů y o znalos i op a du
o ládal. To by mohlo znamena , že „pů odní“ a následně
opiso ané ex y museli zapiso a zas ěcení nebo yško-
lení kněží, k eří sku ečně s řežili znalos i os a ním lidem
nedos upné, ať už y o znalos i předs a o aly cokoli . Ty o
ex y jim mohly slouži jen jako jakási „nápo ěda“, připo-
mínka oho, co mají sku ečně ědě a „říc či neříc “. Ten o
ýklad by aké ys ě lo al zdánli ě nesmyslné či nesou-
isející ý oky, čas o se ex ech obje ující, k e é není
bez znalos i s a oegyp ského kon ex u a pozadí p ak icky
možné in e p e o a a mnohdy ani (jednoznačně) přečís .
Nicméně je jasné, že lidé, k eří ex y jen mechanicky opi-
so ali z ch ámo ých a chi ů, mnozí z ěch, p o něž byly
u čeny, aby si je uložili do h obky a dispono ali jimi na
onom s ě ě, y o znalos i ozhodně neměli. Věřili, že na-
psání ex u, jeho přeč ení nebo yslo ení po ede k jeho
usku ečnění a pods ě í se jim podaří y o chybějící zna-
los i získa ? Nebo ěřili, že jimi mohou bohy a pods ě ní
démony oklama ?
Neméně zajíma ý je ý ok „zmocním se/přijmu o, co
dá ají/daly mé y“. Mohl by ypo ída o nějakých mne-
mo echnických pomůckách, k e é uži a eli přejdou přes
y, j. o slo ech nebo ý ocích, k e é mu něco připome-
nou, a on se následně „zmocní“ po řebných ědomos í.
Může o o šem bý míněno i šeobecně, o iž že se mlu čí
může zmocni slo , k e á kdysi znal, a eď je „zno u na-
lezl“. Z láš nos í je i použi í minulého času – „s řežil jsem
o“, nikoli „s řežím o“. Lze z oho od odi , že mlu čí již
nyní ědomos i s řeži nepo řebuje? Mohlo by o zname-
na , že nas al okamžik, kdy je po řeba znalos i někomu
sděli , nebo že mlu čí se ob ací na někoho, kdo je zná,
nebo že jde o ujiš ění, že konal sp á ně, s řežil s ěřené ě-
domos i a dělal, co měl, espek i e nep oz adil, co neměl.
Exis uje šak ješ ě další možnos překladu. Ta o čás by
mohla bý in e p e o ána aké jako „p o mne je o s řeženo
mými y“ – edy že do yčný si je jis , že důleži é in o -
mace někde „ hla ě“ má, a jeho y je och aňují, edy
mlčí, do sp á né ch íle, kdy je bude po řebo a použí .
I poslední čás ex u lze přeloži několika ůznými způ-
soby – egyp ské slo o secha může znamena jak „ zpo-
menou si“, ak „zapama o a si“ nebo „pama o a si“.
Pasáž lze edy in e p e o a jako „ zpomněl jsem si na ma-
gickou moc“. Nicméně zhledem k omu, že celém ex u
není ani slo o o zapomínání, možná se lépe hodí překlad
„pama o al jsem si šechnu magickou moc“. Ta o čás se
dá se yloži i ak, že mlu čí s é znalos i celou dobu opa-
o al e s é mysli, p o o by bylo možné říci zá o eň „pa-
ma o al jsem si šechnu magii“, i „(zno u) jsem našel o,
co bylo zamo ané a ozp ýlené“.
Podobné ý oky můžeme nají aké říkání 655: „Ne-
p oz aď/nep oz azuj slo a ěch, k eří jsou na zemi (…),
36 PES XII/2014 TAJEMSTVÍ ZASVĚCENÝCH ANEB ZTRACENO V PŘEKLADU
PES XII_2014_clanky_20_68_PES 26.6.14 7:51 S ánka 36
TAJEMSTVÍ ZASVĚCENÝCH ANEB ZTRACENO V PŘEKLADU PES XII/2014 37
nech zmás y, k eří ě idí, e é uce je moc nad ými
nepřá eli. Ó bože, k e ý ycházíš a ses upuješ mezi nimi,
ži ými, nep oz azuj slo a ěch, k eří jsou na zemi,
a k e á/k eří i připomínají přicházení.“
I om o ex u je nepochybně mo i em magická moc
slo , slo ak mocných, že jsou známa jenom někomu,
a o něž z něj yplý á, že osoba s nimi obeznámená je
nesmí p oz adi . O ázkou je, kdo na koho las ně mlu í.
Jelikož je čás ex u psána e 2. osobě, na íc impe a-
i u, nabízí se in e p e ace, že jde o jakýsi ná od, po-
můcku či ins ukci. Říkání má zemřelému zajis i znalos
ces zás ě í a možnos jimi ne ušeně p ocháze . Ma-
gická slo a om o ex u nemají bý použi a p o i nepřá-
elům nebo za ím účelem, aby m ý přes ál zkoušky
pods ě í, jak omu ob ykle podobných ex ech bý á.
Naopak se zdá, že nás ahy již překonal a může „ ychá-
ze mezi žijícími“, a „pouze“ nemá použi á slo a ůbec
nikomu, případně někomu konk é nímu, sdělo a . Možné
je i o, že se na ces u pods ě ím ješ ě ůbec ne ydal, ale
již dopředu je a o án, že slo a, jež se naučil či naučí
a jež má pods ě ní říši použí , nesmí p oz adi . Naopak,
mlčením či posky nu ím špa né in o mace zma e s é
nepřá ele, z čehož yplý á, že moc nad nepřá eli má
e las ních ukou. Zařazení ako ého ex u do soubo-
u říkání zajišťujících přechod m ého do zás ě í by
mohlo naznačo a , že osoby, k e é hodlaly y o ex y
použí , se měly jejich slo a (alespoň eo e icky) nauči
nazpaměť už za ži o a na zemi. Mezi říkáními obsahu -
jícími magická slo a, klíče k b ánám pods ě í, se obje-
uje ex , němž je uži a eli nařízeno: „hla ně a slo a,
k e á ses naučil, nep oz aď.“ Ta o in e p e ace by mohla
naznačo a exis enci jakési (kněžské) adice, jejímž
ámci byly ex y sepsány, řebaže ne nu ně komple ní
nebo p o nezas ěcené (me a o icky i doslo a) zcela
pochopi elné podobě. O ázkou je i o, jaký je ýznam
poslední ě y zaříkání – kdo las ně komu co připo -
míná? Lze ji přeloži ak o: „nep oz azuj slo a ěch, k eří
jsou na zemi a k eří i připomínají přicházení,“ o šem
s ejně dobře aké ak o: „nep oz azuj slo a ěch, k eří
jsou na zemi, a k e á i připomínají přicházení“. Pozo u-
hodné je, co en o ý ok sku ečně znamená. Může se jed-
na o příchod někoho či něčeho, nebo aké přicházení
někam. Jelikož za ou o ě ou již nic nenásleduje, jedná
se zřejmě o něco na olik jasného ěm, k eří měli k ako-
ým ex ům přís up, že nebylo po řeba danou ěc íce
ys ě lo a . Nemusí edy jí o připomínku oho, co do-
yčnému pomůže p ocháze zás ě ím a spokojeně ží na
d uhém břehu, ale o odkaz na ex y a nich uk y á
moud a a magii. Pokud by ý ok znamenal, že slo a uži-
a eli něco připomínají, bylo by možné upla ni již zmi-
ňo anou in e p e aci, že zapsaná říkání zdaleka neza -
chycující celý obsah ex ů a za nimi s ojící adici a že
slo a mohla slouži spíše jako paměťo é pomůcky,
k čemuž se hie ogly ický sys ém s ým cha ak e em ne-
smí ně hodí ( iz např. Mel ze 1980, k p incipu ungo-
ání paměťo ých ob azů např. Ya es 1966). Slo a měla
edy omu, kdo je znal, připomenou s ůj sku ečný a/nebo
celý obsah. Zřejmě šlo o ajné, ús ně předá ané ědo-
mos i, k e é sloužily k yba ení si „ná odu“, jak obs á
e zkouškách, ať už před kněžími nebo před s ážci b an
pods ě í.
Do čeho zas ěcuje „nej yšší z idících“?
V říkání 236 Tex ů ak í č eme: „Nebudu zad žen před
b anami pods ě í (…) Ó y s ašných áří, poslo é Usi-
o i1, k eří peče í e ús a zemřelých k ůli omu, co je nich,
nemá e moc zapeče i a o má ús a a zí mým nohám chůzi
(…), neboť já jsem poznal o, co í Sia a do čeho zas ěcuje
a/nebo je zas ěcen ,nej yšší z idících‘.“
V om o zaříkání mlu čí p ohlašuje, že nad ním nikdo
nemá moc, p o ože on í, co í Sia (pe soni ikace ědění,
myšlení a nímání), edy í úplně šechno, a p o ože po-
znal nebo í o, do čeho zas ěcuje a/nebo je zas ěcen
„nej yšší z idících“, což byl adiční i ul héliopolského2
elekněze.
Zajíma é je už samo né yjádření, že nikdo nemá nad
mlu čím moc, jelikož on í šechno a/nebo o, co í „nej-
yšší z idících“. Lze je yloži ak, že mlu čí má u či é
ědomos i, díky nimž je jeho magická moc ak elká, že
je nepřemoži elný. Může o šak i znamena , že díky síle
a ozsahu s ého ědění odhalí po enciálního nepří ele ješ ě
dří e, než nepří el s ihne cokoli ykona , p o ože o něm
í již e ch íli, kdy s é úklady ep e ymýšlí.
Není zcela jasné, zdali ě ou „ ím, co í Sia a do čeho
zas ěcuje/je zas ěcen ,nej yšší z idících‘“ jsou myšleny
d ě ozdílné sku ečnos i: „mám ědomos i Sio y“ a zá o-
eň „mám ědomos i elekněze“, nebo zda o znamená:
„ ím o, co í Sia a do čeho zas ěcuje/je zas ěcen elek-
něz“. D uhý ýklad by značil, že nej ýše zas ěcený „nej-
yšší z idících“ je někým, kdo o ládá eške é ědění
s ě a.
Vý ok by mohl bý poukazem na ús ní adici, předá a-
nou mezi kněžími například při nějaké o mě zas ěcení.
Fak , že zápis ex u ako é po ahy lze čís d ěma způsoby,
jis ě nebude náhoda. Při č ení „ o, do čeho je ,nej yšší z i-
dících‘ zas ěcen“ bychom měli co do činění se znalos mi,
k e é měl elekněz. Vy olá á šak okamži ě o ázku – kdo
zas ě il elekněze? K předá ání ědomos í by muselo do-
cháze z elekněze na elekněze a (alespoň) p ního e-
lekněze by zas ě ili přímo boho é. Naopak při č ení „ o,
do čeho ,nej yšší z idících‘ zas ěcuje“ bychom mlu ili
o znalos ech, k e é se předá aly mezi kněžími u či ého
s upně, a i, k eří ses a o ali a psali „pů odní“ e zi ěch o
ex ů, by je edy měli mí .
Další neznámou předs a uje samozřejmě o, co by a-
ko é znalos i měly zah no a . Odkazy na u či ou zas ě-
co ací adici Héliopoli se obje ují i něk e ých jiných
zás ě ních ex ech, což mj. poukazuje na o, že y o ex y
nebyly pouze zás ě ní. Jak již bylo popsáno ýše, něk e á
říkání ze soubo u ex ů sloužících p o přechod do zás ě í
mohla bý uží ána kněžími již zaži a a slouži například
při zas ěco ání, nebo mohla obsaho a znalos i u čené
pouze p o zas ěcené (Assmann 2005: 206‒208). V mnoha
ex ech se na konci obje ují přípisky zdů azňující, že
mlu čí znal konk é ní zaříkání již za ži o a na zemi, pří-
padně nějakou činnos ykoná pods ě í s ejně ak, jako
o udělal už na zemi. Např. Tex ech ak í 819 č eme:
„Nejsem m ý, k e ý nezná s ůj ý ok, já jsem en, kdo jej
znal (už) na zemi, (já jsem en), k e ý si pama uje Západ
( j. říši m ých)/jehož si pama uje Západ (…) já o ládnu
zduch s ýma ukama, jako jsem o udělal (už) na zemi.“
V jiném říkání ze s ejného soubo u (CT 716) je dokonce
PES XII_2014_clanky_20_68_PES 26.6.14 7:51 S ánka 37
psáno: „Vzpomněl jsem si na o, co jsem zapomněl, a řeknu
o Héliopoli“. Zdá se, že se ho oří o znalos ech, k e é
do yčný kdysi měl, ale eď si na ně musí zase zpomenou ,
aby se někam dos al, ať už za pods ě ní b ány nebo na
další s upeň kněžské hie a chii. V ěch o ex ech se aké
elice čas o obje ují zmínky o om, že mlu čí něco iděl,
ěděl nebo poznal a ex u někoho ujišťuje, že nikdy ne-
p oz adil, co neměl, případně je k omu nabádán. V Tex-
ech ak í 314 můžeme čís : „On je jako ( en, k e ý je) mezi
námi, jako en, k e ý nemá žádné z anění, k e ý dokončil
zas ěcení.“
Tajems í egyp ských ex ů
Jak jsme si ukázali, s a oegyp ské (nejen) náboženské
ex y mohly ucho á a další, dnes již jen ob ížně s ozumi-
elné ýznamy, k e é yškolení kněží pa ně dobře znali
asjejichž pomocí se dokázali o ien o a ůzných ýzna-
mo ých o inách. To jim pomáhalo ud žo a pamě i ě-
domos i, jež nebyly do ěch o ex ů nikdy explici ně za-
psány. Možná p á ě y o symboly a asociace sloužily jako
pomyslné paměťo é háčky či připomínky e o mě (hie o-
gly ických) men álních ob azů, majících zá o eň one ic-
kou a obsaho ou hodno u. Tak o jejich ýznam zůs al p o
písma znalé jedince zachycen ling is ickém sys ému,
na ždy y esaném do kamene, přesně duchu předs a
s a ých Egypťanů.
Díky na ážkám pochopi elným jen omu, kdo se ý-
bo ně yznal pozadí a kon ex u ex ů, slo ním hříčkám,
jejichž ýznamy mohla odhali jen osoba yškolená
umění čís a psá , a díky asociacím, k e é mohly napad-
nou jen člo ěka dobře obeznámeného s jejich ýklady,
zůs á aly ex y ajné, řebaže je e s ých h obkách běžně
použí ali obyčejní lidé.
Sku ečné pochopení ěch o ex ů bylo edy s nej ě ší
p a děpodobnos í yh azeno pouze ysoce pos a eným
kněžím. Možná byla dů odem ob ížnos a ob o ská moc,
k e á byla ako ým ex ům připiso ána, a nebezpečí jejího
zneuži í nezas ěcenou osobou. Osoby, jež a o slo a znaly
a dokázaly je přečís a sp á ně pochopi , se ak o dos á aly
ke znalos em obyčejným lidem nedos upným. V něk e ých
pozdějších magických papy ech se například obje ují
jenom nadpisy nebo p ní slo a říkadel a zaříkání – před-
pokládalo se pa ně, že kněz, mág či kdokoli s po řebnými
znalos mi umí ex y odříka zpamě i (Dieleman 2005: 79).
T adice magické moci hie ogly ů a jejich spojení s a-
jemnými znalos mi kněží zůs ala ži á celém p ůběhu
egyp ských dějin. V pozdějších obdobích se hie ogly y,
s ejně jako hie a ika, s aly čis ě kněžskou záleži os í, po-
s á ným písmem, k e é už nesloužilo k běžným zázna-
mům, ale k ucho á ání sku ečné nebo legendá ní kněžské
adice s ážící (nebo alespoň ako ý dojem na ozující)
ajné a mocné znalos i a mající za úkol sk ý a ajems í
celého s ě a ob azech y esaných do kamene, za nimiž
se při sp á ném č ení mohly uk ý a po s ale í h omaděné
ědomos i.
P incip psaní hie ogly ickém písmu sobě od p o-
počá ku obsahuje možnos i ébusů, d ojznačnos í
a „ši e “. Hie ogly ické písmo bylo p o o jis ém smyslu
záhadou i p o samo né Egypťany a jen elmi malá čás
oby a el jej do edla přečís nebo jím psá . V pozdních ob-
dobích egyp ských dějin, kdy nad Egyp em ládli řecky
mlu ící pano níci a jejich úředníci, k eří až na ýjimky
neměli o egyp ském písmu a jazyce ani poně í, se nakonec
po ědomí o jeho sku ečné hodno ě začínalo y áce a hie -
ogly ické znaky pomalu získá aly s a us jakýchsi ajem-
ných symbolů. V dobách, kdy s a obylé hie ogly y a hie -
a iku uměli čís již jenom kněží, se i o kněží sami s a ěli
do olí mud ců a mágů, eli y s ážící p as a á ajems í
kouzelné země Keme 3, a ys a o ali na odi s a é i no ě
ymyšlené znaky a jejich „zaši o ané“ kombinace a před-
áděli s ále no é hádanky, čímž mý us o symbolické a eso-
e ické unkci hie ogly ů značně přiži o ali (Assmann
1997: 320–322).
Není di u, že a o předs a a o egyp ském písmu se po é
ozšířila do celého an ického s ě a, kde Egyp získal a-
jemnou au u země plné magie, mys iky a ajného ědění
a egyp ské písmo po ěs ajemného a ajného sys ému pl-
ného hádanek, y ořeného zas ěcenými p o zas ěcené
a uk ý ajícího eške é ědění s ě a. S a o ěcí Řeko é e
s ých dílech p ezen o ali egyp ské kněze jako aske y
uk y é za ch ámo ými zdmi, k eří á í s ůj ži o zas ě-
co áním do ajemných i uálů (Assmann 1997: 323).
Egyp ské písmo ys ě lo ali pouze pomocí symbolických
ob azů, me a o a mnohdy ymyšlených nebo nepo -
chopených mý ů a příběhů, přičemž o jazyko é hodno ě
oho o písma neměli žádnou, či jen malou předs a u
( iz např. Ho apollóno a Hie oglyphika). Začalo bý po a -
žo áno za sys ém, k e ý ůbec nezapisuje jazyk jako ako ý,
jeho ýslo nos ani g ama iku, ale yjadřuje še pomocí
symbolů, me a o a ob azů. Z ako ých myšlenek později
začal klíči he me ismus, předs a a ajných nauk pochá-
zejících údajně od elkého mága He ma T ismegis a
(„Třik á Nej ě šího“), což nebyl nikdo jiný než pořeč ělý
pa on a ynálezce egyp ského písma, bůh Tho . V jed-
nom z he me ických ex ů si můžeme přečís : „Ó Egyp e,
Egyp e, z ého nábožens í a kul ů zůs anou jen příběhy,
k e ým nebudou ěři ani í las ní lidé, s ejně ak jako
šichni os a ní, a zůs anou jen slo a y esaná do kamene,
aby o om yp á ěla“ (Asclepius XXIV, překlad podle
Mead 1906). Slo a y esaná do kamene, nebo alespoň je-
jich čás , sku ečně zůs ala, ale alo mnoho s ale í, než
je někdo dokázal zno u přečís . Mý us o symbolické hod-
no ě egyp ského písma se pos upně na olik ozšířil a byl
ak silně zakořeněn, že přes an iku a enesanci přežil až
do mnohem pozdějších dob, kdy už si dá no nikdo nepa-
ma o al, jak je čís . Přes ože se mnozí pokoušeli egyp ské
písmo přečís a ys ě li , nikomu se o nepodařilo, neboť
nikdo se nedo edl zcela odpou a od s ale í ající před-
s a y o magických symbolech, u ěři a pochopi , že by
ako é písmo mohlo ungo a i jako obyčejný záznam ja-
zyka. Sys ém, k e ý byl písmem zaznamená ajícím s a-
oegyp ský jazyk a běžné in o mace, a zá o eň umělec-
kým dílem, magickým da em bohů žijícím las ním
ži o em, ši ou sk ý ající mnoho ědomos í jediném
znaku či ob azu a dos možná paměťo ou pomůckou, se
sám s al pouhou legendou o podi né a ajemné moci s a-
ých Egypťanů, dokud nebyly hie ogly y doslo a a do
písmene ozši o ány. Jean-F ançois Champollion přišel
oce 1822 na o, že egyp ské znaky mohou sice ungo a
jako ob azo é me a o y, o šem s ejně dobře zaznamená-
ají one ickou hodno u jazyka jako každé jiné písmo.
38 PES XII/2014 TAJEMSTVÍ ZASVĚCENÝCH ANEB ZTRACENO V PŘEKLADU
PES XII_2014_clanky_20_68_PES 26.6.14 7:51 S ánka 38

TAJEMSTVÍ ZASVĚCENÝCH ANEB ZTRACENO V PŘEKLADU PES XII/2014 39
Přes o alo ješ ě dlouho, než é o sku ečnos i ( ědecký)
s ě ůbec u ěřil.
Tak se přes okliku mnoha s ale í á ilo písmo opě ke
s a ým Egypťanům, ačkoli ze zlomku docho aných ex ů
a bez pů odních znalos í se lze jen elmi ěžko dob a pů-
odní hodno y in o mací jeho pomocí zapsaných. Přes o
nás písmo s a ých Egypťanů dodnes ascinuje a s ále ne-
z a ilo s ou „magickou“ moc, neboť magie byla podle
Egypťanů elmi ěsně spja a s písmem, jazykem, zděla-
nos í a ouhou po poznání, k e á měla e s ě ě s a ého
Egyp a s é nenah adi elné mís o a spojuje nás s ehdejšími
lidmi i přes p opas s o ek a isíců le .
Poznámky:
1V egyp ské my ologii ládce pods ě ní říše.
2Héliopolis, eg. Iunu, biblický On – egyp ské měs o, adiční cen um kul u
slunečního božs a.
3Keme – doslo a „če ná (země)“, s a oegyp ský náze p o Egyp .
P ameny:
Tex y ak í (De Buck 1935–1961)
Hie oglyphica Ho apollinis, a Da ide Hoeschelio ide codicis Augus anims,
co ec a, supple a, illus a a [ho m e sio la ina Ioan. Me ce i; obse a iones
Ioan. Me ce i; no ae Da idis Hoeschelii]. Ad insigne pinus in A g s ae
Vindelico m 1595.
Li e a u a:
Assmann, Jan: 1997 „Zu Äs he ik des Geheimnisses: K yp og aphie als Ka-
lig aphie im al en Ägyp en“, in: Assmann, Aleida – Assmann, Jan – Hahn,
Alois – Lüseb ink, Hans J. (eds.). Schleie und Schwelle 1, München:
Wilhelm Fink Ve lag [A chäologie de li e a ischen Kommunika ion V.
Geheimniss und Ö en lichkei ], s. 313‒327.
2005 Dea h and Sal a ion in Ancien Egyp , I haca: Co nell Uni e si y P ess.
Baines, John: 1983 „Li e acy and ancien Egyp ian socie y“, Man, New
Se ies 18/3, s. 572–579.
2007 Visual and w i en cul u e in ancien Egyp , New Yo k: Ox o d
Uni e si y P ess.
Boas, Geo ge: 1992 The Hie oglyphics o Ho apollo, P ince on: P ince on
Uni e si y P ess.
De Buck, Ad iaan: 1935–1961 The Egyp ian Co in Tex s, Vols. I–VII,
Chicago: Uni e si y o Chicago P ess.
Dieleman, Jacco: 2005 P ies s, Tongues and Ri es. The London-Leiden
Magical Manusc ip s and T ansla ion in Egyp ian Ri ual (100–300 CE),
Leiden: B ill.
E man, Adol – G apow He mann: 1955 Wö e buch de aegyp ischen Sp a-
che, Be lin: Akademie Ve lag.
Faulkne , Raymond O.: 1973–1978 The Ancien Egyp ian Co in Tex s,Vols.
I–III, Wa mins e : A is & Phillips.
Ga dine , Alan H.: 1938 „The House o Li e“, The Jou nal o Egyp ian
A chaeology 24/2, s. 157–179.
Goldwasse , O ly: 1995 F om Icon o Me apho : S udies in he Semio ics
o he Hie oglyphs, F ibou g: Uni e si y P ess F ibou g.
G uenwald, I hama : 1997 „Disco e ing he Veil: The P oblem o Deci -
phe ing Codes o Religious Language“, in: Assmann, Aleida – Assmann,
Jan – Hahn, Alois – Lüseb ink, Hans J. (eds.). Schleie und Schwelle 1,
München: Wilhelm Fink Ve lag [A chäologie de li e a ischen Kommu-
nika ion V. Geheimniss und Ö en lichkei ], s. 233–250.
Hannig, Raine : 2006 Die Sp ache de Pha aonen. G oßes Handwö e buch
Ägyp isch – Deu sch (2800–950 . Ch .), Mainz: Zabe n (4. ydání).
Ho nung, E ik: 2002 Tajemný Egyp . Kořeny he me ické moud os i, P aha:
Paseka.
Chlup, Radek: 2007 Co pus He me icum, P aha: He mann & syno é.
Janák, Jiří: 2009 S a oegyp ské nábožens í I. Boho é na zemi a nebesích,
P aha: OIKOYMENH.
2012 S a oegyp ské nábožens í II. Ži o a úděl člo ěka, P aha: OIKOY-
MENH.
Landg á o á, Rena a: 2012 „A s memo iae aegyp iaca? Egyp ské hie ogly y
a an ické umění pamě i“, P ažské egyp ologické s udie 9, s. 56‒59.
2013 „Magie, ,ma kaʻ ědy“, in: Ku ílek, Mi osla – Landg á o á, Rena a –
Na á ilo á, Hana. Homo adap abilis. Lidé jsou přizpůsobi í, P aha: Do-
kořán, s. 115‒143.
Mead, Geo ge R. S.: 1906 Th ice-G ea es He mes. S udies in Hellenis ic
Philosophy and Gnosis. Being a T ansla ion o he Ex an Se mons and
F agmen s o he T ismegis ic Li e a u e wi h P olegomena, Commen a-
ies and No es, Vols. I–III, London: Theosophical Publishing Socie y.
Mel ze , Edmund S.: 1980 „Rema ks on ancien Egyp ian w i ing wi h
emphasis on i s mnemonic aspec s“, in: Kole s, Paul A. – W ols ad, Me-
ald E. – Bouma, He man (eds.). P ocessing o Visible Language 2, New
Yo k – London [NATO Con e ence Se ies, Se ies III. Human Fac o s 13],
s. 43‒66.
Mo enz, Ludwig D.: 2002 „Zu Fo men, G ünden und Wegen de Tex übe -
lie e ung in de al ägyp ischen Kul u “, Zei sch i ü Ägyp ische Sp ache
und Al e umskunde 129, s. 130‒141.
Ri ne , Robe K iech: 2008 The Mechanics o Ancien Egyp ian Magical
P ac ice, Chicago: O ien al Ins i u e o he Uni e si y o Chicago
(4. ydání).
Small, Jocelyn P.: 1997 Wax able s o he mind. Cogni i e s udies o memo y
and li e acy in classical an iqui y, New Yo k: Rou ledge.
TLA: h p://aaew.bbaw.de/ la/
Ya es, F ances A.: 1966 The A o Memo y, Chicago: The Uni e si y o
Chicago P ess.
Abs ac :
The sec e s o he ini ia ed o Los in ansla ion
The a icle sugges s ha o he adi ions, such as o al ones,
could ha e exis ed and been obse ed by p ies s in con-
nec ion wi h he ancien Egyp ian ex s o eaching he
ne he wo ld (wi h a ocus on he Co in Tex s). Based on
some spells i would appea ha hese ex s could ha e
been s udied, augh and applied bo h on he ea h and in
he unde wo ld. They could ha e se ed as an ab idged
e sion o a sum o knowledge which i s use s should
know by hea – knowledge ha migh ha e been augh
ollowing ini ia ion in o a ce ain g oup wi hin he p ies ly
hie a chy. The image cha ac e o he hie oglyphs and he
capaci y o puns and double meanings sugges ha some
ex s o hei pa s could ha e se ed as a eminde o hei
o e all con en . The old belie in he magic powe o Egyp-
ian sc ip and sec e knowledge o Egyp ian p ies s, mi-
sin e p e ed in la e imes, may poin owa ds a genuine
adi ion main ained by lea ned p ies s and magi, and
he complexi y and sophis ica ion o he Egyp ian w i ing
sys em.
PES XII_2014_clanky_20_68_PES 26.6.14 7:51 S ánka 39