Tajemství zasvěcených aneb Ztraceno v překladu

Za zdí Domu ži o a Náboženské a magické ex y se e s a ém Egyp ě ucho á- aly, s udo aly a opiso aly ch ámo ých kniho nách a na mís ech označo aných jako Dům ži o a (egyp sky pe anch), kde se mj. zdělá ali egyp š í písaři, a přís up k ně- k e ým spisům měly jen u či é yškolené či zas ěcené osoby. Na ozdíl od běžných kněží museli jedinci, k eří se ěm o ex ům ěno ali, při nás upu do unkce p okáza jis é znalos i (Dieleman 2005: 213). Měli o něž z láš ní i uly jako „písař domu ži o a“, „ en, k e ý je znalý ěcí“ nebo „kněz předči a el“ (ob . 1). Ti, k eří se mohli pyšni naposledy zmiňo aným i ulem, byli po celé období egyp - ských dějin po ažo áni za nej ě ší mud ce a pozdějších ázích s a oegyp ského jazyka se jejich i ul s al dokonce označením p o mága nebo kouzelníka (Ri ne 2008: 220). Na zdo y podobnos i a s ejné či podobné unkci ex ů, díky jejich elké a iabili ě a ob ížnos i in e p e ace mů- žeme předpokláda , že ycházely z dal ších ex ů a zřejmě i ús ní adice, za níž mohli s á kněží, k eří ex y nejen se- piso ali a opiso ali, ale aké se je učili zpamě i. Jelikož g amo ných lidí bylo e s a ém Egyp ě jen mi- nimum (asi 1 % oby a els a), již schopnos čís a psá se po ažo ala za něco podi uhodného (Baines 1983) a samo ný zápis slo za ajemný a magický. Hie ogly- ické písmo mělo bý magické ze s é pods a y – bylo něčím, co pocházelo přímo od bohů a uk ý alo sobě je- jich moc. Pa alelně s ním exis o ala jeho ku zi ní e ze, 34 PES XII/2014 TAJEMSTVÍ ZASVĚCENÝCH ANEB ZTRACENO V PŘEKLADU Tajems í zas ěcených aneb Z aceno překladu Diana Míčko á „Ne í a a neznalos je o éž. Jes liže o iž nepozná ají ani ne ozumějí, není možné, aby u ěřili, i když u idí.“ O ický papy us De eni V, 10‒12, 4. s ol. př. n. l. V mnoha říkáních ze soubo u s a oegyp ských ex ů, k e é měly zemřelému pomoci překona šechny nás ahy říši m ých a dosáhnou zás ě í, se obje ují yjádření, že mlu čí si na něco zpomněl, či dělá něco, co už dří e yzkoušel nebo co bylo účinné na zemi. Lze nich aké nají zmínky o om, že uži a el něco ěděl, ale nikdy o ne yslo il. Ty o ý oky zřejmě naznačují, že kněží se psaní, če bě, ýkladu a zapama o ání ěch o ex ů ěno ali již za s ého ži o a, a možná něk e é jejich čás i předá ali dál při zas ěco ání do ůzných s upňů kněžs í. Ob . 1 Zob azení kněze předči a ele ( p a o) z jižní s ěny pohřební komo y Iu ao y h obky Abúsí u ( o o M. F ouz) PES XII_2014_clanky_20_68_PES 26.6.14 7:51 S ánka 34 TAJEMSTVÍ ZASVĚCENÝCH ANEB ZTRACENO V PŘEKLADU PES XII/2014 35 z . hie a ika, k e ou se ě šinou psalo na papy y, neboť o bylo jednodušší a ychlejší než psá hie ogly ickým písmem. K ěm o d ěma sys émům se pozdějších ob- dobích přidalo písmo démo ické, jakási ješ ě íce ku - zi ní e ze pů odních hie ogly ů, a době lády P ole- maio ců přibylo písmo řecké, k němuž se připojilo několik znaků z démo š iny – ak o se zapiso ala nejpoz- dější áze egyp ského jazyka, kop š ina. Písemné zá- znamy mohly působi magicky, aniž by je kdokoli če l, měly jakousi schopnos působi či oři „samy od sebe“. S ejně ungo ala magická slo a, k e á s ačilo yslo i nebo na ně jen pomysle , a e spojení se sp á nými ě- domos mi přes á aly zákony okolního s ě a pla i . Tex y p o dosažení zás ě í jsou i na papy ech, na něž se běžně psalo hie a ikou, čas o zaznamenány hie ogly- icky, případně jakousi kalig a ickou hie a ikou, k e á se snažila poněkud jednodušší podobě zachy i ob azo ou podobu hie ogly ů. Jelikož hie ogly y slouží jako ling is- ický sys ém, zachycující jazyk a jeho ýslo nos s ejně jako jakékoli jiné písmo, a zá o eň mají ob azo ý cha- ak e , lze s nimi y áře ůzné slo ní hříčky a ope o a s nimi jako s men álními ob azy. Dos a ečně zdělané osoby mohly pomocí u či ého způsobu zápisu nebo zá- mě né d ojznačnos i e yjadřo ání nés do ex u ja- kousi d uhou s u, již o šem mohl odhali pouze en, kdo se kon ex u, ýkladu a pozadí ako ých zápisů dobře yznal. Egypťané si elmi po pěli na slo ní hříčky, což jis ě sou isí s ím, že jejich poje í slo a, k e á zněla s ejně nebo podobně, musela mí e s é pods a ě něco společného. Ten o p ek se obje uje mnoha mý ech a ex ech, přede ším náboženských, kde jsou něk e á slo a nebo jména zámě ně zapsána jiným znakem se s ej- nou nebo podobnou z uko ou hodno ou. Vedle sebe mohou naopak s á i s ejné znaky, k e é se o šem mají čís odlišně. Hláska zapsaná u či ým znakem může ukazo a k dalšímu ýznamu slo a, jindy může celý ob az zas u- po a pouze jednu hlásku (Ho nung 2002: 16). Ten o é- buso ý způsob psaní (ob . 2) šak měl spíše něco nazna- čo a než sk ý a a se znalos í příslušného pozadí mohlo sdělení nabý a hodno y o několika o inách. V é o sou islos i se šak o něž nabízí o ázka, nakolik se změní pů odní myšlenky, když se ýše u edené ex y začnou překláda do jiného jazyka, na íc jiném kul u - ním p os ředí a se s ale ým až isícile ým ods upem. V poz- dějším soubo u ex ů, známém pod náz em Co pus He - me icum, k e ý podle dobo ých předs a měl mí s ůj pů od Egyp ě, se píše: „,Těm, kdo budou mé knihy čís , bude jejich myšlenko é uspořádání připada mimořádně jednoduché a jasné, přes ože je naopak nejasné, a smysl jeho slo je něm sk y .‘ A už úplně nejasným se p ý s ane, jakmile si Řeko é později usmyslí, že náš jazyk přeloží do s ého las ního, čímž dojde k nap os ému přek oucení a znejasnění šech spisů“ (Co pus He me icum XVI, 1–2, překlad Chlup 2007: 279). Já jsem byl en, k e ý si pama o al, ale nikdy nep oz adil… V Tex ech ak í (CT 657) z období S řední říše (asi 1994–1797 př. n. l.), soubo u ex ů usnadňujících přechod do zás ě í, č eme: „Jak se ozpomenou /jak si zapama o a Ob . 2 Ukázka hie ogly ického ex u psaného jako „ ébus“ z římského p onaosu ch ámu Esně. Jde o hymnus na k okodýlího boha Sobka, psaný éměř ýh adně jediným znakem předs a ujícím k okodýla, k e ý se má čís s ůznými one ickými i obsaho ými hodno ami (D. Míčko á) PES XII_2014_clanky_20_68_PES 26.6.14 7:51 S ánka 35 magii. Já jsem en, k e ému byla dána Reo a och anná moc a Tho o a och anná moc, zmocňuji/zmocnil jsem se oho, co jsem nalezl e s ých ús ech, oho, co jsem našel e s ém ěle, co bylo zamo ané a ozp ýlené a naopak. Dá á mi ( o) a já přijímám o, co mi bylo přiděleno. S řežil jsem ( o) e s ých ús ech a e s ém ěle/s ými ús y a s ým ělem, a ak se mohu zmocni oho, co dá ají/daly mé y. Mé s dce, poz edni se na s é podpěře, a ozpomeň se na o, co je obě. Vychází z Reo a domu kniha, k e á byla zapeče ěna domě Tho o ě. Pama o al/Zapama o al/ /Vzpomněl jsem si (na) šechnu magickou moc, k e á je om o mém ěle.“ Tex pojedná á o magické moci slo a ý oků a o om, že je důleži é si u o magii zapama o a či se na ni ozpo- menou a pak ji sp á ně yslo i a použí . Magická slo a se musí yslo i přesně a bez chyb, jinak pozbydou s é hodno y. Je něm u edeno, že mlu čímu byla a o znalos dána a že se ob acel do minulos i, kde hledal a nalezl. To může poukazo a na sku ečnos , že nejp e zpomíná na něco, kdysi naučené a snad i yzkoušené, co je řeba nyní použí – po é, co o bylo nalezeno e las ním ěle, j. ni u nebo s dci, edy mysli – Egypťané po ažo ali s dce za sídlo myšlení, s ědomí, ozhodo ání a pamě i. Je zajíma é, že o o poje í se zacho alo i něk e ých mode - ních jazycích. Například anglič ině nebo ancouzš ině se p o „nauči se něco nazpaměť“ nebo „ ědě něco zpa- mě i“ použí á áze, k e á doslo a znamená „pama o a si/nauči se s dcem“. Dá se předpokláda , že en o je se do zmíněných jazyků dos al přes doslo né překlady z řeč- iny a heb ejš iny, neboť y o kul u y, s ejně jako Egypťané ěřily, že myšlení a paměť sídlí s dci (Small 1997: 116–121). Není yloučeno, že u o předs a u mohly jis é podobě pře zí p á ě z Egyp a. Mo i em ex u se zdá bý s řežení a ucho ání ajných ědomos í. Ten, kdo zaříkání p onáší, zde říká, že s ážil něco, co mu bylo buď sděleno, nebo co se naučil, a že bylo ěžké si o zapama o a nebo pochopi . Do olá á se och any Rea a Tho a: Tho je egyp ském s ě ě mj. pa - onem moud os i, magie a písma, a slunečního boha Rea čas o dop o ází Hu a Sia, edy pe soni iko ané Slo o a Myšlení či Vědění. Ti o boho é s řeží mlu čího, neboť je znalý, případně zas ěcený, a edy může zná ajems í, k e á obyčejní lidé neznají. Nebo jej naopak och aňují p o o, aby mohl y o znalos i získa . Možná jej aké ch ání před zma ením a špa nou in e p e ací ěch o ědomos í, což by mohlo mí neblahé následky, případně před ím, aby mu y o znalos i nebyly seb ány nebo někým přek ouceny, a on si pak pama o al ěci špa né. Och ana by aké mohla za uči , aby znalos i použil sp á ně a am, kde má, a ne- yz adil je am, kde nemá. Boho é ím o způsobem snad opa ují spíše ony znalos i, y jsou šak uloženy mysli/s dci jejich nosi ele, a udíž Tho o a a Reo a och anná moc pa ří i jemu. Zemřelý nebo uži a el zaříkání po é p ohlašuje, že se zmocňuje něčeho, co s pomocí „magie“ našel e s ém ěle a na s ých ús ech – po řebuje znalos , k e ou kdysi měl, ale zřejmě si na ni nemohl zpomenou , jelikož o je elice ob ížné. Výklad šak může bý i ako ý, že si po řebné in- o mace mohl do yčný nějakými slo y připomenou . Velmi zajíma á je čás ex u pojedná ající o „s řežení ědomos í y“. Lze si ji yloži ak, že ědomos i před ím uži a elem naby é jsou ajné a u ajo ané. Uži a el p ohla- šuje, že má po řebné znalos i, na k e é si zpomněl nebo je „dos al“ ( j. někdo mu je předal) a k e é „s řežil s ými ús y“ či „ e s ých ús ech a ěle“ ( j. mysli). To zřejmě zna- mená, že jsou ajné a nep oz adil je, kde neměl, a případně použil am, kde měl. Ta o pasáž může bý odkazem na zna- los i, jež byly předá ány pouze ús ně a jen u či ým oso- bám. O ázkou zůs á á, zda se jednalo o é o ický p ek, k e ý e sku ečnos i pouze odkazo al na nějaké neu či é ědomos i, o nichž pano ala domněnka, že je někdo o ládá, nebo jes li zapiso a el ex ů y o znalos i op a du o ládal. To by mohlo znamena , že „pů odní“ a následně opiso ané ex y museli zapiso a zas ěcení nebo yško- lení kněží, k eří sku ečně s řežili znalos i os a ním lidem nedos upné, ať už y o znalos i předs a o aly cokoli . Ty o ex y jim mohly slouži jen jako jakási „nápo ěda“, připo- mínka oho, co mají sku ečně ědě a „říc či neříc “. Ten o ýklad by aké ys ě lo al zdánli ě nesmyslné či nesou- isející ý oky, čas o se ex ech obje ující, k e é není bez znalos i s a oegyp ského kon ex u a pozadí p ak icky možné in e p e o a a mnohdy ani (jednoznačně) přečís . Nicméně je jasné, že lidé, k eří ex y jen mechanicky opi- so ali z ch ámo ých a chi ů, mnozí z ěch, p o něž byly u čeny, aby si je uložili do h obky a dispono ali jimi na onom s ě ě, y o znalos i ozhodně neměli. Věřili, že na- psání ex u, jeho přeč ení nebo yslo ení po ede k jeho usku ečnění a pods ě í se jim podaří y o chybějící zna- los i získa ? Nebo ěřili, že jimi mohou bohy a pods ě ní démony oklama ? Neméně zajíma ý je ý ok „zmocním se/přijmu o, co dá ají/daly mé y“. Mohl by ypo ída o nějakých mne- mo echnických pomůckách, k e é uži a eli přejdou přes y, j. o slo ech nebo ý ocích, k e é mu něco připome- nou, a on se následně „zmocní“ po řebných ědomos í. Může o o šem bý míněno i šeobecně, o iž že se mlu čí může zmocni slo , k e á kdysi znal, a eď je „zno u na- lezl“. Z láš nos í je i použi í minulého času – „s řežil jsem o“, nikoli „s řežím o“. Lze z oho od odi , že mlu čí již nyní ědomos i s řeži nepo řebuje? Mohlo by o zname- na , že nas al okamžik, kdy je po řeba znalos i někomu sděli , nebo že mlu čí se ob ací na někoho, kdo je zná, nebo že jde o ujiš ění, že konal sp á ně, s řežil s ěřené ě- domos i a dělal, co měl, espek i e nep oz adil, co neměl. Exis uje šak ješ ě další možnos překladu. Ta o čás by mohla bý in e p e o ána aké jako „p o mne je o s řeženo mými y“ – edy že do yčný si je jis , že důleži é in o - mace někde „ hla ě“ má, a jeho y je och aňují, edy mlčí, do sp á né ch íle, kdy je bude po řebo a použí . I poslední čás ex u lze přeloži několika ůznými způ- soby – egyp ské slo o secha může znamena jak „ zpo- menou si“, ak „zapama o a si“ nebo „pama o a si“. Pasáž lze edy in e p e o a jako „ zpomněl jsem si na ma- gickou moc“. Nicméně zhledem k omu, že celém ex u není ani slo o o zapomínání, možná se lépe hodí překlad „pama o al jsem si šechnu magickou moc“. Ta o čás se dá se yloži i ak, že mlu čí s é znalos i celou dobu opa- o al e s é mysli, p o o by bylo možné říci zá o eň „pa- ma o al jsem si šechnu magii“, i „(zno u) jsem našel o, co bylo zamo ané a ozp ýlené“. Podobné ý oky můžeme nají aké říkání 655: „Ne- p oz aď/nep oz azuj slo a ěch, k eří jsou na zemi (…), 36 PES XII/2014 TAJEMSTVÍ ZASVĚCENÝCH ANEB ZTRACENO V PŘEKLADU PES XII_2014_clanky_20_68_PES 26.6.14 7:51 S ánka 36 TAJEMSTVÍ ZASVĚCENÝCH ANEB ZTRACENO V PŘEKLADU PES XII/2014 37 nech zmás y, k eří ě idí, e é uce je moc nad ými nepřá eli. Ó bože, k e ý ycházíš a ses upuješ mezi nimi, ži ými, nep oz azuj slo a ěch, k eří jsou na zemi, a k e á/k eří i připomínají přicházení.“ I om o ex u je nepochybně mo i em magická moc slo , slo ak mocných, že jsou známa jenom někomu, a o něž z něj yplý á, že osoba s nimi obeznámená je nesmí p oz adi . O ázkou je, kdo na koho las ně mlu í. Jelikož je čás ex u psána e 2. osobě, na íc impe a- i u, nabízí se in e p e ace, že jde o jakýsi ná od, po- můcku či ins ukci. Říkání má zemřelému zajis i znalos ces zás ě í a možnos jimi ne ušeně p ocháze . Ma- gická slo a om o ex u nemají bý použi a p o i nepřá- elům nebo za ím účelem, aby m ý přes ál zkoušky pods ě í, jak omu ob ykle podobných ex ech bý á. Naopak se zdá, že nás ahy již překonal a může „ ychá- ze mezi žijícími“, a „pouze“ nemá použi á slo a ůbec nikomu, případně někomu konk é nímu, sdělo a . Možné je i o, že se na ces u pods ě ím ješ ě ůbec ne ydal, ale již dopředu je a o án, že slo a, jež se naučil či naučí a jež má pods ě ní říši použí , nesmí p oz adi . Naopak, mlčením či posky nu ím špa né in o mace zma e s é nepřá ele, z čehož yplý á, že moc nad nepřá eli má e las ních ukou. Zařazení ako ého ex u do soubo- u říkání zajišťujících přechod m ého do zás ě í by mohlo naznačo a , že osoby, k e é hodlaly y o ex y použí , se měly jejich slo a (alespoň eo e icky) nauči nazpaměť už za ži o a na zemi. Mezi říkáními obsahu - jícími magická slo a, klíče k b ánám pods ě í, se obje- uje ex , němž je uži a eli nařízeno: „hla ně a slo a, k e á ses naučil, nep oz aď.“ Ta o in e p e ace by mohla naznačo a exis enci jakési (kněžské) adice, jejímž ámci byly ex y sepsány, řebaže ne nu ně komple ní nebo p o nezas ěcené (me a o icky i doslo a) zcela pochopi elné podobě. O ázkou je i o, jaký je ýznam poslední ě y zaříkání – kdo las ně komu co připo - míná? Lze ji přeloži ak o: „nep oz azuj slo a ěch, k eří jsou na zemi a k eří i připomínají přicházení,“ o šem s ejně dobře aké ak o: „nep oz azuj slo a ěch, k eří jsou na zemi, a k e á i připomínají přicházení“. Pozo u- hodné je, co en o ý ok sku ečně znamená. Může se jed- na o příchod někoho či něčeho, nebo aké přicházení někam. Jelikož za ou o ě ou již nic nenásleduje, jedná se zřejmě o něco na olik jasného ěm, k eří měli k ako- ým ex ům přís up, že nebylo po řeba danou ěc íce ys ě lo a . Nemusí edy jí o připomínku oho, co do- yčnému pomůže p ocháze zás ě ím a spokojeně ží na d uhém břehu, ale o odkaz na ex y a nich uk y á moud a a magii. Pokud by ý ok znamenal, že slo a uži- a eli něco připomínají, bylo by možné upla ni již zmi- ňo anou in e p e aci, že zapsaná říkání zdaleka neza - chycující celý obsah ex ů a za nimi s ojící adici a že slo a mohla slouži spíše jako paměťo é pomůcky, k čemuž se hie ogly ický sys ém s ým cha ak e em ne- smí ně hodí ( iz např. Mel ze 1980, k p incipu ungo- ání paměťo ých ob azů např. Ya es 1966). Slo a měla edy omu, kdo je znal, připomenou s ůj sku ečný a/nebo celý obsah. Zřejmě šlo o ajné, ús ně předá ané ědo- mos i, k e é sloužily k yba ení si „ná odu“, jak obs á e zkouškách, ať už před kněžími nebo před s ážci b an pods ě í. Do čeho zas ěcuje „nej yšší z idících“? V říkání 236 Tex ů ak í č eme: „Nebudu zad žen před b anami pods ě í (…) Ó y s ašných áří, poslo é Usi- o i1, k eří peče í e ús a zemřelých k ůli omu, co je nich, nemá e moc zapeče i a o má ús a a zí mým nohám chůzi (…), neboť já jsem poznal o, co í Sia a do čeho zas ěcuje a/nebo je zas ěcen ,nej yšší z idících‘.“ V om o zaříkání mlu čí p ohlašuje, že nad ním nikdo nemá moc, p o ože on í, co í Sia (pe soni ikace ědění, myšlení a nímání), edy í úplně šechno, a p o ože po- znal nebo í o, do čeho zas ěcuje a/nebo je zas ěcen „nej yšší z idících“, což byl adiční i ul héliopolského2 elekněze. Zajíma é je už samo né yjádření, že nikdo nemá nad mlu čím moc, jelikož on í šechno a/nebo o, co í „nej- yšší z idících“. Lze je yloži ak, že mlu čí má u či é ědomos i, díky nimž je jeho magická moc ak elká, že je nepřemoži elný. Může o šak i znamena , že díky síle a ozsahu s ého ědění odhalí po enciálního nepří ele ješ ě dří e, než nepří el s ihne cokoli ykona , p o ože o něm í již e ch íli, kdy s é úklady ep e ymýšlí. Není zcela jasné, zdali ě ou „ ím, co í Sia a do čeho zas ěcuje/je zas ěcen ,nej yšší z idících‘“ jsou myšleny d ě ozdílné sku ečnos i: „mám ědomos i Sio y“ a zá o- eň „mám ědomos i elekněze“, nebo zda o znamená: „ ím o, co í Sia a do čeho zas ěcuje/je zas ěcen elek- něz“. D uhý ýklad by značil, že nej ýše zas ěcený „nej- yšší z idících“ je někým, kdo o ládá eške é ědění s ě a. Vý ok by mohl bý poukazem na ús ní adici, předá a- nou mezi kněžími například při nějaké o mě zas ěcení. Fak , že zápis ex u ako é po ahy lze čís d ěma způsoby, jis ě nebude náhoda. Při č ení „ o, do čeho je ,nej yšší z i- dících‘ zas ěcen“ bychom měli co do činění se znalos mi, k e é měl elekněz. Vy olá á šak okamži ě o ázku – kdo zas ě il elekněze? K předá ání ědomos í by muselo do- cháze z elekněze na elekněze a (alespoň) p ního e- lekněze by zas ě ili přímo boho é. Naopak při č ení „ o, do čeho ,nej yšší z idících‘ zas ěcuje“ bychom mlu ili o znalos ech, k e é se předá aly mezi kněžími u či ého s upně, a i, k eří ses a o ali a psali „pů odní“ e zi ěch o ex ů, by je edy měli mí . Další neznámou předs a uje samozřejmě o, co by a- ko é znalos i měly zah no a . Odkazy na u či ou zas ě- co ací adici Héliopoli se obje ují i něk e ých jiných zás ě ních ex ech, což mj. poukazuje na o, že y o ex y nebyly pouze zás ě ní. Jak již bylo popsáno ýše, něk e á říkání ze soubo u ex ů sloužících p o přechod do zás ě í mohla bý uží ána kněžími již zaži a a slouži například při zas ěco ání, nebo mohla obsaho a znalos i u čené pouze p o zas ěcené (Assmann 2005: 206‒208). V mnoha ex ech se na konci obje ují přípisky zdů azňující, že mlu čí znal konk é ní zaříkání již za ži o a na zemi, pří- padně nějakou činnos ykoná pods ě í s ejně ak, jako o udělal už na zemi. Např. Tex ech ak í 819 č eme: „Nejsem m ý, k e ý nezná s ůj ý ok, já jsem en, kdo jej znal (už) na zemi, (já jsem en), k e ý si pama uje Západ ( j. říši m ých)/jehož si pama uje Západ (…) já o ládnu zduch s ýma ukama, jako jsem o udělal (už) na zemi.“ V jiném říkání ze s ejného soubo u (CT 716) je dokonce PES XII_2014_clanky_20_68_PES 26.6.14 7:51 S ánka 37 psáno: „Vzpomněl jsem si na o, co jsem zapomněl, a řeknu o Héliopoli“. Zdá se, že se ho oří o znalos ech, k e é do yčný kdysi měl, ale eď si na ně musí zase zpomenou , aby se někam dos al, ať už za pods ě ní b ány nebo na další s upeň kněžské hie a chii. V ěch o ex ech se aké elice čas o obje ují zmínky o om, že mlu čí něco iděl, ěděl nebo poznal a ex u někoho ujišťuje, že nikdy ne- p oz adil, co neměl, případně je k omu nabádán. V Tex- ech ak í 314 můžeme čís : „On je jako ( en, k e ý je) mezi námi, jako en, k e ý nemá žádné z anění, k e ý dokončil zas ěcení.“ Tajems í egyp ských ex ů Jak jsme si ukázali, s a oegyp ské (nejen) náboženské ex y mohly ucho á a další, dnes již jen ob ížně s ozumi- elné ýznamy, k e é yškolení kněží pa ně dobře znali asjejichž pomocí se dokázali o ien o a ůzných ýzna- mo ých o inách. To jim pomáhalo ud žo a pamě i ě- domos i, jež nebyly do ěch o ex ů nikdy explici ně za- psány. Možná p á ě y o symboly a asociace sloužily jako pomyslné paměťo é háčky či připomínky e o mě (hie o- gly ických) men álních ob azů, majících zá o eň one ic- kou a obsaho ou hodno u. Tak o jejich ýznam zůs al p o písma znalé jedince zachycen ling is ickém sys ému, na ždy y esaném do kamene, přesně duchu předs a s a ých Egypťanů. Díky na ážkám pochopi elným jen omu, kdo se ý- bo ně yznal pozadí a kon ex u ex ů, slo ním hříčkám, jejichž ýznamy mohla odhali jen osoba yškolená umění čís a psá , a díky asociacím, k e é mohly napad- nou jen člo ěka dobře obeznámeného s jejich ýklady, zůs á aly ex y ajné, řebaže je e s ých h obkách běžně použí ali obyčejní lidé. Sku ečné pochopení ěch o ex ů bylo edy s nej ě ší p a děpodobnos í yh azeno pouze ysoce pos a eným kněžím. Možná byla dů odem ob ížnos a ob o ská moc, k e á byla ako ým ex ům připiso ána, a nebezpečí jejího zneuži í nezas ěcenou osobou. Osoby, jež a o slo a znaly a dokázaly je přečís a sp á ně pochopi , se ak o dos á aly ke znalos em obyčejným lidem nedos upným. V něk e ých pozdějších magických papy ech se například obje ují jenom nadpisy nebo p ní slo a říkadel a zaříkání – před- pokládalo se pa ně, že kněz, mág či kdokoli s po řebnými znalos mi umí ex y odříka zpamě i (Dieleman 2005: 79). T adice magické moci hie ogly ů a jejich spojení s a- jemnými znalos mi kněží zůs ala ži á celém p ůběhu egyp ských dějin. V pozdějších obdobích se hie ogly y, s ejně jako hie a ika, s aly čis ě kněžskou záleži os í, po- s á ným písmem, k e é už nesloužilo k běžným zázna- mům, ale k ucho á ání sku ečné nebo legendá ní kněžské adice s ážící (nebo alespoň ako ý dojem na ozující) ajné a mocné znalos i a mající za úkol sk ý a ajems í celého s ě a ob azech y esaných do kamene, za nimiž se při sp á ném č ení mohly uk ý a po s ale í h omaděné ědomos i. P incip psaní hie ogly ickém písmu sobě od p o- počá ku obsahuje možnos i ébusů, d ojznačnos í a „ši e “. Hie ogly ické písmo bylo p o o jis ém smyslu záhadou i p o samo né Egypťany a jen elmi malá čás oby a el jej do edla přečís nebo jím psá . V pozdních ob- dobích egyp ských dějin, kdy nad Egyp em ládli řecky mlu ící pano níci a jejich úředníci, k eří až na ýjimky neměli o egyp ském písmu a jazyce ani poně í, se nakonec po ědomí o jeho sku ečné hodno ě začínalo y áce a hie - ogly ické znaky pomalu získá aly s a us jakýchsi ajem- ných symbolů. V dobách, kdy s a obylé hie ogly y a hie - a iku uměli čís již jenom kněží, se i o kněží sami s a ěli do olí mud ců a mágů, eli y s ážící p as a á ajems í kouzelné země Keme 3, a ys a o ali na odi s a é i no ě ymyšlené znaky a jejich „zaši o ané“ kombinace a před- áděli s ále no é hádanky, čímž mý us o symbolické a eso- e ické unkci hie ogly ů značně přiži o ali (Assmann 1997: 320–322). Není di u, že a o předs a a o egyp ském písmu se po é ozšířila do celého an ického s ě a, kde Egyp získal a- jemnou au u země plné magie, mys iky a ajného ědění a egyp ské písmo po ěs ajemného a ajného sys ému pl- ného hádanek, y ořeného zas ěcenými p o zas ěcené a uk ý ajícího eške é ědění s ě a. S a o ěcí Řeko é e s ých dílech p ezen o ali egyp ské kněze jako aske y uk y é za ch ámo ými zdmi, k eří á í s ůj ži o zas ě- co áním do ajemných i uálů (Assmann 1997: 323). Egyp ské písmo ys ě lo ali pouze pomocí symbolických ob azů, me a o a mnohdy ymyšlených nebo nepo - chopených mý ů a příběhů, přičemž o jazyko é hodno ě oho o písma neměli žádnou, či jen malou předs a u ( iz např. Ho apollóno a Hie oglyphika). Začalo bý po a - žo áno za sys ém, k e ý ůbec nezapisuje jazyk jako ako ý, jeho ýslo nos ani g ama iku, ale yjadřuje še pomocí symbolů, me a o a ob azů. Z ako ých myšlenek později začal klíči he me ismus, předs a a ajných nauk pochá- zejících údajně od elkého mága He ma T ismegis a („Třik á Nej ě šího“), což nebyl nikdo jiný než pořeč ělý pa on a ynálezce egyp ského písma, bůh Tho . V jed- nom z he me ických ex ů si můžeme přečís : „Ó Egyp e, Egyp e, z ého nábožens í a kul ů zůs anou jen příběhy, k e ým nebudou ěři ani í las ní lidé, s ejně ak jako šichni os a ní, a zůs anou jen slo a y esaná do kamene, aby o om yp á ěla“ (Asclepius XXIV, překlad podle Mead 1906). Slo a y esaná do kamene, nebo alespoň je- jich čás , sku ečně zůs ala, ale alo mnoho s ale í, než je někdo dokázal zno u přečís . Mý us o symbolické hod- no ě egyp ského písma se pos upně na olik ozšířil a byl ak silně zakořeněn, že přes an iku a enesanci přežil až do mnohem pozdějších dob, kdy už si dá no nikdo nepa- ma o al, jak je čís . Přes ože se mnozí pokoušeli egyp ské písmo přečís a ys ě li , nikomu se o nepodařilo, neboť nikdo se nedo edl zcela odpou a od s ale í ající před- s a y o magických symbolech, u ěři a pochopi , že by ako é písmo mohlo ungo a i jako obyčejný záznam ja- zyka. Sys ém, k e ý byl písmem zaznamená ajícím s a- oegyp ský jazyk a běžné in o mace, a zá o eň umělec- kým dílem, magickým da em bohů žijícím las ním ži o em, ši ou sk ý ající mnoho ědomos í jediném znaku či ob azu a dos možná paměťo ou pomůckou, se sám s al pouhou legendou o podi né a ajemné moci s a- ých Egypťanů, dokud nebyly hie ogly y doslo a a do písmene ozši o ány. Jean-F ançois Champollion přišel oce 1822 na o, že egyp ské znaky mohou sice ungo a jako ob azo é me a o y, o šem s ejně dobře zaznamená- ají one ickou hodno u jazyka jako každé jiné písmo. 38 PES XII/2014 TAJEMSTVÍ ZASVĚCENÝCH ANEB ZTRACENO V PŘEKLADU PES XII_2014_clanky_20_68_PES 26.6.14 7:51 S ánka 38 TAJEMSTVÍ ZASVĚCENÝCH ANEB ZTRACENO V PŘEKLADU PES XII/2014 39 Přes o alo ješ ě dlouho, než é o sku ečnos i ( ědecký) s ě ůbec u ěřil. Tak se přes okliku mnoha s ale í á ilo písmo opě ke s a ým Egypťanům, ačkoli ze zlomku docho aných ex ů a bez pů odních znalos í se lze jen elmi ěžko dob a pů- odní hodno y in o mací jeho pomocí zapsaných. Přes o nás písmo s a ých Egypťanů dodnes ascinuje a s ále ne- z a ilo s ou „magickou“ moc, neboť magie byla podle Egypťanů elmi ěsně spja a s písmem, jazykem, zděla- nos í a ouhou po poznání, k e á měla e s ě ě s a ého Egyp a s é nenah adi elné mís o a spojuje nás s ehdejšími lidmi i přes p opas s o ek a isíců le . Poznámky: 1V egyp ské my ologii ládce pods ě ní říše. 2Héliopolis, eg. Iunu, biblický On – egyp ské měs o, adiční cen um kul u slunečního božs a. 3Keme – doslo a „če ná (země)“, s a oegyp ský náze p o Egyp . P ameny: Tex y ak í (De Buck 1935–1961) Hie oglyphica Ho apollinis, a Da ide Hoeschelio ide codicis Augus anims, co ec a, supple a, illus a a [ho m e sio la ina Ioan. Me ce i; obse a iones Ioan. Me ce i; no ae Da idis Hoeschelii]. Ad insigne pinus in A g s ae Vindelico m 1595. Li e a u a: Assmann, Jan: 1997 „Zu Äs he ik des Geheimnisses: K yp og aphie als Ka- lig aphie im al en Ägyp en“, in: Assmann, Aleida – Assmann, Jan – Hahn, Alois – Lüseb ink, Hans J. (eds.). Schleie und Schwelle 1, München: Wilhelm Fink Ve lag [A chäologie de li e a ischen Kommunika ion V. Geheimniss und Ö en lichkei ], s. 313‒327. 2005 Dea h and Sal a ion in Ancien Egyp , I haca: Co nell Uni e si y P ess. Baines, John: 1983 „Li e acy and ancien Egyp ian socie y“, Man, New Se ies 18/3, s. 572–579. 2007 Visual and w i en cul u e in ancien Egyp , New Yo k: Ox o d Uni e si y P ess. Boas, Geo ge: 1992 The Hie oglyphics o Ho apollo, P ince on: P ince on Uni e si y P ess. De Buck, Ad iaan: 1935–1961 The Egyp ian Co in Tex s, Vols. I–VII, Chicago: Uni e si y o Chicago P ess. Dieleman, Jacco: 2005 P ies s, Tongues and Ri es. The London-Leiden Magical Manusc ip s and T ansla ion in Egyp ian Ri ual (100–300 CE), Leiden: B ill. E man, Adol – G apow He mann: 1955 Wö e buch de aegyp ischen Sp a- che, Be lin: Akademie Ve lag. Faulkne , Raymond O.: 1973–1978 The Ancien Egyp ian Co in Tex s,Vols. I–III, Wa mins e : A is & Phillips. Ga dine , Alan H.: 1938 „The House o Li e“, The Jou nal o Egyp ian A chaeology 24/2, s. 157–179. Goldwasse , O ly: 1995 F om Icon o Me apho : S udies in he Semio ics o he Hie oglyphs, F ibou g: Uni e si y P ess F ibou g. G uenwald, I hama : 1997 „Disco e ing he Veil: The P oblem o Deci - phe ing Codes o Religious Language“, in: Assmann, Aleida – Assmann, Jan – Hahn, Alois – Lüseb ink, Hans J. (eds.). Schleie und Schwelle 1, München: Wilhelm Fink Ve lag [A chäologie de li e a ischen Kommu- nika ion V. Geheimniss und Ö en lichkei ], s. 233–250. Hannig, Raine : 2006 Die Sp ache de Pha aonen. G oßes Handwö e buch Ägyp isch – Deu sch (2800–950 . Ch .), Mainz: Zabe n (4. ydání). Ho nung, E ik: 2002 Tajemný Egyp . Kořeny he me ické moud os i, P aha: Paseka. Chlup, Radek: 2007 Co pus He me icum, P aha: He mann & syno é. Janák, Jiří: 2009 S a oegyp ské nábožens í I. Boho é na zemi a nebesích, P aha: OIKOYMENH. 2012 S a oegyp ské nábožens í II. Ži o a úděl člo ěka, P aha: OIKOY- MENH. Landg á o á, Rena a: 2012 „A s memo iae aegyp iaca? Egyp ské hie ogly y a an ické umění pamě i“, P ažské egyp ologické s udie 9, s. 56‒59. 2013 „Magie, ,ma kaʻ ědy“, in: Ku ílek, Mi osla – Landg á o á, Rena a – Na á ilo á, Hana. Homo adap abilis. Lidé jsou přizpůsobi í, P aha: Do- kořán, s. 115‒143. Mead, Geo ge R. S.: 1906 Th ice-G ea es He mes. S udies in Hellenis ic Philosophy and Gnosis. Being a T ansla ion o he Ex an Se mons and F agmen s o he T ismegis ic Li e a u e wi h P olegomena, Commen a- ies and No es, Vols. I–III, London: Theosophical Publishing Socie y. Mel ze , Edmund S.: 1980 „Rema ks on ancien Egyp ian w i ing wi h emphasis on i s mnemonic aspec s“, in: Kole s, Paul A. – W ols ad, Me- ald E. – Bouma, He man (eds.). P ocessing o Visible Language 2, New Yo k – London [NATO Con e ence Se ies, Se ies III. Human Fac o s 13], s. 43‒66. Mo enz, Ludwig D.: 2002 „Zu Fo men, G ünden und Wegen de Tex übe - lie e ung in de al ägyp ischen Kul u “, Zei sch i ü Ägyp ische Sp ache und Al e umskunde 129, s. 130‒141. Ri ne , Robe K iech: 2008 The Mechanics o Ancien Egyp ian Magical P ac ice, Chicago: O ien al Ins i u e o he Uni e si y o Chicago (4. ydání). Small, Jocelyn P.: 1997 Wax able s o he mind. Cogni i e s udies o memo y and li e acy in classical an iqui y, New Yo k: Rou ledge. TLA: h p://aaew.bbaw.de/ la/ Ya es, F ances A.: 1966 The A o Memo y, Chicago: The Uni e si y o Chicago P ess. Abs ac : The sec e s o he ini ia ed o Los in ansla ion The a icle sugges s ha o he adi ions, such as o al ones, could ha e exis ed and been obse ed by p ies s in con- nec ion wi h he ancien Egyp ian ex s o eaching he ne he wo ld (wi h a ocus on he Co in Tex s). Based on some spells i would appea ha hese ex s could ha e been s udied, augh and applied bo h on he ea h and in he unde wo ld. They could ha e se ed as an ab idged e sion o a sum o knowledge which i s use s should know by hea – knowledge ha migh ha e been augh ollowing ini ia ion in o a ce ain g oup wi hin he p ies ly hie a chy. The image cha ac e o he hie oglyphs and he capaci y o puns and double meanings sugges ha some ex s o hei pa s could ha e se ed as a eminde o hei o e all con en . The old belie in he magic powe o Egyp- ian sc ip and sec e knowledge o Egyp ian p ies s, mi- sin e p e ed in la e imes, may poin owa ds a genuine adi ion main ained by lea ned p ies s and magi, and he complexi y and sophis ica ion o he Egyp ian w i ing sys em. PES XII_2014_clanky_20_68_PES 26.6.14 7:51 S ánka 39