Koexis ence bele is ických a iloso ických ex ů
Ladisla a Klímy
Jiřina ha lo á
Filozo ická akul a západočeské uni e zi y
1. KOEXISTENCE BELETRIE A FILOSOFIE?
Ladisla Klíma (1878–1928) je dodnes po ažo án za ozpo uplnou mysli elskou osob-
nos — mezi odbo níky byl a je pokládán přede ším za nekon enčního mysli ele
o li něného iloso ií Nie zscheho, Be keleyho a Schopenhaue a, za ímco laické spo-
lečnos i zůs á á spojo án pře ážně s bele is ickými „ho o o ými“ díly.
V nejednom z k i ických názo ů pře ládá mínění, že by Klíma udělal lépe, kdyby
celé p ozaické dílo zničil již za s ého ži o a. Nes alo se ak a namís o řešení znikl
ozpo , zda je ůbec možné u o bele ii ys ě li iloso icky,1 nebo zda je lepší pod-
poři zení, že „Klímo a p óza byla ždy bez ýjimky p ózou iloso ickou“,2 nebo že
Klíma slučuje iloso ii s uměním, a je edy „ iloso a básník jedné osobě“.3 Jedním ze
zácných názo ů je, že nelze přesně u či , jak mnoho Klímo a bele ie sou isí s jeho
iloso ií4 — ale aké se obje uje přes ědčení, že Klímo a iloso ie a bele ie jsou na-
zájem p olnu é a nedají se od sebe myšlenko ě odlouči .5
Klímů z ah k las ní bele ii se zdál bý z jedné s any nepods a ný; je možné,
že ji pokládal pouze za p ůzkum s ých lidských las nos í a ořil jen p o s ou zá-
ba u6 — nicméně jednom z dopisů docho ané ko espondenci (z . 1918) po ažuje
Klíma přínos bele ie za mnohem ýznamnější:
Bylo o elmi příjemné, ží zcela ěch ée ických egionech, elmi zd a é p o
mne, — snad zach ánilo mně o ži o nebo aspoň ozum; mohl jsem s á se
enomo aným omancie em, mí peníze, bý člo ěkem […] Ale zp u p ak ic-
ky iloso ické aspi ace, po om heo e ické medi ace, na konec p ázdná kapsa
od á ily mne od oho …7
1 Více K omiš 1997, s. 195.
2 Zum 2002, s. 138.
3 Bodlák 1948, s. 37.
4 He ich 1999, s. 54.
5 Kodíček 2002, s. 11.
6 S o . Chalupecký 1992, s. 147.
7 Klíma 2006, s. 356.
OPEN ACCESS
JIřINA hAVLOVá 85
Z předchozích názo ů je již zná snaha o uchopení Klímo a díla jako celku — a šak
s ále nebyla omu o p oblému ěno ána dos a ečná pozo nos . Vy s á á edy o ázka,
zda lze daných bele is ických dílech — jakkoli ýs ředních — ysledo a koncep y,
k e é ko espondují s au o o ými iloso ickými spisy; za p os ředníka je možné po a-
žo a docho anou ko espondenci, k e á napomáhá k objasnění mysli elo ých duše -
ních pochodů a je možné ji po ažo a za Klímo y sebe ys ě lující iloso ické ú ahy
a zá o eň za e lexi jeho sociálního ži o a.8
2. MYŠLENÍ O NEMYSLITELNOSTECH
Sociokul u ní p os ředí Ladisla a Klímy je na olik známé, že se ho do knu jen
s učně, a o pře ážně sou islos i s Klímo ým iloso ickým ůs em. Zmíněny bu-
dou i Klímo y bele is ické začá ky a k á ce aké sociální a iloso ické li y, k e é na
ně p a děpodobně působily.
Nelze se alespoň s učně nezmíni o au o o ě nejznámějším ži o ním zlomu —
přibližně období po pa nác ém oce ži o a, když se díky silnému men álnímu p o-
ži ku9 ozhodl, že se s ane s obodným mysli elem.10 Sám se s ěřuje, že ho om o do-
spí ajícím ěku začaly ápi í a é a nepřekona elné myšlenky: „V pa nác ém oce
p oci la, jednoho osudného odpoledne, ázem a děsi ě má dosud spící snící pods a a
pod jednou ze s ých o em: musi násilně mysli o nemysli elnos ech.“11
Mnohem cennější než s udium psychického s a u mladého Klímy je sku eč-
nos , že se z é o s uden ské doby docho ala jeho p ní p óza.12 Po ídka „Osud“ je
uniká ní aké ím, že se o ní s jis o ou ne í, zda již byla o li něna če bou F ied icha
Nie zscheho13 — u či ý li zde šak mohla mí iloso ie A hu a Schopenhaue a.14
Přes ože je nu né připomenou , že o období, e k e ém mohl bý Klíma o li něn ně-
meckými iloso y, exis ují dos i odlišné názo y, zmiňuji je pouze náznako ě, neboť se
nedo ýkají hla ní p oblema iky é o s udie a yžado aly by bezpochyby s udii další.
Nicméně pa nác ý ok Klímo a ži o a je obecně po ažo án za klíčo ý nejenom
podle jeho osobního názo u, ale aké z hlediska šech, k eří se jeho ži o em zabý-
8 Ko espondence p obíhala např. s. Ing. A. Pa lem, Ing. D . A. Křížem, O. Březinou, E. Cha-
lupným, A. D ořákem, A. Fiedle em. Klíma 1967, s. 276. S o . Chalupný 1948, s. 88.
9 „Jednoho le ního odpoledne byl jsem na p ocházce přepaden d akem: p o ní así přemýš-
lení, poháněného absolu ně komandující ůlí.“ Klíma 1946, s. 164.
10 Kabeš 1993, s. 93–94. S o . „Ten o den byl i počá kem mého au onomního ý oje, jdoucího
ědomě za cílem …“ Klíma 1946, s. 165.
11 Klíma 1967, s. 270.
12 S uden ský časopis Ja é zle y gymnázia Domažlicích ycházel le ech 1893–1894,
Klímů příspě ek byl o iš ěný lis opadu 1893. Souček 1992, s. 297.
13 S o . He ich 1999, s. 59. S o . Dubský 1991, s. 17.
14 Podle Kabeše če l Klíma Schopenhaue o u iloso ii o ok dří e. Kabeš 1993, s. 94. Ve s ém
ži o opisu šak Klíma u ádí, že se 16 le ech se kal pouze s i ulem Nie zscho a díla Mimo
dob o a zlo, z něhož si od odil Nie zscho u e iku — ep e Záhřebu přeče l díla Scho-
penhaue a a Nie zscheho. Klíma 1946, s. 164–165. Dubský píše, že Klíma začal čís Nie z-
scheho i Schopenhaue a již k in ě, edy dří e, než napsal p ní p ózu. Dubský 1991, s. 17.
86 SVĚT LITERATURY 51
ají.15 Dosud ne ozluš ěnou záhadou zůs á á zmíněná Klímo a cho oba, k e á silně
o li nila smě jeho iloso ie; jak sám au o u ádí, začala několik měsíců před obdo-
bím, e k e ém éměř ymřela jeho odina16 — edy ani a o sku ečnos nemusela bý
plným spouš ěcím mechanismem s a u, k e ý Klíma nazý al e mínem „myšlenko é
křeče“.17 Je možno se domní a , že nemoc byla u či ou o mou psychózy, o šem ne-
jsou p o o dos a ečné důkazy — sám Klíma nemoc popí á.18 Co ozumě zmíněnými
nemysli elnos mi? Klíma ho oří o nu ka ých myšlenkách „o s obodě ůle“.19 Pocho-
pi elně se jedná o pozdější yjádření, p o ože Klíma da uje s ůj ži o opis až okem
1924;20 ýpo ědi o předchozích obdobích mohou bý čás ečně zk eslené, neboť Klíma
é době á il mnoho le ex a ických a po é aké alkoholických s a ech.21 Ze šech
ěch o u edených dů odů se může s u či ou opa nos í ycháze z předpokladu, že
ú ahy yjádřené p ní p óze nemusely bý o li něné jinými iloso y ak ý azně
jako au o o ě následné o bě — Klíma ep e později oz íjel cizí koncepce (nej-
čas ěji koncep y F. Nie zscheho) či s nimi polemizo al; p ak ickým ideálem se mu s al
an ický zo s oiků a aké kyniků,22 s ejně ak i příklad ýchodních iloso ů.23
Nezby nou součás í pozdější Klímo y iloso ické koncepce „egosolismu“24 je nalé-
ha á po řeba di e enciace ni řního a nějšího s ě a; y o ozdíly jsou k omě iloso-
ických spisů pa né aké bele ii ( podobě an azie nebo sebes ylizace spiso a ele).
Ve s ých dílech se Klíma pochopi elně íce zaměřuje na s ě subjek i ní ( ni řní):
… an asie jsou nanej ýš při ozené, ba psychologicky nu né. Dodá ají člo ěku
síly, — a činí elmi šťas ným. Vždyť jsou éž d uhem eali y; za ím, co jsem snil,
byl jsem silou s é iluse sku ku pánem lids a, […] neboť p oží al jsem zcela
še, co bych mohl p oží a , kdyby se sen můj usku ečnil — a byl jsem blažen
[…] Jen psychické s a y jsou eali ou a p a dou …25
Je známo, že Klíma p aco al na y áření iloso ie, jejímž cholem ch ěl učini abso-
lu ní subjek i i u o nající se sebezbožš ění.26 Jeden z dopisů, k e ý po zuje zmí-
něnou Klímo u koncepci, pochází z oku 1916:
15 S o . He ich 1999, s. 59, aké Chalupecký 1992, s. 140, éž Bodlák — Vápeník 1948, s. 118.
16 Pos upně zemřely na y us jeho ma ka (5. 5. 1894), babička (7. 6. 1894), e a (1894), posled-
ní ze ses e (20. 2. 1895). Klíma 2005, s. 753.
17 Klíma 1967, s. 271.
18 Tam éž, s. 271 a 280. S o . Klíma 1946, s. 164, dále Klíma 1993, s. 22–23, aké Klíma 1992,
s. 157–158.
19 Klíma 1967, s. 271.
20 Tam éž, s. 271.
21 Alkoholo é s a y nas aly zřejmě od oku 1912. Tam éž, s. 273–274. S o . Klíma 1946, s. 167
a 168.
22 Klíma 1967, s. 272 a 281.
23 Klíma 1993, s. 8.
24 Egosolismus je: „… ědomí […] kompa ibilní jen s jedním já [… ] Já = S ě . A […] já = mé
já…“ Klíma 1922, s. 184.
25 Klíma 1991, s. 11.
26 „Absolu ní subjek i ismus je nej íce po znášející, k ásnou, láka ou, přízni ou iloso ic-
kou možnos í: činíť indi iduum ším, ‚bohem‘…“ Klíma 1990, s. 24.
JIřINA hAVLOVá 87
Vysoká iloso ie nezná dis inkci nějšek, ni řek. Mně „je nější s ě “, šich-
ni i lidé a peníze a had y nap os o jen s ě em ni řním, mými myšlenkami,
k e é ai uju e značné míře me odami psychologickými […]. Ale naopak jsou
mně šechny mé myšlenky, e go i „ nější s ě “, nějškem, . j. něčím, co má Vůle
idí mimo sebe jako s ou hříčku.27
V dalším ze s ých dopisů ( ok 1916) šak Klíma přizná á, že za s oji eo ii pla í yso-
kou cenu, p o ože má poci chaosu sobě samém:
Za ys oupení nad lidskou při ozenos ms í se, zcela samozřejmě, šechny
lidské ins ink y s ašným s ým oz a em; milionyle á, sankciono aná ha ěť
nechce slouži mladinké nezkušené ůdkyni: absolu ně kommandující Vůli;
oh omná deso ganisace nas ane jejím ojsku …28
Jak je známo, český mysli el pos upně přecházel z eali y ke s ále silnějšímu ex a ic-
kému nímání. Snažil se sice o acionální myšlení a odmí al i acionali u,29 ale sám
sebe ohodno il pojmeno áním „me a ysik ka exochén“.30 Jeho iloso ií byla celoži-
o ní p axe acionálního egosolismu a z něho ycházejícího egodeismu (sebezbož-
š ění); p ak ická iloso ie by í Bohem (Deoessence31) se šak nakonec ukázala jako
nedosaži elná.32
3. KLÍMOVY TEXTY
Zbý á p okáza , že základní koncepce egosolismu a egodeismu Klímo ých bele i-
s ických dílech je sku ečně pří omna a že je možné ím o způsobem po di před-
poklad myšlenko é spoji os i Klímo y bele ie s jeho iloso ií. V čás i u čené analýze
Klímo ých bele is ických ex ů se ěnuji řem dílům, k e á předs a ují p ůřez jeho
o by a k e á se zacho ala íceméně komple ní.
P ní docho aná po ídka s náz em „Osud“ znikla období au o o a časného ži-
o ního auma u a zůs ala nadlouho ojedinělá; další p ózu Klíma začal psá ep e
le ech 1906–1908,33 době, do k e é spadá po ídka „Sus ium ans“; ře í p óza Sla ná
Nemesis sice aké pochází z časo ého období 1906–1908, ale byla au o em up a o ána
až do oku 1926 a je p o o yb ána jako zás upce pozdější Klímo y o by — a šak
up a o aná mís a nejsou de ino ána,34 a p o o je možné pouze předpokláda , že
mohla bý o li něna ch ilko ým pozi i ním příklonem k p oblema ice křesťanské
27 Klíma 1993, s. 14.
28 Tam éž, s. 9–10.
29 Klíma 1967, s. 273 a 281.
30 Tam éž, s. 279.
31 „Deoessence je nap os é, či é by í Bohem už animálním ži o ě […]. Od egodeismu k Deo-
essenci je s ále ješ ě oh omný skok …“ Klíma 1922, s. 194.
32 Chalupecký 1992, s. 154–155, aké Dubský 1991, s. 28.
33 Chalupecký 1992, s. 146–147.
34 Šib a a 1991, s. 109.
88 SVĚT LITERATURY 51
spásy. Po ídka „Osud“ je yb ána, neboť obsahuje p o ní Klímo y ú ahy; „Sus ium-
ans“ nej ý azněji ys ihuje Klímo u sebes ylizaci a an azijní omán Sla ná Nemesis
je zás upcem au o o y pozdější o by s několika odlišnými aspek y. V ěch o ex ech
jsou aké de ailněji yjasněny základní pojmy Klímo y iloso ie.
3. 1. POVÍdKA OSUD
Nej ě ším iloso ickým úsilím Ladisla a Klímy zůs ala snaha o acionální přís up
k eo ii egosolismu ( esp. egodeismu) a po řeba konečného yjasnění me a yzic-
kých o ázek — z láš ě Klímo a snaha po úplném dosáhnu í „Cíle cílů: ěčné, klidné,
nez ani elné Rados i a Záře….“35 Přes ože se po ídce „Osud“ ci o aná slo a expli-
ci ně neobje ují, Klíma je e s ých pozdějších dílech ale spojuje s p opas í a hlu-
binou,36 edy s poje ím, jehož ýchozím náznakem jsou slo a: „Nebyly o oči, byly
o bezedné hlubiny, a nich nic, nic! ale přece ak mnoho — sm , sm !“37 O něko-
lik ods a ců níže au o na azuje podobným yjádřením: „A s ále upínaly se na mne
s ašli é hledy; zdály se mi bý i polypem s o amenným, jenž šemi silnými chobo y
s ašli é lůno s é mne s ahuje.“38
K mo i u p opas i je důleži é podo knou : přes ože se u Klímy po ažuje za d uhý
myšlenko ý přelom ok 1904, e k e ém si u ědomil sílu p opas i Alpách, p ní
p óza nas ědčuje omu, že éma bezedné p opas i au o p ožil mnohem dří e, a o
zřejmě již me a yzickém smyslu.39
Není si možné nepo šimnou Klímo a smyslu p o ys ižení agičnos i lidského
osudu, p o napě í h aničních si uacích, de ailně p op aco anému nímání s achu,
úzkos i a jeho spojo ání s k ásou a při ažli os í; oba p o iklady jsou zde spojené: h ůza
a k ása, p opas jako yjádření sm i a zá o eň no ého s ě la ( esp. Záře): „Cí il jsem po-
sledních momen ech jasně úžasnou moc Osudu; o co nej ě ší a nejh oznější exis uje …“40
Zde je řeba z áži d a ýklady: p ní z nich je eo ie jedno y p o ikladů, k e á je
důleži ým bodem Klímo ě iloso ii, d uhý je začá ek au o o y ces y, mířící sk ze
skep icismus a nihilismus až k egodeismu.
1) Teo ie jedno y p o ikladů je p o Klímu samozřejmos í, p o ože podle ní šechno
na s ě ě sou isí se ším a odpo uje si jenom zdánli ě41 „… k ása a ohyzdnos , dob o
a zlo, p a da a lež, něco a nic — o éž jes ; s ě jes Jedno …“42
2) Z jiného hlediska lze ci aci po ažo a za pozdější yjádření absu dnos i snahy
b áni se Osudu — Klíma e iloso ických spisech dospěl až k absu dnos i šeho, esp.
k úplné lhos ejnos i:„Jes nanej ýš lhos ejno, jak jednáš, nejen p o s ě , ale i p o ebe! —:
jes předem jis o, jak še dopadne …“43
35 Klíma 1967, s. 280.
36 Chalupecký 1992, s. 143.
37 Klíma 1992, s. 10.
38 Tam éž, s. 11.
39 S o . Chalupecký 1992, s. 142–143.
40 Klíma 1992, s. 11.
41 S o . Kodíček 2002, s. 9–10.
42 Klíma 1922, s. 148.
43 Klíma 1990, s. 39.

JIřINA hAVLOVá 89
P a děpodobně je edy již é o ané po ídce zachycen počá ek ezignace na mož-
nos změny lidského osudu, sk ze níž Klíma pos upně dospěl k nihilismu a posléze až
k egodeismu — se z á ou nej yšší au o i y (křesťanského Boha) se acionálně oz-
hodl p o poje í člo ěka jako Boha. V ámci au o o y mys iky o iž egodeismus, s ejně
jako nihilismus „[s]loužil […] k o í ání ědomí do jeho bezbřehého ozsahu.“44 Kom-
pa ací s Klímo ými iloso ickými pojednáními je nepochybné, že se au o ú ahách
dos á á k nap os é skepsi a nihilismu — a snaží se ho mys icky překona :
Jen negací a emno ou nejabsolu nějšího skep icismu, j. nihilismu, kon adik-
cionismu, absu dismu, dojdeme ke kladu a záři, nesmí né, ne ušené; dojdeme jí
ím, že náhle p ozře še shledáme, že ní las ně již s ojíme, že „ emno a“ je září.45
Ú ahy ýkající se poci u lidského s achu a ex a ického nímání na h anici ži o a
a sm i Klíma s elikou de ailnos í oz ádí ep e e s ých pozdějších dílech — je
p a děpodobné, že p á ě z é o oblas i iloso ie sm i a umí ání znikla koncepce ěč-
ného koloběhu ži o a.46 Výslo ně se ou o iloso ickou p oblema ikou Klíma zabý á
pů odně no ino ém článku „T ání po sm i“.47 V p óze „Osud“ je sice yjádřena
myšlenka absolu ní s obody člo ěka (bez omezení sm í), ale není zde žádná zmínka
o posm ném ži o ě — Klíma se ěnuje pouze ex a ickému nímání sm i: „Sku eč-
nos opouš ěla mne, ex a ickém z ušení míhaly se přede mnou idiny i an ómy.
Zdálo se mi, že umí ám.“48
V Klímo ě p o ině aké nelze nají pozdější mo i zločinného elkého člo ěka,
jeho bezs a os né nemo álnos i, ani schopnos i děla še jen ke s ému poba ení;
p á ě naopak, zdá se, že dospí ající Klíma inklino al spíše k ouze po dosažení abso-
lu ního š ěs í p o šechny, k ůli k e ému by byl ocho ný i aždi :49
Ve í u ci ů uchopil jsem dýku a zaměřil jí na p sa mužo a. V duchu iděl jsem,
jak š ěs í nas á á na s ě ě. — Jak šecko ži o aschopné bez překážky — s aš-
né sudby — h ouží se šumné ka a ak y š ěs í. Jak sp a edlnos panuje zas na
s ě ě, a jak pod jejím žezlem, co dob é jes , na po ch, co zlé, podnoží dob é-
mu se dos á á. Jak osud nezasahá zlo olně ži o , by dlouhole é naděje a užby
bez příčiny zlos ně zničil.50
Pods a né je, že dokončení ci ace je možné po ažo a za plně egodeis ické:„Jak člo ěk
nadějně, spoléhaje na las ní síly, budoucnos bude hledě i, duši s ou za jediného
pána a boha po ažuje.“51
44 Chalupecký 1992, s. 146.
45 Klíma 1922, s. 151.
46 Dubský 1991, s. 24–25.
47 Vydaný če nu 1925 (deník Hlas P a dy). Klíma 1948, s. 52–60.
48 Klíma 1992, s. 11.
49 Zde má bý za ažděným Osud lidské podobě, dle Klímy symbol lidského o oc í, u -
pení a neš ěs í. Tam éž, s. 10–11.
50 Tam éž, s. 10.
51 Tam éž
90 SVĚT LITERATURY 51
Ačkoli době psaní po ídky „Osud“ au o s přesně de ino anými pojmy ješ ě
nep acuje, předchozí ci á se může cha ak e izo a jako snaha po dosáhnu í Deo-
essence, neboli po nej yšším cíli absolu ního subjek i ismu.52
V případě, že bude odmyšlena pouhá an azie dospí ajícího Klímy, zůs ane z jeho
„Osudu“ emocionálně laděný příběh, k e ý začíná úzkos í a končí poznáním de e -
minace konce lidského ži o a; obsahuje edy šechno, co au o sám za ím nedokázal
pojmeno a , ale co s ačilo p obudi jeho ne šední zájem, a co bylo — jak již bylo ýše
zmíněno — spojením skep ického ( esp. nihilis ického) pos oje s ci li ým mys ickým
nímáním. Klímo u iloso ii lze edy již od začá ku jeho spiso a elské činnos i p o-
hlási za e lexi myšlenek o sm i a umí ání.53
Klímo a aná po ídka je samozřejmě pouhým začá kem oz íjející se iloso ické
eo ie — schází ní p oza ím iloso ické pojmy a speci ické ý azy, k e ými dalších
le ech obohaco al s á díla — přes o lze é o p ní po ídce již zře elně ozezna
smě , k e ým se jeho myšlenky začínají ubí a .
3. 2. POVÍdKA „SUS TRIUMFANS“
Po ídka „Sus ium ans“ umožňuje pod obnější pohled do ni a Klímo y osobnos i;
je ex em, e k e ém Klíma sk ze au os ylizaci odhaluje s é iloso ické myšlenky;
příběh je šak zá o eň poněkud za ádějící, p o ože se něm ý azně p oje uje
koncep Nie zscho y iloso ie nadčlo ěka. Klímo ým zo em hla ního h diny pří-
běhu je h dý člo ěk, k e ý se liší od os a ní společnos i:
Obče s il, zesílil a pře ořil se neobyčejně; plamen h dos i a sebedů ě y se
něm zní il. […] dí al se eď na lidi jiným z akem; cí il se bý nad ně po zne-
sen a jim ak h dě cizí, že zmizela dří ější s ísněnos e s yku s nimi, zmizela
nedů kli os , u ážli os , k e á yplý ala z jeho malomoci.54
Je možné, že a o myšlenka má základ e spiso a elo ě a e zi ůči lids u, k e é je p o
něho příliš nízké a p imi i ní; čas od času os ře p olíná Klímo ou iloso ií ú očný mo-
i namířený p o i společnos i55 — jindy se podobném smyslu zmiňuje opo žli ě
o (o ockém) „ … doby ku, k e ým je lids o,“56 či a gumen uje, že:„Lids o je idio ské
p o o, že není egosolis ické si e znešené, není neegosolis ické, p o ože je idio ské.“57
Myšlenka poh dání společnos í a šemi lidskými las nos mi samozřejmě k au o o ě
oblíbenos i příliš nepřispěla a málokdo by jí ozuměl jako pokynu k sebezdokonalo-
ání každého jedno li ce.58
52 Klíma 1990, s. 24–25.
53 Chalupecký 1992, s. 160–164.
54 Klíma 1991, s. 28.
55 He ich 1999, s. 83.
56 Klíma 1922, s. 4.
57 Tam éž, s. 182.
58 Kosa ík 2011, s. 111.
JIřINA hAVLOVá 91
Klíma si pod pojmem sebezdokonalení předs a uje dosažení ú o ně, na níž by
nebyl lidské společnos i z ani elný yzicky ani emocionálně — nicméně upřednos -
ňuje duše ní odolnos :
Nej íce šak pěs o al yšší schopnos i ducha; sílil s oji ůli myšlením a ne-
bezpečným jednáním, c ičil se duchapří omnos i a us a ičné blesku ychlé
ozhodnos i, ho o os i a ak i nos i, sebeo ládání. Očišťo al ducha od še-
lijakých kři ých, zby ečných myšlenek a d eso al jej k omu, aby se ubí al za
každým cílem ces ou co nejk a ší. C ičil se e s oické a a axii a adia o ii …59
Au o o muluje analogickou myšlenku e iloso ickém spisu:
… ho ší je z á a sebeúc y, než z á a hmo ná! — C ič při é příleži os i s é
sebepřemáhání bojem p o i nejhnusnějšímu a obě nejnepři ozenějšímu, […] —
Učiň s é jednání zcela a ionalním! […] Dí ej se na lidi abs ak ně, jako na „ne-
ži ý“ předmě , — seke u, ůz, dělo […] Měj s lidmi co nej ě ší opo žení! …60
Z předchozího ci á u je od odi elné, že s oické myšlení Klíma yuží al hla ně p o po-
řebu s ého nezby ného souži í se společnos í (k e ou poh dal, p o ože mu ne ozu-
měla a on ne ozuměl jí), nežli p o účel oceňo aný an ice.
Zbý á si položi zbý ající o ázku, co bylo las ně cílem au os ylizace českého my-
sli ele? V po ídce je u edena žádoucí duše ní p oměna hla ní bele is ické pos a y:
„S al se zcela neoh ožený, iloso icky lhos ejný; nebál se sm i a nebál se ži o a, ke
šemu přip a en a ho o .“61 Ty o ě y odpo ídají iloso ické ú aze o p ak ickém ego-
deismu, edy o snaze s á se Bohem ( dosažení Deoessence):„Vše je bez ýznamné;
nebo: še je pode mnou; nebo: še p ospí á mně e ěčnos i …“62
V po ídce „Sus ium ans“ je sice jednoznačně p ezen o ána čás koncepce Nie-
zscho a nadčlo ěka, ale nedají se jí upří ani au en ické Klímo y myšlenky, ýkající
se pos oje k las nímu ni u. Zje né o šem je, že se ex u nenalézají žádné náznaky
p oblema iky posm ného ži o a; obje uje se šak pozdější důleži ý mo i zločin-
ného člo ěka bez mo álních předsudků.63
3. 3. ROMáN SLAVNÁ NEMESIS
Nejpříhodnější ukázkou Klímo y eo ie ěčného koloběhu ži o a jsou jeho an a-
zijní omány. Tex Sla né Nemesis je hodným ma e iálem o klímo ské předs a ě ži-
o a jako ěčného snu;64 je ní předs a ena de ailně p op aco aná koncepce umí ání
59 Klíma 1991, s. 28.
60 Klíma 1990, s. 125.
61 Klíma 1991, s. 29.
62 Klíma 1922, s. 157.
63 S o . Klíma 1991, s. 24–29.
64 Po sm i pře á ají duše ní s a y (neboli: ědomí, duch), k e é se opakují nekonečných
al e na i ách; sm je pouze změnou ědomí, s ejně ak jako spánek, Klíma 1990, s. 32–33
a 62, s o . Klíma 1922, s. 152–153.
92 SVĚT LITERATURY 51
a sm i me a oře hluboké me a yzické p opas i: „S ašný Děs: děs před p opas í, děs
před sm í, děs před S ašidelnos í Všeho […] děs před — P opas í ych lil se z hlubin
a za opil celou duši….“65
P opas šak om o ománu nepředs a uje pouze psychickou h ůzu ze sm i,
ale zejména me a yzický začá ek ěčného ži o a, k e ý je dosažením Deoessence:
„A spa řil Věčnos , p oměněnou — nekonečně ysoko nade šemi lidskými pojmy —
e S é las ní Boží Já, e S ou las ní Od ěčnou Glo iolu.“66 Věčný ži o p o Klímu
znamená konec šech lidských záleži os í, neboť sm os obozuje od šeho špa ného
(lidského): „A jak hnusné a i iální a nízké je ží ! Žije každý p aši ý hmyz. Moci
s božskou Libo ůlí kdykoli glo ii zemří — oť nej ě ší da bohů člo ěku!“67
Au o po o ná á lidský ži o s u ědoměním si las ního egodeismu, neboť pouze
o, že se s ane Bohem, je p o něho jedinou nadějí lidského ži o a:68
… On, mys e ium Já, lé lo záz akem, jak jen jednou za s ole í yk e e do říše
jiného ědomí, Jiného Já. Ale o om o nejdůleži ějším lids o, přes šemožné
s é me a ysické spekulace, ůbec nemyslilo, — jak už o bý á: jako nemyslí
na sm a na Vznešenos a na K ásu a na Lehkos a na Samozřejmos ! Hla ním
smyslem lids a bylo: s ach, že p obudí s ašli ého d aka, na němž spí, k e ý
je e sku ečnos i jediné spasným A changelem.69
Poje í ěčného ži o a se obje uje aké dalších p ózách a au o s ou izi us a ičně
p ohlubo al; je ale nu né zdů azni , že om o éma u Klíma ani později nepřinesl
nic iloso icky no ého, než byl základ předs a y sm i a ěčného koloběhu ži o a
koncepci egodeismu. Ta o ýsledná Klímo a koncepce může bý obecně sh nu a
následujícím způsobem:
Vědomí už není ázáno na ži o , nýb ž náš ži o na ně; nakonec i ozdíl ži o a
a sm i přes á á pla i . S cho aný sen je už lhos ejný k jakémukoli s ě skému
p ospěchu, je ykoupením z indi iduální exis ence, ydá á člo ěka jeho exis-
enci esmí né. Je o ědomí kosmocen ické, ne an opocen ické.70
V jednom období o by se au o o o myšlení s áčí k ex émnímu pesimismu, e k e-
ém u či ým způsobem ezignuje na koncepci Deoessence; sice exis uje posm ný
ži o , ale i po yzické sm i pře á ají lidské las nos i, jedinec se nes á á Bohem —
sm znamená pouze o, že je člo ěk chycený do jedno á né ěčnos i:„Me a yzická
p opas není ykoupením Záři, ale bezednem Zla.“71 Tako á předs a a je šak zác-
nou ýjimkou, než p a idlem.
65 Klíma 2002, s. 112.
66 Tam éž, s. 123.
67 Tam éž, s. 116.
68 Kosa ík 2011, s. 110.
69 Klíma 2002, s. 119.
70 Chalupecký 1992, s. 148.
71 Tam éž, s. 162. Ta o koncepce je u edena po ídce Jak bude po sm i (napsána 1919–1921).
Souček 1992, s. 299.