Bez zpě u abez z onění. Tělo aduše sebe aha
před chnos enskými soudy
předos ícenském období*
daniela Tinko á
NEITHER SONG NOR KNELL SHALL SOUND. THE BODY AND SOUL OF ASUICIDE
BEFORE PATRIMONIAL COURTS IN THE PRE-ENLIGHTENMENT ERA
The pape in es iga es ials conduc ed agains suicides by pa imonial cou s in he Eggenbe g/
Schwa zenbe g and Cze nin demesnes in Sou h Bohemia in he p e-Enligh enmen e a (1675–1780).
P ima ily, i a emp s o explain he g adual endencies owa d g ea e leniency o e he pe iod
in ques ion, and desc ibes he s a egies in ol ed in his o m o ‘dec iminaliza ion’, especially as
ega ds b oadening he exculpa o y ca ego y o ‘melancholy/madness’. The pape also s i es o
analyze he a i udes o a ious social g oups whose membe s we e in ol ed in he in es iga i e
p oceedings and subsequen ials ( own o icials, pa imonial a is oc acy, he appella e cou in
P ague, local cle gy, he (a ch)bishop’s consis o y, bu also he o ende ’s neighbo s as wi nesses),
and demons a e ha he g adual dec iminaliza ion was a‘ e ical’ p ocess which occu ed om
he op down: he pa imonial au ho i ies ended o show he mos leniency, whe eas he o ende ’s
neighbo s we e usually he mos disapp o ing.
KEYWORDS:
suicide; dec iminalisa ion; madness; Sou h Bohemia; c iminal jus ice
Anna Šícho á byla dce ou chudého o čáka. Když o ec zemřel, pobý ala dílem
uma ky, dílem se p o loukala e službě na ůzných hospodářs ích na pos olop -
ském pans í. Čas o docházela iza s ým b a em as ěžo ala si: „Už o nemůžu yd -
že , je mi úzko amám s ach… Musím si něco uděla .“ B a ji zal na čas ksobě, ale
p o ože iděl, že je ses a s ále malomyslnější, poslal ji do Ža ce ke kapucínům, aby
„posílila s ou í u“. Když se šak č yřiad ace ile á dí ka po ná a u zkláš e a ods ě-
ho ala zpě kma ce, „skličující předs a y“ se jí á ily. Vedla zou alé řeči, bila se do
hla y anaříkala: „Kdybych se ak mohla mlá i do é hla y ize ni ř! Kdybych se ak
mohla zabí !“
Jednoho březno ého eče a 1720 zaklepala nešťas ná ma ka na d eře syno a domu
azděšeně mu líčila, jak se „Annl“ pokoušela za dousi pos eli las ním šá kem
akdyž jí  om zab ánila, dce a jí ys ě lo ala: „Když on mně Ďábel nedá žádný klid,
nenechá mne se už ani pořádně modli !“ B a ehdy poslal kAnně mís ního kap-
lana, pá e a Šimona, k e ý ji yzpo ídal, dal jí p ý „cosi kza ěšení“— bezpochyby
na och anu p o i ďábelským s odům.
* Ta o s udie znikla  ámci g an o ého p ojek u GAČR č.17-06860S Neklidní zemřelí. De-
k iminalizace, sekula izace amedikalizace dob o olné sm i (17.–19.s ole í), jehož nosi elkou
je Filozo ická akul a Uni e zi y Ka lo y.
OPEN
ACCESS
danIELa TInKO Á 147
Následující noci šak mladá žena zmizela. Ráno ji ma ně hledali, až ji obje ili obě-
šenou na ámu b anky, k e á edla do sousedo a sadu. Byla bosa, oděna jen do košile
aspodničky— zje ně ak, jak yběhla zpos ele. Škapulíř od pá e a Šimona zůs al
kapse odhozené s chní sukně. Pos olop ský s a os a se ozhodl jedna „podle zá-
kona“: ze Ža ce dal po ola ka a, k e ý ělo nešťas nice odřízl, hodil na ká u aod ezl
kpop a iš i, kde jí ýčem oddělil hla u od ěla apo é uťal iobě uce anohy. Pak ji „osm
k oků od pop a iš ě“ zakopal.
V ozsudku je u edena o mulka „ on Rech s wegen“— podle p á a.
ÚVODEM
Pos olop ské pans í náleželo 18.s ole í k ozsáhlým d ža ám odu Schwa zen-
be gů. Op o i jihočeským dominiím, jež ořila jád o schwa zenbe ského maje ku,
leželo až na zdáleném se e ozápadě Čech. Do jaké mí y byl případ nešťas né Anny
Šícho é, k e ý člo ěku 21.s ole í bezpochyby p obouzí ne oli, h ůzu asouci , běž-
ným p ocedu álním pos upem na schwa zenbe ských elkos a cích? Anakolik jej
můžeme po ažo a za „s anda d“  ámci předos ícenské es ní jus ice obecně? Jak
běžné bylo na p ahu os ícenské doby u ína hla u aúdy sebe ahům?
Sebe ažda předs a uje pozo uhodný enomén, jenž může his o ikům poslouži
jako ci li ý seismog a společenských aducho ních změn— zejména způsobem,
jakým je u či é epoše ykládána, odsuzo ána či omlou ána, asledo áním, k e á
„ au o i a“ se daném období p oje uje jako u čující.1 Také o my jejího pos ihu
1 Abychom oci o ali alespoň nejdůleži ější his o iog a ická díla ýkající se sebe aždy, ze-
jména se zře elem ke s udo anému období: Ma kus SCHÄR, Seelennö e de Un e anen.
Selbs mo d, Melancholie und Religion im Al en Zü ich, 1500–1800, Zü ich 1985; Michael
MacDONALD— Te ence R.MURPHY, Sleepless Souls: Suicide in Ea ly Mode n England, Ox-
o d 1990; Geo ges MINOIS, His oi e du suicide, XVIème— XVIIIème siècles, Pa is 1995; Ve a
LIND, Selbs mo d in de ühen Neuzei , Gö ingen 1999; Je ey R.WATT, Choosing Dea h:
Suicide and Cal inism in Ea ly Mode n Gene a, Ki ks ille 2001; Alexande KÄSTNER, Töd-
liche Geschich e(n). Selbs ö ungen in Ku sachsen im Spannungs eld on No men und P ak iken
(1547–1815), Kons anz 2012.
Včeských zemích se his o iog a ické bádání osebe aždě nachází ep e počá cích.
S o .Daniela TINKOVÁ, Dob o olná sm aeli a F ancouzské e oluce, ČČH 95, 1997, č.1,
s.1–34; TÁŽ, The Suicide, His Body and His Soul In The Age o Reason, in: Dana Š e ano á—
Václa Bůžek (edd.), Menschen— Handlungen— S uk u en. His o isch-an h opologi-
sche Zugangsweisen in den Geschich swissenscha en, České Budějo ice 2001, s.295–324;
TÁŽ, La ques ion du suicide, in: áž, C ime, péché, olie au emps du désanchan emen du
monde. „Déicide“, suicide, in an icide e l’idée du c ime à l’époque des Lumiè es, S as-
bou g 2013, kapi ola 6; TÁŽ, Temná zákou í mysli. Ko ázce lékařského ys ě lení za emnělé-
ho ozumu sebe ahů, in: Zdeněk Hojda— Ma a O lo á— Roman P ahl (edd.), S ě lo, s í-
ny a ma kul uře 19.s ole í. Sbo ník příspě ků z37. očníku meziobo o ého sympozia
kp oblema ice 19.s ole í, P aha 2018, s.95–112. Radek LIPOVSKI, Uk adené ělo aneb Po-
hřeb sebe ažedkyně Roziny K košky zKolo edo a (uMís ku)  oce 1828, VVM 70, 2017, č.2,
s.146–166.
OPEN
ACCESS
148 HISTORIE — OTÁZKY — PROBLÉMY 1/2019
a es u, ykoná ané na duši i ěle, ořily nedílnou součás u či ého symbolického
řádu ěcí, k e ý byl předos ícenské p eindus iální společnos i las ní.2
Cílem é o s udie je ys ihnou ain e p e o a něk e é aspek y pos ihu sebe-
aždy předjose ínském období, kdy sebe ažda předs a o ala zá ažný es ný čin
asoučasně i ěžké p o inění p o i Bohu. Budeme se p á , do jaké mí y odpo ídala
soudní p axe zákonným no mám, espek i e jak se ůzní his o ič í ak éři z ůzných
společenských s e y o ná ali smezní aemocionálně yh ocenou si uací, již
bezpochyby sebe ažda p o celou blízkou komuni u znamenala. Vždyť šlo omožnou
přímou kon on aci snás ahami pekla, posk nění odinné c i aoh ožení celé obce!
K omě iš ěných ex ů pře ážně no ma i ní po ahy ycházím přede ším zma e iálů
elkos a ko ých ondů zoblas i jižních Čech, pře ážně zbý alých k ajů Tábo ského,
Budějo ického aP ácheňského uložených e S á ním oblas ním a chi u Třeboni
( če ně poboček Jindřicho ě H adci aČeském K umlo ě).
KRIMINALIZACE SEBEVRAŽDY VRANÉM NOVOVĚKU
Již e s ředo ěku se us álila p axe, ixo aná zp a idla od 16.s ole í es ním p á em,
že odsoudi jako „sebe- aha“ za „samo-w aždu“— „ elo de se“, „Selbs en leibung“—
lze pouze oho, kdo se s ého činu dopus il splným ědomím. To se ýkalo přede ším
es aných p o inilců ( z .sebe ažda „conscien iae c iminis“), k eří ch ěli sebe až-
dou uniknou zaslouženému es u (či dokonce pop a ě), ale aké ěch, kdo se zahu-
bili „zbezbožného zou als í“, jež bylo nímáno jako selhání e íře či přímo jako
podlehnu í ďábelským s odům.
Tako ý us ědčený sebe ah podléhal zásadě ojímu „ es u“, k e ý byl zčás i
uko en ido ámce pozi i ního p á a a ycházel las ně z ojí acionali y:
1) Včás i E opy nej íce poznamenané římským p á em (což není případ českých
zemí) s ihla jeho jmění peněži á újma či přímo kon iskace.3
2) Pos ižena šak byla přede ším duše: od koncilu B aze 6.s ole í byl na základě
kanonických předpisů sebe ah yloučen zkomuni y ěřících— nesměl bý po-
cho án pos ěcené půdě, zapo ězeny byly zádušní mše imodli by. Os a ně o
bylo izby ečné, neboť ako á duše byla bez ak odsouzena k ěčnému za acení.4
Vyloučení zpos ěcené půdy azákaz cí ke ního pohřbu, o něž přeja é zkanonic-
2 Kpos os ícenskému chápání sebe aždy a„psychia izaci“ enoménu od konce 18.a p -
ní polo ině 19.s ole í s o .s udii T.Liepoldo é  om o čísle časopisu HOP: P á o amedicí-
na e z ahu km ým ělům (sebe ahů) na přelomu 18.a19.s ole í aD.TINKOVÁ, Temná zá-
kou í mysli, s.95–112.
3 Vp os o u habsbu ských alpských zemí 16.s ole í se es čás ečné či úplné kon iskace
jmění obje o al  es ních nařízeních p o Ty olsko apře o s í Eisga n. Peněžní es na-
jdeme éž Ko u anech aŠ ý sku. Hugo HOEGEL, Geschich e des ös e eichischen S a ech-
es, 2, Wien 1905, s.70 anásl.
4 Canon 1240, pa . 1, 3 a2350, pa . 2, dále iz Codex Iu is Canonici z oku 1917; až  oce
1983 chybí kanonickém p á u jakákoli zmínka osebe aždě. Vkaždém případě pla í
OPEN
ACCESS
danIELa TInKO Á 149
kého p á a, předs a ují zkřesťanského hlediska elmi zá ažný es na duši ěch,
kdo byli ze sebe aždy us ědčeni. Znamená o de ini i ní yloučení z ěla cí k e,
zkomuni y ěřících, konec naděje na spásu— něco, co nepo ká zp a idla ani nej-
ho šího aha. Sebe azi na íc e iden ně náleželi k ěm „neklidným zemřelým“,
„pomezním by os em“ (limina y beings), k eří nedokončili s ůj přechodo ý/odlu-
čo ací i uál amuseli bloudi mezi s ě em m ých as ě em ži ých,5 kam se občas
mohli ace , popřípadě škodi jinak, například ú odě— ip o o zbuzo ali neklid
as ach.
3) Zje ně šude bylo sebe aho o bezduché ělo ys a eno aké celému komplexu
zneucťujících p ak ik, k e é možná pů odně předs a o aly o mu odlučo acího
i uálu, případně jeho ob ácení. Už i ualizo aná o ma ynášení ako ého „ne-
čis ého“ nebož íka zdomu, zmiňo aná e s a ší li e a uře, upomíná na jakýsi
„pře ácený“ odlučo ací i uál ( ynášení „pod p ahem“ či „oknem“). Sem by se
snad dalo zařadi ipo upné láčení koněm, za nohy a áří kzemi, p ak iko ané
e F ancii, ba dokonce Paříži až do sedmdesá ých le 18.s ole í).
Následně bylo ělo zah abáno— souladu se zmíněnými kanonickými předpisy—
bez obřadu amodli eb nepos ěcené půdě, někdy za dop o odu p ak ik, k e é při-
pomínají spíše p ky och anné magie p o i e enan ům a ampý ům spočí ající e
zničení či na ušení ělesné sch ánky, zje ně za účelem zamezení nežádoucího ná-
a u. Vnašem p os ředí se ak ješ ě na přelomu 17.a18.s ole í obje uje nejen „o i-
ciální“ spálení ěla, ale idalší, zje ně k ajsky speci ické modali y, jako například již
zmíněné u ě í hla y či p obodení ěla kůlem. Někdy došlo aké ke zničení náčiní, jež
sloužilo ksebezahubení. S ejná logika kázala například ipod ě í s omu, na němž se
do yčný oběsil. Možná jde ojakousi o mu „očis ného“ i uálu zničení šeho, co bylo
sebe ahem „znečiš ěno“ (na bázi kon ak ní magie)— os a ně ako ého nebož íka se
směl do ýka ýh adně ka , edy opě „nečis á“ osoba.6
Včeských zemích předos ícenského období se s ýslo nou k iminalizací se-
be aždy se ká áme e řech zákonících —  Koldíno ých Měs ských p á ech
(1579, a . O.I),7 h delním zákoníku Jose a I. p o české země Cons i u io C iminalis
Josephina (1708, a . XIX)8 a Cons i u io C iminalis The esiana (1768/1770, a . 93).9 Za-
ýjimka p o osoby s ižené šílens ím (Canon 15). S o .An oine LOYSEL, Ins i u es cou u-
miè es, Pa is 1710, ci .dle ydání z oku 1846, s.838.
5 S o .např.A nold an GENNEP, Přechodo é i uály. Sys ema ické s udium i uálů, P aha
1996, s.149; dále např.William G aham SUMNER, Folkways. AS udy o he Sociological Im-
po ance o Usages, Manne s, Cus oms, Mo es and Mo als, Bos on 1906, s.10nn.
6 Richa d an DÜLMEN, Bezec ní lidé. Oka ech, dě kách amlynářích, P aha 2003.
7 S o .zejména edice zákoníku Pa la K is iána zKoldína, iz Jose JIREČEK (ed.), P á a
měs ská K álo s í Českého aMa k abs í Mo a ského spolu sk á kou jich summou, P aha 1876;
no ě ydal Ka el MALÝ (ed.), P á a měs ská K álo s í českého: edice skomen ářem, P aha
2013.
8 Jeho Milos i Římského císaře, Uhe ského aČeského k ále e c. Jose a P ního… No é p á o ú pné
ah delní p o K álo s í české, P aha 1708, s.63–65, A . XIX.
9 Cons i u io C iminalis The esiana, A . 93, §§ 1–7, Wien 1768, s.253–256.
OPEN
ACCESS
150 HISTORIE — OTÁZKY — PROBLÉMY 1/2019
ímco uKoldína ješ ě najdeme es spálení na pop a iš i, počínaje Jose inou se již
ho oří jen ozakopání ka em na m cho iš i; jsou o šem připuš ěny idalší „lokální
obyčeje“. Všechny ři „předos ícenské“ zákoníky ozlišují souladu sdispozi i y
kanonického p á a mezi sebe aždou „úmyslnou“ spáchanou při zd a ém ozumu
(přede ším sebe aždou u ězněných či odsouzených zločinců), kam os a ně pa ří
isebe ažda ze zou als í, asebezabi ím lidí šílených nebo „melancholických“, k e é
zůs á á bez es né azemřelé/mu neupí á ná ok na cí ke ní pohřeb aspočinu í po-
s ěcené půdě. Pozdější, aně os ícenská The esiana pods a ě za ádí p esumpci ne-
iny anabádá kpředpokládání melancholie, pokud je případ nejis ý.
Jak edy ypadal pos ih a yše řo ání sebe aždy soudní p axi?
SEBEVRAZI PŘED VRCHNOSTENSKÝMI SOUDY
Jen p o malou „k azis a is ickou“ předs a u ozacházení se sebe ahy mohu na ú od
p ezen o a příklad za ím nejucelenější „sé ie“, k e ou jsem našla p o o o s a ší ob-
dobí, kdy byly pos upně pla nos i šechny ři zmíněné es ní zákoníky— Koldí-
nů , h delní řád Jose a I. a e eziánská kompilace. Jde o74 případů zle 1655–1780,
k e é se yše řo aly na eggenbe ském, espek i e schwa zenbe ském pans í Český
K umlo .10 (S ojí za zmínku, že pozo uhodným případům sebe ažd zk umlo ského
pans í ěno al pozo nos již Pa el Himl e s é dize aci ěno ané kon lik ům mezi
poddanými a chnos í na K umlo sku.11) Více než d ě ře iny předs a o ali muži
(52 případů) op o i 22 ženám, apře ažujícím způsobem bylo oběšení (asi 50 případů,
někdy je yznění nejasné) následo ané u opením ( řece, ybníce, e s udni)— asi
20 případů (něk e é zůs aly ne yjasněné, zda nešlo onešťas nou náhodu). Spíše ý-
jimečné pak bylo zas řelení (2 případy) abodné (1 případ), espek i e řezné ány
(1případ).
Sdoslo ným ob iněním zúmyslné sebe aždy se na K umlo sku nese káme
(i jiných lokali ách spíše ýjimečně, a o zejména případech odsouzených zlo-
činců ajiných p o inilců), e 12 případech bylo ýslo ně u edeno zou als í (Ve -
zwei lung, Despe a io). Asi polo ina případů (32) skončila „os obozujícím“ zá ě em, že
šlo oosobu melancholickou či poma enou (sem bylo dokonce již na počá ku 18.s ole í
d ak á zařazeno i aedium i ae— znechucení ži o em!), řadě případů šak jasné
označení ůbec nebylo o mulo áno a„klasi ikace“ yplý á spíše z o my pohřbu,
oníž poho ořím dále.
P o malé s o nání je možné u és aké případy z elkos a ku Vimpe k,12 jichž
se šak z„předos ícenského“ období, konk é ně zle 1675–1780, docho alo pouze
jedenác . Zde je zje né, že s ýjimkou d ou p ních, nepříliš jasných případů, izde
ě šinou— sedmi případech— p oces skončil k ali ikací melancholie nebo šílen-
10 SOA Třeboň, pobočka Český K umlo , VS Český K umlo , signa u a I6 C α, ascikly 8 a9.
11 Pa el HIML, Die ‚a mben Leü e‘ und die Mach . Die Un e anen de südböhmischen He -
scha Český K umlo / K umau im Spannungs eld zwischen Gemeinde, Ob igkei und Ki che
(1680–1781), S u ga 2003, s.216–224.
12 SOA Třeboň, pobočka Český K umlo , VS Vimpe k, ka on 711, sign. VBC 5b.
OPEN
ACCESS

danIELa TInKO Á 151
s í, z oho pě zemřelých bylo dokonce pocho áno do pos ěcené půdy na hřbi o ě,
aud ou skona ších, k eří byli zakopáni mimo pos ěcenou půdu hřbi o a, bylo
oleno mís o, jež asociuje u či ou o mu sak ali y (?), o iž boží muka akříž. Za-
kopáním ubožích muk skončil os a ně ipřípad Anny Macho co é uza řený  oce
1771 jako sebe ažda ze zou als í (Ve zwei lung). Zajíma ý de ail předs a uje upřes-
nění, že byl do yčný pohřben počes nými lidmi (sal a ama), přá eli či h obníkem—
kon as u spřípadem Do o hey Ko /o é z oku 1681, k e ou ina hřbi o ě zakopá-
al ka .13
Rok amís o Jméno K ali ikace Fo ma pohřbu Poznámka
1675 G ego Tanze nejasné nejasné bližší in o mace
scházejí
1675 Thomas
Faschung
?spálen na odleh-
lém mís ě
bližší in o mace
scházejí
1681
Obe Sebla
Do o hea Ko in nepříče ná zakopána ( e -
scha e )  ohu
hřbi o a
nicméně ji sní-
mal ka !
1686 Husinec Ma ia Ko aue in melancholie pohřbena na hřbi-
o ě
1715? někde
uVlacho a
Březí/Lažiš ě
Jakub Vaněček ex pe u ba ione
men is
pohřben na hřbi-
o ě
pří omen h ob-
ník a„někdo
zpřá el“
1763 Ma ěj Bejček melancholie cí ke ní pohřeb na
hřbi o ě
odpo sousedů,
bylo nezby né
změni hřbi o
1766 Čábuz Johann Česíř neznámá příčina,
pokusil se zneu-
ží dce u s ého
zaměs na a ele;
nebyl melancho-
lický
mimo hřbi o , ale
osobami „sal a
ama“
1771Vicemilice
(We zmühl)
Anna
Macho co á
ze zou als í ubožích muk
1771 Husinec Michael Vo a a
(Wo awa)
zdál se „šílený
amelancholic-
ký“, už se osebe-
aždu pokoušel
nejasné nebo neu-
edeno
1771 Vicemilice Magdalena
Jando á
šílená, už se ose-
be aždu pokou-
šela
ubožích muk
1773 Husinec Pa el Vo a a
(Paul Wo awa)
„šílený od mládí“ pocho án noci
„ukříže“ počes ný-
mi lidmi
13 Tam éž, případ Do o hey Ko /in, 1681.
OPEN
ACCESS
152 HISTORIE — OTÁZKY — PROBLÉMY 1/2019
Zjiných oblas í (zde mám na mysli přede ším další jihočeské domény, zejména el-
kos a ky Třeboň, Jindřichů H adec, P o i ín aj.) máme za ím p o předos ícenské
období spíše jedno li iny, popřípadě agmen á ní sé ie 4–5 případů. I ěm zde šak
budeme  ámci s udo aných ema ických ok uhů ěno a pozo nos .
Jak p obíhalo yše řo ání, s ědec í, důkazní p axe? Podle jakých k i é ií ap a-
idel ozhodo aly soudní p axi s ě ské, espek i e cí ke ní au o i y zjihočeských
pans í? Jakou oli h ály d obné symbolické p ky dop o ázející lik idaci ěla?
VYŠETŘOVÁNÍ
Jak ůbec ypadal úřední pos up ajak se p oměňo aly modali y yše řo ání ob-
dobí, k e é nás zde zajímá, edy od konce 17.po začá ek 19.s ole í?
Nález bezduchého ěla byl ob ykle hlášen ych áři či ( e měs ě) magis á nímu
úředníko i: o byla p ní úřední osoba, k e á byla s ak em seznámena azje ně se
idos a ila na mís o agédie. Sosobou chi u ga/ anlékaře či lékaře se  om o období
se ká áme spíše ýjimečně; p a idelně až od jose ínské doby, kdy byla  ěch o pří-
padech nařízena soudní pi a.
Rych ář (popřípadě měs ská/obecní ada) sdělí in o maci příslušné chnos i—
edy zp a idla chnos enskému úřadu; en lumočí smu nou no inu k ajskému
úřadu ado áže se na další pos up. Vpřípadě schwa zenbe ských domén jižních
Čechách h ála klíčo ou oli ús řední kancelář sídlící Českém K umlo ě, kde se
scházelo yše řo ání ze šech podřízených pans í, akde— zje ně ipo konzul aci
se samo ným maji elem pans í— měl ě šinou ozhodující slo o hej man. Zdá se
nicméně, že p ůběhu 18.s ole í, zejména po eo ganizaci aposílení moci k ajské
sp á y (1765) asoučasně po eo ganizaci az ušení celé řady nižších h delních ju is-
dikcí h aje k ajský úřad (ak ajský hej man) jako exponen s á ní sp á y s ále důle-
ži ější oli. To on někdy zasílá ika alog o ázek, k e é je po řeba klás s ědkům, popří-
padě se snaží in e p e o a událos  ámci pla ného es ního zákoníku a yjádři se
k ině či ne ině, popřípadě dokonce kodpo ídající o mě pohřbu— samozřejmě po
domlu ě sducho ní mocí.
Výslech s ědků z odiny asouseds í mezi ím ede zp a idla kancelis a či písař
s ano ený chnos í (měs em) nebo jejími úředníky. Pomineme-li obligá ní do azy
na jméno, ěk, s a , po olání zemřelého as ědků, pak ýslech přede ším zkoumá:
1) „objek i ní“ okolnos i abezp os řední příčinu úm í: kde akým byl do yčný na-
lezen, jakým způsobem sešel z oho o s ě a azda jeho skon nemohla způsobi či
za ini jiná osoba, popřípadě zda se nes al obě í nešťas né náhody;
2) „subjek i ní“ okolnos i amožné „ zdálené“ příčiny či ak o y edoucí knásil-
nému úm í— poslední okamžiky před sm í; zách a melancholie, ale aké opi-
los , hádka, nějaký kon lik , k e ý mohl mí za následek udnomyslnos nebo zá-
ch a zuři os i anásilí p o i sobě.
Vpods a ě po celé aně no o ěké období ležela íha dokazo ání na s ědcích. Až do
jose ínské a an iško ské e o my es ního p á a byly ozhodující s ědecké ýpo-
OPEN
ACCESS
danIELa TInKO Á 153
ědi, p o něž byl u čující ži o ní s yl— Lebenswandel— zemřelé/ho. Pokud s ědec-
í p okázala, že zemřelá osoba edla bezp oblémo ý, bohabojný ži o as ědko é se
shodli na z láš ních p oje ech, k e é p oz azo aly za emnělou mysl nebo alespoň
nemoc ělesnou, neměl ych ář, chnos enské o gány ani mís ní ducho ní zp a idla
p oblém s z . ichým pohřbem— za my, beze z onů azpě u— do pos ěcené půdy
na hřbi o ě. Musela o o šem po di biskupská konzis oř. Současně se lze domní-
a , že případech, kdy byl zemřelý kon lik ní po ahy a komuni ě nebyl příliš ob-
líben, mu s ědec í nebyla příliš přízni ě nakloněna amilos dný e dik „poma ení
ducha“ zazněl jen málokdy: naopak p á ě násilnické a ý žnické po ahy či opilci se
čas ěji dočkali e dik u „sebe ažda se zlým/špa ným úmyslem“, k e á měla za násle-
dek nej ěžší o my pos ihu duše i ěla. Podobně na om byly iosoby komuni ě cizí či
nějakým způsobem s igma izo ané— nemanželské dě i anep o dané ma ky, po ulní
ojáci či uláci obecně apod. Tep e od jose ínské doby azejména pak od ře ího dese-
ile í 19.s ole í začala h á klíčo ou expe izu osoba zd a o níka, zp a idla chi u ga
edoucího nařízenou soudní pi u.14
Zp a idla až zá ě ečné ázi do p ocesu s upuje ducho ní moc— mís ní a-
ář, případně ikář ajeho p os řednic ím biskupská konzis oř, k e á se má yjádři
k o mě pohřbu, espek i e uděli či neuděli s ůj souhlas kpocho ání sebezabi é/ho
do pos ěcené hřbi o ní půdy. Tu o p a omoc značně posílil pa en z oku 1755, k e ý
ozhodo ání opohřbu sebe aha ýslo ně s ěřuje ducho ním. Ta o agenda šak
čas o p obíhá poněkud nezá isle na samo ném yše řo ání, akže mohlo docháze
ikpřípadům, že konzis oř ozhodla dří e či jinak než s ě ské soudy adocházelo ke
kompe enčním spo ům nebo přinejmenším ke kolizím.
Vpodobných kompe enčních spo ech ob ykle p osadila s ou au o i u— zejména
na samo ném k umlo ském pans í— k umlo ská ús řední kancelář, k e á zp a i-
dla ozhoduje e p ospěch „ob iněného“. Po eo ganizaci k ajského zřízení polo-
ině 18.s ole í se zdá, že kon inuálně os e ozhodo ací au o i a k ajského hej mana,
edy exponen a „s á u“, k e ý o něž upla ňuje spíše p esumpci ne iny apřiklání se
k a ian ě s řícnější kzemřelé/mu ajeho pozůs alým.
Tako ý byl ipřípad jednapadesá ile é do y Alžbě y Jano é zMezholce na chu-
denickém pans í, k e á se lednu 1768 p obodla nožem— údajně následkem déle-
ající melancholie ašílens í. Hej man Kla o ského k aje ehdy jasně y ozuměl
chnos enskou kancelář, že a o poma ená zemřelá může bý pocho ána na hřbi-
o ě, byť  ohu abez ce emonií, což amní a ář Smíšek okamži ě ykonal. Vzápě í
po splnění oho úkolu šak obd žel zkonzis oře y ozumění, že zemřelá si pos á né
mís o nezasluhuje. Fa áře zach á il zma ek aob á il se na šechny kompe en ní
úřady somlu ou ap osbou o adu. V chnos enský úřad ehdy nařídil ych áři, aby
byla m ola „sk z mis a pop a ního“ zah abána na nějakém odlehlém mís ě, zdá se
šak, že kexhumaci nakonec nedošlo. Konzis oř eago ala smířli ě: zopako ala s é
mínění one hodnos i loco sac o, současně šak uznala, že se má pos upo a ak, jak
ozhodl iudex secula is.15
14 Viz dále T.LIEPOLDOVÁ, P á o amedicína a aké D.TINKOVÁ, Temná zákou í mysli.
15 SOA Třeboň, pobočka Jindřichů H adec, VS Chudenice, ka on 247, IV/13, případ Alžbě-
y Jano é zMezholce (1768).
OPEN
ACCESS
154 HISTORIE — OTÁZKY — PROBLÉMY 1/2019
AKT SNÍMÁNÍ
Podí ejme se nyní, co se dělo s ělem, než byl p oces uza řen abylo ozhodnu o
o o mě jeho spočinu í. Ješ ě kolem oku 1700 bylo běžné, že se ělo až do úplného uza-
ření p ocesu ponechá alo na mís ě, kde bylo nalezeno (po ěšeno) aodnášelo (asní-
malo) se ep e e ch íli, kdy bylo jasné, zda je sebe ah us ědčen či omilos něn. Bylo
o důleži é ip o o, aby bylo zřejmé, zda onen ak sně í/odříznu í má ykona ka či
as, e en uálně jiná nečis á osoba, nebo člo ěk počes ný. Jelikož ěla sebe aha jako
„nečis ého“ se může do ýka o něž ýh adně osoba nečis á, pak ozsudek, k e ý by
dopadl jinak, než jak p oběhl onen „ak snímání“, mohl mí dopad na celou komuni u.
Vsouladu s ou o acionali ou mohlo bý m é ělo odneseno zmís a s ého skonu až
na základě po zené či y ácené „ iny“— ypicky odříznu o případě nejčas ější
o my sebezabi í, o iž oběšení. Šlo o elmi důleži ý ak : pokud se ina „po dila“
asebe ah byl „us ědčen“, ělo bylo „úředně dekla o áno“ jako nečis é, a edy sp o-
ozeno ze s ě a osobou o něž nečis ou. Pokud by příbuzní odřízli sebe aha později
sku ečně „odsouzeného“, byli by po ažo áni za „nepočes né“ ajejich čes by byla ne-
ná a ně poškozena apošpiněna. Tělo zemřelé/ho ak po celou dobu yše řo ání (což
zp a idla alo několik dní, někdy se šak p oces mohl áhnou i ýdny) spočí alo na
mís ě skonu— iselo na půdě, na s omě.
Pokud byl zemřelý naopak iny „zp oš ěn“, mohl bý odnesen či sňa osobou po-
čes nou, což se ob ykle p o okolech obz láš ě zdů azňuje ačas o se aké připomíná,
že se ako é osobě nesmí dí žádná újma na c i. Tako ého „počes ného“ sebezabi ého
snímá zp a idla h obník, p ůběhu 18.s ole í se šak é o činnos i s ále čas ěji ujímá
nejbližší odina. V oce 1761 ak Ve oniku Málko ou, k e á se oběsila komoře las -
ního domu na Třeboňsku, ods řihla její ses a E a. Ap o ože yše řo ání ukázalo, že
Ve onika se zabila pouze „ze zou als í amalomyslnos i“, anebyl jí po olen cí ke ní
pohřeb, skončila na zdáleném mís ě, zakopaná h obníkem.16
Že šak k é o p oměně myšlení ap ak ik nedocházelo snadno aplošně, dokazuje
například jeden případ ze Šuma y konce 17.s ole í ( edy zpoh aniční, las ně od-
lehlé čás i eggenbe ského K umlo ska): když měl „melancholického“, edy jus ičně
„ne inného“, Ch is opha S ü e a zNěmecké Maňa y uHo ní Plané odříznou h ob-
ník, musel jej ych ář opako aně ujis i , že má „knížecím“ lis em zajiš ěno, že jeho
čes ím nebude poškozena. Přes o h obník, po dlouhém áhání, s ou p áci nakonec
ne ykonal spoukazem na sku ečnos , že jeho syn byl přija do cechu aon nech ěl
oh ozi jeho budoucnos újmou na odinné c i. O„moci“ knížecího lis u, espek i e
přinejmenším ojeho s cho anos i nad obecně ládnoucím eřejným míněním měl
zje ně op á něné pochybnos i. S ü e o o ělo nakonec odřízla jeho manželka se č -
nác ile ým synem Blaßlem.17
I o o se zje ně p ůběhu 18.s ole í mění, snad i sou islos i sšířením po ědomí
o„me i ickém zduchu“ ajednoduchých sani á ních p a idlech, akže ksejmu í či
16 SOA Třeboň, pobočka Český K umlo , ond Ús řední kancelář, s a ší oddělení, Třeboň, AB
5 BC e 5 BP 2a, případ Ve oniky Málko é (1761).
17 SOA Třeboň, pobočka Český K umlo , VS Český K umlo , signa u a I6 C α, ascikl 8, č.15
(případ Ch i opha S ü e a, Německá Maňa a (Teu schhaindl), soud Ho ní Planá (1693).
OPEN
ACCESS
danIELa TInKO Á 161
ZÁVĚRY: CO SE ZPROCESŮ SE SEBEVRAHY
VLASTNĚ VŠECHNO DOZVÍDÁME?
Obecně můžeme kons a o a , že od počá ku 18.s ole í do sklonku e eziánské epo-
chy můžeme sledo a ús up zneucťujících p ak ik a ozšiřující se p axi pocho á a
sebe ahy na hřbi o ě apo ažo a je ap io i za duše ně na ušené. V om o smyslu
se las ně inásledný ý oj a ojí k ok kdek iminalizaci sebe aždy zákoníkem Jo-
se aII. (1787), F an iška II. (1803) adek iminalizačním zákonem z oku 1850 je í spíše
jako kon inuální po zo ání s á ající p axe než jako přelomo é k oky nas olující
no ou sociální eali u ino ý „ ežim p a dy“, kde na ůs á au o i a no ého ypu ex-
pe a— zd a o níka— lékaře achi u ga.
V aťme se o šem do předjose ínské doby. Co se s ě ské moci ýče, ak p oin-
s anční soudy zp a idla na hují oněco přísnější e dik , než ojakém následně
ozhodne chnos . Obecně se zdá, že chnos enská kancelář ačas o isám maji el
pans í usilují osmí né řešení s řícné kzemřelému ijeho odině: chnos enská
kancelář je zde ou „os ícenskou“ ins ancí, uníž se již kolem oku 1700 (K umlo -
sko) mís y se ká áme sa gumen ací, k e á se b zy s ane součás í „os ícenského dis-
ku zu“— odpo ůči po upnému zacházení se zemřelým, snahy upla ňo a p esu-
mpci ne iny nejis ých případech, zohledňo a hygienická hlediska iindi iduální
(například ekonomickou či exis enční) si uaci zemřelého ajeho odiny, „ acionální“
přís up kp ak ikám, k e é se zdělanějším úředníkům již je ily jako „po ě ečné“
(ačkoli e „s a ém řádu ěcí“ a  acionali ě zakouzleného s ě a měly s ou logiku,
nyní z ácejí legi imi u aje í se jako zby ečné, ba ba ské a„po ě ečné“).
Cí ke je ázána kanonickými předpisy, na nichž zp a idla á; s ejně ak je šak
ě šinou ocho na, odů odněných případech, k e é jí kanonické p á o umožňuje,
upla ni sho í a os aněkdy se i yloženě podřídi s ě ské moci. Velmi záleží na po-
s oji mís ního ducho ního, na způsobu, jakým nímá celou osobnos sebe aho u
ajakým způsobem následně „a é u“ předloží (a ci)biskupské konzis oři.
Díky s ědeckým ýpo ědím, k e é jsou p o nás uniká ním zd ojem in o mací, se
pak můžeme doz ída , jak i o s ědko é nímali sm , zejména sm nečis ou, jak se
b ánili p o i oh ožení, k e é sebe ah mohl přinés , jak a ikulo ali s ůj s ach.
Vlokální komuni ě se se ká áme jak sp oje y lí os i asouci u, ak sp oje y s a-
chu aodpo u, ba p oje y oho, co i chnos označuje jako „po ě u“ (Abe glaube)—
zejména pokud má bý ělo pocho áno blízkos i lidských obydlí nebo dokonce na
hřbi o ě: o o pře á á nezřídka hluboko do 19.s ole í, zejména odlehlejších ho -
ských oblas ech.
Vneposlední řadě šak můžeme s udo a aké p oje y sekula izace amedikali-
zace sm i— edy poz olný ús up ohledu na posm nou spásu či za acení— azo-
hledňo ání jiných p incipů, přede ším lékařských; jednak hygienických (hygie-
nicko-p e en i ních), jednak „psychia ických“— snaha in e p e o a sebe ažedné
jednání jako důsledek duše ní po uchy.
Vnímání sebe aždy ak mnoha bodech poukazuje ina p oměňující se z ahy
mezi s á em ací k í, k e á je ě šinou— přinejmenším od sklonku e eziánské epo-
chy— spíše de enzí ě a ůči s ě ské moci se zp a idla cho á spíše kon o mně.
Vobecnější o ině se doz ídáme mnohé op oměňujících se pos ojích ke spáse, kpo-
OPEN
ACCESS

162 HISTORIE — OTÁZKY — PROBLÉMY 1/2019
je í nečis o y abezec nos i, kpoje í „po ě y“, ale iomocenských pomě ech jedno li-
ých sociálních skupin ořících ehdejší společnos . Sledo a šak můžeme ip ocesy
acionalizace aemocionalizace ži o a či ůs sociální empa ie jako p oje y „ži ého
os ícens í“ zp a idla pos upujícího po sociálním žebříčku sho a (od zdělaných eli )
kp os ým poddaným.
RÉSUMÉ:
The pape s udies he g adual changes in he punishmen o suicide in he Eggenbe g/Schwa zen-
be g and Cze nin demesnes in Sou h Bohemia in he p e-Enligh enmen e a ( oughly 1675–1780).
Mos sou ces he e o e come om he a chi al onds om mano es a es s o ed by he S a e Re-
gional A chi e in Třeboň, and mo e speci ically, i s b anches in Třeboň, Jindřichů H adec, and
Český K umlo .
Up un il he Age o Enligh enmen , suicide was conside ed ase ious c iminal o ence which
me i ed adouble punishmen : ‘spi i ual’ sanc ions pu suan o canon law ( he o ende was denied
p ope Ch is ian bu ial i es, in e men on consec a ed g ound, equiem mass and in e cesso y
p aye s), as well as ‘physical’ sanc ions (bu ial in non-consec a ed g ound, by law usually a aplace
o ‘dishono ’, such as benea h gallows, on ca le bu ial si es o in midden heaps). The a ious p ac-
ices accompanying such bu ials (bu ning he body and any pe sonal i ems, cu ing o he head)
o en con ained elemen s o con ac magic (dealing wi h impu i y) o p o ec i e magic (wa ding
o e enan s o ampi es). In he p e-Enligh enmen e a, he de ini ion o suicide as ac iminal o -
ence laid down in he Koldín Code (1579), and was subsequen ly included in he Cons i u io C imina-
lis Josephina (1708) and Cons i u io C iminalis The esiana (1768/1770). The shi owa d legal dec imi-
naliza ion s a ed wi h he Josephine C iminal Code (1787), which banned any humilia ing p ac ices
connec ed wi h he disposal o he body. In 1803, suicide was educed o ame e misdemeano (1803),
un il i was dec iminalized comple ely in 1850. Howe e , all o he a o emen ioned legal egula ions
made as ic dis inc ion be ween a‘ ue’ suicide, commi ed wi h ‘malicious in en ’ (including su-
icide commi ed ou o ‘godless despe a ion’), and suicide caused by madness o melancholy, which
was exemp om punishmen .
Using o e ahund ed cases in es iga ed by he local pa imonial cou s in he yea s 1675–1780,
Iha e a emp ed o calcula e he a e o uly ‘condemned’ suicides compa ed o hose who we e ex-
culpa ed, in o de o illus a e he clea endency o he pa imonial cou s owa d adelibe a e in-
e p e a ion o suicide as he consequence o a‘dis u bed mind’, which e ec i ely led o educed e-
p ession o e he cou se o he 18 h cen u y. Such educed ep ession mani es ed i sel in he g adual
abandonmen o i uals accompanying he ‘disposal’ and bu ial o he body, which we migh in e -
p e as he e ec o g ea e awa eness o he p inciples o sani a ion, bu also he g owing a e sion
o (a leas ) he mo e li e a e and educa ed classes owa d displaying dead bodies, he g adually e-
duced impo ance placed on he ‘clean/unclean’ ca ego iza ion, as well as an appa en de elopmen
o ce ain social empa hy.
The pape also analyzes he a i udes owa d suicide demons a ed by he a ious g oups and au-
ho i ies in ol ed in he in es iga ion p oceedings: ep esen a i es o secula powe , meaning he
lowe ju isdic ion bodies ( owns/ci ies wi h legal ju isdic ion), he pa imonial o ice and/o he ap-
pella e cou in P ague; as well as ep esen a i es o ecclesias ical powe — local pa ish p ies s and
he a chbishop’s consis o y; bu also he o ende ’s neighbo s and o he wi nesses. Explo ing such
a i udes, i s i es o demons a e ha he ac ual dec iminalisa ion occu ed om he op down
( he pa imonial au ho i ies we e usually mo e lenien han he Chu ch, while commone s ended
OPEN
ACCESS
danIELa TInKO Á 163
o be he mos un o gi ing). The pape also ocuses on a ious de ensi e s a egies employed by
he be ea ed (a emp s o p o e he suicide’s ‘innocence’, i.e. hei ‘madness’), s a egies employed
by he ecclesias ical au ho i ies as ega ds he denial/pe mission o Ch is ian bu ial, and a i udes
and conduc o he local communi ies ( e usal o accep he p esence o asuicide’s body o ea o
ghos s/ e enan s, bad ha es , e c.).
T ansla ed by Lucie Mikolajko á
Doc. Mg . Daniela Tinko á, Ph.D., přednáší na Ús a u českých dějin FF UK. Zaměřuje se přede-
ším na sociální akul u ní/in elek uální dějiny os ícens í e s řední azápadní E opě ana ohlasy
adopady F ancouzské e oluce. Zabý á se zejména dějinami ědy, medicíny, es ního p á a a aké
mode ní e opskou his o iog a ií (daniela. inko a@ .cuni.cz).
OPEN
ACCESS