issn 0008-7386 © ilozo ická akul a, uni e zi a ka lo a p aze
ČASOPIS PRO MODERNÍ FILOLOGII 99, 2017, Č. 1, S. 89–100
Vilém Ma hesius aAn on Ma y:
P oblém souměři elnos i a li u
F an išek Če mák (P aha)
VILÉM MATHESIUS AND ANTON MARTY: THE PROBLEM OF COMMENSURABILITY
AND INFLUENCE
The pape is an a emp , bo h ac og aphic and me hodological, o compa e he uncompa able:
aSwiss philosophe and aCzech linguis , and he eby e en wo disciplines. Al hough bo h o hem
li ed in P ague, he Swiss An on Ma y and he Czech Vilém Ma hesius, wi h an age di e ence o
35 yea s be ween hem, hei pa hs do no seem o ha e c ossed e y much, i a all. Repo s abou
hei con ac s on Ma y’spa a e non-exis en , and he e is only one men ion made by Ma hesius,
which sugges s ha hey had only apassing knowledge o one ano he . Ma y was aphilosophe ,
la e placed among phenomenologis s, wi h as ong psychologizing ben , who also conce ned him-
sel wi h linguis ic opics and whose sou ces o inspi a ion we e clea ly philosophy and psychology.
In con as , Ma hesius d aws p ima ily on he wo k o con empo a y Eu opean linguis s. The pape
b ie ly e iews he ele an pa s o hei wo k, especially wi h he aim o con i ming o e u ing
he claim (made by Leška) ha Ma hesius was o some ex en indeb ed o and in luenced by Ma y.
The sea ch has e ealed e y li le by way o in luence, i.e. li le sense o he wo ha ing some hing
in common o sha ed.
KEYWORDS
Ma hesius, Ma y, in luences in linguis ics, linguis ics and philosophy, B en ano, inne o m, ono-
ma ology
KLÍČOVÁ SLOVA
Ma hesius, Ma y, li y ling is ice, ling is ika a ilozo ie, B en ano, ni řní o ma, onoma ologie
1. ÚVOD
P oblém s o ná ání disciplín, obo ů, ýzkumných oblas í  ůzných či jen zčás i se
přek ý ajících obdobích, přede ším e smyslu odbo ném, popř. ikul u ním, ao šem
iosobního pozadí ak an ů ozumné řešení nikdy nenašel, pokud se o ako é s o nání
někdo pokoušel. Je při om řeba čeli me odologickým o ázkám souměři elnos i, z a-
žo ání oho, co las ně s o ná a lze ajak, a edy ijak naléz přija elné e ium compa-
a ionis; en o p oblém á dodnes. Jiný základní a ěžko překoná aný p oblém k í
našem případě odlišném přís upu ilozo ů aling is ů kda ům, e způsobu, jak je
yuží ají ajak znich y ozují s é zá ě y.
S ojí u p o i sobě přede ším de ailní analýza (ob ykle) boha ých da ling is ice
(z láš ě e s uk u ní ling is ice) na jedné s aně ajen ágní ú ahy ilozo ických po-
jednání apředs a y, k e é se nezakládají na konk é ních da ech žádných, popř. jen na
izolo aných příkladech, k e é lze induk i ními naz a jen zřídka.
OPEN ACCESSOPEN ACCESS
90 ČASOPIS PRO MODERNÍ FILOLOGII 99, 2017, Č. 1
P á ě z ěch o dů odů, přes pá minulých zmínek apos ojů naznačujících možný
kon ak či li , se en o příspě ek s a í skep icky kmožnos i odk ý ýznamné
asouběžné myšlení a li y mezi š ýca ským ilozo em An onem Ma ym ačeským
ling is ou Vilémem Ma hesiem, ikdyž oba žili dos i dlouho e s ejné době P aze.
Pokud by se mělo nějak s o ná a , pak s o náním jejich in elek uálních z ahů
aspřihlédnu ím kjejich odlišnému ěku, jakkoli jen jednosmě ně, a o našem
případě začínajícím uMa yho (k e ý byl s a ší) asměřujícím k(mladšímu) Ma he-
sio i, jak zřejmě naznačuje O. Leška (2002). Jakkoli ukaždého znich jejich odbo ný
zábě zah no al elmi ozsáhlé in elek uální oblas i, za jedinou společnou oblas lze
po ažo a jen něk e é pa ie aaspek y jazyka, ikdyž nímané ze značně odlišných
hledisek. O šem zmode ního hlediska je řeba při om pozo nos ěno a i ypolo-
gickým (auni e zalis ickým) aspek ům. Zdá se, že jazyko á zkušenos Ma yho je od
Ma hesio y odlišná; Ma hesius se p imá ně zabý al lek i ními aizolačními jazyky.
Při ako ém o s o ná ání d ou odlišných myšlenko ých úh nů i  ak o nazna-
čeném užším pohledu k í hla ní p oblém pořád e elmi ůzném použí ání ain-
e p e aci oho samého, j. (zdánli ě) po ědomých e mínů, sdílených oběma. Je o
dáno ím, jak daleko od sebe leží pojmo ě ime odologicky ling is ika a ilozo ie, k e é
něk e é pojmy sdílejí. U edeme-li jen p o ilus aci případy, jako je unkce, onomazio-
logie a ýznam, je o hned zřejmé. Dodejme ješ ě, že u zřejmě někdy ládne cosi jako
předs a a nadřazenos i ilozo ie nad ling is ikou, k e á je spo ná, z láš ě chápeme-
-li ji jako ýchodisko. Od ud pak ipojem ilozo ie jazyka, k e ý naznačuje exis enci
ilozo ických aspek ů jazyka, za ímco ob áceně se málokdy u ažuje ojazyce ilozo ie,
což je o šem možné ajis ě aky ipo řebné.
2. MATHESIUS AMARTY JAKO OSOBNOSTI AJEJICH VZTAH
Obě osobnos i jsou nu ně odlišné anezdá se, že by ud žo aly nějak z lášť osobní
s yky, ikdy obě žily P aze. Š ýca An on Ma y (německy mlu ící) byl o35 le s a ší
než Vilém Ma hesius (mlu ící česky azabý ající se pů odně němčinou, ancouz-
š inou, anglič inou isla is ikou a d.). Za ímco Ma y, nímaný později jako enome-
nolog ažák Be na da B en ana, pe ně pa řil do adiční adobo é německé ilozo ie,
Ma hesia, od začá ku bez ý azné ilozo ické a iliace, do ářeli přede ším jeho češ í
aněmeč í uči elé, ale idalší p ažš í bada elé ling is ice, a o edle ješ ě mnoha ji-
ných odjinud (zUSA, Anglie, Dánska, slo anských zemí) aješ ě jiné zd oje.
Za ímco Ma y se sous řeďo al na ilozo ii podle las ního ýbě u, k e ou ořily
hla ně psychologizující hledy do jazyka amyšlení, Ma hesius las ně po ě šinu
s ého ži o a s udo al edle jazyka ajazyko ědy i(z láš ě anglickou) li e a u u, k e-
ou na uni e zi ě učil jako součás s ého ú azku jakož o p ní p o eso anglis iky
unás. Pozo nos ale ěno al imnoha dalším ěcem. Ma y žil až do s é sm i (1914)
P aze, j. malém německy mlu ícím k uhu kolegů zněmecké uni e zi y, za ímco
Vídeň, k e ou zná al, adalší ilozo o é ní, se začala zdalo a aměla se b zo s á
odlišným s á em. Nap o i omu Ma hesius, k e ý se s al p o eso em anglič iny na
české uni e zi ě, se elmi b zy s á á dos i známou pos a ou i eřejnou, očemž s ědčí
množs í článků ěno aných o e řeným adobo ým o ázkám české společnos i,
OPEN ACCESS
FRANTIšEK ČERMáK 91
přede ším kul u ním, z láš ě začínajícím mladém českoslo enském s á ě. Bý al
ičas ým hos em pá ečníků, deba ního k oužku předních českých osobnos í (jako
např. Ka el Čapek), k e ého se účas nil ip ní českoslo enský p eziden T. G. Ma-
sa yk, azáhy se zněj s ala li ná auzná aná osobnos české kul u y, připomeňme
si jen unkci odbo ného po adce českoslo enského minis e s a škols í akul u y.
Předs a a amožnos , že by Ma hesius byl e s ých ling is ických názo ech o li -
něný Ma ym, se obje ila uO. Lešky (2002) apo é (2014) ji opakuje, už jako ho o ou
ěc, iRobin Rollinge o á. Přijmou se šak dá jen s ěží, p o ože Leško a zení se na
dos upných zaznamenaných ak ech bohužel nezakládají. Při č ení Ma hesia se ně-
jaký odkaz na Ma yho nedá nikde nají , s ejně ak šak ani uznání jeho názo ům, a o
ani jeho bibliog a ii. Na íc ako ou možnos li u Ma yho, jak se zdá, sám Ma he-
sius ú ahu ůbec nebe e, jak píše e s ých Pamě ech (2009, s.210), kde mlu í os ém
s uden ském se kání se řemi ýznamnými osobnos mi, p o eso y, k eří přednášeli
na ilozo ická éma a, o iž Hos inským (oA is o elo ě Poe ice), V chlickým (oDan-
o ě Peklu) apozdějším p eziden em Masa ykem (o ilozo ii nábožens í). Pozname-
ná á si: „Jsem ád, že jsem ak poznal přednáško é síni ři ýznačné osobnos i eh-
dejšího uni e zi ního s ě a, ale k omu, abych hlouběji nikl do jejich myšlení, ěch
dese nebo d anác hodin nes ačilo. To éž lze říci ojednohodino é přednášce ilozo a
Ma yho na německé uni e zi ě, k e ou jsem poslouchal lé ě 1904“.
Jiný momen edoucí kdomněnce, nikde šak o málně ničím podložené, že by
Ma y měl li na Ma hesia, se ysledo a nedá. Ten o domnělý li by se při om
neměl zaměňo a za známý ak , že Ma y y olá al obdi uR. Jakobsona, k e ý
přesidluje do P ahy . 1920 zodlišného (moske ského) in elek uálního ok uhu. To o
isku ečnos , že yšel společný ediční ú odník kp nímu číslu časopisu P ažského
ling is ického k oužku, j. Slo a aslo esnos i z . 1935, ok e ém mlu í iR. Toman (1955),
mohly mí s ůj podíl na předs a ě oo li ňo ání. Vú odníku se mlu í opředchůdcích
K oužku amezi nimi se edle Masa yka u ádí iMa y. Je možné, že en o odkaz na
Ma yho se u obje uje p á ě pod li em R. Jakobsona, spíše než V. Ma hesia.
P ažský ling is ický k oužek (založený 1926, PLK), následo aný zah aničí záhy dal-
šími podobnými, ys upuje přede ším pod li em V. Ma hesia jako meziná odní aso-
ciace s uk u alis ická a unkční sd užující ling is y ineling is y; pe ně se o ien uje
pře ážně synch onně, a edy nehis o icky. Mezi její hla ní p obí aná éma a pa ří
jazyko ý znak, onologie a unkce e s uk u ním ámci, k e á byla značně zdálená
od dří ějších psychologických přís upů aspekulací o ýznamu, edy éma u, ok e-
ém se disku uje, bez jasného konsenzu, dodnes (s o . iČe mák, 1995, 1996). Součás í
náplně činnos i PLK se pochopi elně s ala ě šina éma , k e á do ling is iky přináší
F. de Saussu e.
3. ANTON MARTY
An on Ma y (1847–1914) po Wü zbu gu, Vídni adalších mís ech přechází do Čech
as á á se ek o em p ažské německé uni e zi y ap o eso em ilozo ie P aze . 1897.
Jeho hla ními éma y, jimiž se ak či onak zabý al, bý ala éma a nějak jazyko á, kde
jazyk se čas o nahlíží gene icky. Pa ří mezi ně, podle Rollinge o é (2014):
OPEN ACCESS
92 ČASOPIS PRO MODERNÍ FILOLOGII 99, 2017, Č. 1
A Jména ba e ( z ah kpe cepci ba e , podle níž homé š í h dino é, zjedno-
dušeně řečeno, nedokázali ozlišo a mezi zelenou/mod ou/ ialo ou na jedné
s aně ače enou či žlu ou na d uhé s aně), následo al
B Pů od jazyka (psychologická polemika p o i na i ismu, j. e lexy aasociace
s e lexy, k e é p odukují z uky), následo aný ím, čemu ši oce říká
C Desk ip i ní sémaziologie, jeho opus magnum, k e ou spojuje ůzně sou isející
oblas i (o om ješ ě íc dál), akonečně
D ú ahy oP os o u ačasu (kde se p os o ačas nímají jakož o objek i ně exis-
ující ne eálné en i y, j. jako y, k e é nejsou ázány kauzálním nexem (kdy
edy p os o sice není eálný, ikdyž exis uje aje nekonečný, za ímco čas je
ap io ně daný).
I ak o jen malá anáznako á ukázka způsobu jeho analýzy aa gumen ace před-
chozí poznámce ukazuje, jak hluboko psychologicky je e s ých ú ahách ponořený.
Ma yho ú ahy šak ždy yús í sou islos sjazykem, jakkoli ne o šem ling is i-
kou ajejím dnešním e minologickým ins umen á iem.
Vli ilozo ů apsychologů na Ma yho je zřejmý, ať už jde olidi jako B en ano,
F ege či ýznamně psychologicky alogicky o ien o aného Husse la, není šak nijak
přek api ý, u ědomíme-li si Ma yho p imá ní o ien aci na jazyk (k e á aky ys ě -
luje, p oč se mu říkalo „B en anů minis jazyko ých ěcí“). S o nejme, ješ ě sou-
islos i spředchozím, o mulaci O o a slo níku naučného cha ak e izující Ma yho
pos oje: „Dušezpy né zkoumání edy předchází apodmiňuje jazykozpy né, což pla í
z ýšenou mě ou o ýznamoslo í. Ob ácený pos up, os ě lo a i o ázky psychologické
jazykozpy nými zamí á.“
Zkoumáním Ma yho příspě ků, pokud jde ojeho odkazy na ling is y, lze zjis-
i , že řadu znich pochopi elně znal ače l. Vedle ojedinělých zmínek olidech jako
H.Paul, P. Whi ney, Max Mülle aK. B ugmann ( šichni se jasně o ien ují na éma a
his o ická ipřímo na pů od jazyka) se opako aně ací kHeymann S ein halo i aza-
bý á se jeho názo y. Všimněme si šak, že S ein hal se sám po ažo al za ilologa i i-
lozo a (byl edi o W. on Humbold a, sinolog, judais a abiblis a), což naznačuje ijeho
p áce G amma ik, Logik und Psychologie: Ih e P inzipien und Ih e Ve häl nis zu Einande
(1855), k e á objímá hned několik disciplín najednou anaznačuje jeho ši oké zamě-
ření; není edy p imá ně apouze ling is ická. Jedinou ýjimku Ma yho his o ické
a ě šinou psychologické o ien aci zde ak předs a uje G. on de Gabelen z, přede-
ším aspek ech syn ak ických.
Půjde zde šak přede ším o éma C, edy ře í yp zájmu, a o oú ahy ojazyce am,
kde jde o ýznam, čemuž Ma y ěnuje snad nej ě ší pozo nos . Vši ším smyslu u
jde ojeho názo y na ilozo ii jazyka či ilozo ii g ama iky (obsažené ě šinou jeho
Un e suchungen, 1908). Te mín desk ip i ní semaziologie se ehdy někdy nazý al jen
séman ika (a o ipod li em B éala);  é době šlo ozje nou sou ěž u edených e mínů
(jakkoli se séman ika pů odně yh azo ala p o his o ickou analýzu ýznamu). Vý-
znam sám, jak ho Ma y pojímal, se z o ožňo al sobsahem men álních ak ů, ačkoli
mnohem čas ěji ak označo al komunika i ní unkci ý azu. Ip o o se alná čás jeho
poznámek z ahuje ke komunika i ním ak ům, j. ě ám aobecně p edikacím; od ud
pak p amení ijeho dlouhodobý zájem o ě y bez subjek u.
OPEN ACCESS
FRANTIšEK ČERMáK 93
Ma yho hla ní e mín, k e ý uží al jako označení p o s ou sémaziologii, byly
ý azy mající nezá islý ýznam; nazý á je Au oseman ica/au oseman ics (au oseman-
ische Ausd ücke), za ímco y, k e é s ůj ýznam nemají, jsou Synseman ica/synseman-
ics (Synseman ika). P imá ně zde ychází ze s ého uči ele B en ana, když mlu í
oak ech mysli, k e é je řeba chápa jako p ezen ace, úsudky či ak y lásky nebo nená-
is i (Vo s ellungsak e, U eilsak e, Phänomenen des Liebens und Hassens), kde je jasným
ýchodiskem ýchodisko psychologické. P imá ní anej ě ší řídou au oséman ik,
o iž p ezen ací, y ářejí ý oky (Aussagen), po nichž následují další men ální je y.
Ty o psychologické pojmy nelze šak zje ně z o ožňo a s a y slo ních d uhů,
j. las ními ling is ickými pojmy. Au oséman ika jsou uněj jména a ě y ůzných
d uhů, za ímco za synséman ika po ažuje konjunkce, p epozice, ale i lek o ané
a y subs an i aslo es; neu či á ymezení ah anice pojmů jsou u jasně idě .
To o jeho poje í pohybující se oblas i psychologické, j. předpokládaných čis ě psy-
chických/ psychologických en i apojmů ling is ika pochopi elně ě šino ě nepři-
jala, a edy ani Ma hesius alidé zPLK.
Dnešnímu ling is o i je možná zby ečné předs a o a pojem ni řní jazyko é
o my, se k e ým přichází W. on Humbold (jde o„pohled na s ě “, Wel anschauung),
k e ý si šak Ma y ykládá zúženě po s ém ak, že zah nuje jen ob azné ame a o-
ické ý azy. Jakkoli se jis á módní čás dnešní ling is iky podobném ymezení
zhlíží (mlu í se ome a o ickém ob a u), je zje né už uMa yho (ale iudnešní ling-
is iky), že přes jeho p acnou analýzu o jako nás oj na popis celého jazyka nemůže
s ači . Nes alo se o edy obecným nás ojem popisu ani uMa hesia, ani dnešní lin-
g is ice. Připomeňme si šak jen olně podobný amnohem pozdější ý oj oblas i
jazyko é ela i i y zakládající se na jménech Sapi a aWho a (jde oSapi -Who o u
hypo ézu po d uhé s ě o é álce).
Pře ládající psychologický přís up kjazyku se dá spa řo a i ideji in enciona-
li y, k e é Ma y ěnuje pozo nos , dobo ých ilozo ických k uzích spíše zřejmě
ojedinělou. P á ě ady, jak se má za o, ys upuje do popředí imanen ní po aha jeho
přís upu, nezakládající se na nějakém z ahu k eálnému jazyku ajeho a ům. Do-
dejme, že udi uje, jak málo jinak spa řo al Ma y sou islos mezi in encionali ou,
ok e é u ažuje, a z ahem mezi o mou aobsahem, k e ý zdů azňuje e s ém díle
jinde.
Další důleži ou řídou au oséman ik jsou emo i a, j. ý azy zbuzující, esp. y-
žadující zájem (in e esseheischende Ausd ücke). Ta o řída ne yjadřuje pouze emoce,
jak by se zdálo, ale i ý azy ůle. Tu o řídu Ma y nímá jakož o čas ý případ sub-
jek i i y asp á ných inesp á ných pos ojů amohla slouži jako inspi ace p o mno-
hem pozdější od ě í e alua i ní p agma iky, jakkoli ji ling is é  é o sou islos i
nezkoumali.
Iposlední Ma yho řída au oséman ik zůs ala uling is ů ě šinou bez po šim-
nu í. T oří ji jména adalší ý azy, k e é yjadřují p ezen ace mlu čího. Nazý á je
p ezen ační suges i a (Vo s ellungssugges i e) a ozebí á unich aspek y jmen, k e é
podle něj obecně mají ýznam. A gumen uje zh uba ak o: e s ém nej las nějším
úzu mají las ní jména en cíl, že zbuzují uposluchače jis ou p ezen aci, a a o p e-
zen ace se musí p o o nakonec chápa ak, že má komunika i ní ýznam. Ani a o
řída, dodejme, nedoznala uling is ů z láš ního uznání. Je řeba doda , že Ma yho
OPEN ACCESS

94 ČASOPIS PRO MODERNÍ FILOLOGII 99, 2017, Č. 1
psychologická analýza jmen je dos zdálená Ma hesio ě eo ii jazyko é on ologie
( edy pojmeno ání, ke k e é se á íme dál). Jiný p oblém Ma yho in e p e ace
ýznamu je  om, že řadě případů chápe ýznam něčeho sk ze jeho komuni-
ka i ní unkci. Ijména in e p e uje p imá ně sk ze jejich komunika i ní unkci,
což je pohled dnešní ling is ice silně neob yklý ( iz šak Ma yho oblas i zájmu,
u edené níže).
A o o je ijád o Ma yho přís upu k unkci, k e ou idí přede ším jako unkci
něčeho komunikaci či p opozici (o unkci sys ému zřejmě neu ažuje), jakkoli
někdy ne ozlišuje dobře ýznam a unkci. Ma y edy explici ně neliší mezi ím, jak
akde ling is é ( če ně ling is ů PLK) ozlišují mezi sys émem a ex em, esp.lan-
gue apa ole. V ex u Un e suchungen se pojem unkce obje uje čas o, přede ším e
smyslu ole, úlohy, esp. z ahu men ální en i y, esp. obsahu ajazyko ého ý azu.
Opako aně se p o o, co by se dnes naz alo sys émo ou unkcí, obje uje náze ge-
ne elen Funk ion (obecná unkce) e smyslu nějaké psychické en i y, popř. pojmu
(islo a) něco nějak ob ykle yjadřo a , např. pohyb jako e bum, modus jako
o mu kondicionálu aj. V om o smyslu lze unkci něčeho aké idě jako přísluš-
nos do řídy. A  om o smyslu se obje uje iMa yho poznámka z o ožňující (s.52)
obecnou sémaziologii snaukou o unkci (Funk ionsleh e). Pojem unkce, uMa yho
značně oz říš ěný, je šak už i jeho době obecný, od ozený zřejmě zma ema iky,
ane znikl uněj.
Máme-li se pokusi sh nou Ma yho psychologicko-ling is ické ka ego ie, k e é
uží á ak e é nazý á ý azy, p o ože odpo ídají men álním en i ám, jež předpokládá,
podí ejme se na jeho přís upy s učně apřehledně ( iz z l. Ma y, Un e suchungen
1908, s.225–540). Připomeňme si, že při sku ečném uží ání jazyka, k e é si předs a-
íme uMa hesia ( oddílu 4), ě šina znich odpo ídá ě ám, nikoli slo ním d uhům.
IAu oséman ika (kon ex o ě nezá islý ýznam,
yjadřují men ální ýsky mlu čího)
A Vý oky (Aussagen), yjadřují soud, s a mysli, mají podobu ě y ob ykle;
B Emo i a, yjadřují emoce a olní p oje y (=B en ano a láska či nená is ); y-
olá ají zájem (In e esseheischende), z l. o ázky, impe a i y, a ý azy přání,
kde se u ažují i
I ealia; oblas je chápána subjek i ně;
C P ezen ační suges i a či jména
Ma y de ailně speci ikuje ypy pe cepce ajejich p ezen aci (např. kompe -
cepce);
Namen: mají ýznam ažádají si soud, dis inkce pojmeno ání a ýznamu je zře-
elná;
II Synséman ika (nemají nezá islý ýznam, ne yžadují ýsky mlu čího);
P os ředky: konjunkce, pa ikule, p epozice, ale i lek o ané a y slo es asub-
s an i .
OPEN ACCESS
FRANTIšEK ČERMáK 95
Je řeba šak poukáza na o, že Ma yho zauje í ( las ními) jmény je psychologické
jen zčás i. Vlas ní ak pojmeno ání obecném smyslu, a edy dá ání jména či nálepky
nějakému objek u či osobě předpokládá ak ú ahy, ozhodo ání a d. Onich šak se
 om o ohledu Ma yho ex u najde jen málo ai ako á speci ická slo a jako Nen-
nung či nennen (pojmeno ání, po/jmeno a ) se ysky uje jen několik á , a o i  oz-
sáhlém úseku ěno aném jménům (kapi ola 6), a šak jen e smyslu ho o ých auž
exis ujících jazyko ých o em e z ahu kpojmeno anému objek u. S o nejme u o
si uaci sMa hesiem (zde oddílu 4) ajeho onoma ologií, kde se si uaci předcházející
ak u pojmeno ání jis á, byť s učná pozo nos ěnuje.
Nakonec je šak řeba zdů azni , že Ma y oba odlišné přís upy, j. gene ický ade-
sk ip i ní, pečli ě dod žo al. To se šak ne o ná dis inkci synch onní adiach onní,
se k e ou přicházejí saussu o š í s uk u alis é, jakkoli je mu blízko. Nebyl nicméně
p ní, k e ý si é o dis inkce šiml. Je šak důleži é říc , že Ma y měl idlouhodobý
ape ný zájem opů od a znik jazyka (ap osazo al myšlenku, že p imá ní cílem
pů odu jazyka je komuniko a , iz bod A ýše).
4. VILÉM MATHESIUS
Vilém Ma hesius (1982–1945) byl p o esionálně ozk očený spíše zeši oka, přes íc
obo ů. Vedle li e a u y a eřejných kul u ních zájmů ačinnos í no ě z ozeném čes-
koslo enském s á ě se sous řeďo al na jazyko ědu, přede ším synch onní češ iny,
anglič iny ajiných jazyků, obecně šak ina ši oce synch onní ling is iku (s ýjimkou
řídkých počá ečních ýle ů do minulos i). Jako žák ako ých uči elů, jako byl Zuba ý,
si na ykl áza se na da a a a na om, že je jich řeba nash omáždi dos a ek před
jakoukoli gene alizací azá ě y. Ta o jeho s ánka y s á á os ém kon as u mj.
sMa ym adalšími, k eří byli na yklí dlouze p omlou a os ých (psychologických)
předs a ách, aniž by měli éměř jakékoli da o é podklady ze sku ečného jazyka, na-
ožpak z eálného kon ex u.
Ma hesius si byl ždy jis ý ím, co říká, ne p o o, že omu ěřil, ale p o o, že s á
pozo o ání zakládal na hojných da ech, k e á, a o je řeba zdů azni , se ážou před-
nos ně na ýzkum mlu eného jazyka, k e ý je kon as u kakademické diskusi řeba
ep e řádně zkouma . Obecný a ibu , k e ý lze ě šině jeho pos upů apřís upů při-
řknou , je unkční, p o ože se ždy p á, jaká je jazyko á ole oho, co zkoumá.
P o ože se Ma hesius s al zopako aného zájmu sám předmě em zkoumání
(s o .Nekula, Daneš, Leška, Če mák aj., což jsou šichni ling is é, ne ilozo o é),
následujícím se bude možné s učně sous ředi pouze na o, co zde může bý ele-
an ní, ikdyž čas o zápo ném smyslu, j. o, kde je málo či nic z oho, co by se dalo
naz a s yčnými plochami smyšlenkami Ma yho.
Všimněme si zpočá ku oblas i opakujícího se Ma hesio a zájmu, mlu eného ja-
zyka, přede ším one iky a onologie, uk e ých lze jen s ěží mlu i o om, že se do
nich p omí ly Ma yho li y. Ma y e sku ečnos i neměl příliš elký zájem ocokoli ,
co jeho šeobjímající psychologický přís up nedokázal obsáhnou , a a o oblas p o
něj elkou azbu na imanen ní men ální je y nemá. Fonologii při om P ažané přímo
ynalezli, edy až po Ma ym, k e ý ji edy ani zná nemohl.
OPEN ACCESS
96 ČASOPIS PRO MODERNÍ FILOLOGII 99, 2017, Č. 1
Rané ap o ling is iku zásadní bylo Ma hesio o zauje í jazyko ou a iabili ou
(Ma hesius, 1911), j. neus álou exis encí al e nujících a ů, k e ou nazý á jazyko á
po enciálnos ; je řeba ji níma jako dů od, esp. p oje alé nes álos i apři ozené
změny jazyka ajeho sys ému, přede ším na ok aji jazyka ( edy synch onní kolísání
u či ých mezích). Ten o je , jakkoli o mulo aný nezá isle adří e, byl později my-
šlenko ě p opojený sde Saussu o ými pojmy synch onie adiach onie, ale isdis inkcí
langue-pa ole jakož o spojo ací článek mezi členy obou pá ů opozic. Začal se chápa
(jakkoli knelibos i ěch, co olali po s álos i ape nos i jazyce, přede ším spiso -
nos p osazujících kodi iká o ů) jako alý je pří omný e ý oji jazyka. Ma hesi-
o a aná označení s a ický adynamický se e sku ečnos i shodují spů odními e míny
de Saussu a (k e ý Ma hesia neznal), k e ých se později zdal p á ě e p ospěch e -
mínů synch onní adiach onní. Sama předs a a neus álého jazyko ého ý oje ane-
pe né po ahy jazyka ajeho sys ému by se Ma ymu musela je i jako cizí.
Vneposlední řadě se Ma hesius, díky ipozdější pomoci mladších ling is ů, s á á
zaklada elem li né eo e ické koncepce, k e ou lze ypicky anejlépe ilus o a na
jazyce s z . olným slo osledem (jaký má např. češ ina op o i němčině či anglič-
ině), k e ý je znám jako ak uální členění ě né ( esp. unc ional sen ence pe spec i e,
popř. unkční ě ná pe spek i a, či o ganizace ypu éma- éma, iz např. Fi bas), poz-
ději ijako opic- ocus a icula ion. P o naznačení je zde možné s učně u és , že česká
ě a složená ze č yř (au oséman ických) slo O ec če l no iny če a, k e é šak ang-
licky odpo ídá jen jediná g ama icky přija elná ě a (My) a he ead ( he) newspape
yes e day, připouš í celkem 24 o málně ek i alen ních a ian , např. O ec če l če a
no iny, O ec no iny če a če l, O ec če a če l no iny a d. (plus 20 dalších kombinací).
Anglič ina šak 23 dalších možnos í nedo oluje (necháme-li s anou poněkud odlišné
y ýkací kons ukce—  ěch lze o šem y knou jen jeden člen, jinak se kon igu ace
ě ných členů nemění: u edená ě a má ři a ian y s y ýkacím i , jednu swh- ý-
azem ane y ýkací pos a ení yes e day na začá ku, mediálně ana konci). Všechny
české a ian ní kombinace jsou dány přeskupo áním ýchž č yř ýchozích slo podle
po řeb mlu čího akon ex u a šechny, zdá se, mají ypicky speci ický ýznamo ý
ods ín, in onaci ikon ex , anejsou edy zaměni elné. (Jak je o šem známo, zdaleka ne
šechno, co je sys émo ě možné, je aké pří omno / unkční/  ex u / eálném úzu/.)
Vanglič ině je sys émo ě mobilní jen ad e biale aněk e é slo esné komplemen ace,
os a ní ě né členy mají g ama ickou pozici, což ylučuje kombino a elnos a í ují-
cích pozic. Ten o ak , k e ý si např. anglič í mlu čí plně neu ědomují, ede při jeho
pochopení někdy ku či ému údi u. Ak uální členění je uMa hesia unkční syn ax:
ě a má o mální členění S– V(přísudek) a unkční členění éma- éma. Aspoň edy
olik k omu o Ma hesio u éma u, kjeho zauje í kon ex em aobecně isyn axí, je-
jichž ak o ům aséman ickým či unkčním ysům se dos alo analy ické pozo nos i
až časem aze s any mnoha dalších.
Přes s ou ak o málo konk é ní po ahu není Ma hesio o poje í ak uálního členění
nijak jednoduché aponechané jen ágně odhado aným kons uk i ním ni řním lin-
g is ickým o mám p oduko aným mysli, ozhodně není ázané z o na na Ma yho:
Ma hesius é o ěci ěno al pozo nos dlouhodobě anik e ak ho při om suznáním
nezmiňuje. Dodejme jen, že e sku ečnos i se p ní oho o éma u, zřejmě pod ná-
z em éma- éma, do kl Hen i Weil (1818–1909), klasický ancouzský ilolog, jakkoli
OPEN ACCESS
FRANTIšEK ČERMáK 97
se jeho náze , yložený a ozp aco á aný až češ ině, dá plným p á em přisuzo a
V. Ma hesio i. Ojazyko é onoma ologii (pojmeno ání), k e é členění musí předchá-
ze ajíž se Ma hesius aké ěno al, iz dál. Je šak řeba připomenou , že předs a a
azkušenos z oho o je u, známá pod ím či oním jménem e íce jazycích byla známa
dlouho, jakkoli ne  ámci p oblema ického psychologického přís upu.
Ma y (1908, s.144–150) u má jen dos ágní aobecné předs a y, k e é yjadřuje,
aspoléhá jaksi na psychologické síly působící kdesi pozadí za scénou, k e é šak
blíže nijak ne ozp aco á á; s ejně ak u nenabízí jediný příklad. Podí ejme se na
jeho předs a u (za použi í in e p e ace Rollingo é): „Pokud jde okons uk i ní ni řní
ling is ické o my, lze říc , že ěmi o je cokoli , co se mysli p odukuje sk ze ling-
is ické kons ukce (pochopi elně če ně syn ak ických), ať už jsou inhe en ní jako
ako é daném jazyce, či jsou ýsledkem indi iduálního s ylu. Vjazyce, kde se napří-
klad slo eso klade na konec ě y, může bý posluchač ys a en dohadu ohledně oho,
co mlu čí míní, dokud ě u nedokončí.“ Ale jak se oho šeho dosahuje konk é ně, se
blíže neříká.
V ozmáchlém úsilí přináší Ma hesius nakonec las ní předs a u apoje í jazy-
ko ého ungo ání, esp. unkční ling is iky předs a ující jazyk akci, j. od p o-
počá ečního pojmeno ání až po ýsledné o mulace e ě ách kon ex u. Zah nuje
šechny ele an ní áze myšlení ajeho p ojekci do jazyko ých o em (jazyko ého
pojmeno ání) če ně sře ězení ěch o nomina i ních o em do unkční ě y či ě
kon ex u. P ní čás jeho koncepce unkční ling is iky se časem začala aké nazý a
unkční onoma ologie, d uhá pak dos ala náze unkční syn ax aobojí se zcela
lišilo od šeho, co se oblas i napsalo, pokud se ůbec něco napsalo.
Bez zacházení do pod obnos í (ok e ých měl Ma hesius za o, že pa ří do psy-
chologie, disciplíny, oníž oho ne íme dos ani dnes) musí pos ači jen náč . Jako
předpoklad Ma hesius zmiňuje zh uba o o: uspokojení po řeby mlu čího něco sděli
musí začí sh ubou myšlenko ou analýzou myšlenky či předs a y, k e ou chce y-
jádři , k e ou následuje sladění ýsledku ako é analýzy sexis ujícími jazyko ými
způsoby a o mami anáslednou ling is ickou subka ego izací, k e á se p oje uje e
ýsledné jazyko é o mě, unkčním pojmeno ání, nominaci, esp. šíře onoma ologii.
Následně se a o jazyko á pojmeno ání unkčně p opojí au edou do zájemných
z ahů, ob ykle do podoby kon ex o ě ázané ě y, založené na exis ujících ě ných
zo cích. Až po ud jde pouze oh ubou podobu Ma hesio y unkční syn axe, níž je
řeba speci icky před zá ě ečnou podobou sdělení odliši ješ ě ázi li u ak uálního
členění ě y, k e é espek uje konk é ní kon ex o é ak o y apřizpůsobuje jim ě u
 ele an ní konk é ní podobě.
Funkční onoma ologie (nejlépe snad ukázaná Ma hesio i, 1966) se může zdá ,
že má blízko Ma yho poje í jména, ale je o jen zdání. Fo málně Ma hesius u čuje
p o jazyk jako jeho nu né hla ní ypy de i aci, skládání akolokace jakož o jeho sys-
émo é p os ředky azpůsoby. Azde přichází aké se s ými č yřmi ypy pojmeno ání
(k e é nelze směšo a sMa yho psychologicky danými pojmy), jimž odpo ídají i ypy
lexikálního ýznamu. Význam ěch o pojmeno ání je na íc řeba liši podle oho, zda
pa ří do sys ému (langue, známého z l. ze slo níku) nebo do kon ex u (pa ole), a šak
zba ené už nepo řebných séman ických ysů aj.
Tak o u přehledu lze idě složky:
OPEN ACCESS