Vilém Mathesius a Anton Marty: Problém souměřitelnosti a vlivu

issn 0008-7386 © ilozo ická akul a, uni e zi a ka lo a p aze ČASOPIS PRO MODERNÍ FILOLOGII 99, 2017, Č. 1, S. 89–100 Vilém Ma hesius aAn on Ma y: P oblém souměři elnos i a li u F an išek Če mák (P aha) VILÉM MATHESIUS AND ANTON MARTY: THE PROBLEM OF COMMENSURABILITY AND INFLUENCE The pape is an a emp , bo h ac og aphic and me hodological, o compa e he uncompa able: aSwiss philosophe and aCzech linguis , and he eby e en wo disciplines. Al hough bo h o hem li ed in P ague, he Swiss An on Ma y and he Czech Vilém Ma hesius, wi h an age di e ence o 35 yea s be ween hem, hei pa hs do no seem o ha e c ossed e y much, i a all. Repo s abou hei con ac s on Ma y’spa a e non-exis en , and he e is only one men ion made by Ma hesius, which sugges s ha hey had only apassing knowledge o one ano he . Ma y was aphilosophe , la e placed among phenomenologis s, wi h as ong psychologizing ben , who also conce ned him- sel wi h linguis ic opics and whose sou ces o inspi a ion we e clea ly philosophy and psychology. In con as , Ma hesius d aws p ima ily on he wo k o con empo a y Eu opean linguis s. The pape b ie ly e iews he ele an pa s o hei wo k, especially wi h he aim o con i ming o e u ing he claim (made by Leška) ha Ma hesius was o some ex en indeb ed o and in luenced by Ma y. The sea ch has e ealed e y li le by way o in luence, i.e. li le sense o he wo ha ing some hing in common o sha ed. KEYWORDS Ma hesius, Ma y, in luences in linguis ics, linguis ics and philosophy, B en ano, inne o m, ono- ma ology KLÍČOVÁ SLOVA Ma hesius, Ma y, li y ling is ice, ling is ika a ilozo ie, B en ano, ni řní o ma, onoma ologie 1. ÚVOD P oblém s o ná ání disciplín, obo ů, ýzkumných oblas í  ůzných či jen zčás i se přek ý ajících obdobích, přede ším e smyslu odbo ném, popř. ikul u ním, ao šem iosobního pozadí ak an ů ozumné řešení nikdy nenašel, pokud se o ako é s o nání někdo pokoušel. Je při om řeba čeli me odologickým o ázkám souměři elnos i, z a- žo ání oho, co las ně s o ná a lze ajak, a edy ijak naléz přija elné e ium compa- a ionis; en o p oblém á dodnes. Jiný základní a ěžko překoná aný p oblém k í našem případě odlišném přís upu ilozo ů aling is ů kda ům, e způsobu, jak je yuží ají ajak znich y ozují s é zá ě y. S ojí u p o i sobě přede ším de ailní analýza (ob ykle) boha ých da ling is ice (z láš ě e s uk u ní ling is ice) na jedné s aně ajen ágní ú ahy ilozo ických po- jednání apředs a y, k e é se nezakládají na konk é ních da ech žádných, popř. jen na izolo aných příkladech, k e é lze induk i ními naz a jen zřídka. OPEN ACCESSOPEN ACCESS 90 ČASOPIS PRO MODERNÍ FILOLOGII 99, 2017, Č. 1 P á ě z ěch o dů odů, přes pá minulých zmínek apos ojů naznačujících možný kon ak či li , se en o příspě ek s a í skep icky kmožnos i odk ý ýznamné asouběžné myšlení a li y mezi š ýca ským ilozo em An onem Ma ym ačeským ling is ou Vilémem Ma hesiem, ikdyž oba žili dos i dlouho e s ejné době P aze. Pokud by se mělo nějak s o ná a , pak s o náním jejich in elek uálních z ahů aspřihlédnu ím kjejich odlišnému ěku, jakkoli jen jednosmě ně, a o našem případě začínajícím uMa yho (k e ý byl s a ší) asměřujícím k(mladšímu) Ma he- sio i, jak zřejmě naznačuje O. Leška (2002). Jakkoli ukaždého znich jejich odbo ný zábě zah no al elmi ozsáhlé in elek uální oblas i, za jedinou společnou oblas lze po ažo a jen něk e é pa ie aaspek y jazyka, ikdyž nímané ze značně odlišných hledisek. O šem zmode ního hlediska je řeba při om pozo nos ěno a i ypolo- gickým (auni e zalis ickým) aspek ům. Zdá se, že jazyko á zkušenos Ma yho je od Ma hesio y odlišná; Ma hesius se p imá ně zabý al lek i ními aizolačními jazyky. Při ako ém o s o ná ání d ou odlišných myšlenko ých úh nů i  ak o nazna- čeném užším pohledu k í hla ní p oblém pořád e elmi ůzném použí ání ain- e p e aci oho samého, j. (zdánli ě) po ědomých e mínů, sdílených oběma. Je o dáno ím, jak daleko od sebe leží pojmo ě ime odologicky ling is ika a ilozo ie, k e é něk e é pojmy sdílejí. U edeme-li jen p o ilus aci případy, jako je unkce, onomazio- logie a ýznam, je o hned zřejmé. Dodejme ješ ě, že u zřejmě někdy ládne cosi jako předs a a nadřazenos i ilozo ie nad ling is ikou, k e á je spo ná, z láš ě chápeme- -li ji jako ýchodisko. Od ud pak ipojem ilozo ie jazyka, k e ý naznačuje exis enci ilozo ických aspek ů jazyka, za ímco ob áceně se málokdy u ažuje ojazyce ilozo ie, což je o šem možné ajis ě aky ipo řebné. 2. MATHESIUS AMARTY JAKO OSOBNOSTI AJEJICH VZTAH Obě osobnos i jsou nu ně odlišné anezdá se, že by ud žo aly nějak z lášť osobní s yky, ikdy obě žily P aze. Š ýca An on Ma y (německy mlu ící) byl o35 le s a ší než Vilém Ma hesius (mlu ící česky azabý ající se pů odně němčinou, ancouz- š inou, anglič inou isla is ikou a d.). Za ímco Ma y, nímaný později jako enome- nolog ažák Be na da B en ana, pe ně pa řil do adiční adobo é německé ilozo ie, Ma hesia, od začá ku bez ý azné ilozo ické a iliace, do ářeli přede ším jeho češ í aněmeč í uči elé, ale idalší p ažš í bada elé ling is ice, a o edle ješ ě mnoha ji- ných odjinud (zUSA, Anglie, Dánska, slo anských zemí) aješ ě jiné zd oje. Za ímco Ma y se sous řeďo al na ilozo ii podle las ního ýbě u, k e ou ořily hla ně psychologizující hledy do jazyka amyšlení, Ma hesius las ně po ě šinu s ého ži o a s udo al edle jazyka ajazyko ědy i(z láš ě anglickou) li e a u u, k e- ou na uni e zi ě učil jako součás s ého ú azku jakož o p ní p o eso anglis iky unás. Pozo nos ale ěno al imnoha dalším ěcem. Ma y žil až do s é sm i (1914) P aze, j. malém německy mlu ícím k uhu kolegů zněmecké uni e zi y, za ímco Vídeň, k e ou zná al, adalší ilozo o é ní, se začala zdalo a aměla se b zo s á odlišným s á em. Nap o i omu Ma hesius, k e ý se s al p o eso em anglič iny na české uni e zi ě, se elmi b zy s á á dos i známou pos a ou i eřejnou, očemž s ědčí množs í článků ěno aných o e řeným adobo ým o ázkám české společnos i, OPEN ACCESS FRANTIšEK ČERMáK 91 přede ším kul u ním, z láš ě začínajícím mladém českoslo enském s á ě. Bý al ičas ým hos em pá ečníků, deba ního k oužku předních českých osobnos í (jako např. Ka el Čapek), k e ého se účas nil ip ní českoslo enský p eziden T. G. Ma- sa yk, azáhy se zněj s ala li ná auzná aná osobnos české kul u y, připomeňme si jen unkci odbo ného po adce českoslo enského minis e s a škols í akul u y. Předs a a amožnos , že by Ma hesius byl e s ých ling is ických názo ech o li - něný Ma ym, se obje ila uO. Lešky (2002) apo é (2014) ji opakuje, už jako ho o ou ěc, iRobin Rollinge o á. Přijmou se šak dá jen s ěží, p o ože Leško a zení se na dos upných zaznamenaných ak ech bohužel nezakládají. Při č ení Ma hesia se ně- jaký odkaz na Ma yho nedá nikde nají , s ejně ak šak ani uznání jeho názo ům, a o ani jeho bibliog a ii. Na íc ako ou možnos li u Ma yho, jak se zdá, sám Ma he- sius ú ahu ůbec nebe e, jak píše e s ých Pamě ech (2009, s.210), kde mlu í os ém s uden ském se kání se řemi ýznamnými osobnos mi, p o eso y, k eří přednášeli na ilozo ická éma a, o iž Hos inským (oA is o elo ě Poe ice), V chlickým (oDan- o ě Peklu) apozdějším p eziden em Masa ykem (o ilozo ii nábožens í). Pozname- ná á si: „Jsem ád, že jsem ak poznal přednáško é síni ři ýznačné osobnos i eh- dejšího uni e zi ního s ě a, ale k omu, abych hlouběji nikl do jejich myšlení, ěch dese nebo d anác hodin nes ačilo. To éž lze říci ojednohodino é přednášce ilozo a Ma yho na německé uni e zi ě, k e ou jsem poslouchal lé ě 1904“. Jiný momen edoucí kdomněnce, nikde šak o málně ničím podložené, že by Ma y měl li na Ma hesia, se ysledo a nedá. Ten o domnělý li by se při om neměl zaměňo a za známý ak , že Ma y y olá al obdi uR. Jakobsona, k e ý přesidluje do P ahy . 1920 zodlišného (moske ského) in elek uálního ok uhu. To o isku ečnos , že yšel společný ediční ú odník kp nímu číslu časopisu P ažského ling is ického k oužku, j. Slo a aslo esnos i z . 1935, ok e ém mlu í iR. Toman (1955), mohly mí s ůj podíl na předs a ě oo li ňo ání. Vú odníku se mlu í opředchůdcích K oužku amezi nimi se edle Masa yka u ádí iMa y. Je možné, že en o odkaz na Ma yho se u obje uje p á ě pod li em R. Jakobsona, spíše než V. Ma hesia. P ažský ling is ický k oužek (založený 1926, PLK), následo aný zah aničí záhy dal- šími podobnými, ys upuje přede ším pod li em V. Ma hesia jako meziná odní aso- ciace s uk u alis ická a unkční sd užující ling is y ineling is y; pe ně se o ien uje pře ážně synch onně, a edy nehis o icky. Mezi její hla ní p obí aná éma a pa ří jazyko ý znak, onologie a unkce e s uk u ním ámci, k e á byla značně zdálená od dří ějších psychologických přís upů aspekulací o ýznamu, edy éma u, ok e- ém se disku uje, bez jasného konsenzu, dodnes (s o . iČe mák, 1995, 1996). Součás í náplně činnos i PLK se pochopi elně s ala ě šina éma , k e á do ling is iky přináší F. de Saussu e. 3. ANTON MARTY An on Ma y (1847–1914) po Wü zbu gu, Vídni adalších mís ech přechází do Čech as á á se ek o em p ažské německé uni e zi y ap o eso em ilozo ie P aze . 1897. Jeho hla ními éma y, jimiž se ak či onak zabý al, bý ala éma a nějak jazyko á, kde jazyk se čas o nahlíží gene icky. Pa ří mezi ně, podle Rollinge o é (2014): OPEN ACCESS 92 ČASOPIS PRO MODERNÍ FILOLOGII 99, 2017, Č. 1 A Jména ba e ( z ah kpe cepci ba e , podle níž homé š í h dino é, zjedno- dušeně řečeno, nedokázali ozlišo a mezi zelenou/mod ou/ ialo ou na jedné s aně ače enou či žlu ou na d uhé s aně), následo al B Pů od jazyka (psychologická polemika p o i na i ismu, j. e lexy aasociace s e lexy, k e é p odukují z uky), následo aný ím, čemu ši oce říká C Desk ip i ní sémaziologie, jeho opus magnum, k e ou spojuje ůzně sou isející oblas i (o om ješ ě íc dál), akonečně D ú ahy oP os o u ačasu (kde se p os o ačas nímají jakož o objek i ně exis- ující ne eálné en i y, j. jako y, k e é nejsou ázány kauzálním nexem (kdy edy p os o sice není eálný, ikdyž exis uje aje nekonečný, za ímco čas je ap io ně daný). I ak o jen malá anáznako á ukázka způsobu jeho analýzy aa gumen ace před- chozí poznámce ukazuje, jak hluboko psychologicky je e s ých ú ahách ponořený. Ma yho ú ahy šak ždy yús í sou islos sjazykem, jakkoli ne o šem ling is i- kou ajejím dnešním e minologickým ins umen á iem. Vli ilozo ů apsychologů na Ma yho je zřejmý, ať už jde olidi jako B en ano, F ege či ýznamně psychologicky alogicky o ien o aného Husse la, není šak nijak přek api ý, u ědomíme-li si Ma yho p imá ní o ien aci na jazyk (k e á aky ys ě - luje, p oč se mu říkalo „B en anů minis jazyko ých ěcí“). S o nejme, ješ ě sou- islos i spředchozím, o mulaci O o a slo níku naučného cha ak e izující Ma yho pos oje: „Dušezpy né zkoumání edy předchází apodmiňuje jazykozpy né, což pla í z ýšenou mě ou o ýznamoslo í. Ob ácený pos up, os ě lo a i o ázky psychologické jazykozpy nými zamí á.“ Zkoumáním Ma yho příspě ků, pokud jde ojeho odkazy na ling is y, lze zjis- i , že řadu znich pochopi elně znal ače l. Vedle ojedinělých zmínek olidech jako H.Paul, P. Whi ney, Max Mülle aK. B ugmann ( šichni se jasně o ien ují na éma a his o ická ipřímo na pů od jazyka) se opako aně ací kHeymann S ein halo i aza- bý á se jeho názo y. Všimněme si šak, že S ein hal se sám po ažo al za ilologa i i- lozo a (byl edi o W. on Humbold a, sinolog, judais a abiblis a), což naznačuje ijeho p áce G amma ik, Logik und Psychologie: Ih e P inzipien und Ih e Ve häl nis zu Einande (1855), k e á objímá hned několik disciplín najednou anaznačuje jeho ši oké zamě- ření; není edy p imá ně apouze ling is ická. Jedinou ýjimku Ma yho his o ické a ě šinou psychologické o ien aci zde ak předs a uje G. on de Gabelen z, přede- ším aspek ech syn ak ických. Půjde zde šak přede ším o éma C, edy ře í yp zájmu, a o oú ahy ojazyce am, kde jde o ýznam, čemuž Ma y ěnuje snad nej ě ší pozo nos . Vši ším smyslu u jde ojeho názo y na ilozo ii jazyka či ilozo ii g ama iky (obsažené ě šinou jeho Un e suchungen, 1908). Te mín desk ip i ní semaziologie se ehdy někdy nazý al jen séman ika (a o ipod li em B éala);  é době šlo ozje nou sou ěž u edených e mínů (jakkoli se séman ika pů odně yh azo ala p o his o ickou analýzu ýznamu). Vý- znam sám, jak ho Ma y pojímal, se z o ožňo al sobsahem men álních ak ů, ačkoli mnohem čas ěji ak označo al komunika i ní unkci ý azu. Ip o o se alná čás jeho poznámek z ahuje ke komunika i ním ak ům, j. ě ám aobecně p edikacím; od ud pak p amení ijeho dlouhodobý zájem o ě y bez subjek u. OPEN ACCESS FRANTIšEK ČERMáK 93 Ma yho hla ní e mín, k e ý uží al jako označení p o s ou sémaziologii, byly ý azy mající nezá islý ýznam; nazý á je Au oseman ica/au oseman ics (au oseman- ische Ausd ücke), za ímco y, k e é s ůj ýznam nemají, jsou Synseman ica/synseman- ics (Synseman ika). P imá ně zde ychází ze s ého uči ele B en ana, když mlu í oak ech mysli, k e é je řeba chápa jako p ezen ace, úsudky či ak y lásky nebo nená- is i (Vo s ellungsak e, U eilsak e, Phänomenen des Liebens und Hassens), kde je jasným ýchodiskem ýchodisko psychologické. P imá ní anej ě ší řídou au oséman ik, o iž p ezen ací, y ářejí ý oky (Aussagen), po nichž následují další men ální je y. Ty o psychologické pojmy nelze šak zje ně z o ožňo a s a y slo ních d uhů, j. las ními ling is ickými pojmy. Au oséman ika jsou uněj jména a ě y ůzných d uhů, za ímco za synséman ika po ažuje konjunkce, p epozice, ale i lek o ané a y subs an i aslo es; neu či á ymezení ah anice pojmů jsou u jasně idě . To o jeho poje í pohybující se oblas i psychologické, j. předpokládaných čis ě psy- chických/ psychologických en i apojmů ling is ika pochopi elně ě šino ě nepři- jala, a edy ani Ma hesius alidé zPLK. Dnešnímu ling is o i je možná zby ečné předs a o a pojem ni řní jazyko é o my, se k e ým přichází W. on Humbold (jde o„pohled na s ě “, Wel anschauung), k e ý si šak Ma y ykládá zúženě po s ém ak, že zah nuje jen ob azné ame a o- ické ý azy. Jakkoli se jis á módní čás dnešní ling is iky podobném ymezení zhlíží (mlu í se ome a o ickém ob a u), je zje né už uMa yho (ale iudnešní ling- is iky), že přes jeho p acnou analýzu o jako nás oj na popis celého jazyka nemůže s ači . Nes alo se o edy obecným nás ojem popisu ani uMa hesia, ani dnešní lin- g is ice. Připomeňme si šak jen olně podobný amnohem pozdější ý oj oblas i jazyko é ela i i y zakládající se na jménech Sapi a aWho a (jde oSapi -Who o u hypo ézu po d uhé s ě o é álce). Pře ládající psychologický přís up kjazyku se dá spa řo a i ideji in enciona- li y, k e é Ma y ěnuje pozo nos , dobo ých ilozo ických k uzích spíše zřejmě ojedinělou. P á ě ady, jak se má za o, ys upuje do popředí imanen ní po aha jeho přís upu, nezakládající se na nějakém z ahu k eálnému jazyku ajeho a ům. Do- dejme, že udi uje, jak málo jinak spa řo al Ma y sou islos mezi in encionali ou, ok e é u ažuje, a z ahem mezi o mou aobsahem, k e ý zdů azňuje e s ém díle jinde. Další důleži ou řídou au oséman ik jsou emo i a, j. ý azy zbuzující, esp. y- žadující zájem (in e esseheischende Ausd ücke). Ta o řída ne yjadřuje pouze emoce, jak by se zdálo, ale i ý azy ůle. Tu o řídu Ma y nímá jakož o čas ý případ sub- jek i i y asp á ných inesp á ných pos ojů amohla slouži jako inspi ace p o mno- hem pozdější od ě í e alua i ní p agma iky, jakkoli ji ling is é  é o sou islos i nezkoumali. Iposlední Ma yho řída au oséman ik zůs ala uling is ů ě šinou bez po šim- nu í. T oří ji jména adalší ý azy, k e é yjadřují p ezen ace mlu čího. Nazý á je p ezen ační suges i a (Vo s ellungssugges i e) a ozebí á unich aspek y jmen, k e é podle něj obecně mají ýznam. A gumen uje zh uba ak o: e s ém nej las nějším úzu mají las ní jména en cíl, že zbuzují uposluchače jis ou p ezen aci, a a o p e- zen ace se musí p o o nakonec chápa ak, že má komunika i ní ýznam. Ani a o řída, dodejme, nedoznala uling is ů z láš ního uznání. Je řeba doda , že Ma yho OPEN ACCESS 94 ČASOPIS PRO MODERNÍ FILOLOGII 99, 2017, Č. 1 psychologická analýza jmen je dos zdálená Ma hesio ě eo ii jazyko é on ologie ( edy pojmeno ání, ke k e é se á íme dál). Jiný p oblém Ma yho in e p e ace ýznamu je  om, že řadě případů chápe ýznam něčeho sk ze jeho komuni- ka i ní unkci. Ijména in e p e uje p imá ně sk ze jejich komunika i ní unkci, což je pohled dnešní ling is ice silně neob yklý ( iz šak Ma yho oblas i zájmu, u edené níže). A o o je ijád o Ma yho přís upu k unkci, k e ou idí přede ším jako unkci něčeho komunikaci či p opozici (o unkci sys ému zřejmě neu ažuje), jakkoli někdy ne ozlišuje dobře ýznam a unkci. Ma y edy explici ně neliší mezi ím, jak akde ling is é ( če ně ling is ů PLK) ozlišují mezi sys émem a ex em, esp.lan- gue apa ole. V ex u Un e suchungen se pojem unkce obje uje čas o, přede ším e smyslu ole, úlohy, esp. z ahu men ální en i y, esp. obsahu ajazyko ého ý azu. Opako aně se p o o, co by se dnes naz alo sys émo ou unkcí, obje uje náze ge- ne elen Funk ion (obecná unkce) e smyslu nějaké psychické en i y, popř. pojmu (islo a) něco nějak ob ykle yjadřo a , např. pohyb jako e bum, modus jako o mu kondicionálu aj. V om o smyslu lze unkci něčeho aké idě jako přísluš- nos do řídy. A  om o smyslu se obje uje iMa yho poznámka z o ožňující (s.52) obecnou sémaziologii snaukou o unkci (Funk ionsleh e). Pojem unkce, uMa yho značně oz říš ěný, je šak už i jeho době obecný, od ozený zřejmě zma ema iky, ane znikl uněj. Máme-li se pokusi sh nou Ma yho psychologicko-ling is ické ka ego ie, k e é uží á ak e é nazý á ý azy, p o ože odpo ídají men álním en i ám, jež předpokládá, podí ejme se na jeho přís upy s učně apřehledně ( iz z l. Ma y, Un e suchungen 1908, s.225–540). Připomeňme si, že při sku ečném uží ání jazyka, k e é si předs a- íme uMa hesia ( oddílu 4), ě šina znich odpo ídá ě ám, nikoli slo ním d uhům. IAu oséman ika (kon ex o ě nezá islý ýznam, yjadřují men ální ýsky mlu čího) A Vý oky (Aussagen), yjadřují soud, s a mysli, mají podobu ě y ob ykle; B Emo i a, yjadřují emoce a olní p oje y (=B en ano a láska či nená is ); y- olá ají zájem (In e esseheischende), z l. o ázky, impe a i y, a ý azy přání, kde se u ažují i I ealia; oblas je chápána subjek i ně; C P ezen ační suges i a či jména Ma y de ailně speci ikuje ypy pe cepce ajejich p ezen aci (např. kompe - cepce); Namen: mají ýznam ažádají si soud, dis inkce pojmeno ání a ýznamu je zře- elná; II Synséman ika (nemají nezá islý ýznam, ne yžadují ýsky mlu čího); P os ředky: konjunkce, pa ikule, p epozice, ale i lek o ané a y slo es asub- s an i . OPEN ACCESS FRANTIšEK ČERMáK 95 Je řeba šak poukáza na o, že Ma yho zauje í ( las ními) jmény je psychologické jen zčás i. Vlas ní ak pojmeno ání obecném smyslu, a edy dá ání jména či nálepky nějakému objek u či osobě předpokládá ak ú ahy, ozhodo ání a d. Onich šak se  om o ohledu Ma yho ex u najde jen málo ai ako á speci ická slo a jako Nen- nung či nennen (pojmeno ání, po/jmeno a ) se ysky uje jen několik á , a o i  oz- sáhlém úseku ěno aném jménům (kapi ola 6), a šak jen e smyslu ho o ých auž exis ujících jazyko ých o em e z ahu kpojmeno anému objek u. S o nejme u o si uaci sMa hesiem (zde oddílu 4) ajeho onoma ologií, kde se si uaci předcházející ak u pojmeno ání jis á, byť s učná pozo nos ěnuje. Nakonec je šak řeba zdů azni , že Ma y oba odlišné přís upy, j. gene ický ade- sk ip i ní, pečli ě dod žo al. To se šak ne o ná dis inkci synch onní adiach onní, se k e ou přicházejí saussu o š í s uk u alis é, jakkoli je mu blízko. Nebyl nicméně p ní, k e ý si é o dis inkce šiml. Je šak důleži é říc , že Ma y měl idlouhodobý ape ný zájem opů od a znik jazyka (ap osazo al myšlenku, že p imá ní cílem pů odu jazyka je komuniko a , iz bod A ýše). 4. VILÉM MATHESIUS Vilém Ma hesius (1982–1945) byl p o esionálně ozk očený spíše zeši oka, přes íc obo ů. Vedle li e a u y a eřejných kul u ních zájmů ačinnos í no ě z ozeném čes- koslo enském s á ě se sous řeďo al na jazyko ědu, přede ším synch onní češ iny, anglič iny ajiných jazyků, obecně šak ina ši oce synch onní ling is iku (s ýjimkou řídkých počá ečních ýle ů do minulos i). Jako žák ako ých uči elů, jako byl Zuba ý, si na ykl áza se na da a a a na om, že je jich řeba nash omáždi dos a ek před jakoukoli gene alizací azá ě y. Ta o jeho s ánka y s á á os ém kon as u mj. sMa ym adalšími, k eří byli na yklí dlouze p omlou a os ých (psychologických) předs a ách, aniž by měli éměř jakékoli da o é podklady ze sku ečného jazyka, na- ožpak z eálného kon ex u. Ma hesius si byl ždy jis ý ím, co říká, ne p o o, že omu ěřil, ale p o o, že s á pozo o ání zakládal na hojných da ech, k e á, a o je řeba zdů azni , se ážou před- nos ně na ýzkum mlu eného jazyka, k e ý je kon as u kakademické diskusi řeba ep e řádně zkouma . Obecný a ibu , k e ý lze ě šině jeho pos upů apřís upů při- řknou , je unkční, p o ože se ždy p á, jaká je jazyko á ole oho, co zkoumá. P o ože se Ma hesius s al zopako aného zájmu sám předmě em zkoumání (s o .Nekula, Daneš, Leška, Če mák aj., což jsou šichni ling is é, ne ilozo o é), následujícím se bude možné s učně sous ředi pouze na o, co zde může bý ele- an ní, ikdyž čas o zápo ném smyslu, j. o, kde je málo či nic z oho, co by se dalo naz a s yčnými plochami smyšlenkami Ma yho. Všimněme si zpočá ku oblas i opakujícího se Ma hesio a zájmu, mlu eného ja- zyka, přede ším one iky a onologie, uk e ých lze jen s ěží mlu i o om, že se do nich p omí ly Ma yho li y. Ma y e sku ečnos i neměl příliš elký zájem ocokoli , co jeho šeobjímající psychologický přís up nedokázal obsáhnou , a a o oblas p o něj elkou azbu na imanen ní men ální je y nemá. Fonologii při om P ažané přímo ynalezli, edy až po Ma ym, k e ý ji edy ani zná nemohl. OPEN ACCESS 96 ČASOPIS PRO MODERNÍ FILOLOGII 99, 2017, Č. 1 Rané ap o ling is iku zásadní bylo Ma hesio o zauje í jazyko ou a iabili ou (Ma hesius, 1911), j. neus álou exis encí al e nujících a ů, k e ou nazý á jazyko á po enciálnos ; je řeba ji níma jako dů od, esp. p oje alé nes álos i apři ozené změny jazyka ajeho sys ému, přede ším na ok aji jazyka ( edy synch onní kolísání u či ých mezích). Ten o je , jakkoli o mulo aný nezá isle adří e, byl později my- šlenko ě p opojený sde Saussu o ými pojmy synch onie adiach onie, ale isdis inkcí langue-pa ole jakož o spojo ací článek mezi členy obou pá ů opozic. Začal se chápa (jakkoli knelibos i ěch, co olali po s álos i ape nos i jazyce, přede ším spiso - nos p osazujících kodi iká o ů) jako alý je pří omný e ý oji jazyka. Ma hesi- o a aná označení s a ický adynamický se e sku ečnos i shodují spů odními e míny de Saussu a (k e ý Ma hesia neznal), k e ých se později zdal p á ě e p ospěch e - mínů synch onní adiach onní. Sama předs a a neus álého jazyko ého ý oje ane- pe né po ahy jazyka ajeho sys ému by se Ma ymu musela je i jako cizí. Vneposlední řadě se Ma hesius, díky ipozdější pomoci mladších ling is ů, s á á zaklada elem li né eo e ické koncepce, k e ou lze ypicky anejlépe ilus o a na jazyce s z . olným slo osledem (jaký má např. češ ina op o i němčině či anglič- ině), k e ý je znám jako ak uální členění ě né ( esp. unc ional sen ence pe spec i e, popř. unkční ě ná pe spek i a, či o ganizace ypu éma- éma, iz např. Fi bas), poz- ději ijako opic- ocus a icula ion. P o naznačení je zde možné s učně u és , že česká ě a složená ze č yř (au oséman ických) slo O ec če l no iny če a, k e é šak ang- licky odpo ídá jen jediná g ama icky přija elná ě a (My) a he ead ( he) newspape yes e day, připouš í celkem 24 o málně ek i alen ních a ian , např. O ec če l če a no iny, O ec no iny če a če l, O ec če a če l no iny a d. (plus 20 dalších kombinací). Anglič ina šak 23 dalších možnos í nedo oluje (necháme-li s anou poněkud odlišné y ýkací kons ukce—  ěch lze o šem y knou jen jeden člen, jinak se kon igu ace ě ných členů nemění: u edená ě a má ři a ian y s y ýkacím i , jednu swh- ý- azem ane y ýkací pos a ení yes e day na začá ku, mediálně ana konci). Všechny české a ian ní kombinace jsou dány přeskupo áním ýchž č yř ýchozích slo podle po řeb mlu čího akon ex u a šechny, zdá se, mají ypicky speci ický ýznamo ý ods ín, in onaci ikon ex , anejsou edy zaměni elné. (Jak je o šem známo, zdaleka ne šechno, co je sys émo ě možné, je aké pří omno / unkční/  ex u / eálném úzu/.) Vanglič ině je sys émo ě mobilní jen ad e biale aněk e é slo esné komplemen ace, os a ní ě né členy mají g ama ickou pozici, což ylučuje kombino a elnos a í ují- cích pozic. Ten o ak , k e ý si např. anglič í mlu čí plně neu ědomují, ede při jeho pochopení někdy ku či ému údi u. Ak uální členění je uMa hesia unkční syn ax: ě a má o mální členění S– V(přísudek) a unkční členění éma- éma. Aspoň edy olik k omu o Ma hesio u éma u, kjeho zauje í kon ex em aobecně isyn axí, je- jichž ak o ům aséman ickým či unkčním ysům se dos alo analy ické pozo nos i až časem aze s any mnoha dalších. Přes s ou ak o málo konk é ní po ahu není Ma hesio o poje í ak uálního členění nijak jednoduché aponechané jen ágně odhado aným kons uk i ním ni řním lin- g is ickým o mám p oduko aným mysli, ozhodně není ázané z o na na Ma yho: Ma hesius é o ěci ěno al pozo nos dlouhodobě anik e ak ho při om suznáním nezmiňuje. Dodejme jen, že e sku ečnos i se p ní oho o éma u, zřejmě pod ná- z em éma- éma, do kl Hen i Weil (1818–1909), klasický ancouzský ilolog, jakkoli OPEN ACCESS FRANTIšEK ČERMáK 97 se jeho náze , yložený a ozp aco á aný až češ ině, dá plným p á em přisuzo a V. Ma hesio i. Ojazyko é onoma ologii (pojmeno ání), k e é členění musí předchá- ze ajíž se Ma hesius aké ěno al, iz dál. Je šak řeba připomenou , že předs a a azkušenos z oho o je u, známá pod ím či oním jménem e íce jazycích byla známa dlouho, jakkoli ne  ámci p oblema ického psychologického přís upu. Ma y (1908, s.144–150) u má jen dos ágní aobecné předs a y, k e é yjadřuje, aspoléhá jaksi na psychologické síly působící kdesi pozadí za scénou, k e é šak blíže nijak ne ozp aco á á; s ejně ak u nenabízí jediný příklad. Podí ejme se na jeho předs a u (za použi í in e p e ace Rollingo é): „Pokud jde okons uk i ní ni řní ling is ické o my, lze říc , že ěmi o je cokoli , co se mysli p odukuje sk ze ling- is ické kons ukce (pochopi elně če ně syn ak ických), ať už jsou inhe en ní jako ako é daném jazyce, či jsou ýsledkem indi iduálního s ylu. Vjazyce, kde se napří- klad slo eso klade na konec ě y, může bý posluchač ys a en dohadu ohledně oho, co mlu čí míní, dokud ě u nedokončí.“ Ale jak se oho šeho dosahuje konk é ně, se blíže neříká. V ozmáchlém úsilí přináší Ma hesius nakonec las ní předs a u apoje í jazy- ko ého ungo ání, esp. unkční ling is iky předs a ující jazyk akci, j. od p o- počá ečního pojmeno ání až po ýsledné o mulace e ě ách kon ex u. Zah nuje šechny ele an ní áze myšlení ajeho p ojekci do jazyko ých o em (jazyko ého pojmeno ání) če ně sře ězení ěch o nomina i ních o em do unkční ě y či ě kon ex u. P ní čás jeho koncepce unkční ling is iky se časem začala aké nazý a unkční onoma ologie, d uhá pak dos ala náze unkční syn ax aobojí se zcela lišilo od šeho, co se oblas i napsalo, pokud se ůbec něco napsalo. Bez zacházení do pod obnos í (ok e ých měl Ma hesius za o, že pa ří do psy- chologie, disciplíny, oníž oho ne íme dos ani dnes) musí pos ači jen náč . Jako předpoklad Ma hesius zmiňuje zh uba o o: uspokojení po řeby mlu čího něco sděli musí začí sh ubou myšlenko ou analýzou myšlenky či předs a y, k e ou chce y- jádři , k e ou následuje sladění ýsledku ako é analýzy sexis ujícími jazyko ými způsoby a o mami anáslednou ling is ickou subka ego izací, k e á se p oje uje e ýsledné jazyko é o mě, unkčním pojmeno ání, nominaci, esp. šíře onoma ologii. Následně se a o jazyko á pojmeno ání unkčně p opojí au edou do zájemných z ahů, ob ykle do podoby kon ex o ě ázané ě y, založené na exis ujících ě ných zo cích. Až po ud jde pouze oh ubou podobu Ma hesio y unkční syn axe, níž je řeba speci icky před zá ě ečnou podobou sdělení odliši ješ ě ázi li u ak uálního členění ě y, k e é espek uje konk é ní kon ex o é ak o y apřizpůsobuje jim ě u  ele an ní konk é ní podobě. Funkční onoma ologie (nejlépe snad ukázaná Ma hesio i, 1966) se může zdá , že má blízko Ma yho poje í jména, ale je o jen zdání. Fo málně Ma hesius u čuje p o jazyk jako jeho nu né hla ní ypy de i aci, skládání akolokace jakož o jeho sys- émo é p os ředky azpůsoby. Azde přichází aké se s ými č yřmi ypy pojmeno ání (k e é nelze směšo a sMa yho psychologicky danými pojmy), jimž odpo ídají i ypy lexikálního ýznamu. Význam ěch o pojmeno ání je na íc řeba liši podle oho, zda pa ří do sys ému (langue, známého z l. ze slo níku) nebo do kon ex u (pa ole), a šak zba ené už nepo řebných séman ických ysů aj. Tak o u přehledu lze idě složky: OPEN ACCESS