Dohlíže , léči , es a .
Několik pos řehů kpůsobení
apoš olských nunciů zemích Ko uny české
Pa el Banďouch SJ
TO SUPERVISE, TO CURE, TO PUNISH. AFEW OBSERVATIONS ON THE WORK
OF APOSTOLIC NUNCIOS IN THE LANDS OF THE CROWN OF BOHEMIA
The a icle ocuses on one aspec o he wo k o apos olic nuncios o he empe o in he la e 16 h and
ea ly 17 h cen u y in he lands o he C own o Bohemia. Based on he analysis o selec ed documen s
o ecclesias ical p o enance, including co espondence be ween he nuncios and he Cu ia, i high-
ligh s he impo ance o legal e minology and u ns o ph ase in he discou se unde s udy.
KEYWORDS:
nuncios; ecclesias ical his o y; he lands o he C own o Bohemia; he Ca holic Re o ma ion; eccle-
sias ical law; p o incial law; he papacy
Ten o článek do značné mí y ychází zdosa adního s a u mé dize ace oapoš ol-
ských nunciích ucísaře p ních le ech lády Rudol a II.1 Jeho cílem je napomoci po-
chopení pa adigma u, podle k e ého jednala římská ku ie se soudobou společnos í
zemí Ko uny české. Nuncio é, jakož o yslanci azás upci papeže, h áli p ak ickém
upla ňo ání é o ize zásadní oli. Byli o iž mezičlánkem mezi d ěma zás upci před-
s a ujícími do značné mí y idealizo aný uni e zalismus západního křesťans a, edy
mezi papežem acísařem. Vize ku ie apředs a y mís ních poli icky činných oby a el
se ale čas o pomě ně ýznamně lišily, s ejně jako předs a y papeže acísaře. Význam-
nými body ozepře byly zejména o ázky sou isející s ole ancí jiných kon esí aupla -
ňo áním cí ke ního azemského p á a ůči nim.2
Na základě analýzy použí aného disku zu cí ke ních předs a i elů,  ámci o-
ho o ex u přede ším s á ních sek e ářů S a ého s olce, se ukazuje ambi alence mezi
sebepoje ím cí k e jakož o „soudkyně“ azá o eň „lékařky“. Zdá se, že zemích Ko-
uny české e sledo aném období pře ažo ala spíše ole soudco ská, a o nikoli ná-
hodně, ale p og amo ě. Ta o oblas o iž byla obydlena d i é ě šině křesťany, což
na základě dobo ého u ažo ání cí ke ních předs a i elů ýznamně o li nilo způsob,
jakým se kní ku iální poli ice přis upo alo. Speci ikum pak spočí alo  om, že se
jednalo ozemě se sice malou, ale zpoli ického hlediska elmi ýznamnou ka olickou
menšinou (co se ýče s a o ské obce, ládnoucího pano níka icí ke ní sp á y). Zá o-
eň šlo ozemě nímané ku ií jako mís o, sk ze k e é začala do Ge manie (země Ko uny
1 Její náze zní Apoš olš í nuncio é P aze počá ečním období lády Rudol a II. ajejich ýznam
p o společnos zemí Ko uny české (1578–1594).
2 V ámci oho o článku použí ám e míny „cí ke ní p á o“ a„kanonické p á o“ jako sy-
nonyma.
OPEN
ACCESS
106 HISTORIE — OTÁZKY — PROBLÉMY 1/2022
české byly ždy chápány jako součás é o oblas i) p onika neka olická učení, popi-
so aná čas o pomocí analogie snakažli ými nemocemi.
Při zp aco ání článku jsem ycházel přede ším zp ních lis ů S a é kong egace
p o šíření í y (Sac a cong ega io de p opaganda ide, 1622) adek e ů iden ského
koncilu (1545–1563). Následně jsem se snažil po o na , jakým způsobem od ážely po-
žada ky kladené ku ií na apoš olské nuncie u o ambi alenci.
Na om o mís ě je nu né zdů azni , že se jedná pouze o yb aný aspek působení
nunciů. Celko á ak i i a nunciů byla mnohem pes řejší. P á ní kono ace ale zas á ají
 om o ohledu ýznamnou oli.
DVĚ TVÁŘE CÍRKVE: SOUDNÍ AAPOŠTOLSKÝ ÚŘAD
„Nej yšší úřad papeže zah nuje še, co může náleže ke spáse duší, ale žádná ěc není
důleži ější než péče o šeobecnou í u. Kní přináleží d ě nezby né ak i i y: p ní je
její zacho ání u ěřících, byť řeba is ím, aby byli es y přinuceni pe ně se jí d že ,
d uhá je její hlásání ašíření mezi ne ěřícími. P o o se d ží e s a é cí k i d ojí způ-
sob pos upo ání: p ní je soudní, kněmuž je založen úřad s a é ink izice, d uhý je
mo ální, nebo spíše apoš olský, k ůli němuž jsou neus ále ysíláni dělníci mezi ná-
ody, k e é oho mají nej ě ší po řebu.
Ap o o byly y ořeny ozličné semináře akoleje za účelem ýuky ěch, k eří
mají bý posláni, aběhem s ého pu o ání mají podpo o a no é kon e i y. Apřes-
ože pon i iko é ždy dbali snej yšší péčí ooba y o úkony, jak se sluší, nikdy se
šak Římě nezaložilo s álé edení p o d uhý znich, kněmuž by še o, co je  om o
ohledu konáno křesťans u, mohlo odkazo a , ak jako se učinilo p o p ní.“3
Ten o ex je ú odem ůbec p ního lis u S a é kong egace p o šíření í y. Nechci
nyní ěno a pozo nos založení é o Kong egace ani his o ickému ý oji, k e ý mu
předcházel.4 Ch ěl bych se zaměři spíše na o, co o o sebepoje í yjadřuje azčeho
ychází.
3 „Abb accia il sommo u icio del papa u o quello, che alla salu e dell’anime può appa -
ene e, ma niuna cosa maggio men e, che la cu a della ede ca olica. E essendo in o no
aessa due ope e necessa ie, l’una di conse a la ne’ edeli, cos ingendoli e iandio con
pene a i ene la e mamen e, l’al a di spa ge la ep opaga la negl’ in ideli, pe ciò due ma-
nie e di p ocede e sono anco a s a e enu e nella chiesa san a: l’una giudiciale, onde l’o -
icio della san a inquisizione si o a ins i ui o, l’al a mo ale opiu os o apos olica, onde
le missioni degli ope a ii a ipopoli che più n’hanno bisogno s’ind izzano del con inuo.
Equindi si son a i a i semina i ecollegi pe ammaes a e colo o, che si hanno da man-
da e, epe anda sos enendo li nuo i con e i i. Ecome che li pon e ici habbiano semp e
alla so ana cu a di ambedue ques ’ ope e a eso, come con eni a, non si è pe ò giamai
po u o s abili e in Roma un pe pe uo go e no pe la seconda di esse, al quale u o cio, che
si ope a nella ch is iani à, si habbia da i e i e, come si è a o pe la p ima.“ Ci .podle
Hynek KOLLMANN (ed.), Ac a sac ae cong ega ionis de p opaganda ide es ges as Bohemicas
illus an ia I. 1622–1623. 1, P aha 1923, s.1–2.
4 V om o ohledu odkazuji na: Gio anni PIZZORUSSO, Go e na e le missioni, conosce e il mon-
do nel XVII secolo. La cong egazione pon i icia de p opaganda ide, Vi e bo 2018.
OPEN
ACCESS
PaVEL BanďOUCH SJ 107
Hla ním bodem je spojení ole soudkyně (ženský od odkazuje kcí k i) aapo-
š olky. Ta o kombinace přísnos i ap á a smí nos í ahlásáním není jedinou kom-
binací oho o ypu, k e á se cí ke ních dokumen ech nachází. Vdokumen ech
iden ského koncilu, edy  ex ech, k e é mají  ámci soudobé ka olické cí k e
mimořádnou au o i u, nalezneme podobný přímě , a o pojednání os á os i smí-
ření. Ta o s á os opě ukazuje cí ke pozici soudkyně, ale zá o eň je zde, podobně
jako předchozím případě, pří omen pozi i nější elemen : lékařs í.
Ve II. hla ě 14.zasedání (lis opad 1551) se kons a uje ozdíl mezi kř em apoká-
ním jakož o s á os mi, neboť „je jis ě známo, že udělo a el kř u nemá bý soudcem,
p o ože cí ke nesoudí nikoho, kdo do ní ne s oupil b anou kř u […]. Jinak je omu
o šem s ěřícími, k e é K is us křes ní koupelí jednou p o ždy učinil údy s ého
ěla; p o ože ch ěl, aby, když se po é posk ní nějakým zločinem, nebyli již obmy i
opako áním kř u, což ka olické cí k i není zžádného dů odu do oleno, nýb ž
aby se jako iníci pos a ili před en o ibunál, amohli ak bý ozsudkem kněží
os obozeni ne jednou, nýb ž ždy, kdykoli se kněmu se spáchanými hříchy kajícně
u ečou.“5 Kněží mají při ukládání zados iučinění přihlíže k omu, že „neslouží jen
koch aně no ého ži o a ajako lék na nemoci, nýb ž aké kpo es ání apoká ání
minulých hříchů“.6
Opo řebě yzna us á os i smíření šechny hříchy, na něž si byl kajícník schopen
zpomenou , se mlu í analogii slékařs ím, což nepříliš, ale přeci jen zmí ňuje
celko ý pře ažující ob az soudu: „A šak i, k eří něco jiného a ědomě něk e é [hří-
chy] za ajují, nepředkládají božské dob o ě p os řednic ím kněze kodpuš ění nic.
Jes liže se o iž nemocný s ydí odk ý před lékařem s ou ánu, lékařská ěda nemůže
uzd a i o, co jí zůs ane sk y o.“7
Vpřípadě kř u, k e ý může bý nímán jako misijní s á os pa excellence, edy
není na mís ě soud, k e ý naopak má s é mís o us á os i smíření.8 Misijní působení
se udíž od pas o ace pokř ěných liší podobně jako jedna s á os od d uhé, ačkoli mají
5 „[…] cons a ce e, bap ismi minis um iudicem essem non opo e e, cum ecclesia in ne-
minem iudicium exe cea , qui non p ius in ipsam pe bap ismi ianuam ue i ing essus.
[…] Secus es de domes icis idei, quos Ch is us Dominus la ac o bap ismi sui co po is
memb a semel e eci ; nam hos, se si pos ea c imine aliquo con amina e in , non iam e-
pe i o bap ismo ablui, cum id in ecclesia ca holica nulla a ione licea , sed an e hoc i-
bunal, umquam eos sis i olui , u pe sace do um sen en iam non semel, sed quo ies
ab admissis pecca is ad ipsum poeni en es con uge in , possen libe a i.“ Ci .podle Ignác
An onín HRDINA, Dokumen y iden ského koncilu, P aha 2015, s.104.
6 „[…] non si [sa is ac io] an um ad no ae i ae cus odiam, e in i mi a is medicamen um,
sed e iam ad p ae e i o um pecca o um indic am, e cas iga ionem.“ Tam éž, s.113.
7 „Qui e o secus aciun , e scien e aliqua [pecca a] e inen , nihil di inae boni a i pe sa-
ce do em emi endum p oponun . Si enim e ubesca aeg o us, ulnus medico de ege e,
quod igno a , medicina non cu a .“ Tam éž, s.108.
8 Je p a dou, že křes je nejen záleži os í misií úzkém slo a smyslu, ale je obecně iniciač-
ní s á os í p o šechny křesťany. Označi křes jako misijní s á os ale odpo ídá islo ům
e angelia podle s .Ma ouše, kde zm ých s alý Ježíš posílá (mi e e, od ud missio, misie)
apoš oly, aby si získali za učedníky šechny ná ody, kř ili je aučili je zacho á a še, co jim
přikázal (M 28).
108 HISTORIE — OTÁZKY — PROBLÉMY 1/2022
zje nou ni řní sou islos . Popis předepsané cí ke ní p axe na základě dek e ů edy
zásadě odpo ídá ozlišení, k e é nalézáme dří e ci o aném lis u.
To o poje í mělo pochopi elně eálný aznačný dopad na přís up kpopulaci oblas í,
k e é byly éměř úplně ch is ianizo ané. Výjimku  om o ohledu ořilo zejména ži-
do ské oby a els o. Funkce ycho a elská (dohlížecí/soudní) začala ýznamně ane-
yhnu elně pře ažo a nad olí apoš olskou. Os a ně ičeský e mín biskup ychází
zřeckého episkopos, což je las ně en, k e ý dohlíží na u či ou diecézi. Podo ýkám,
že se jedná pouze ojeden zaspek ů biskupského úřadu, k e ým nemá bý nego án
ši ší ozmě jeho unkce. Jakkoli jsou šak biskupo é nímáni ka olické adici jako
nás upci apoš olů, p axi byla jejich unkce do značné mí y odlišná op o i omu,
co idíme jako náplň působení apoš olů No ém zákoně. To bylo způsobeno his o-
ickým ý ojem a pods a ě úplnou změnou pozice křesťans í  ámci p á ního
apoli ického sys ému.
Křesťanská í a se o iž řadě zemí s ala neodmysli elnou součás í zřízení jed-
no li ých pans í, přede ším římském impé iu apoli ických ú a ech, k e é na
něj na azo aly. P ohřešek p o i íře byl edy nímán jako přes upek p o i eřejnému
pořádku, espek i e p o i jeho do u či é mí y ek i alen nímu bonum commune. Ana-
opak.9 Ne ždy se ale jednalo osynonymum. V á íme-li se kzemím Ko uny české, ak
době nepokojů spojených sudálos mi po sm i Jana Husa (ke sledo ání delšího ý-
oje  om o územním celku na om o mís ě pochopi elně není p os o ), edy době
zásadní p o us ano o ání modu i endi mezi s anou pod obojí apod jednou, bylo sice
nímáno úzké sepě í mezi Božím zákonem aobecným dob em, ale nešlo ojedno a o-
éž.10 Zdá se, že a o okolnos byla zásadní odlišnos í op o i ku iálnímu úhlu pohledu.
Už dří e se obje o aly skupiny ý azněji na ušující dok inální ací ke něp á ní
jedno u západního křesťans a, jako řeba ka aři jižní F ancii nebo aldenš í, k eří
se zLyonu ozp ýlili po celé E opě. P ní skupinou, k e á se ale e ablo ala dlouho-
době— ponechá ám s anou o ázku schizma u s ýchodní cí k í— byli p á ě husi é,
espek i e s ana pod obojí.11
9 V om o ohledu je signi ikan ní poslední kapi ola dějin Eusebia zCesa eje, k e á ys ě lu-
je í ězs í Kons an ina nad Liciniem na základě Kons an ino y zbožnos i. Kons an in—
jako zo p o křesťanské pano níky— se  om o poje í s a á iozacho ání o odoxie ao -
op axe aexplici ně dá á naje o s ůj z ah kBohu: „P o o Kons an ino i ajeho synům
plným p á em pa ří mocná říše ane řeba jim ji zá idě . Vymazali bezbožnos dří ějších
ládců aplně si ědomi dobe , k e á jim Bůh p okazo al, idi elným způsobem dá ali na-
je o s ou lásku ke c nos em akBohu izbožnos a děčnos božské by os i.“ Eusebius PAM-
PHILI, Cí ke ní dějiny, P aha 1988, s.189.
10 Pe ČORNEJ, Vzbúřenie, búře, búřka ahusi ská e oluce, in: Pa lína Rych e o á— Pa el
Soukup (edd.), He esis semina ia. Pojmy akoncep y bádání ohusi s í, P aha 2013,
s.111–137, zde s.124–127.
11 O ázka, nakolik byli pod obojí „u ni ř“ nebo „ ně“ ka olické cí k e, byla zkoumána elmi
pod obně : Pa el SOUKUP, Kauza e o mace. Husi s í konku enci e o mních p ojek ů, in:
am éž, s.171–217. Au o o o s ano isko se dá sh nou k á kou ci ací: „Na ůzných mís ech
la inské E opy došlo  ámci jis ého delšího, ale ne bezbřehého časo ého úseku kpodob-
ným přeměnám cí k i aspolečnos i, k e é nebyly sluči elné sdosa adní, adiční před-
s a ou o om, jak se má cí ke o ganizo a ajak má ungo a . Re o mace se ak je í jako
OPEN
ACCESS
PaVEL BanďOUCH SJ 109
Exis ence s any pod obojí a o, že kní příslušela elká čás s a o ské obce (ne-
hledě na ě šino é poddané oby a els o), byla p o římskou ku ii aka olické ladaře
p oblémem, k e ý se nicméně oním „soudním“ přís upem dlouho nedařilo „ yřeši “.
Dle dobo ých s ědec í je pomě ně zje né, že přís up cí ke ních předs a i elů byl
podobnější soudnímu p ocesu než snaze odohodu na základě dispu ace.12
Papežo é aku ie se snažili s ou au o i u, k e á byla de ino ána pods a ě p á ní
e minologií, upla ňo a přede ším sk ze legá y anuncie, edy yslance, k eří měli
jiné p a omoci než mís ní biskupo é. Vpřípadě Čech, kde a cibiskupský úřad zůs al
po dlouhá dese ile í neobsazený, byla ole nunciů snad ješ ě ma kan nější.
Celou záleži os je důleži é níma isk ze dobo é diskuze o om, jaké pos a ení
las ně mají mí jedno li é s á y asnimi spojené cí k e ůči uni e zálním celkům,
k e ými bylo císařs í apapežs í. Jak upozo nil například James Muldoon, názo y
zdů azňující su e eni u  ámci speci ického s á ního ú a u se kon on o aly aspo-
lužily is adičním uni e zálnějším pojmem impe ium a západním křesťans u
exis ujícím přes ědčením o oli císařů apapežů řízení křesťans a.13
Pozo nos , k e ou ku ie ěno ala si uaci zemích Ko uny české, se z ýšila přede-
ším od oku 1578, kdy začali nuncio é p a idelněji pobý a P aze, ade ini i ně od
oku 1583, kdy Rudol II. přenesl do oho o souměs í s ou ezidenci.14
S a egií ku ie idomácího klé u bylo a na pla ných zemských zákonech, k e é
umožňo aly exis enci s any pod obojí as any pod jednou. Dří ější snahy ze s any
ku ie směřo aly ke znepla nění d oj ěří, yjádřeného přede ším kompak á y, jako
změna, k e á přinesla al e na i u křímské cí k i, a o podobě eřejně ungující cí ke ní
s uk u y, jež sopo ou e s ě ské moci y ořily podmínky p o ak ickou kon esionalizaci.
Husi s í jako jeden z e o mních p oudů ako ou si uaci nas olilo“ (s.215).
12 Vzásadě můžeme  om o duchu analogicky zmíni i o, jak Husů p oces hodno í e s é
ynikající publikaci Jiří Kejř. Hus akoncilní o co é o iž měli zásadně odlišnou předs a-
u o o ině, na k e é se se kali. S o .Jiří KEJŘ, Husů p oces, P aha 2000, s.200–212. Po-
dobnou logiku nalezneme iuHájkem zmíněné poznámky legá a Ca ajala smě em kRo-
kycano i, byť je řeba mí na ědomí bele is ický s yl au o a k oniky: „Milý synu, nejsem
poslán sem na hádání, ale knáp a ě.“ Václa HÁJEK ZLIBOČAN, K onika česká, ed. Jan Lin-
ka, P aha 2013, s.981. S učný, ale in o mačně boha ý popis Ca ajalo a ži o a lze naléz
An onín KALOUS, Pleni udo po es a is in pa ibus? Papežš í legá i anuncio é e s řední E -
opě na konci s ředo ěku (1450–1526), B no 2010, s.179–182.
13 James MULDOON, Empi e and O de . The Concep o Empi e, 800–1800, New Yo k 1999, s.6.
14 Ins ukce p o O azia Malaspinu (?–1582) z oku 1578 se si uace zemích Ko uny české ý-
kají ješ ě ela i ně ok ajo ě, pods a ě je ě ší zmínka pouze opo řebě obsadi olomouc-
ké biskups í. Nalezneme nich ale analogickou a gumen ační s a egii ůči pano níko-
i. Ačkoli se jedná oúsek ýkající se p o es an ských kaza elů e Vídni, je zmíněna po řeba
přes ědči Rudol a II., aby kpodobným opa řením sáhl e šech zemích, kde je zeměpá-
nem, z láš ě když podle pisa ele ins ukce jde oideu, k e ou už Rudol usku ečni ch ěl.
Po lačení neka olíků mu přinese nejenom zásluhy uBoha, ale zajis í mu ipoli ickou s a-
bili u území, jehož ámci se podaří o o opa ření upla ni . Podobná eakce aké pomůže
posíli au o i u císaře ůči las ním poddaným. Alexande KOLLER (ed.), Nun ia u en des
O azio Malaspina und des O a io San ac oce. In e im des Cesa e dell’A ena (1578–1581), Be -
lin— Bos on 2012, s.2.

110 HISTORIE — OTÁZKY — PROBLÉMY 1/2022
zemským zákonem. Nyní se d oj ěří s alo hla ním a gumen em, k e ý měl omezi
ozšíření ěch skupin, k e é se  ámci ěřících pod obojí „scho á aly“, jak o nímali
konze a i nější u ak is é as ana pod jednou. Přes o šak in e ní komunikaci
nepřes á á bý d oj ěří pouze dočasně ole o anou ýjimkou.
Vyzní á las ně až i onicky, že p á ě s ana pod obojí dosáhla oho, že císař Max-
milián II.  oce 1567 p ohlásil kompak á a za nepla ná, nicméně „ šak na en zpuosob
anejinak, aby  om o k álo s í žádná jiná í a neboliž o eligie mimo s anu pod
jednú apod obojí zpuosobou přijímajících, ak jakž od s a odá na  om o k álo s í
se zacho á alo, pod žádným ymyšleným obyčejem přijímána a pěna nebyla.“15 Po-
mě ně olnou pla o mu p o exis ující křesťanské skupiny pak předs a o ala pouze
ús ně sch álená Česká kon ese z oku 1575.
P o nás in oho, jaký byl disku z nunciů anakolik odpo ídá mé hypo éze, že ý-
znamnou úlohu  om o kon ex u seh á al ju isdikční/soudní model působení, jsem
se ozhodl z oli několik ú y ků zko espondence mezi papežs ím (  ámci ku iál-
ního sys ému byly záleži os i nunciů delego ány s á nímu sek e áři) anuncii, k eří
působili našich zemích. Ú odní ex ždy ychází zŘíma, e en uální eakce, k e é
celou záleži os oz íjí, pak už iod nunciů samo ných.
Než přis oupíme ksamo né ko espondenci, je důleži é zmíni ješ ě d a body. Zap é
se nelze domní a , že nuncio é se zabý ali ýh adně záleži os mi zemí Ko uny české.
Ti o yslanci byli las ně zás upci papeže ucísaře ařešili záleži os i ýkající se šech
zemí, kde pano al akde mohl upla ni s ůj li . Mimo o ale exis o ali ladaři (spíše
než mís a), unichž byl us ano en jiný papežský zás upce, k e ý se ěno al speci ickým
p oblémům dané oblas i. Vkon ex u S a é říše římské šlo řeba oKolín nad Rýnem.
D uhým bodem je ak , že pods a ě šichni nuncio é e sledo aném období
měli p á ní zdělání.16 Zdá se edy, že znalos p á a byla p o jednání s cholnými
předs a i eli s ě ské moci nímána jako důleži ější než eologické kompe ence. To
je pomě ně logické, neboť nuncio é byli na mís ě s ého působení ys a eni po řebě
o ien o a se p á ní e minologii i řešení ůzných ypů kauz. Neznamená o ale,
že by jejich úloha byla omezena pouze na p á ní záleži os i.
P ní ú y ek pochází zpísemné kon e zace mezi Ge manikem Malaspinou (cca
1547–1603) as á ním sek e ářem Tolomeem Galliem (1527–1607), konk é ně se jedná
ozp á u s á ního sek e áře z29.p osince oku 1584. Dá á ní ědě , že Malaspina má
yjádři Rudol o i II. papežo u ados z oho, že císař dal e ido a husi ský kalendář
podle dopo učení Malaspino a předchůdce Bonomiho.17 Je zajíma é, že lokální ka o-
lič í páno é aa cibiskup byli spíše p o i, p o ože nech ěli p ohlubo a spo y shusi y,
15 Ci .podle Sněmy české od lé a 1526 až po naši dobu III. 1558–1573, P aha 1884, s.342.
16 Ze ří nunciů ý azněji zmíněných om o článku s udo al Ge manico Malaspina p á a
Pe ugii, Cesa e Speciano Bologni a Pa ii aCa lo Ca a a Římě.
17 Bonomi (či Bonhomini) je spja aké sp og amem obno y ka olické cí k e Čechách y-
p aco aným e spolup áci spředními českými a is ok a y. S o .Ka el STLOUKAL, Počá -
ky nuncia u y P aze. Bonhomini Čechách l. 1581–1584, Český časopis his o ický 34, 1928,
č.1, 2, s.1–24, 237–279. Bonomiho ýznam aněk e é aspek y jeho působení upřesnil To-
máš ČERNUŠÁK, Nuncia u a ucísařského d o a p ních le ech lády Rudol a II. ačeské země,
Český časopis his o ický 111, 2013, č.4, s.728–741.
OPEN
ACCESS
PaVEL BanďOUCH SJ 111
neboť po ažo ali za po řebné spoji se snimi p o i „pikha ům“ (pod ím o e mínem
je řeba si předs a i skupiny na azující na ábo i skou in e p e aci učení Jana Husa,
Jedno u b a skou adalší adikálnější skupiny). Měli ýh ady i ůči dalším bodům
zmíněným s á ním sek e ářem.
Vy iš ěné exempláře předchozího ydání kalendáře měly bý zaba eny amělo se
zamezi dalšímu isku. Gallio ch álí Jiřího Popela zLobko ic aViléma zRožmbe ka.
Lobko ic se zdál bý ocho ný inančně přispě na ři ka olické a nos i p ažském
souměs í azajis i u či ý zásah p o i „pika ům“. Vyb aní ka olíci měli bý u čeni
kcenzuře knih aknihkupec í ak e o mě uni e zi y.18 Vmnoha dalších zp á ách
je aké zmiňo áno dosazení ka olických zemských úředníků jakož o p os ředku, bez
něhož bude možné jen ěžko nějak zlepši s a ka olického nábožens í. Zás upci ka-
olické cí k e pocházející zdomácího p os ředí ale iděli mnohem ě ší po řebu za-
cho ání mí u se s anou pod obojí ( j.s a ou ak is y, pokud bychom měli uží e mi-
nologii Fe dinanda H ejsy) aměli mnohem ě ší pěli os aocho u k yjedná ání.19
Dalším ex em zMalaspino y ko espondence, k e ý zmíním kon ex u p ní lis-
iny, je jeho po zdech po zující p ak ickou nemožnos aplikace cí ke ního p á a:
žádném jiném k álo s í p ý není é o záleži os i ěno ána ak malá pozo nos ani-
kde nemají cí ke ní předs a i elé ak s ázané uce.20 Ku iální předs a u Malaspina
později yjádřil i e s ém k a ilogu, jehož hla ním smyslem je zení, že „s á po-
li ický nemůže a i bez s á u ducho ního“.21
V ěch o ex ech se od áží ouha ku ie po dosazení ako ých úředníků, p o eso ů
aducho ních, k eří budou ocho ni akcep o a nařízení cí k e. Ta se šak dos á á do
u či ého napě í ska olickou menšinou zemi, k e á do jis é mí y p e e o ala ě ší
elko ysos ůči s aně pod obojí. Mnohdy ěžko dosažená zájemná ole ance, p ak-
icky nezby ná p o každodenní ungo ání společnos i, byla něčím, co s a o é abis-
kup příliš nech ěli neu áženě oh ozi . Nuncius op o i omu znášel zjejich pohledu
až přehnané požada ky. Roli  om mohlo h á ale nejen přes ědčení, nýb ž i ak ika.
Vznesení spíše ysokých požada ků mohlo y oři ná lak, pod k e ým se dal yjed-
na lepší komp omis. Malaspino o zou ání nad nedod žo áním cí ke ního p á a ale
jasně ukazuje důleži os , jakou mu ku ie přikládala, p o ože šlo las ně op ak ické
yjádření au o i y ka olické cí k e, k e á kališnickém p os ředí byla uzná ána
18 Robe REICHENBERGER (ed.), Nun ia u be ich e aus Deu schland nebs e gänzenden Ak en-
s ücken, II. Ab eilung, Die Nun ia u am Kaise ho e, I.Häl e, Ge manico Malaspina und Filli-
po Sega (Gio anni And ea Caliga i in G az), Pade bo n 1905, s. 15 (č. 13); opozici s any pod
jednou pojedná á Malaspina lis ě z22.ledna 1585, kde aké ukazuje, že pano ník něk e-
é zpožada ků ani nemůže p o és (s. 29–31, č. 21).
19 S o . am éž, s.38.
20 „Ma c edo bene che V.S.Illma [Gallio] sapia che non si i uo a in u a la ch is iani à
egno, do e sia enu o manco con o che in ques o, de la iu isdi ione ecclesias ica, e do e
siano più liga e le mani aminis i apos olici ne la esecu ione di quello che pu occa al
se i io di Dio e de la san a e o ma ione.“ Tam éž, s.44. Lis je z5.úno a 1585. Po zdech
se nicméně možná ýká obecněji říše jako ako é.
21 Ci .podle Ka el STLOUKAL, Papežská poli ika acísařský d ů p ažský na předělu XVI. aXVII.
ěku, P aha 1925, s. III.
112 HISTORIE — OTÁZKY — PROBLÉMY 1/2022
jinak, než jak by si Řím přál.22 Je ale řeba podo knou , že i ako ý Filip II., k e ého
by bylo jen ěžko možné označi za odpů ce ka olické cí k e, měl elké ýh ady ůči
upla ňo ání cí ke ního p á a, nebylo-li souladu sjeho zájmy. Podobný end lze
sledo a pods a ě e šech „ka olických“ oblas ech.23 Zá o eň z oho ale aké y-
plý á ědomí, že bez s ě ské moci, k e ou p o nuncia logicky předs a uje přede ším
Rudol II., není pods a ě možné o o p á o apliko a . U či á nezá islos cí k e na
s ě ské moci je p o o jen ela i ní, p á ě p o složi os hledání h anic oho, kde se
nachází meze mezi ju isdikcí cí ke ní as ě ské au o i y.
D uhý ú y ek pochází hned zp ní ins ukce (někdy bý á aké použí án pojem
hla ní ins ukce) p o Cesa a Speciana (1539–1607), k e á mu byla zaslána jménem Kle-
men a VIII. (1592–1605). Zdá se zní zje né, že bonum commune azacho ání o odoxie
(měli-li bychom uží dří e použi é e minologie, pak zákona Božího) jsou p o ku ii
neodmysli elně spja é. Fak , že omu ak zemi, níž bude Speciano působi jako
nuncius, není, je dán k izo ou si uací aza jiných okolnos í by bylo nezby né se mu
yhnou . Rozpo y mezi kal inis y alu e ány mají bý dů odem p o z ýšení au o i y
ka olické cí k e, což má bý jeden za gumen ů podaných císaři isk ze jeho ka o-
lické ádce.24 Mimo jmeno ání a cibiskupa je edy řeba omezi šíření he ezí, k e é se
množí, ačkoli podle zákonů země nemá bý ole o ána jiná než husi ská. S ana pod
22 S učně řečeno u ak is é „spojo ali ozhodné odmí ání papežské sp á ní asoudní p a-
omoci suznáním římské ole kněžs í, k e é p okazo ali o dinací s ého kněžs a bis-
kupy obcujícími sřímskou s olicí.“ Zdeněk V.DAVID, Nalezení s řední ces y. Libe ální ýz a
u ak is ů Římu aLu he o i, P aha 2012, s.411.
23 P ak ickým dokladem je podřízení ink izičních ibunálů lokálním biskupům ajiným du-
cho ním či s ě ským au o i ám, ačkoli bula Lice ab ini io zakládající San ’U izio jmeno-
ala de iu e p o u o činnos cen álně řízenou kong egaci: „[členy kong egace, pozn.PB]
nos os e apos olicae Sedis in omnibus e singulis eipublicae ch is ianae ci i a ibus,
oppidis, e is e locis, am ci a quam ul a mon es, ubilibe e iam in I alia consis en i-
bus ac in Romana Cu ia, supe nego io idei, commissa ios e inquisi o es gene ales e
gene alissimos, auc o i a e apos olica, eno e p aesen ium cons i uimus e depu amus.“
Hen ico DALMAZZO— Sebas iano F anco DALMAZZO (edd.), Bulla um diploma um e
p i ilegio um sanc o um omano um pon i icum, Tau inensis Edi io, VI, Augus ae Tau ino-
um 1860, s.344.
24 „V.S.Re .ma [ j.Cesa e Speciano, pozn.PB] ha da p eme e semp e mol o su ques o [aby
byl Rudol II. och aně ka olické í y příkladem p o s é poddané, pozn.PB], p e edendo
che non sia inganna a S.M. à Ces.ada minis i e he e ici nella app esen a ione de’ is-
pe i poli ici e della publica quie e, o e né anco è gius a causa di eme e che in ce i pe-
icoli di g an solle a ione non si p oibisce il p ocede e con p uden i isgua di, poiché la
calami à de p esen i empi a in ce o modo necessa io quel che do e ia esse e abho i-
o. Aques o ine gio e à l’anda iempendo l’animo di S.M. à Ces.ad’al i pensie i e iso-
lu i in una pia e magnanima o ezza e animando insieme iconsiglie i più ca holici e
più since i, mos ando lo o che in ques i empi la mo e del Duca di Sassonia e quella del
Casimi o con le i olu ioni susci a e nei s a i lo o e con inui con as i a Cal inis i e Lu-
he ani po anno da campo d’esse ci a e sicu amen e l’au o i à in a o e della eligione
ca holica.“ Alena PAZDEROVÁ (ed.), Epis ulae e ac a nun io um apos olico um apud impe a-
o em 1592–1628. I.Epis ulae e ac a Caesa is Speciani 1592–1598, P aha 2016, s.3.
OPEN
ACCESS
PaVEL BanďOUCH SJ 113
obojí, k e á je po ažo ána za degene ující, je edy chápána jako he eze, přes ože ole-
o aná. Ods anění husi s í by mělo znamena o e ření ces y p o „uzd a ení“ celého
k álo s í.25 Ačkoli se dá jen ěžko předpokláda , že by o mělo bý učiněno pouze
sk ze donuco ací p os ředky azměny legisla i ě, i o o posels í las ně in e p e-
uji ak, že p o ku ii bylo zásadní přede ším u és pla nou legisla i u do é podoby, že
bude možné zasáhnou p o i s aně pod obojí zpozice s ě ské moci. Podobný pohled
na ěc lze naléz i čás i éže ins ukce ýkající se říšských záleži os í, kde se a uje
před udělo áním koncesí neka olíkům.
Důleži os p á a yplý á iz oho, kolik mís a je e akul ách p o Speciana
( j. p a omocech udělených mu Římem) ěno áno ju isdikčním záleži os em, což
ale pla í p o šechny akul y nunciů, se k e ými jsem se se kal.26
Tře í sé ie ú y ků pochází zins ukcí p o nuncia Ca la Ca a u ( éž Ca a u,
1584–1644).27 Jedná se oosobnos , jejíž písemnos i obsahují řadu údajů nesmí ně cenných
p o pochopení období následujícího běloho skou bi u. Nelze p o o než oceni sku eč-
nos , že se přip a uje edice oho o ko pusu, k e ý zhledem knez ykle dlouhému osmi-
le ému působení Ca a y ucísařského d o a předs a uje op a do ou ýz u.28
Ins ukce začíná in e p e ací zniku a ozšíření neka olických názo ů Ge ma-
nii. Poněkud íce než předchozích ú y cích je zde použí án jazyk lékařs í: názo y
Vikle a, Husa aJe onýma P ažského nebyly ješ ě ak „nakažli ou nemocí“, ale p o-
ože se nepřis oupilo kadek á ní „léčbě“, následně přišel Lu he ajeho působením
se nakazilo celé „ ělo“. Na íc na o o území posléze p oniklo iKal íno o učení, k e é
při edlo Ge manii do ako ého „zd a o ního“ s a u, že se las ně po ažuje za š ěs í,
když se někoho podaří ud že jen  om o špa ném s a u, aniž by upadl do oho nej-
ho šího, k e ým je a eismus.29 Rozmach neka olických názo ů přikládá ins ukce
poli ické nes abili ě, konk é ně spo u mezi Rudol em II. ajeho b a em Ma yášem.
Dokladem z ácenos i ěch o názo ů, pok ačuje ex , je, že ch ěly nejen ymý i habs-
bu ský od aspolečně sním ika olickou cí ke , ale io ládnou ( espek i e i eálně
o ládly) S a ou říší římskou anásledně dobý Řím, aby si ybily s ůj „německý“ hně
na nejušlech ilejší čás i s ě a („Equindi occupa a la maes à dell’ Impe io si a oga-
ano di ole e ino a e l’an iche p e en ioni sop a l’I alia eRoma, e eni e ad is oga e
le edesca abbia nel sacco, enelle uine della più nobil pa e del mondo.“). Tomu ale
25 Tam éž, s.6–7.
26 S o .například akul y p o Ba olomea Po iu, o iš ěné de á ém s azku ře ího oddí-
lu Nun ia u be ich e aus Deu schland na s.444–453, nebo desá ém s azku éhož dílu na
s.7–16 p o O azia Malaspinu.
27 Její hla ní body podal Alessand o CATALANO, Zápas os ědomí. Ka dinál A noš Voj ěch
zHa achu (1598–1667) ap o i e o mace Čechách, P aha 2008, s.75–77. Vycháze budu
z e ze o iš ěné : Die e ALBRECHT, Die deu sche Poli ik Paps G ego s XV: die Einwi kung
de päps lichen Diploma ie au die Poli ik de Häuse Habsbu g und Wi elsbach, 1621–1623,
München 1956, s.105–133.
28 Více oplánu é o edice aoosobě Ca a y: Tomáš ČERNUŠÁK— Tomáš PARMA, Nuncia-
u a Ca la Ca a y ajejí ediční zp aco ání, in: Ja osla Pánek akol., Český his o ický ús a
Římě. S a ape spek i y ediční činnos i, P aha— Roma 2018, s.95–107.
29 D.ALBRECHT, Die deu sche Poli ik Paps G ego s XV, s.107.