Mezi s ědec ím ahalucinací– Lis y z yhnans í
Egona Hos o ského
Ge aude Zand
Uni e zi a Vídeň / Uni e si ä Wien
Něk eří exilo í au oři 20. s ole í učinili s ým éma em ži o emig aci, jen málo znich
se šak e s ém li e á ním díle zabý á přímo ces ou do exilu. Pa ří knim Egon Hos o ‑
ský, jehož Lis y z yhnans í znikly le ech 1939 a1940 na ú ěku zČeskoslo enska
přes F ancii aPo ugalsko do Spojených s á ů a yšly pop é  oce 1941.1 Vynikající
las nos í oho o „po ídko ého cyklu“, jak je označen e ydání Spisech (207), je o ma
ex ů, k e é jsou s ylizo ány jako dopisy. Zcelkem osmi Lis ů sedm začíná da y mezi
6.října1939 a9.dubna1940 aoslo ením jako „pří eli“ nebo „d ahý pří eli“, například
hned p ním lis u: „S ados í bych Vám psal, pří eli […]“ (11), anebo lis u posledním:
„Nedo ede e si předs a i , d ahý pří eli […]“ (65).
Vsamo ných dopisech nenajdeme žádný odkaz, k e ý by za ím o nespeci ickým
oslo ením beze jména směřo al ke konk é ní osobě. Ve s azku Egon Hos o ský ajeho
ados i ži o a je yslo ena domněnka, že přinejmenším jednom dopise by mohl
bý míněn Václa Če ný (s o . HOSTOVSKÁ– SÁDLO– SVOBODOVÁ 2018: 29).
Hos o ský podle é o knihy pláno al emig aci společně sČe ným, k e ý se šak
po om ozhodl jinak apří ele nenásledo al. Če ný sám e s ých Pamě ech zpomíná
přinejmenším na jeden Hos o ského dopis ze zah aničí: „[…] ěsně před příchodem
Němců, d uhé půli úno a, odjížděl do B uselu […]; dne 1.března sdělo al mi již s o‑
je, ýdenní‘ dojmy zciziny“ (ČERNÝ 1992: 100). Jen oněkolik řádků později si Če ný
Pamě ech– poněkud málo ak ně– s ěžuje: „Dou ali jsme ochu e s yk scizinou
p os řednic ím odcházejících spiso a elů […]. Ma ně. Měli cizině co děla sami se
sebou“ (ČERNÝ 1992: 101).
Není řeba za ad esá y Hos o ského Lis ů hleda eálné osoby, neboť jednoznačně
jde oli e á ní ikci. Lis y se ob acejí na imaginá ní p o ějšek, jsou opa řeny i ulky
abyly publiko ány jako po ídko ý s azek. Ne ykazují ani šechny žán o é příznaky
dopisů: na začá ku je sice da um aoslo ení, na konci ale scházejí zá ě ečné o mule
jako přání, o ázky, p osby apozd a y. Poslední ex Lis ů p oklamuje jiný žán ím,
že je označen jako „zápisky“. Začíná slo y „Začínám psá měs ě Lisabonu počá kem
září […]“ (HOSTOVSKÝ 1998: 70), následně se šak opě ob ací na č enáře, jako napří‑
1 Po p ním ydání Chicagu oku 1941 yšly Lis y z yhnans í  oce 1946 i P aze (s o . SVADBOVÁ
1995, 2006).
52 EGON HOSTOVSKÝ
klad ob a em „Vedu ás do Paříže […]“ (IBID.: 84) nebo „Opus ím s ámi Lisabon[…]“
(IBID.: 84).
Dů odem a unkcí oho o pe manen ního ob acení se na ad esá a ex u je zřejmě
snaha oosobní komunikační si uaci se č enářem dopisů, případně po ídek, do níž by
se dala bezp os ředně přenés naléha os au o o a zámě u. Ta o hypo éza může bý
po zena několika příbuznými ex y sobdobnou ema ikou. Jako p ní lze zmíni
T ansi Anny Seghe so é, k e ý yšel  oce 1944.2 Jako omán je sice ex kons uo‑
án jinak než Hos o ského Lis y, ale izde yp a ěč ich ‑ o mě usiluje oposluchače:
přís a ním lokálu Ma seille poz e nějakého cizince anenechá ho odejí , dokud
mu ne ypo í s ůj příběh do konce: „Vám se o še zdá dos i lhos ejné? Vy se nudí e?
[…] Přes o bych ád šechno yp á ěl od začá ku“ (SEGHERSOVÁ 1964: 7–8).3
D uhý příbuzný ex napsal E ich Ma ia Rema que. Jmenuje se Die Nach on Lissa-
bon abyl pop é publiko án  oce 1962.4 Izde nacházíme ámec, do něhož je loženo
las ní yp á ění: yp a ěč ich ‑ o mě, k e ý už několik měsíců se snaží sehna
ýjezdní doklady p o sebe as oji ženu, po ká á lisabonském přís a u neznámého
muže. Ten las ní d ě jízdenky na zaoceánskou loď ad a alešné pasy, k e é yp a ěči
nabízí– pod jedinou podmínkou, že si o iž během é o noci yslechne celý jeho pří‑
běh. Za ímco uSeghe so é mezi yp a ěčem aposluchačem nep oběhne žádná další
in e akce, Rema queů omán je koncipo án jako ozho o , k e ý yp a ěč p okládá
o ázkami akomen áři. P incip, na jakém jsou kons uo ány Hos o ského Lis y, je
jiný: pří el, k e ý je dopisech oslo o án, s ojí ně yp á ěného s ě a, anemůže ak
o li ňo a událos i ani chod yp á ění.
Jako ře í ex ke s o nání bych ch ěla u és jinou p ózu samo ného Hos o ského,
a o Úk y z oku 1943.5 Také zde se yp a ěč ob ací na s ůj p o ějšek, ale jinak než
na neiden i iko a elného „pří ele“ Lis ech. Ad esá ka má zde jméno aiden i u: jde
o yp a ěčo u manželku, k e ou opus il, když Paříži našel no ou lásku; až později
musí jako Žid up chnou před nacis y. Vyp a ěčo a emocionální azba na jeho ženu
apoci y iny ůči ní se p oje ují e elmi suges i ních oslo eních jako například „če‑
káš adočkáš se, Haničko“ (HOSTOVSKÝ 1998: 117), „Já, Haničko, se nedočkám“ (IBID.:
117), „Byla jsi mi, Haničko, dob ou ženou“ (IBID.: 125), „Neodešel jsem od ebe, Haničko,
abych ě pod edl, abych se ne á il“ (IBID.: 142), „Ano, ehdy mnoho nechybělo, abych
ě z adil, Haničko!“ (IBID.: 145), „Jen ak mohu spasi sebe, ebe, Haničko, s ou zemi,
jen ak mohu odčini šechny sku ečné idomnělé hříchy“ (IBID.: 153) anebo „Už jsem se
nebál, […] iděl jsem jen P ahu, ebe, Haničko, ná a , dům ých odičů, naši zah adu,
s ou kniho nu“ (IBID.: 181). Vyp a ěč během p omlu y zmiňuje en o ex aké jako
„záznam“ a„zápisky“: „D ahá Haničko, již pě ýdnů zaznamená ám p o ebe událos i
s ého příběhu. […] Jsem ak šťas en, že mi byl dopřán čas zachy i na papí šechno
důleži é. Z íš edy jednou p a du“ (IBID.: 201).
2 Česky yšel T ansi pod o ožným i ulem překladu Rudol a Vápeníka, pop é  oce 1950.
3 Vněmeckém o iginálu: „Sie inden das alles ziemlich gleichgül ig? Sie langweilen sich? […] Ich möch e
o zdem einmal alles on An ang an e zählen“ (SEGHERSOVÁ 2001: 7).
4 Česky yšel Rema queů omán překladu Rudol a Tomana pod i ulem Noc Lisabonu, pop é  oce
1964.
5 No ela Úk y yšla s ejně jako Lis y z yhnans í pop é exilu (Texas 1943) apo é oku 1946 P aze
(s o . SVADBOVÁ 1995, 2006).
53MEZI SVĚDECTVÍM AHALUCINACÍ
Funkcí yp á ění je edy ucho a a e zpomínce ud že p a du, yda s ědec í.
„A eď zaznamená ám p o ěčnou paměť“ (IBID.: 99), říká jeden zHos o ského y‑
p a ěčů. Li e a u a zde podle Handbuch Li e a u und Religion „slouží jako nezby ný
a chi pamě i (memo ia) p o i zapomínání na bezejmenné“ (KALISKY 2016: 471).
6
Pod
s ědec ím se ozumí „zp os ředko ání ědění s ědka, k e ý událos bezp os ředně
zaznamenal aak em dos ědčení ep odukuje jako s ědec í p o ad esá y zpomínku
na o, co iděl, zažil ací il“ (IBID.: 468).7 S ědec í je z láš ě příhodné jako li e á ní
žán zp aco á ající zkušenos i ěch, kdo e 20. s ole í zažili násilí aú ěky; e ymolo‑
gicky se od ozuje islo o „ma y ium“ od řeckého „ma ys“, s ědek (IBID.: 468).
Spiso a el umunského pů odu Elie Wiesel, k e ý přežil Os ě im, o popsal e ‑
ně: „Jes liže Řeko é ynalezli agédii, Římané epiš oly a enesance sone , ak naše
gene ace našla no ou li e a u u, a o li e a u u s ědec í“ (WIESEL 2006: 172).8 Také
česká li e a u a dobách nacis ického is alinského o ali a ismu yuží ala s ědec í,
jmenujme zde alespoň poe iku Skupiny 42 adeníko ou li e a u u od Jana Záb any až
kJiřímu Kolářo i, například s azek Oči ý s ědek. Nikoli náhodou bylo S ědec í náz em
jednoho zhla ních exilo ých časopisů, k e ý ycházel od oku 1956 e Spojených s á‑
ech aod oku 1960 pod edením Pa la Tig ida Paříži. Také Hos o ského dopiso a elé
jsou si ědomi, že jejich yp á ění má s ědeckou unkci: „Začínám psá […] s ědec í“
(HOSTOVSKÝ 1998: 70), „Je řeba dopsa s ědec í […]“ (IBID.: 112). Au o dopisů je šak
aké čím dál íce ím o úkolem una en: „Už nemohu, už nechci s ědči !“ (IBID.: 112).
Když Hos o ský ema izuje si uaci up chlíků, yp á í aké sám osobě, ikdyž se
iden i a jeho yp a ěčů odlišuje od jeho eálné osoby, řeba pokud jde ojméno, s áří
či ži o ní příběh. Nezdá se mu šak důleži é líči las ní úděl, p o ože en se podobá
osudu šech os a ních up chlíků: „Mám úmyslu, d ahý pří eli, psá Vám co nejméně
osobě. Budu psá aději ojiných, neboť můj ži o […] podobá se na las nějšími znaky
ži o u šech os a ních up chlíků“ (IBID.: 16).
Všem společná byla z á a iden i y: o ožnos se dala doloži hla ně na jménu
adokladech, k e é byly čas o z acené nebo z alšo ané: „ y lidi bez domo a, přišlé
ze šech s ě o ých s an […]. Ukazují si s ále s é papí y […]“ (IBID.: 12). Další ak o
zakládající iden i u je jazyk, k e ý jako p os ředek kdo ozumění z ácí emig aci
ýznam. Mlu í se, jak píše Hos o ský jedné po ídce, „ ichou, us ašenou han ý kou
exulan ů“ (IBID.: 12). Zma ení jazyků upomíná na dobu babylonskou, ale ijiné kódy se
s á ají nes ozumi elnými: up chlíci se posuzují ana zájem pozná ají už jen „podle
oho, co jedí apijí“ (IBID: 53).
Když jsou běžné kon ence nepla né, jis o a eali y mizí ao e í á se p os o p o
i eálný s ě : „Jak idí e, pří eli, sníme so e řenýma očima anaše naléha é s a os i
(co jís , kde spá , čem chodi ) odplou ají pěnách ma ni ých zpomínek aúděsných
předs a ak ch a ně, že ani dobře ne ozpozná áme, co je p a da aco se nám jen zdá“
(IBID.: 16). Sku ečnos se je í jako klam, příz ak nebo halucinace: „Byl o bezpochyby
6 Vněmeckém o iginálu: „Li e a u wi d hie als no wendiges A chi de Memo ia gegen das Ve gessen
de , Namenlosen‘ p oklamie .“
7 Vněmeckém o iginálu: „die Übe mi lung on Wissen du ch einen Zeugen […] de ein E eignis unmi ‑
elba wah genommen ha und du ch den Ak des Bezeugens die E inne ung an das Gesehene, E leb e,
Emp undene als Zeugnis ü einen Ad essa en wiede gib .“
8 Vanglickém o iginálu: „I he G eeks in en ed agedy, he Romans he epis le, and he Renaissance
he sonne , ou gene a ion in en ed anew li e a u e, ha o es imony“ (WIESEL 2006: 172).
54 EGON HOSTOVSKÝ
poše ilý nápad, d ahý pří eli, ypiso a Vám předlouhých dopisech dob od užs í
u ečenců, snimiž se seznamuji e yhnans í, neboť má s ědec í může e snadno
pokláda za halucinace ěžce zkoušeného člo ěka“ (IBID.: 36).
Aby popsal si uaci up chlíků, použí á Hos o ský aké mo i y zá a i asnu: „ píme
zá a í, d ahý pří eli“ (IBID.: 53), „Opakuji Vám, pří eli, zá ať se jmenuje naše nemoc“
(IBID.: 54). Nejen denní záži ky se je í jako zlý sen, ži é sny p onásledují yp a ěče
aké e spánku. In enzi ní sno á ak i i a je podle psychoanaly ické in e p e ace
znakem nezp aco aných dojmů, ale aké ne ědomých s achů, užeb aúzkos í, jimiž
byli up chlíci z láš ě čas o ys a o áni.
U ečencům jejich zou alé si uaci mnohdy pomáhá í a záz aky a mnoha jejich
příbězích se aké záz aky s á ají: „Aslyš e, jaký záz ak!“ (IBID.: 24), „S al se záz ak,
k e ý ozhodl ocelé mé budoucnos i“ (IBID.: 103). To může na jedné s aně spočí a
 om, že kpřeži í bylo sku ečně řeba nep a děpodobného š ěs í, na d uhé s aně si
přeži ší čas o nedokázali ys ě li , p oč p á ě oni měli ako é š ěs í. Zde je na mís ě
ješ ě jednou ci o a Rema queo u Noc Lisabonu, jejíž yp a ěč č enáře ujisťuje: „Ale
na ú ěku, zou als í anebezpečí se člo ěk naučí ěři záz aky, jinak by nepřežil“
(REMARQUE 1993: 7).9 A aké uSeghe so é p o agonis a na o ázku yp a ěče „Jakpak
ses dos al do Paříže?“ odpo ídá lapidá ně „Záz akem“ (SEGHERSOVÁ 1964: 16).10
Česká odbo ná li e a u a Hos o skému y ýká, že příběhy Lis ech aÚk y u jsou
pomě ně nep a děpodobné. Michal Baue řeba k i izuje, že náhoda h aje čas o příliš
elkou oli (s o . BAUER 1998: 20): jednou se h dina zach ání zcela ne ě ohodnou
náhodou, o iž se káním sba onem Loiseauem (HOSTOVSKÝ 1998: 104), jehož Baue
označuje jako „deus ex machina“ (BAUER 1998: 20). VÚk y u Baue o i zase připadá
ne ě ohodně, že h dina yzí náhodou na azí na známého F ancouze, lékaře Aubina
(HOSTOVSKÝ 1998: 154), k e ý ho uk yje, apo é na českého kama áda ze školy Fiše a
(IBID.: 177), k e ý se s al nacis ou ak e ého zabije, aby ho nep oz adil.
Podobný příběh ale má aké Rema que Noci Lisabonu. Zde se up chlík zNěmecka
přes elké nebezpečí ydá á zpě do las i p o s ou ženu, dob od užným způsobem
se oba dos anou opě na s obodu. Na ces ě při om zabije s ého š ag a, nacis u, k e ý
byl odpo ědný za jeho in e naci. I en o příběh působí zcela nep a děpodobně. URe‑
ma quea je popředí příběh ú ěku alásky, k e ý yp á í hla ní h dina, aby jej ymanil
ze zapomnění. Román znikl až č s ole í po his o ických událos ech, k e é líčí, snad
p o o měl au o dos a ečný ods up, aby do yp á ění s ého p o agonis y zasaho al.
P o č enáře knihy ak zniká ex , k e ý se č e jako napína ý k iminální omán.11
Také Seghe so á přiznala las ními slo y, že její kniha má „k ásný milos ný adob‑
od užný příběh“ (ci . podle SCHLENSTEDT 2001: 319).12 Její hla ní pos a a ale není
osamělý bojo ník, je o solidá ní příslušník le ice; a o igu a má demons o a sílu
odboje, jak píše sama au o ka dopisu českému překlada eli jakoú od kp nímu čes‑
kému ydání (s o . SEGHERSOVÁ 2001: 288). Li e á ní zp aco ání p ním období
9 Vněmeckém o iginálu: „Doch au de Fluch und in Ve zwei lung und Ge ah le n man, an Wunde
zu glauben; sons wü de man nich übe leben“ (REMARQUE 1998: 6).
10 Vněmeckém o iginálu: „Wie bis du denn nach Pa is gekommen?“– „Du ch ein Wunde “ (SEGHERSOVÁ
2001: 17).
11 Není náhodou, že s ejnojmenný ilm na očil podle Rema queo a námě u p á ě český ežisé Zbyněk
B ynych, k e ý se p osla il jako au o známých německých k iminálních se iálů (De Kommissa , De
Al e, De ick).
12 Vněmeckém o iginálu: „[Das Buch] ha eine schöne Liebes‑ und Aben eu e geschich e.“
55MEZI SVĚDECTVÍM AHALUCINACÍ
exilu, o iž le ech 1941 a1942, je časo ě blízké líčeným událos em. K omě příběhu
zde nacházíme mnoho e lexí ikomen ářů a aké dis anci au o ky od p oží ajícího
já už ím, že si z olila yp a ěče ich ‑ o mě mužského odu.
Hos o ský y ořil Úk y u h dinu, k e ý je na ú ěku, k e ý se šak aké os o‑
bozuje zpasi i y. Vladimí Papoušek e s é monog a ii jako ý aznou k ali u oho o
ex u označuje „sílu konk é ních činů“ (PAPOUŠEK 1996: 22). Vyp a ěč nejp e za‑
aždí nacis u, po om se připojí kodbojo é skupině, k e á je společens ím poněkud
ajuplným (s o . HOLÝ 2004: 302), ajako její ak i is a obě uje s ůj ži o .
Lis y jsou p o ikladu k omu psány zcela blízko omu, co au o p ožil. P ní ex y
y ořil Hos o ský na ú ěku apodle las ního zení je ch ěl ješ ě Lisabonu spolu
se ses ou s ého amního pří ele přeloži do anglič iny (s o . HOSTOVSKÝ 1995: 64).
Je o elmi au en ické s ědec í osi uaci up chlíků na ces ě, če ně jejich snů, nadějí
ahalucinací. Vypo ídá oosudu celé gene ace na ú ěku a ím o nepřímo éž ojeho
au o o i Egonu Hos o ském, k e ý se Lis ech sice scho á za ůznými anonymními
au o y dopisů, ale cizími příběhy popsal is ůj las ní osud.
PRAMENY:
ČERNÝ, Václa
1992Pamě iII. 1938–1945. Křik Ko uny české
(B no: A lan is)
HOSTOVSKÝ, Egon
1995[1966] Li e á ní dob od užs í českého
spiso a ele cizině aneb Oc ihodném po olání
kouzla zba eném, in: Spisy Egona Hos o ské‑
ho, s .12; ed. O. Hos o ská (P aha: ERM)
1998[1941, 1943] Lis y z yhnans í. Úk y ,
in: Spisy Egona Hos o ského, s .4;
ed. O. Hos o ská (P aha: Ak opolis)
REMARQUE, E ich Ma ia
1993[1964] Noc Lisabonu, přel. Rudol Toman
(P aha: Naše ojsko)
1998[1962] Die Nach on Lissabon (Köln: Kie‑
penheue & Wi sch)
SEGHERSOVÁ, Anna
1964[1950] T anzi , přel. Rudol Vápeník (P a‑
ha: SNKLHU)
2001[1944] T ansi . We kausgabe: Das e zähle is-
che We k I/5 (Be lin: Au bau ‑Ve lag)
LITERATURA:
BAUER, Michal
1998„D ě Hos o ského knihy z yhnans í“,
T a 1998, č.14, 3.září, s. 20
HOLÝ, Jiří
2004„Egon Hos o ský und seine Romanwel “,
in: Egon Hos o ský: Siebenmal in de Haup -
olle, přel. M. Sedlaczek (München: Deu s‑
che Ve lags ‑Ans al ), s. 293–305
HOSTOVSKÁ, Olga– SÁDLO, Václa – SVO-
BODOVÁ, Ba bo a
2018Egon Hos o ský ajeho ados i ži o a (P aha:
Filozo ická akul a Uni e zi y Ka lo y)
KALISKY, Au élia
2016„Zeugenscha “, in: Handbuch Li e a u
und Religion, ed. D. Weidne (S u ga :
Me zle ), s. 468–471
PAPOUŠEK, Vladimí
1996Egon Hos o ský. Člo ěk uza řeném p os o-
u (P aha: H & H)

56 EGON HOSTOVSKÝ
SCHLENSTEDT, Sil ia
2001„Kommen a “, in: A. Seghe s, T ansi
(Be lin: Au bau ‑Ve lag), s. 311–354
SVADBOVÁ, Blanka
1995„Egon Hos o ský“, in: Slo ník českých spiso-
a elů od oku 1945, díl 1 (A–L), ed. P.Janoušek
(P aha: B ána), s. 285–287
2006„Egon Hos o ský“, <h p://www.slo nik‑
ceskeli e a u y.cz/showCon en .jsp?do‑
cId=30>, přís up 5.7.2018
WIESEL, Elie
2006Elie Wiesel and he A o S o y elling, ed. R.
Ho owi z (Je e son, N. C.– London: McFa ‑
land & Co.)