„Koncep uální li e a u a“
zamyšlení nad p oblema ickou ka ego ií
Pascal Mougin
Pojmy concep a , concep ual a akoncep uální umění označují umělecký smě , k e ý
je íceméně časo ě oh aničený— od počá eční p og amo é eo e izace, nač nu é
Hen ym Flyn em (1961),1 po šes ozhodujících le (1966–1972) připomenu ých Lucy
Lippa do ou2— a íceméně jedno ný e s ém úsilí: přenesení uměleckého dů azu
od ma e iálního díla smě em kmyšlence, k e á předchází jeho ealizaci, a o až do é
mí y, kdy se a o ealizace s á á d uho nou nebo nadby ečnou. Ten o p oud je zá o-
eň dos a ečně zdokumen o án a eo e icky uchopen dějinách umění i es e ice,
amůže ak předs a o a s ále plodné ýchodisko uměleckých p ak ik současnos i.
Spojmem koncep uální li e a u a se o má zcela jinak. Ve anko onní oblas i je
sám en o ý az no ý— začal se obje o a de adesá ých le ech—, jeho ýsky y
jsou spo adické ajeho ýznam olný. Vp ním smyslu slo a, zde jis ě nepřípadném,
označuje en o ý az spisy ědecké a echnické po ahy. Když li e a u a získá smysl,
k e ý nás zajímá bezp os ředněji, adjek i um koncep uální se s á á éměř oxymó-
em: koncep uální li e a u a za ížená ilozo ickými ná oky by ůbec nebyla li e a-
u ou.3 Anebo si na ni začneme dá a pozo jako na p ak iku nejasnou aeli ářskou či
zby ečně o malis ickou.4 I případech, kdy se na en o pojem odkazuje pa řičným
způsobem abez hodnocení, což nejčas ěji dělá li e á ní k i ika,5 nebý á dos a ečně
1 Flyn , Hen y. „Concep A “ [1961]. In An An hology o Chance Ope a ions Concep A An i-
-A Inde e minacy Imp o isa ion Meaningless Wo k Na u al Disas e s Plans o Ac ion S o ies
Diag ams Music Poe y Essays Dance Cons uc ions Ma hema ics Composi ions. Eds. La Mon e
Young — Mac Low, Jackson. New Yo k: [neu edeno], 1963.
2 Lippa d, Lucy R.Six Yea s: The Dema e ializa ion o he A Objec om 1966 o 1972. London:
S udio Vis a, 1973.
3 „Koncep uální li e a u a znamená dle mého názo u špa ná li e a u a.“ Ma ion, Jean-Luc.
La Rigueu des choses: En e iens. Pa is: Flamma ion, 2012, s.23.
4 „Články omně jsou ě šinou hodně inťošský. Dělají ze mě koncep uálního spiso a ele, i -
uóza, k e ý p acuje sjazykem bez ci li os i.“ Tanguy Viel, p ohlášení časopise Le Télé-
g amme, 19.září 2001.
5 V om o duchu podle k i ika Xa ie a Pe sona Emmanuel Hocqua d „možná ynalezl my-
šlenku koncep uální li e a u y“. Pe son, Xa ie . „Emmanuel Hocqua d, Ma haie“. Le Ma -
icule des Anges, 2001, n° 35. [online]. [ci .24.10.2017]. Dos upné zh p://www.lmda.ne /
din/ i lmda.php?Id=10918.
OPEN
ACCESS
168 SVĚT LITERATURY 69
de ino án. Ačkoli se kněmu hlásí něk eří spiso a elé,6 li e á ní eo e iko é, s ý-
jimkou Gé a da Gene a, ho zřejmě přehlížejí. Není předmě em žádného hesla e
specializo aných slo nících, nichž se dá á přednos pojmům sousedním, jako jsou
„expe imen ální li e a u a“ nebo „li e a u a somezením“ (li é a u e àcon ain es,
cons ained li e a u e). Celkem za o je si uace přesně opačná než oblas i ý a -
ného umění, kde žádné „expe imen ální umění“ nebo „umění spřekážkou“ nikdy
nekonku o alo šeobecně přijímané ka ego ii „umění koncep uálního“.
Si uace je nicméně jiná anglosaském kon ex u. Pojem koncep uální psaní se zde
ěší nezpochybni elné pozo nos i od é doby, co byla  oce 2003 na webo é s ánce
Ubuweb p o ozo ané umělcem aspiso a elem Kenne hem Goldsmi hem z eřejněna
An hology o Concep ual W i ing, k e á se  oce 2011 obje ila aké knižní podobě
sú odem básníka aakademika C aiga Dwo kina.7 Označení koncep uální psaní, od é
doby spojo ané sGoldsmi ho ými aDwo kino ými díly, je šak jen jakousi ymože-
nos í samou p o sebe— umožňující synk e ické pojmeno ání množiny ůzno odých,
his o ických isoučasných p ak ik apodněcující e lexi p á ě é o ozmani os i.8
Van ologii jsou sku ečně sh omážděni au oři e opského mode nismu ( ši okém
smyslu slo a: Dide o , S e ne, Swi ), a an ga dní spiso a elé (Malla mé, Roussel,
Tza a, A agon, Becke , Queneau, Pe ec), ame ič í objek i is é (Rezniko ), básníci
z uko é, izuální nebo konk é ní poezie, koncep uální umělci (Duchamp, Acconci,
Hueble , Kosu h, An ino á) amnožs í dalších au o ů aumělců následujících gene-
ací. Goldsmi h aDwo kin opí ají s ůj ýbě oobecný eo e ický přís up, přičemž
s upují do dialogu sdalšími au o y- eo e iky aněkolika akademickými k i iky,
zejména sMa jo ie Pe lo o ou.9 Kanaďané Ch is ian Bök aB aydon Beaulieu, oba
zok uhu kolem Goldsmi he, předkládají e s ejné době ná h ozlišení č yř o em
koncep uálního psaní: „alea o ní ex “ (alea o ic ex , gene o aný ne-lidským algo i -
mem), „maný is ický ex “ (manne is ex , ýsledek sys ema ického psaní someze-
ním), „ ex eady-made“ (neli e á ní ex přenesený ze s ého pů odního p os ředí)
a„neči elný ex “ (illegible ex , k e ý se zpí á šem o mám ozluš ění nebo po-
ozumění).10 Jes liže se p ní ři ka ego ie zdají přes ědči é, poslední zbuzuje
pochybnos i: čem se neči elný ex nu ně odlišuje od os a ních ří ypů? Böko a
a Beaulieu o a axonomie  om o bodě připomíná čínskou klasi ikaci z ířa , dobře
známou od Bo gese aFoucaul a.11
6 Viz například Cle c, Thomas. In é ieu [2013]. Pa is: Gallima d, 2017, s.41.
7 Goldsmi h, Kenne h— Dwo kin, C aig (eds.). Agains Exp ession: An An hology o Concep u-
al W i ing. E ans on: No hwes e n Uni e si y P ess, 2011.
8 Dwo kin ú odu ys ě luje, že se en o e mín žil p o označení jednak li e á ního psa-
ní, k e é lze po ažo a za koncep uální umění, jednak p o yuží ání ex u koncep uál-
ních pos upech na poli umění. Viz Dwo kin, C aig. „The Fa e o Echo“. In am éž, s. xxiii.
9 Pe lo , Ma jo ie. Uno iginal Genius: Poe y by O he Means in he New Cen u y. Chicago: Uni-
e si y o Chicago P ess, 2010; Pe lo , Ma jo ie. „Towa ds aConcep ual Ly ic: F om Con-
en o Con ex “. PN Re iew 203, ol.38, n.3, 2012.
10 Viz Beaulieu, B aydon. „Dys opoe ics: The B oken D eam o Concep ualism“. F eeFall,
ol.25, n.3, 2015, s.25–30.
11 Jo ge Luis Bo ges. „Au es inquisi ions“. Œu es complè es, ome 1. T ad. Paul Benichou—
Syl ia Bénichou-Roubaud. Pa is: Gallima d, 1993; ci .dle Foucaul , Michel. Les Mo s e
les choses. Pa is, Gallima d, 1966. Česky yšlo jako Bo ges, Jo ge Luis. „Analy ický jazyk
OPEN
ACCESS
PASCAL MOUGIN 169
OD UMĚNÍ KE KONCEPTUÁLNÍ LITERATUŘE
Je zřejmé— jak na ancouzské, ak na anglosaské s aně—, že de iniční nedos a ky,
spo né řídění do ka ego ií, ozcházející se analýzy, s ejně jako ozdílná po aha děl
označo aných pojmy jako koncep uální li e a u a, concep ual nebo unc ea i e w i ing
mají s ůj pů od po ížích, se k e ými se se ká áme, když chceme na oblas li e a-
u y beze změny apliko a ka ego ii his o icky spja ou s ý a ným uměním. Kpře-
nesení adjek i a „koncep uální“ zjednoho pa adigma u do d uhého dochází ůzným
způsobem, podle oho, jak u ažujeme o z azích mezi koncep uálním uměním ali-
e a u ou.
LITERATURA SOMEzENÍM
Nejčas ěji dochází kjis ému přenesení nálepky, nebo přesněji kpře-nálepko ání. Do
ka ego ie „koncep uální li e a u a“ o iž dnes zah nujeme, k ůli jejímu opožděnému
přis ojení, o bu, k e ou adičně označujeme pojmem „li e a u a somezením“,
edy díla napsaná Geo gesem Pe ecem adalšími au o y ze skupiny Oulipo e s ejných
le ech, kdy znikaly ex y koncep uálních umělců. Koncep uální umění ali e a u a
e s ylu Oulipo by ak předs a o aly d ě odlišné sku ečnos i, k e é jsou šak analo-
gické ahis o icky synch onní. Znamenalo by o, že li e a uře le ech 1960–1970
došlo ke sk y ému koncep uálnímu ob a u ek i alen nímu omu, k e ý e s ejnou
dobu p obíhal umění, přičemž Oulipo se jako ke s ému předchůdci přihlásilo kRay-
mondu Rousselo i, s ejně jako koncep uální umělci kMa celu Du champo i— da-
dais o i. To o při o nání se dnes ěší ela i nímu konsenzu mezi do čenými umělci
i eo e iky jak e F ancii, ak anglo onním s ě ě.
KONCEPTUáLNÍ UMĚNÍ JAKO LITERATURA
Adjek i um koncep uální může bý zoblas i umění přeneseno do oblas i li e a u y
jinou ces ou, a o na základě oho, že označíme jako li e a u u jazyko ou o bu his-
o ických koncep uálních umělců, k eří se e s é době nepo ažo ali za spiso a ele.
Goldsmi h aDwo kin oněčem ako ém na několika mís ech u ažují, ale pod ob-
něji se ím nezabý ají. Na ancouzské s aně podobné přehodnocení předkládají
Gau hie He mann, Fab ice Reymond aFabien Vallos, k eří e s é an ologii z oku
2008 yzí ají ke „‚č ení‘ koncep ualis ů“ azamýšlejí „na oubo a “ jejich ex y na „ ě-
e s ě o é li e a u y“.12 Ta o zpě ná „li e a izace“ koncep uálního umění předs a-
uje zcela no ý enomén. Zakládá se zejména na ý oji samo né li e a u y ali e á -
ního ak u jako celku.
Johna Wilkinse“. In ýž. Další pá ání: Dějiny ěčnos i. Přel. Ma iana Macho á. P aha:
A go, 2011, s.145; ci .dle Foucaul , Michel. Slo a a ěci. Přel. Jan Rubáš. P aha: Compu-
e P ess, 2007, s.1.
12 He mann, Gau hie — Reymond, Fab ice— Vallos, Fabien (eds). A concep uel: Une en o-
logie. Pa is: MIX, 2008, s.10.
OPEN
ACCESS
170 SVĚT LITERATURY 69
METATEXTY
O z ahu mezi li e a u ou akoncep uálním uměním můžeme u ažo a aké  o ině
dědic í apři las nění. Koncep uální li e a u a by  é o pe spek i ě byla li e a u-
ou „po koncep uálním umění“, pok ačo a elka umění s ejného jména, kněmuž by se
z aho ala jako— his o icky ies e icky— íce či méně zdálená napodobenina. Byla
by záleži os í spiso a elů, k eří se, sk ze s é las ní p os ředky, inspi ují myšlenkami
koncep uálního umění. Pak bychom mohli ozliši d ě podmnožiny podle oho, k e ý
yp uměleckého koncep ualismu by sloužil jako model nebo p ecedens.
P ní e e enčním ypem koncep ualismu by byl en, k e ý íhne kdema e iali-
zaci díla. P o Sola LeWi a, k e ý se o om yjadřuje e sla ném ex u „Pa ag aphs on
Concep ual A “ z oku 1967,13 s ejně jako p o Law ence Weine a, k e ý e s ejný čas
začíná ys a o a s oje s a emen s,14 spočí á dílo předs a ě díla do é mí y ealizo-
a elného, že se jeho p o edení s á á nadby ečným; dílo edy může bý z eduko áno
na de inici nebo popis— scénář— s ojí ealizace. Li e á ní ek i alen Weine o a
s a emen u by edy spočí al popisu p o okolu psaní zamýšleného nebo mysli elného
příběhu, ománu či básně, k e ý by samo né napsání daného příběhu, ománu nebo
básně učinil pos ada elným. Tako é nah azení ex u me a ex em— přičemž ex
zůs á á čis ě i uální— není samo sebou. Může na sebe nicméně zí podobu ex ů,
k e é se omezí na o, že budou pomocí íce či méně pod obného popisu případně do-
plněného komen ářem odkazo a kdílům-příz akům zůs á ajícím e ázi p ojek u
nebo náč u. Jean-Y es Jouannais knize A is es sans oeu es (Umělci bez děl; 1997)
aEn ique Vila-Ma as Ba lebym aspol. (2002) se spo ěšením zaobí ali ěmi o h a-
ničními případy děl, k e á nežijí olik sama osobě jako spíš  om, co onich říká jejich
„au o “ nebo nějaký dobře in o mo aný bada el. Tu o ak uální endenci me a ex o-
ého psaní15 s udo ala Ma ie-Jeanne Zene io á, k e á ji dá á do sou islos i spojmem
„možný ex “, o něž če s ým předmě em zájmu li e á ní eo ie.16 Me a ex o á li e-
a u a na sebe be e aké podobu z o mulo aných p o okolů, p a idel aomezení nebo
13 LeWi , Sol. „Pa ag aphs on Concep ual A “. A o um, 1967, s.80.
14 Viz sla ná Weine o a „Dekla ace ozámě u“ (Décla a ion d’in en ion) z oku 1968. Weine ,
Law ence. Speci ic and Gene al Wo ks. Villeu banne: Le Nou eau Musée— Ins i u d’a
con empo ain, 1993.
15 Zene i, Ma ie-Jeanne. „L’absen e de ou es biblio hèques: Dispa i ions en sé ie dans la
li é a u e con empo aine“. Fabula-LhT, n° 13, 2014. [online]. [ci .24.10.2017]. Dos up-
né zh p://www. abula.o g/lh /13/zene i.h ml. Vedle příkladů Jouannaise aVila-Ma a-
se odkazuje Zene io á na d a další li e á ní ex y, k e é se p ezen ují jako soubo popisů
nepří omných děl: Édoua d Le é, Díla (2001); Hen i Le eb e, Les Uni és pe dues (2004).
Zene io á nicméně poukazuje na limi y ako ého me a ex o ého psaní (k omě případu
Édoua da Le ého), k e é konečném důsledku směřuje kobno ení pojmu díla jeho nej-
adičnějších aspek ech— nepří omné dílo je ím spíše my izo áno— p o ikladu kúsi-
lí koncep uálních umělců. Ko ázce me a ex o ého psaní se sám acím e s é knize La
Li é a u e con empo aine comme hypo hèse [ yšlo pod i ulem Mode ne / con empo ain: A
e li é a u e des années 1960 ànos jou s; pozn. ed.].
16 Escola, Ma c (ed.). Théo ie des ex es possibles: Pou une c i ique c éa ice. CRIN (Cahie s de
eche che des ins i u s née landais de langue e de li é a u e ançaise) n° 57. Ams e -
dam— New Yo k: Uni e si é de Nimègue— Rodopi, 2012; Escola, Ma c— Rabau, Sophie
OPEN
ACCESS
PASCAL MOUGIN 171
popisu algo i mů či mechanismů šeho d uhu, k e é mohou ungo a jako au oma y
p odukující ex .17 Ty o ex y nezůs á ají nu ně i uální amohou bý sku ečně y-
gene o ány, ale jejich úloha bude spočí a přede ším e s ědec í například osp á -
ném ungo ání, důmyslnos i aúčincích omezení nebo mechanismů u edených do
chodu a podněco ání ú ah o ěch o mechanismech.18
TEXTY JAKO PROTOKOLY OAKCI
Další o mu koncep uálního umění schopnou přesáhnou do li e a u y z ělesňují na-
příklad Loca ion, Du a ion adalší Va iable Pieces Douglase Hueble a. Dílo je zde opě
ymezeno myšlenkou, ale— na ozdíl od ě šiny weine o ských s a emen ů— jedná
se op o okol, k e ý je sku ečně u čen k ealizaci e o mě konk é ní akce epsané
čase ap os o u. Ta o ealizace má podní i zcela no ou zkušenos , k e á se posléze
s ane předmě em a chi o ání nebo zaznamená ání o mou ex ů, o og a ií adal-
ších dokumen ů šeho d uhu. Ten o koncep ualismus, blízký pe o manci, nachází
dnes s é pok ačo ání li e á ních dílech opí ajících se o něž opředpřip a ený p o-
okol, o íce či méně a bi á ní, nep a děpodobný nebo neopods a něný předpis či
úkol, k e ý má bý p o eden aza da podně ke zniku záznamu e o mě příběhu.
Něk e é ex y Jeana-Cha lese Masse y, Thomase Cle ca, Philippa Vasse a, Chloé De-
laumeo é či zdáleněji Jeana Rolina s upují do é o ka ego ie, k e ou je ješ ě řeba
zdokumen o a a eo e icky uchopi .19 Jsou o do elké mí y yp á ění „somezením“,
k e á se od Pe eca nebo skupiny Oulipo odlišují ím, že se daná omezení ne z ahují
na použi é médium,  om o případě na jazyk, ale řídí konk é ní akci zah nující ži-
ou zkušenos au o a.20 Kon inui a mezi uměleckými ali e á ními pos upy je zde ob-
z lášť zře elná: spojo acím článkem mezi p ními pe o mancemi Vi a Acconciho,
k e ý s ůj pohyb měs em řídil podle k oků neznámých kolemjdoucích (Following Pie-
ces, 1969), aJeanem Rolinem křižujícím Los Angeles asledujícím asu h ězdičky, k e-
ou si dal za úkol denně s opo a (Le Ra issemen de B i ney Spea s, 2011), je Bená ská
sledo ačka (Sui e éni ienne) Sophie Calleo é (1983), k e á na sebe pos upně b ala
(eds.), La Lec u e li é ai e. La Case blanche: Théo ie li é ai e e ex es possibles: Ac es du
colloque Fabula àOlé on n° 8, Reims: P esses uni e si ai es de Reims, 2012.
17 Viz přede ším Ruca , Yan. „Modèles p océdu aux li é ai es e c éa ion su o dina eu “,
dize ace obhájená na l’Uni e si é d’O awa  oce 2011. [online]. [ci .24.10.2017]. Do-
s upné zh p://manualzz.com/doc/ 5116824/modèles-p océdu aux-li é ai es-e -c éa i-
on-su .
18 Kenne h Goldmis h, k e ý schu í označuje psaní jako „nakládání s ex em“, idí algo i -
mických o mách unc ea i e w i ing, jež e elké míře yuží ají počí ač anezmě né množ-
s í ex o ých da dos upných online, nejplodnější ces u, k e ou je naléha ě řeba p o-
zkouma . Goldsmi h, Kenne h. Je ne me ou ne e s la héo ie… Pa is: Jeu de Paume, 2013,
s.3, 29.
19 Viz Zene i, Ma ie-Jeanne. Fac og aphies: L’en egis emen li é ai e àl’époque con empo aine.
Pa is: Classiques Ga nie , 2014. Au o ka de inuje ak og a ii jako non- ikční psaní, k e é
sází spíše na doslo nos , sys ema ičnos asbě dokumen ů než na yp á ění příběhu.
20 Pe ec, jak íme, se aké někdy podřizo al omu o spíše p ak ickému než sk ip u álnímu
ypu omezení, ale pouze ok ajo ě. Viz ambiciózní p ojek Les Lieux (Mís a), zmiňo aný
Espèces d’espaces, Pa is: Galilée, 1974.
OPEN
ACCESS

172 SVĚT LITERATURY 69
podobu pe o mance, dokumen ace pe o mance, ýs a y ali e á ního yp á ění
spočí ajících na s ejném p incipu.
BáSNICKÉ READY-MADE
Č á skupina, k e á má blízko kpředchozí, ale zcela sní nesplý á, by byla skupinou
„básnických eady-mades“, edy li e á ních děl založených na ýpůjčkách a eap o-
p iacích— sk ze ci ace, ep odukce, koláže, cu -upy, samplo ání apod.— p omlu
již dří e yslo ených nebo napsaných, k e é jsou kdispozici jak každodenním ži-
o ě— isk, eklama, dokumen y, poznámky—, ak p os o u li e a u y. Přes ože se
 ámci k i ického slo níku jedná opomě ně no ou ka ego ii, his o ické ozpě í pří-
slušných li e á ních objek ů aau o ů— ať už máme na mysli, mezi mnohými dalšími,
Lau éamon a, Apollinai a, Cend a se nebo Be na da Heidsiecka, Juliena Blainea,
Ch is iana P igen a, Emmanuela Hocqua da, Re ue de li é a u e géné ale (1995–1996),
Jeana- Michela Espi allie a či Jé ôma Gama— dalece přesahuje období koncep uál-
ního umění jako ako ého, což činí analýzu zá o eň choulos i ou inepos ada elnou.21
Vy oření sí ě ná aznos í, přek y ů akřížení, ale aké zje ných ozpo ů zah -
nující y o č yři oblas i by mohlo os ě li jak ůzno odos , ak příbuzens í ano é
po ozi y, k e é můžeme pozo o a na om, co je dnes označo áno jako koncep uální
li e a u a nebo concep ual w i ing.
JE LITERATURA SOMEZENÍM LITERATUROU KONCEPTUÁLNÍ?
Vzhledem k omu, že zde nemůžeme předložený nás in íce ozeb a jako celek,
aťme se pouze k ýše zmiňo anému připodobnění li e a u y somezením ke kon-
cep uálnímu umění. To o při o nání, opožděné, ale e yjádření příslušných k i iků,
au o ů aumělců současnos i elmi čas é, se od olá á, jak u idíme, na množs í spo-
lečných ysů. S alo se mimo jiné předmě em eo e ické analýzy Gé a da Gene a—
p ní s ého d uhu—, jejíž ob ysy je zde hodné připomenou . Ta o analýza je šak
jen čás ečně podložená, neboť spočí á na mnohých nejasnos ech, k e é se na zá ě
pokusíme objasni .
KONVERGENCE
Připoji adjek i um koncep uální kadjek i u oulipo ský je sku ku pohodlné, neř-
kuli uklidňující, p o ože a o d ojí nálepka umožňuje sladi dějiny umění adějiny
li e a u y do jednoho společného příběhu. Ačkoli se skupina z o mo aná kolem
Ray monda Queneaua aF ançoise Le Lionnaise22 e s é době příliš nehlásila ke zo u
21 Viz The al, Gaëlle. Poésies eady-made: Xxe-xxie siècles. Pa is: L’Ha ma an, 2015; Ta dy, Ni-
colas. Ready-made ex uels. Genè e: HEAD, 2006.
22 Jediný odkaz k ý a nému umění zmiňo aný F ançoisem Le Lionnaisem e sbo níku
z oku 1973 se ýká Augus a He bina, důleži ého předs a i ele ancouzské ducho ní ab-
s akce. Le Lionnais, k e ý malíře pouze le mo zmiňuje, má jis ě na mysli jeho „plas ic-
kou abecedu“, ob azo ou g ama iku založenou na ko espondencích mezi každým písme-
OPEN
ACCESS
PASCAL MOUGIN 173
koncep uálním umění, o, že unkci oulipo ského ame ického zp a odaje ykoná-
al od oku 1962 Ma cel Duchamp, pa on koncep uálního umění, y áří sku ku
dojem nějaké o my his o ického os ědčení. Jacques Roubaud, oulipis a následující
gene ace, k e ý Duchampo i spa řuje „předjímajícího plagiá o a Oulipa“,23 o po -
zuje. Množs í p ací, k e é se už řadu le ěnují z ahům mezi Pe ecem asoučasným
uměním, o něž obhajuje připodobnění li e a u y somezením ke koncep uálnímu
umění.24 Na anglosaské půdě se s ejným smě em ydá ají Dwo kin aGoldsmi h, když
Oulipo zah nují do s é an ologie, apodobně aké Ch is ian Bök adalší předs a i elé
a eo e ici concep ual w i ing, k eří se hlásí kPe eco i s ejně jako kLeWi o i nebo
Kosu ho i.25
Dů ody, k e é edou ke sbližo ání psaní somezením akoncep uálního umění,
jsou zje né. Vý a ný koncep ualismus, jak jsme připomínali, spočí á přenesení
zájmu adičně zaměřeného kuměleckému dílu na myšlenku nebo zámě , k e ý
předchází jeho ealizaci. Je edy láka é označo a jako koncep uální ako ou li e-
a u u, jejíž in enční složka, osp a edlňující náš zájem oni, spočí á myšlenkách,
zámě ech nebo echnických speci ikacích předcházejících psaní, jejím akříkajíc
modu ope andi, anikoli e ýsledku, edy opusu ope a um. Oulipo ská li e a u a by
ak předs a o ala li e á ní p o ějšek ý a ného koncep ualismu do é mí y, níž
upřednos ňuje íce či méně a bi á ní ozhodnu í ýkající se použí ání jazyka, poe-
iky a é o iky, jinými slo y z olené nebo no ě y inu é26 o mální— e en uálně
ma ema ickým modelem o malizo a elné— p ocesy, před psaním p a ém smyslu
slo a, k e é má bý sk ze y o p ocesy p og amo áno.
Zhis o ického hlediska se oba p oudy zdají bý souladu. S ejně jako se koncep-
uální umění snažilo e s é době ozejí s ý a ným pu ismem obhajo aným Cle-
men em G eenbe gem, omezení yuží aná skupinou Oulipo, jež měla za cíl zmí ni
nebezpečí subjek i ismu, zdálila psaní zá o eň od spon anei y „li e a u y- ýkřiku“
nebo „li e a u y-k učení břiše“27— ek i alen u, mu a is mu andis, abs ak ního
exp esionismus— azá o eň od ex ualismu e s ylu Tel Quel, Blancho a či no ého
nem abecedy, ba ou, jedním či íce geome ickými ob azci ahudebními z uky. Viz Le
Lionnais, F ançois. „La Lipo (Le p emie mani es e)“. In Oulipo. La Li é a u e po en ielle
[1973]. Pa is: Gallima d, 1988, s.18.
23 Roubaud, Jacques. Duchamp l’oulipien. Pa is: La Biblio hèque oulipienne 2003, s.15–16.
24 Viz Cha anne, Blandine— Salgas, Jean-Pie e— Rouillé, And é e al. „Rega de de ous es
yeux, ega de“: L’a con empo ain de Geo ges Pe ec. Ka alog ýs a y Nan es, Musée des
Beaux-A s, 27.če na— 12.října 2008, Nan es: Joseph K.— Musée des Beaux-A s de
Nan es, 2008; Joly, Jean-Luc (ed). Cahie s Geo ges Pe ec, Pe ec e l’a con empo ain n° 10.
Pa is: Le cas o as al, 2010.
25 Viz Bök, Ch is ian. Eunoia. To on o: Coach House Books, 2001; Bök, Ch is ian. Pa aphy-
sics: The Poe ics o an Imagina y Science. E ans on, Il.: No hwes e n Uni e si y P ess, 2002;
Bök, Ch is ian. „Oulipo and Unconscious Ty anny“. In The Noulipian Analec s. Eds. Ma ias
Viegene — Ch is ine We heim. Los Angeles: Les Figues P ess, 2007.
26 Poně adž poslání Oulipa spočí á zá o eň e zno uobje o ání oho o ypu omezení  o -
bě minulé— o bě „předjímajících plagiá o ů“— azá o eň e ynalézaní omezení no-
ých: iz Le Lionnais, F ançois. „La Lipo (Le p emie mani es e)“ a„Le Second mani es e“.
In Oulipo. La Li é a u e po en ielle [1973]. Pa is: Gallima d, 1988.
27 Tam éž, s.21.
OPEN
ACCESS
174 SVĚT LITERATURY 69
ománu hlásajícího „dob od užs í psaní“ namís o nai ního „psaní odob od užs í“,
jak p a í sla ný ý ok Jeana Rica doua— psaní „čis ého“, směřujícího knepředmě -
nos i, při o na elného například ke geome ické abs akci malířs í. Oulipo ská
omezení s ejně jako ý a ný koncep ualismus zničily současně oman ický model
nes ořeného s oři ele aideál díla jako au en ického ý azu nej yšší ni e nos i.
KONCEPTUáLNÍ STAV PODLE GÉRARDA GENETTA
Vedle dějinných pa alel nacházíme p o s o nání koncep uálního umění ali e a u y
somezením nejp op aco anější eo e ické odů odnění analýzách Gé a da Gene a,
k e ý  oce 1994 ěno al jednu zkapi ol p ního s azku L’ Œu e de l’a (Umělecké
dílo) pojmu „koncep uální s a “.28 Gene e ím o e mínem označuje cha ak e is iku,
k e ou lze upla ni napříč šemi uměleckými disciplínami ši okém smyslu slo a: od
izuálního a ý a ného umění přes hudbu kli e a uře.
Gene o a eze s a í na jakémsi pankoncep ualismu založeném na anscendenci.
Každé dílo, od pa adigma ického S ojanu na láh e Ma cela Duchampa kPe eco u La
Dispa i ion (Zmizení), ale s ejně ak S endhalo a Ka ouza pa mská, Mane o a Snídaně
 á ě nebo Ra elo o Bole o, můžeme chápa jako koncep uální  om smyslu, že pozo -
nos i di áka, posluchače či č enáře předkládá zámě au o a, edy soubo neu či ých či
naopak přesných oleb a ozhodnu í předcházejících jeho y oření. Všechna díla jsou
edy schopna „koncep uální edukce“,29 k e á spočí á e y yčení a o mulo ání oněch
oleb pomocí popisu nebo modelu— což  om o případě znamená, abychom zno u
u edli Gene o y příklady: ys a i neumělecký objek muzeu (což je de inice eady-
-made), napsa omán bez použi í písmena e, zpodobni nahou ženu mezi d ěma oble-
čenými muži, opako a hudební sek enci za pos upného z yšo ání o ches ální síly.
Nicméně ozšíření možnos i „koncep uálního s a u“ na šechny ypy uměleckých
děl en o pojem značně ochuzuje. Aby se yhnul ozpuš ění koncep ualismu pan-
koncep ualismu, na huje Gene e ymezi ka ego ii děl, jejichž imanen ní las nos i
by je předu čo aly kuchopení sk ze anscendenci koncep uálního s a u.30 U ažuje
p o o oměření odchylky mezi ýchozím dílem a ýsledkem edukce. Ta o odchylka
může bý nulo á nebo éměř nulo á jako případě eady-made nebo asis o aného
eady-made: neexis uje pods a ě éměř žádný ozdíl mezi Duchampo ým L.H.O.O.Q
(1919) a ýpo ědí popisující dílo jako ep odukci Da Vinciho Mony Lisy esele přizdo-
bené kní em, b adkou aeponymním ak onymem.31 Ten o popis říká odíle sku ku
„ še“ ado oluje, aby si ho každý předs a il, přičemž jeho dlouhé aze ubné pozo o-
ání p a děpodobně neodhalí žádné ne ušené de aily ani neu ede di áka do ex áze,
jak by se naopak mohlo s á před imp esionis ickou k ajinou nebo Ro hko ým plá -
nem. Duchampo a Mona Lisa, Gene o ě analýze, se edy beze zby ku edukuje na
popis pos upu, k e ý umělec ykonal, když dílo ealizo al. Za ěch o podmínek by
byla nespo ně koncep uální.
28 Gene e, Gé a d. „L’é a concep uel“. In ýž. L’ Œu e de l’a . Pa is: Seuil, 2010, s.209–240.
29 Tam éž, s.231.
30 „[…] jaký je ežim imanence díla (ať už je jakékoli ), p o y, k eří jej nímají (op á něně či
nikoli ) jako koncep uální?“. Viz am éž.
31 Tam éž, s.216.
OPEN
ACCESS
PASCAL MOUGIN 175
Op o i omu může dílo apopis jeho „koncep u“ oddělo a p opas jako případě
Ka ouzy pa mské, jejíž edukce podle Gene a po dí ak , že se jedná o omán, nic
méně nic íce. Redukce zde znamená maximální z á u: přek yje jedinečnos díla,
p o ože splý á sjednoduchým žán o ým zařazením. Za ěch o podmínek je ob ížné
ho oři sou islos i se S endhalo ým ománem okoncep uálním s a u.
Vpřípadě Zmizení se nacházíme přesně mezi ěmi o d ěma ex émy.32 Vzhledem
k omu, že díky edukci ozpoznáme Pe eco ě ex u lipog ama ické yp á ění na
písmeno ea zhledem k omu, že lipog ama ický cha ak e je z lášť ýznačným y-
sem oho o ex u, chápe Gene e Zmizení jako dílo koncep uální. Dokonce p ezen uje
jako pomocné schéma ka ego ii „lipog amu“ jakož o li e á ní ek i alen eady-made
pa excellence, čímž se připojuje kobdobným ezím Jacquese Roubauda nebo Ch is-
iana Böka.
Na základě k i é ia nulo é nebo mí né odchylky zniklé koncep uální edukcí by
edy li e á ní díla nejpříměji s o na elná suměním s ejného jména byla ako á díla,
jež jsou řízena zámě nými omezeními ýkajícími se nakládání sjazykem.
NáMITKA Č.1: DUCHAMP VERSUS PEREC ASTENDHAL
Gene o a analýza přes o yzý á kněkolika námi kám. Vp ní řadě, edukce Zmi-
zení na „lipog ama ické yp á ění na písmeno e“ zá isí na žán o ém nebo o málním
zařazení s ejně ak jako edukce Ka ouzy pa mské na „ omán“. Gene e s ím os a ně
přichází sám, když říká, že podobně jako jsme oS endhalo ě ex u zdaleka neřekli
„ še“, pokud jsme něm ozeznali omán, sku ečnos , že Zmizení může bý „ eduko-
áno“ na lipog am na písmeno e, „nezab aňuje omu, aby bylo oním lipog amem, edy
jedinečným ex em“.33 Gene e zde přes o s ano uje ozdíl, k e ý nás podle něj op a -
ňuje k omu, abychom Zmizení pokládali za koncep uální dílo, za ímco Ka ouzu pa m-
skou ud želi mimo u o ka ego ii: uPe eca h aje koncep ozhodující oli při zniku
díla i p ůběhu jeho ecepce, přičemž znalos a nímání oho o koncep u jsou ne-
zby nými ke sp á nému č ení díla. Nepředpokládá šak s ejně ak sp á ná če ba Ka -
ouzy pa mské, že č enář, nebezpečí nešťas ného donkicho s í, ozpozná koncep
„ ománu“ se ším, co kněmu pa ří čele s ikčním cha ak e em yp á ění? V om o
ohledu by se S endhalů ex příliš nelišil od ex u Pe eco a, oba pak zůs á ají značně
zdálené modelu duchampo skému.
NáMITKA Č.2: OPAKOVATELNá OMEzENÍ PROTI KONCEPTU ONE SHOT
Tím, že Gene e s o ná á Duchampa aPe eca na sou islé škále malé as řední od-
chylky způsobené edukcí, opomíjí p opas ný ozdíl koncep uálním ozmě u Zmi-
zení aMony Lisy skní em nebo Sušáku na lah e, ozdíl, k e ý spočí á spíše pře á-
cení hodno než pouhé změně s upně. D as ické lipog ama ické omezení, k e é si
Pe ec ukládá, má e sku ečnos i za cíl pod hnou ne eduko a elnos díla na jeho
32 K omě oho je řeba z áži č ý případ, k e ý Gene e nezmiňuje, a o en, kdy koncep-
uální edukce ede kde inici, k e á je boha ší azajíma ější než las ní dílo, azachycení
zámě ů se ak může obejí bez pečli ého č ení oho o díla.
33 Gene e, Gé a d. „L’é a concep uel“. In ýž. L’ Œu e de l’a . Pa is: Seuil, 2010, s.235.
OPEN
ACCESS